Viki: dva

Klečím tu. Sám v lese, nahý. Na sobě jen jocksy, v hubě smotaný Vikiho trenky. Posledně jsme je společně pocákali, nějaký zaschlý zbytky už tam ale byly i předtím. Jak už začínají být nasáklý slinama, tak mrdka povoluje. Ta kořeněná chuť mě nenechá na pochybách, že je Viki před tím i pochcal. Všechny chuťový senzory mi teď evokujou jeho chuť a mně tím nažhavenost vytáčí do ještě vyšších obrátek. V díře kolík, protože takhle to má pán rád a protože je pro mě jednodušší přijímat jeho koňskou kládu uvolněnou dírou.

Jsem zády k pěšině, takže do poslední chvíle nevím, kdo se blíží. Mrazí mě z pomyšlení, kdo všechno by mě tu takhle mohl přistihnout. Hlavou se mi honí myšlenky, co by se mnou asi provedl náhodný pejskař… Klepu se vzrušením a zimou. Ruce poslušně spojené prsty za zády. Vypnutý hrudník, péro hrozí protrhnout tu drobounkou látečku jocksů. Spíš to vypadá jako plátýnko přes žaluda, více zakrýt nedokážou. Ručník pod koleny je jediný luxus, který si tu můžu dovolit, jehličí a suché větvičky mě nepíchaji do kolen. Tlačení kamínků ale stejně nezabrání.

Klečím tu. Pokolikáté už? Od našeho prvního setkání uběhlo už několik týdnů. Od té doby si mě můj pán Viki pravidelně povolává sem, do lesa kousek za Prahou, pár kroků od parkoviště. Ne vždy ale skutečně přijde. Podle instrukcí si jako poslušná čubka kleknu, připravenej na cokoliv, a čekám. Že nepřijde, se většinou dozvím necelou půlhodinku čekání v jehličí, když si blokne můj profil na Grindru. Podle toho pochopím, že dnes nejsem setkání hoden. Pán si mě vždycky vyžádá sám. Když se mnou skončí, zablokuje profil. Ozve se zase, když má potřebu. Ozvat se mu první přes Whatsapp jsem se nikdy neodvážil.

Dnes ale přišel. Slyším kroky. Je to on? Ačkoliv naše setkání mají předepsaný scénář, Pán je vždycky okoření o nějakou novinku, něco, čím mě překvapí, dostane. Tentokrát je ale něco hodně jinak. Slyším kroky. Dva páry nohou jdou směrem ke mně. Baví se o…, nerozumím dobře, nastražuju uši, ale mluví tlumeně. Přesto rozlišuju některá slova, hovoří nenuceně o… králících, o krmení a tak…, začíná se mě zmocňovat panika. Přes veškeré rajcovní představy, kdo by mě tu mohl přistihnout, dva vesnický balíci mě nenapadli nikdy. No ty vole, to bude trapas. Vštípená poslušnost mi ale nedovolí otočit hlavou a přesvědčit se, zvednout se, utéct. Klečím tam jako socha s rukama za zády a trčícím pérem.

„Uvidíš, fakt poslušnej subík, nebudeš litovat…“

„Pičo, fakt tu na tebe takhle čeká…, no ty krávo, to je děvka…“

No tak alespoň, že je to Viki, můj pán. Trochu mě zamrzí, jak se před kamarádem vytahuje, co vše mu o mně asi napovídal? Počkat, je tu s kamarádem? Tak to jsem už fakt děvka pro všechny. Přes všechny svoje pochybnosti se ale neodvážím vstát a odejít. Zůstávám jako přikovanej. Trochu zděšenej, ale o to více vzrušenej. Pere se ve mně zvědavost, kdo to je. Jak vypadá? Má taky takový luxusní tělíčko jako můj Viki? Namakanej? Prdelka jak vytesaná z mramoru? Má taky tak hluboký a uhrančivý oči? A péro? Chci se otočit. Aspoň koutkem oka. Ale vím, že nesmím. Aspoň, aspoň…

„Hele, co když mě pozná?“

„Neboj, neuvidí nic, to si nedovolí,“ poslední slova pronese těsně za mým zátylkem. Šustí mi za zády, vyndavá z kapsy… něco. Neohrabaný dotyk na mé hlavě, pevně mi obepíná celou hlavu po obvodu…, stahuje dolů až ke krku. Nasadil mi kuklu. Jediné místo, kde se mé pleti dotýká svěží okolní vzduch, je otvor v kukle od nosu po bradu. Kukla je z netkané látky, nějaký silikon, takže ke mně nepronikne ani paprsek světla. No co, stejně bude za chvíli tma. Malá dušička uvnitř v hrudi se jakoby ještě zmenšuje. Srdce buší o sto šest. Hluboce a přerývaně dýchám. Na těle cítím husinu jak stuhadlo. Vnímám každý závan větříku, každý šelest v jehličí. Přesto se nezvednu. Jen tak poslušně klečím a z nacucaných boxerek mi pootevřenou hubou odkapávají sliny. Mám pocit, že dnešní večer bude opravdu… raw. Rázem jsem slepej. Nemám šanci cokoliv zahlédnout, nerozeznávám ani světelný obrysy. Nevím, podle čeho mám jednat. Malá dušička ve mně se klepe a mám nutkání se zvednout a odejít. Přesto to neudělám. Něco mě nutí zůstat tu v té ponižující poloze a čelit tomu, co přijde. Jen tu kuklu mi nasadil dost nešikovně. Shrnulo se mi ucho. Podvědomě zvednu ruku, abych si jí upravil.

„Takhle ne, kurvičko.“

„Zrovna vychovanýho ho teda nemáš.“ Dostanu přes ruku. Sice jen symbolicky, ale i tak to zabolí. Jeden z nich mi ruce vrátí zpátky za záda a sváže. Asi tričkem? Nějakou látkou, ale to je stejně jedno. Neznámý stojí přede mnou. Palcem a ukazovákem mě chytil za bradu. Lehce mi s ní zatřásl a pak profackoval. Spíš jen lehce poplácal dlaní. Nebolelo to, spíš jen aby ukázal, kdo je tady pán a kdo jsem tady já. Vytáhl mi trenky z huby. Najednou můžu volně dýchat. Hejbat panty a polykat. Z pusy mi zmizela krásná Vikiho pachuť. Místo ní se mi tam už souká něco jinýho. Cítím krásnou vůni. Čelisti mi rozevírá čistý a voňavý tvrdý klacek. Hřeje mě u srdce, že se takhle hezky připravil na dnešní večer se mnou. Viki si s tímhle hlavu neláme. Většinou si mě zavolá a přijede po celým dnu v práci. Směs moči, potu, precumu. To všechno z něj potom cítím a to vše mě pravidelně způsobí tvrdou bouli v rozkroku. Miluju jeho vůni a vždycky se na ni těším. Pečlivě vymydlená kláda je ale taky moc příjemná záležitost a já se poctivě snažím, aby péče, kterou věnoval přípravě na dnešní večer, nelitoval.

Jsem stále vkleče, přede mnou neznámý, který mi nasouvá svoji chloubu do pusy. Za mnou stojí Viki. Je lehce rozkročenej, aby se na mě mohl těsně přilepit. Temeno hlavy mám na jeho podbřišku. To pevný bříško tam stojí jako stěna a nedovoluje mi hlavou cuknout ani o píď dozadu. Péro má klidně položený na mém rameni. Neznámý ještě lehce přikročí. Tím mi zasune svýho ptáka hlouběji do krku. Má ho krásně prohnutýho směrem dolů, takže mi nedělá takové problémy mít ho v krku po koule. Co se výbavy týče, má ho o něco tenčího než Viki, délkou na něm příroda ale taky nešetřila. Ti dva kluci tam tak stojí, tisknou se na sebe, podle jejich pohybů a zvuků jsem pochopil, že se líbají, hladí. Ruce jim vzájemně jezdí po tělech, třou si záda, zadek, objímají se. Tisknou se na sebe, co nejpevněji jim to naše poloha dovolí. Mezi nimi v kleče já a neznámý přiráží do mý huby ve výši Vikiho rozkroku.

Je to pro mě dost nepohodlná pozice. Teda nepohodlná – minimum pohybu. Pusou dýchat nemůžu a nosem taky ne, protože mi ho přitláčí břicho neznámého. Jsou to muka. Přesto jenom při pomyšlení na celou tu naši sestavu mi cuká v klacku a bojím se, že se udělám. Neznámý rytmicky šuká můj krk. Přiráží, chvíli hluboko a dlouze. Chvíli pak jen žaludem projíždí hubu a nechá si ho sát. To jsou okamžiky, kdy můžu nad vším trochu přemýšlet a hlavně se nadechnout. Viky by takovýhle tempo nevydržel dlouho. Klidně by se mi vycákal do krku a pak si mě otočil a ještě mě zmrdal do zadku. Neznámý se ale nezdá, že by se blížil vyvrcholení. Užívá si to. Mění tempo a oddaluje výstřik. Chvíli tvrdě a zběsile přiráží hluboko do krku. Pak si dá pauzu a vysune ho. Tadyta jeho hra se mi začíná líbit. Dává mi možnost se vydýchat. A taky rozvíjí moji představivost. V těch světlejch okamžicích se snažim napínat uši. Vnímat každý dotek jejich těl na mé kůži. Skládám si obrázek, co se okolo mě děje. Úplnej Kojak. Neznámej je hladce oholenej. Má tvrdý koule pevně přitažený ke kořeni penisu. Tipuju, že má o něco vyšší a rozložitější postavu než Viki. Rád bych si zmáčkul jeho půlky.

Myšlenky přeruší nekompromisní dorážení na moje mandle. Ty vole, už to přijde. Jak dlouho to oddaloval? Jsem si jistej, že to bude nálož, a já se těšim jak roztoužená kunda na jeho cukání a teplej příděl. Nic víc vlastně ani v tuhle chvíli nepředstavuju, co? Neznámej se odtáhl. Úplně. Na jeho šťávu si ještě budu muset chvíli počkat. Viki za mnou poodstoupil a rukama v podpaždí mě lehce zatlačil směrem vzhůru. Stoupám si na nohy. Nevím, jak dlouho jsem klečel, nohy mi brní, ruce svázaný za zády mi nepomáhají nabrat stabilitu, tak lehce vrávorám. Naštěstí jsem to ustál a nerozmázl se tady do jehličí.

Ruce neznámého už mi naznačují, abych se otočil a předklonil. Dávám nohy od sebe, protože podvědomě tak nějak čekám, co se bude dít. Předkláním se. Není to moc pohodlný ani stabilní. Tahle poloha mi neumožňuje se pěkně uvolnit, půlky a břišáky mám stažený a v křeči, takže je mi jasný, že průnik nebude úplně vanilkovej. Neznámej chytil anální kolík a vytahuje ho. Jen kousek, aby jeho nejširší část zůstala na půli cesty a tlačila na svěrač. Vrtí s ním a hraje si. Mrdá mě kolíkem, jezdí tam a zpět rychlostí fretky. Konečně ho vyndavá a nasazuje žalud na díru. Měl jsem ji promazanou, i tak doufám, že si ho taky trochu navlhčí, ale nedokážu to posoudit. Tlak na díru překonal svěrač a najednou je žaludem vevnitř. Nemá tendenci narvat mi ho tam celej. Je vidět, že si rád hraje. Vrtí se, vysouvá ho celý ven a zase po uzdičku dovnitř. Pomalu, rychle… a tak pořád dokola. Jeden by řekl, že po tý předešlý kuřbě už to nebude trvat dlouho, ale asi jsem se mýlil. Nasouvá ho do mě postupně centimetr po centimetru. Když už je tam celý, vší silou přirazí, aby měl jistou, že se do mě nasoukal opravdu celej. V tu chvíli ztrácím rovnováhu. Jdu držkou k zemi. Ještě doufám, že mi Viki třeba nastaví péro, abych se o něj hubou zastavil. No, zastavil jsem se o něco jiného. Nosem jsem se zabořil do krásné pánovy prdelky.

„Takhle ti to moc nepůjde,“ pronese neznámý s pošklebkem v hlase a už mi povoluje ruce. Okamžitě je natáhnu před sebe. Chytím Vikiho za půlky. Celou radostí mu je roztáhnu a nořím svůj jazyk na pevnou růžici svěrače. Tenhle pocit miluju, lížu ho s vášní. Zajíždím jazykem tak hluboko, jak jen to je možné. Za těch pár setkání už vím, co mu dělá opravdu dobře. Lehce foukám na dírku, to příjemně šimrá. Krouživými pohyby jazykem obtáčím svěrač a roztahuju ho. Dorážím na dírku plnou silou, snad bych si jazyk vytrhl, abych se s ním dostal co nejhlouběji. Hlasité mručení a vzdechy mého pána mi napovídají, že jsem šikovnej kluk. Pro jistotu mě ještě přitlačí hlavu za temeno, aby mě náhodou nenapadlo přestat. Nenapadlo.

Zezadu mi zatím buší na prostatu neznámý. Nikdy by mě nenapadlo, jak lehce prohnutý péro dokáže mířit přesně tam, kam je potřeba. Působí mi to neskutečnou rozkoš. Jak je jeho zvykem, střídá hluboký a divoký zásuny s odpočinkovým tempem. Steny, které se mu derou z hrdla, ale napovídají, že dlouho už to korigovat nebude schopnej. Potřebuju si taky trochu ulevit, vydechnout, a tak jazyk na chvíli nahradím ukazovákem. Viki má rád, když mu jím pěkně promnu prostatu, takže se na mě ani nezlobí, když mu kromě masáže prstem lehce pofoukávám dírku. Ten nápad jsem měl právě včas. Neznámý přidává na tempu a nezpomaluje. Celou vahou svýho těla se na mě navalí, pár posledních přírazů a já už cítím to známý cukání v jeho péru. Není blaženějšího pocitu, než když namožený svěrač dále roztahuje kláda svými pravidelnými záškuby a ty víš, že do tebe pumpuje dávku za dávkou. Je to neodvratný a podmaňuje si tě to.

Až teď si uvědomuju, jakej je ten neznámej kus chlapa. Leží na mě doslova jak pytel cementu. Rozložitý ramena mě celého obepínaj. Není to žádnej sušinka a já mám co dělat, abych ho po tom výkonu unesl. Jestli jsem si myslel, že se teď narovná a nechá mě napospas mýmu pánovi, to jsem se docela spletl. Protáhl mi ruku pod břichem a pevně se na mě přitiskl.

„Klekni si.“ Rukama se pořád opírám o Vikiho, povolím se v kolenou a s žuchnutím si klekám zpátky na ručník. Neznámej, aniž by ho ze mě vyndal, se na zem sesune hned za mnou. Změny polohy hned využívá Viki, kterej se otočí, chytne si mě za hlavu a rovnou mi cpe toho svýho mamuta do pusy. To, co se dosud mezi náma odehrálo, ho asi celkem nažhavilo, protože si neláme hlavu s tím, kam přesně s pérem míří, a zběsile přiráží. Cítím, jak mi chvílemi naráží do zubů. Chvílemi mi buší do horního patra a jen zřídka pronikne až do krku. Vždy když se mu to povede, tak se mi zatmí před očima, protože je to prudký bezmyšlenkovitý příraz. Je mu to jedno. Já se jen snažím sát a držet a doufám, že tahle tortura huby nebude mít dlouhé trvání. Nemá. Mně to sice přijde jako celá věčnost, ale ve skutečnosti jen malá chvíle a plní se mi pusa.

To, co se děje vepředu, není nic v porovnání s tím, co se děje vzadu. Neznámý, hned jak jsme se sesunuli na zem, začal do mě bušit a přirážet jak divej. První kolo si se mnou hrál. Nechal mi užívat si různý intenzity mrdání. Teď už ale do mě jenom tvrdě buší a jde si za druhým orgasmem. Prdel mě pálí. Každou chvíli cejtím, že se musím udělat, jak naráží na prostatu. Přesto, tou surovostí a tvrdostí, s jakou přiráží, jsem snad nikdy nebyl orgasmu dál než teď.

To Viki nemá s druhým orgasmem jako obvykle žádný problém. Hned, jak se udělal poprvé, sehnul se ke mně, začal mě líbat, jeho vlastní mrdka mu nikdy nevadila. Rukou zatím promačkávám jeho koule, prsty si hraju s dírou. Cejtím na něm, že má chuť mě mrdat, ale nechce kamarádovi upírat jeho úsilí. Raději mi napůl ztvrdlý péro strčí až do krku a rytmicky přiráží. Jak ho pevně obepínají moje mandle, znovu nabírá na objemu. Nechá se sát, chytá mi hlavu a pumpuje s ní po svý kládě tam a zpátky. Vlastně si honí čuráka mojí hlavou. Udělají se do mě oba skoro zároveň. Nejdřív Viki, pak hned i on.

Jakmile mu v klacku docuká, sleze ze mě. Neodpustí si a plácne mě po zadku. Já, totálně vysílenej, klečím na všech čtyřech. Opírám se o lokty, který mám zabořený do jehličí a listí a buhví čeho všeho. Ručník už se někam ztratil a nemám sílu přemejšlet, kde je. Stejně musím mít už celý ruce i kolena poškrabaný. Až teď si uvědomuju, jak strašně to všechno pálí. Budu si to muset doma ošetřit. Hlavou už mi probíhají myšlenky na cestu domů. Pane bože, to byl dnes opět luxusní mrd. Těším se do vany a na to, až si to celé budu probírat v hlavě, minutu po minutě a u toho se pěkně vyhoním. Možná na Grindru seženu ještě nekoho, kdo mi ho rychle vykouří…

Jenže se zase pletu. Viki dneska ještě nemrdal a kvůli svýmu kamarádovi se toho rozhodně nevzdá. Málokdy mu stačilo udělat se jen dvakrát. Vlastně nikdy, takže nevím, co mě to napadlo, že mě už propustí. Nepropustil. Místo toho mi naznačil, abych si sedl a lehl na záda. Pane jo, dal mi pod ně ten ručník. Tak to jsem asi opravdu hodnej kluk.

„Děkuju.“

Místo odpovědi se nade mě jen naklonil. Nohy si nadhodil na lokty a lehkým švihnutím na ramena. Ležím tam na ručníku v klubíčku, nohy ve vzduchu a můj pán mi rve svoji kládu do díry. Rve není úplně správný slovo. Cejtím, jak jsem už pěkně povolenej, zkouším alespoň co nejvíc stáhnout svaly, abych ho co nejpevněji obejmul. Tuhle polohu mám moc rád. S Vikim jsme jí takhle venku ještě neprovozovali. V jehličí to moc nejde a není to dvakrát pohodlný, ale i tak jsem v sedmým nebi. Krásně do mě proniká, dává mi cejtit celou jeho délku i tloušťku. Jsme si tak blízko. Cítím, jak se potí, dotýká se mě svým břichem, plecemi, … Pro tenhle okamžik bych vyměnil cokoliv ve svým dosavadním životě. Nechávám se unášet na vlnách intenzivního a živočišnýho sexu. Bezděky otvírám pusu, ze který mi, jako po celý večer, unikají hlasité steny. Doufám, že přijmu jeho ústa a dřív, než se udělá, se propojíme ve společném polibku, který celou tuhle akci uzavře a nasadí do úplně jiné dimenze. Viki se udělá bez dalších slov a projevů náklonnosti. Prostě se vycáká do tak už skoro plné díry. Prostě ho vytáhne, zvedne se a podá mi ruce. Pomůže mi postavit se na nohy. Poplácá mě po tvářích a otočí zády k sobě. Jednou rukou lehce pohladí moje bříško, bradavky a pak sklouzne k péru. Promne mi třísla.

„Tak co, líbilo se ti to, děvko?“ hlas neznámého ke mně doléhá z těsné blízkosti. Určitě stojí někde těsně vedle mě. „Asi bys chtěl, aby byla řada na tobě, co?“ Ach, konečně, dnes jsem si to zasloužil. Nedokážu potlačit úsměv a vlna radosti mi projede celým tělem. „Takhle by to ale nešlo, ty nadžená čubko!“ Nataženými prsty mě plácne přes koule. Pak znova. Plnou silou. Druhou rukou mi kroutí bradavku. Tak silně, bez jakýchkoliv ohledů. Jako by mi ji chtěl uštípnout. Plesk, další silná rána přes koule. Myslel jsem, že si cvrnknu. To, co přišlo potom, bych si nepředstavil ani v nejhorším snu. Obepjal mi koule celou svou dlaní a… z toho stisknutí se mi zatmělo před očima, podlomila se mi kolena a já se sesunul na zem. Bože, to jsou to takoví sadisti? Takovýhle zakončení? Proč? Aaaach proč ta bolest neustává? To mi ty koule rozdrtil??? Asi budu muset na pohotovost.

„Na zítra si nic neplánuj, budeš u mě, čubko.“