Profesorův mazánek: 2. Bolest – slast?

Po chvíli doběhli i ostatní kluci a zklamaně hleděli na Mikea, který spokojeně seděl na pohovce a usrkával ze sklenice vodku.

„Nic se neděje chlapci, ti, co dnes nevyhráli, můžou zkusit štěstí příště, tohle není jediná párty a Julien jistě bude ochotný obšťastnit i vás ostatní," řekl teatrálně Erwin a sladce se na mě usmál.

Proč jsem si jen naivně myslel, že tohle je jednorázovka, měl jsem tušit, že Erwin je svině a bude mě nabízet i dál. Kroutil jsem hlavou nevolí, ale Erwin mě pohladil prvně po hlavě a poté i po mém stále se vzdouvajícím rozkroku, který ne a ne opadnout. Dildo ve mně bylo tvarováno tak, aby se mi při každém pohybu otřelo o prostatu, a proto utrpení v podobě stojícího ptáka trvalo dál a já s tím nemohl vůbec nic dělat. Všichni si nalili, ale já zůstal opomenut, ačkoliv teď by se ten panák hodil.

„Tak pánové, a teď si náš vítěz vybere svou odměnu. Juliene, snaž se, ať je spokojený,“ zvrhle se pousmál, „nebo si rozmyslím, jestli se svou cennou informaci nepustím do světa i to, jak moc něžný a shovívavý budu později! Víš, co mám schované v ložnici?“ tohle už mi opět šeptal do ucha a já se zmohl jen zakroutit hlavou. Vytáhl telefon a našel fotku. Viděl jsem na ní kožené důtky, položené na jeho široké posteli. Vytřeštil jsem oči! Ne, tohle nemůže být pravda! Vyděšeně jsem sledoval, jak schoval telefon, a pak mě popostrčil k Mikeovi, který si už rozepínal kalhoty.

„Dolů na kolena a kuř!“ jeho tlapa na mém rameni způsobila, že jsem opět bolestivě dopadl na kolena a druhá jeho ruka mi zatlačila hlavu do Mikeova rozkroku. Potichu jsem fňukl a v té chvíli jsem se rozhodl, že musím utéct, teď, nebo nikdy! Rychle jsem se postavil na nohy a běžel ke dveřím. V té rychlosti mi ani nepřišlo divné, že se mě nikdo nesnaží zastavit. U dveří mi to ovšem došlo. Zamknuto! To už ke mně ale pomalu přicházel Erwin a tvářil se jako bůh hrůzy.

„Myslel jsem, že jsi rozumnější a ty takhle,“ chytil mě hrubě za vlasy a otočil si můj obličej k jeho. Vrazil mi facku a stále pevně zaklesnutou rukou v mých vlasech mě táhl zpět a opět vrazil mou hlavu do nyní již obnaženého Mikeova rozkroku. Do nosu mě udeřila vůně pižma a moči. Natáhlo mě. Tohle prostě nedokážu!

„Hul! Trestu za tvůj útěk neunikneš, ale může taky být dvojnásobný, tak přemýšlej!“ zahřměl mi nad hlavou.

Otevřel jsem tedy pusu a snažil se nedýchat. Bez dechu to ale nejde, a tak mi nezbývalo než se přizpůsobit. Uvědomil jsem si, že čím budu lepší, tím rychleji ho přivedu k výstřiku, a proto jsem se začal snažit. V prvotní chvíli to byla pohoda a já laskal celý jeho klacek jazykem a dokázal jsem ho pojmout, jenže ten brzy začal reagovat a po chvíli už jsem měl před očima jeho úděsnou délku i šířku.

Olizoval jsem mu jeho naběhlý růžový žalud, laskal jazykem jeho uzdičku a poté se jej snažil pojmout co nejvíce do sebe. Jeho délka mi to moc nepovolovala, a tak jsem alespoň rejdil jazykem zespodu. Vzal jsem do rukou jeho naběhlé koule a začal je jemně prohmatávat a jednou za čas jsem zručnými prstíky sjel k jeho hrázi a začal ji masírovat v rytmu přirážení jeho klacku do mých úst.

On již drahnou dobu jen sténal a nechával se plně unášet slastí, kterou jsem mu způsoboval. Kluci okolo to nevydrželi a vytáhli si své nádobí z kalhot a začali si je nad námi honit. Bylo mi to jedno, jen jsem chtěl, aby se už Mike udělal a já měl klid a mohl se zvednout z této ponižující polohy, nehledě na to, jak moc už mě bolí kolena z nepohodlné, velmi tvrdé, kachlové podlahy.

„No ták, Juliene, ocumláváš ho jak děcko lízátko, řekl jsem, ať se snažíš! Ať Majkí ví, jaké to je, když mu kouří chlap!“ zlobil se Erwin, chytil mě opět za vlasy a začal sám přirážet proti Mikeovému čuráku. Ten nekompromisně bodal a masíroval moje mandle. Bojoval jsem s dávivým reflexem, ale po chvíli jsem to vychytal a pokaždé, když mě Erwin nechal, pokusil jsem se aspoň trochu vydýchat. Nešetřil mě a já si všiml, že Erwin mrknul na Mikea. I když byl už skoro na vrcholu slasti, pochopil a místo Erwinovy velké tlapy jsem ve vlasech ucítil jeho menší ruku. Byl vůči mým vlasům mnohem ohleduplnější, to ovšem neplatilo o tvrdosti přírazů, kterým nutil mou hlavu, aby polykala jeho kládu, kterou jsem cítil snad až v žaludku. Jeho zacukání mě ujistilo, že už je na pokraji. V té chvíli se nos zabořil hluboko do jeho ochlupení a klacek v mých ústech už stříkal mrdku přímo do krku. Mike rozhodně nebyl troškař a já musel setrvat takto dlouhé sekundy, dokud neuznal, že už toho bylo dost.

Konečně má ústa byla osvobozena a já dýchal, jak kdybych uběhl maraton. Do toho jsem polykal zbytky, kterých jsem i tak měl plná ústa. Myslím, že by mě Erwin zabil, kdybych to vyplivnul, jednou jsem to zkusil s jeho nadílkou a on mě pak nutil polykat i ty stříkance, které měly skončit v mém zadku a ještě jsem mu ho musel poté očistit. Myslel jsem, že se pobliju, a potom už jsem nikdy nic nevyplivnul.

„Ještě ho pěkně očisti a zůstaň sedět s otevřenou pusou, ostatní kluci ti ještě přidají, přece nechceš, aby to přišlo vniveč,“ řekl Erwin nekompromisně.

Vstoupily mi slzy do očí – on moc dobře ví, jak já toto nesnáším, a teď budu mít v puse a na obličeji mrdku 8 kluků?

„Prosím, ne!“

„Ale ano, myslím, že devítiocasá kočka už přede v ložnici a nemůže se dočkat!“

Rychle jsem olízal a očistil Mikeův už téměř ochablý úd a Erwin mě znovu zatáhl za vlasy, strhnul hlavu do záklonu a vrazil mi prsty do úst, abych ji otevřel. Nejspíš usoudil, že moc ochotný nejsem, a tak se nasraně zvedl a odešel vedle. Bál jsem se, že donese důtky a bude mě mlátit před všemi těmi kluky, ale omyl. V jeho prstech se zaleskl rozvěrák, který mi hrubě nacpal do pusy a rozevřel naplno, až mi panty zapraštěly. Mé tělo i s rukama držel mezi svými koleny a hlavu mi opět zaklonil tak, že jsem téměř nemohl dýchat.

Pro mé štěstí celá tato akce plus mé ponížení chlapce velmi rychle přivedly k vrcholu a já už cítil ve své puse i na tváři jejich cákance. Jakmile kluci odpadli, Erwin mi rukou vše, co ještě šlo, stáhl do pusy a uvolnil mi je, abych to mohl polknout. Panebože, polykal jsem a stále polykal a nebylo toho konce, táhlá konzistence a předchozí sucho v ústech mi dělaly problémy, ale Erwin mi to zapít nedovolil. Až se ujistil, že má ústa jsou prázdná, mohl jsem spláchnout hořkoslanou chuť trochou vody.

„Tak teď jste se všichni udělali a můžete vypadnout! Mám s Julienem ještě nějakou práci!“ zavelel Erwin a ušklíbl se na mě.

Kluci se začali neochotně dekovat a po chvíli jsme osaměli.

„Erwine, prosím, nech mě už dneska být!“ prosil jsem a úpěnlivým pohledem jsem ho snažil přesvědčit, že už mám dneska opravdu dost.

„Co? Ty jsi snad spadl na hlavu, ne? Viděl jsi snad, že já bych se nad tebou taky udělal? To, že jsme před hodinou spolu šukali, neznamená, že si to nezvopáknem, proto sem taky chodíš, ne? Jsem nadržený jak stará děvka, kromě toho ty dobře víš, že si zasloužíš pořádně vyšlehat za ten tvůj rozmařilý útěk. A tresty mají přijít hned, dokud si pamatuješ, za co to je!“ tvrdé oči Erwinovy mě nenechaly na pochybách, že si to opravdu vyžeru až do dna.

Když jsme osaměli, stáhl si mě k polibku, otřásl jsem se z jeho alkoholového dechu, ale neodtáhl se. Vím, že bych si tím nepomohl, vždycky dostane to, co chce. Byl jsem unavený a jediná má myšlenka byla klid a postel, ale vím, že tohle mi nebude dopřáno. Odtrhl se od polibku a rukou zatlačil na rameno, abych si klekl. Tvrdé kachle mi znovu poslaly vlnu bolesti přes dnes již dost ztýraná kolena, ale on se na mě podíval a já věděl, že na postel mě nepustí. Jeho naběhlá kláda se vyhoupla z kalhot a za ní následovaly plné koule, které vůbec nepůsobily dojmem, že sotva před hodinou poslal expres svou mrdku do mé díry.

„Ruce za sebe a kuř!“

„Erwine, prosím…,“ udělal jsem štěněcí oči, ale on mě chytl za vlasy a hrubě mou hlavu smýkl k jeho rozkroku. Vzal jsem ho tedy do úst, zavřel oči a představoval si, že kláda, která mi rejdí v puse a masíruje mandle, je zelenookého profesora. Netrvalo dlouho a má péče ho přivedla na okraj a já cítil, jak se jeho ocas v mé puse cuknul, on nabodl mou pusu na jeho ptáka nadoraz, až můj nos byl hluboko zaražený v jeho zlatavých chloupcích na podbřišku. Byl jsem nucený všechno spolykat a pak mě nechal trochu vydýchat. Myslel jsem si, že už je pro dnes konec, je vycákaný, ukojený a můžeme jít spát, ale Erwin dnes byl hodně při chuti a co hůř, vlivem alkoholu se v něm ozývaly skryté sadistické choutky. Naivně jsem doufal, že na slíbený trest zapomněl, ale mýlil jsem se. Takhle hrubý jako dnes ještě ke mně nikdy nebyl a já se děsil toho, co mě čeká. Nezvládnu to, ani kvůli zelenoočkovi. Já nejsem žádný subík, kterému by dělalo dobře ponížení a bolest, kterému mě nyní Erwin míní vystavit. Jenže jsem věděl, že Erwin za klukama zamknul a klíč schoval, kdo ví kam. Další útěk nemá smysl a ještě bych si tím přihoršil. Sice ještě zdaleka netuším, co mě čeká, ale je mi jasné, že příjemné to rozhodně nebude.

„Vysvleč si kalhoty!“ houkl na mě.

Shodil jsem ze sebe džíny a mezitím jsem se psychicky připravoval na to, jak ze sebe budu soukat dildo, na jehož přítomnost jsem už celkem zvyknul.

„Stop, o těch kalhotkách jsem nemluvil! Ty si ještě nech!“

Vykulil jsem na něj oči, ale na druhou stranu jsem si říkal, že to nakonec možná nebude taková hrůza, když mě bude mlátit přes latex.

„Teď triko!“

Stáhl jsem tričko přes hlavu a čekal.

„Lehni si břichem na postel a natáhni ruce dopředu! Nebudu tě poutat, ale jestli tvé ruce uvidím na tvých zádech, tak se nebudu rozpakovat! Takže ruce nahoru a budeš držet hubu, rozumíš! Jinak ti dám roubík! Ty víš, že za tvůj útěk tě ztrestat musím!“

„Erwine, prosím tě, nedělej to,“ promluvil jsem plačtivě. Proč je na mě takový! Vždycky mi tvrdil, že mě miluje – pravda, jeho šukání nikdy nebylo moc něžné, ale nikdy předtím na mě nepoužil tolik násilí. Myslel jsem, že mi dá prostě na zadek, ale on bude týrat má záda.

Strhl mě na postel, natáhl mi ruce, abych se chytil dřevěné bočnice, a já jen rezignovaně ležel a čekal. Erwin něco za mnou šramotil a mně nedalo, abych se neohlédl, co si na mě nachystal. Zahlédl jsem v jeho ruce lehké důtky se spoustou kožených střapců. Vydechl jsem jen a očekával první ránu.
Měl jsem pocit, že snad stovka štiplavých ran přistála na mých zádech. Tělo reagovalo automaticky – pevně jsem sevřel oči i ústa, nehty zaryl do peřiny a zadek stáhl a prohnul záda. Do hajzlu – teď chápu, proč mi ty slipy nechal! Má stažená zadnice stáhla dildo ještě níž do mých útrob a to pohladilo mou prostatu. Nevěděl jsem, co v tu chvíli mám vstřebávat dřív. Bolest nebo slast?

Dalšími ranami, které dopadaly na má záda, se to opakovalo, nedokázal jsem poručit svému tělu, a tak jsem to vzdal a mozek se snažil bojovat s protiklady, které tohle všechno provázely. Bolest – slast?

Ve chvíli, kdy bolest začala být v převaze, přestal. Oddechl jsem si a gratuloval sám sobě, že se mi klacek nakonec nepostavil, tedy ne úplně. Stejně byl drcený v malém prostoru latexových slip, takže netrvalo dlouho a povadl docela. Chtěl jsem, aby mi to už z té prdele vyndal a já mohl jít spát.
První mé přání mi bylo během několika sekund splněno. Celkem neurvale mi ho vyrval z dírky a já pocítil prázdno a hlavně úlevu.

„Znovu si lehni, ještě jsme neskončili! Tohle, cos zažil teď, byla odměna, jak ses pěkně postaral o Majkího ocas. Teď teprve přijde trest!“

Ani jsem nestihl zjistit, že si vyměnil mučící nástroje. První rána přistála na mou zadnici a já ani nestihl vydechnout a zakousl jsem se do peřiny, na které jsem ležel, abych nevykřikl bolestí. Ta rána byla příšerná. Měl jsem pocit, že můj zadek se rozpadl na 9 kousků, tak jak dopadly tlusté kožené provazy na mou pokožku. Jak jsem pochopil z drobných kapek vody, které na mě jednou za čas dopadly, je měl ještě před chvílí namočeny ve vodě. Pálení po chvíli ustalo, ale já věděl, že jednou ranou Erwin neskončí a tak, se zatajeným dechem, očima pevně zavřenýma jsem drtil dřevo, které drželo postel pohromadě.

Další rány začaly dopadat rychle po sobě a já řval do peřiny, abych tlumil své výrazivo, které by jistě Erwin neocenil. Po páté ráně jsem to již nevydržel a mé ruce podvědomě vystřelily tak, abych si chránil svůj hořící zadek. Možná kdyby Erwin nebyl ožralý, všiml by si toho, ale on v oparu své sadistické múzy, jednou ranou promrsknul i je. Zařval jsem šílenou bolestí, která mě od mých kloubů projela celým tělem, a vyskočil z postele, aby si je promnul. Bolest na zadku proti tomuhle nebyla nic.

„Ty idiote! Ty vážně chceš, abych ti zpřelámal ruce? Co jsem ti říkal! Ruce nech natažené!!!“ řval na mě Erwin.

Opět mě pohodil na postel: „Mám tě svázat, nebo už mi slíbíš, že to nikdy neuděláš?“

„Ne, ne, neudělám, slibuju!“ slzy bolesti mi tekly po tvářích a já je nemohl nijak zastavit, ta bolest byla příšerná, ale když jsem při další pekelné ráně, která snad byla ještě silnější než všechny předešlé, opět zatnul nehty do dřevěného čela, usoudil jsem i přes úděsnou bolest, že všechny kosti mých rukou jsou v pořádku.

Nedovolil jsem si už udělat stejnou hloupost, a tak jsem trpěl s pažemi nataženými a zadkem, na kterém si snad trampové udělali oheň. Rány stále dopadaly, netuším, kolik mi jich už dal, a já začal upadat do apatie. Snad se mozek chtěl bránit, abych nezkolaboval, a začal mi při každém dalším dopadu podsouvat šílené fantazie. Představa, že takhle ležím, nahatý a ponížený, nade mnou stojí můj profesor, taktéž v rouše Adamově a jeho bronzové tělo se napne a ještě více prorýsují svaly při každém úderu, mě začala příjemně lechtat v podbřišku. Se zděšením jsem si uvědomil, že se moje péro probudilo a bojuje s peřinou, do které se pokouší stavět. Erwin mě počastoval ještě posledními dvěma ránami a hrubě otočil na záda. Ani bolest provázená třením rudého zadku i zad o povlečení mi nedokázala mého zrádce znovu uspat.

„Ale, ale ono se nám to líbilo!“ jízlivě se pousmál Erwin, když se zahleděl na moje čnící péro.

Jeho slizký hlas, bolest hořícího pozadí a v neposlední řadě pohled do jeho záludných modrých, vodnatých oček vzápětí přiměl mé fantazie odejít a mou chloubu rychle klesnout.

„Tak pojď, Juliene, myslím, že i tvoje díra potřebuje ještě protáhnout, co říkáš?“

„Erwine, nech mě už dnes, půjdeme spát a ráno budeme víc v klidu,“ prosil jsem ho a v očích mi stále stály slzy, které jsem se pokoušel zamrkat. Představa, že bude bušit do mého hořícího zadku svým tělem a koulemi, mi dělala černo před očima.

„Si upad, ne? Já se těším na tvou díru celý týden a teď se jí mám vzdát? Máme pro sebe jen víkend a mně to jednou nebo dvakrát nestačí, to dobře víš! Ráno si to samozřejmě zopakujeme, víš, jak mám rád ranní sex,“ rozplýval se.

Začal jsem se bránit. Opravdu to nechci! Už nemůžu! Nechci, aby se mě dotýkal, už to prostě nesnesu! Copak toho nebylo dost?! Jsem vyčerpaný! Jenže on je vyšší a mnohem, mnohem silnější.

Pohodil mě na postel jako hadrovou panenku. Zpod postele vytáhl provazy a já se nestačil divit. To jako vážně? Ani jsem se nenadál a ležel jsem na břichu, on seděl na mých nohách, abych nemohl kopat, a zručně mi zavazoval zápěstí k sobě a poté k čelu postele. Začal jsem řvát. Stáhl ze sebe boxerky, narval mi je celé do pusy a odešel. Já jsem jen kopal nohama a snažil se nějak vyprostit z pevných pout a plival jsem spodní prádlo z pusy. To se mi nakonec podařilo, ale v té chvíli byl už můj mučitel zpět se širokou lepicí páskou. Znovu mi s nimi zacpal pusu a tu pak pečlivě zalepil. Mohl jsem akorát tlumeně mručet a on mi začal nadávat.

„Seš fakt idiot, Juliene, proč se bráníš! Mám tak rád tvoje vzdechy a ty děláš scény a řveš, jako bych tě tady zabíjel nebo co! A to jsme si mohli pěkně užít společně.“

Opět jsem se snažil něco říct a jen jsem ho prosil očima, ať mi to sundá.

Zakroutil hlavou: „Tohle si budeš muset teď přetrpět, můžeš si za to sám, kdybys nebyl hysterka, nemusel by ses teď trápit s plnou hubou textilu. A to můžeš být rád, že jsem pro dnešek odložil své kočičky do krabice.“

Stále jsem kopal nohama, byl jsem už mírně v panice a vážně jsem se neovládal. Otočil si mě na záda, sedl mi na jednu nohu, ať jsem v klidu, a kus provazu mi zavázal ke kotníku, totéž udělal i s druhou a poté je nadzvedl a přivázal konce provazu k přední části postele, každý na jednu stranu. Tím pádem jsem zůstal v potupné pozici, kdy jsem na něj vystrkoval svou zadnici a vystavoval na obdiv své nádobíčko. Bylo to tak ponižující, až mi vyhrkly slzy.

On byl ale ožralý a nemilosrdně si stál za svým. Tudíž jsem zavřel oči a věděl, že teď jsem úplně bezbranný, a čím více se snažím osvobodit z pout, tím víc se mi zadírají do kůže a rozedírají ji. Nechal jsem toho tedy a jen čekal. Uslyšel jsem cvaknutí tuby s lubrikantem a známý chladivý pocit mezi mými půlkami se nedostavil. Otevřel jsem oči a uviděl, jak trochou gelu napatlal svou kládu a hned poté ji do mě vrazil až po kořen. Samotný vsun byl téměř bezbolestný, vzhledem k tomu, jak dokonale jsem byl protáhnutý dildem a promazaný jeho spermatem, které mi stále malém množství vytékala z nitra, ale když jeho žhavé tělo prudce narazilo na mou rudou prdel, myslel jsem, že se bolestí pochčím.

„Vidíš, co sis zasloužil svým odporem?“ po těchto slovech do mě začal zběsile narážet a mně se začalo tmít před očima. Šílená bolest, které dneska už nejspíš bylo přespříliš, mě paralyzovala a já pomalu zapomínal dýchat nosem.