Profesorův mazánek: 8. Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky?

Pár týdnů poté, co mě Erwin tak nechutně propůjčil k hrátkám svým kamarádům, mi dal pokoj. Nejspíš uznal, že v alkoholovém víru to přehnal, i když bych se spíš přiklonil tomu, že mu teklo do bot a začal se věnovat učení na maturitu.

Byl jsem svědkem výstupu jeho otce s profesorem, který jsem si vyslechl za nedovřenými dveřmi jeho kabinetu.

Starý Smith ho málem prosil, aby nechal synáčka projít. Profesor však stál nekompromisně za svým a ujišťoval ho, že Erwin zadarmo nic nedostane.

Smith hulákal a vyhrožoval, profesor byl však neoblomný. Poté nastala hádka, která byla mnohem tlumenější, a cosi si mezi sebou vyměňovali. Myslím, že to byla ta kamera, ze které měl stažené to porno. Docela by mě zajímalo, co ti dva mezi sebou mají, celé je to nějaké zapeklité, ale možná bych se o to neměl zajímat. Už tak mám svých starostí dost.

Smith vyletěl z kabinetu jako čert z krabičky, nasupený div mu pěna nekapala od pusy.

„Ty hovado jedno perverzní, tohle ti neprojde, rozumíš! Já na každého něco najdu! I na tebe…,“ hulákal na celou chodbu, když v tom si mě všiml, „co tady děláš spratku?“

„N-nic,“ zakoktal jsem se. Mám z něj strach. Profesor Meyer však evidentně ne.

Stál opřený o zárubeň dveří a chladným pohledem častoval Smitha.

„Bylo by dobré, kdybyste mi přestal vyhrožovat před studenty, nehodí se to. A nyní mě již omluvte, mám ještě nějaké jednání. Pěkný den vám přeji, pane Smith,“ řekl, aniž by jeho stoická tvář ukázala jakékoliv pohrdání nebo snad neklid či rozčilení.

Přestal si zuřícího magnáta všímat a bezeslovným gestem mě pozval dovnitř.

„Sedni si, potřebuji s tebou mluvit!“ zavrčel, přece jen se vztek na něm podepsal, a když byl objekt jeho nervozity pryč, tak si to nejspíš vybije na mně.

Nejsem si však vědom, že bych něco provedl, a sžírá mě zvědavost, co tak neodkladného mi chce, že to nemohlo vydržet na doma.

„Provedl jsem něco?“ položil jsem otázku, která mě pálila.

„Ale kdepak… Musím odletět po maturitách do NY asi na 14 dní a chci se zeptat, jestli bys měl zájem jet se mnou. Potřebuji už teď zařídit letenky, ubytování a další a chci vědět, jestli tohle vše mám zařídit pro dva lidi. Poslouchej, jestli se ti nechce, nemám problém tě tu nechat samotného, jsi téměř dospělý a věřím ti, ale mám pocit, že rád vytáhneš paty tady z té díry a chtěl bych ti to umožnit. Takže?“ zadíval se na mě zeleným zvídavým pohledem.

Byl bych úplně hloupý, kdybych tuhle možnost odmítl, nad tímto nemusím ani přemýšlet.

„Pojedu rád,“ špitl jsem.

„Fajn, beru to na vědomí a teď švihej na hodinu, za chvíli zvoní,“ skoro mě vystrčil ze dveří.

***

S očima navrch hlavy jsem následoval svého profesora po pěší zóně a on, jako průvodce, mi ukazoval zajímavosti, okolo kterých jsme procházeli. Potichu jsem se pochechtával, když jsem zjistil, že používá stejně profesionální tón, jakým nám vysvětloval látku matematiky. Nevadilo mi to však. Rád poslouchám jeho hluboký baryton. Kolikrát jsem se ve škole přistihl, že jsem jen zaposlouchaný do jeho barvy hlasu a vůbec nevnímám, co mi říká.

„…posloucháš mě vůbec, Juliene!“ jeho hlas se změnil z jemného na autoritativní a okamžitě mě probral z rozjímání.

„Jo, ano… promiňte, tedy ne, co jste říkal?!“ vyděšeně jsem na něj pohlédl.

Protočil očima, chytil mě za ruku a táhl proti proudu lidí, kteří právě vycházeli z Opery, okolo které jsme právě procházeli.

„Jdeme nakupovat! Nevím, kolik na tebe budu mít času další dny, tudíž bych ocenil, kdybys mě alespoň dnes ještě vnímal.“

„Ano, promiňte.“

„Máš tady někoho, kdo by se ti mohl věnovat, když já nebudu mít čas?“ zeptal se mě ve vypůjčeném autě, mířícím do největšího obchodního centra v NY – dle jeho slov.

„Jo, před třemi roky se sem odstěhoval můj kamarád, jsem s ním domluvený, že mi on a jeho táta ukážou New York,“ ujistil jsem ho, že jsem si zařídil patřičné ‚hlídání‘.

„Dobře, byl bych nerad, kdyby ses po městě coural sám…,“ řekl jen mimochodem a hledal místo na parkovišti, které bylo snad větší než celý Riverside.

Chvíli jsem se courali po obchodech s oblečením, on si nakoupil snad celý šatník, spoustu věcí vnutil i mně s výčitkou, že nebudu chodit ani v Riverside jako buran.

„Pane! Pane profesore Meyere!“ uslyšel jsem mladý hlas a dupot, kterak za námi někdo běžel. I on už pochopil, že si někdo přeje mluvit s ním, a otočil se také.

„Aliere, to je překvapení! Co tady děláš?“ pousmál se profesor.

„Pracuju tady…,“ zarazil se a pohlédl na mě, „v jednom obchodě.“

Sklonil hlavu a čekal. Podíval jsem na svého společníka a viděl, jak jeho oči lačně sjíždějí celé jeho tělo, které bylo mimochodem velmi sexy v upnutém tričku a ještě úplejších kalhotách, které vyrýsovaly všechny jeho svaly i prdelku k nakousnutí. Musím uznat, že ten kluk vypadal skvěle, to já jako čistokrevný gay dokážu poznat a hlavně ocenit.

Jeho pokorně skloněná hlava mě však překvapila, vypadalo to, jako by se bál mu podívat do očí. On jej vzal za bradu a donutil ho pohlédnout do tváře.

„Rád bych si s tebou promluvil!“ řekl pevným hlasem.

„Musím zpět do práce, ale můžete jít se mnou,“ šeptl.

Profesor mi jej představil jako bývalého studenta a pak mě oslovil: „Juliene, určitě jsi viděl ještě nějaké obchody, které by sis rád prošel, tady je má kreditka, kup si, co chceš, a za dvě hodiny se sejdeme tady…,“ vložil mi 200 dolarů do kapsičky u bundy, nečekal na mou odpověď a opět se otočil k neznámému mladíkovi.

„Tak tedy, veď mě,“ slyšel jsem ještě jeho výzvu a mě si už dál nevšímal.

RICHARD MEYER 

Byl jsem příjemně překvapený, když jsem za sebou slyšel lehký hlásek mého bývalého milence. Jak je ten svět malý, člověk se neschová ani v New Yorku! Tohle bylo ale nadmíru příjemné setkání, a to nejen pro mě. I na jeho očích jsem poznal nejen, že mě vidí rád, ale i to, že by se nejraději válel v mé posteli. S čímž bych i já velmi rád souhlasil. Jenže mám na krku štěně, nemůžu se jen tak sbalit a nechat ho New Yorku napospas.

Najednou jsme stáli před malým obchůdkem v nejvyšším patře a v tom nejtmavším rohu tohoto mega obchoďáku. Kýčovité rudé srdce zářilo místo názvu obchodu a já se na něj s pozdvihnutým obočím podíval.

„Na určité předměty jsi byl dosti tupý, ale že nakonec skončíš jako prodavač v sex shopu, s tím jsem teda nepočítal!“

Usmál se na mě jak sluníčko. „To je můj obchod, vlastním ho!“

Měl jsem co dělat, aby mi nespadla brada. Takže chlapec se do sexu tak zamiloval, že si z něj udělal i byznys – samozřejmě v tom ‚cudném‘ slova smyslu.

„Skvěle, Aliere, tak mi pojď ukázat to své království,“ zavrněl jsem mu do ucha, až se otřásl. Působím na něj pořád stejně, jako by neuběhlo těch osm let, co jsme se neviděli. Potěšilo mě to, a ještě více mě potěšil široký sortiment, který se v malém tmavém prostoru nacházel.

Procházel jsem v uličkách a nacházel skvosty, které v mé neexistující a zatím nezaložené sbírce chybí. To však touto neočekávanou návštěvou míním změnit.

Alier mě nechal bloumat, vyřizoval si nějaké papíry u pultíku a jen jednou za čas po mně hodil okem. Cítil jsem ty letmé pohledy, ve kterých byl hlad.

Jeho oči, přítmí a lehce nasvícené zboží ve mně probouzely netušené fantazie a věděl jsem, že mě dnešní večer Alier neodmítne. Teď jen vymyslet, co se štěnětem. Nakonec – jeden večer bych ho mohl nechat na hotelu samotného. Není to už malý kluk!

Alier bez mrknutí oka namarkoval můj obsáhlý nákup, a když mi podával nenápadnou tašku, zeptal se nesměle: „Pane, máte nějaký program na večer?“

„Rád bych, abys byl můj program ty, bydlíš sám?“

Ošil se a sklonil hlavu: „Žiju stále s otcem v malém bytě…“

„Chápu, ke mně na hotel taky nemůžeme…“

„Ten kluk, že?“ řekl nenávistně.

„Přestaň, Aliere! Je to můj student!“

„No však právě!“

„Nebuď drzý, nebo ti nařežu hned tady!“ zdvihl jsem hlas a on se přikrčil.

„Promiňte, pane,“ zrudl a objal se pažemi, jako by se chtěl ochránit objetím.

Přešel jsem to, ale večer mu za tohle zmaluju zadnici.

„Dej mi na sebe číslo, já něco vymyslím a zavolám ti.“

Téměř jsem se dotýkali, když mi podával vizitku, provokoval a já neodolal a pohladil ho v rozkroku a zašeptal do ucha: „Tak večer, darling.“

Už nějakou chvíli jsem přešlapoval před McDonaldem, když jsem jej už v dálce viděl, jak táhne za ruku směrem ke mně nějakého, celkem pohledného kluka podobného věku jako on.

Pohled na jejich propojené ruce mě nepříjemně rozhodil. Tvář mi ztvrdla a vnitřnosti se zkroutily. Žárlím? Na něj? Proč bych měl? Vždyť se štěnětem nic nemám, není můj, může se tahat, s kým chce. Teda v případě, že mu dotyčný nechce ublížit, to bych mu srovnal fasádu.

„Kde’s byl tak dlouho?“ vyštěkl jsem.

Zatvářil se překvapeně.

„Vždyť mám ještě 10 minut čas,“ ohradil se, ale hned nadšeně pokračoval, „chtěl bych vám představit mého kamaráda, o kterém jsem vám říkal. To je Brian a jsme domluvení, že bych u něj dva dny přespal. Dlouho jsme se neviděli a jeho táta nám slíbil, že nás zítra vezme do města a ukáže mi New York – tedy něco málo z něj. Tak jsem si říkal, že když nemáte vy čas, že bych třeba mohl?“ podíval se mě prosebně.

Podíval jsem se na jeho kamaráda nedůvěřivě, ale nakonec…

Proč ne, docela mi to hraje do karet. To pro mě znamená dvě noci soukromí, bez zvědavého štěňátka vedle v pokoji.

„Dobře, ale žádné vylomeniny,“ zatvářil jsem se přísně.

On mně skočil, celý šťastný, do náručí a dal mi pusu na líce.

Zůstal jsem stát jako opařený a přemýšlel, co se mnou udělalo jeho tělo, jen na pár sekund natisklé na to mé. Měl bych se velmi rychle vzpamatovat a tyhle dvě noci se pořádně vybít na Alierovi, nebo to špatně dopadne.

***

Alier si nedovolil opozdit se a nyní seděl na sofa, třásl se a nervózně si mnul ruce. Stále stejně nesmělý, jako by ani neuběhla ta léta…

„Je ti zima?“ zeptal jsem se zbytečně, protože má ruka na jeho hořících zádech mě vyváděla z omylu. Byl rozpálený, roztoužený a třesoucí se chtíčem tak, že nemohl ani odpovědět. Sáhl jsem mu na krk a cítil, kterak přerývavě dýchá.

„Klekni si!“ poručil jsem mu. On ani nehlesl a splnil můj příkaz.

„Hodné kotě, a teď mi řekni, jaké barvy máš dnes kalhotky? Mám sice rád překvapení, ale zajímalo by mě, jestli jsi nezměnil vkus, máš kalhotky, že ano?“

„Ano, červené,“ hlesl.

Pozvedl jsem obočí. „Opět?“

„No,“ hlesl. „Ale neberte mi je dnes, prosím!“ zahleděl se na mě útrpným výrazem.

„Vzal sis své oblíbené?“ pobaveně jsem se na něj pousmál.

„Ano…,“ fňukl.

„Ale to jsi měl počítat s tím, že skončí v mé sbírce,“ vážně jsem se bavil nad jeho vyděšeným výrazem. Žádnou sice nemám a tanga jsem si schovával jen od něj, ale bavilo mě pokračovat ve hře, kterou jsem musel násilně přerušit před osmi lety.

„Já vím.“

„Kotě a máš doma i normální trenky?“ optal jsem se se zájmem, vážně mě zajímalo, jestli této své módě zůstal věrný.

„Asi jo… já nevím,“ špitl a sklonil hlavu.

„Asi? Ty to nevíš?“ už jsem měl problém nesmát se na celé kolo, ale vím, že si musím uchovat svůj kamenný výraz.

„Už dlouho jsem je nevytáhl…,“ červenal se a jeho stydlivý výraz v kombinací s rudými tvářemi mi vehnal krev do spodních partií. Ten kluk na mě opravdu hodně působí. Stejně jako já na něj.

„Ok, to probereme potom, svlékni se!“ tentokrát můj pobavený tón hlasu zmizel a tento již nepřipouštěl žádné protesty. Ani nehlesl a začal se svlékat a já se zvrhlým výrazem ve tváři pozoroval jeho ladné, téměř dívčí pohyby. Líbilo se mi to a to tak jako ještě nic před tím. Měl jsem už dost subíků a nespočet nocí projebaných s jedinci milujícími ponížení, ale tohle…

Tohle je fakt první liga! Pomalu jsem svou zvrhlou myslí začal vymýšlet, co s ním provedu, ale nezapomněl myslet na to, aby se to líbilo i jemu. Nechci, aby na mě vzpomínal ve zlém.

Ani jsem se nenadál a klečel přede mnou jen v rudých kalhotkách, záda napjatá a dokonale vyrovnaná, pohled směřující do perského koberce zdobícího zem hotelového pokoje. Dokonalé!

„Podívej se na mě a řekni, co máš rád!“ řekl jsem chladně.

Zvedl hlavu a v očích mu svítil otazník.

„Co zíráš? Je to už spoustu let. Za jedno nevím, jestli se něco v tvých zvrhlých touhách nezměnilo a pak, už si to nepamatuji. Dobře víš, že nejsem nějaké zvrácené pako, abych tu s tebou dělal věci, které by se ti nelíbily! Proč jsi přišel? A neříkej, že jen na kafe a kus řeči, nevěřil bych ti. Přišel jsi, protože chceš sex, chybí ti dominant, který by tě uspokojil, ale musíš mi připomenout jak.“

Začal mi vyjmenovávat, co všechno se mu líbí a jak by to chtěl, až jsem ho musel zarazit…

„Ne, ne, tak naopak, co nechceš, abych ti dělal.“

Chvíli se zamyslel: „Jehly, nemám rád jehly, nechci, abyste mi cokoliv propichoval…“

Zadíval jsem se na něj a překvapeně a neslyšně povzdychl. Ale jistě, ani jeden piercing, žádné tetování. Má hrůzu z jehel.

„Ještě něco?“

„Řezání, bití do krve, nechci jizvy a nemám rád krev!“

Nad tímto jsem zamrkal, tak tohle mi snad nemusí připomínat – to vážně myslel, že bych ho mlátil do krve, řezal? Ani já nesnáším jizvy, hyzdí tělo a já mám rád tělo heboučké, neposkvrněné, ničím nepoznamenané. Tedy, možná jsem se špatně vyjádřil. Červený otisk mé dlaně, rákosky, bičíku, to je to pravé poznamenání, které je sexy a může se opakovat každý den, aniž by tělíčko nějak strádalo. Však co je špatného na tom, když se jednou za čas zadnice řádně prokrví.

Díval se na mě se zděšením, dlouho jsem neodpovídal, ztracen ve svých myšlenkách.

Jen jsem přikývl a on vydechl zadržovaný vzduch z plic.

„Všechno?“

„Ano, pane profesore,“ řekl tak pevně, jak bych od něj snad ani nečekal.

Na tváři a postoji jsem ovšem nedal nic znát.

„Pojď za mnou,“ řekl jsem a odcházel k posteli. Neohlížel jsem se, nepochyboval jsem, že jde za mnou.

„Teď ti ošukám tu tvou nevymáchanou pusinu a víš proč? Za tu tvou drzost a zbytečnou žárlivost, abys věděl, že na mě se hlas nezvyšuje. Pro začátek,“ naklonil jsem hlavu a provokativně jsem se mu podíval do očí. Zářily mu jako hvězdy na nebi a horlivě přitakal.

„Ano pane, budu se snažit, pane profesore!“

Pohodlně jsem se posadil na posteli a nechal jej, ať dělá, co umí.

Věděl jsem, že je dobrý. Klouzal pomalinku polehounku po mém klacku, a přitom se mi díval roztouženýma očima do tváře. Jeho zářící oči v kombinaci s jeho úžasnou péčí mě dostávaly před nebeskou bránu největší slasti. Měkké a plné rty klouzající sem a tam se do toho všeho dokázaly i usmát, když z mých rtů vyšel tlumený sten jeho jména. V tom můj penis skončil hluboko v jeho krku a já jen vydechl překvapením z pocitu, který jsem jaktěživ nezažil. To se ještě nikomu nepodařilo, a že už mnoho kluků mělo mého poměrně hezky vyvinutého ptáka v puse. Ale on snad nemá dávící reflex! Tenkrát byl dobrý, ale jde vidět, že ta léta dost trénoval. Je skvělý. Jeho péčí se mi protáčely panenky, užíval jsem si to zakloněnou hlavou a netrápil jsem se vůbec s tím, že bych si měl uchovat svou tvrdou masku. Seru na to! On bude jen rád, když uvidí, že se jeho snaha nějak zúročuje. Vzhledem k tomu, že mám výdrž, i on se musel hodně snažit, než jsem začínal cítit, že jsem už na pokraji. Mrdka, která skončila v jeho krku, byla docela obsáhlá, nebyl jsem skoro týden vystříkaný a množství o tom svědčilo. Vysál mě do poslední kapičky, kterou jsem nyní byl schopen pustit, celého jej ještě očistil a pak se s úsměvem na mě podíval.

„Velmi šikovný chlapec,“ pokýval jsem hlavou a jeho úsměv se ještě více rozzářil.

Vzpomněl jsem si, jak býval za pochvaly vděčný. Tenkrát měl se mnou vážně dril, ale nezdálo se, že by mu to vadilo, je opravdu silně submisivní, ale já jsem teď nějak vypadl z role. Začal jsem vymýšlet scénáře, co všechno s ním provedu.

„Byl bys rád za prokrvené půlky?“

„Ano, pane profesore!“ pobaveně a natěšeně zamrkal.

„Ale kdepak! To si musíš zasloužit!“

Pomalu by mi ho snad bylo i líto, jak utrápený výraz nahodil.

„Ale, co není, může být! Uděláme takový malý pokus, co dokážeš zvládnout. Pokud zkoušku, kterou mám pro tebe přichystanou, vydržíš bez reptání, zmaluju ti prdel a ošukám tě, až ti budou hvězdičky tančit před očima plus ještě sám si povíš, co bys rád. Souhlasíš?“

„Ano, pane!“ řekl rychle.

„Vždyť ještě nevíš, co tě čeká!“

„Všechno zvládnu! Pro vás všechno!“

„No doporučuji, abys to zvládl hlavně pro sebe, protože jestli ne, půjdeš domů neukojený. Ani se tě nedotknu!“

„Zvládnu, zvládnu to!“

„Fajn, tohle jsem chtěl slyšet!“ řekl jsem s vážnou tváří a uvnitř jsem se usmíval od ucha k uchu. Kdyby jen věděl, co jsem si na něj vymyslel. Opět jsem se natáhl do šuplíku, vytáhl vibrační kolík s dvojitým erekčním kroužkem, tak aby tu nadílku neviděl, a k tomu lubrikační gel. Vše z jeho krámku! Pokud to budou šmejdy, můžu to okamžitě reklamovat a myslím, že by Alier nebyl rád, jakým způsobem.

„Lehni si a zvedni nohy, zlato!“ poručil jsem mu. Bez řečí tak učinil. Nalubrikoval jsem kolík i své prsty a chvíli jej jen pomalu roztahoval. Pořád mě udivovalo, jak moc úzký byl. On se po chvíli úplně uvolnil a užíval si mou péči, aniž věděl, jakou prima podlost mám v plánu. Když jsem viděl, že se mu jeho klacek pomalu probouzí, vyndal jsem z něj své prsty a nasadil mu erekční kroužek, do druhého jsem protáhnul jeho hebké nevycákané koule a hned poté, nikterak opatrně, jsem do něj narval kolík až na doraz a zapnul vibrace.

Vyjekl překvapením a ztuhl. Přepnul jsem tlačítko na max, on jen vytřeštil oči a lapal po dechu.

Zvrhle jsem se pousmál a díval se do jeho prosících očí, které žádaly, ať to vypnu. Udělal jsem tak. Nakonec bude to mít v sobě nejméně ještě celé odpoledne a myslím, že jen prosté chození a sedění mu bude způsobovat takovou slast a vzhledem k tomu, že má nasazený docela těsný erekční kroužek a do toho všeho půjdeme nakupovat, a to nejen potraviny… prostě bude muset vydržet. A pokud to všechno vydrží a neskácí se neukojenou slastí někde v supermarketu, připravím mu takový orgasmus, že si ho bude pamatovat do konce svých dní.

Byl utrápený už ve chvíli, kdy se zvedl z postele, každý krok mu způsoboval vlnu slasti, který mu způsoboval kolík uvnitř něj, který se mu otíral o prostatu. Šel jako posraný kačer a já z toho pohledu měl až dětskou radost. Ani nemukl, a když jsem mu otevřel dveře od spolujezdce, opatrně se posadil a vydechl. Měl jsem v plánu nakoupit nám pár dalších hraček a nějaké spodní prádlo pro Aliera, aby si nestěžoval, že nemá co na sebe. A taky nějaké roláky, míním si ho pořádně označit a myslím, že nebude chtít svůj modrý krk vystavovat na obdiv veřejnosti. Pokud tedy vydrží trápení, které jsem mu přichystal. Jestli ne, rolák nebude zapotřebí, protože nic nebude.

Pojedeme ale do jiného centra, tam, kde je otevřeno non stop, a to znamená asi hodinu a půl cesty.

Mlčky jsem nastartoval a mrknul na něj. Seděl prkenně a ani se nehnul. Snažil jsem se jet opatrně a vyhýbal se všem případným výmolům a kanálům, nicméně jsem si neodpustil ve chvílích, kdy jsem nemusel řadit, vklouznout rukou mezi jeho stehna a opečovávat jeho trpícího kamaráda přes látku uplých riflí.

„Jakou máš rád muziku?“ přerušil jsem ticho, které vládlo v autě. „Anebo víš co, nechám se překvapit, máš v mobilu nějakou hudbu ne? Pusť mi něco!“

„Ano,“ hlesl, ale vzápětí si uvědomil, že telefon má v zadní kapse kalhot. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechl a nadzvedl se, aby nahmatal svůj mobil. Ruce měl roztřesené jako devadesátiletý děda, když se pokoušel zastrčit jack do telefonu, aby je propojil s mým autorádiem. Nakonec se mu to povedlo a už poměrně klidně projížděl svůj play list a já koutkem oka viděl, jak nespokojeně krabatí čelo. Nejspíš netušil, čím by mi udělal radost, anebo tušil, ale nic takového ve svém seznamu muziky prostě neměl. Nakonec ale nahodil úsměv a pustil The Piano Guys. Pamatoval si dobře, co jsem míval rád. V tom jsem vkus nezměnil.

Spokojeně jsem se nechal unášet tóny piana a cella. Dobrá volba! Posunul jsem spokojeně své koutky úst nahoru v líném téměř neznatelném úsměvu, ale koutkem oka jsem viděl, že to zaregistroval a spokojeně se usadil a nechal se stejně jako já kolébat touto kouzelnou muzikou.

Najeli jsme již na dálnici a auto jelo hladce, viděl jsem, že se tímto uvolnil a spokojeně přivřel oči, nejspíš znavený stresem a napjatostí, kterou se mnou zažívá. Nechal jsem jej odpočívat a odpustil jsem si i svou ruku mezi jeho stehny. Vím, že i tak ho ještě dnes čeká velmi perný den. Po chvíli jsem viděl, že odešel do říše snů docela. Mrzelo mě, že se musím věnovat provozu na dálnici a nemohu si jej detailně prohlédnout, ale i tak, jak mě jen řízení dovolilo, neustále jsem očima klouzal k jeho tváři a pozoroval, jak za ta léta zmužněl a dospěl.

Dlouho mu ovšem spánek nebyl dopřán a brzy jsem již parkoval u velkého obchodního centra na kraji Bronxu.

Když auto zastavilo a on už necítil vibrace a hluk motoru, probral se a neprozřetelně se protáhl. Zapomněl na to, že má v zadku zaražený trapič, který ho při každém pohybu dostane do jemné slastné křeče.

„Dobré ráno, Sweetie,“ cuknul jsem opět koutky, když jsem viděl v jeho tváři zděšení z uvědomění, že na tak podstatnou věc dokázal zapomenout.

Jen něco zabručel a já to přešel, otevřel mu dveře a nechal jej opatrně vystoupit.

Viděl jsem, jak trpí, ale sám s tím souhlasil, takže musí vydržet a myslím, že to udělá velmi rád, protože vidina večerního ‚laškování‘ ho bude držet při životě.

Jakmile jsem uslyšel pípnutí auta, když jsem klíčem aktivoval zámek, ihned jsem se vydal rychlým krokem ke dveřím vedoucím do útrob nákupního centra. On se šoural za mnou, jak nejrychleji mohl.

„Couráš se…,“ konstatoval jsem.

„Ono to moc rychleji nejde,“ řekl uštěpačným tónem.

„Prosil bych trochu úcty, ano? Všechno dělám jen pro tebe, tak projev trochu uznání!“

„Neprosil jsem se o to!“

„Víš, co? Pokud chceš být protivný, tak běž na záchod, vyndej si to, co tě v tom zadku tak irituje, pak se vrať, pojedeme domů, ale počítej s tím, že tímto naše setkání skončilo a ty si budeš muset najít někoho jiného,“ řekl jsem nasraně. To jsem mohl zůstat na hotelu a vyhonit si ptáka u porna a nemusel bych se tady plahočit s otráveným klukem.

„Promiňte, pane! Já jsem to tak nemyslel, omlouvám se!“ sklonil nešťastně hlavu.

„Omluva se pro tentokrát přijímá, ale ještě jednou budeš takto neuctivý, budeš mít podobný dárek tomuto, zaražený v prdeli celou noc, tak si dobře rozmysli, co vypouštíš z úst!“

„Ano, pane profesore, už se to nestane!“

„To jsem rád,“ zamumlal jsem si pod nosem a už jsem vcházel do obchodu se spodním prádlem.

Lehce jsem po Alierovi šlehnul okem, a co jsem uviděl, mě velmi potěšilo. Jeho oči zářily spokojeností a zájmem, když procházel mezi věšáčky luxusního dámského krajkového prádla.

„Vyber si, co chceš, na ceny ani na kvantitu nehleď! Vyber si alespoň tvou týdenní spotřebu, rozumíš! Počítej s tím, že tě stejně ještě o pár kousků oberu, přece jen tu budu 14 dní!“

Přikývl a dál se věnoval výběru. Já se odebral do mužského oddělení, protože nepoužité dámské prádlo mi vůbec nic neříká. Stejně potřebuji plavky a taky nějaké boxerky, abych nemusel tak často prát.

Asi po hodině se přišoural s několika věšáky, na kterých se skvěly krajky.

„Říkal jsem nejméně týdenní spotřebu a ty‘s donesl troje gaťky!!!“ syknul jsem na něj.

Rádoby nasraně jsem mu je vytrhl z ruky a ušklíbl se tak, aby to neviděl.

„Prosím vás, slečno, vezmu si tohle spodní prádlo, ale všechno trojmo, v této velikosti a každé v jiné barvě – červené, černé a bílé, je to možné?“ promluvil jsem sladce na prodavačku, která se na mě culila a řeč jejího těla se mnou bezostyšně flirtovala.

Všechno to během pár minut našla a začala balit do tašky.

„Vaše přítelkyně bude štěstím bez sebe, vybral jste opravdu kvalitní prádlo,“ drmolila, zatímco všechno markovala na pokladnu.

„No, to rozhodně ano,“ zabrblal jsem.

S okouzlujícím úsměvem, pod kterým by si většina mužů kecla na zadek, mi sdělila nemalou sumu.

S kamenným výrazem jsem vytáhl kartu a zaplatil. Sebral tašku a s Alierem lehce vyplul z obchodu. Rozhodl jsem se, že nákup alkoholu, na který jsem původně chtěl jít, vypustím a půjdeme rovnou do mého oblíbeného sex shopu, doufám, že zde stále ještě je.

Hned u vchodu se na mě překvapeně culil můj oblíbený prodavač, i já byl překvapen. Za jedno, že zde stále ještě pracuje, a pak, že si mě pamatuje. Ovšem hned jak za mnou uviděl cupitajícího Aliera, úsměv mu pohasl. Uznávám, že je pěkný a to, jak mě tenkrát rafinovaně sváděl, na to nelze zapomenout. Kdykoliv jsem přišel na nějaký nákup, mně lichotil a kroutil se přede mnou, nicméně v něm nikdy neviděl toliko submisivity, kolik by se mi líbilo, a tak jsem jeho pozvání na kávu vždy zdvořile odmítal. Mé odmítání jej ale neodradilo to zkoušet pokaždé, kdy jsem do svého oblíbeného krámu vešel. Nicméně dnes je to poprvé, kdy jsem s sebou někoho měl, a Alier nepochybně působil jako můj subík. Dokonalý – jeden až dva kroky za mnou, jako ocásek, aniž bych toto po něm chtěl, dělal to přirozeně sám od sebe, anebo se možná styděl se přidat k mému boku. Nevadilo by mi to.

„Aliere, běž se kouknout sám, co by se ti líbilo, nevidím ti do hlavy…,“ otočil jsem se na něj, ale on se na mě jen vyděšeně podíval a zakroutil hlavou. Protočil jsem očima. „Vždyť je to tvoje branže, tak co se stydíš, ty pako!“ obořil jsem se na něj a nechal svůj ocásek, ať za mnou cupitá a prohlížel si pouta a bičíky. Je vidět, že už jsem tu nějaký ten pátek nebyl, je tu spousta nového zboží, které lahodí mému oku a probouzí fantazii.

„Tak já něco vyberu, ale ty se pak nediv, že se ti to nebude líbit! Běž si okamžitě vybrat, nebo tě nechám dneska jít domů neukojeného a je mi jedno, jestli to s tím plugem zvládneš nebo ne!“ řekl jsem již rázněji a on s sebou trhnul a vplul do vedlejší uličky.

Paráda, jsem sám, tudíž i já mohu koupit nějaké překvapení pro něj. Mám vyhlédnutá krásná pouta s kožíškem, vibrační vajíčko, krásný roubík s malým umělým penisem, to by se mu mohlo zamlouvat, když tak rád kouří a jistě ještě na něco natrefím…

Sice už mám nakoupeno u něj, jenže to by nebylo překvapení, sám mi ty věci prodával, takže ví, co může čekat. A já chci, aby netušil…

Rychle jsem to všechno pobral a šel zaplatit, tak aby Alier nic z toho neviděl. Filip se na mě culil jako sluníčko a přikyvoval nad mým celkem objemným nákupem. Ještě nikdy jsem toho totiž tolik nekoupil.

Řekl cenu a pak neslyšně zamumlal, tak abych to slyšel pouze já.

„Kdyby náhodou nebylo pro tohle všechno využití, víte, kde mě hledat.“

„Myslím, že to využiji dokonale, tento králíček mi neuteče,“ zvrhle jsem se pousmál, „ale tuhle nabídku si budu pamatovat, kafe já totiž nepiju!“

Mrkl jsem na něj a on konečně pochopil.

V té chvíli se přišoural Alier, v rukou měl králičí ouška, plug s kulatým chlupatým ocáskem, kožená pouta a obojek se špicemi.

Když jsem viděl ty uši, nevydržel jsem to a rozesmál se z plných plic. Chudák Alier netušil, jestli snad neudělal něco špatně, tak jsem mu hned vysvětlil, že jsme se o něm před chvíli bavili jako o zajíčkovi, čímž on pro mě samozřejmě je, přestože už dávno není pubertální ucho. A po tomto rozhovoru přijde on se zaječím arsenálem. Nemůže se divit, že mě to pobavilo.

„Dobrá volba,“ zašeptal jsem mu jemně do ucha a lehce otřel své rty o jeho krk. Cítil jsem, jak se zachvěl a křečovitě mě chytil za paži. Netušil jsem, že na něj může pouhý dotyk rtů tak působit. Potěšilo mě to. Raději jsem rychle zaplatil, aby to nedošlo dál a já se na něj nevrhnul hned tady v sexshopu.

I on byl rád, že jsme vypadli z tmavého obchodu, a on už mě táhl k autu.

„Ještě ne, Aliere! Ty roláky!“

„Vykašlete se na roláky, pojeďme už!“

„Ne!“

„Trápíte mě!“

„Já rád, už jsem takový! Můžu tě potrápit ještě víc, jestli nebudeš hodný!“ nahmatal jsem v kapse dálkový ovladač k vibrátoru a zapnul střední vibrace. Ztuhnul na místě a do očí mu vystoupily slzy. Zase jsem to vypnul, aby se mi tady nesložil, vzal jsem jej za ruku a táhl na druhou stranu k obchodu s pánským oblečením.

Chvíli ten šok rozdýchával, ale neodvážil se už nikterak protestovat. Poměrně rychle jsme vybrali pár roláků a scházeli do přízemí. Viděl jsem, jak je Alier natěšený, že už se jede domů, ale já jsem jej zchladil.

„Víš co, Aliere, já mám hlad, zajdeme si tady na jídlo,“ zastavil jsem se před francouzskou restaurací, která sídlila v přízemí. Mám ji rád a každou návštěvu tohoto OC tam chodívám jíst, nevidím důvod, proč bych nyní měl udělat výjimku a vzdát se výborného jídla jen proto, že mám s sebou nadrženého zajíčka. Ne, to nepůjde! Já své zvyky neměním!

Frustrovaně vzdychl a opřel se o zeď!

„Co se děje? Vzdáváš to?“ podíval jsem se do jeho utrápených očí a rozhodl jsem se mu to usnadnit.

„Podívej se, je tu možnost! Pojedeme domů, ale to, co máš v zadku, bude mít celou cestu zapnuté vibrace! Slibuji, že pojedu, co nejrychleji, anebo v klidu povečeříme a já se rozhodnu, jestli tě toho třeba nezbavím na cestu domů.“

„Půjdeme se najíst,“ horlivě přikyvoval.

„Ještě se rozhodnu, nic ti neslibuji!“

„To nevadí…“