Profesorův mazánek: 6. Naivní andílek

Druhý den mě probudil zvonek. Neochotně jsem se vykulil z postele, natáhl na sebe tričko a šel otevřít.

Za dveřmi stála starostka a hned za ní Lewis.

„Dobrý den, profesore, tak vám tady vedu toho podnájemníka,“ postrčila před sebe hromádku neštěstí a ihned se odporoučela s tím, že se ještě staví s dalšími nezbytnostmi, které bude Julien potřebovat. Uvědomil jsem si, že má vlastně úplně holou prdel. Všechny jeho osobní věci shořely, včetně oblečení.

Jeho vyděšené oči mě překvapily. Působil jako králíček zahnaný šelmou do kouta. Proč chtěl jít bydlet ke mně, když se bojí?

„Co tu stojíš? Běž dál, já ti přece nic neudělám! Nebo sis to rozmyslel?“ houkl jsem na něj.

„Nee, jen…,“ odmlčel se a zadíval se mi do rozkroku. V uplých boxerkách se mi rýsoval nyní už dost zvadlý ranní stoják. To jsem nějak nevychytal, ale starostka měla nejspíš jiné starosti, než aby mi čuměla mezi nohy.

„Jo tohle ti vadí, však jsme chlapi, ne?“ zakroutil jsem hlavou a natáhl si tepláky, položené přes opěrku křesla. Sedl jsem si do křesla, dal nohu přes nohu a začal si ho beze slova prohlížet, od hlavy až k patě. Jako zboží, které jsem si právě koupil.

On tenhle pohled vycítil, upřel své šedé oči do podlahy a vypadal, jako by se zhroutil do sebe. Ještě chvíli jsem ho pozoroval, fascinován jeho stydlivostí, tedy v té chvíli jsem si myslel, že je to stud a obava z dalších věcí, když v tu chvíli jsem uviděl jeho zvětšující se bouli v kalhotách a následné nenápadné přesunutí rukou, aby svou erekci překryl před mým, řekněme dost lačným pohledem. V té chvíli mi mozek přepnul a už jsem neviděl svého studenta, ale dokonalého subíka, který mi snese modré z nebe. Můj klacek se začal příjemně plnit krví. Ano, byl dokonalý, jeho oči zabodnuté do země, shrbená, podrobená záda, třesoucí se ruce, zakrývající si poklopec. Jen si kleknout! A pak vzít můj vzpínající se klacek do té rozkošné pusinky, která si právě olizuje suché rty svým zcela jistě šikovným jazýčkem. Pod tou představou mi ještě víc ztvrdl.

‚Tak a dost, Richarde!‘ svědomí začalo jednat a usadilo mě. Ano, já si uvědomuju, jak skončil můj románek s Alierem, a teď opravdu není vhodná doba na sebe nějak upoutat pozornost. Nemůžu si dovolit žádný skandál. Stačí jeden skrytý se Smithem. Pevně doufám, že bude rozumný a bude držet jazyk za zuby. To mi připomíná, že jsem ještě neskoukl to video.

„Nestůj tady jako hromádka neštěstí a pojď, ukážu ti tvůj pokoj,“ zvedl jsem se a spíš cítil, než slyšel, že cupitá za mnou jako pejsek.

„Tak se tady zabydli, po domě můžeš všude, jen bych ocenil, kdybys vynechal můj pokoj, já ti do tvého taky nepolezu, pokud to nebude nezbytně nutné.“

Přikývl a já ho nechal o samotě.

Rychle jsem se uklidil do své sluje, protože jsem se potřeboval uvolnit a taky trochu vydýchat to poznání, že mladého Lewise asi moc děvčata nebaví. Opravdu jsem nečekal, že tady v té svatouškovské díře najdu tak početnou základnu gayů s tak vybranými choutkami.

Starostka říkala, že se staví kolem sedmé s dalšími věcmi pro kluka, takže mám tři hodiny čas.

Otevřel jsem noťas a připojil k němu kameru. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že na ní nemá jen naše dostaveníčko.

Polknul jsem a vrazil si levačku do tepláků. Věděl jsem, že tohle bude velmi zajímavé…

Otevřely se dveře a do místnosti letěl obloukem mlaďounký blonďatý kluk a bolestivě se rozmázl na kamenné podlaze. Zaúpěl a zůstal ležet. Viděl jsem, že má celé líčko rozedřené a krvavé, jak jí ještě po pádu půl metru dřel po zemi. Ruku jsem vytáhl z kalhot, protože už po těchto 20 sekundách jsem věděl, že tohle je pro mě přes čáru. Přesto jsem ale pokračoval ve sledování. Musím vědět, co je zač!

Smith po chvíli vešel do red roomu a přitáhl si jeho zakrvavenou tvář za vlasy k sobě.

„Ty mi budeš odporovat, ty smrade!?“

„Ne, pane, nezlobte se, neudělal jsem to úmyslně, udělám všechno, co mi poručíte, jen mi už neubližujte, prosím!“ plakal a slzy se mu mísily s krví, která v drobných pramíncích stékala z jeho tváře.

„To si piš, že uděláš všechno, od toho tě taky mám, ty děvko!“ vrazil mu facku z obou stran a klučík jen zamrkával další slzy a poté zavřel oči.

Smith s ním opět neurvale mrsknul o zem a serval z něj slipy, které měl jako jediné na sobě. Uznal jsem, že mládě bylo pěkně vybavené, i přesto, že jeho chlouba byla úplně ochablá, jsem usoudil, že i přes dětskou tvářičku bude nejspíš plnoletý. Ten zmrd by si nejspíš nedovolil takhle prznit děti.

Smithovi nejspíš tohle všechno nesmyslné násilí dělalo dobře, protože jeho pták se už třásl na to se vystříkat.

Vzal kluka zase za vlasy a trhnul s jeho hlavou ke svému rozkroku. V ruce mu zůstalo hrst světlých vlasů a klučík se začal snažit. Protože ale stále plakal, nedostávalo se mu dechu, z nosu mu teklo, ale přesto byly detailně vidět jeho stažená ústa a pevně sepjaté rtíky, které klouzaly dolů a nahoru a musely přinášet tunu slasti, nicméně tomu parchantovi to nestačilo a vzal si zase do parády jeho vlasy a hrubě s nimi určoval sílu i hloubku mrdu do blonďáčkových úst. Smith byl naštěstí nadržený a tak pár neurvalých šuků do hochových mandlí mu spustilo mrdku do jeho pusiny a následně na obličej. Nenechal ani chudáka pořádně vydýchat a už jeho ruce byly spoutané v kovových poutech s navázaným provazem přehozeným přes oko, které bylo upevněné na stropě, a on ho natahoval, že nakonec stál natažený jen na špičkách a hned ho začal velmi krutě šlehat bičem. Zavřel jsem oči, tohle vážně nemusím vidět! Nemám nic proti výprasku, ale musí být adekvátní, z tohoto výjevu se mi bylo spíš na zvracení. Mlátil ho snad pět minut bez přestávky a blonďáček už nekřičel a jen – nejspíš v bezvědomí, visel na svých rukou. Ze zad mu stékaly pramínky krve.

Ten zmrd! Já ho zabiju! Co mu proboha ten kluk udělal, že ho tak mučí, to je prachsprosté ubližování, mučení, ten kluk tady z toho bude mít následky na celý život, pokud ne fyzické, jakože jizvy mu určitě zůstanou, tak psychické určitě. Bojoval jsem s nutkáním video zavřít, ale on konečně odložil bič a odpoutal bezvědomého kluka a chrstnul na něj džbán vody.

Chlapec se probral, schoulil do klubíčka a zase plakal a sténal bolestí.

„Jak sis vůbec mohl dovolit pustit hubu na špacír, ty děvko? Co sis myslel? Že takové čubce jako ty někdo uvěří? Já jsem pan Smith, a ty jen prachsprostý odpad, který se musí odstranit!“

„J-já jsem nechtěl, n-nic jsem n-neřekl, prosím, už mě nechte, pane, já už nikdy nikomu nic neřeknu, slibuju!“ vzlykal a slzy se mu mísily se spermatem, který mu stále ulpíval na tváři.

„To si piš, že už tu svou nevymáchanou tlamu nikdy neotevřeš!“

‚Můj bože, snad ho nezabije!‘ pomyslel jsem si. Vidět takovouto vraždu v přímém přenose, to nechci, ale jestli toho kluka opravdu zabil, tak ho musím udat! Jenže, já se nemůžu zaplést do nějakého vyšetřování. Vložil jsem si hlavu do dlaní a s nevolí koukal dál na video.

„Na čtyři a vystrč prdel, tlamu na zem, dělej!“ křičel na něj. Kluk okamžitě uposlechl. „Budeš ležet, držet a ani se nepohneš! A žádné kňučení, rozumíš! Jestli teď budeš hodný, pustím tě a uvěřím, že tvá špinavá držka už o mně nevypustí jediného špatného slova!“

„Ano, pane, budu hodný!“ řekl plačtivě a pomalu se sunul k velké posteli.

„Ne! Na zem!“ řekl chladně. Chlapec se k němu obrátil a upřel na něj úpěnlivě oči.

‚Cože? Jemu stojí?‘ nevěřil jsem vlastním očím a musel jsem vrátit kousek video zpět. Byl to blbý úhel a nebylo to vidět pořádně, ale vážně mám dojem, že mu stál pták. To snad ani nemůže být možné, je to nejspíš nějaký stín.

Teď už ale klučík ležel natažený na zemi, zadnici vystrčenou a Smith nad ním stál a zvrhle se kochal pohledem na jeho zbitá záda. Chodil okolo něj a sledoval ho z každého úhlu. Přejel se párkrát po svém ptákovi a začal na něj chcát, první na vlasy a potom se pomalu přemisťoval na jeho záda. Kluk sebou cukal a bylo vidět, jak kyselá moč stéká po ranách na zádech. Nemám vůbec nic proti piss, ale chcát na otevřené rány, to nedávám, otřepal jsem se z pocitu, jak moc to nejspíš pálí. Blonďák ale držel a kromě občasného ucuknutí ani nemukl.

Jakmile byl Smithův močák vyprázdněný, začal si ho honit a opět kolem něj chodil jak kočka kolem myši. Ve chvíli, kdy mu stál, nečekal na nic, sebral z postele polštářek, klekl si na něj a vrazil na jeden zátah svůj klacek do hochovy díry a začal okamžitě přirážet. Světlovlásek se svíjel a vzdychal. Teď bylo viditelné, že mladíkovi stojí jak svíčka, i přestože mu Smith zadíral nehty do živých ran. Levá, nedodřená strana tváře se rychlým přirážením stávala podobně dorasovaná jako ta pravá. Tohle nedokážu pochopit, ale možná má někdo posunutý práh bolesti, nicméně, tohle nedokázalo vzpružit mého ptáka, i když ještě před chvílí si mé koule žádaly o vystříkání. Myslím, že to stačilo.

Zaklapl jsem noťas a vydýchával šílenou scénu, která se mi před pár minutami odehrála před očima. Nedokázal jsem se ale z tohoto udělat. Pořád jsem viděl zkrvavenou tvář i záda blonďáčka. Od jisté doby nemám rád krev.

Ach můj bože a já bych nechal Juliena k němu jít! Ještě, že jsem to neudělal!!!

V tom jsem zaregistroval klapnutí dveří. Otočil jsem se a rychle spěchal na chodbu. Už jsem viděl jen rychle se zavírající dveře Julienova pokoje a klapnutí zámku.

Chytil jsem zcela zbytečně za kliku a lomcoval s ní! Kolik toho viděl?!

„Juliene, otevři!“ hulákal jsem na něj přes dveře.

„Ne!“ ozvalo se rázně, přesto bylo z jeho hlasu patrné, že pláče.

„Vysvětlím ti to, musíme si promluvit, prosím tě, otevři, já ti přece neublížím!“ přemlouval jsem ho.

„Ne, nechte mě!“ řekl nyní už mnohem tišeji.

Chvilku jsem jen poslouchal za dveřmi a uslyšel jsem cvaknutí, jako by otevíral okno.

Chce vyskočit z okna, utéct! Nedivím se mu, kdybych byl v jeho situaci, taky bych utekl. Rozrazil jsem dveře a tak tak jsem stihl Jula strhnout z okenního parapetu.

„Co blbneš, Lewisi! Chceš se dolámat?“

„Nesahejte na mě!“ ječel a snažil se vymanit z mého náručí.

„Uklidni se, do prdele!“ zakřičel jsem a vrazil mu facku.

V tu chvíli se zhroutil k zemi a s rukama na tváři polykal slzy.

Klekl jsem si k němu a pohladil ho po vlasech. Jak jemné – blesklo mi hlavou.

„Promiň za tu facku, ale potřeboval jsem tě vrátit do reálu! A teď mě dobře poslouchej, je to důležité!“ chytil jsem ho za bradu, abych viděl, že mě vnímá.

Se slzami v očích zakýval hlavou.

„To, cos viděl, nesmíš nikomu říct, rozumíš?“ mluvil jsem na něj jak na malé dítě.

„Proč? Vždyť mu strašně ublížil!“

„Protože je to pan Smith, proto! Máš pocit, že by ti to někdo věřil? Zapomeň, že's něco viděl!“

„Všichni jste z něho posraní, ale tohle mu nesmí projít!“ posmrkoval a utíral si nos.

„Ničemu nerozumíš! Ten kluk to dělal dobrovolně!“

„Dobrovolně??!“ zahleděly se na mě naivní šedivé oči.

„Podívej, Juliene, existují jisté sexuální praktiky, při kterých je tohle…,“ odmlčel jsem se a přemýšlel, jak mu to vysvětlit, „…násilí normální a oběma stranám se to líbí. Těžko se to vysvětluje, ale musíš mi věřit.“ Jeho oči se na mě upřeně zadívaly a zkoumaly snad, jestli si nevymýšlím.

„Věř mi, ano? A nikomu ani muk. Kdyby Smith někomu opravdu ublížil, já bych byl první, který by se mu snažil zatnout tipec. Věříš mi?“

„Ano, a… vám se to taky líbí?“ hlesl.

„No… takhle zrovna úplně ne…,“ nechtěl jsem mu lhát, ale taky jsem nechtěl, aby se mě bál, „nemusíš se mě bát, ano, jsem jiný než on, věříš mi to?“

Zakýval hlavou a jeho kolouščí oči mě opět rozproudily krev na nevhodném místě.

„Dobře, tak se běž vysmrkat a upravit, za chvilku je tady starostka, tak aby mně ještě nevyčetla, že ti snad ubližuju. Já ti nikdy neublížím.“

‚Aspoň ne tak, jak bys sám nechtěl‘, povzdychl jsem si potichu. Mám však obavy, že po téhle zkušenosti ho nedostanu ani do ‚vanilkové‘ postele.

Sedl jsem si znovu k počítači a stáhl si do něj tu luxusní část, kdy tomu prasákovi dávám na prdel já. S tím jsem se ještě chtěl potěšit dneska večer, až to mládě usne. Zbytek jsem nechal ještě v kameře na později, až najdu ve svých krámech čistou flešku, na kterou to všechno stáhnu a zamknu na dobu, kdy se tenhle materiál bude ještě hodit. Pak ctihodný pan kukuřičný King dostane svou kameru čistou jak slovo boží zase zpět i se svým telefonem, který taky musím ještě prošmejdit.