J & I - Lidé z lepší společnosti - 2. část

Zašel jsem zpět do toho ohavného domu plného podřadných existencí, které mi nesahaly ani po kotníky. Nemohl jsem najít ani jednoho z mých přátel, a tak jsem si sedl na jeden z těch gaučů a nalil si z flašky čistou vodku a smíchal jsem to s jahodovým džusem, který ležel vedle té levné vodky. Čtvrťáci se opravdu překonali! pomyslel jsem si a naštvaně jsem se napil. Takhle jsem tam pil jeden kelímek za druhým, až se se mnou celý svět točil. Stále se ani jeden z mých přátel neukázal, a tak jsem si řekl, že asi půjdu domů, když v tom mě ze sedačky vytrhl Danny a vláčel mě do schodů nahorů.
„Kam mě to, do piče, vedeš?“ řval jsem na něj, ale odpovědi se mi nedostávalo. Došli jsme až nahoru. Byl tam jen závěs jako v divadle. „Co to kurva je?“ zeptal jsem se ho s motající se šiškou. „Kámo, tam dole je to na hovno, ale tady… Tady ti začne zábava!“ Nerozuměl jsem tomu, vždyť tam byl jen závěs.
Najednou ho Danny rozevřel a za ním se rozkládal neskutečně obrovský taneční parket. Vešel jsem dovnitř a koukal jsem kolem sebe s úsměvem od ucha k uchu. „Jak jste tady na to přišli?“ zařval jsem na něj, ale buď už byl tak opilý, anebo hluchý z těch decibelů, že mě neslyšel a vlítl na parket. Z těch jeho tanečních kreací jsem zkrátka nemohl. Hezkej sice byl, i celkem sexy, ale na parketu byl jako poleno. Došel jsem k baru, který nevím, jak tam vmáčkli, a mrknul jsem na pěknou čišnici. Přitom přede mnou ve frontě stálo plno lidí, ale tu barmanku zajímalo, co si dám já.
„Taak, co to bude?“ zakřičela na mě, ale ten úsměv z její tváře vůbec nemizel, ba naopak. „Máte tequillu?“ zeptal jsem se zvědavě. „No jasný, hned to bude!“ otočila se a hledala tu správnou flašku. „A nalejte i sobě, ať nepiju sám!“ zařval jsem na ní tak hlasitě, až bych se vsadil, že to slyšeli i dole. „Ale já nemůžu pít…,“ než stačila pokračovat, vzal jsem jí tu flašku a řekl, ať mi podá ještě skleničku. Krásná brunetka se nakonec po váhání přemohla a podala mi tu druhou skleničku. Nalil jsem jí stejné množství, které jsem měl já. „Tak na zdraví!“ pozvedl jsem sklenku. „Cože?“ zařvala na mě. Začal jsem se smát. „Říkám: na zdraví!“ zopakoval jsem. „Ach tak, tak na zdraví!“ pozvedla sklenku i ona a přiťukli jsme si.
Vypil jsem to na jeden lok, zatímco ona se napila natřikrát. Nějak to do ní zkrátka moc nešlo. „A jak to, že jsem tě v Black Hills ještě neviděl?“ zeptal jsem se zvědavě. Ona, ačkoliv nalévala pití i ostatním, se mnou stačila vést konverzaci. „To protože já nejsem z Black Hills,“ odpověděla nebo spíš zakřičela. „A odkud jsi?“ položil jsem další dotaz. „Jsem z Londýna, ale jsem tu na týden u rodiny!“ ochotně odpověděla.
Najednou jsem ucítil, jak mi zabrněl telefon v kapse. Vytáhl jsem ho a podíval se, co se děje. 1 nepřečtená zpráva. Byl jsem zvědavý, kdo mi v tuhle večerní nebo spíš noční dobu píše. Kde jsi? stálo ve zprávě, kterou poslala Allison. Když jsem jí odpověděl, zaslala mi zprávu, abych přišel ven. „Ještě jedna otázka, jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se té úžasné barmanky. „Jsem Naomi a ty?“ „Jackson,“ odpověděl jsem a už jsem se pakoval ven.
Zajímalo mě, co se děje, že mám přijít ven. Když jsem se dokymácel až ven, málem mě ranilo. Všichni moji přátelé stáli venku i s Isaacem. „Jéé, Jacksone, ráda bych ti někoho představila!“ Zůstal jsem stát ve dveřích jako opařený horkou vodou. Co to sakra? zeptal jsem se sám sebe. Sebral jsem se a začal jsem hrát, jakože ho neznám. Vždyť vlastně o nic nešlo. Vždyť je to jenom kluk, se kterým šukám, a moji přátelé spolu. „Tak Jacksone, tohle je Isaac, Isaacu, tohle je Jackson,“ představila nás Allison. Když jsem mu podával ruku, koukal jsem mu do těch jeho zatraceně nebesky modrých očí a nemohl jsem se jich nabažit. Začala se mě zmocňovat touha po něm. Sakra Jacksone, seber se! zanadával jsem si v duchu.
„To si mě volala ven jenom kvůli seznámení?“ zeptal jsem se vytočeně s nezájmem. „Nebuď tak hnusnej!“ křikla na mě Allison. „No promiň, ale měl jsem nahoře rozdělanou jednu holku!“ ospravedlnil jsem své chování. „Á tady je můj chlapák, bruneta nebo blondýna, a nebo zrzka jako tady Lyd?“ žďuchl do mě Danny. „Vole, hezká brunetka!“ odpověděl jsem a nenápadně jsem se podíval na Isaaca. Ten měl úplně klidný výraz a stále si prohlížel Allison, která z něj také nemohla spustit oči. Docela mě to štvalo a neměl jsem na to náladu, a tak jsem zalezl zpět dovnitř. Když jsem přišel nahoru, za tou krásnou barmankou, ocucávala se tam s nějakým potetovaným týpkem. Řekl jsem si, že to pro dnešek nechám bejt a nebudu se s nikým hádat, protože by to stejně nemělo cenu.
„Jacksone, pojď tancovat!“ vyzvala mě Erica. Řekl jsem si proč ne, stejně už nemám co dělat a balit se mi nějaká nová nechtěla. Přistoupil jsem k Erice zezadu a chytil ji za boky. Uměla se pořádně kroutit, mrška jedna. Byl jsem jí čím dál víc napláclý na zadku a můj rozkrok na to začal reagovat. Přece jenom Erica byla kus. Dlouhé blond vlasy, hnědé oči, postavu jak modelky z Victoria Secret, zadek měla nejhezčí ze všech holek na škole a prsa jí každá druhá záviděla. Snažil jsem se jí vyhovět v tom tanci, ale bylo to strašně těžký, když mi tuhl pták. Najednou mě chytila za hlavu a posunula ji dolů a svoji hlavu položila na moje rameno. Začala mi strkat svůj jazyk do pusy a já opakoval to, co dělala ona. Druhou rukou mi zničehonic hrábla do rozkroku, což jsem nečekal, ale bylo to velice příjemný.
„Máš doma volno?“ zeptala se. „Jo, chceš to?“ zeptal jsem se jí pro změnu já. „Právě teď víc než cokoliv jinýho!“ odpověděla a tím mi pták ztvrdl úplně.

***

Bylo ráno a já cítil, jak mě moje hlava a mozek zrazují. Hlava mi třeštila o sto šest a ještě pořád se se mnou motal celý svět. Otevřel jsem oči a podíval se na levou stranu postele. Takže se mi to nezdálo, pomyslel jsem si, když jsem spatřil nahou Ericu. Cítil jsem se jako po čtrnáctidenním flámu. Sedl jsem si a hledal na zemi boxerky, avšak nikde jsem je nenašel. Proto jsem nahý vstal a šel jsem hledat nějaké boxerky do své skříně.
„To je ale hezká prdelka!“ ozvalo se z postele. Otočil jsem se a Erice se tak opět naskytl úžasný pohled na můj úd. „Hmm, a tohle je ještě mnohem hezčí!“ dodala, čímž mi pořádně zalichotila. Usmál jsem se a otočil se zpět ke skříni, kde jsem vylovil bílé boxerky Calvin Klein. „Hele Erico, doufám, že chápeš, že tohle byl jen úlet a mezi náma nic nebude?!“ Mělo to znít jako otázka, ale spíš to byl takový příkaz, aby to pochopila. „V posteli jsi možná třída, ale jinak jsi fakt kretén… Jasný, že to byla jen jednorázovka, já nehledám vztahy, chci si jen užít!“ Spadl mi kámen ze srdce, že to není taková holka, která plánuje hned po prvním sexu svatbu. „Super, že to chápeš, a teď už bys mohla jít, mám ještě práci!“ Ano, přečetli jste správně, vyhodil jsem jí.
„Okay,“ vstala a bez odmlouvání se oblékla a odešla. Padl jsem zbitý na postel a přemýšlel o včerejším večeru. Kde se to všecko mohlo jen tak zvrtnout? zeptal jsem se sám sebe. Položil jsem si ruku na hlavu. Ani jsem se nenadál a opět jsem se ponořil do říše snů.

***

Probudil jsem se kolem šesté večer. Kocovina už mě skoro opouštěla a já měl nehorázný hlad, proto jsem hned po probuzení zamířil do kuchyně. Naschvál jsem během cesty nahlédnul do obývacího pokoje, ale jako obvykle, byl prázdný. Zamířil jsem tedy hned do kuchyně a podíval se do lednice, co bych si udělal. Bohužel pro mě tam nic chutného nebylo, a tak jsem se rozhodl, že si objednám pizzu.
Donášková služba přijela deset minut po objednání. Otevřel jsem dveře, dal jsem tomu klukovi peníze i s dýškem a běžel do kuchyně si sníst tu pizzu jen pro mě. Najednou někdo zaťukal na zadní dveře v kuchyni. Otevřel jsem je a tentokrát jsem se nenechal vyvést z míry. Byl to Isaac, který přišel na naše normální uspokojování.
„Můžu dál?“ zeptal se rozrušeně. „Jen pojď a sedni si,“ pobídl jsem ho a sám jsem si sedl na velkou kuchyňskou židli. On si sedl naproti mně a pozoroval, jak jím tu pizzu. „Chceš taky?“ zeptal jsem se ho s plnou pusou. Uvědomil jsem si mezitím, že to je poprvé, co jsem mu něco nabídl. Pokaždé jsem ho po sexu vyhodil a hodil po něm peníze na taxík. Nikdy jsem se ho nezeptal, jestli chce napít nebo jestli má hlad. Nebylo to ani zapotřebí, ale nevím, proč nad tím přemýšlím právě teď. „Ne, nechci, ale děkuju,“ odpověděl mile. „Hele, dneska z toho asi nic nebude, mám za sebou pernou noc se vším všudy, jestli rozumíš,“ mrknul jsem na něj, „asi bych po tomhle dostal mrtvici!“ začal jsem se smát. „Aha, no okay,“ zvedl se a chtěl odejít, ale poprvé jsem ucítil, že bych ho chtěl poznat víc než jen přes postel.
„Proč jsi se nezmínil, že jsi taky bohatej?“ zeptal jsem se a on se zastavil u dveří. Otočil se a podíval se na mě vyplašeně. „Co je? Řekl jsem něco špatně?“ zeptal jsem se opět a kousl jsem si do předposledního kousku pizzy. „To je poprvé, co se zajímáš o někoho jinýho než o sebe… Jsem v šoku,“ odpověděl a mě to celkem naštvalo. „Vždyť mě ani neznáš, tak jak můžeš říct, že mluvím pořád o sobě?“ odhodil jsem kůrku od pizzy do krabice a založil si ruce na hrudi. „Dobře, pokaždý po tom se chováš, jako bys neměl ani žádnej zájem, ale teď najednou jsi zjistil, že patřím mezi bohatší, tak mě chceš znát?“ pronesl ironicky a já se na něj jen podíval a zakroutil jsem hlavou. Vstal jsem ze židle a blížil se k němu. Díval se na mě, jako bych spadl z višně.
„Víš co? Nech to plavat, jako bych se na nic nezeptal!“ řekl jsem, obešel ho a otevřel jsem mu dveře. On pochopil, že jsem se nechtěl hádat a odešel. Práskl jsem s dveřma a snažil jsem se před sebou dělat, jakože mi to je jedno, ale opak byl pravdou. Docela mě to mrzelo, chtěl jsem si s ním promluvit. No tak, chlape, copak jsi změkl? říkal jsem si, ale můj vnitřní hlas neodpověděl.

***

V neděli ani nepřišel, proto ve vyprávění budu pokračovat pondělním ránem. Jako každé ráno, i tohle bylo velmi náročné, ale mělo to i svou světlou stránku, měl jsem svoje Porsche, které jsem zbožňoval. Do školy jsem dorazil krátce před osmou a šel jsem ke své skříni. Už z dálky jsem viděl, že mám zapíchnutý lístek mezi dveřmi. Přidal jsem tedy do kroku, abych se dozvěděl, o co jde.
Otevřel jsem skříň a lístek spadl na zem. Rychle jsem ho zvedl a rozdělal. O polední pauze přijď do šatny, potřebuju s tebou mluvit. -I Byl jsem z toho lístku zmatený. Co by tak po mně mohl chtít? A pak to přišlo. Ke skříňce za mnou přišla Allison společně s Dannym. „Hej Jacksone,“ začala Allison. „Co se děje?“ zeptal jsem se nechápavým tónem. „Vole, ona se dala dohromady s tím, co jeho táta vlastní posilku!“ řekl Danny a mně bylo jasné, o čem chce Isaac mluvit. „Hele, TEN má jméno, jmenuje se Isaac a ano, ode dneška je to můj kluk,“ řekla a já měl divný pocit, který jsem nikdy před tím neměl. Nedokázal jsem si to vysvětlit, vždyť jsem měl všechno, tak proč mám najednou takový divný pocit prázdnoty.
„Gratuluju,“ vysoukal jsem ze sebe a šel jsem do třídy. Odpočítával jsem hodiny do polední pauzy. Byla to věčnost, než to konečně přišlo. Vyletěl jsem ze třídy jako tryskáč. Ani nevím, co to do mě vjelo, proč jsem ho chtěl tolik vidět.
Otevřel jsem dveře do šaten, ale nikdo tam nebyl. Posadil jsem se na jednu z těch laviček a čekal jsem na Isaaca. Uběhlo pět minut, ale on pořád nikde nebyl. Vytáhl jsem tedy ten lístek z tašky a znovu si ho přečetl. Opravdu tam byla napsána polední pauza. Kde sakra je? Copak zapomněl? Byl jsem z toho zmatený. Vstal jsem a chtěl jsem odejít, ale najednou se rozevřely dveře a v nich byl on. „Kdes byl? Čekám tady takovou dobu!“ spustil jsem na něj. „Sorry, byl jsem s Allison,“ ospravedlnil se. „Jo, slyšel jsem, že jste spolu. Gratuluju!“ snažil jsem se působit mile, i když jsem byl otrávený. „Tak dělej, o čem jsi chtěl mluvit, nemám na tebe tolik času!“ pohřbil jsem ten pocit v sobě. „Už spolu nebudeme spát!“ řekl a ve mně jakoby zlomil veškerou sílu.