Viki: vánoční nákupy

Sedím v kanclu u klienta. Co jsem pro něj potřeboval dokončit před Vánoci, jsem stihnul. Takže už se probírám jen jejich interními dokumenty – ajťáci mi kdysi při přidělování práv dali přístup i do cloudů, kam bych jako externista mít přístup rozhodně neměl. Nechystám se žádný informace zneužít nebo tak něco – prostě jen krátím čas a spíš ze zvědavosti prohlížím výsledky interních auditů projektů, na kterých se naše firma dodavatelsky podílela. Docela mě baví porovnávat to, jak výsledky projektů prezentovala firma navenek (hlavně vůči nám, subkám, který chtěly zaplatit svý vícenáklady), s tím, jak si projekty vedly ve skutečnosti. No jo, no. Radši to nebudu procházet do hloubky, protože by mě to spíš nasralo.

Takže mě tahle kratochvíle přestane bavit a sápu se po telefonu. To nutkání jsem odkládal co nejdýl, ale stejně mě to jako vždy přemohlo. Rovnou mačkám na černožlutý tlačítko s maskou. V týhle části Prahy nebejvám tak často, téměř výhradně jen pracovně a zřídka mívám čas Grindr otevřít. Vzrušením se mi lehce třepou packy, ale hned začnu skrolovat a čumět, kdo je tady zajímavej. Nemusím sjíždět ani extra dolů a po pár hmatech se na mě usmívá známej obličej. Teda usmívá… on se spíš řehtá. Joo Mára, to je taková pozitivní postavička. Jak je to dávno? Ani jsem nevěděl, že je zase v Praze.

Potkali jsme se před lety v Berlíně. Já tam měl na starosti jeden ze svejch prvních vlastních projektů. Takže permanentně ve stresu. On tam byl na Erasmu. Přednášky měl na Humboldtově, já makal na Museuminsel, takže jsme to měli k sobě pár metrů. Vždycky mě na něm rajcovalo, jakej to byl smíšek, takovej miloučkej klučík, kterýho má každej rád, a kdybyste na něj měli zakřičet, nebo mu za něco vynadat, hodně byste si to rozmějšleli. Prostě kocourek. Do tý doby, než vyndal naběhlý péro z kalhot. Ta proměna byla dechberoucí. V mžiku mu ztuhly rysy a z očí mu už koukalo jenom jedno. Udělat se. Teď a tady. Žádný zbytečný doteky, žádný slůvka. Prostě živočišná touha se vycákat. Nějak mu bylo jedno do jaký díry. Dvakrát se neohlížel, jestli seš připravenej, nebo se náhodou zakuckáš. Ta nadrženost ale zároveň vášnivost z našich společných schůzek mi zůstala v paměti dodnes.

Cítím, jak mi po zádech běhá mráz a musim se protáhnout, protože se mi podvědomě stáhly všechny šlachy a svaly. Nečekám na nic.

Já: Nazdar Máro, kde se bereš v Praze? Nechceš si zašukat?

S ním nemá cenu si psát víc detailů. Po mrdání klidně zajdem na pivo, ale jinak stačí konkrétní domluva.

Top21: Čau dnes ne už něco mám

Top21: Ale zůstávám v Praze pár týdnu, tak se čas určitě najde

No, škoda. Ale aspoň je tu šance do budoucna. I to mi udělá radost. Takže skroluju dál. Vždycky jsem měl hezkou postavu. Nepamatuju se, že bych se musel nějak hlídat v jídle a pohybu. Mám skoro metr devadesát a vzhledem k tomu, že nadbytek volnýho času v poslední době řeším fyzickým pohybem, tak jsem už i docela slušne vyrýsovanej. Nejen nohy a paže, ty jsem měl namakaný dycky. Ale i pevný břicho a zadeček. No a na prsa sem taky pyšnej. Takže většinou nemám nouzi, aby mě kluci tapovali a kontaktovali jako první. Přesto se rozhodnu ty dosavadní zprávy ignorovat. Zaujme mě totiž něco jinýho. Profil bez fotky, jen má zamčenou galerii a název "Mrdam". To zaujme, ne že ne. Profil jen prolítnu, píše tam anglicky, že ho zajímá jen sex, takže přesně to, co potřebuju i já.

Já: Ahoj, co děláš? Nechceš vyhulit?

Njn, přiznávám, že nejsem moc originální. A jsem nadrbanej. Tak co co.

Mrdam: Cau v profilu mam co hledam

Aha, no ty vole, to bude nějakej prudič, ne? Nadšení mě brzo přechází. Ale pravda je, že arogantní týpci mě dycky přitahovali.

Já: Jestli chceš mrdat, tak rád podržím

Mrdam: ja jen aktiv

Já: Tím líp. Jsem rád poslušná čubka, jestli chceš

Mrdam: jo to presne potrebuju

Mrdam: kde jsi

Já: Končím v práci, tak můžu dojít kamkoli

Já: Ukážeš něco?

Otvírám galerii. Hmm, hezký tělo, klasika bez hlavy. Zato s pérem. Super kousek, nemá se za co stydět. Tipuju tak kolem 18cm, ideál.

Já: Super péro, hned bych si tě dal. Máš místo?

Mrdam: Taky ne

Já: Co třeba auto nebo wc v obchoďáku?

Mrdam: jsem v palladiu ted

Rychlý počty v hlavě. Aspoň 20 minut se připravit. Do centra to mám dalších 20 minut.

Já: můžu tam bejt do hodiny, budes tam ještě?

Mrdam: jo

Super, takže hlavně neztrácet čas. Tohle může bejt fajn mrdačka. Nadržením se celej třepu jak malá čubka. Jako o překot nahážu věci do tašky a běžím do sprch. Touhle dobou je ještě brzo, aby sem někdo lezl, takže za sebou zamknu a důkladně se umeju. Skoro ani nezaregistruju recepční, která na mě mile volá:

„Hezký svátky, Mirdo!“

Utíkám rovnou k autu a jedu směr Palladium. Parkuju v garážích pod Národkou. Už zamykám auto, když si to na poslední chvíli rozmyslím a vrátím se. Vytáhnu pásek z kalhot a hodím ho na zadní sedadlo – ten teď fakt potřebovat nebudu. Za pár minut jsem v horním patře. Dorazil jsem dokonce o něco dřív. Najednou cítím lehký rozpaky. Přeci jenom na nejrušnějších záchodcích Prahy nemívám sex denně. Vlastně to bude poprvý. Otevřu Grindr a prsty se mi u toho zase třepou.

Já: Jsem tu u mekáče

Mrdam: tak pojd k pisoarum

Mrdam: vzadu modra mikina s kapuci

Odpověď přišla brzo a já mám poslední vteřiny se rozhodnout, jestli to vezmu na wecka nebo uteču. Nadrženost vyhrává a já s měkkýma kolenama, ale pevným rozhodnutím razím směr hajzlíky. Vlevo stojí nějakej děda a vzadu vysokej týpek v modrý mikině. Jdu rovnou k němu. Tedy, čekal bych tu větší nával, možná odpoledne. Teď čerstvě po obědech to vypadá celkem klidně. Stoupnu si k tomu svýmu týpkovi, sáhnu do rozkroku. Vyndám péro a bylo by zbytečný předstírat chcaní. Z takhle naběhlýho bych nevyloudil ani kapku. Teda – precumu mám tolik, že mám hned mokrou ruku. Přestanu ale přemýšlet nad svým tvrdým v ruce a po očku se podívám napravo. Ten kluk si ho pomalu honí. Sbírám odvahu a zvedám hlavu. Naše pohledy se střetnou. Můj, toužebný a napůl ustrašený s tím jeho vyzývavým a sebevědomým. Za zády slyším, že děda si meje ruce. Aspoň že to není žádný prase.

Lehce se na mě natáčí. Pravačka mi rovnou vystřelí a chytne ho. Cítím, jak mu pulzuje. Krásnej, souměrnej a hlavně jako kámen tvrdej klacek. Lehce přejedu palcem po obnaženým žaludu. Je lesklej a pohyb klouže. Taky mu z něj pěkně teče. Usměje se na mě. Z krku se mu ozve něco jako zamručení. Sice to nebyla žádná artikulace, ale já v jeho hrčení slyším „vem si ho“. Ohlédnu se za nás, je tam klid. Předehnu se a on se jakoby přiblíží tak, že vypne podbřišek a podvědomě stoupá na špičky. Nasaju vůni. Nádhernej chlapskej odér. To miluju a ztrácám zábrany. Rukou ho chytnu za koule a péro mizí v mý hubě. Nejdřív rty obepnu kolem žaludu a lehce saju. Jazykem přejedu po štěrbince. Příjemně slaná chuť. Lehce kořeněná, takže tam před chvíli nejspíš i chcal. Otevřu hubu dokořán a zasunu si ho pěkně co nejhloub do krku. Až zabořím nos do chlupů. Neholí se a já můžu o to víc vnímat jeho vůni. Zůstávám s mandlema natlačenejma na jeho chloubu a užívám ten zážitek plnou intenzitou.

Kroky. Borec se zhoupne zpátky na paty, péro zastrčí do tepláků a jde do kabinky. Jen tak tak se stíhám narovnat dřív, než neznámej vejde. Otvírám kabinku a chystám se protáhnout kolem frajera dozadu. Jsme u sebe tak těsně, že se mačkáme ocasy. Přizvednu bradu a pootevřu ústa. Na nic nečeká a narve mi jazyk do pusy. Tlačí mi ho silně dovnitř, pak nasaje můj jazyk a chvíli ho saje. Nakonec mě kousne do brady. To mě trochu probouzí z tranzu, do kterýho se díky tomuhle týpkovi pravidelně dostávám. Snaží se mě natlačit dozadu kabinky. Stoupnu si rozkročmo nad mísou. Povolím knoflíky a pustím kalhoty pod zadek. Hlavou se ohlédnu na něj a už se mi mezi rty cpe zase jeho jazyk.

Sahám do kapsy, vyndám pytlíček s gelem. Nanesu si prstem do dírky a zbytek mu rozetřu po celý dýlce péra. Řek bych, že ho to otravuje, radši by mi ho tam rovnou nacpal, protože už cejtim, jak se mi tlačí mezi půlky. Jednou rukou se proto zapřu o stěnu, druhou nechávám na péru, abych si ho moh nasměrovat a když tak i zastavit, kdyby to na mě bylo moc. Jen co ucítí, že je na díře, zatlačí. Já stíhám jen tlumeně vydechnout. Opatrně pustím sevření jeho péra a smiřuju se s tím, že dál už bude určovat tempo on.

Neváhá, chytně mě oběma tlapama za boky a přitlačí si mě proti sobě nadoraz. Zhluboka vydechnu. Cejtim, že jsem snad napůl. Nalehne na mě plnou vahou a chvíli čeká. Otočím hlavu a znovu se líbáme. Celou dobu mám zavřené oči a dění okolo sebe vnímám všemi ostatními smysly. Cejtim, jak mě levačkou chytá za podbřišek a pravačkou pod krkem. Jsme tak na sebe přitisklý celými těly. Začíná se rytmicky pohupovat pánví, já nemám kam uhnout, to pevný sevření mi nedovolí cuknout ani o píď. Ani bych nechtěl, ten pocit, kdy mi jeho tvrdej klacek dráždí prostatu, tře se o svěrač, kterej je aktuálně v křeči z vznilkýho napětí, mě prostě přivádí do stavu beztíže. Kolena mám jak z tvarohu, takže je dobře, že mě svírá pevně. Navíc se mi i ty nohy třepou. Na kůži mám husinu jak struhadlo, a když mi cpe ruku před pusu, uvědomuju si, že asi nejsem úplně zticha. Bože tohle může trvat věky.

On to ale vidí jinak. Prostor před kabinkou se asi zase vylidnil, takže se ode mě lehce odtahuje, chytne zpátky rukama za boky a začne do mě bezohledně bušit. Nasazuje divoký tempo, který určitě nebude trvat dlouho. Snažím se užít si ty poslední okamžiky co nejvíc a vycházim mu pánví vstříc. Po pár dalších takovejch přírazech už cejtim jak pravidelný záškuby doráží na zmoženej svěrač a odhaduju, že do díry pumpuje dost slušnou dávku.

Než se vzpamatuju, je už ze mě venku a zaklapnou za ním dveře kabinky. Zmůžu se jen na to, abych za ním zamknul a sesunu se na mísu. Tohle musím trochu rozdejchat. Mám ale divnej pocit tady ještě bejt. Nevím, kdo všechno mě zvenku mohl slyšet… raději odsud rychle vypadnu. Nádech, výdech a jdu ven. Koukám se jak vyplašenej zajíc. Nevidím nic, co by mě mělo znervózňovat. Žádná ostraha, žádný opovržlivý pohledy. Jdu rovnou k umyvadlům. Tam mě ale omráčí vysmátej obličej Vikiho. Mýho Vikiho, kterýho jsem asi rok neviděl. No ty kráso!

„Tak co Vánoce, bych řek, že máš už docela nakoupeno, co?“ Nezmůžu se na slovo. Čumím jak vyvoraná myš a rudnu snad i na prdeli. Viky bez dalších slov, jen s tím jeho potměšilym úšklebkem, zamíří do kabinky, ze který jsem před chvílí vyšel. Nemůžu si pomoct. Když jde o živočišnej sex, mám klapky na očích. Prostě jdu za ním. Tady nemám volbu. Ten kluk je pro mě jak magnet. Těžko říct, co bych udělal, kdyby to byl kdokoli jinej, kdokoli neznámej… Ale je to Viki a jeho volání prostě poslechnu. Kabinka kupodivu není zamčená. Zavřu za sebou, zamknu. Dlouhej pohled do modrejch očí. Nemusí říct ani slovo. Výraz v jeho tváři říká vše.

„Jseš poslušná čubka. Klekni.“ Moc rád bych ho políbil. Přeju si, aby políbil on mě. To se ale nestane. Sedám na mísu, rozepínám mu poklopec. Jednou rukou zajedu pod triko. Druhou vyndám polotuhý péro i s pytlem nalitejch koulí. Překvapuje mě, že je hladce oholenej. Ještě poslední pohled nahoru. Dívá se na mě a usmívá se. Usměju se taky a vsaju ho celýho. Cejtím, jak mi v krku tuhne a nabírá na síle. Začne se pohupovat v bocích a rukou mě pevně chytí za temeno. Viki se s tím nikdy nepáral. Po chvíli už jede svoje obvyklý tempo a neohlíží se, co zvládám. Už to na něj pomalu přichází. To znám. Péro, pokud to jde, ztvrdne ještě víc, přírazy jsou prudší a koule má snad přitisklý k tříslům.

Odtáhne se, předkloní a políbí mě. Jazykem rejdí v mejch ústech. Vášnivě, ale ne dlouho. Otočí se a nabídne mi svou prdelku. Krásný oblý půlky a těsná tmavá dírka, co čeká jen na můj jazyk. Olíznu odzdola nahoru. Nasliním, lehce pofoukám. Vidím, jak mu naskakuje husina na hladkých půlkách. Zabořím jazyk, roztahuju s ním svěrač, pronikám co nejhlouběji. Viki se u toho svírá a občas mu ujede kníknutí. Mačkám mu u toho koule a na střídačku honím péro. Už to nemůže nebo nechce vydržet dýl. Otáčí se a péro, ze kterýho mu mezitím zdatně začala ukapávat šťáva, mi zase trčí před obličejem. Otvírám hubu, nasávám ho a nechám ho natlačit se mi na mandle. Stačí mu pár přírazů. Těším se ochutnat tu dobrotu. Péro bobtná k prasknutí. První cákanec jsem dostal ještě do krku. Chci si ho povysunout, aby další dávky skončili v puse. Vysmeká se mi, ale z péra se najednou řine všecha mrdka mně na ksicht a svetr. Řek bych, že jak mě zaneřádil, ho uspokojilo nejvíc. Alespoň mu to čtu v pobaveným výrazu. Natáhne si tepláky zpátky a odchází.

„Čau.“ Zase sedím na míse v tý samý kabince a těžce oddechuju. Budu se muset sebrat a padat pryč, než mě odsud vyhoděj. Zavrní mobil. Whatsapp. 

Viki: bylo to dobry dik

Viki: nechces se vecer stavit u me? mame domluvenou akci s kamosem, moch by ses nám hodit :)