Brigáda v pizzerii IX.

Bylo ráno. Zvuk toho příšerného budíku je snad nejhorší zvuk, co může být. I když, spíš to zní jako můj vyzváněcí tón. Co to? Když jsem pomalu přicházel k sobě, uvědomil jsem si, že to je opravdu vyzváněcí tón, a ne budík. Ten měl zvonit až za dvacet minut. Podíval jsem se na displej.

„Ahoj, co se děje?“ Byl to Richard, kdo volal.
„Jen mě tak napadlo, jestli nechceš svést do práce.“

Lákavá nabídka, to nešlo odmítnout.

„Moc rád.“
„Dobře, za chvíli budu před domem.“ A zavěsil.

Rychle jsem se osprchoval, oholil a převlékl. A když jsem vzal klíče a otevřel dveře, už v nich stál Richard. Byl snad ještě krásnější než včera. Měl na sobě černé džínové kraťasy, modrou polokošili a sluneční brýle Ray-Bany, které si sundal, když mě uviděl.

„Ahoj, tak můžeme vyrazit?“
„A-ahoj, jo jasně.“

Cesta by normálně trvala tak deset minut, takže bych tam byl docela brzo, ale Richard zahnul do jiné ulice.

„Počkej, jedeš spatně!“
„Neboj, vím, kam jedu. Proto jsem tě vzbudil dřív, abychom to stihli.“
„Stihli co?“

Jen se na mne usmál a zaparkoval před jedním bistrem, kterého jsem si do teď nevšiml. Vešli jsme dovnitř, a hned jak si nás obsluha všimla, začali Richarda zdravit.

„Ahoj, už jsi dlouho tady nebyl,“ pozdravil Richarda jeden z číšníků a hned ho poplácal po rameni.
„Jak je tátovi?“
„Je to lepší, dík za optání.“
„To je dobře, takže stůl pro dva?“
„Ano, a dámě si snídaňové menu!“
„Hned to bude.“

Sedli jsme si k jednomu stolu, který byl v rohu hned vedle obrovského akvárka. Takže na nás nikdo neviděl a měli jsme tak soukromí.

„Budu hádat, tenhle podnik taky patří tvému otci, že?“
„Vlastně ho jen pronajímá. Ten číšník, co mě přišel pozdravit, je syn majitele tohohle bistra.“

Tak mě tak napadlo, že jeho rodina musí být hodně bohatá. Vlastně o tom svědčí i to, jak se obléká. Nosí značkové oblečení, značkové brýle. A k tomu ještě jezdí drahým autem. Ale nevychloubal se tím tak jako Dan. A narozdíl od něj on pomáhá svému otci v práci a s rozvážkou.

„Co máš dneska v plánu po práci?“
„Asi nic, proč?“
„Dneska má být nejteplejší den v týdnu. Tak mě tak napadlo, jestli nechceš do bazénu?“
„Jasně.“
„Má to ale jeden háček.“
„Jaký?“
„Je u mě doma.“ Moc dobře jsem věděl, kam tím míří.
„Jasně, takže chceš, abych u tebe i přespal viď?“ usmál jsem se a nadzvedl obočí. Musel se taky usmát.
„Byla to jenom zkouška. Je to na tobě, jestli…“
„Budu moc rád,“ skočil jsem mu do řeči.
„Tak dobře. Po práci tě vyzvednu.“

Dojedli jsme a hned jsme vyrazili. Odvezl mě před pizzerku. Než jsem vystoupil, Richard mi věnoval letmý polibek, ten ovšem neušel Pavlovi s Patrikem.

„Tak po práci.“
„Těším se, ahoj.“

Hned jak jsem vstoupil, všiml jsem si, jak ti dva na mě zírají s otevřenou hubou.

„Co je?“
„Kdo jsi a co jsi udělal s Tomem?
„Coo?“
„Tak včera jste se v podstatě seznámili a druhý den už tě veze ve svém autě? To není ten Tom, kterého jsem znal,“ vysvětlil mi Patrik, jak to myslel.
„To víš, změna je život,“ řekl jsem mu na to.
„Jsem rád, že jste se dali dohromady,“ řekl smutným hlasem Pavel. Když jsem se na něj podíval, přišel mi nějakej skleslej.

„Díky Pavle, alespoň někdo.“
„Ále prosimtě. Vždyť víš, že si z tebe dělám jen prdel,“ ospravedlňoval se Patrik.

Ten den se strašně vlekl. Pořád jsem se díval na hodiny, tak strašně jsem se těšil, ale zároveň i trochu bál. Kluci zatím probírali s Karlem nějaké téma, ale moc jsem nevnímal, takže jsem ani nevěděl, o čem je řeč, až když do mě Patrik strčil.

„Tak mu řekni, že není zas tak starý.“
„Ale jo jsem. Na to abych se ženil už jo.“

Hned jsem pochopil, probíralo se zřejmě to, že chce Karel požádat Yanu o ruku.

„Ale houby. Kolik že ti je?“
„Teď mi bude 42.“
„No vidíš. Nejvyšší čas na to, abys ses oženil, a naopak, radši si pospěš, než úplně zestárneš,“ smál se mu Patrik.
„Ty vole, Patriku, drž už hubu.“ Konečně se Pavel taky usmál.
„Všichni jednou zestárneme.“
„Já tedy rozhodně ne.“
„Já taky nestárnu, už od dvaceti vypadám na pětačtyřicet,“ odrovnal všechny Vašek.

Konečně byl konec. Hned jak jsem skončil, pomohl uklidit, tak už před vchodem stálo Richardovo auto. Ten je přesný jak hodinky, řekl jsem si pro sebe. Šel k autu a nastoupil.

„Můžeme vyrazit?“
„Jasně.“

Dojeli jsme ke krásnému domu. Hned jak jsme zaparkovali a prošli zahradou, všiml jsem si, že tam žádný bazén není. Richard to na mě nejspíš musel poznat, protože sám hned odpověděl.

„Neboj, máme bazén. Ale ne venkovní.“

Hned jak jsme vstoupili dovnitř, tak jsem žasl. Dům z venku vypadal velký, ale zevnitř byl snad ještě větší. Provedl mě celým domem a nakonec jsme skončili v jedné místnosti, kde právě měli bazén. Byl tam i malý sprchový kout a místnost, kde jsme se mohli převléct. Když v tom mi to docvaklo. Já idiot si nevzal plavky. Tak jsem musel být v boxerkách. Voda byla příjemná, měli ji vytopenou na šestadvacet stupňů. Nejdřív jsme každý plavali různě, většinou se střetli veprostřed bazénu a pak každý plaval zas na duhou stranu. Ale čím jsme tam byli déle, tím víc jsme se k sobě začali přibližovat. Povídali jsme si o různých pitomostech, ale abych se přiznal, moc jsem to nevnímal, nemohl jsem. Richardovo tělo mě neskutečně fascinovalo. V jednu chvíli jsme u sebe byli tak blízko, že se naše lýtka i stehna dotýkala a naše hlavy byly blízko sebe. Měl jsem jeho tvář přímo před sebou. A potom to přišlo, políbil mě. Byl to hluboký francouzský polibek, který jsem se mu snažil oplácet. Cítil jsem jeho ruce, jak mě pevně drží. Hladil jsem jeho prsní svaly a cítil jsem jeho ruku, jak mi sjíždí po zádech. V jednu chvíli jsme ale oba dva zapomněli, že jsme vlastně v bazénu.

„Nepůjdeme spíš do pokoje? Než se tady utopíme,“ řekl s úsměvem Richard.
„Jo, to bude asi lepší.“

Nevzali jsme si ani ručníky, abychom se osušili. A jak jsme byli mokrý, tak jsme si lehli do postele, a vůbec nám to nevadilo. Naopak, bylo to neskutečně vzrušující. Líbali jsme se alespoň patnáct minut. Potom jsem ho pomalu donutil, aby si lehl on dospod a já na něj. Líbal jsem ho na krku a sjížděl dolů. Kousal jsem jednu bradavku a druhou jsem hladil a mačkal. Pak jsem se odvážil a sjel níž. Pokusil se mu sundat plavky, ale nešlo to tak snadno. Hlavně protože byly mokré, ale taky protože byl tak vzrušený. Když se mi konečně povedlo je sundat, vzal jsem jeho penis do ruky a pomalu ho začal honit. Vzrušovalo mě ho slyšet, jak vzdychá. Odvážil jsem se ho vzít i do pusy. Začal jsem po něm jezdit rty. A jelikož byl tak vzrušený, cítil jsem, že už za chvíli bude. On to taky věděl, tak jsem toho nechal. On mezitím vstal a šel pro lubrikační gel. Položil mne na postel a dal pode mě polštář. Zřejmě viděl, že mám trochu strach, tak řekl:

„Neboj, bude se ti to líbit, uvidíš.“

A opravdu, když do mě pomalu začal vnikat, byl to nepopsatelný pocit. Bál jsem se toho, že to bude bolet, ale nebylo to tak. Ze začátku jsem cítil menší tlak, který ale byl moc příjemný. Začal pohybovat pánví a postupně zrychloval. Přitom se mi díval do očí. Trvalo to jenom chvíli, ale já měl pocit, že se zastavil čas.

Potom jsme vedle sebe jenom leželi a dívali si navzájem do očí. Ani jeden z nás nepromluvil, nemuseli jsme mluvit. Věděl jsem, že se mu to líbilo, a on věděl, že mně také.