Smlouva s ďáblem V. – Holič

Ve skutečnosti mu samozřejmě nic nedal, všechno skončilo bezpečně v prezervativu, ale konečně ho snad dostal do rozpaků, určitě neměl původně v úmyslu se takhle odvázat. Tomáše to potěšilo, i když se snažil na sobě nedat nic znát. Trochu naštvaně si uvědomil, že přehlížet starší muže byla evidentně chyba, tahle jízda ho maximálně uspokojila a za jiných okolností by se určitě nemohla uskutečnit, protože byl, pokud šlo o věk, dosud ke starším chlapům zcela přezíravý. Měl k tomu jistě dobré důvody, ale není mu už čtrnáct.

Vytáhl ho z něj, překvapivě opatrně a ohleduplně. Stáhl si ochranu a stejně jako tu jeho ji pověsil na jeden z řetězů slingu. Pak ho tam nechal vydýchávat s tím, že se hned vrátí. Opravdu byl za chvilku zpátky. Odvázal ho, pomohl mu dolů a Tom se svezl odevzdaně na kolena, tentokrát to nebylo ani tak proto, že by mu chtěl podlézat, ale klepaly se mu opravdu hodně nohy. Takhle mu to nikdo neudělal už opravdu velice dlouho, a jestli vůbec kdy, nešlo jenom o tu fyzickou stránku věci, šlo i o to, jak to udělal, nebyl vysloveně něžný nebo přehnaně opatrný, nebylo to bezbolestné, ale v každém případě to dělal tak, aby si to užili oba.

”Zasloužíš si něco lepšího než jen základní model, nandej si to!”

Už zase zněl vyrovnaně a mírně panovačně, položil před něj otevřenou krabičku s kovově se lesknoucím chastity, na krabičce ovšem bylo napsáno elektro device, ve skutečnosti to bylo taky z plastu, nicméně už na pohled to byl hodně luxusní kousek. Skutečnost, že si na něj nesmí sahat, raději nekomentoval a po chvilce zápolení si to nainstaloval. Dokonce to mělo integrovaný zámek, když ho zacvakával, jenom doufal, že k tomu ten magor má i klíč. Jak to měl hotové, vzal ho za paži a postavil, nohy měl sice ještě trochu vratké, ale šlo to.

”Pojď se mnou do pracovny, chci ti něco říct.”

Posadil ho, stále nahého, na židli před stolem, Tom jí začal v duchu říkat kajícnice, on se zatím pohodlně usadil za svůj masivní stůl.

”Chtěl bych ti připomenout, že do konce měsíce máš podle smlouvy předložit zprávu o svém zdravotním stavu.”

Do prdele, už zase vytahuje tu zatracenou smlouvu, to s tím nemůže dát pokoj, ani když si právě parádně zašukali?

”Tady je moje.”

Podával mu nějaký papír a opět trochu komisně pokračoval.

”Pokud ta tvoje bude vypadat stejně, nebudeme už tohle potřebovat, pokud s tím budeš souhlasit!”

Tomáš si ani nevšiml, že s sebou vzal svůj naplněný prezervativ, který mu nyní přes stůl podával, obsah byl stále nejspíš kompletní.

”Je to tvoje, zasloužil sis to, nalož s tím, jak uznáš za vhodné.”

No kdyby mu to čerstvé nastříkal do zadku, byl by nejspíš o něco spokojenější, ale neodolal pokušení zachovat se jako prase, nakonec proč by mu to jinak takhle dával, a poživačně si tu už bohužel notně zřídlou hmotu nalil do krku.

”Předpokládalo by to ovšem, že se budeš napříště chovat zodpovědně ke svému zdraví.”

Ne, on si to prostě neodpustí, i když to tedy říkal s hodně velkou ironií, kterou zaregistroval i on, ale i tak je to magor. Vylizoval z jeho použité šprcky přímo před ním jeho zřídlou mrdku a on mu stejně dělal přednášku. Kde by asi tak lítal, s tou blbostí na ptákovi se bude nějakýmu debilovi určitě chlubit. Nicméně zahrál mu pro potěchu zahanbené sklopení zraku. Musel připustit, že se chová fakt jako čubka, ale říkat mu, že to je záměr, mu nepřišlo právě taktické, i tak si ovšem neodpustil alespoň trochu přidrzlou poznámku.

”Budu se chovat zodpovědně, a pokud bude třeba, dám to i písemně a podepíšu vlastní krví.”

Jasně že tohle si chtěl určitě zopakovat, a jasně že bez těch debilních rukavic a šprcek. Moc si tím rádoby vtipným vejžbleptem ovšem nepomohl, spíš naopak.

”Ano, to by bylo vhodné, zejména pokud to napíšeš tady a vlastní rukou. A krev ti doktor nabere určitě.”

Ne, s ním prostě slovní ping pong nemůže vyhrát, a jestli to rychle nepochopí, tak si to jenom pokazí. Jasně cítil, že si právě hodně vylepšil postavení, bez ohledu na to, že je podle smlouvy stále jenom dlužník, povýšil někam na nadrženou čubku, což byla nepochybně o dost vyšší šarže.

***

Že opravdu udělal dojem a postoupil na interním společenském žebříčku, zjistil hned příští sobotu. Úroky, jak se ukázalo, se daly vybrat i takovou o dost radostnější formou, a ani nebylo třeba nedodržet tu podělanou smlouvu. Ten šílenec na tom stále tak nějak trval, ale byl v tom, jak se ukázalo, dost kreativní, když se mu chtělo. Sice si zase užil všechnu tu trapárnu podle smlouvy, ale taky si pěkně opět poležel ve slingu, asi se mu to ten týden předtím opravdu líbilo. Nebo si šplhnul tou promptně dodanou lékařskou zprávou, protože to dělo měl zaražené hluboko v sobě a bičík mu dopadal v rytmické souhře s přírazy na jeho bradavky. Byl si úplně jistý, že si předplatil úrok minimálně na dvě až tři splátky dopředu, ale bylo mu to jedno. Byl to neskutečný rajc a dívat se při tom do těch divokých smaragdových očí ho přivádělo k branám neovladatelné rozkoše. Přestal vnímat všechno kolem, zcela polapený pohledem ďábla, který ho týral, mučil a zároveň i přiváděl do extáze. 

Takovou jízdu ještě nezažil, měl sice potom celá prsa citlivá ještě týden a při každém blbém doteku se mu houpalo v rozkroku, ale ta satisfakce, kterou dostal tentokrát napumpovanou skutečně do sebe a ne do latexu, mu to vynahradila několikanásobně. Když bylo hotovo, přišla nečekaně řada na něho, ta luxusní věcička na krabičce ten nápis elektro neměla jen tak pro nic za nic nebo omylem. Elektrody se daly, jak si našel ještě ten večer, co mu ji nechal nasadit, připojit přímo k ní. Vlastně do ní, měla na to vlastní vstupy, a to, co zažil, nešlo srovnat s čímkoliv, co obsahovala jeho dosavadní zkušenost se sexem a intenzitou jakéhokoliv vzrušení. Aniž by šílenec porušoval tu svou zatracenou smlouvu a musel mu tu blbost sundat, přivedl ho v tom k několikanásobnému orgasmu. Bylo to samozřejmě až mučivé, jak bylo jeho zvykem a nejspíš i potřebou, ale tentokrát mu to nijak nezazlíval. Dostal přesně to, co chtěl, sice způsobem, který byl úplně jiný, než čekal, ale zvykal si. Vyždímal ho doslova do sucha, při třetím kole už z něho prostě nic nevyšlo, sice u toho řval jako píchlé prase, ale skvěle se udělal i tak.

No a potom se stalo něco hodně zvláštního, jednak ho vzal s sebou, aby se spolu osprchovali, že prý se musí minimálně propláchnout mezi nohama, protože by jinak cestou smrděl sexem tak, že by ho v tramvaji někdo jistě znásilnil a ještě by za to dotyčný ani nemohl. Což překvapivě skončilo spoustou malých bičíků, které ho potom krásně lechtaly v krku. Když společně lezli do sprchy, nepředpokládal ani náhodou, že by se mohlo stát, aby se jeho tajné přání vyplnilo a nebyl v tom žádný háček, leč stalo se. Tak nějak samozřejmě ho začal umývat, ne že by si mu o to snad řekl, nebo mu to dokonce rozkázal. Tom to začal ochotně dělat sám a s velikou chutí a spíš jen nesměle doufal, že mu to dovolí. Chtěl se ho dotýkat, opravdu moc po tom toužil a on kupodivu nijak neprotestoval, ani to jinak nekomentoval, prostě se nechal a nastavil mu k tomu celé tělo. Když už byl tím pádem v jedné chvíli příhodně na kolenou a mydlil mu ty jeho pěkný stehna, tak se tak nějak stalo, že mu vklouzl do pusy, ani nebylo poznat, jestli si ho tam Tom vzal, anebo jestli mu ho tam on strčil.

Každopádně nikdo to naštěstí neměl tendenci vyšetřovat, nejspíš protože by se muselo nejdříve objasnit, proč nebylo třeba, aby si ho v puse musel nejprve postavit. Trčel mu totiž, jak před ním tak klečel, příhodně přímo před obličejem. Byl z toho velice působivý obstřik mandlí se vší parádou, zahrnující nejen ten vlastní obstřik, ale i pěknou práci rukama na jeho zátylku a několik velice peprných výrazů mu předcházejících. Nebral si naštěstí tu čubku hladovou, kterou ho několikrát počastoval, nijak osobně, už proto, že mu při tom šukání a vlastním trojitém orgasmu opravdu trochu vyhládlo a jako jeho čubka se v tomto případě cítil jako král.

No a nakonec mu chtěl dát domů tu krabičku, tedy ne že by mu snad nabízel klíče, ale tu mašinku, která se připojovala k jeho malému vězení, mu normálně chtěl dát domů.

”Tohle ti zapůjčím, jistě přijdeš na to, jak to používat, ovšem musíš mi slíbit, že to nebudeš ve vlastním zájmu přehánět.”

Už si ji chtěl vděčně vzít, ale oči mu padly na trojzubec vypálený na předloktí jeho ruky, která už už se po tom natahovala, a stáhl ji poplašeně zpět. Ne, nechtěl ani tuhle drogu, bál se, že by jí neodolal a všechno by se zase pokazilo.

”Děkuji za důvěru, ale nechci to.”

Řekl to skoro stejně komisně, jako když sám poslouchal od něho ty kecy to nejde, protože naše smlouva říká. Stejně tak si nemohl z jeho překvapeného výrazu nevšimnout, že právě udělal asi něco hodně nečekaného, ale byl rozhodnutý, vlastně už se, minimálně částečně, rozhodl před několika dny, jizva mu to jenom momentálně připomněla.

Najít hned v sobotu večer na internetu, co to je za model a k čemu, kromě primární funkce, také slouží, byla otázka několika málo vteřin a samozřejmě to udělal a samozřejmě ho v první chvíli napadlo si to jít okamžitě koupit, ale nakonec to, po celonočním přemýšlení, sám sobě zamítl.

”Kdybych to chtěl, mohl jsem si to opatřit hned druhý den, nebylo zase tak těžké zjistit, co to tam vlastně mám. Neudělal jsem to a nechci to udělat, ani když mi to nabízíte, nechci si to dělat sám.”

Tehdy to neudělal, protože by to nebylo poctivé, a nechce to ani teď, i když mu to sám nabízí. Možná by tím nepodváděl jeho pravidla, ale měl pocit, že sebe by tím nedokázal uspokojit určitě, už si to nechtěl dělat sám, už ne. Začalo ho to bavit, mít orgasmus jenom s ním, chtěl, aby u toho pokaždé byl. Ta věc, jakkoliv lákavá, byla jenom jiný druh vlastní pravačky, nic víc, sama o sobě, bez něho, se mu náhle jevila bezcenná. Neřekl mu na to ani slovo, zandal ji do zásuvky a vyprovodil ho ke dveřím.

***

O mimořádnou splátku si mohl požádat až ve středu, ten jeho výraz v sobotu, kromě toho, že vypadal překvapeně a zmateně, byl jinak jako obvykle nečitelný a neproniknutelný, takže nevěděl úplně přesně, na čem je. Doufal, že ho snad nějak neurazil nebo tak něco, ale to se mohl dozvědět až podle toho, jaká bude odpověď na jeho žádost. Naštěstí měl celý týden vypsané služby, bral každou, kterou mu šéf nabídl. Doma stejně kromě toho, že začal pravidelně cvičit, neměl moc, co by dělal. K nějakým domácím pracím ho máma, jak byla ze staré školy, moc nepouštěla, je prý přece chlap, ta kdyby věděla, co vlastně je, a tak jediné, čím mohl být užitečný, bylo učení se se sestrou. Úkoly ze šesté třídy ho sice nebavily, ale dělal to jinak rád.

Máma na školy moc nevěřila a u holek už obzvlášť, on na to měl jiný názor, a protože byl momentálně nejstarší muž v rodině, matka nic neříkala, tedy kromě toho, že učit se s ní má tedy on. Nebylo to naštěstí moc potřeba, nějakým řízením osudu nebyl ani jeden z nich nijak hloupý a díky tomu, že jeho babička vždycky povzbuzovala a pomáhala mu, dokud sama zvládala, což sice skončilo tak zhruba vekou násobilkou, ale stačilo to na to, aby nikdy nepropadal a prolézal alespoň s trojkama, to nakonec dotáhl alespoň k maturitě a babička se toho ještě i dožila. Bral to tak, že pokud jde o sestru, je nyní řada na něm.

Taky se začal učit sám, jak mu začal čas ubíhat tak nějak jinak, vzpomněl si na babičku a začal o té vysoké znovu přemýšlet, byl to zatím jenom nereálný sen, minimálně dokud nezaplatí svoje současné dluhy, tedy ten jeden, ale i tak. Trajdat někde po diskotékách a klubech si zakázal a ta pitomost, co měl mezi nohama, mu dodržování takového samozákazu navíc velice usnadňovala. K tomu začal sex vnímat obecně trochu jinak, než byl doposud zvyklý, představa, že by někde v temném zákoutí někde v klubu nebo na diskotéce s lehkým srdcem vykouřil někomu péro nebo nastavil, se mu najednou příčila. Byl si jistý, že by ho to nedokázalo nijak uspokojit, to, co měl v několika posledních týdnech za sebou, se s něčím takovým nedalo vůbec porovnat. Najednou se to, co dělal předtím, zdálo banální a trapně nedostatečné, bez hloubky a opravdového prožitku.

Taky vlastně dost šetřil, těch minimálně dvanáct litrů měsíčně, které si musel dávat stranou, aby mohl nejpozději do roka splatit dluh, sice nebylo až tak zatěžujících, ale chtěl to mít co nejdříve za sebou, a tak se snažil odkládat si mnohem víc. Pomalu aspiroval na trvalého zaměstnance měsíce, kdyby se tedy u nich takový titul uděloval. Jenom za pondělí a úterý zvládl pokaždé přes dvacet zákazníků, ale to tam byl od rána do šesti a už ho večer pekelně bolely nohy od toho tancování kolem, i ruce od nůžek a strojku. Ten zlomyslný strojek ho navíc doslova provokoval, vibrovalo to v ruce jak to elektrické udělátko, které mu, zasunuté do něho, dokázalo dělat tak moc dobře. Vůbec mu ta práce poslední dobou lezla na mozek, i když to nebyla asi její vina, že na něj šly chlípné myšlenky pokaždé, když brousil břitvu o napnutý řemen.

Ve středu měl naštěstí končit už ve dvě, ale hned ráno mu šéf, sedící výjimečně na recepci osobně, oznamoval, že mu tam strčil ještě jednoho na vousy na druhou, protože prý chtěl výhradně jeho a už tam neměl jinde místo. Arnošt prý zase nepřijde, není mu dobře, takže do těch tří volných oken, co tam potenciálně měl, se to už nedalo, protože si museli všichni rozdělit jeho dnešní práci. Arnoštek se včera nejspíš zase ožral, nebo zůstal přes noc u nějaký pipiny a nechce se mu od ní, ale to si raději nechal pro sebe. Zase nic tak zvláštního to nebylo. Sice si nevzpomínal na nějakého pana Berta, který by z něho byl až tak nadšený, že si na sebe nepustí nikoho jiného, ale co, ono to taky nejde, aby si pamatoval každého, i když to samozřejmě jako správný holič suverénně denně předstíral.

Za nějakých deset minut dvě vypakoval posledního zákazníka, takový tlustý mladík s neskutečně jemnými vlasy, hrozně blbě se to dělalo a ještě se mu na tom pořád něco nezdálo. Měl sto chutí mu už říct, že by to chtělo tak třicet kilo zhubnout a pak že to bude vypadat dobře, i kdyby měl na hlavě nasráno, ale stejně mu to donekonečna po milimetrech zastříhával, dokud nebyl tlusťoch snad alespoň trochu spokojený. Nechal mu při placení docela slušný dýško, tak snad byl. Tedy po něm taky pěkně pokukoval, nedalo se to moc přehlédnout. Jenomže na tlouštíky nebyl, ani když měl ještě v rozkroku volno, a navíc byl celkem slušně saturovaný ještě od soboty. Ačkoliv už se nemohl dočkat, až mu večer napíše, že by si rád udělal dobrovolnou návštěvu, mohl to sice udělat už ráno, ale rozhodl se, že si zachová alespoň trochu sebeúcty a nenapíše mu chtivě hned. Byl sice čubka nadržená, ale nemuselo to být přece až tak jednoznačně patrné na první dobrou.

Chtělo se mu hrozně čůrat a přece jenom mu to na holčičku trvalo pokaždé trochu déle než obvykle. Naštěstí kabinka v pánském holičství je většinou neobsazená, ale i tak se tam zdržel skoro do dvou a šéf neměl rád, pokud nechávali zákazníky čekat. Opláchl se a vykročil k recepci, aby si převzal pana Berta, snad si vzpomene, kdo to je, aby to nevypadalo úplně blbě. Holičova paměť na obličeje je sice obecně fenomenální, ale tentokrát ji využít nepotřeboval, svého zákazníka poznal, i když stál k němu zády a přátelsky se bavil s jeho šéfem.

”No už je tady, pane Franku, tak si to užijte a ten koňak vám dám ke křeslu.”

Tom ztuhl ve dveřích a tak trochu se mu nedařilo udělat další krok. Pan Frank se otočil a s širokým úsměvem mu podal ruku, tedy nic mu nepodal, vzal si tu jeho ztuhlou a pěkně mu s ní potřásl, což Toma naštěstí probralo minimálně natolik, aby ze sebe vypravil alespoň pozdrav a vrátil se do pracovní role.

”Dobrý den, pane Franku, půjdeme na to?”

Ta nevinná věta ho docela pobavila, takže ho obdařil také pěkně širokým úsměvem a uvolnil se natolik, aby si ho mohl odvést ke křeslu. Šéfík už tam skoro v předklonu postával a čekal na ně.

”Ten koňak jsem vám položil sem, pane Franku.”

Ještě víc naznačil úklonu a div že neodkráčel pozpátku. Normálně se k zákazníkům takhle servilně nechoval, a že by bylo dovoleno si brát koňak ke křeslu, tak to byla taky nějaká novinka, akorát se mu to tu bude motat a ještě to rozleje.

Necítil se s ním právě teď o samotě zrovna komfortně a docela by býval chtěl vědět, co to jako má znamenat, ale vzhledem k tomu, jak se šéfík choval, tak mu asi nepřišel ukazovat protokol o uzamčení pohlavního údu jeho zaměstnance v důsledku jeho předání zástavnímu věřiteli. Tom se proto rozhodl postupovat profesionálně, alespoň prozatím, nakonec podříznout ho při holení ještě bude mít příležitost.

”Tak co s tím uděláme, pane Franku?”

Popravdě ho ty běžné věty, které normálně používal i dvacetkrát denně, v tomhle kontextu začaly bavit, ať řekl, co řekl, tak to v jistém smyslu byl pokaždé pěkný dvojsmysl.

”Víš, Tomáši, včera ráno jsem se podíval do zrcadla a napadlo mě, že od soboty se cítím tak na třicet a že by bylo dobré, aby to tak i vypadalo. Dokážeš s tou barvou něco udělat?”

Měl co dělat, aby se nezačal smát nahlas, tak jestli se cítí na třicet, tak to se asi má další sobotu, nebo možná i dřív, pokud mu to vydrží, na co těšit, a ještě by na to chtěl i vypadat. Snažil se najít nějakou souvislost s jeho sobotní návštěvou, nějaká tam určitě byla, taky by si mohl myslet, že ho přišel balit, což ovšem vzhledem k okolnostem byla zjevná pitomost. I když možností bylo samozřejmě víc, třeba je jenom zvědavý, anebo ho jenom něčím naštval jeho dosavadní holič. No udělá, co půjde, i když jemu se asi líbí i tak, jak je, pokud tedy zrovna nemá v ruce rákosku, ačkoliv…

Vytáhl vzorník a vybrali spolu tu správnou hnědou, která by se mu hodila, vlastně to byla jeho přirozená barva, ačkoliv dotaz původně zněl, jaká by se jako líbila Tomášovi. Možná mu tím chtěl něco říct, možná ne, ale bylo to každopádně milé. Prvotnímu pokušení nabídnout mu smaragdově zelenou, aby mu to ladilo s těma jeho hadíma očima, ale s ohledem na bezpečnost svého zadku pro jistotu raději odolal. Chytlo to naštěstí výborně a bez odlesků, a když mu to celé trochu zastřihl a vytvaroval do ostra, jak sám rád říkal, na Leonidase, tak skoro jako příslušný spartský král i vypadal. Když mu následně dělal břitvou krk, trochu zariskoval, ale přece jenom se cítil být mírně v převaze a neodpustil si pěkně dvou až šestismyslnou poznámku:

”Uděláme to tak dokonalé, že na vás vaše manželka začne pěkně žárlit.”

Ani se mu pod tou břitvou nehnul, ale zakoulel očima takovým způsobem, že by ho nejraději políbil. Ještě nedávno ty jeho do duše se mu propalující oči nesnášel, ale v poslední době to bylo povážlivě spíše naopak, ten smaragdový odstín ho neovladatelně přitahoval. Ten polibek mu samozřejmě nedal, jednak byl v práci a moc by se to nehodilo, a taky se zařekl, že to neudělá minimálně do té doby, než se vyplatí z té zpropadené smlouvy. S vlasama mu nic nedělal, že prý si přijde příští týden, to vypadá, jako že se mu sem hodlá nastěhovat, no potěš drát. Sakra, drát, zase se mu z toho zhouplo, ačkoliv houpalo se mu poslední dobou pořád. Holení není v žádném případě bezkontaktní a dotýkal se ho proto skoro celou dobu, co ho měl na křesle. K tomu mu ten neřád neustále přistrkoval rameno k rozkroku pokaždé, když byla sebemenší příležitost. Využíval toho, že byli za rohem a nikdo další na ně nemohl pořádně vidět, akorát když měl na krku břitvu, tak si s tím dal pokoj. Pokud by ho neměl už nějakou dobu pod smlouvou a vlastně i pod zámkem a uvázaného téměř doslova na vodítku, obojek už mu nakonec i opakovaně nasadil, tak by ho opravdu dost jasně balil. Takhle dělal čert ví co, nebo je to prostě jenom fakt magor.

Ale jinak to proběhlo zcela profesionálně a sám byl s výsledkem nadmíru spokojený. Pěkně ho otřel, vmasíroval krém na čerstvě oholený krk, dal kolínskou a nějaké olejíčky do vousů, oprášil ho a doprovodil podle protokolu zpátky na recepci, kde si jeho i jeho prázdnou sklenku převzal zase úslužný pan šéf. Tomáš tomu celému pořád nějak nerozuměl, protože ta držgrešle, jeho šéfík, původně dokonce prohlásil, že je to na účet podniku, což tedy pan Frank poměrně hodně rezolutně odmítl tónem, který byl dost podobný tomu, jaký používal na něho, když ho posílal ohnout se na kozu. Bohužel si představil, jak se jeho šéf po čtyřech plazí k té koze, a musel rychle předstírat mírný záchvat kašle, aby zamaskoval počínající výbuch smíchu.

Pan Frank každopádně zaplatil normální taxu a nechal mu dýško tak velkorysé, že by za to byly udělané i ty jeho vlasy a ještě by pořád dost zbylo, a jelikož dýška jim šéf nechával, i když si z toho bral deset procent prý na administrativu, tak jako to nebyl úplně marný den v práci. Když se s ním pan Frank loučil, tak si neodpustil maškarádu a před šéfem ho chválil, jako by mu právě úspěšně udělal operaci na otevřeném srdci, i když možná to tak i cítil, třeba. Jen co vypadl ze dveří, tak se šéfík zase normálně narovnal, ale jinak vypadal, jako by právě vyhrál v loterii.

”No konečně, už dva roky ho sem nemůžu dostat, moc děkuji, Tomáši. Vy se nějak víc znáte?”

Tomáš tomu pořád spíš nerozuměl a vykládat zrovna jemu okolnosti, za jakých se znají, neměl ani v nejmenším úmyslu. Bez ohledu na to, že slovo děkuji neslyšel od šéfa, snad co tu pracuje.

”Ne, jenom jsem ho už stříhal, když jsem ještě nepracoval tady, tak si mě asi našel. Kdo to vlastně je?”

Šéf se na něho podíval jako na úplného ignoranta, jako by snad fotka pana Franka měla viset na zdi už na základní škole.

”No to je náš domácí, bydlí tady nedaleko, ale nikdy nepřišel, ať jsem ho zval, jak jsem chtěl. Patří mu celej tenhle barák plus minimálně polovina ulice, a nejméně jedna další by se z toho tady v okolí poskládala.”

Tomáše to ani nijak nešokovalo, minimálně kde bydlí, věděl sakra dobře. Opáčil, že tedy rád pomohl, a šel si uklidit místo, potřeboval sebou hodit, slíbil sestře doučování z geometrie. Máma měla ten den odpolední a tím pádem nehrozilo, že bude neustále chodit kolem a významně poznamenávat, že by se raději měla učit vařit.

Na stolku našel položenou vizitku, musel ji tam dát, když odcházeli. Nic moc na ní nebylo, Albert FRANK, adresa, kterou dobře znal, a telefonní číslo, ovšem mobilní telefonní číslo. Jestli tohle byl jeho způsob, jak mu dát spojení na mobil, tak to byl celkem elegantní způsob, to musel uznat. Až do teď na něho měl jenom pevnou a volal mu vlastně jenom jednou, když si sjednával první schůzku. Na druhé straně bylo rukou a, jak taky jinak v jeho případě, úhledným krasopisem napsáno: Žádost je možné podat i SMS s odkazem na předcházející odůvodnění. Ne, on si s tím prostě nedá pokoj, chce si zjevně zase zašukat, ale musí to být holt podle smlouvy, jednou mu celou tu smlouvu nacpe do krku. Tu SMS ovšem samozřejmě poslal ještě z tramvaje.