Psát zde o tom jak dobře psát je nejspíše zbytečné – každý autor i čtenář má svůj vlastní styl či vkus a jen těžko je možné mluvit do způsobu sebevyjádření každého z nás. Odhlédneme-li ale od vlastní kreativity, konstrukce příběhu nebo formy, existují stále ještě určité literární zákonitosti, které autoři často dodržují. A mají k tomu důvod – podobně jako zlatý řez je základem kompozice většiny fotografií nebo pláten, i v psaném projevu lze najít slastné konfigurace.
Gramatika – nutný, nikoli postačující základ
Už se ti jistě stalo, že jsi četl obsahově zajímavou povídku, ale její přesycenost do očí bijících gramatických chyb tě donutila okno zavřít před dočtením. Překlep se občas objeví, některé chibi ale natolik přitáhnou pozornost, že úplně zničí atmosféru, o kterou se text snažil. Proto zde uvádím (zatím neúplný) seznam několika gramatických poznámek, které si ze své vlastní zkušenosti pamatuji:
- základním filtrem pro překlepy je dvojité pozorné přečtení textu + kontrola pravopisu v nějakém textovém editoru (MS Word), ten je vhodný nejen na překlepy, ale také v případě gramatického váhání
- výbornou konzultaci poskytne Jazyková příručka od Ústavu pro jazyk český, AV ČR, v.v.i.
- poměrně užitečné je skloňování zájmena jenž nebo tvorba přechodníků
- sloveso být v podmiňovacím způsobu se časuje: bych, bys, by, bychom, byste, by; všechny tvary s písmenem "j" jsou špatně
- skloňování zájmena já: mně ve 3. a 6. pádu, mne/mě ve 2. a 4. pádu
- ještě si vzpomínám: dvěma kluky, standardní (nikoli s "t"), výjimečně (nikoli "y" a "í"), zrcadlo (bez "d"), kdo s koho (nikoli "z"), na shledanou, přece ("přeci" neexistuje), samozřejmě (bez "d"), spontánní (žádné "l"), tip je uhodnutí výsledku, typ je druh
Typografie – jak to naťukat
Typografických pravidel je celá řada a docela často jejich porušení nevadí – většinu z nich stejně nikdo nemáme v běžné paměti. Několik z nich je ale skutečně základních a při nedodržení je text špatně čitelný a vypadá podivně.
- mezery se dělají po interpunkčních znaméncích jako je tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka apod., před nimi mezeru neděláme
- závorky a uvozovky doléhají na slovo, které uzavírají, bez mezer (příklady v tomto samotném textu)
- čeština rozlišuje uvozovky dolní a horní, jak jste si ale všimli v textu výše, sami ty spodní nepoužíváme, špatně se na klávesnici hledají, ale pokud se je rozhodnete použít (protože vám je vytvoří váš editor automaticky), buďte s nimi konzistentní v celém textu
- odlišným znakem pro spojovník (-) a pomlčku (–) se nemusíte trápit, pokud ale chcete napsat pomlčku a neudělá to za vás editor automaticky, můžete zmáčknout levý Alt a napsat 0150 na numerické klávesnici (případně 0151 pro dlouhou pomlčku —); chci-li rozdělit větu, udělám kolem pomlčky mezery, spojuji-li slova, mezera tam nepatří
- existují tři použití přímých řečí, nejlépe na příkladech:
- "Jsem tvůj otec, Luku," řekl bezstarostně a odkašlal si. – čárka patří ještě před uvozovku, pokračujeme malým písmenem
- Rozkašlal se, pak s obavami řekl: "Jsem tvůj otec, Luku!" – velké písmeno v přímé řeči, interpunkce stále před uvozovkami
- "Něco ti musím říct, Luku," řekl nevýrazně za ostrého kašle, "jsem tvůj otec, víš?"
Řádkování
Text zobrazený na monitoru se čte hůře než vytištěná kniha, proto je také nutné volit správné odřádkování v tvé povídce. Doporučuji tento úzus:
- odstavce neodsazovat od okraje, ale oddělovat enterem (v tomto editoru stačí jeden stisk enter a vytvoří se asi 1.5 řádková mezera)
- častější odstavcování oproti tištěnému textu není na škodu, lépe se pak čte
- přímé řeči psát na nový řádek použitím enter, pro jednotlivé verše v básních lze používat zalomení shift + enter
Další aspekty psaní, jako stylistika a podobně, přidám v případě, že se to ukáže být užitečné 😊