90ˢ – 11/13 – A bůh stvořil… muže

Ležel jsem na té obrovské posteli v jeho ložnici a snažil se postavit si ho dřív, než se vrátí z koupelny, kam se v pozdním odpoledni s vědomím, že sprchu jsme si dávali společně sotva před pár hodinami, mohl odebrat jen za jedním jediným účelem. Moc dobře jsem si v tom ale právě nevedl. Přestože všude tu byla jeho vůně, která mě jinak rozpalovala a způsobovala celkem spolehlivé pnutí ve slabinách, najednou to kouzlo nějak nefungovalo.

Z Karlovy chvilky v koupelně už bylo možná i dvacet minut a erekce se povážlivě nedostavovala ani v náznaku. K panice jsem se sice ještě nepřiblížil, ale žadonit v duchu u akrylátového Mínótaura o pomoc a pochopení jsem už každopádně začal. Avšak ani on, ani otevřenými dveřmi ke mně z dálky doléhající Bizetova hudba, mi ke ztopoření nepomohly. Přitom se to původně všechno začalo odpoledne odvíjet tak nadějně a příjemně.

Naše první sobotní spolu se po návratu z hřbitovní procházky proměnilo v romantickou siestu na obrovském gauči, s Bizetovou Carmen jako doprovodem a já si prvně v životě připadal jako v zamilovaném filmu. Leč Bizet byl možná šarmantní Francouz, ale Carmen ohnivá cikánka a již ve druhém dějství s prvními tóny Toreadorovy písně se naše původně klidná siesta postupně proměňovala spíš v býčí zápas.

Mohl jsem si za to samozřejmě sám. Moje neposedné a doteků chtivé ruce mu zajížděly pod tričko rochnit se v hustém porostu tak dlouho, až si ho s úsměvem sundal. Potom již nebylo třeba používat ruce a mohl jsem se k jeho stříbrem ozdobeným bradavkám přisát ústy. A protože jsem díky tomu tak nějak nevěděl co dělat s náhle volnýma rukama, zasunul jsem mu jednu do trenýrek, abych se přesvědčil, že ho stále ještě vzrušuju, a tu druhou, aby jí to nebylo zbytečně líto, jsem použil k témuž účelu ve svých.

Ne že bych se o tom, že mi stojí, potřeboval přesvědčit, ale potěšit se kluzkým pohlazením nebylo od věci, vzhledem k tomu, že Karel se k tomu moc neměl, protože měl v té chvíli až příliš mnoho práce s hlazením mých zad a prohmatáváním zadku.

Karlovo tričko povalující se na zemi záhy následovalo i to moje a vzápětí i oboje trenýrky a my za zvuků Bizeta ničili sedačce její luxusní kůži potem, až dokud se deska nezačala naprázdno protáčet a on se opatrně nevyprostil z dosahu mých stále více neposedných rukou i lačných úst, aby ji otočil. Nevadilo mi to, tentokrát už jsem si byl jistý, že mi nikde ve tmě jen tak nezmizí. Jednak bylo ještě světlo, a hlavně se na to evidentně nechystal.

Namísto obav jsem se nyní mohl naopak dosyta nabažit pohledů na jeho nahé tělo a s radostí pozorovat jak jeho rozložitá záda, tak i chlupatý svalnatý zadek, který ke mně v mírném předklonu vystrkoval, když otočený zády snímal desku z talíře gramofonu a následně pečlivě odfukoval smítka ulpělá z její druhé strany.

V šatnách při zápasnických trénincích a závodech jsem za život viděl už nespočet holých půlek včetně několika skutečně pohledných, přesto jsem si byl jistý, že tenhle zadek je nejhezčí ze všech, co jsem jich jen kdy okukoval.

Snad krom toho Horova, ten jediný v mých očích s Karlovými chlupatými oblinami a dolíčky v kříži jako jediný mohl snést srovnání.

Ze znovu se právě zhmotněné vzpomínky na Horu mě nepříjemně zamrazilo, mátlo mě, jak snadno jsem ho vyměnil a jak stejně snadno se mi zároveň stále znovu a znovu připomínal. Byl jsem si sice jistý, že se do Karla nepochybně rychle zamilovávám, čím jsem už si byl ale jistý o poznání méně, bylo, zda se zároveň i stejně rychle a dostatečně odmilovávám od něho. Stále se mi v myšlenkách oba tak nějak proplétali a mě to znejišťovalo a přivádělo do rozpaků.

Trudomyslné myšlenky naštěstí rychle zahnal nejprve pohled na Karla v podřepu nasazujícího jehlu do drážky druhé strany Bizeta a následně vůně zpola ztopořeného ohanbí náhle se ocitnuvšího u mého chřípí. Než jsem po něm ovšem stihl lačně chňapnout a polaskat si ho v ústech, jeho ostatek se ke mně nahnul a s licoměrnou jízlivostí v hlase mi do ucha pošeptal, že odchází do koupelny, a pokud chci, aby se naše cesty znovu setkaly, měl bych se přesunout do ložnice, která je v mnoha ohledech mnohem příhodněji vybavená k tomu, po čem jeho tělo touží.

Neřekl to sice úplně naplno, ale při odchodu se plácl rukou po zpocené holé kůži svých výstavních půlek, až to plesklo a souběžně zavrtěl tím nádherným zadkem tak vyzývavě, že omyl v úsudku byl v podstatě vyloučen. Bylo nad slunce jasnější, že bude chtít, abych mu ho protáhl. Což bylo něco, čeho jsem se bál.

Konečně se objevil ve dveřích. Jeho monstrózní postava oblečená v kožené vypasované bundě, černých sexy slipech zjevně postrádajících zadní díl je téměř celé vyplňovala a mně z něho poklesla brada.

Kamsi do pelesti mi pak padla, když ze sebe tu bundu na jeho poměry více méně elegantně stáhl a s hrudí opásanou koženými řemeny nehorázně zvýrazňujícími i bez toho parádně vypracovaná sexy prsa a z ramenou vystupující trapezy se vyzývavě zavlnil. Dal si na tom outfitu zjevně do detailu záležet, včetně kožených pásků zvýrazňujících mu bicepsy a černé kožené osmihranky na hlavě. Nic rajcovnějšího jsem po pravdě jaktěživo neviděl. Vypadal jako divoké chlupaté monstrum z koženáckého porna à la Tom of Finland, přesněji řečeno vypadal prostě sexy.

Začínal jsem mít podezření, že ten akrylátový Mínótaurus není novodobým odlitkem nějakého z antiky dochovaného díla dávného umělce, ale že je to snad doopravdy on ve své pravé podobě. Na druhou stranu mi ale stejně dalo dost práce, abych se namísto obdivného hvízdnutí nezačal zároveň smát. Ne že by snad vypadal směšně, to skutečně ne, vypadal jako oživlý bůh, ale nevzpomenout si na jeho průpovídky o vhodném oblečení pro ty správné příležitosti v tu chvíli opravdu nešlo.

Na nějaké dlouhé přemítání o významu a účelu jeho úboru mi ale čas nedal. Chlupaté monstrum v jeho podání se opřelo o futra a s divokou jiskrou v očích si mě prohlíželo zhruba tak nějak, jako si tygr prohlíží svoji večeři. Pak se ve dveřích zaklonilo, divoce varovně zavrčelo a odrazem obou rukou od veřejí s rozběhem skočilo za mnou na postel.

Instinktivně jsem vyjekl leknutím, v první chvíli to skutečně vypadalo, že dopadne přímo na mě. Rozesmátý s hurónským pokřikem a obrovským žuchnutím se mi samozřejmě na poslední chvíli vyhnul a dopadl těsně vedle, a ačkoliv celá postel i se mnou citelně nadskočila, tak já i ona jsme ten dopad bez úhony přežili. Bylo až skoro s podivem, že to ten nebohý kus nábytku vydržel. To, že přežila dva takové dopady během jednoho dne, svědčilo o tom, že byla nepochybně nejen extra prodloužená, ale zřejmě i extra vyztužená. Monstrum se ke mně natěsno přivalilo, čepici odhodilo stranou a okamžitě se mi začalo sápat tlapou do rozkroku. V obraném gestu jsem ho s hranou cudností odstrčil a zakryl si místo rukou.

„Neříkal jsi, že má čtyři týdny domácího vězení?“

Byl jsem si sebou víc než nejistý. Maskoval jsem to sice jako vtipnou nadsázku, ale myslel to docela vážně a zkoušel na poslední chvíli najít způsob jak scénář, který si podle všech náznaků Karel naplánoval, nějak pozměnit. Něco z mé nejistoty i přes ten hravý podtón asi vycítil, přetočil se na bok, podložil si hlavu rukou a druhou si začal v prstech nenuceně pohrávat s mými bradavkami.

„Jsi si jistý, že jsem neříkal čtyři dny?“

Poživačně si oblízl horní ret, stlačil mi hrot bradavky mezi prsty a docela drsně mi ji promnul, až jsem překvapeně sykl bolestí. Přestože to zabolelo, nedokázal jsem se nepousmát, jako by totiž přesně věděl, co na mě platí, čím mě rozptýlit i jak mi spolehlivě přehodit výhybku. I tak jsem to ale ještě jednou zkusil, byť jsem začínal tušit, že je to marné.

„Jsem si úplně jistý, že to měly být čtyři týdny.“

Licoměrně se ušklíbl a ruku mi strčil do rozkroku.

„Hrozné, jak ten čas rychle letí. Člověk si ani nevšimne a týden uplyne jako den. Jestli v tom nakonec ještě nebudou nějaká kouzla a čáry.“

Rezignovaně jsem si přitáhl jeho obrovskou dlaň od rozkroku k ústům a mírně ho do ní kousl.

Hraně vyjekl a zpěvně zarecitoval:

„Nezdálo se ti něco jen, nějaký Noci svatojánské sen?“

Nejraději bych ho býval v tu chvíli kousl doopravdy. Namísto toho jsem mu začal olizovat prsty, až jsem mu nakonec v zoufalé snaze přesměrovat jeho pozornost jinam začal kouřit palec.

„Pokud vím, tak svatého Jana bylo v červnu,“ pokusil jsem se o logickou sebeobranu, „ale napadá mě, jestli ty náhodou nejsi nějaký ten zamaskovaný Petruccio?“

„Petruccio Carlo, to nezní vůbec špatně,“ zamyslel se s předstíranou vážností. „Ostatně dědeček si babičku přivedl z italské fronty, takže by to mohlo být docela dobře možné.“

Převalil se na mě, bez slitování zalehl, zcela bezbranného a téměř přidušeného začal vášnivě líbat a zároveň se mi tlačit mezi stehna, až dokud mě nedonutil je pro něho do široka rozevřít.

„Ovšem ať už já jsem kdokoliv, tak ty určitě nejsi panna Kateřina, to je nad slunce jasné.“

Od úst se mi přesunul ke krku, odtud k hrudní kosti a bradavkám. Levou mi bez varování vcucl tak vášnivě, až jsem bolestivě zasyčel, což ovšem s přehledem ležérně ignoroval a záhy totéž provedl i té druhé. Olízával mi trup i břicho, s lechtáním se pomalu přesunul k pupíku a pak přes pubickou čáru ještě o kousek níž. Ten tam dole pořád spolupracoval hodně vlažně, i když se přece jenom už k životu mírně probíral. Notně rozcuchané a opět už dost zdivočele vyhlížející monstrum si o něj zapřelo bradu a podívalo se rozverně směrem vzhůru.

„Protože ať dělám, co dělám, pořád se se mou hádáš a to bys touhle dobou už určitě dělat neměl.“

Chňapl mi v náznaku zuby po kulkách, aby mi je vzápětí doslova vcucnul a pěknou chvilku si s nimi pohrával v ústech, než je uvolnil a přesunul se o kousek výš. Ucítil jsem jeho mokrý jazyk mířící k vrcholu konečně poslušně tuhnoucího údu, kde se na okamžik zastavil.

„Panna Kateřina byla totiž podle Shakespeara v téhle fázi příběhu už krotká jako beránek.“

S tím ho objal rty a velice pomalu se na něj nasunul. V okamžiku, kdy se jeho vrchol dotkl patra a následně i začátku hrdla, byl už původně rebelující voják připraven k boji v plné síle a on ho začal velice pečlivě testovat a ochutnávat. Uměl to skutečně dobře a mně najednou přišlo, že tam přece nemůžu ležet jak leklá ryba a dovolit mu, aby si se mnou dělal, co se mu zlíbí.

Tu pannu Kateřinu jsem mu nehodlal nechat jen tak projít. Zajel jsem mu rukama do vlasů i vousů, trochu si ho přidržel, usměrnil mu tempo, a když se nadechoval, tak jsem i nesměle zespodu přirazil. Mírně překvapeně jsem zjišťoval, že mi v tom nijak nevzdoruje, naopak si ho sám chtivě zasouvá hlouběji do krku a následuje mnou určované tempo. Po několika stále odvážnějších pokusech jsem mu již s náhle tím vším probuzenou vášnivostí docela drsně hobloval odspodu krk podle svého, aniž bych při tom krom občasného zakuckání zaznamenal sebemenší náznak nesouhlasu.

Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale po nějaké chvíli mi to přece jen přišlo trochu jednotvárné a začal jsem se v jasném náznaku toho, že bychom se možná mohli na chvilku vystřídat, ošívat a přetáčet. Pochopil asi dost dobře, o co mi jde, ale jak u něho bylo zvykem, vyřešil to po svém.

Aniž by si se mnou v ústech přestal hrát, se přetočil, klekl si na nade mnou, nohy mi prostrčil pod paže, doširoka roztáhl kolena a nastavil mi toho svého krasavce i s veškerým příslušenstvím přímo nad obličej. Přední díl joksů sice napnutý penis částečně zakrýval, nicméně vše ostatní bylo venku a já si nemohl nevzpomenout, jak mě přesně tenhle spodní pohled v pondělí při cvičení rozpaloval. Pouze se na to chtivě dívat jsem vydržel asi tak vteřinu.

Přizvedl jsem hlavu, nacpal si pod ní polštář a začal si tam jazykem a ústy vášnivě hrát. Chutnalo to stejně dobře, jako to vonělo a jak to vypadalo. Střídavě jsem si pružně se převalujícím obsahem jeho šourku plnil ústa, slinami mu lepil chloupky na stehna a pomalu se po jeho vzrušením pulsující hrázi přibližoval ke spodní hraně rozevírajících se půlek.

Než jsem jazykem nesměle zabloudil do pravidelně se svírající a opět se zase rozevírající mezery mezi hýžděmi, na okamžik jsem zaváhal. Ne proto, že by se mi to snad nelíbilo, zastavil mě strach, obava co se stane pak, co když to udělám a on bude chtít víc a já… Hlavu jsem nechal spadnout zpět, vtáhl si znovu do úst jeho kulky, vychutnával si jejich pružnou plnou hmotu a váhal. Škvíra mezi půlkami, kterou jsem měl stále před očima, mě sice přitahovala jako magnet, zároveň však i naplňovala úzkostným strachem ze selhání.

Zda mi četl myšlenky, nebo to prostě jen chtěl, mi dodnes neprozradil, nicméně rozhodl za mě. Z ničeho nic se vztyčil do kleku, až mi obě do úst ukořistěné hračky z jeho hladce oholeného oslintaného pytlíku z úst vyklouzly, a ještě dříve než jsem se stačil byť i jen pořádně nadechnout, na mě nasedl. Trup mi pevně zafixoval mezi stehny a čerstvě nasliněnými prsty mi u toho zároveň ne právě něžně promnul obě bradavky. Tělem mi projela vzrušivá vlna, která mě donutila bolestivě se prohnout a všechnu dostupnou krev mi v okamžiku vehnala z mozku kamsi do rozkroku.

Jeho stehna mi nekompromisně zatlačila ramena do matrace a ústa i jazyk se mi nezvratně ocitly přesně tam, kde je nejspíš chtěl mít. Namísto váhavého přemítání o hloupostech jsem náhle jen statečně napínal prsní svaly, tlačil je proti jeho dlaním, sykal bolestí a s prsty křečovitě zabořenými kamsi do jeho slabin jsem poslušně jazykem opečovával do široka rozevřený masitý zadek.

Bylo to trochu nepohodlné, zároveň mě to však i neskutečně vzrušovalo. Musel vidět i cítit, že to co dělá, mě už určitě pěkně bolí, ale bylo to nakonec jedno, vzhůru trčící penis a jazyk i rty divoce se prohánějící v pulsující mezeře mezi jeho půlkami na mě dávno prozradily úplně všechno.

Jistá míra drsnosti provázející sexuální hrátky mě vždycky vzrušovala, nikdy jsem o tom raději moc nepřemýšlel, ale dobře jsem to věděl a nepochybně to poznal i on. Křečovitě jsem v dlaních drtil jeho stehna, kroutil se čím dál tím víc, ale hrudník přitom zároveň tlačil stále proti jeho prstům, vstříc ke zdroji opojně příjemné bolesti, která mě ochromovala a zároveň i přitahovala. Teprve ve chvíli, kdy s tím z ničeho nic přestal a na prsa mi přitlačil horké dlaně, jsem se povolil a úlevně vydechl.

Cítil jsem se skoro jako po orgasmu, jenomže bolestivě překrvené péro mi pořád úporně trčelo nahoru a vyzývavě sebou škubalo. Ten pohled si se zjevným uspokojením nějakou chvilku vychutnával, než sebou zavrtěl, nohama mi o nepatrný kousek uvolnil ruce, takže už jsem si nepřipadal jako ukřižovaný, a ztěžka mi nyní již notně zpoceným a oslintaným zadkem dosedl na hrudník. Pevně si mě znovu zafixoval mezi stehny, hlasitě si odplivl do dlaní a jeho obrovská, kluzce mokrá ruka mi začala pomalu přejíždět po překrveném vojákovi.

Pěkně po celé délce, od špičky, kterou pomalu obkroužil až dolů ke kořenu a pak zase zpět, znovu a znovu, bylo to slastné, nádherné, vzrušující…, když to udělal popáté, stalo se to nesnesitelným. Začal jsem se opět křečovitě kroutit a stehna se mi v obranném reflexu sevřela k sobě tak těsně a prudce, až jsem si mezi nimi bolestivě sevřel kulky. Reflexivně jsem roztáhl nohy, abych si je ze sevření uvolnil, což byl ovšem velký nerozum, protože přesně v té chvíli se tak i ony staly kořistí tentokrát druhé mazlavě vlhké ruky, která je okamžitě nekompromisně zapojila do mučivých hrátek jako dalšího nedobrovolného aktéra.

Kňučel jsem a házel sebou jako smyslů zbavený, ale v kratičkých okamžicích, ve kterých mi dopřál čas na rychlý nádech, jsem si uvědomoval, že jsem byl polapen mezi pocitem nesnesitelného vzrušení a dokonalou slastí a že v té chvíli snad raději zemřu, než bych ho ze sebe shodil a zastavil ho. Křečovitě jsem střídavě tlačil prsty do jeho břicha a stehen, o hřbety dlaní si otíral mazlavý pot z jeho slabin a tu tam se chaoticky pokoušel ukořistit do dlaní jeho v látce yoksů se napínající penis. Což však vždy vedlo pouze k tomu, že mě jen více sevřel nebo naopak klouzavě uvolnil a já se pod ním ve slastné křeči jen znovu odevzdaně prohnul jako luk těsně před výstřelem. Před výstřelem, který mi ovšem nehodlal dopřát.

Pokud jsem doufal v konečné vysvobození v podobě mokrého gejzíru, doufal jsem marně. Namísto toho intenzita rafinovaného dráždění postupně polevovala, až mi ho pustil úplně a ponechal mě napospas náhlé, o to však intenzivnější prázdnotě. Stále na mně sice pevně seděl, ale pouze si prohlížel můj vytrvale vzhůru trčící úd a pro změnu sám masturboval. Neměl jsem sílu se mu do toho v té chvíli plést. Sotva jsem ztěžka dýchal, a než jsem přišel k sobě a začal se pod ním ve snaze změnit polohu opět ošívat, převzít trochu iniciativy a především zabránit mu, aby se pokusil něco podobného zopakovat, uběhlo minimálně několik dlouhých minut.

To indiánské mučení, co jsem měl právě za sebou, bylo sice tou nejúžasnější stimulací, jakou mi kdo kdy poskytl, ale cítil jsem, že je toho minimálně pro tu chvíli až dost a víc už bych asi nevydržel. Napadlo mě, že mě svým způsobem tak trochu znásilnil. Nebo spíš zmermomocnil. Do té postele jsem mu přece jen vlezl sám, o tom nebylo sporu. Stejně tak ovšem nemohlo být sporu o tom, že mě natlačil někam, kam bych se sám od sebe jen tak neodvážil. Jestli to vnímal stejně, netuším. V okamžiku, kdy se ze mě konečně svalil, se však nedalo nevšimnout, že dýchá téměř stejně vyčerpaně jako já.

Nicméně jen co nabral trochu stability a především ještě před tím, než se mi podařilo ukořistit si ho do pusy, mě se slovy:

„Shakespeare ať se jde bodnout, stejně to byl jenom druhořadej anglickej šrabák a patolízal,“ nečekaně prudce vyšoupl přes okraj postele.

Dřív než jsem se stihl na zemi přetočit a nějak si přebrat obsah sdělení, klečel již na zemi s lokty zabořenými do pelesti a já měl před obličejem vyzývavě našpulený chlupatý zadek.

„Ať žije rovnoprávnost! Liberté, égalité, fraternité!“ zvolal s dramatickým patosem a zároveň s tím nadskočil, až to při dopadu zadunělo v podlaze. Zpět na koberci přistál se stehny doširoka rozevřenými, a co po mně chce, bylo vcelku nasnadě.

Bez ohledu na to, že byl a dodnes je zcela otevřeně manipulativní parchant, nedalo se tomu odolávat. Mozek se mnou odmítl na dané téma dlouze diskutovat a jazyk mi až s jakousi úlevou vklouzl mezi před obličejem nastavené mírně rozevřené obliny. Všechny mé pochybné myšlenky o tom, že jsem snad nějak znásilňován, vzaly za své a překvapivě jsem cítil, jak se ve mně probouzí dobyvatel. Klouzal jsem dlaněmi po zpocené kůži, a když jsem narazil na gumu spojující jednotlivé části joksů, pomstychtivě jsem ji napnul a zprudka pustil.

Pokud jsem však očekával, že ho tím přiměju k nějaké akci nebo ho alespoň trochu vykolejím, nestalo se. Kromě zvuku gumy rozplácnuté o kůži se překvapivě ozval pouze vzrušený vzdech a spokojené heknutí, téměř jako by na něco podobného dychtivě čekal. Zkusil jsem to pro jistotu znovu, přičemž jsem gumu napnul ještě o poznání víc, vlastně jsem ji napružil, co to šlo, reakcí však bylo pouze další spokojené heknutí a série vzrušený vzdechů.

Párkrát jsem to ještě prubnul, ale pokaždé to bylo stejné. Trochu bez přemýšlení jsem ho proto otevřenou dlaní nesměle plácl po holé kůži. Ozval se mlaskavý zvuk a… a opět jen nepokrytě vzrušené heknutí. Zopakoval jsem to i na druhé straně, reakce byla tatáž, kromě toho, že si znatelně zafixoval pánev a stehna, se ani nehnul, bylo bez pochybností jasné, že to co dělám, dělám správně.

Zmáčkl jsem ho tak silně, jak jenom jsem to dokázal, až se ozvalo bolestivé zavytí následované ovšem opět i dalším vzrušeným výdechem. Evidentně jsem nebyl jediný na světě, komu nevadilo, když to trochu bolí. Nakonec nebylo na tom nic divného, byli jsme ze stejného vrhu i v mnoha jiných ohledech, tak proč ne i v tomhle.

Přestal jsem nad tím přemýšlet a oběma rukama zároveň si pořádně plácl, nechal jsem si ještě rezervu, ale nijak jsem ho nešetřil. Zadek se mu pod náporem mých dlaní mírně odpružil, ale okamžitě byl viditelně dychtivě zpátky v původní poloze. Začínal jsem tomu přicházet na chuť, s myšlenkou na všechny potměšilosti, které mi za posledních pár dní prováděl, jsem se postavil, vytáhl si ho nahoru a pustil se do toho. Vyplácel jsem ho už vcelku bez rozpaků, pěkně rytmicky a systematicky. Do charakteristického zvuku dlaní dopadajících na kůži a pevný sval pod ní, se ozývalo stejně rytmicky vzrušené vzdychání, doplněné něčím, co by se dalo s trochou fantazie vykládat jako jo…, jo…, jo… Ať už ovšem hekal cokoliv, zadek poslušně nastavoval vstříc mým dlaním pořád stejně, nebo možná i o trochu víc.

Nechal jsem se tím nakonec celkem ochotně pohltit, až jsem trochu zalitoval, že příslušné pomůcky zbytečně zahálejí ve skříni v tělocvičně. I když jsem na druhou stranu dával pořád i trochu pozor na nějaké znamení, kterým by mi naznačoval, že už to stačí. Když mě tuhle službičku poskytoval Hora, vždy stačilo stáhnout zadek trochu víc dozadu a charakteristicky zasténat. Čekal jsem, že něco na ten způsob snad použije i on, až bude mít dost, a doufal, že to poznám.

Překvapivě to skutečně proběhlo dost podobně, usoudil jsem, že je to asi něco jako univerzální jazyk. Cukl sebou mírně do strany, syknutí, které se ozvalo, mělo trochu jinou intonaci než ta předešlá a já usoudil, že je to ono, že už stačilo. Stále vyzývavě nastavený zadek už ostatně skutečně vypadal pěkně rozpálený a zbarvený do červena a mě už beztak začaly bolet ruce. Propustil jsem ho ze sevření a postavil se za něj. Vyhoupl se do kleku na postel, trochu se přerovnal a vyzývaně se na mě otočil, nebylo pochyb o tom, na co čeká. Rytmický pohyb jeho odhaleného, doširoka rozevřeného zadku doslova žadonil o zasunutí.

Kdysi jsem v podobné situaci trapně selhal, nicméně to bylo s holkou a bez vší té úžasné předehry. Teď bylo moje překrvené náčiní bez námitek v pozoru a slintalo blahem připravené splnit si svoji chlapskou povinnost. Zasouval jsem do něho přesto nesměle a opatrně, ostatně bylo to poprvé v životě. Čím hlouběji jsem však byl, tím víc se mi to zamlouvalo, ta rovnoprávnost nakonec vůbec nebyla tak špatná věc.

Chytil jsem si ho v bocích, a když jsem se ujistil, že je celkem uvolněný a přístupný, zajel jsem tak hluboko, jak jsem se jenom dokázal dostat. Jeho reakce se mi tehdy v mé nezkušenosti zdála na první pohled trochu rozporná. Vycedil něco, co by se dalo vykládat jako auuu, ale přitom dychtivě přirazil proti mně, aby získal i ten poslední centimetřík mé chlapecké chlouby. Líbilo se mi to, bylo to hebké, vláčně svíravé, objímající, tak jiné, než když jsem já do sebe přijímal stejným dychtivým způsobem ať už Horu nebo ráno jeho. Přesto jsem cítil tutéž pohlcující vzájemnost, jakkoliv to bylo odlišné, ten pocit byl stejný.

Nechal jsem se tím pěkně unést, jako nezkušený elév právě přicházející o poslední díl svého panictví, jsem se mladicky rozjel a začal do něj pěkně tvrdě bušit. Vlastní nezkušenost mě ovšem záhy dostihla a vyučila. Za hranici, ze které již není návratu, jsem se dostal až příliš rychle, a i když jsem dál snaživě přirážel, netrvalo dlouho a nekontrolovatelně jsem se uvnitř vypouštěl. V pohybech jsem sice neustal ani po tom, co ze mě vytekla poslední kapka, a Karel pode mnou zjevně spokojeně vzdychal, ale už v té chvíli jsem si předsevzal, že příště už se určitě tak rychle neudělám.

Vzápětí jsem sám sebe nadto zaskočil i překvapivou myšlenkou, jak si ho na to příště otočím, a pokud bude chtít před tím znovu trochu promasírovat, tak že ta plácačka se srdíčkem bude určitě lepší než si o něj bolavět ruku.

S tím jsem také vyklouzl ven a s jistou pyšnou samolibostí sledoval, jak z něho vytékám. Chvíli mě nechal, abych se tím pohledem pokochal, a pak se s hlasitým žuchnutím svalil na postel. Ještě v letu se přetočil na záda, a než jsem se stačil vzpamatovat a nějak zareagovat, nechal mě, abych zklamaně sledoval, jak v křeči propíná doširoka roztažené nohy a po několika tazích se přímo mně před očima vypouští na vlastní břicho. Vypadalo to úžasně, ale původně jsem s ním měl tedy úplně jiný záměr. Trochu smutně jsem mu tam opožděně strčil hlavu a začal to alespoň olizovat.

Jeden by řekl, že jsem dopadl podobně nevalně jako oni pověstní sedláci u Chlumce, nejenže si uzmul i s úroky zpět vše, co jsem si na něm po ránu ukořistil, ale ještě mě navíc pěkně vyškolil a sám si u toho parádně užil.

Ve skutečnosti jsem to naštěstí cítil úplně jinak. Systém každý chvilku tahá pilku se mi totiž po pravdě začal docela zamlouvat. Jediné dilema, které jsem v té chvíli řešil, spočívalo v tom, že těch nových možností bylo nějak moc najednou a nedovedl jsem se rozhodnout, jestli nohy do praku rozhodím před spaním já před ním, nebo jestli je rozhodím od sebe jemu.

Dopadlo to pochopitelně úplně jinak. Sobotním překvapením totiž ještě ani zdaleka neměl být konec. Pokud jsem si jako ideální výplň mezi v sobotu večer a v neděli ráno představoval něco jako Horečku sobotní noci, nemůžu říct, že bych se přímo spletl, ale jak moc bude skutečnost od mé poměrně intimní představy vzdálená, jsem netušil, ještě ani když jsem se v pozdním sobotním večeru nemotorně na Vinohradech soukal do nepohodlného taxíku.

Karel mi krom toho, že na dispečink hlásil cestu z Vinohrad k Národnímu divadlu, zarputile odmítal říct, kam jedeme s tím, že by to pak nebylo žádné překvapení. A mně nezbylo, než buď věřit, že se v divadle zbláznili a my v jedenáct večer jdeme na nějaké prapodivné noční představení, nebo se v duchu chystat na nějakou jeho další a mnohem pravděpodobnější potměšilou čertovinu.

Pro tu druhou variantu svědčilo mimo jiné to, že s sebou jednak táhl velký kufr na kolečkách naplněný bůhví čím, a taky když mi po večeři sestávající ze sendvičů a červeného vína na moji nesmělou otázku, co si mám vzít tedy na sebe, blahosklonně odvětil, že dlouhé kalhoty a košile mi určitě budou stačit. Do Národního by mě jen v košili určitě nepustil a určitě by tam nešel s kufrem, na to už jsem ho znal až dost.

Jinak jsem z něho ovšem nevypáčil nic víc, než že takovou krásnou sobotní noc by bylo škoda jít jen tak spát a že vyrazíme za kulturou. Jakou kulturu má konkrétně na mysli mi ovšem odmítal upřesnit. Prý že sám uvidím, ale že se mi to určitě bude líbit.

Oponoval jsem sice, že nic se mi nemůže líbit tak, jako noc strávená s ním v posteli, ale byla to z mojí strany jen marná snaha. Dostal jsem pusu a obligátní přednášku o tom, že nejen sexem živ je člověk, dvě čísla za den jsou v jeho věku až dost a potřebuje nabrat sílu na neděli. Na moji rádoby lhostejně utroušenou poznámku, že když bude třeba, rád se postarám, aby se nemusel moc namáhat. Ta jízda na koníčkovi se mi totiž posledně víc než líbila.

Pouze se tajuplně usmál:

„Neboj, užiješ si víc než dost.“

Pak mě nejprve plácl přes zadek a potom chytil za rozkrok, až se mi z toho zhouplo.

„Dokonce bych řekl, že by možná vůbec nebylo od věci tě na to zase na pár hodin zamknout,“ pošeptal mi úlisně do ucha, když mi ho konečně přestal olizovat, což, jak jsem měl později zjistit, byl dlouhodobě jeden z jeho nejoblíbenějších projevů něžnosti. „Cudný večer by ti jen prospěl a zítra budeš alespoň povolnější.“

A já blbec, namísto abych nejprve popřemýšlel, jak to myslí, jsem za podmínky, že mi dovolí ho rychle přeblafnout a mě při tom nechá si stejně rychle odstříknout, naivně překotně souhlasil. Mělo mi dojít, že na ten deal přistoupil až podezřele snadno. Jenže já mu s myšlenkou na to, že mi nazítří nejspíš hodlá vrátit i s úroky ten odpolední výprask, po čemž si já pak mezi zčervenalé půlky znovu nasunu jeho kládu, na ten špek pochopitelně skočil.

Vzhledem k tomu, že si vcelku ochotně vzápětí nechal stáhnout trenky, mě mohlo napadnout, že to celé nebude tak jednoduché, jak si to představuju. Jenže zaslepený chtíčem a okamžitým profitem jsem k němu prostě jen přiklekl, abych splnil svoji část právě uzavřené dohody dřív, než si to rozmyslí, a nad potencionálními důsledky se moc nerozmýšlel. Jako rychlý zákusek po večeři to po pravdě nemělo chybu, a co bude zítra, mi v tu chvíli bylo více méně jedno.

Na oplátku jsem po akci na čerstvě ochablého pindíka dostal zjevně zbrusu novou kovovou klícku, tentokrát i s pěkným zámečkem, a vlastně jsem si to i docela užíval. Minimálně moje boule na kalhotách se každému detailů neznalému potencionálnímu pozorovateli nepochybně musela jevit jako excelentní a coby příslib věcí budoucích se mi to poté, co si na koženou šňůrku provlečený klíček pověsil na krk, líbilo ještě víc.