Samuel – 6. Poprvé

Roman se od Sama odtáhl a sundal ze sebe to poslední, co na sobě měl. Jeho tvrdý penis vyletěl do prostoru v celé své kráse. Sam nad celým jeho tělem zalapal po dechu. Bože, byl nádherný, celý. Od konečků vlasů až po… Očividně to o sobě Roman věděl, protože se jen ušklíbl nad hltavým pohledem hnědookého stvoření pod ním.

Sam se posadil a přitáhl si Romanovu tvář k dalšímu hlubokému polibku. Pak stejně jako on předtím klesal svými ústy po tom nádherném těle. Romanovy ruce se kolem něj omotaly a hladily ho po rozpálené kůži. Sam využil svůj hbitý jazyk a začal dráždit postupně jednu a druhou Romanovu bradavku. Kousal je, sál a sledoval, jak si to jeho milý užívá s pootevřenou pusou a mírně zakloněnou hlavou. Pak se pomalu jemným kousáním posouval níž a níž až na břicho, kde se zastavil, provokativně se usmál a nasál kůži břicha mezi rty. Roman okamžitě zpozorněl a přísně se na toho provokatéra podíval. Ten se přemístil o kousek níž a chystal se mu udělat další flíček, když ho najednou muž popadl za vlasy a odtáhl jeho hlavu kousek dál. Sam zaskřípal zuby a vyzývavě se na Romana podíval. Skousl si ret, rukou mu přejel z břicha až k jeho chloubě. Tu pak promnul a sledoval, jak se muž tak tak drží. Když pohyb zopakoval, Roman syknul, přitáhl si Sama blíž a vrazil mu jazyk do pusy.

„Dobře… Varoval jsem tě.“ Roman konečky prstů pohladil Sama po rtech. Pak se odtáhl a obrátil Sama tak, že byl koleny na kraji sedačky a rukama opřenýma o opěrku. Přitiskl se na jeho záda a jal se okusovat a líbat jeho krk. Lehce mu zuby stiskl ušní lalůček, než klesl přímo k Samovu citlivému místečku pod uchem. Tam vsál kůži mezi rty, zatímco si ho levou rukou přidržoval pod břichem. Svou pravou rukou ho po něm pomalým pohybem pohladil až k Samovu cukajícímu penisu. Párkrát ho promnul v dlani a stisk levé paže, kterou si svého detektiva přidržoval, musel zesílit, když se se zasténáním prohnul. Oba cítili, že mu k výbuchu moc nechybí. Jenže Roman nechtěl, aby se Sam hned udělal, proto ruku stáhl a až mučivě pomalu svými nehty přejel po Samově páteři.

A on měl co dělat, aby se udržel. Ty doteky ho přiváděly k šílenství. Pochopil, oč jeho trýzniteli jde. Když mu najednou přejel nehty po zádech, chvěl se touhou tak velkou, že by se z ní klidně v momentě udělal, jenže v ten okamžik se Roman znovu odtáhl, pootočil ho a zatlačil mu dlaní mezi lopatky, čímž padl hrudníkem na sedák a vystavil svůj zadek Romanovi na odiv. Ruce Sama přestaly poslouchat, proto je složil pod hlavu, kterou pootočil tváří ke svému milému a sledoval jeho další počínání. Nejdřív si myslel, že už nemůže být víc vzrušený, jenže to ještě nevěděl, co na něj Roman chystá.

Ten se s úsměvem přesunul do kleku na sedačku přímo za něj. Svými prsty Samovy půlky odtáhl od sebe a začal jazykem pečlivě opečovávat vstup do jeho těla. Lízal, líbal a zvlhčoval ten otvor, zatímco Sam zarýval nehty do malého polštářku, který mu ležel u hlavy, a hlasitě sténal. Užíval si to laskání a divil se, kde se to v něm všechno bere.

Pokaždé, když ho nějaký z jeho milenců připravoval, si to nikdy tak moc neužíval. Až doteď. Když ucítil, jak se do něj probojovává jeden Romanův prst a po chvilce další a další a dotýkají se jeho citlivého místa uvnitř, věděl, že déle nevydrží. Začal se chvět s přicházejícím orgasmem. Jenže sotva Roman zaregistroval, jak se kolem něj Sam stahuje, prsty vyndal a byl odměněn Samovým frustrovaným zavrčením. Uchechtl se sám pro sebe a políbil obě pevné půlky. Pak po nich přejel zuby. Další polibky si razily cestičku přes záda až ke krku. Roman rukou Sama podebral pod paží, narovnal ho a pootočil mu hlavu, aby mohl spojit jejich rty.

Když se toho druhého oba nasytili, zase zatlačil dlaní mezi Samovy lopatky. Pak přiložil špičku penisu k dírce a zatlačil. Nijak citlivě nebo pomalu. Najednou do něj zajel až po kořen.

A Sam tohle nečekal. Zaryl nehty do polštářku a kousnul se do ruky, aby bolestí nevykřikl. I když se ho snažil Roman připravit, na tu velikost a plnost připravený rozhodně nebyl. Rty se mu zachvěly, jak se snažil rozdýchat ten tlak, bolest a plnost. Snažil se co nejvíc uvolnit. Ucítil jemné Romanovy dlaně a rty, které ho konejšivě laskaly a hladily po těle, včetně vystrčeného zadečku. Roztával a uvolňoval se pod jemnými doteky.

Když Roman ucítil, že tlak kolem jeho penisu povolil, ze Samova těla se povysunul a pak hned zase přirazil. Nejdřív pomalu, než si detektiv pod ním na ten pocit zvykne. Rukou znovu přejel pomalu od zadečku po páteři ke krku. Dlaní se opřel mezi lopatky. Druhou rukou si ho přidržoval za bok, když začal zběsileji přirážet.

Sam šílel ze všech těch doteků rukou, zubů a nehtů na své horké kůži. Od začátku si přísahal, že pokud by mělo s Romanem k něčemu dojít, spěchat na to nebude. A najednou mu tady nastavuje svůj zadek a nechává ho ztrácet těmi zběsilými přírazy rozum. Ze začátku, když do něj zajel, bolelo a pálilo to jako čert. Tak prudký vpád nečekal. Stačila mu chvíle, než se uvolnil, a následné přírazy mu začaly tou slastí bouřit krev. Kousal se do ruky a polštářku, jak se zpočátku snažil ovládat, jenže Roman přidal na intenzitě, rychlosti a prudkosti přírazů. Znovu pocítil, že se blíží výbuch. Tělo se mu začalo chvět víc než předtím a poprvé za večer vystříkl.

Pro Romana byl pohled na Sama jako droga. Sledovat, jak bojuje sám se sebou, pro něj bylo opojné. Byl to nádherný pohled a pocit, když se jeho detektiv udělal. Stahování kolem jeho penisu způsobilo, že ho po dalších pár přírazech následoval. Neměl však dost. Chtěl si užít to mladé rozpálené tělo pod sebou. Vyjel ze Sama, přetočil ho na záda, roztáhl mu nohy, které následně natlačil k jeho tělu, a znovu do něj zajel. „Bože, jsi tak nádherný,“ zasténal Samovi do úst, když se snížil k dalšímu vášnivému polibku.

Sam nevěděl, čeho se chytit, když do něj Roman znovu začal zběsile přirážet a při tom ho horlivě líbal. Ze začátku měl pochybnosti o správnosti jejich činů. Ty se však s prvním vyvrcholením rozplynuly. Užíval si tělo muže, jež ho uspokojovalo. Střídavě otevíral a zavíral oči a pozoroval soustředěnou rozpálenou tvář svého milého. Tělo lesknoucí se potem, zběsile zvedající se hrudník, polibky jeho horkých rtů, péče horkého jazyka, a hlavně ty medově zlaté oči mu působily rozkoš větší, než doposud kdy zažil. Sice na něj byl trochu prudší, než byl zvyklý, ale ty letmé doteky mu tu bolest vynahradily.

Roman se narovnal a zapřel se dlaní pod jedním Samovým kolenem, zatímco si druhou jeho nohu opřel o rameno. Aby neztratil stabilitu, natáhl jednu svou a zapřel se s ní o zem. Následně přírazy zpomalil a prodloužil. Když se Sam při jednom z nich s až kňouravým zasténáním propnul a zaklonil hlavu, věděl, že se trefil do toho správného místečka. Proto pohyb zopakoval a pak zase a zase. Bušil do Sama jak utržený ze řetězu a užíval si jeho kroutící se tělo a nehty zaryté do sedačky. Byla to rozkoš sledovat ho a měl co dělat, aby se hned zase neudělal. Přejížděl zuby po kůži na Samově noze. Párkrát i stiskl a místečko hned konejšivě políbil. Sklonil se k Samovým ústům, nohu, jež držel pod kolenem, si přehodil přes paži a znovu přírazy zpomalil. Hleděl do těch hnědých, touhou a vzrušením zastřených očí a usmál se. Cítil na svých rtech zběsilý horký dech svého milého, když se od něj jen na moment odtáhl a znovu do něj prudce přirazil, sotva zahlédl jednu neposednou ruku mířící k penisu svého společníka.

Sam věděl, že toho víc nejspíš nevydrží. Sotva Roman trochu zpomalil, chtěl si k uvolnění dopomoct. Nečekal však, že do něj znovu horlivě a tvrdě začne přirážet, ruku mu odtáhne a začne mu dlaní chloubu opečovávat chvilku předtím, než mu ji při dalším přicházejícím orgasmu pevně stiskl.

„Ještě ne, miláčku,“ zašeptal zadýchaný Roman, když přehodil Samovu nohu z ramene na opěrku gauče a sklonil se k jeho tváři, kterou začal rty, zuby a jazykem opečovávat stejně jako jeho krk. To už si Sam myslel, že se opravdu zblázní, když přírazy opět nabraly na intenzitě. Jeho steny už lehce připomínaly nářek raněného zvířete. Ruce mu vystřelily na Romanova záda a nehty začaly drtit jejich kůži. Byl na hraně. Už jen vláskem se na ní držel a čekal, kdy se konečně bude moct propadnout do propasti.

Roman ho však nechtěl pustit tak snadno. Měl sám co dělat, aby vydržel, zatnul zuby, na chvíli ze Sama vyjel a hladově ho políbil. Svůj penis nahradil prsty, jimiž ho dál dráždil uvnitř těla. Sklonil se pak k Samově chloubě a párkrát po žaludu přejel jazykem, než ucítil, jak mu v dlani začal cukat natužený penis a Sam se se zavřenýma očima znovu propnul. Stiskl ho proto víc, zvedl se k jeho tváři, opřel se rukou vedle Samovy hlavy, ponořil prsty do jeho vlasů a s plánem velkého finále na jeden ráz do Sama znovu zajel.

Kdyby mu Roman jeho chloubu v dlani nedrtil, nejspíš by se už několikrát udělal. Mlhavě si však uvědomoval, že o to Romanovi jde. Dohnat ho až na pokraj sebeovládání a šílenství. Už neměl ani sílu ovládat své tělo. Srdce mu bušilo tak zběsile, před očima měl mžitky a dech se mu drhnul. Naposledy zaryl své nehty do zad toho trapiče, když konečně přišlo uvolnění. Roman pustil jeho chloubu a naposled do Sama přirazil, čímž udělal najednou nejen sebe, ale i jeho.

Sotva ze sebe vypustil vše, co mohl, znavený výkonem sklonil hlavu, políbil Samův zběsile zvedající se hrudník a snažil se vydýchat. Bylo mu jasné, že pár dní se rozhodně bez trika a košile nepohne, když se do jeho zad nehty detektiva bořily jako nikoho předtím. Najednou však ucítil, jak naprosto bez jakéhokoliv varování prsty povolily a z jeho zad sklouzly. Zvedl hlavu a zadíval se do tváře svého milého. Naskytlo se mu však něco, co nezažil. Rty byly opuchlé a pootevřené, dech se jimi ztěžka prodíral dovnitř a ven. Zavřené oči nevypovídaly o tom, že by byl jejich majitel vzhůru.

„Same?“ zašeptal Roman a pohladil ho po nadmíru rozpálené tváři. Krom hlubšího nádechu však nijak nezareagoval. Opatrně se proto Roman s pozvednutým obočím zvedl a odešel do koupelny pro vlhký ručník, aby Sama jemně otřel. „Tak tohle se mi ještě nestalo,“ pomyslel si, zatímco rozkládal zbytek spací plochy své sedačky, přikryl Sama dekou a pod hlavu mu opatrně vložil polštář, který přinesl i s další dekou z ložnice. Sám se pak zašel jen letmo opláchnout a ulehl ke svému vyčerpanému milému, kterého v ten den naposledy políbil na rty, objal ho a pak sám usnul.

Sam se ráno probudil, tělo ho příšerně bolelo a měl sucho v ústech. Otevřel oči a rozhlédl se. Ležel na sedačce přikrytý dekou a pod hlavou měl polštář. A byl tam sám. Teda ne úplně, když slyšel cinkání nádobí a zvuk kávovaru, pochopil, že jeho společník teď válčí v kuchyni. Podíval se na hodiny, jež visely na protější zdi. Půl sedmé ráno. Zavřel na chvíli oči, než mu konečně došlo, kolik je a že má být za půl hodiny v práci. V momentě vystřelil do sedu, což byl opravdu blbý nápad. Se zaúpěním se svezl zpátky do lehu, snaže se vydýchat nepříjemnou bolest svých beder, zadku a nohou. Znovu zavřel oči a vzpomínal na včerejší večer. Na to, jak běžel s Romanem kolem přehrady, zastavili se spolu na místě, kde Viktor naposledy vydechl, a on sletěl do vody, díky níž mu naskočila hnusná vyrážka, která se po laskavé Romanově péči pomalu vytrácela. Jo, péči. Tváře mu začaly rudnout a pocítil stud, když si vzpomněl, jak po Romanovi vyjel a nechal se jím doslova ošukat do bezvědomí. Jako by si všechny jeho zábrany vzaly i se zdravým rozumem dovolenou a on po něm skočil jak hladový lev po své kořisti.

Prsty si zajel do vlasů a přetřel si obličej. „Cos to udělal, Same?“ řekl si potichu pro sebe. Ne že by toho litoval. Jen si okamžitě vzpomněl na práci a svého otce. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Ať už řešil jakýkoliv případ, nikdy se nenechal strhnout svými city. Vždy se choval jako profesionál. Tak proč se mu to teď nedařilo? Proč najednou zahodil všechno, v co věřil, a poddal se tomu muži? Otázky visely ve vzduchu a on na ně znal odpověď až moc dobře. Zamiloval se. I když se tomu tak dlouho bránil, proti medovým očím Romana Škáry byl bezmocný. „Kurva,“ zaklel a znovu si protřel tvář, než se ode dveří ozvalo omamné zvolání jeho Sirény.

„Dobré ráno,“ pozdravil ho na rozdíl od něj oblečený Roman a s hrnkem kávy v jedné ruce a talířem se snídaní v druhé se posadil na kraj sedačky. Položil hrnek s talířkem na stůl a otočil se na Sama, který potáhl deku až ke krku. Byl nahý a stále se ho držel stud po oné noci.

„Dobré ráno,“ pípnul směrem k Romanovi, který se k němu víc naklonil a vlepil mu jemnou pusu na rty. Pohladil Sama po červenající se tváři, zatímco se pousmál nad jeho rozpaky.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Sama, když viděl, jak sklopil pohled a rukou začal nervózně žmoulat deku.

„A-asi fajn,“ zašeptal.

„Opravdu? Nezníš tak.“

Sam si povzdechl a podíval se ke stolu. „To je pro mě?“ zeptal se a ukázal prstem na talíř.

„Udělal jsem snídani. Ber to jako takovou kompenzaci za včerejšek. Asi jsem to trošku přehnal,“ sypal si popel na hlavu. „Ale to není odpověď na moji otázku. Jak je ti? Vyděsils mě, když jsi najednou odpadl,“ nenechal se odbýt.

Sam si odfouknul a přetřel si obličej. Pak se kousnul do rtu a konečně dostal odvahu se zadívat Romanovi do tváře.

„Myslím… myslím, že do práce dneska asi nedojdu. Bolí mě zadek,“ ušklíbl se. Roman si ho změřil pohledem a měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Nakonec to nevydržel a rozesmál se naplno.

„Nesměj se, sakra! Myslím to vážně! Co asi řeknu v práci?! Všechno mě hrozně bolí a nemůžu se ani posadit,“ začal se chechtat i on, zatímco se po Romanovi snažil házet vražedné pohledy.

„Omlouvám se, že jsem tě tak zřídil. Ale nedokázal jsem se udržet, promiň,“ zvážněl a pak se přesunul nad Sama. Opřel se lokty vedle jeho hlavy a prsty jedné ruky ho začal jemně hladit po čele a vlasech. „Jsi pro mě jako ta nejnávykovější droga. Už od první chvíle jsem na tebe nedokázal přestat myslet,“ vysypal ze sebe Roman a pak Sama znovu políbil. Tentokrát to byl ale trošku delší polibek než ten první.

„To má být vyznání?“ zvedl Sam obočí a těkal očima po Romanově tváři. Trošku se bál odpovědi, která přijde. Věděl, že když Roman přikývne, bude v háji.

„Možná. Vadí to?“ zašeptal Roman a zkoumal Samův obličej. Od chvíle, co si k němu přisedl, cítil z detektiva mírnou obavu. A teď, když pod ním tak ležel, nedokázal mu nic skrýt. Všechnu tu nejistotu mu dokázal vyčíst z tváře, stejně tak jako to, že ani on není muži pod ním tak lhostejný, jak by chtěl, aby byl. Díval se na Sama a čekal na reakci.

A Sam byl v háji. Jaké překvapení pro Romana bylo, když Sam zašeptal: „Ne, nevadí.“ A pak si ho znovu přitáhl k polibku.

Chvilku se tak líbali, dokud se hlasitě neozval Samův žaludek. Zasmáli se tomu zvuku a Roman mu pak pomohl se posadit. Opravdu se musel hodně ovládat, aby nevybouchl v řehot při těch výrazech v obličeji, které při tom jeho detektiv házel. Jo, opravdu to dost přehnal a slíbil si, že příště bude… něžnější. Jenže nemohl si pomoct. Sam byl pro něj ta nejvíc sexy policejní droga, které se nedokázal nabažit. Klidně by ho ráno pomiloval znovu, ale věděl, že to by se Sam opravdu nepostavil.

Když do sebe nacpal snídani, uvědomil si, kolik je hodin a poprosil Romana, aby mu podal telefon, který se mu po včerejšku schoval neznámo kde. Jakmile měl mobil v rukou, vytočil Honzovo číslo. Trvalo jen pár pípnutí, než jeho táta hovor přijal. Okamžitě se mu Sam omluvil, že se večer neozval, a poprosil ho, zda by mohl přijít do práce o něco později. S očima upřenýma do kuchyně, kam mu mezitím Roman zmizel, aby měl soukromí, se vymluvil, že včera Romana doma nezastihl. Dodal pak, že si šel zaběhat kolem přehrady a znovu si prohlédnout okolí místa činu, a tam mu podjela noha, jak byla tráva mokrá, a spadl rovnou do vody. Jelikož byly červené flíčky ještě docela viditelné, na rovinu mu řekl, že mu po tom naskočila vyrážka a celou noc nespal, jak ho kůže svědila, pálila a on se kvůli tomu málem udrbal k smrti.

Honza se upřímně staral, zda se mu jinak nic nestalo, a rovnou mu odkývl celý den volna s tím, že si to bude muset další dny nadpracovat. Přece jen měli případ, se kterým doposud nepohnuli.

„Pokud bys měl ale chvilku. Zajeď za tím starším Škárou. Pročetl jsem si spis k případu a docela mi nesedí jeden detail. Nechápu, že jste si toho s Petrem nevšimli,“ zavrčel Honza do telefonu.

„Jaký detail? A proč tam za tím bratrem nezajede Petr?“ zeptal se Sam zamyšleně a zpřísněl svůj pohled ke dveřím kuchyně.

„První den pan Škára vypověděl, že přátele svého bratra skoro nezná. Nebo spíš o nich nic kromě jména moc neví. No a pak tu čtu výpověď toho Milana Dvořáka, který prohlásil, že měl s Romanem Škárou pletky, kvůli kterým se s bratrem nepohodl, a od té chvíle měli mezi sebou odtažitější vztah. A Petr nemůže, protože znovu prochází všechny kontakty mladého Škáry,“ dokončil Honza a čekal na reakci.

„Sakra! Dobře, zeptám se ho na to,“ ujistil Sam Honzu. I přes telefon slyšel Honza, že něco není v pořádku, a vyzvídal, oč jde.

„Ne, všechno je v pohodě. Jen jsem unavený a rozlámaný. Včera jsem to s tím běháním a plácáním ve vodě přehnal. K tomu mi uteče takový detail. Mám výčitky svědomí,“ odfouknul Sam a dostalo se mu od otce ujištění, že je všechno v pořádku, ale ať si na to příště dá pozor. Zeptal se pak syna, zda nic nepotřebuje, a následně se rozloučili. Sam zavěsil a odhodil mobil vedle sebe. Zmučeně se hlavou opřel o opěrku sedačky a zavřel oči. Jak na to mohl zapomenout? Už předtím si toho detailu všiml, ale pokaždé, když se na to chtěl Romana zeptat, se mu to po pohledu do jeho očí vykouřilo z hlavy.

„Na co se mě máš zeptat?“ ozvalo se u jeho hlavy. Trošku to s ním škublo, ale zůstal opřený, jen pootočil hlavu k tomu hlasu a otevřel oči.

„Proč jsi nám první den, když jsme tu byli, tvrdil, že o přátelích svého bratra skoro nic nevíš, když jsi s jedním z nich měl…“ Nemohl tu větu dokončit. Pokaždé, když si vzpomněl na přiznání Viktorova kamaráda o jeho poměru s Romanem, projel jím osten žárlivosti. Cítil najednou, jak se mu červenají tváře, a hlavu proto sklopil. Romanovi to však neušlo. Ten jeho nejistý tón, kterým se na Milana zeptal.

„Nechtěl jsem to vytahovat. Pro mě to byla minulost. Nic, čím bych se chtěl chlubit. Navíc to bylo dávno,“ odpověděl Roman Samovi a posadil se vedle něj na sedačku. Ze Samova hlasu mu došlo, že jeho detektiv nejspíš malinko na Milana žárlí. Raději ale mlčel.

„Jak dávno?“

„Tři roky. Spolu jsme byli půl roku. Jenže oba jsme tenkrát měli tolik práce, že to prostě neklapalo. A vlastně jsme k sobě ani nic moc necítili a rozešli se v dobrém. Jen bratr, když nás jednou načapal, to nevzal moc dobře. Bylo to rok po tom, co skončil školu v Brně a nastěhoval se sem. To, že jsem gay, sice věděl, ale nechtěl si připustit, že je jeho starší bratr jiný. Proto docela vyváděl, když se o mně a Milanovi dozvěděl. Ale po našem rozchodu se to všechno mezi mnou a Viktorem urovnalo. Sice se se mnou přestal bavit o svých přátelích a o tom, co dělá, když ale došlo na nějaké společné aktivity, vždycky se s nadšením přidal.“

„A jaký byl Viktor těsně před svou smrtí? Zdál se ti jiný než dřív?“ zeptal se Sam a pohlédl na Romana.

„Jak už jsem tobě a tvému kolegovi řekl první den. Nehlídal jsem ho. A vlastně krom plánování dovolené jsme spolu poslední dva měsíce moc nemluvili. Což se nebylo čemu divit. Oba jsme byli pořád v práci a dovolenou jsme řešili hlavně přes zprávy nebo přes telefonní hovory. Přes ně se se mnou bavil úplně normálně, takže ti opravdu neřeknu, jestli měl nějaký problém,“ dokončil Roman a tentokrát se on podíval na Sama, který se najednou zdál být myšlenkami jinde.

A měl i pravdu. Sam si z toho, co mu Roman řekl, skládal v hlavě obraz a snažil se víc si utřídit myšlenky. Opravdu to totiž vypadalo, že o Viktorově odchodu ze zaměstnání Roman neví. Musel se ale ujistit.

„Takže o tom, že tvůj bratr přibližně před měsícem skončil kvůli jedné dívce v práci a začal pracovat jinde, nevíš?“

„Cože? Jak jako, že skončil?! A kvůli jaké dívce?“ vyletěl Roman, šokovaný tím, co slyší.

„Potvrdil nám to jeho kolega z fabriky, kde pracoval. Viktor jeden den přišel s tím, že si někoho našel a že v práci končí a jde jinam. Víc zatím nevíme.“ I když mu tuto informaci nejdřív nechtěl říkat. Potřeboval však vidět Romanovu reakci. Potřeboval vědět, jak zareaguje. A potěšilo ho, že viděl Romanův nepředstíraný údiv a šok z informace mu podané. Jenže to na něj i mohl dobře zahrát. Roman byl manažer a ti sem tam museli umět předstírat.

Roman pak zamumlal se zavřenýma očima, že doufá v to, že Sam zjistí, kdo to byl, a najde i vraha jeho bratra. Pak se na Sama smutně podíval a Sam přikývl. Věděl sice, že slíbit mu to nahlas nemůže, když zatím neví, kdo je ta dívka a zda měla, či neměla s Viktorovou smrtí něco společného, ale tichý slib si dovolit může.

Seděli nehybně a mlčky ještě chvíli. Najednou Roman chytil Samovu ruku a prohlédl si ji, než mu vtiskl pusu do dlaně. Sam sledoval jeho počínání s pozvednutým obočím.

„Víš, nikdy bych si ani ve snu nepředstavil, že mě bude v provizorním lůžku zpovídat skoro nahý detektiv z oddělení vražd. A že při tom bude opravdu hrozně sexy.“ Roman se ze svého místa přemístil nad Sama. Chytil jeho tvář do dlaně a pohladil ho palcem po rtu, než ho políbil.

Sam při tom vyzpovídání Romana úplně zapomněl na to, v jakém stavu se nachází, a znovu se po těch slovech začervenal. Mezitím, co snídal, na sebe stihl navléct aspoň boxerky. I tak byl pořád skoro nahý a ulepený po předešlé noci. Těm horkým rtům však nešlo odolat a polibku se vůbec nebránil.

„Chceš pomoct do koupelny?“ zašeptal mu Roman do rtů.

„Asi jo. A vlastně už to bude docela i potřeba,“ nakrčil Sam nos a provinile se zatvářil. „Už dost dlouho nutně potřebuju na záchod a sám tam asi nedojdu. Začaly mi z toho sezení dřevěnět nohy,“ dodal a zamračil se na Romana, který tak tak znovu zadržel smích.

Roman mu pomohl se postavit a měl pořád potřebu do Sama nějak šít. Jenže ten, když se trošku rozchodil, vešel do koupelny, kde byl i záchod, a zabouchnul Romanovi dveře přímo před nosem. Konečně měl chvilku klid, kterého využil a zalezl do sprchy, kde ze sebe smyl stopy jejich včerejšího divočení. Sice si jejich poprvé takhle nepředstavoval, ale chápal, že podle všeho to ani jinak dopadnout nemohlo. Roman po něm od začátku toužil stejně jako on po Romanovi a dalo se předvídat, jak to nakonec skončí.

Jenže další myšlenka mířila k tomu, co se stane, až se o nich dozví jeho otec. Ne, nesmí se to dozvědět. Aspoň ne, dokud pracují s Petrem na tomhle případu. Případ. Poslední myšlenka, která ho trápila. Podle všeho, co se doposud dozvěděl, Roman svého bratra určitě nezabil. Neměl k tomu důvod. Tak kdo to Viktorovi udělal a proč?

Potřebují zjistit, kdo je ta neznámá, kvůli které mladý Škára obětoval svou práci a dle jeho přátel se najednou tak změnil. Co se mezi nimi stalo, že se poslední měsíc choval tak divně.

Opět byl tak zamyšlený do sebe, že přeslechnul, jak se do koupelny vkradla světlovlasá postava a otevřela dveře sprchového koutu. Škubnul sebou, když se kolem něj omotaly dvě silné paže, jež začaly roztírat po jeho těle sprchový gel.

‚Jo, dneska to vážně nerozchodím,‘ pomyslel si, když ucítil tvrdnoucí Romanovu chloubu opřenou o svůj zadek. A poté, co Romanovy dlaně klesaly k jeho penisu a rty se mu otřely o to místečko na krku, zaklonil hlavu a zasténal.