J & I - Lidé z lepší společnosti - 9. část

„Dobrý den,“ pozdravil jsem, když jsem vstoupil do místnosti a uviděl tam ty dva už čekat. „Dobrý den,“ pozdravili oba naráz a já se postavil vedle klavíru a čekal, co se bude dít. „Takže, Jacksone, já tě tady nechám s panem učitelem Redwardem cvičit a půjdu opravovat písemky… Tak nacvičte něco pořádného, ať jim vytřem zrak,“ dodal, poklepal mi na rameno a odešel.
Matt vypadal, jako kdyby mě chtěl zabít. Co jsem sakra udělal, že na mě tak kouká?! „Tak jsem slyšel, že máš v plánu zpívat,“ začal konverzaci s trošku nepříčetným tónem. „Co bys chtěl zpívat?“ zeptal se a já mu předal papír se slovy a zároveň s notovou osnovou. „Mercy od Shawn Mendes,“ přečetl záhlaví stránky a podíval se na mě. „Dobrá volba, jen mi k tobě moc nesedí!“ Zarazil jsem se a nechápal, proč to řekl. „No však víš, ta písnička je o lásce a ty moc na takový věci nejsi nebo aspoň tak nevypadáš!“ vysvětlil svou předešlou poznámku.
„Já vím,“ reagoval jsem na jeho rýpavou řeč. „Budeš na něco hrát?“ zeptal se a já kývl. Vykulil oči a nestačil se divit. „A na co?“ zeptal se pro změnu ironicky. „Na kytaru,“ odpověděl jsem a hned jak jsem nějakou kytaru zahlédl, běžel jsem pro ni. Matt jen sledoval a ani nepípl. Uchopil jsem kytaru a sedl si na zadní lavici. Pomalu jsem si ladil struny a pobrukoval si u toho melodii.

Když jsem zazpíval tato první slova, Mattův ironický výraz se změnil v úplně fascinovaný. Seděl jako přikovaný a skoro ani nedýchal. Koukal jsem při tom na něj a občas jsem pohledem sklouznul ke kytaře. Občas ten jeho fascinovaný obličej vykouzlil na mých rtech úsměv, ale jen letmý. Celou tu dobu jsem myslel na Isaaca a na to, jak moc hluboké jsou mé city k němu. Zarazil jsem se schválně před refrénem, jelikož ten jsem měl z celé písničky nejraději.
Po třídě se ozýval potlesk od Matta. Usmíval se od ucha k uchu a to způsobilo další letmý úsměv i na mé tváři. „Od kdy umíš hrát a zpívat?“ zeptal se úplně jiným tónem než doposud. „Na základce jsem se tomu chvíli věnoval,“ odpověděl jsem možná poprvé skromně. „Ta písnička v sobě nese poselství lásky a trápení a ty… Ty to zpíváš tak, jako by někdo tvoje srdce uhranul,“ dodal a v tom jsem sklopil hlavu. Už chápu, proč jsi nezavolal!“ řekl a já zvedl hlavu zpět na něj. To kvůli tomu byl na mě nasranej? „Víš, byl za mnou jeden kluk od vás ze třídy,“ začal si mnout ruce. „Myslím, že se jmenuje Isaac. Nejdřív dělal, jako že se chce sblížit, ale pak se začal vyptávat na osobní otázky.“ Hrklo ve mně. Isaac přece říkal něco o tom, že spolu mluvili.
„Ptal se, jestli jsme spolu spali, a já ho seřval. Omluvil se, ale zároveň ospravedlnil svůj dotaz tím, že mu na tobě záleží a že ho ničí, když tě vidí s někým jiným,“ pokračoval a já jen pozorně poslouchal. „Zeptal jsem se ho na rovinu, zda k tobě chová city.“ Že by? „Řekl, že neví, že je zmatený. Nejdřív si myslel, že miluje tu holku, se kterou sedí, ale potom si uvědomil, že on asi ještě neví, co to znamená milovat.“ Moje hlava opět klesla k zemi a moje srdce se roztříštilo ještě na menší kousky. „Řekl také, že nebyl nikdy tolik vystrašený ze ztráty člověka, ale že u tebe se bojí!“ Hluboce jsem se nadechl a podíval jsem se opět na Matta, který se usmíval. „Ten kluk tě miluje!“ řekl a já měl pocit, že mám srdce až někde v krku. Na sucho jsem polknul a začal jsem se zničehonic třást.
„A očividně ty, ačkoliv jsem tomu nechtěl věřit, jsi zakoukaný do něj,“ mrknul a já se rozklepal ještě víc. „To proto tu písničku tolik prožíváš!“ ukončil svůj proslov. Konsternovaně jsem na něj zíral, div jsem mu hlavu neproděravil. „Víš,“ začal jsem já se špetkou obavy v hlase. „Já nejsem ten typ, co se zabouchne každý týden… Ale když se zamiluju, tak miluju celým svým srdcem a celou svou duší!“ řekl jsem mu, položil kytaru na stůl a beze slov jsem odešel.
Ten kluk tě miluje, ten kluk tě miluje, ten kluk tě miluje, přehrával jsem si v hlavě pořád tu větu, která mi mohla srdce rozervat. Nepozoroval jsem cestu před sebou a to mělo za následek následný pád na zadek. Kolem mě letělo spousta papírů a na zemi přede mnou seděla Allison. „Jsi v pohodě?“ zeptal jsem se, a hned jak jsem se postavil na nohy, jsem jí pomohl vstát.
„Jo, jsem!“ odpověděla velmi podrážděně. „Co se děje?“ pomáhal jsem jí sbírat ty papíry ze země. „Ale, nic!“ odpověděla už mírněji, i když stále podrážděně. „Allison!“ natočil jsem hlavu na stranu a zadíval se na ni. Zastavila sbírání a podívala se na mě. „Dobře, ale nebudem to probírat tady, odnesu ty papíry do Matthewsova kabinetu a hned za tebou přijdu. Počkej tady!“ přikázala a já tedy čekal.
Rozešel se s ní? To by přece brečela! Tak co by se tak mohlo stát? bloumal jsem ve své mysli, načež ona byla rychlá a stála přede mnou. „Jdeme?“ zeptala se a já kývnul.
„Kam půjdem?“ zeptal jsem se. „Chtěla bych se projít, jestli ti to nevadí.“ „Samozřejmě, že ne!“ odpověděl jsem mile a vyrazili jsme směrem od školy. „Tak už mi povíš, co se děje?“ zeptal jsem se jí a ona sklopila hlavu. „Isaac se poslední dva dny chová divně,“ načala a něco ve mně se pohnulo. Další konverzace o něm… Jednou z něj zpakatím! „Nezvedá mi telefon, vymlouvá se, včera jsme dokonce měli jít odpoledne na oběd, ale on měl prej něco důležitýho, a tak to odvolal. Když jsem včera jela s rodiči, viděla jsem ho, jak sedí v parku na lavičce a brečí!“ To muselo bejt nejspíš, když odešel ode mě! pomyslel jsem si.
„Třeba se děje něco u něj doma!“ snažil jsem se to uhrát tak, aby nepodezřívala mě z ničeho. „Ne, to ne, s jeho tátou vychází od tý večeře, co tam byli i vaši. V tom bude někdo další! Nějaká mrcha z minulosti, která mu nedá pokoj,“ řekla a já ztuhnul a na sucho polknul. „Navíc, když jsi včera představil toho Bretta a potom jsi odjel, tak se začal chovat jako totální idiot. Říkal, že už teď ví, že toho kluka nesnáší a že ho mezi nás nepřijme. S Lydií se na tom potom pohádali a Lydie nemluví už ani se mnou!“ Že jí to nedocvaklo aspoň trochu! „Mám pocit, že se mu líbí Erica, pořád se otáčí na vaší lavici!“ Chtěl jsem se začít smát, ale to by nebylo vhodný. „Naštěstí ho Erica nesnáší, takže aspoň na to se můžu spolehnout,“ dodala a já přemýšlel, co bych řekl. „Zkus si s ním o tom promluvit!“ navrhla a já se zarazil.
„Já?“ zeptal jsem se jí jako naprosto totální idiot. „Jo, tebe má rád, celkem,“ vysvětlila mi, proč zrovna já. Sakra, vymluv se na něco, dělej! Allison přemlouvala jako otravné dítě. Bylo to neúnosné poslouchat ji kňourat skoro pět minut. Abych ji umlčel, kývnul jsem, že to pro ni udělám ještě dnes.

***

„Isaacu?“ zvolal jsem do mobilu. „Ano?“ zeptal se. „Tady Jackson, sejdeme se za deset minut v Costa!“ přikázal jsem a mobil mu zavěsil. Allison už šla domů a já se vracel na školní parkoviště pro své auto. Tam jsem potkal Matta, který se na mě usmál. Úsměv jsem mu opětoval a nasedl do auta.
Cesta do Costa mi trvala přesně deset minut. Tam už stál před vchodem Isaac, který netrpělivě vyčkával. Vystoupil jsem a stoupl si přímo před něj. „Jdeme dovnitř!“ obešel jsem ho a otevřel si vchod. On mě jen mlčky následoval. Sedl jsme si ke stolku úplně dozadu.
„Tak o čem chceš mluvit?“ vyloudil ze sebe svým smutným hlasem. „Jde o Allison,“ začal jsem, načež nás vyrušila hezká dívčina. „Co si dáte?“ zeptala se mile a stále se usmívala. „Já si dám jedno kafe,“ odpověděl jsem a její krásný úsměv jsem jí opětoval. „A já cappucino,“ ozval se Isaac. Milá dívčina si zapsala naši objednávku do notesu a odkráčela.
„Co je s Allison?“ zeptal se překvapeně. „Je z tebe zmatená a přemluvila mě, abych si s tebou promluvil!“ odpověděl jsem a Isaac sklopil hlavu. „Když ji nechceš, tak proč ji vodíš za nos?“ začal jsem zostra. „Co tak hnusnýho ti udělala, že se chováš pokrytecky i k ní?!“ Jacksone, klid! uklidňoval jsem sám sebe. „Tak tady to máte… Jedno kafe a jedno cappucino!“ přistoupila dívka ke stolu a dala nám naše nápoje. Oba jsme poděkovali a ona odešla.
Isaac stále mlčel a měl sklopenou hlavu ke stolu. „Tak vypadne z tebe něco?“ zeptal jsem se uklidněně a usrknul jsem si trošku kávy, načež jsem stále sledoval jeho sklopenou hlavu. „Kéž bych se mezi vás nikdy nepřipletl!“ řekl Isaac a já se zarazil. „Proč?“ zeptal jsem se bezmyšlenkovitě. „Protože jste všichni stejní! Jste povrchní, jste namyšlení, jste sobečtí, jste drzí a egoističtí!“ vypadlo z něj vytočeně.
Zíral jsem na něj jako na přízrak. Nechápal jsem tu náhlou změnu jeho názoru na mé přátele. Uklidnil jsem se a s úsměvem se na něj podíval. „Tos měl vědět, už když ses s ní dal dohromady,“ odpověděl jsem, když v tom zvedl hlavu a v očích měl slzy. Něco ve mně se hnulo a cítil jsem se nepřirozeně empaticky. „Myslel jsem si, že jsem tě alespoň trochu změnil, ale ty jsi pořád stejný,“ stékala mu slza z tváře přímo do cappucina. „Myslel jsem, že když se k tobě dostanu blíž, tak tě alespoň trochu přinutím něco cítit.“ Pozorně jsem mu naslouchal a nedovolil jsem si ani zakašlat.
„Isaacu,“ překonal jsem se a přerušil ho. Podíval se těmi rudými kukadly na mou tvář. „Měl jsi mi to říct narovinu a ne k tomu využívat Allison,“ řekl jsem a natáhl svou ruku na tu jeho. Po dlouhé době jsem se ho dotkl. Srdce mi bušilo o sto šest a já cítil jeho tlukot. „Poslouchal bys mě tenkrát?!“ zeptal se, ale odpověď jsme znali oba. Odtáhl svou ruku, zvedl se, z kapsy vytáhl peníze a hodil je na stůl. „Zbytek si nech!“ řekl, a než jsem se stačil vzpamatovat a něco udělat, byl už pryč.
Vyběhl jsem ven, ale nikde jsem ho neviděl. Chytil jsem se za hlavu a začal se o něj strachovat. Myslel sis, že ty jsi ten, komu je ubližováno, ale tys celou tu dobu ubližoval jemu! Cítil jsem se provinile a jako ten největší hajzl na světě. Vytáhl jsem mobil a snažil se mu dovolat, ale jeho mobil byl nejspíš vypnutý. Nasedl jsem do auta a jel jsem prohledat město.
Bohužel ani po hodině hledání jsem ho nikde nenašel. Zastavil jsem u blackhillského parku a položil jsem si hlavu na volant. Měl jsem na sebe neskutečný vztek a zároveň jsem pociťoval smutek. Všechno, co doposud dělal, dělal, aby se ke mně dostal blíž a já? Vrazil jsem mu kudlu do zad. Bouchnul jsem do sedačky, načež mi začal vyzvánět telefon. Byla to Allison. „Allison, tak co?“ vyhrkl jsem ze sebe. „Jacksone, jsi jednička! Je u mě a za všechno se mi omluvil!“ řekla radostně, a ačkoliv jsem byl rád, že alespoň někdo je šťastný, cítil jsem neskutečnou žárlivost.

***

Ve středu ani ve čtvrtek jsem neměl chuť jít do školy, a tak jsem zůstal doma. Utápěl jsem se smutkem a zlostí. Neměl jsem chuť s nikým se vidět, ani s nikým mluvit. To byl důvod, proč jsem si vypnul zvonění a z pokoje jsem vycházel jen tehdy, když jsem měl hlad. Nemluvil jsem ani s matkou, ani s otcem. Ti stejně měli hodně práce, a tak nevěnovali pozornost faktu, že s jejich synem je něco v nepořádku.

***

Byl čtvrtek večer a já se sluchátkama v uších pozoroval z okna světlo, které vyzařoval měsíc. Přemýšlel jsem o něm. O tom, jak jsem ho dohnal k slzám a k tomu, že je v nechtěném vztahu jen díky mně. Najednou jsem si všiml stínu na svých zdech, který patřil člověku, který stál za mnou. Pomalu jsem si sundal sluchátka a otočil se.
„Sakra, jak to vypadáš?“ zaječela Erica, když uviděla, v jakém stavu je můj obličej. „Erico, jdi pryč… Nemám náladu s někým mluvit!“ vstal jsem ze židle a obešel ji. „Allison a Isaac se rozešli!“ vyhrkla ze sebe a já se zastavil. Myslel jsem, že dostanu infarkt. Otočil jsem se takovou rychlostí, že to Erica ani pořádně nevstřebala. Podíval jsem se na ni. Její kamenný výraz vypovídal za vše – nevtipkovala. „Jak… Jak to?“ zakoktal jsem se. „Dneska jsem s Allison mluvila… Říkala, že u ní v úterý byl a že se jí přiznal, že je gay a že se o tom chtěl přesvědčit a že ona byla první, která si ho všimla, a tak to s ní vyzkoušel,“ začala Erica povídat a já se posadil na postel.
„Nejdřív ho prý vyhodila, ale nakonec to pochopila a poprosila ho o to, aby spolu zůstali kamarády a šli spolu na ten bál. On souhlasil,“ dosedla vedle mě a chytila mě za ruku. „Jacksone, on to udělal kvůli tobě!“ dodala a já se na ni podíval. „A teď padej, zejtra je ples a ty jdeš se mnou a já s opicí nikam nejdu, takže se jdi oholit a upravit, ať jsi na zejtra připravenej!“ vyskočila z postele a začala skákat po celém pokoji. To vytvořilo na mých ústech smích.
„Mimochodem, černá je ohraná, takže letos jdeme v modrým! Takže si sežeň modrej oblek,“ mrkla na mě a bez pozdravení odešla. Poslechl jsem ji a šel jsem se do koupelny připravit. Stoupl jsem si před umyvadlo, nad kterým viselo zrcadlo. Sakra, nedivím se, že po tobě tak vyštěkla, když tě viděla, řekl jsem si v duchu. Namatlal jsem si na obličej pěnu na holení a uchopil do ruky holítko.
I když to krásně klouzalo po mé tváři, stejně jsem se říznul. Hlavně na krku. Tak a teď si bude myslet, že jsem se chtěl podřezat! pomyslel jsem na Ericu, až uvidí šrámy na krku. Smyl jsem ze sebe ten zbytek pěny a opláchl si celou tvář. Otřel jsem se do osušky a podíval se do zrcadla. Vypadalo to, jako bych omládl o deset let. Cítil jsem se i celkem lépe a víc přitažlivější.
Přišel jsem zpět do pokoje a začal přemýšlet. Allison řekla Erice, že jí Isaac řekl už v úterý, že je gay, proč mi tedy Allison volala, že jsem jednička a že se jí omluvil? Co když jí to řekl hned po tom, co mi volala? A proč by se Allison svěřovala zrovna Erice? Najednou mi to nějak přestalo sedět. Vždyť Erica s Allison se nesnášely, a navíc můj úterní rozhovor s Allison po telefonu mi potvrdil, že jsou opět spolu.
Vzal jsem telefon a chtěl jsem se o tom všem přesvědčit sám. Nejdříve jsem vytočil Isaacovo číslo, ale ten, jako obvykle, to nebral. Tudíž jsem neměl na vybranou a musel jsem zavolat Allison. Vytočil jsem tedy její číslo a přiložil si mobil k uchu. „Ahoj,“ pozdravila veselým tónem. „Ahoj, tak co, jak to klape s Isaacem?“ zeptal jsem se naschvál. „No…,“ odmlčela se na minutku. „Rozešli jsme se!“ potvrdila to, co mi Erica řekla. „Cože? Jak to?“ dělal jsem blbýho. „To nestojí za řeč!“ odpověděla. Nejspíš jí asi nebylo příjemné mluvit o tom, že její přítel byl celou dobu gay a využil jí k tomu, aby se o tom přesvědčil.
„A s kým jdeš na ples?“ zeptal jsem se. „S ním, zůstali jsme kamarádi,“ odpověděla celkem pyšně, nebo to alespoň pyšně vyznělo. „Ty jdeš s Ericou, co?“ „Jop, s Ericou, hele, drž se, musím si ještě připravit oblek, tak se uvidíme zítra!“ ukončil jsem rozhovor, ale nejprve jsem počkal, až se rozloučí. Takže je to pravda! zaradoval jsem se, i když mi bylo Allison líto.
Otevřel jsem svou skříň s věcmi, ale nemohl jsem najít žádný modrý oblek. Krucinál! Sedl jsem si na postel a přemýšlel, kde sehnat modrý oblek. Mohl jsem bloumat, jak jsem chtěl, ale nemohl jsem si na nikoho vzpomenout. A pak mi to docvaklo. Otec nenosí nic jinýho než obleky. Vyskočil jsem z postele a vyběhl jsem z pokoje jako střela.
Otec naštěstí nebyl doma, a tak jsem poprosil matku, aby mi dala povolení se mu trochu přehrabat ve věcech. Ta samozřejmě svolila a já upaloval do ložnice, kde měl otec skříň jen s obleky. Rozevřel jsem ji a vybafla na mě dlouhá skříň. Zvenčí tak dlouhá nebyla. Připadal jsem si jako v Harry Potterovi. Začal jsem posouvat oblek po obleku, ale za boha jsem nemohl žádný modrý najít. Měl tam i dokonce červený, ale po modrém jako by se zem slehla.
Rozčíleně jsem skříň zavřel, načež do ložnice vstoupila matka. „Našel jsi, co jsi hledal?“ zeptala se zvědavě. „Ne!“ zabručel jsem. „Kterou barvu toho obleku potřebuješ?“ zeptala se a vstoupila do pokoje. „Modrou, ale otec tam žádnej modrej nemá!“ odpověděl jsem rozhořčeně. „Podívej se pod postel, měla by tam být krabice s úplně novým oblekem. A myslím, že je modrý!“ poradila mi a já si hned klekl na všechny čtyři a začal štrachat pod postelí. Opravdu tam byla krabice. Hodně se z ní prášilo a vážila celkem dost. Otevřel jsem víko a matka jen pozorně sledovala.
Měla pravdu, byl opravdu modrý a hlavně ještě zabalený. „Tvůj otec nesnáší modrou barvu, tak ho tam šoupnul, nenapadlo nás, že ho budeš potřebovat, a tak jsme ho strčili pod postel,“ řekla a já se na ni vděčně podíval. Uchopil jsem krabici a postavil se zpět na nohy. „Díky mami,“ poděkoval jsem a tak rychle, jak jsem se dostal dolů, jsem byl zase u sebe nahoře a rozbaloval ten zaprášený obal s oblekem.
Když jsem si ho vyzkoušel, padl mi jako ulitý. Měl jsem radost jako malé dítě. Byl jsem kompletně připravený a měl jsem sto chutí jít za Isaacem v tom obleku a říct mu, že ho miluju, ale něco ve mně říkalo, ať si vše nechám na zítra a jdu spát, a tak jsem taky udělal.

***

A bylo to tady, den D, který měl změnit úplně všechno. Buď k dobrému a nebo špatnému, každopádně vše by mělo své následky, které jsem byl ochoten přijmout už jen kvůli němu, protože on se stal vším, po čem moje srdce toužilo, a vše ostatní bylo zbytečné a bezcenné.
Po škole, která se táhla jako únavná přednáška o historii lidstva, jsem měl poslední zkoušku. Matt poznal, že dnešek pro mě opravdu hodně znamená. Ne tak jako dřív, že jsem myslel jen na korunku krále plesu. Hlas se mi při zpívání hrozně klepal a ruce jsem měl neskutečně rozklepané.
„Jacksone,“ přerušil Matt mé zpívání. „Takhle to dnes všechno zkazíš a nevyplyne ta krása té písně!“ namítnul a já s ním souhlasil. Musel jsem s tím něco udělat. „Zavři oči a nemysli na to, co přijde, mysli na něj, na to dobré, co jste spolu prožili. Nepřemýšlej zbytečně nad slovama té písničky, oni se ti vybaví samy a stejně tak sám se ti vrátí rytmus do ruky!“ poradil mi a já si nebyl jist, jestli něco takového zvládnu.
I přes všechny pochybnosti, které byly stále větší, jsem jeho radu poslechnul. Zavřel jsem oči a najednou jediné, co jsem vnímal, bylo moje tlukoucí srdce. Ruce se začaly uklidňovat a v hlavě jsem začínal vzpomínat na usměvavého Isaaca. Opravdu to fungovalo a bylo to neskutečné. Jedna sloka za druhou ze mě vypadávaly a já ani nemusel nad ničím okolo té písně myslet.
Otevřel jsem oči a vykulil jsem oči. S Mattem tam stál Matthews a Erica. Oba měli ústa dokořán a Matt se smál. „Tak s tímhle vyhrajeme na sto procent! Dobrá práce, Blackburne!“ pochválil mě Matthews a stále rozdýchával ten zážitek. Erica stála jako přibitá k zemi beze slov. Jako by zamrzla. „Tak teď se jdi připravit a v sedm večer se znovu uvidíme,“ pobídl mě Matt a já popadl Ericu a šli jsme.
Erica během cesty k mému autu mlčela a stále měla ten výraz jako v hudebně. Až když jsme dosedli do auta, vzpamatovala se. „Jacksone, já… Já nemám slov, úplně jsi mě zabil!“ zakoktávala se. „Tak jak to, že jsi naživu?“ zavtipkoval jsem. Žďuchla do mě a zasmála se. „Ne fakt, je to úžasný!“ řekla, čímž ve mně vzbudila pyšnost. Teď stačilo jen, aby to zabralo na něj.

***

Nabídl jsem Erice, že se může připravit u mě, a ta to přijala. Jeli jsme tedy ke mně, kde začala pořádná fuška.
Hned jak jsme přijeli, na Ericu čekala moje mamka, která se už po telefonu nabídla jako výpomoc, a tak jsem Ericu skoro tři hodiny neviděl. Já zalezl k sobě do pokoje a začal vše chystat. Ještě pro jistotu jsem si zkusil zazpívat tu písničku. Navíc jsem využil tu Mattovu radu a řekl si, že to použiju i při vystoupení. Obvykle jsem trému neměl, ale tohle bylo jiné. Byla to neskutečně obrovská výzva, ve které šlo pro mě o všechno.
Poté jsem se přesunul do koupelny a šel se raději ještě osprchovat. Voda byla uvolňující. Zapomněl jsem na veškerý stres a bolest, kterou jsem za poslední týdny cítil. Další činnosti už tak uvolňující nebyly, ale bylo to pořád lepší než se připravovat na písemky.

***

Bože, prosím, ať pochopí, že toho všeho lituju a že ho miluju celým svým srdcem! obrátil jsem se ke starému známému, kterého jsem znal jen v opilství. „Tak, letos si jdeš pro něco významnějšího, než je korunka, tak to prosím nezbabrej!“ stál jsem před zrcadlem a prohlížel jsem sám sebe v kvádru. Vlasy ve stylu Matthew Daddario, oblek jako James Bond v modrém a srdce v krku jako Jackson Blackburn. Poprvé jsem sám sebe nepoznával. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měl ofinu nakulmovanou, nebo tím, že tohle prostě nebyl můj styl, ale cítil jsem se v tom neskutečně pohodlně.
Vytáhl jsem mobil a chtěl vytočit Isaacovo číslo. Měl jsem tak strašnou chuť mu vykřičet do telefonu, co k němu cítím, ale něco mi říkalo, že tváří v tvář to bude mít větší hodnotu, a tak jsem telefon raději vypnul. Bylo krátce před sedmou, a čím víc jsme byli blíž tomu okamžiku, tím víc jsem slyšel své srdce tlouct. Jako kdyby bubny ohlašovaly příchod něčeho velkého a magického.
Sešel jsem dolů a stoupl si před dveře, kde jsem čekal, až Erica s mou matkou sejdou, když v tom mé oči zahlédly překrásné děvče nebo spíš překrásnou ženu, která se elegantně vznášela po našich dřevěných schodech. Má ústa byla doslova a do písmene jako vrata dokořán otevřená. „Jacksone, zavři tu hubu!“ řekla a tím celý ten moment zkazila. „No vypadáš jako dáma, ale slovník moc dobrý nemáš!“ reagoval jsem na její troufalou poznámku. „Jsem Erica Golightly, já můžu mít slovník, jakej chci!“ odpověděla a stoupla si přede mne.
Krásné upnuté šaty s výstřihem krásně vyrýsovaly její postavu. Dlouhé vlnité kadeře zakrývala její ramena a krk zdobil nechutně drahý řetízek s připnutým diamantem. Obličej měla nalíčený stále stejně jako vždycky, jen možná trochu ubrala na make upu. Nepoznával jsem ji, neboť ona si šaty brala jen tehdy, když se něco konalo a nebo se jí nějaký hoch zamlouval a ona věděla, kde bude večer pařit.
„Tobě to taky sluší, Isaac ti padne k nohám, až tě uvidí!“ mrkla na mě a já jí ukázal, ať mlčí, neboť jsem nevěděl, zda o Isaacovi ví otec, který seděl vedle v pracovně. „Kde jsi nechala mamku?“ zeptal jsem se udiveně. „Říkala, že na ples přijedou i s tvým tátou o něco později, protože jsem jí dala zabrat, ale tvoje vystoupení stihnou!“ řekla a vybídla mě, ať jdeme. Zakřičel jsem tedy přes celý dům, aby oba slyšeli, že jsme s Ericou na odchodu.

***

Zaparkoval jsem přímo před budovou zábavního centra, kde se celý ples odehrával. Srdce jsem měl stále v krku. Cítil jsem, jak mi tepe každá žíla v těle. Nohy mi dřevěněly a můj dech se zrychloval. Erica si toho hned všimla a položila mi ruku na rameno. „Jacksone… Ty to zvládneš!“ snažila se mě uklidnit, ale já měl stále ty samé obavy jako celý den. Co když to zkazím? Co když to nepochopí? Co když si bude myslet, že to je jen písnička a ten text je mi ukradený?
Vystoupil jsem z auta a obešel ho. Erica obmotala svou ruku kolem mé a stoupli jsme si ke dveřím hlavního sálu, kde seděli nějací pošukové z prváku a vybírali peníze za vstup od rodičů. Mohli na nás oči nechat, když jsme procházeli. „Trochu sebevědomí, ať vedle tebe nevypadám jako namyšlená kráva!“ šeptla Erica s hlavou nahoru a šibalským úsměvem na tváři. Potřeboval bych na pár chvilek starýho Jacksona! zvolal jsem v duchu, jako kdybych mluvil se svým mozkem, aby aktivoval toho bezpáteřního idiota. Nebudete věřit, ale ono to fungovalo, když jsem viděl ty pohledy prváků.
Rozevřely jsme dveře od sálu, kde hrál zrovna refrén písničky Hotter Than Hell, což přesně sedělo na nás dva. Opravdu mě dostávaly pohledy všech, včetně Lydie a Bretta, kteří netrpělivě čekali na zahájení bálu. Hledal jsem všude Allison s Isaacem, ale vypadalo to, že ještě nedorazili.
Erica běžela za Lydií, aby se přivítali, a já šel za Brettem ke stolu. Sál byl celkem plný na to, že bál začínal až v půl osmé a v sedm se měli sejít pouze studenti. „Čau,“ vyhrkl na mě Brett s úsměvem od ucha k uchu a objal mě. Jeho objetí jsem opětoval a též ho pozdravil. „Kámo, kdybych neměl holku, tak s tebou půjdu na záchody a rozjedem to tam spolu,“ pošeptal mi do ucha a já si uvědomil, že mi tím vlastně řekl, že se s Lyd dali dohromady. „Tak to gratuluju!“ ozval se ječící hlas Ericy, která společně s Lyd skákala. „Takže jste spolu?“ zeptal jsem se jako opožděný magor a odtrhnul se od Bretta. „Díky tobě!“ poplácal mě po rameni.
„Sednem si, ne?“ pobídla nás šťastně Lydie a všichni jsme usedli ke stolu. „Isaac s Allison tady nejsou?“ zeptala se Erica, čímž mi přečetla veškeré myšlenky, které jsem měl. „Šli si pro pití,“ odpověděla a já přejel očima po celém sálu. Nebylo možné je nikde zahlédnout díky vzrůstajícímu počtu hostů. „Čaute lidi!“ ozvalo se za mými zády. Byl to Danny v doprovodu neznámé holky. „Čau,“ vstal jsem a přátelsky jsme se objali. Když jsem ho pustil, zdřevěněl a rozevřel svá ústa dokořán. Byl tak v hajzlu, že ani neslyšel, že mu ta dívka něco říkala.
Podíval jsem se směrem, kterým koukal on, a došlo mi to. Byl tak ulítlý z Ericy. Jak jsem řekl již v samém startu tohohle příběhu – Danny měl obrovskou slabost pro Ericu, kterou ona občas využila, takže nebylo divu, že i teď ho Erica úplně odrovnala.
Usmál jsem se a lusknul mu prsty před očima. Vrátil se z astrálního cestování zpět do reality. „Kurva drát! Ta je nějak víc sexy než obvykle, ne?“ žďuchnul do mě, načež mu přiletěla obrovská facka od té mladé cizinky. „Kreténe jeden!“ zařvala na něj přes celý sál a odešla. Ten se začal smát a s ním my všichni. „No jo no, Danny,“ popíchla Erica a všichni jsme zahlédli, jak na něj mrkla. To způsobilo opět nic nevnímání v Dannyho hlavě.
„Ahojte,“ přišla ke stolu Allison, která dnes vypadala také jinak než obvykle. Bylo to možná tím, že konečky svých vlasů měla na blond a měla vlasy o něco kratší. A vedle ní si stoupl on. V tu chvíli jsem pochopil Dannyho. Nevěnoval mi ani pohled a to mě odrovnávalo ještě víc. Pozdravil jsem a posadil se, neboť Matthews už byl na pódiu a připravoval se k zahájení plesu.
Z jedné strany vedle mě seděla Erica a z druhé strany Brett s Lydií. Naproti Erice usedla Allison a přímo naproti mně seděl on, kde mu po pravé straně dělal společnost Danny. Jen aby se na mě nekoukl, koukal buď do strany, nebo do stolu. „Klid, on se podívá!“ nahnula se Erica k mému duchu, a když se od něj odvrátila, mrkla na mě a otočila svou hlavu směrem k pódiu. Radši se na něj nedívej! Nebude tě to tolik bolet! promluvil můj vnitřní hlas a já poslechl a odvrátil jsem svůj pohled směrem k pódiu jako Erica a všichni ostatní.
„Studenti a studentky, dámy a pánové, vítám vás na dvacátém plese královen a králů střední školy v Black Hills. První věc je, že jste celý rok hlasovali pro vaše favority na krále a královnu tohohle ročníku a tím hlasováním jste poslali tři nejlepší studenty a studentky do finálového kola, o jehož vítězi rozhodnete dnes večer. Za chlapce jste do finále poslali,“ rozevřel papír, na kterém měl napsaná jména, „Dannyho Halea,“ vyřknul Dannyho jméno a všichni v sále začali tleskat. Danny, jako každý rok, se jen šibalsky usmál, jelikož věděl, že v tom seznamu bude vždycky. „Jacksona Blackburna,“ přečetl mé jméno. „Díky,“ pronesl jsem si pod nosem a byl zvědavý, komu bude patřit to třetí jméno, jelikož to se každý rok střídalo. „A Isaaca Talbota,“ zadivil se i sám Matthews. Pro všechny to bylo překvapení, ale já to věděl už dopředu, jelikož patřil do naší party.
„A z děvčat,“ najednou zmáčkla mou ruku tak silně, až jsem povyskočil. „Lydia Branwell,“ vyřknul a Lydia měla, stejně jako Danny, ten šibalský úsměv. „Allison Wesley.“ „Jak jinak,“ pronesla Allison a dala ruce do vzduchu, čímž vzbudila pískání a pokřik jejího jména po celém sále. Když Erica slyšela, jak skandují její jméno, měla vztek a zmáčkla mou ruku ještě víc. „A Erica Golightly,“ dokončil čtení jmen a Erica konečně pustila moji ruku. Allison sice vzbudila jekot po celém sále, ale Erica způsobila takové „hromobití“, až jsem si myslel, že popraskají okna.
„Máš to v kapse!“ zašeptal jsem jí do ucha a ona se jen radostně usmála. Otočil jsem se na Isaaca, který jen koukal do stolu, ale bylo vidět, že schovává úsměv. Měl radost z toho, že se stal populárním a oblíbeným. Ačkoliv nás všechny popularita a oblíbenost změnili od základů, on zůstával stále stejný a to mě fascinovalo.

***

Uběhla dlouhá hodina, která se zdála být jako věčnost. Seděl jsem stále naproti němu, ale nemohl jsem nic udělat, neboť jsem věděl, že by mě neposlouchal a odešel by. Všichni kolem chodili vhazovat své hlasy do uren u východu. Nevšímal jsem si toho, jelikož to pro mě v tu chvíli nemělo žádnou váhu. Dva roky po sobě jsem vyhrál, takže mi to letos bylo opravdu jedno, šlo mi hlavně o to, aby pochopil, že je to nejcennější, co jsem v životě měl a mám.
„Jsem zvědavej, jestli i letos bude králem Jackson, když se chová tak divně!“ uslyšel jsem povídat si dvě holčiny za mnou. To přinutilo Isaaca zvednout hlavu a poprvé za celou dobu se na mě podíval. Ten pohled mě odrovnal. Plný znechucení a odporu. Miluju tě, křičela moje mysl a nutila mě, abych mu to vykřičel do obličeje, ale má pusa v tu chvíli byla zamrzlá a jediné, na co jsem se zaměřoval, byl ten jeho krutý pohled.
„Podle mě má letos hodně velkou šanci ten novej v jejich partě,“ reagovala ta druhá na poznámku své kamarádky. „No nevím, zaslechla jsem, že je gay, a Jackson takový lidi nesnáší, proto se chová divně,“ odpověděla jí ta první. „Ale vždyť chodí s tou brunetou Allison, ne?“ „Prej se rozešli kvůli tomu, že se jí přiznal!“
Isaac zničehonic vstal a já zůstal u stolu jako jediný. Sledoval jsem, kam míří, ale on se ztratil v tom velkém davu lidí, který obklopoval celý sál. Otočil jsem se a podíval se na obě holčiny. „Že byste se začaly starat o svůj život a přestaly řešit ty naše, co vy na to?“ vyřknul jsem zhurta. Obě se zdály být jak přikované k těm dřevěným židlím. Se znechucením jsem se otočil zpět a naproti mně, na Isaacově místě, seděl Brett. „Prokouknul jsem tě!“ řekl a hodil na mě šibalský úsměv. Já nechápal jeho poznámku, a tak jsem mu pohledem naznačil stav mého chápání. „Ty jedeš po tom Isaacovi!“ vyhrkl ze sebe a já ztuhl. To je to tak vidět? „O čem to mluvíš?“ hrál jsem pořád s nechápavým pohledem. „Ale no ták, házíš na něj od začátku zamilovaný pohledy, doufáš, že si tě všimne, a když uhne pohledem, tváříš se ublíženě! To on je důvodem tvýho divnýho chování!“ usoudil z mých očí.
Nevěděl jsem, co mu na to říct, snažil jsem se uhýbat pohledem a vlastně i tím jsem mu to potvrdil, jelikož jeho další reakce mě celkem dostala. „Takže je to pravda?!!“ vyskočil ze židle a vykulil oči. „Jop, je! A sedni si!“ byl jsem ještě víc rozrušený než obvykle. „No kurva!“ usedl zpět na místo. „Ale nikomu ani muk, nechci, aby to někdo věděl, zatím!“ přikázal jsem mu. „Jasný, že to nikomu nepovím, jen se mi zdá, že tě má pěkně na háku,“ řekl a já se začal cítit jako ten největší zoufalec. Otočil jsem svou hlavu směrem k parketu, kde jsem ho zahlédl. Zdá se mi to, nebo flirtuje s tím klukem? Za celý večer se ani jednou od srdce neusmál a teď, díky tomu klukovi, kterého jsem ani před tím na naší škole neviděl, rozhazoval svůj zářivý úsměv na každého.
„Tak, všichni se usaďte na svá místa!“ přikázal Matt do mikrofonu na pódiu a vyčkal, až se všichni usadí. Brett se přesunul na své místo a Isaac se vrátil zpět opět s tím kamenným výrazem. „Je čas na jednotlivá vystoupení, chci poprosit, aby dozadu přišli Susan Tateová za první ročník, Helen Darlingová za druhák, Jackson Blackburn za třeťák a Caroline Kutchinski za čtvrťák,“ řekl a mně se v tu ránu sevřelo hrdlo. Blížil se ten osudný okamžik.
Vstal jsem a s těžkýma nohama jsem se táhl dozadu za Mattem. Snažil jsem se zhluboka dýchat, ale nešlo to, jelikož jsem se cítil, jako kdyby mi někdo mačkal plíce. Jacksone, no ták! snažil jsem se povzbudit. Vyšel jsem po třech schodech na pódium a rychle jsem zašel za visící závěsy. Jestli tohle přežiju, tak budu machr!
„Takže děvčata a Jacksone, pamatujte, jak jsem vám radil, nemyslete na tu věc, no můžu říct zpívání, protože budete všichni zpívat. Myslete na hezké okamžiky, které jste v životě prožili, a ty vás potáhnou kupředu!“ připomněl nám a mrknul na mě. „Holky, vy půjdete přesně od nejmladší po nejstarší a Jackson půjde jako poslední, jelikož je jediný kluk mezi vámi,“ děvčata jen přikývla a já se vděčně podíval na Matta, který to udělal naschvál, neboť věděl, jak moc důležité to vystoupení pro mě je.
Vylezl zpět na pódium a nějakým způsobem mě tou svou mluvou uklidnil. „Takže lidi, zastavuju hlasování o krále a královnu plesu,“ ukončil hlasování. „A jako první vystoupí Susan Tateová z prváku s písní Into You od Ariany Grande,“ uvedl první vystoupení a ta holka z prváku vešla na pódium za ním jako absolutní profesionál. Nechápal jsem, jak to zvládla utnout.
Její vystoupení začalo a Matt přišel zpět dozadu. Všude byl klid a všichni poslouchali hlas té prvačky. Připadal jsem si proti ní jako amatér. Nepatrně jsem odhrnul ten závěs, nebo co to bylo, a koukl se směrem k našemu stolu. Isaac s napětím koukal na vystoupení té dívčiny s velkým obdivem, ostatně jako celý sál. Doufám, že mu ten pohled vydrží, až budu vystupovat já, pomyslel jsem si.

***

Vystoupení těch dvou dalších jsem nějak přeslechnul, neboť jsem seděl na židli a přemýšlel o možné katastrofě, která se zdála pravděpodobnějším výsledkem tohohle všeho. Skončilo vystoupení té čtvrťačky a já byl na řadě. Začínal jsem panikařit tentokrát i zvenčí. „Já… Já to nedám, to nejde, tohle, já…,“ zakoktával jsem, když v tom mě silně chytil Matt za ramena. „Jacksone, poslouchej, to dáš, uklidni se, zhasnu světla po celém sále, světlo bude čistě jen na tobě, ale ty zavři oči a vybav si tu nejhezčí vzpomínku, kterou na něj máš! Oči otevři, až si budeš jist, že to zvládneš!“ řekl a objal mě. Stále jsem cítil moje srdce bušící nebezpečnou rychlostí a můj dech byl tak zrychlený, až jsem měl pocit, že Matta odfouknu. Odvrátil se ode mě a podal mi kytaru. „Zvládneš to!“ řekl a popohnal mě přímo k tomu závěsu. Nejdřív vyšel on. „Dámy a pánové, je tu poslední vystoupení, s písničkou Mercy zpívanou v originále Shawnem Mendesem, dnes vystoupí Jackson Blackburn ze třetího ročníku,“ uvedl a zašel zpět.
Vešel jsem na to pódium. V jedné ruce kytaru, v druhé židli. Tu jsem postavil před stojan s mikrofonem a usedl na ni. Opravdu byla všude zhasnutá světla. Zářilo pouze nade mnou. Nadechl jsem se a začal hrát. Po chvilce jsem začal zpívat a zavřel jsem oči. Vzpomínal jsem na tu vášnivou noc, kdy jsem si uvědomil, že k němu chovám hluboké city.

Ke konci jsem otevřel oči a podíval se do strany, kde seděl Isaac s mými přáteli. On se fakt kouká s otevřenou pusou, zaradoval jsem se. Dozpíval jsem poslední tón a všude se rozsvítila světla. Všichni v sále, včetně mých rodičů a přátel, stáli a tleskali nehorázně nahlas. Usmál jsem se a podíval se na Isaacovo místo, ale najednou tam nebyl. Začal jsem očima projíždět celý sál, ale vypadalo to, jako by se vypařil. Zalezl jsem zpět dozadu, kde jsem odložil kytaru, a rychle se běžel podívat ven. Ani tam nebyl. Sakra, kde jsi?!
Zašel jsem zpět do sálu a běžel se zeptat Ericy, která stála u stolu, jestli neví, kde je Isaac. „Říkal, že se jde opláchnout na záchod,“ odpověděla s úsměvem. „Takže klid, klid,“ zakřičel Matt do mikrofonu a všichni utichli. Já se chtěl vydat na záchod, ale Erica mě nepustila. „On přijde sám!“ řekla a já se na ni udiveně podíval. „Pochopil, co jsi mu tou písničkou chtěl říct, a to ho dostalo, dej mu chvíli čas!“ řekla a já, ačkoliv jsem si s ním hrozně moc chtěl promluvit, jsem ji poslechnul.
„Je čas vyhlásit krále a královnu plesu roku 2015/2016,“ vyhrkl Matt do mikrofonu a v ruce držel dvě obálky – jednu růžovou a jednu modrou. Já a moji přátelé jsme se na sebe podívali a všichni se začali hrnout dopředu až na mě. Letos mi o to opravdu nešlo.
„Královnou plesu se stává,“ rozdělal obálku a vytáhl kartu se jménem. Sálem oplývalo nehorázné napětí a ticho. Najednou jsem zahlédnul Isaaca, jak vyšel z chodbičky od záchodů. Podíval se hned na mě a otočil se hned na pódium. Dal se do chodu a blížil se k našemu stolu. „Erica Golightly!“ vykřiknul Matt do mikrofonu a až od pódia bylo slyšet, jak Erica začala křičet a všichni kolem ní také. To Isaaca zastavilo a podíval se na mě se smíchem. Začal jsem se taky smát.
„Chci vám moc všem poděkovat, jste úžasní!“ vyřkla do mikrofonu a otočila se, aby si přebrala korunku a květinu od Matthewse. Isaac během té doby stačil dojít až ke mně. Měl stále na tváři ten úsměv, který ve mně vyvolal pocit blaženosti. „Ta se z toho brzo zblázní,“ řekl a já se na něj podíval. Nečekal jsem, že na mě promluví jako první.
Matt na pódiu stačil rozdělat i modrou obálku s kartou. Co jsem pozoroval, tak Isaaca to moc nebralo, za to Danny, který stál pod pódiem, se choval jako kdyby ho na nože brali. Já jen klidně stál a sledoval celý sál s lidmi, kteří napjatě čekali až Matt něco promluví. „A králem letošního plesu je…,“ zasekl se a schválně všechny napínal ještě nějakou chvíli. „Jackson Blackburn!“ zařval a všichni v sále se otočili na mě. Usmál jsem se a podíval se na Isaaca, který tleskal. „Hlavně prosím tě nebreč!“ řekl a strčil do mě, abych si šel pro tu bezcennou korunu.
Dal jsem se do pohybu a za pár sekund jsem stál vedle Ericy, která také tleskala. „Fíha lidi, tak i třetím rokem, moc vám děkuju. Všichni, co jste tady, byste si ji zasloužili!“ Najednou celý sál zmlknul. Starý Jackson by se naparoval na pódiu a pronesl by něco velmi chytrého, ale já už měl toho všeho dost, a právě proto se všichni zarazili. Zničehonic začali tleskat ještě víc. „Tak co, vyšlo to?“ zeptal se Matt, když mi nasazoval korunu na hlavu. „Už se se mnou baví, takže pokrok!“ řekl jsem nadšeně a on mi podal ruku. „Gratuluju,“ řekl a pustil mou ruku.
„Letošními vítězi jsou Erica Golightly a Jackson Blackburn!“ zakřičel Matt do mikrofonu a opět celý sál tleskal. Erica stála vedle mě a tvářila se, jako kdyby vyhrála miss world či co. „Neprožívej to tolik!“ žďuchnul jsem do ní s úsměvem. „Hele, ty jsi to vyhrál už po třetí, já poprvé, tak mě nech si to užít!“ odůvodnila mi své přehnané chování.
Ano, byla to pravda, ačkoliv se tomu nedalo uvěřit, neboť Erica byla nejvíc sexy holka, jakou kdy Blackhillská střední zažila, ale opravdu vyhrála poprvé. V prváku byla nominovaná, ale vyhrála Lydia a vloni jí radost zkazila Allison, když jí výhru vyfoukla o jeden hlas. To byl důvod, proč jsem ji nakonec nechal, ať si to užije.
Odkráčel jsem z pódia a sundal si tu směšnou korunu z hlavy. Pochopil jsem, jaké jsem byl dítě, když jsem stál o obyčejnou plastovou korunku dva roky po sobě. Vlastně dva a půl, dokud jsem nevěděl, že moje srdce bude patřit Isaacovi, který stál přede mnou a věnoval mi svůj nejkrásnější úsměv. „Asi bychom si měli promluvit,“ vypustil ze svých překrásných úst a já jen kývl hlavou.

***

Šli jsme na druhou stranu od budovy do parčíku a sedli jsme si na lavičku. Bylo ticho, které mě doslova odrovnávalo. „Asi bych se ti měl omluvit!“ vyhrkl jsem, načež se ke mně Isaac zbrkle natáhnul a políbil mě. Chytil mě se vší silou a přimáčkl k sobě. Vykulil jsem oči a začal si užívat ten pocit bezpečí a to sálající teplo z jeho těla. Odpojil svá ústa od těch mých a zadíval se mi do očí. „Asi přicházím o rozum! Ničíš mě tím nejdokonalejším způsobem, jakým se člověk dá zničit. Mám tě plnou hlavu, a ať se snažím sebevíc, nemohu tě z ní vyhnat! Miluju tě, Blackburne, víc, než si vůbec dokážeš představit!“ vyslovil své pocity a já měl pocit, jako kdyby mi četl z duše. „Omlouvám se ti za všechno, ale… Snažil jsem se tě dostat, nevěděl jsem, zda to myslíš vážně, nebo mě chceš jen zničit. Vím, že jsem egoistickej, povrchní a namyšlenej parchant, ale od tý doby, co jsem si uvědomil své city k tobě, jsem jiný. Nad vším přemýšlím, začínám si uvědomovat, jaká naivka jsem byl,“ vysvětloval jsem mu svou situaci a on udělal přesně to samé, co před chvílí.
„Neomlouvej se!“ přikázal a já poslechnul. „Miluju tě!“ vyslovil jsem konečně i já ta dvě slova plná emocí a pocitů.

***

Vešli jsme zpět do toho velkého sálu, kde už všichni tančili. Zahlédnul jsem své rodiče, jak sedí na našich místech, a tak jsem Isaacovi řekl, že je jdu pozdravit. Usmál jsem se na něj a dal se do pohybu. „Jacksone, to vystoupení bylo úžasné, dojal jsi mě!“ stírala si matka zbytky slz ze své tváře. „Děkuju,“ objal jsem ji. „Opravdu, Jacksone, pokud tě baví zpívat, tak to nezahazuj a jdi do toho, vážně jsi mě překvapil!“ vyslovil otec, který vypadal velmi pyšně. I toho jsem objal a poděkoval mu.
„Musím letět, někdo na mě čeká, tak se uvidíme doma a děkuju, že jste přišli!“ dal jsem se do běhu, načež mě zastavila Erica, která se stačila během té chvilky dostat maličko do nálady. „Jacksone, pojď si trsnout!“ Ani jsem neměl možnost se bránit, když mě při těch slovech čapla za ruku a odtáhla doprostřed parketu.
Hrála písnička Just Give Me A Reason od Pink, která Erice imponovala už od té doby, co vyšla. Chytil jsem ji jednou rukou kolem a pasu a v té druhé jsem držel její dlaň. „Tak co, už jste si dali pusu?“ začala vyzvídat. „Hele, to neznamená, že když jsi královna, že se ti budu zpovídat!“ zasmál jsem se, aby pochopila, že to myslím ze srandy. „Jo, dal mi hned několik!“ odpověděl jsem na její otázku. „Víš, Jacksone, už dlouho jsem tě neviděla tak šťastnýho… Vlastně nikdy,“ řekla a já měl pocit, že má pravdu. Šťastný jsem samozřejmě byl hodněkrát i předtím, ale ne takhle.
„Jak to teď mezi váma bude?“ zeptala se a já si uvědomil, že ani já sám nevím. Přece se s ním nebudeš scházet tajně! „Nevím, Erico,“ odpověděl jsem sklesle. „Poradím ti, jednu velkou sympatii měl u mě starej Jackson,“ řekla a já nechápal. Erica milovala starýho Jacksona a ten měl opravdu hodně vlastností, které ona milovala. „Jakou?“ zeptal jsem se tedy, aby mi to bylo jasné. „Nezajímalo ho, co si většina lidí myslí!“ V tom momentu mi docvaklo, co mi tím chce říct. „A tobě podle mě už na popularitě stejně nesejde!“ dodala, čímž zkazila ten pěkný okamžik, ačkoliv měla pravdu. „Tak jdi!“ řekla a já poslechnul. Prošel jsem davem tančících lidí až k Isaacovi, který usrkával cosi z kelímku.
„Smím prosit?“ požádal jsem o tanec. „Jako tady? A přede všemi? A jak to vysvětl…,“ přitisknul jsem své rty na jeho, aby přestal mluvit. Najednou jsem na těle cítil, jak na nás všichni civí. Odtrhnul jsem se a nezajímalo mě, že koukají. „Stačilo říct ano!“ řekl jsem a Isaac se zakřenil a já uchopil jeho ruku a vedl jsem ho na parket, kde nás všichni sledovali, jako kdyby viděli ducha.
„Co je lidi, copak nemáte nic jinýho na práci!“ začala řvát Erica po všech. „Přesně, hleďte si svýho!“ přidal se Brett, který držel udivenou Lydii. Všude možně jsem se snažil najít Allison, ale nemohl jsem ji najít. „Ona to věděla už delší dobu, že já mám oči pro tebe a ty zas pro mě, jen si to nechtěla připustit!“ zašeptal mi Isaac do ucha. „Jak to víš?“ zeptal jsem se. „Sama mi to řekla, to proto ti potom lhala do telefonu, že jsme spolu, aby se o tom přesvědčila, a ty jsi ji tím dneska utvrdil u toho stolu,“ řekl a já se začal šklebit. „Pěkně jste to měli vymyšlený!“ řekl jsem. „Tak stejně jako ty s tou písničkou!“ reagoval a začali jsme se oba smát.
Nechal jsem se táhnou jeho tanečními schopnostmi a jeho svalnatými pažemi. Připadal jsem si jako ve snu, ze kterého se opravdu nikdy nechci probudit.

***

Uběhlo pár dní po plese. Každá chvíle strávená s ním byla neskutečná. Bylo úžasné nemuset přede všemi nic tajit a jít ve škole za chapadlo s tou mou nestvůrkou. Ukázalo se, že Allison nám to i přála, a to mě těšilo ze všeho nejvíc, že nebyla jako ostatní bejvalky, který nedaj svýmu ex pokoj.
Brett s Lydií byli nejpopulárnější pár na škole. Každý jim záviděl a všichni chtěli být jako oni. Danny pořád ujížděl na Erice, která mu několikrát jasně vpálila, že nemá zájem, a tak se Danny snažil najít náhradu. Nakonec se tou náhradou stala Allison, která Dannyho zkrotila k nepoznání.
Erica se nehnala do vážné známosti. Preferovala spíše známost na jednu noc. Ovšem i ona měla své slabé chvilky, kdy záviděla Brettovi s Lydií nebo mně s Isaacem. Matt po konci roku dal výpověď a ze školy odešel. Vrátil se do svého milovaného Londýna, kde vyučoval na univerzitě. Bylo mi to celkem líto, jelikož Matt byl jeden z mála normálních učitelů.
A co se týče mě – moji přátelé se mnou zůstali i po tom velkém skandálu. Popularita na škole se přenesla na mladší maso, kterým byl Brett. Občas jsem si postesknul po starých časech, ale Isaac mě vždy dokázal přesvědčit, že přítomnost je mnohem lepší a to díky němu.
Láska se ukázala být jako mocná a krutá čarodějka, která mění životy od základů. Avšak ještě před půl rokem jsem si nepomyslel, že Jacksona Blackburna zasáhne něco tak mocného a silného. Ale popravdě, nic už měnit nechci, neboť všechno, co jsem chtěl, jsem měl u sebe a nic víc jsem nepotřeboval.

KONEC