Smlouva s ďáblem I. – Zástava

Elegantní činžák, no jo, Vinohrady, vystoupal do šestého patra, výtah jel jenom do pátého, byly tu už jenom jedny dveře, přesně jak Alex říkal. Zazvonil, ozval se starosvětský mechanický zvonek. Kukátko ve dveřích se posunulo, někdo na druhé straně si ho prohlížel, poměrně dlouho, trvalo to, než uslyšel zvuk odemykaného zámku. Dveře se otevřely a před ním stál vysoký, dobře stavěný, nejméně čtyřicetiletý muž, v temně vínovém sametovém županu, jinak už měl viditelně jenom tmavé domácí kalhoty.

Rozhalenka županu nenuceně odhalovala celkem pěkně vyrýsované prsní svaly, porostlé zjevně upravovaným tmavým ochlupením. Až na ten oholený hrudník vypadal trochu jako nějaký důstojník ze starých filmů pro pamětníky, na svůj potenciální věk byl vlastně fešák, i když na ulici by si ho ani nevšiml, snad kromě toho plnovousu, ten by měl celkem rád v péči. Takové krásné vousy vždy rád upravoval, možná by mu doporučil trochu tónování, místy se již mezi tmavohnědou objevovalo i několik světlejších míst, několik vousů bylo již i úplně bílých, ale bylo vidět, že si ho muž pěstuje již celá léta a nijak ho nezanedbává. Ulevilo se mu, mohlo to být o dost horší. Nyní však každopádně jenom uctivě pozdravil.

”Dobrý den, pane Franku.”

Muž si ho nepokrytě měřil pohledem a tmavě zelené oči po něm přejížděly jako laser nějakého zaměřovače.

”Tomáš, od Alexe?”

Sklopil zahanbeně zrak k zemi, nezvládl tak dlouho snášet jeho zkoumavý pohled, právě se opravdu hodně styděl.

”Ano, pane Franku, měl jsem přijít ve dvě.”

Byla hloupost mu to říkat, byly dvě hodiny odpoledne a on už půl hodiny stepoval před domem, přišel raději dřív. Alex mu jasně řekl, že pan Frank nesnáší nedochvilnost, a řekl mu i pár dalších věcí, některé tedy spíš jenom naznačil a nic z toho neznělo nijak extra, kromě té jediné, je ochotný mu půjčit.

”Dobře, pojď dál.”

Muž uvolnil dveře, které dosud v podstatě vyplňoval, a vytvořil mu průchod, i když musel kolem něho projít hodně na těsno. V prostorné předsíni se začal zouvat. Zarazil ho posunkem.

”Není třeba, zatím tak daleko nejsme, půjdeme se posadit do pracovny.”

Prošel prostornou chodbou a otevřel jedny z masivních dvoukřídlých, bíle lakovaných dveří, neobtěžoval se ani dívat, jestli ho následuje, a vstoupil dovnitř. Nesměle vešel v uctivém odstupu za ním. Ze všeho nejvíc mu připomínala kancelář ředitele banky, tak ve třicátých letech minulého století. Masivní, nejspíš ořechový stůl, vysoké, zeleným sametem čalouněné křeslo, vzorované tapety, těžké sametové závěsy, husté záclony, které zadržovaly většinu už tak sporého světla, jaké těžké podzimní mraky venku propouštěly. Posadil se do křesla a jemu pokynul na židli stojící osamoceně před stolem. Už když si sedal, měl pocit, že je znovu u výslechu. Muž se pohodlně posadil ve svém křesle, opřel si lokty o stůl a zkřížil prsty na rukou.

”Kolik potřebuješ půjčit?”

Jde hned k věci, pomyslel si, no alespoň to bude mít brzy za sebou.

”Sto padesát tisíc, pane Franku.”

Muž se na něho s neproniknutelným výrazem upřeně díval a jeho zelené oči jakoby na něm hledaly místo, do kterého se začnou vypalovat.

”Dobře, to je možné zařídit. Na co je potřebuješ? A chci slyšet pravdu, žádné báchorky o nemocných matkách a podobné věci mě nezajímají. Opravdu nemám rád lhaní, předpokládám, že Alex tě v tom náležitě instruoval. Pokud budu mít pocit, že mi lžeš, tak půjčku samozřejmě neposkytnu. V obchodních záležitostech požaduji absolutní upřímnost.”

Neměl na výběr, Alex ho na to opravdu upozornil, a taky mu řekl, že mu o něm všechno vyžvanil, už když mu domlouval tuhle schůzku, takže to bylo stejně jedno. Zhluboka se nadechl a spustil, nakonec nikoho přece nezabil ani nic neukradl, byla to jenom taková blbost.

”Způsobil jsem dopravní nehodu v opilosti, dostal jsem u soudu peněžitý trest a musím zaplatit náhradu škody.”

Vyklopil to na jeden zátah skoro bez pomlk a jakékoliv intonace. Sklopené oči zoufale hledaly záchytný bod kdekoliv ve vzoru sešlapaného perského koberce a zpocené ruce si nenápadně otíral o kalhoty, strašně se styděl o tom mluvit.

”Dobrá, proč si nevezmeš půjčku někde v bance?”

Do tohohle se mu moc nechtělo, ale nemělo smysl lhát, ani to nějak přibarvovat, nakonec kdyby chtěl, dá se to i zjistit. Ačkoliv hledání v databázích soudů mu přišlo celkem uživatelsky nekomfortní a pracné. Ovšem tenhle chlap vypadal, že by to mohl zvládat docela dobře.

”Nikde mi nechtějí půjčit, protože jsem už předtím byl v podmínce a měl jsem zákaz řízení, když nezaplatím těch dvě stě tisíc pokuty, tak si budu muset jít místo toho šest měsíců odsedět a další rok navíc za nesplněnou podmínku.”

Slzy měl skoro na krajíčku a hlas hrozil, že ho každou chvíli zradí, tohle se mu neříkalo vůbec snadno. Dobře věděl, že jeho právník dokázal skoro zázrak, když tu babu a státního zástupce přesvědčil, aby to s ním ještě zkusili a nedostal to rovnou natvrdo. Muže ovšem jeho citové rozpoložení nijak viditelně nedojímalo, sice mu se zjevným zájmem a velice pozorně naslouchal, ale na jeho přísně komisním výrazu se nic nezměnilo.

”Dohromady i s právníkem to dělá tři sta třicet a těch sto padesát mi chybí, to už prostě nemám.”

Padly na to všechny jeho úspory, vlastně to nebyly ani všechno jeho úspory, musel dát i to, co mu našetřila babička, aby prý měl něco do začátku. Ještě než loni umřela, tak mu pořád opakovala, že by měl jít na školu, že je nejchytřejší z celé rodiny a něco že mu na to našetřila. Asi by skočil studem z mostu, kdyby se toho dožila a on by jí musel říct, že si místo toho šel ožralý zajezdit ve vypůjčeném autě. Stejně to na zaplacení jeho blbosti nestačilo. Máma mu nepomůže, ta má dost starostí, aby uživila sebe a ségru, a jestli nenajde způsob, jak sehnat ten zbytek, bude to zlý, možná opravdu moc zlý, a nejenom pro něho, když jí přestane přispívat na domácnost a nájem, tak to máma možná ani neutáhne. Ta trocha peněz, které jí zbyly po babičce, už určitě taky dávno zmizela v nějakých věčně se připomínajících složenkách.

”Dobrá tedy, položím ti ještě několik otázek a očekávám pravdivé odpovědi.”

Opět do něho zabodl dvě zelená laserová zaměřovadla, jako by snad mohla posloužit i jako detektor lži.

”Ano, pane.”

Tomáš sám sebe trochu překvapoval, jak byl náhle servilní, ale jednak něco v tom muži vzbuzovalo respekt, a potom se dost naučil sebeovládání u policejních výslechů a soudních stání.

”Pracuješ?”

”Ano, pane, mám práci…, jsem holič.”

”Piješ v současné době alkohol?”

”Ne, od té nehody jsem si nedal ani pivo.”

”Kouříš?”

”Už nekouřím, přestalo mi to chutnat a taky jsem začal šetřit.”

Odpovídal mechanicky a po pravdě. Muž za stolem si netečně dělal poznámky a poprvé se trochu usmál až při zmínce o šetření.

”Bereš nějaké jiné drogy nebo léky?”

”Ne, pane, neberu žádné drogy ani nic jiného.”

”Do kdy jsi schopen dluh uhradit?”

”Myslím, že do půl roku, když se hodně uskromním.”

Muž se na něho konečně podíval trochu shovívavě, snad dokonce i mile.

”Dobře si to rozmysli, pokud to nezvládneš v termínu, tak bys musel nést další následky, jsi si jistý, že to zvládneš do půl roku?”

Zarazil se, rychlé počty mu nikdy moc nešly. Matematika mu nikdy nedělala problémy, ale jakmile byl ve stresu, nebyl schopen dát dohromady ani malou násobilku.

”Tak asi raději do roka, pane.”

Muž se zhoupl ve svém křesle a přemýšlel, nebo dělal, že přemýšlí.

”Dobrá, jsem ochotný ti potřebný obnos na rok půjčit, ovšem za přesně daných podmínek.”

Doufal, že není vidět, jak moc se mu ulevilo. Jednak že snad skončil ten potupný výslech a z kladného výsledku každopádně také.

”Ano, pane, děkuji.”

I tak to ale vyhrkl překotně a úlevu nedokázal příliš maskovat.

”Ještě je neznáš, tak zatím neděkuj.”

Muž ho sice trochu zpražil, ale neznělo to přísně, spíš jenom káravě, jako když učitel usměrňuje zbrklého žáka, a on zbrklý byl, vždycky.

”Promiňte, pane, ano, prosím.”

Už jeho právník mu snad stokrát opakoval, že má nejdříve myslet a až potom mluvit, ale pořád mu to nejde. Muž naštěstí normálně pokračoval.

”Tedy, částku ti vyplatím v hotovosti proti řádně podepsané smlouvě, kterou ti dnes poskytnu, aby sis ji mohl dobře prostudovat. Pokud s ní budeš souhlasit, přineseš ji zítra opět ve dvě hodiny odpoledne podepsanou s ověřeným podpisem.”

S tím mu přes stůl podal papírové zelené desky.

”Věnuj prosím zejména pozornost části o úrocích a jejich splatnosti, podmínkám životosprávy po dobu, kterou budeš mým dlužníkem, a dále článku o poskytnutí přiměřené záruky, kterou budu požadovat.”

Lekl se, o ničem takovém nebyla řeč a Alex mu taky nic takového neřekl.

”Promiňte, pane…, Alex o žádné zástavě nemluvil, nemám nic, co bych mohl dát do zástavy.”

Taky kdybych měl, nemusel bych tu sedět a zpovídat se ti, pomyslel si naštvaně. Muž se mírně naklonil směrem k němu a rysy jeho tváře jakoby změkly a polevily v napětí.

”Nemusíš mít obavy, nejedná se o nic, co bys nedokázal poskytnout. Jde o jistou formu záruky, kterou budu po tobě požadovat, abych si byl jistý, že budeš dostatečně motivovaný svůj dluh řádně splatit.”

Mluvil měkce s absolutním klidem, i když s neskrývanou převahou, která byla viditelně přirozenou součástí jeho osobnosti. Samozřejmě situace, ve které vedli hovor, tomu jasně nahrávala, on nic nepotřeboval, o nic nežádal, on jenom diktoval podmínky a vypadal, jako že to nedělá ani zdaleka poprvé. Tom se nicméně trochu uklidnil, ten chlap je asi trochu magor, ale nakonec, kdo jiný než magor by byl právě jemu ochotný půjčit.

”Velice důkladně si to prostuduj, záleží jenom na tobě, zda na smlouvu přistoupíš, ovšem po podpisu je pro tebe závazná a budeš ji muset plnit. Zítra ve dvě hodiny odpoledne tě budu očekávat.”

Vyprovodil ho ze dveří a podal mu i ruku na rozloučenou, nic to ovšem nezměnilo na podivném dojmu, kterou ta schůzka v Tomášovi vyvolala, a to přesto, že vlastně dopadla dobře. Ještě na chodníku vytočil Alexe a snažil se z něho něco vypáčit, ale ten se ošíval a nic pořádného z něho nedostal. Jenom mu opakoval, že peníze dostane a pan Frank drží slovo, a když se ho ptal na tu zástavu, tak se vymluvil, že je to jenom taková hloupost. Nenápadně naznačoval, že nemůže mluvit, protože není právě sám, a hodně rychle to ukončil, že prý se za pár dní uvidí.

Doma si tu smlouvu začal číst, ale nic moc hrozného v ní nenašel, naopak pouhá dvě procenta ročního úroku ho spíš zarazila, to je o hodně méně, než by zaplatil v bance. Úrok splatný osobně, dvakrát měsíčně, ve formě, kterou si věřitel určí, znělo to sice divně, ale peníze taky dostane v hotovosti. Nejsou tam ani žádné splátky, částka je splatná do jednoho roku kdykoliv, ovšem pouze jako celá půjčená částka. Věřitel má právo požadovat přiměřenou formu záruky, kterou mu dlužník poskytne před převzetím půjčované částky. Nebylo mu sice jasné, jakou záruku by mu asi tak mohl dát, ale nejspíš bude chtít podepsat nějakou směnku nebo úpis.

Dlužník se zavazuje, že po dobu trvání smlouvy nebude konzumovat alkohol, kouřit a užívat drogy ani jiné podobné návykové látky a do jednoho měsíce předloží lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu. No to už bylo trochu divné, celej ten chlap byl vlastně divnej, ale proč ne, asi má chuť ho vychovávat, no takových už bylo, ale na chlast se nemůže od toho průšvihu beztak ani podívat a cigára mu přestaly chutnat od té doby, co se šíleně překouřil v cele předběžného zadržení, takže dobrý.

Pokud šlo o drogy, udělal pro něho jeho otec za celý život možná jedinou dobrou věc tím, že mu na jeho dvanácté narozeniny obtiskl prožhavenou příborovou vidličku na předloktí, prý aby ho ochránil před démony. Místo dárku pro něho si tehdy samozřejmě koupil dávku, a když byl na dojezdu, tak pokaždé opravdu hrozně řádil. Několikrát mu pak ten vypálený trojzubec dobře posloužil, když odmítal nabízené jízdenky ke štěstí, pokaždé se stačilo tam jen letmo podívat. V jistém smyslu byl otec dozajista úspěšný, démoni se mu povětšinou vyhýbali, bohužel ne zcela všichni, o čemž svědčily minimálně dva pravomocné rozsudky trestního soudu.

Pak už tam byla jenom spousta celkem běžných ustanovení, jako by si půjčoval v bance. Dlužník může od smlouvy odstoupit bez sankce kdykoliv po dobu jejího trvání, čímž se ovšem stane půjčka okamžitě splatnou, věřitel může od smlouvy odstoupit pouze v případě, že dlužník poruší své povinnosti z ní vyplývající. Vlastně je to skoro lepší, než kdyby si šel půjčit do banky. Dovyplnil v záhlaví svoje nacionále a šel si o mnoho klidnější, než byl ještě ráno, lehnout.

***

Druhý den si vzal v práci naddělané volno a v jednu hodinu už podepisoval smlouvu u přepážky na poště. Nechtěl jít někam k notáři, na poště spíš očekával, že nebude nikoho zajímat, co to vlastně podepisuje. Pár minut po půl druhé byl před vinohradským domem a čekal, až budou dvě.

Otevřel mu opět v županu a stejně jako včera ho uvedl do honosné starosvětské pracovny. Ještě než si sedl na židli, ke které mu stejně jako den před tím pokynul, předal mu desky s podepsanou smlouvou, muž si vsedě za stolem pozorně prohlédl náležitosti podpisu i samotný podpis a položil ji na stůl.

”Vidím, že ses rozhodl přijmout podmínky smlouvy.” Otevřel zásuvku stolu a vedle zelených desek položil svazek bankovek. ”Než převezmeš hotovost, objasním ti obsah některých ustanovení.”

Nemohl spustit oči ze svazku bankovek na stole, do týdne musí poslat peníze, jinak přijde obsílka k nástupu trestu a matka se to dozví všechno s plnou parádou. Trochu jí skutečnost a hlavně případné důsledky přibarvil, i když ten malér před ní samozřejmě utajit nedokázal. To nemůže dopustit, udělá, co po něm bude chtít. Předpokládal, že s ním bude muset spát, Alex mu to sice jenom naznačil, ale nevypadalo to zase tak hrozně, nevybral by si ho, ale nebyl ani nijak odpudivý, nebyl by to ani první chlap jeho věku, se kterým by něco měl, nebo spíše který by měl něco s ním.

Na rozdíl od třeba Alexe se sice nikdy neprodával, ale už tak od čtrnácti začalo být jednomu z jeho strýčků jasné, jak to s ním je, a poměrně názorně mu to nějakou dobu i ukazoval. Moc se mu to nelíbilo, ale raději to skousnul, sestra byla tehdy ještě dost malá a u těch pěstounů byla na rozdíl od těch předcházejících opravdu spokojená. Museli sice každou neděli chodit do kostela, ale to museli i s babičkou, a jinak se o ně starali opravdu moc dobře a do pokoje za ním chodil, jenom když s ním zůstal doma sám, a to nebylo zase tak často, i když ho to vždycky bolelo. Pak mámu pustili na podmínku, a když se za ni babička zaručila, tak je se sestrou dali zpátky k nim. Od té doby to sice s nikým starším nedělal, ale zvládne to.

”Ano, pane, jsem připravený.”

Muž zvedl oči od nějaké listiny, kterou si připravoval, a dlouze se na něho podíval.

”Nejsi, svlékni se!”

Vyznělo to téměř banálně, jako by mu říkal ‚vyhrň si rukáv‘ nebo tak něco. Tom si pomyslel, že na to jde tedy zhurta. Necítil se u toho ani trochu příjemně, nicméně se postavil a začal se svlékat, až stál před ním jenom ve slipech. Všiml si, že se na něho nedívá, opět se věnoval vypisování něčeho do papíru, který měl před sebou. Teprve když viditelně něco dovyplnil, zvedl k němu opět oči. 

”Úplně, potřebuji vidět tvoji velikost.”

Pohled již nechal zvednutý a pobaveně se díval na jeho rozpaky. Netušil, že se Tomáš víc bojí, že ho odmítne, až se svlékne úplně. Věděl, že takhle ve slipech vypadá celkem dobře, ale bez nich že už to bude o něco horší. Otálel, asi o něco déle, než bylo žádoucí, a muž ho sice s neznatelným úsměvem, ale velice důrazně popohnal.

”Pokud se nesvlékneš, nemůžeme dál pokračovat!”

Rezignovaně, s pohledem na bankovky, stáhl slipy, nakonec ve vězení by to bylo stejné, nebo spíš o dost horší. Chlap stejně nevypadal, že by chtěl od něho ošukat, tipoval ho spíš na pravý opak, zadoufal, že by mu ho mohlo být třeba alespoň líto a nevyhodí ho. Pár kluků, a nakonec i jedna z těch dvou holek, co s nimi neúspěšně zkoušel, jestli přece jenom není alespoň pod obojí, už se mu více méně vysmálo, když se před nimi svlékl. Tenhle nebude zdaleka první. To ponížení snese, hlavně aby mu půjčil, snad mu to nebude vadit. Muž se pozorně zadíval do jeho rozkroku, ale nesmál se, byl zcela netečný.

”Dobře, nejsi, jak se zdá, nijak přerostlý, bude to tedy jednoduché.”

No mohl použít i urážlivější výrazivo, nejspíš je mu to asi fakt jedno. Hlavou mu pokynul na místo na stole, kde ležel krejčovský metr, ani si toho malého válečku předtím nevšiml.

”Změř se, v klidu i v erekci!”

Snad v životě se necítil tak trapně, přišlo mu to asi horší, než kdyby nějak necitlivě komentoval jeho velikost, nebo spíš nevelikost, ale muž se tvářil, jako že je to přece úplně normální. Raději vzal rezignovaně metr a začal se měřit.

”Osm centimetrů, pane.”

Sledoval, jak si muž zapsal číslo na nějaký papír, a pokoušel si ho, už vcelku odevzdaně, alespoň trochu postavit. Nešlo mu to, už proto, že se na něj ten úchyl při tom pozorně díval. Musel si představovat všechno možné i nemožné, než se mu to po několika minutách, které v jeho hlavě trvaly jako celá věčnost, alespoň trochu podařilo.

”Třináct, pane.”

Ve skutečnosti si cenťák přidal, což byla jinak za normálních okolností jeho velikost, věděl, že je to trapně málo, ale na víc než na ten pravdivý centimetr si v této situaci na hlášeném čísle přidat neodvážil. Jinak běžně uváděl, že ho má čtrnáct, občas i patnáct. Muž si však číslo opět jenom netečně zapsal na papír.

”Ještě obvod v nejsilnějším místě a bude to všechno.”

Už nad tím ani moc nepřemýšlel a obtočil metr kolem svého opět již povadajícího chcípáčka.

”Dvanáct, pane.”

Muž otevřel zásuvku, po chvíli přemýšlení z ní vyndal lesklou bílou krabičku a položil ji na stůl.

”Pojď sem!”

Cítil se neskutečně ponížený, přesto byl už dostatečně odevzdaný a zoufalý, aby šel a postavil se poslušně vedle něho. Očekával, že mu ho začne nějak prohmatávat nebo něco podobného, aby ho ještě víc pokořil, ale muž otevřel krabičku a jemu v tu chvíli konečně došlo, o co tu jde. Byl v ní mužský pás cudnosti, klícka na penis, chastity, nebo jaké všechny názvy to mělo.

”Jako záruku předáš do zástavy svůj penis!”

Se zjevným pobavením se podíval k němu nahoru a vychutnával si jeho překvapený pohled.

”Samozřejmě, že ti nadále zůstane, nicméně po dobu, kterou budeš mým dlužníkem, musím trvat na tom, abys ho měl v bezpečí… Souhlasíš s tím?”

Tomáš byl v šoku, chtělo se mu utéct, ale jednak neměl kalhoty, a potom ty peníze prostě nutně potřeboval, nedokáže je už nikde jinde sehnat, a asi minimálně v tuto chvíli bude lepší mít ve vězení jenom pindíka, než tam být celý. Cítil se tak ponížený, že už mu to vlastně začalo být jedno. Zdráhavě to vyslovil.

”Ano, pane, souhlasím.”

Za sotva dvě minuty ho měl v objetí plastové tuby a u kořene zajištěný malým plastovým zámečkem. Vyfotil mu ho mobilem, v detailu si zvětšil na obrazovce číslo zámku a opsal ho do něčeho, co se ukázalo být protokolem, ve kterém on vyjadřuje souhlas s tím, že mu byl penis, jehož rozměry tam předtím zapisoval, takto uzamčen, a nechal si ho od něho dvakrát podepsat. Jednu kopii vložil spolu s penězi a kopií smlouvy o půjčce do obálky a podal mu ji.

”Můžeš se obléknout, tady jsou peníze a dokumenty.”

Tomáš se mechanicky jako opařený oblékal, zatímco muž pokračoval v jeho instruování.

”Každou sudou sobotu v měsíci ve dvě hodiny odpoledne jsou splatné tvoje úroky, změna termínu je možná pouze ze zcela výjimečných a opravdu závažných důvodů.”

Neznělo to jako něco k diskusi, a tak Tom raději mlčel, muž ovšem komisně pokračoval.

”Protože to je příští týden, tak to bude napoprvé jenom třetina měsíčního úroku podle smlouvy, následně již vždy jedna polovina.”

Na obálku, která stále ještě ležela na okraji stolu, položil kartičku jako od zubaře, ve které bylo vypsáno datum a hodina jeho návštěvy.

”Pokud se nedostavíš, nebo tebou poskytnutá záruka nebude v pořádku, a přesně tak jak jsem ji zabezpečil, bude to bráno jako porušení smlouvy z tvé strany a budu dluh vymáhat všemi prostředky, což zahrnuje i případné návštěvy u tebe doma nebo v práci.”

Nechal ho obléknout, podal mu obálku i s kartičkou a vyprovodil ho ke dveřím.

Teprve dole na ulici mu to došlo, dokud nezaplatí úplně všechno, tak ho bude mít pod zámkem, klidně i třeba ten rok. Navíc má fotku toho jeho zamčeného mrzáka a podepsaný papír, ve kterém potvrdil jednak, že se dobrovolně nechal zamknout, a k tomu i jeho rozměry. Oklepal se hrůzou, pokud to ten chlap někomu ukáže, tak bude muset chodit kanálama a odstěhovat se nejlépe do Austrálie. Musí někde sehnat ty prachy, ta věc ho tam tlačila, už když sbíhal ze schodů. Ne že by zrovna měl někoho, koho by od pasu dolů zajímalo, co kde má, vztah vlastně nikdy neměl, tak maximálně s vlastní pravačkou, ale i tak, měl nějaké potřeby a sem tam se našel někdo, kdo o to stál.

Pokoušel se dovolat Alexovi, nebral mu to. Po nějakých deseti minutách přišla od něho zpráva.

Pan Frank mi až do odvolání zakázal s tebou mluvit, promiň.

Začínalo mu to docházet, on si u něho taky půjčil, taky má péro v zástavě a dobře věděl, co mu chystá. Jo, ten kretén ho nevaroval, možná mu ho dokonce i bohapustě dohodil a jemu to došlo až teď. Do jisté doby se spolu občas vyspali, tedy než si Alex tu a tam zase něčeho šňupnul, a k tomu začal hrát na těch debilních automatech a přestalo ho cokoliv jinýho zajímat. Málem na nich prohrál i vlastní matku, než toho tak před půl rokem najednou nechal. Zkoušel to na něho potom znovu, přece jenom to bylo lepší než pravačka a Alex fakt dobře šukal, ale přestal mít o něj zájem. Původně myslel, že asi někoho má a že přestal fetit a hrát kvůli němu, do prdele, to asi nebude náhoda.