Profesorův mazánek: 11. V rouše beránčím

Sotva jsem za sebou zaklapl dveře, svezl jsem se do křesla. Dnešní den byl… přinejmenším pozoruhodný. Alierova vstřícnost, která se za ta léta nikterak nezměnila, ale hlavně zvláštní přiznání Julienovo. Možná jsem v hloubi duše doufal, že jeho podstata bude submisivní, ale mám dojem, že to až doteď bylo jen mé zbožné přání. Myslel jsem si, že celou tu dobu jen fantazíruji, a přesto, že se jevil jako stydlivý kluk, netušil jsem, že bude tak ochotný a poddajný. Podle toho, co se dělo ještě před pár minutami vedle v pokoji, soudím, že nějaké zkušenosti má, nicméně něco mi říká, že nebyly moc pozitivní. Přesto má ke mně důvěru a já ji nemíním zklamat. S Alierem je to hračka, ten je otrlý a submisivita a masochismus z něj přímo srší na dálku, ale u Juliena si nejsem jistý, kde začít. Jak se k němu chovat…

Vím, že jako dominant bych v tom měl mít jasno. Měl bych mít cit, ale u něj jsem si sakra nejistý. Snad proto, že mi za ty týdny, co u mě bydlí, přirostl k srdci víc, než jsem si ochoten přiznat. Měl bych tomu odolávat tak, jak jsem to měl celou dobu zakódované v hlavně. Hlavně do těchto hrátek nezamíchat city, nedělá to dobrotu, ale je to vážně nezbytné?

Nechci se bránit tomu, že mi na tom klukovi záleží víc než na komukoliv jiném. To však neznamená, že se náš vztah jednou promění ve vanilkové tokání. Myslím, že ani jednomu z nás by to nevyhovovalo. Mně určitě ne. O něm nevím zhola nic a vážně se těším, až ho budu poznávat. Jen musím řádně promyslet, jak začít, abych ho nevyplašil.

Působí tak nevinně, křehce, a to mě přitahuje. Připomíná mi to sebe samého před léty, kdy jsem se poprvé setkal s těmito praktikami. Možná bych se měl poučit od mistra…

Mého prvního a také posledního – Mastera Thomase…

Zavřel jsem oči a začal vzpomínat…

Mí rodiče zemřeli, když mi bylo deset. Matku zapíchl její hispánský milenec snad možná proto, že mu nechtěla dát, a na to konto se po třech dnech po jejím pohřbu otec přestřelil herákem doma v koupelně. Našel jsem ho já a dva dny jsem nebyl schopný fungovat a pořád jen brečel. Bráchovi v té době bylo pětadvacet a slíbil, že se o mě postará. Velmi brzo mi došlo, kde bere prachy a s čím kšeftuje. Naivně jsem chtěl, aby mě přibral do gangu, ale on odmítal, že jsem malý, nicméně pomalu ale jistě mě zasvěcoval do tajů pašování a prodeje drog. Bylo mi sotva osmnáct, když téměř celý gang skočil v lochu a my se den ze dne ocitli bez příjmů a později i bez střechy nad hlavou, protože nebyly prachy na přemrštěný nájem. V té době mě bratr přesvědčil, nebo spíš donutil, abych se nechal prodat.

Když jsme už třetí den neměli co do huby, hlad mě přesvědčil přikývnout na jeho naléhání a nechal jsem se prodat na tři měsíce jednomu dominantovi. Ten čtvrt rok vůbec nebyl špatný, Thomas byl bohatý právník a v podstatě jsem se měl jak prase v žitě. Tom mi ukázal svět BDSM, měl jsem štěstí – byl pozorný, nebyl zbytečně tvrdý, toleroval to, co nesnesu, a respektoval to. Ovšem chyby mi neodpustil, v té chvíli se z něj stal opravdový sadistický mučitel, který neměl slitování a ani mé oči, o kterých jsem věděl, že na něj platí, nic nezmohly. Nejspíš nikdy nezapomenu na den, kdy jsem udělal fatální chybu. Byl jsem u něj snad teprve týden, a ačkoliv jsem znal nazpaměť vše, co mohu a co ne, zatím byl ke mně shovívavý a v podstatě mi teprve ukazoval taje jednoduchého sexu. Byl jsem totiž do té doby panic. Možná se mi budete smát, ale holky mě nebraly, a tak jsem se prostě smířil s tím, že se celý život budu ukájet jen sám. Vůbec mě tenkrát nenapadlo, že bych to mohl zkusit s klukem. Po dvou dnech s Thomasem jsem měl však naprosto jasno. Thomas byl pro mě řecký bůh křížený s andělem krásy. Byl dokonalý! Ale abych se vrátil k té chybce, kvůli které mi ukázal jeho pravou stránku.

Ten den mi volal, že zůstane v práci přes noc, ať si něco uvařím, nebo lépe, něco objednám, abych mu nepodpálil barák. Skákal jsem radostí až do stropu, konečně jsem si mohl objednat pizzu, kterou on nesnášel a já ji miloval. On odmítal všechno jídlo z běžných donáškových služeb. Věřím tomu, že hamburger by nedal do pusy, ani kdyby týden nejedl. Ale mně to chybělo, a tak jsem se v podvečer nacpal pizzou a přemýšlel, co s načatým večerem. Všechna odpoledne a noci jsem trávil v jeho područí, kdy mě zaučoval. Dnes tu ale není. V televizi bylo opět kulové, knihu jsem četl celý den a teď už by mi písmenka nejspíš skákala před očima, a tak jsem si sedl k jeho domácímu MacBooku. Věděl jsem, že na jeho nesmím, ale můj, který mi koupil hned, jak si mě k sobě nastěhoval, včera klekl – šmejd. A prý jsou Jabka neporuchové.

Chvíli jsem projížděl zprávy, maily, sociální sítě a pak jsem zabrousil ze zvědavosti do historie. Spousta zajímavých odkazů na ještě zajímavější porno videa. Neodolal jsem a jedno si spustil. Před mýma očima sténal svalnatý borec svázaný do bizarní polohy, zavěšený na lanech, která držela oka ve stropě. Druhý frajer, potetovaný od hlavy až k patě, bušil do jeho podvázaných varlat širokou plácačkou. Okamžitě mi ztvrdl. Věděl jsem, že se bez jeho vědomí nesmím honit ani nijak jinak si dělat dobře, nedej bože se udělat. O sledování porna ani nemluvil, to bylo samo sebou, že tuhle pohádku mám přísně zakázanou.

Jenže on tady není a teď ani nepřijde a já jsem nadržený, až to bolí – doslova.

Však to nijak nezjistí. Historii, kterou vytvořím já, lehce vymažu a on nic nepozná. Měl jsem to tenkrát vymyšlené dobře, ale to jsem netušil, že se Thomasovi bude stýskat.

Dom na videu zrovna mrskal toho druhého, který měl v puse roubík s postrojem na hlavu, ke kterému byl přivázaný provaz, jehož druhý konec byl navázaný v oku, kterým disponoval anální hák, který měl pevně zasazený v díře. Hlavu v záklonu tak, aby si nerozerval prdel, a na jeho zadek i koule pravidelně dopadaly kožené důtky.

A já debil jsem seděl v jeho pracovně na jeho židli a usilovně si mastil kohouta. Nikdy jsem nic takového neviděl, spolu s Thomasem jsme takhle daleko ještě nedošli, ale bylo to fascinující, úžasné, rajcovní. Byl jsem úplně mimo, tvrdý pták, má kmitající ruka na něm, plytký dech a rozšířené zornice vzrušením – tak v takovém stavu mě Thomas našel.

„Richarde, ty čubko! Co má, kurva, tohle všechno znamenat?!!“ jeho hlas mi zastavil srdce, ruku na mém klacku i dech. Co měl ovšem v přímém přenosu a opravdu skvěle načasované, to byl můj výstřik, který cákal po jeho stole, noťasu i židli. Krve by se ve mně nedořezal!

Okamžitě jsem se sesunul ze židle a kleknul k jeho nohám. Tak tohle jsem totálně posral.

„Promiňte, pane…“

„Drž hubu, ty děvko nevychovaná, a koukej to uklidit!“ řekl ledovým, naprosto klidným hlasem, až mě zamrazilo.

Vstal jsem, že si zajdu do kuchyně pro hadr, ale on mě chytil za paži a strhl zpět na zem.

„Na kolenou a jazykem – slízej si tu svou mrdku, ať ji tady nikde nevidím!“ jeho hlas mě nenechal na pochybách, že to myslí vážně. Rychle jsem se pustil do práce a všechny cákance z klávesnice jsem začal rychle slízávat, jen aby mě nezačal bít. Na kolenou, která mě už bolela, protože jsem nebyl na dlouhé klečení zvyklý, ale hlavně z ponižující činnosti mi vytryskly slzy.

„Nebul mi tu, můžeš si za to sám! Kdo ti to dovolil? Neznáš pravidla, ty malá děvko? Máš veliké štěstí, že jsem ti slíbil, že tě tento týden ještě nebudu trestat spankingem, to ale ještě neznamená, že za tohle nedostaneš trest, a možná mě budeš ještě prosit, abych tě raději zřezal!“ nabral kousek mé táhlé bílé mrdky, otevřel mi násilím pusu a nechal si prsty řádně olízat. Otřel jsem si oči a doufal, že už je to všechno. Vůbec mi to nechutnalo. Nikdy jsem nechtěl ochutnat sám sebe. Chtěl jsem se zvednout, ale jeho ruka mě zatlačila zpět na kolena.

„Zůstaň klečet!!! Budeš na kolenou tak dlouho, dokud ti nedovolím vstát!“ podíval se na mě přísně a já na něj hodil vzteklý pohled. Do hajzlu, už teď necítím kolena! Tohle dlouho nevydržím!

V očích se mu rozlil oheň.

„Koleduješ si, víš to? Jsi moje děvka a děvky poslouchají a dívají se do země,“ sykl mi do ucha a já okamžitě sklonil zrak k zemi. Uvnitř mě to však vřelo.

‚Nejsem jeho děvka, nejsem jeho děvka!‘ opakoval jsem si v duchu pořád dokola.

„Zasloužíš si ale pořádně potrestat, za to, že sis půjčil můj MacBook, že ses díval na porno, že ses u toho vystříkal, a hlavně za ten tvůj drzý pohled, který si na mě před chvíli zkusil!“ chodil okolo mě a vykládal mi to jak učitel před katedrou. Já jsem jen tiše klečel a trpěl, protože kolena už vážně protestovala.

„Teď mi ho vykuř,“ řekl klidněji a vytáhl svůj úctyhodný poklad ven z kalhot.

Zajásal jsem, kouření mi nevadilo, dělal jsem to rád, bylo to to první, co mě Thomas naučil, a prý jsem v tom dobrý, teda aspoň mě vždycky chválil a za dobrou práci mě nechal udělat. Musel jsem si to vždycky dělat sám a před ním. První dny mi to sice bylo proti srsti, nedokázal jsem se soustředit pod jeho upřeným pohledem, ale už jsem si zvykl a teď před ním stříkám s radostí. I nyní jsem vzal lačně jeho vztyčený klacek do pusy.

„Ruce za záda!“ zavelel, když viděl, že si ho chci přichytit. Splnil jsem jeho příkaz a začal jsem se činit, jak nejlépe umím. První jsem s ladností gurmána slízl kapičku, která se vyronila z jeho žaludu, a poté ho polknul až po kořen. Postrádal jsem dávící reflex, a tak to byla hračka, měl jsem rád jeho hebkou chloubu a laskal jsem ji a pomalu zrychloval v přírazech do svých mandlí! Občas jsem hodil očko, jak se mu to líbí, ale jeho tvář byla stále stoicky klidná a nevyjadřovala žádné emoce. Bylo to pro mě trochu zklamání, protože jindy si to vždycky užíval a chválil mě. Vsunul jsem mu špičku jazyku do ústí žaludu a lehce zatlačil na uzdičku.

„Teď ti řeknu, co s tebou za trest udělám, chceš to slyšet?“ položil řečnickou otázku, protože jsem s jeho ptákem v puse stejně nemohl mluvit. Rajcovalo mě to! Jeho pták v mé pusině a sladký hlas, který ke mně promlouval. Zatím to byl výborný trest, lebedil jsem si.

„První z tebe strhám oblečení. Pak tě přivážu k židli, pěkně natěsno, nebudeš se moct hnout ani o centimetr! Nasadím ti roubík, abys nemohl vzdychat, křičet a prosit. A to budeš chtít, to ti garantuju. Pak ti nasadím erekční kroužek – myslím, že je to fér a nejspíš s tím nějakou chvíli nebudeš mít ani problém, když ses teď tak krásně vycákal. A pak – pak tě budu dráždit tak dlouho, dokud tě to nebude bolet a ty mě budeš chtít prosit, abych tě nechal udělat. Ale ty vlastně nebudeš moct!“ sladce se na mě usmál. „To je za ten nedovolený noťas, potom, až uznám za vhodné, že si to zapamatuješ a mého počítače se už nikdy nedotkneš, nechám tě vystříkat. Jenže ty sis u toho noťasu ještě honil ptáka, a to se taky nesmí, takže tě budu dráždit dál, budu ti mlátit do tvé prostaty a honit tvého hezounka, dokud se znovu neuděláš.“ Otevřel jsem pusu tak, že mi z ní jeho klacek vypadl ven.

„No tak, pokračuj, snad si nemyslíš, že se budu dodělávat sám, snaž se!“ houkl na mě a přitlačil na mou hlavu, „a poslední věc – ten tvůj drzý pohled před chvílí, za ten bys zasloužil pětadvacet, ale myslím, že postačí, když tě dovedu potřetí k orgasmu a pak po čtvrté a po páté a tak dál dokud nebudeš úplně vysátý, hmm?“ usmál se na mě a zajiskřilo mu v očích. Byl jsem vyděšený a na pochybách. To snad ani nejde, dvakrát snad, třikrát možná, ale dál?

Polykal jsem zkušeně jeho kládu a přemýšlel o jeho slovech. To by snad nakonec mohla být i hračka. Ve své nezkušenosti jsem netušil, jaké proradné mučení mě čeká. Vypustil jsem to pro tuto chvíli z hlavy a věnoval se své bohulibé činnosti. Po chvíli ho mé jemné kouření přestalo bavit a vložil se do toho sám. Vzal mě za zátylek a přirážel mi ptáka do krku takovou rychlostí, že se mi pohled na okolí slíval v jednu šmouhu, a tak jsem raději oči zavřel a po chvíli už polykal jeho dávku, která už stříkala do krku.

Kašlal jsem a odfrkoval, měl jsem pocit, že mi jeho mrdka snad leze i nosem. Tak tohle byl nářez, ale gratuloval jsem si, že jsem to docela solidně zvládl, ačkoliv po dechu jsem lapal snad pět minut. Když jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že Thomas někam odešel a vůbec si mě nevšímá. Netušil jsem, jestli si můžu dát sprchu nebo mám na něj čekat, netušil jsem, kdy mi vlastně onen trest chce provést. Riskl jsem to a šel do sprchy.

„Obleč se!“ houkl na mě a hodil na mě oblečení, když jsem se spokojený vypotácel z koupelny. Džíny, košile, sako. Co to sakra je?

„My někam jdeme?“ zeptal jsem se opatrně a vrtalo mi hlavou, co má tohle všechno znamenat. Na večeři mě asi vzít nechce.

„Do toho ti nic není, udělej, co po tobě chci, a neptej se,“ řekl klidně, zatímco si už obouval boty.

Strnule jsem se rozhýbal a věděl, že bych měl hnout kostrou, ať na mě nemusí čekat. Je to dost netrpělivý člověk a mé courání by se nemuselo potkat s pochopením a měl bych další černý puntík. A to bych nerad.

Beze slov jsme dojeli k jeho firmě, on si sedl za stůl a začal pracovat. Vůbec jsem nechápal, co se děje, a tak jsem jen přešlapoval u zavřených dveří a bál se zeptat, co mám dělat.

Asi půl hodiny mě nechal dusit se ve vlastní šťávě a dělal, jako bych ani v místnosti nebyl.

Konečně zvednul hlavu a podíval se na mě chladným pohledem. „Co mají dělat takové malé děvky jako ty?“ jeho sytý hlas rozřízl ticho v místnosti.

„J-já nevím, pane,“ hodil jsem po něm zoufalý pohled.

„Tak ty nevíš?“ zeptal se sladkým hlasem, zvedl se ze židle a začal mě obcházet jako šelma svou kořist.

Zakroutil jsem hlavou.

„Tak já ti to řeknu, takové malé, bez dovolení vycákané čubky, klečí u nohou svého pána a ani nedýchají, rozumíš!“

„Ano, pane!“ odpověděl jsem.

Šel zpět ke svému stolu a sedl si. A mně nezbývalo nic jiného než si kleknout k jeho židli. Po půlhodině jsem byl zničený, zdrcený, necítil jsem kolena, záda a strašně jsem se nudil. Začal jsem sebou šít, on ovšem po mně hodil takový pohled, že jsem se okamžitě zklidnil a opět napjal záda tak, jak mě učil, aby byl spokojený. Po hodině jsem měl pocit, že tělo není ani moje.

Otočil se na mě a zeptal se:

„Řekni mi, co bys teď chtěl?“

„Rád bych se už postavil, pane,“ odpověděl jsem to, co jsem si opravdu toužebně přál.

„Tak to udělej!“ otočil se na mě celý v otočném křesle a upřeně mě pozoroval.

S jeho slovy se mi ulevilo, ale když jsem to opravdu chtěl udělat, nešlo to a sesunul jsem se na zem. Nohy, záda, a dokonce i ruce jsem měl jako z olova, naprosto neschopné jakéhokoliv pohybu, který si má hlava toužebně přála.

Chytil mě za obojek a dotáhl k pohovce, kterou měl ve svém luxusním kanclu nejspíš pro návštěvy.

Podíval jsem se na něj jako raněný kolouch, čekaje, co udělá.

„Vysvleč se!“

„Celý?“ zamrkal jsem.

Podíval se na mě jako na chovance z ústavu pro choromyslné.

„Samozřejmě, kdybych to chtěl jinak, upřesnil bych to, a jestli ještě jednou cekneš, tak ti dám roubík. Děvky nemluví, neptají se, ty konají a dělají svému pánovi radost, což ty ještě zdaleka nechápeš!“ procedil mezi zuby a já začal jednat. Při rychlém vysvlékání mi vrtalo hlavou, jestli snad můj trest chce provést zde v jeho kanceláři.

Polilo mě horko. Co když sem někdo přijde? V té chvíli mi absolutně nedošlo, že je poměrně hluboká noc a nejspíš je v celém baráku tak akorát noční hlídač.

Stál jsem před ním, nahý, ponížený a s pohledem upřeným do luxusní kachlové podlahy, kterou jsem z duše nesnášel.

„Lehni si a přichyť si nohy na hrudi.“

Podíval jsem se na něj zmateně. Říkal přece, že mě sváže. Tedy, ne že bych se na to těšil, ale myslí mi probíhaly všemožné scénáře. Nicméně jsem udělal, co mi řekl.

„Myslím, že je čas se posunout dál.“

Zamrkal jsem nechápavě a on mi svou myšlenku objasnil.

„Já doufám, že oceňuješ, jak na tebe jdu jemně a pomalu, jsi u mě týden, ještě jsem tě nezřezal, ale ani neošukal. Vím, že jsi panic a že se toho bojíš, ale my dva nemáme tolik času, kolik bych si přál, a proto chci, abys poznal, co znamená mít moje péro ve tvé zadnici,“ mluvil svůdným zastřeným hlasem a i přesto, že jsem se strašně bál, se můj klacek začal rychle stavět. Podíval se na mě pobaveně a začal mi ho honit. Veškeré bolesti byly okamžitě ty tam a mé tělo začala zaplavovat slast. Obklopovala mě má vlastní živočišná vůně a z žaludu se začaly ronit první kapky. Thomas se ohnul a slíznul je. Zasténal jsem a prožíval zatím nepoznanou slast vlhkého jazyka a věděl, že za sekundu budu stříkat. Sice mi to nedovolil, ale když mě tak dráždí, tak snad nebude mít nic proti, když se tady řádně vycákám, v hlavě se mi pomalu setmělo a zavřel jsem oči, ať si můžu prožít slastné chvíle. V té chvíli ale můj penis sevřelo cosi studeného a hlavně hodně pevného. A bylo po radosti!

„Do hajzlu!“ zaklel jsem, vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomil, kdo nade mnou stojí.

„Prosím???!“ ledový hlas, který hřměl nade mnou, mě okamžitě poslal zpět do reality.

„Omlouvám se, pane! Já jsem nechtěl, ujelo mi to!“ klepal jsem se a tušil, že z tohoto bude průšvih.

„Jsi drzá kurva, měl jsem tě zřezat hned, jak jsem tě načapal honit si ptáka, takhle dopadá má dobrota! Sám sis o to řekl.“

Vytáhl široký kožený pásek ze svých kalhot, přeložil ho napůl a šlehl do stolu. Ozvala se rána, kterou jsem ještě dlouho slyšel v tichu kanceláře. Otřásl jsem se.

„Slíbils mi disciplínu, ale porušils ji, a to dnes hned několikrát, takže já nebudu mít žádné výčitky, že svůj slib taky poruším! Budu ale shovívavý a dám ti pouze deset ran.“

Zalapal jsem po dechu, to nemůžu nikdy vydržet. Srdce mi bušilo jako zvon a klacek mi tepal sevřený kroužkem. Dlouhým pohledem mě deptal. Bylo mi všelijak, nohy byly jako sulc, ale pohledem jsem neuhnul. Aspoň nějaké maličké zadostiučinění, že on byl první, kdo uhnul pohledem, ale jen proto, aby mě přehnul přes pohovku. Rozpřáhl se a první rána přistála na mém zadku. Byla šílená – zaječel jsem, muselo to být určitě slyšet až do přízemí. Chvíli se mi před očima utvořilo černo, a jakmile se mi znovu rozjasňovalo, přistála druhá. Netušil jsem, že mé hlasivky vůbec dokážou vydávat tak zvířecí zvuky a jemu se to nejspíš nelíbilo, protože jsem najednou ucítil širokou pevnou pásku na svých ústech.

„Chtěl jsem, abys byl ticho, a ty tu řveš jak na rockovém koncertě!“ chytil mě za vlasy a díval se mi do slzavých očí snad z pěti centimetrů, cítil jsem jeho dech, kterak mi ovívá líce, byl krásný, když takhle nade mnou stál, ale strach byl silnější, a tak se mé řasy jen třepotaly obavou, že mě uhodí do tváře. Neudělal to, ale znovu mě pohodil na břicho a pokračoval ve výprasku. V hlavě jsem měl vymeteno a jediné, co jsem cítil, byla šílená bolest půlek, na které pravidelně dopadal tlustý pásek. Poslední rána byla nejšílenější a já už skoro v limbu pochopil, že mě přetáhl kovovou sponou. Hned poté mi strhl pásku a já jen vydechl.

Bolest pomalinku odcházela, cítil jsem, jak mi hoří a tepe nejen zadek, ale i klacek, který byl bolestivě nalitý krví, a koule se jen třásly na to, až budou moct poslat svůj poklad na světlo boží. Chvíli jsem si přebíral v hlavě, co se děje. Jak je možné, že po takovém výprasku mi pulzuje podbřišek i koule touhou, malou chvíli jsem koketoval i s myšlenkou, že ho poprosím, ať mě ošuká, ať mně sundá tu hroznou věc a šuká mě do bezvědomí. Ta prvotní myšlenka byla podprahová a já si ji uvědomil, až po chvíli, kdy jsem přicházel k sobě. Chtěl jsem ho a nechápal, jak je možné, že tělo reaguje takhle. V tu chvíli, jako by mi četl myšlenky, ucítil jsem jeho dlouhý prst ve své díře a on se nerozpakoval a okamžitě našel mou prostatu. Propnul jsem se v zádech a tlumeně zasténal. Další dva prsty na sebe nenechaly dlouho čekat, ale mému citlivému místu se už vyhýbal.

Toužebně jsem kňoural a čas se vlekl a on stále zkoumal mé nitro prsty. Chtělo se mi řvát, chtěl jsem ho prosit, ale držel jsem se, neboť je mi jasné, že on by mé prosby nevyslyšel. Ať udělám, co udělám, nakonec to bude stejně po jeho, a tak jsem se jen třepal pod jeho péčí.

„Jak se ti to líbí?“ zašeptal sametovým hlasem.

„Líbí, pane,“ kníkl jsem.

„Takže předpokládám, že nebudeš mít nic proti tomu, když tě tady ošukám jako nadrženou děvku, kterou vlastně nakonec jsi.“

„Nebudu, pane,“ řekl jsem potichu, ale uvnitř to ve mně vřelo a řvalo tisíci decibely, ať už ho do mě konečně vrazí, jen někde v koutku mysli se krčil strach z prvního vniknutí. On si mě připravoval ale opravdu pečlivě, a tak strach zůstal v koutě a já se soustředil pouze na slast, kterou mi způsoboval jen svými šikovnými prsty.

Vytáhl prsty a pocit prázdnoty byl poněkud zvláštní. Uslyšel jsem cvaknutí tuby a na mém vchodu se rozlil nepříjemný chlad. Automaticky jsem stáhnul půlky.

„Uvolni se, spratku!“

Jeho klacek, který byl jako kámen, se pomalu sunul do mé rozjitřené díry a mě v první chvíli málem vyhrkly slzy. Šel na mě ale překvapivě opatrně a já mu za to byl vděčný, věděl, že má panická díra by jeho anakondu nejspíš nepobrala a hrubým zacházením by mě natrhl.

Jakmile však uznal, že to zvládnu, začal mě šukat jak o život, přesně jak slíbil, a přesně tak, jak jsem si přál. Vyšukat mozek z hlavy! Hrubě do mě narážel a neopomínal ani prostatu a já zažíval ráj. Tedy byl by to dokonalý ráj, kdybych se už konečně mohl vycákat. V klacku mi tepalo a škubalo, v koulích to vřelo, ale těsný kroužek přesně plnil funkci, ke které byl navržený. Před očima se mi začalo dělat černo a potřeboval jsem si na svou chloubu aspoň sáhnout, ale i přes extatické pocity, které mi posílaly mozek někam na procházku, jsem si netroufl. Naštěstí po malé chvíli toto udělal on za mě. Chytil ho, zmáčknul a surově strhl kroužek a někam odhodil. Pocítil jsem, jako by ve mně vybuchl ohňostroj slasti, a můj čurák chrlil neuvěřitelné dávky. Uvnitř jsem se stáhl a jen velmi vzdáleně jsem cítil, že i on vypouští svou nádrž. Velmi dlouho jsem setrval ve slastném škubání orgasmických křečí a dalšími dávkami jsem mu třísnil jeho pohovku. Jakmile jsem se vzpamatoval, nevěřil jsem tomu. Tak tohle je ráj sexu!

On ze mě vyklouzl, upravil se a bez jakéhokoliv náznaku, že by si před minutkou užil báječnou šukanici, se opět posadil ke stolu a beze slova si začal balit dokumenty a papíry do tašky…

„Pane!“ uslyšel jsem někde z dálky. „Pane, vstávejte, tady nemůžete spát, budou vás bolet záda, to křeslo není na spaní uzpůsobené!“

Otevřel jsem oči a pochopil, že jsem u toho přemítání a vzpomínání usnul.

„Musím teď jít do práce, ale jestli máte zájem, večer zase přijdu,“ zadíval se na mě úpěnlivě. Viděl jsem mu na očích, jak moc si přeje z mých úst slyšet kladnou odpověď.

„V kolik končíš?“ již plně probuzený, sic s polámanými zády a erekcí ze vzpomínkového snu, jsem přirozeně vplul do role.

„V pět.“

„O půl šesté tě čekám zde v pokoji, neopozdi se, mám pro tebe malé překvapení,“ řekl jsem a jemu se v očích blýsklo. Má rád překvapení, vím to a alespoň bude mít o čem přes den přemýšlet…

To já ovšem taky, protože dva kluky najednou jsem ve své posteli ještě neměl.