Smlouva s ďáblem II. – Splátka

Zazvonil, byla sudá sobota dvě hodiny odpoledne a se sevřeným žaludkem stiskl zvonek u dveří v šestém patře výstavního vinohradského činžáku. Peníze samozřejmě nesehnal, a tak přišel zaplatit úroky, těch nějakých pětaosmdesát korun měl pečlivě připravených a doufal, že to bude mít co nejrychleji za sebou. Ta blbost v rozkroku ho sice neskutečně štvala, dal by cokoliv alespoň za možnost se vyhonit, ale snažil se to vydržet. Zkoušel masturbovat různými způsoby jinak, několikrát i s hluboce zaráženým dildem, ale jediné, čeho dosáhl, tak to bylo trochu preejakulátu, který ze sebe vyloudil, neadekvátně k dosaženému výsledku bolestivou, masáží prostaty. Ale na to teď zrovna nemyslel, hlavně aby už byl odsud pryč.

Otevřely se dveře, pan Frank opět v županu, i když tentokrát zjevně přímo na holém těle.

”Pojď dál, už na tebe čekám.”

Tentokrát bez dlouhých zkoumavých pohledů odstoupil od dveří a vpustil ho dovnitř. Vešel a pro jistotu slušně pozdravil.

”Dobrý den, pane Franku, nesu ten úrok.”

Vytahoval z kapsy peníze a chtěl mu je podat. Pan Frank se však směrem k němu jenom shovívavě usmál. Vlastně se celkově už od té chvíle, co mu otevřel, tvářil velice přívětivě až mile.

”Podle smlouvy formu úhrady úroku určuje věřitel, tedy já.”

Tomáš se na něho nechápavě podíval, co je tohle zase za blbost, i když si pamatoval, že přesně tak to bylo ve smlouvě napsané. To už pan Frank ovšem klidně, avšak velice autoritativně pokračoval.

„Vysvleč se a pojď se mnou.”

Ani ho to nějak moc nepřekvapilo, od počátku předpokládal, že na sex dojde, očekával, že to bude chtít už minule, kdy ho ovšem překvapil něčím úplně jiným, co sice se sexem taky souviselo, ale Tom odhadoval, že ho asi chtěl mít hodně nadrženého na dnešek. V mezičase, a měl nyní poměrně hodně volného času, si o těchto praktikách něco našel na internetu a zjistil, že to není zase nic tak neobvyklého, jak se mu ještě před týdnem, když pěkně vyděšený prchal z tohohle bytu, zdálo. Naopak, těch udělátek se vyrábí a prodává téměř nepřeberné množství a na pornowebech našel stejnou spoustu videí, ve kterých si to kluci sami nandávali nebo v tom byli šukáni, a většinou se tvářili, že to dělají takhle zcela dobrovolně a s chutí. Každopádně bylo jasné, že to slouží ke zvýšení libida u obou zúčastněných, a jeho libido se při jejich sledování nemálo zvedlo k jeho smůle taky. Našel i spoustu návodů, jak se v tom udělat, ale nedokázal ty postupy bohužel efektivně zopakovat. 

Neodporoval a začal si odkládat svršky, pan Frank ho bedlivě pozoroval, ve chvíli, kdy u slipů drobně zaváhal, dal mu jasným posunkem obočí najevo, že samozřejmě myslel do naha. Rezignovaně odložil slipy, nechal si zkontrolovat neporušené uzamčení svého právě ještě víc než obvykle scvrklého pindíka a odevzdaně následoval muže, který už odcházel chodbičkou dále do bytu. Otevřel jedny ze vzdálenějších dveří a tentokrát ho nechal vstoupit prvního.

Lekl se, podle vybavení, které rychle očima oskenoval, to nepochybně byla… no, běžná pracovna to prostě nebyla. Viděl něco, co bylo nepochybně výpraskovou kozou, na druhé straně visely od stropu nějaké dva řetězy s kladkou a uprostřed místnosti byla zavěšená šukací houpačka, dokonce věděl, že se to jmenuje sling, a jednou si na to i v jednom klubu na zkoušku lehl. Nebylo to tehdy zase až tak nepříjemné, jenom trochu divné, i když tehdy z toho zase hodně rychle slézal, aby náhodou někoho z okolo stojících nenapadlo mu začít strkat ruku do zadku, měl tehdy na sobě jenom bílé jocksy, byla to tehdy nějaká underwearparty a musel na tom vypadat dost vyzývavě, protože se kolem začali, na jeho vkus nějak moc blízko, motat nějací dva kožeňáci. Na protější straně místnosti stála pro změnu kláda… a byla… obsazená…, trochu se ještě víc vylekal, někdo v ní byl.

Muž ho zkoprnělého prostrčil od dveří do místnosti, zavřel zevnitř a otočil klíčem, který si strčil do kapsy toho divného županu. Obrátil se k Tomášovi, který stále stál jako pod okapem za deště.

”Podle smlouvy, kterou jsi podepsal, je dnes termín první splátky úroku z půjčené částky, a podle téže smlouvy formu úhrady určuje věřitel. Souhlasí to?”

Pořád přesně nevěděl, kam to celé směřuje, i když na čaj si ho tedy určitě nepozval, to bylo jasné.

”Ano, to jsem podepsal,” odpověděl hodně neochotně to, co se od něho zjevně očekávalo, a bohužel, co byla i pravda.

”Dobrá, pokud se shodneme, tak půjčená částka je jedno sto padesát tisíc, tomu odpovídá úrok dvě sta a padesát za každý měsíc, a jelikož od převzetí uběhlo dosud deset dní, tak jedna třetina z toho počtu je po nezbytném zaokrouhlení, pokud správně počítám, osmdesát tři. Souhlasí to?”

Tomáš začínal tušit, že to celé skončí nejspíš něčím, co se mu asi vůbec nebude líbit, a pokud to bude jenom ležení na slingu s blízko se motajícím divným chlapem, tak si bude moci ještě gratulovat, k tomu nemohl odtrhnout oči od těla, které bylo ohnuté v rohu s rukama i krkem v kládě a téměř se nehýbalo.

”Jo, to souhlasí,” odpověděl téměř mechanicky, byla to pravda, sám to spočítal stejně. Ten, co stál v rohu, mu byl nějak moc povědomý. Naštěstí bylo vidět, že asi alespoň dýchá. Jeho pohled upřený na živou sochu na protější straně místnosti muž nechal zcela bez reakce a klidně komisně pokračoval.

”Protože ses choval opakovaně velice nezodpovědně, což tě přivedlo až sem, určuji ti jako úrok osmdesát tři… ran rákoskou.”

Pořád se nemohl pohledem ani myšlenkami odpoutat od toho, co viděl v rohu, a tak vlastně zaznamenal až to s tou rákoskou. Až tím, jak mu to nepříjemně připomnělo hlas soudkyně, která ho nedávno málem poslala za katr, si uvědomil, co muž právě řekl.

”Co?”

To jako, že ho bude mlátit? Ošukat, no prosím, s tím byl smířený, ale jako mlátit ho rákoskou, to se jako zbláznil?

”Něco ti není srozumitelné, očekávám, že…”

Skočil mu do řeči.

”To je přece nesmysl, já nechci.”

Muž se na něho opravdu velice přísně zahleděl a jeho zelené oči ho začaly opět propalovat jako dva lasery.

”Rozumím tomu správně, že odstupuješ od smlouvy a uhradíš dluh?”

Mozek Tomášovi poznenáhlu přestal vysílat srozumitelné signály, myšlenky se převalovaly v hlavě jedna přes druhou a snažil si vybavit obsah té pitomé smlouvy.

”No to ne… nemám…”

Nyní už ten magor vypadal i o dost hůř než ta zpropadená baba v taláru a jemu začalo docházet, že to, co podepsal, si každý z nich vysvětluje úplně jinak, a že je asi v pořádném maléru. Už zase.

”V tom případě ses tedy rozhodl, že smlouvu porušíš, se všemi důsledky, které to pro tebe bude mít?”

Muž se znatelně uklidnil, mluvil opět zcela klidně a komisně. Toma se naopak zmocnila čistá panika, jasně že ne, ty papíry přece nemůže nikomu ukazovat, ani tu fotku. Panicky usoudil, že je čas hodit zpátečku a získat trochu času na přemýšlení.

”Ne…, tak jsem to nemyslel.”

Přemýšlel rychle až překotně, ale jediným výsledkem rovnic míhajících se v jeho hlavě opakovaně bylo, že to ten chlap jako klidně udělat může, proč by nemohl, všechno to přece podepsal, tu debilní smlouvu dokonce i na poště.

”Dobře, v tom případě se teď omluvíš, já budu pro tentokrát dělat, že jsem to neslyšel, a ty se támhle poslušně ohneš a budeš připravený splatit své závazky.”

Říkal to s neskrývanou jízlivostí a převahou. Prstem na mírně před sebe natažené ruce mu ukazoval na místo na podlaze těsně před ním, nepochyboval, že je to pokyn, aby si klekl. Tom definitivně pochopil, že je v pasti, a pokud si myslel, že bude platit svoje závazky jen tak nějakým sexem, tak se evidentně šeredně spletl. Tenhle magor má jiné záliby, panicky se mu sevřel žaludek, přesto si na požadované místo před ním klekl na kolena a pokorně sklopil hlavu.

”Omlouvám se, pane.”

Muž si sundal župan, jako by s tím právě na to jeho pokleknutí čekal, a odhodil ho stranou, až Tom uslyšel, jak klíč uložený v kapse tlumeně uhodil při pádu o podlahu. Byl pod ním téměř nahý, jediné, co měl oblečené, tak byly kožené jocksy se zipem uprostřed a boty. Toma to trochu uklidnilo, pořád je to asi i o sexu, nejspíš ho nechce zabít, ale jenom si drsně užít, vzpomněl si, co mu vyprávěli kluci, kteří se tím živili, hlavně nikdy úchylovi neodporovat, nepřít se a přežít. Klečel se sklopenou hlavou a čekal, co bude dál. Muž přisunul svou pravou ruku před jeho obličej, ve zjevném požadavku na projevení absolutní úcty. Poslechl a poslušně mu ji políbil.

”Takhle je to mnohem lepší a teď se jdi připravit.”

Tomáš se pokusil vstát, ale ruka, kterou právě políbil, ho přidržela v kleku a medový hlas mu shůry mírně, ale velice nekompromisně řekl: ”Není nutné, abys kvůli tomu vstával!”

Doplazil se, nejdříve to sice zkoušel po kolenou, ale nakonec to vzdal a doplazil se tam jako pes po čtyřech. Než to nemotorně zvládl, již tam na něho čekal. Tentokrát ho nadzvedl rukou a nesmlouvavě si ho přes tu věc ohnul do polohy na výprask. Zkoprnělému mu připoutal ruce i nohy, pas mu silným řemenem pevně zafixoval ke koze a nechal ho prozatím být.

Jenom periferně pozoroval, že se přesunul na druhou stranu místnosti, odpoutává tělo, které dosud tiše stálo ohnuté v kládě na druhé straně, a odvádí ho směrem k němu. Lekl se, že ho budou znásilňovat ve dvou, a pokusil se zmateně ze své polohy nějak vyvléknout, bylo to stejně marné, jako to bylo pošetilé, těžká koza se sice o pár milimetrů pohnula, ale kožené úvazy, ve kterých měl upoutané ruce i nohy, se neuvolnily ani náznakem. Smiřoval se s tím, že se stane obětí rovnou dvojnásobného ataku.

Jeho nejčernější obavy se naštěstí, minimálně v té chvíli, ještě nevyplnily, muž zhruba uprostřed místnosti zastavil a mladík, který ho poslušně doprovázel, si bez řečí klekl, dal nohy od sebe a ruce za záda. Teprve při tom si Tomáš definitivně potvrdil, kdo to je, i když to tušil, Alex.

”Byl jsem s náhradou dnes velice spokojený, zasloužíš si odměnu.”

Špička jeho boty u toho mírně nadzvedla mladíkův penis a varlata.

”Než vyberu támhle od kamaráda úroky, tak máš volno na hraní, ale ne déle!”

Tomáš ze své nepříjemné pozice dobře viděl, jak mu Alex políbil vroucně obě ruce, a slyšel, jak hlasitě poděkoval, na bývalého grázlíka, kterého znal, to bylo hodně zvláštní chování. 

”No a nyní vyberu tvoji první splátku.”

Muž zanechal Alexe jeho osudu a postavil se ke stojanu, ve kterém bylo zasunuto, pokud Tomáš dobře počítal, nejméně osm různě silných a dlouhých rákosek, kdysi to byl nejspíš stojan na kulečníková tága. Tak, aby na něho Tomáš viděl, mezi nimi vybíral vhodný nástroj. Dvě už skoro vytáhl, ale zase vložil zpět, než vzal jednu z prostředka a tu nakonec zvolil zjevně definitivně. Potom ho Tomáš již ztratil ze zorného pole, které mu jeho připoutání umožňovalo, viděl pouze jeho nohy v polovysokých gladiátorkách.

”Tedy začneme.”

Ucítil, jak rána dopadla na jeho zadek, prudce to štíplo a on vyjekl, vzápětí dopadla druhá, před třetí sice stihl půlky prudce zatnout, ale mnoho to nepomohlo, spíše naopak. Nikdy ještě nebyl konfrontován s takovou bolestí. V marné snaze tomu uniknout sebou začal zuřivě házet, ale připoutání v pase mu téměř neumožňovalo jakkoliv pohnout byť i jen zadkem, mohl tak maximálně napínat a povolovat svaly na stehnech a hýždích. V panickém děsu očekával další ránu a začalo se mu navalovat horko do hlavy.

”Pokud se budeš chovat takto hloupě, bude tě to jenom zbytečně mnohem víc bolet!”

Jeho hlas byl klidný, jako by domlouval doktor dítěti někde v ordinaci před nepříjemným, ale nezbytným zákrokem.

”Řeknu ti, jaká jsou pravidla, a dobře ti radím, zkus se podle nich řídit, bude to pro tebe mnohem snesitelnější.”

Cítil se úplně ochromený a uvědomil si, že dostal teprve tři rány, dalších osmdesát nepřežije, to je jasné. Chtěl začít řvát něco o tom, že mu na to kašle a ať toho okamžitě nechá, ale než to stihl zrealizovat, muž za ním tiše a klidně pokračoval.

”Nejlépe uděláš, pokud svoji splátku odevzdáš s pokorou, uvolni se a zbytečně sebou neházej, pokud se ti chce křičet, tak křič. Ovšem pokud od tebe uslyším, abych přestal, tak sice přestanu a pokračovat budeme opět, až o to požádáš, ale neradím ti to využívat příliš často, jenom si to celé prodloužíš. Pokud tedy samozřejmě tím nechceš tady kamarádovi poskytnout více času na jeho zasloužené hrátky, jak vidím, velice se mu líbí to sledovat.”

Trochu se uklidnil, zmínka o Alexovi, na kterého stihl téměř zapomenout, ho vrátila do reality a ze své pozice se podíval směrem, kde naposledy byl, klečel stále na podlaze, jednou rukou si držel napnuté kulky a druhou si honil tu svoji kládu, naštvalo ho to, ten hajzl si ho honí nad jeho utrpením. Tak to tedy ne, tomu kreténovi tady žádné divadlo předvádět nebude, zařekl se, že si raději ukousne jazyk než to. Pochopil, že z té situace nemůže uniknout, může to zkusit jenom přežít, snad to nebude nic horšího než zpráskaný zadek, otec ho přece jako dítě taky často bil, sice většinou jenom řemenem, ale jednou i kabelem od remosky, tohle nemůže být snad o mnoho horší, a tehdy byl malý kluk a vydržel to, vydrží to zas. Protože se nic nedělo, usoudil, že asi musí o pokračování požádat. V duchu je oba proklel do horoucích pekel, ale udělal to.

”Prosím, pane, můžeme pokračovat.”

Pokud má zemřít, tak to snad bude alespoň rychle, když už určitě ne bezbolestně.

”Jistě, když tak prosíš, budeme pokračovat.”

Ještě než to dořekl, začaly na jeho vystrčenou holou zadnici dopadat v rychlém sledu další rány. Snášel je opravdu lépe, ukrutně to bolelo, ale rychlost, kterou dopadaly, mu umožňovala je nevnímat jednotlivě, ale jako souvislou bolest, která sice byla příšerná, ale na druhou stranu se jí přestal bát, protože i když tam byla pořád, tak on stále ještě dýchal.

”Dvacet, promiň, musím si trochu odpočinout, bolí mě rameno, tady kolega mě už dnes trochu vyčerpal.”

Paradoxně si uvědomil, že má vztek, že přestal. Bolest se mu roztékala po zadku a tím, jak náhle přestaly dopadat další rány, si opět uvědomil svoji beznadějnou situaci. Nicméně netrvalo to dlouho a opět ucítil tvrdý štípanec, tentokrát z druhého směru, a následovaly ho v rychlém sledu další a další. Pokusil se vypnout mozek a soustředil se jenom na to, aby příliš nezatínal zadek, moc sebou nemrskal a hlavně aby neřval pro potěchu toho hajzla Alexe. Tím, že našel jinou práci pro svoji hlavu, stalo se to celé i mnohem snesitelnější.

”Jsme v polovině, musím tě opět požádat o malé strpení.”

Začal ho nenávidět, ne za to, že ho mlátil, ale za to, že mu to neustále přerušuje, snažil se vydýchat a připravoval se na další nářez, i když skoro nechápal, jak mohl vydržet čtyřicet ran rákoskou a neomdlít. Opět po očku hodil pohledem k tomu hajzlovi, stále si poživačně honil kládu a bylo vidět, že už je asi před výstřikem, pokud pamatoval, tak stříkal vždycky parádní gejzíry. Začalo ho bolet péro, uvědomil si, že mu stojí, nebo že se o to v té klícce alespoň pokouší, to mu ještě scházelo. Naštěstí jeho exekutor se opět dal do práce, změnil stranu a prvních několik ran bylo zase neskutečně bolestivých, jak zadek přišel při té krátké přestávce trochu k sobě a trvalo, než si na bolest opět zvykl. Znovu to ustalo, sakra, už to chtěl mít za sebou.

”Promiň, musím jít obstarat tady kolegu, je už čas ho opět upravit.”

Tomáš se unaveně a zklamaně podíval směrem, kde klečel jeho bývalý kamarád, zjevně už se vycákal a nyní s rukama za zády klečel a čekal, péro už mu hodně ochablo. Muž se k němu nahnul.

”Hodně jsi to tu znečistil, to budeš muset uklidit.”

Dal před něho kovovou klícku.

”Je čas, uprav se!”

Mluvil něžně, jako by mu podával hřeben na učesání. Tomáš sledoval, jak si Alex poslušně instaluje na penis chastity včetně toho, že si sám zacvakl zámek, jeho model byl kovový a byl mu asi trochu těsnější než ten jeho, ale Alex byl taky o kus větší než on, prvně v životě mu to nezáviděl. Muž mu ho spokojeně potěžkal a pohladil ho po hlavě.

”Poslušný chlapec, rád vidím, jak se zlepšuješ, mám z tebe radost. Ukliď tu po sobě a já se budu věnovat dokončení práce.”

Na těch posledních dvacet ran se skoro těšil, asi se s tím opravdu smířil, nebo to už prostě chtěl mít jenom za sebou. Jediné na co myslel, bylo, že se zuřivě vrhne na Alexe a strašně ho zmlátí, tedy jen co si prvně utře pot, který mu nepříjemně stékal do očí a on si ho nemohl otřít, zkoušel to alespoň o rameno, ale nešlo to. Jeho exekutor si toho všiml a beze slova mu velice pozorně otřel mokré čelo i obličej. Nemělo to ale znamenat, že by snad měl v úmyslu ochudit jeho nebohý zadek o poslední dávku ran. Naopak, měl dojem, že si ho i přes poskytnutou pozornost s ručníkem vychutnal ještě o něco důrazněji než předtím. Nebo možná jenom ta delší přestávka způsobila, že to bolelo o dost víc, ale už se dokázal soustředit na uvolnění zadku a především ho opustila panika, uvědomil si, že byl schopný to zvládnout, bylo to sice příšerné, ale dal to.

Když to zjevně skončilo, nezvládal už ty rány počítat, ani nevěděl, jestli jich nedostal možná i víc, ale asi ne. Každopádně byl trochu mimo, ale tak nějak divně, cítil obrovskou úlevu a také téměř fyzicky vnímal, jak ho zaplavuje adrenalin. I přes tu mlhu a slzami zakalené oči ale dobře viděl, jak Alex dolizuje z podlahy poslední zbytky svého vypuštěného ejakulátu. Přes veškerou prožitou bolest se mu opět začala navalovat krev do jeho vlastního malého kamaráda, sakra, nechá ho snad taky alespoň udělat, klidně to taky poslušně olíže a ještě poděkuje. Zatím ho ale stále nechával připoutaného a věnoval se Alexovi.

”Můžeš jít, obleč se a nezapomeň, o co jsem tě požádal.”

Alex mu poslušně vzal ruce a tak, jak klečel, mu je obě opět začal poníženě líbat.

”Ano, pane, nezapomenu, děkuji, že jste mi dovolil dnes přijít, jsem vám moc vděčný.”

No že mu ještě nevylízal prdel, takové myšlenky bohužel vzápětí vytvořily v jeho hlavě živý obraz Alexe vylizujícího prdel pana Franka až příliš reálně a… a bolest v naběhlém, zoufale uvězněném péru byla rázem větší než ta na jeho zadnici, téměř měl pocit, že se snad udělá.

”Dobře, dobře, hlavní je, jaké děláš pokroky, a teď už běž, mám tu ještě práci.”

Alex se po čtyřech doplazil ke dveřím, počkal, až je pán odemkl, a stejným způsobem opustil místnost. Muž opět zavřel, i když už nezamkl a klíč zůstal ve dveřích. Přistoupil zpátky ke stále pevně připoutanému a ohnutému Tomášovi. Pohladil mu zadek, pekelně ho to zabolelo. Vtíral mu tam nějaký krém. Odpoutal ho a dokonce ho i podepřel, když vstával. Veškerý vzdor z něho už vyprchal, jak ležel na koze a vydýchával svůj zážitek, zhodnotil svoji situaci jako neutěšenou, ale tím, že ho zbije, to nevyřeší, navíc nebylo pravděpodobné, že by to dokázal. Stále se mu ještě klepaly nohy a ten chlap nevypadal jako nějaké ořezávátko, i přes to, že byl o dost starší než on, by ho nejspíš snadno přemohl i se všemi nepříjemnými následky, které mu už naznačil. Pro dnešek už to má asi za sebou a vydržel to, hlavně se musí odsud nějak dostat a do příště něco vymyslet.

Automaticky se svezl na kolena, bylo to jednak jistější, a taky mu došlo, jak sledoval Alexovo chování, že takhle to asi má rád a bude pro tuto chvíli určitě bezpečnější mu vyhovět. Už dost dlouho neklečel před polonahým chlapem a část jeho nadrženého mozku měla obrovskou chuť se mu vrhnout do rozkroku, možná by vzala zavděk i tou jeho pěknou prdelí, i když to není zrovna to, co by nutně vyhledával, nakonec ty jocksy asi nemá jen tak. Začal v podstatě přemýšlet, jak to udělat, aby to muž nevyhodnotil jako útok, ten to však nejspíš vycítil a trochu poodstoupil.

”Jsi dost učenlivý, svoji první splátku jsi odevzdal velice důstojně, zasloužíš si pochvalu.”

Byl z něj úplně zblblý a sám ze sebe zmatený, ale každopádně nestál o žádné jeho pochvaly. Pekelně ho bolel zadek, k tomu mu bolestivě stálo péro, a jak o tom s vracejícím se rozumem přemýšlel, začalo mu docházet, že tohle nemuselo být ani zdaleka naposledy, co něco takového zažil, pokud nedokáže někde rychle sehnat ty prachy. Přitom by ho nejraději minimálně vykouřil, ale on se od něho nepochopitelně odtahuje. O co mu vlastně jde, předvádí se tu před ním polonahý, ale přitom si ho drží na distanc. Zkusil to podle Alexova vzoru, je to sice idiot, ale asi už ví, jak na to. Natáhl se po jeho ruce, a když mu ji dal, začal ji líbat.

”Děkuji, pane, pokud jste se mnou spokojen, mohl bych vás o něco poníženě požádat?”

Velice neochotně a notně pomalu, ale i tak jistě, se začal smiřovat se svým postavením. Servilita a ponížení ho nejspíše čeká několik následujících minimálně týdnů, nebyla to sice moc pěkná perspektiva, ale pořád asi o malý chlup lepší než kriminál. Muž mu velice vlídně odpověděl.

”To jistě můžeš.”

Tomáš usoudil, že když už se to všechno stalo, snad by mohl mít právo alespoň na trochu uvolnění i ve svém současném postavení, a hlavně si ho při tom zkusit i malinko naklonit, podplatit, zkorumpovat… Nakonec to s pérem v puse umí docela dobře, alespoň si zatím nikdo nestěžoval, a je to přece chlap, i když evidentně magor, a mohl by být nejspíš jeho táta, i když ten ho tolik nikdy nezmlátil, ačkoliv ne, ten kabel byl tehdy horší, než bylo nakonec tohle.

”Mohl bych si před vámi také vyhonit, pane, rád udělám, co si budete přát, abych si to zasloužil, a samozřejmě po sobě uklidím.”

Velice prosebně a pokorně se podíval směrem nahoru a snažil se najít trochu soucitu, muž se na něho sice opravdu velice soucitně usmál, ale řekl jenom úplně komisně: ”Podle všeho jsi smlouvu nečetl dostatečně pozorně, dnes to není možné.”

Do prdele, proč by to jako nemělo jít, je snad dědek impotentní, nebo mu stačí jednou za den někoho seřezat a pak se podívat? 

Dost naštvaně na něho vyhrkl: ”Proč?”

Muž se zatvářil netrpělivě a dost znatelně zvýšil hlas.

”Nebudu s tebou diskutovat, měl jsem pocit, že sis nastudoval, jaké je tvoje postavení, co je a co není možné, určuje naše smlouva. Měl jsem podle způsobu, jakým jsi dnes splnil svůj závazek, dojem, že jsi to již pochopil, pokud ne, budeme na tom dále pracovat. Jsem přesvědčený, že stejně jako to pochopil tvůj kamarád, tak to nakonec pochopíš i ty.”