J & I - Lidé z lepší společnosti - 3. část

Ještě, že jsem na povrch neoblomný jako skála. „A co já s tím? Nejsi jedinej, se kterým si užiju,“ řekl jsem přesvědčeně, i když jsem věděl, že nikoho takovýho už neseženu. „Jako obvykle, arogance je tvoje druhé jméno!“ řekl a já se usmál. „Za tu dobu už sis na to mohl zvyknout,“ řekl jsem s úsměvem a odešel jsem. Nechal jsem ho tam stát jako solný sloup. Tvářil jsem se velice vesele, ale stále jsem se nemohl zbavit toho pocitu prázdnoty. Bylo to horší, než když se mi rozbil iPhone.
Vzal jsem do ruky mobil a zavolal Dannymu, jestli nechce jít na oběd. Ten souhlasil, a tak jsme se sešli ve školní jídelně.
„Kams běžel po vyučování, vole?“ zeptal se a já neměl žádnou dobrou výmluvu. „Já… Já… Já…,“ zakoktal jsem se, když v tom mě přerušil: „Už nic neříkej, mně je to jasný,“ zasmál se a já zvedl jedno obočí, abych mu dal najevo, že absolutně nemám ponětí, o čem tu hovoří. „Potřeboval jsi srát!“ Hovado! pomyslel jsem si, ale jako výmluva to znělo celkem obstojně.
„Slyšel jsem, že sis v sobotu po párty pořádně užíval s Ericou!“ začal rýpat. Víte, on se Ericu snažil sbalit dost dlouhou dobu, ale jí se nelíbil, vždycky jela po mně a to mu hrozně vadilo. „No, byl to úlet, byl jsem opilý a ta barmanka už se tam olizovala s nějakým jiným!“ ospravedlnil jsem svou chybu, i když to byla velmi pěkná chyba. „Bro, vždyť jsem ti říkal, že už mě Erica nebere!“ Lháři! zanadával jsem mu.
Najednou se Danny zarazil, když se koukl směrem ke vstupním dveřím. Vlastně všichni byli, jako by viděli ducha. Otočil jsem se tedy taky a něco ve mně se hnulo. Z toho konsternovaného zírání mě vyvedla rána do stolu, kterou způsobila Lydia. „Co… to k čertu je?“ zeptala se a Danny se opět otočil ke vstupním dveřím. „Allison a Isaac!“ odpověděla Erica, která právě teď taky přišla.
„Aby se z nich všichni neposrali!“ vyhrkl Danny a bylo to, jako by mi viděl do hlavy. Přesně to jsem si myslel taky. „Tady je někdo plnej závisti!“ řekla Erica a sedla si vedle Dannyho, který dojídal svůj oběd. „Co bych měl závidět?“ zeptal se Danny s plnou pusou. „Taky sama nevím,“ ozvala se Lydia, která dosedávala vedle Ericy.
„Čaute lidi,“ vyhrkla najednou Allison, která držela Isaaca za ruku. „S Isaacem už se všichni znáte ne?“ zeptala se, aniž by ji někdo stačil pozdravit. Všichni pokývli hlavou až na mě. Dělal jsem, jako že ho ani znát nechci. „Můžem si přisednout?“ zeptala se a opět všichni souhlasně přikývli. „Hele lidi, já už půjdu, musím si jít ještě něco zařídit, tak se uvidíme odpoledne na fotbale,“ vstal jsem ze židle a rychle se zbavil těch dvou. Nečekal jsem ani na pozdrav a odešel jsem.

***

Projížděl jsem městem a myšlenky jsem měl stále u toho okamžiku v šatnách. Copak jsem se dočista zbláznil, vždyť můžu spát s kýmkoliv chci! Nechápal jsem sám sebe. To, co se se mnou dělo, bylo zvláštní. Najednou mi začal zvonit telefon. Podíval jsem se tedy, kdo má v zájmu se mnou zrovna teď hovořit. Byl to Danny. „Noo, co potřebuješ?“ zeptal jsem se otráveně. „Kde jsi, za patnáct minut začíná trénink!“ „Už jedu!“ oznámil jsem a položil jsem telefon. Obrátil jsem auto a jel jsem zpět do školy.
Když jsem dojel, zamířil jsem rovnou do šaten, kde už čekal Danny. „Kdes byl?“ zeptal se naléhavě. „To je moje věc, teď jsem tady!“ odpověděl jsem nezaujatě. „Hej, mluvili jsme na obědě s tím Isaacem a on je fakt v poho!“ No super, zrovna teď o něm potřebuju zjišťovat věci. „Hmm,“ vůbec jsem nechtěl slyšet ani to jméno, natož se o něm nějak bavit. „Co tě žere?“ strčil do mě a já se na něj podíval, jako kdybych ho měl v tu chvíli rozkopat. „Nic, jasný? Dej mi pokoj!“ Proč jsem sakra tak hnusnej? Nechápal jsem sám sebe.
„Na hřiště!“ zařval kouč. Trénink začal a trenér nás nechal oběhnout celé hřiště pětkrát. Zvládal jsem to s přehledem, jelikož moje kondička byla perfektní. Ostatně jako všechno. Doběhl jsem jako první a všiml si, že na tribuně sedí Erica, Lydia a Allison. Kdepak asi Alenka zapomněla svého miláčka? zamyslel jsem se. „Jacksone! Prober se! Vedu ti posilu do týmu!“ zařval kouč a zpoza trenérových zad se vynořil Isaac. No to je úplně super… Připadal jsem si opravdu v jako špatně natočeném filmu. „Jacksone, tohle je Isaac, bude naše nová posila v týmu a doufám, že ty, jako kapitán, se své role zhostíš a vezmeš si ho dneska na starost! Ostatní dalších pět koleček!“
Jak trenér řekl, tak jsem taky udělal. Vzal jsem Isaaca na stranu a vysvětloval mu pravidla a to, jakou pozici on zaujme. Snažil jsem se nedívat se mu do očí a už vůbec ne navázat s ním tělesný kontakt. „Já tomu všemu rozumím,“ pronesl ironicky a já se zarazil. „Tak proč tady s tebou ztrácím čas, opět?“ zeptal jsem se ho už dost vytočeně. „Proč se chováš takhle?“ zeptal se mě. „Jako jak?“ nechápal jsem jeho otázku. „Jako idiot, copak to nechápeš? Nemůžu s tebou spát, když chodím s tvojí kámoškou!“ snažil se mi vysvětlit svou situaci. „Mě nezajímá, že chodíš s mojí kámoškou a už vůbec mi nevadí, že s tebou nebudu spát. Jen nechci, aby ses pletl mezi moje kámoše, protože tě jako svýho kámoše nikdy nepřijmu!“ řekl jsem a opět jsem ho nechal stát na místě. Šel jsem za trenérem, že už všechno ví, a tak hra může začít.
Hra začala a kouč nás rozdělil do dvou týmů, na jedné straně jsem byl kapitánem já a na té druhé byl kapitánem Isaac. Nechápal jsem, jak ho trenér mohl postavit do postu kapitána, když byl nováček. Po půl hodině jsme vyhrávali o dva body, což jsem nemohl pochopit. Isaac se pohyboval jako profesionál, jako kdyby hrál tu hru už několik let. Po druhý třetině byla remíza a Isaacův tým dával mému týmu nehorázně zabrat. Poslední třetina byla nejnapínavější pro všechny. Vymyslel jsem strategii, která měla zabrat.
A bylo to tady. Poslední třetina začala a všichni jsme dávali veškerou sílu, která nám zbyla. Chtěl jsem ukázat, že já jsem silnější a mnohem lepší než on. Poháněl mě vztek a ten pocit prázdnoty. Hra utíkala rychle, každá strana uhrála jeden bod. Pořád to byla remíza. No tak Jacksone, máš na to, vyhraješ! Poslední minutu jsem míč převzal já a běžel jsem, co mi nohy stačily. Vyhýbal jsem se všem, byl jsem soustředěn jen na to jedno místo. Najednou se odněkud vynořil Isaac a srazil mě na zem. Ležel tam na mně a mně se vybavily vzpomínky každé naší společné noci. „Sorry kámo, ale budeš se muset smířit s tím, že mě tví přátelé přijali mezi sebe!“ řekl a vstal ze. Zůstal jsem ležet a jen jsem uslyšel koučovu píšťalku, která značila konec hry.
Hra skončila remízou (5:5) a trenér nás svolal do hloučku. „Takže chlapi, tahle hra se mi hodně líbila, je vidět, že jste všichni na stejné úrovni. Také jsem se rozhodl, že Isaac bude spolukapitán a bude pomáhat Jacksonovi! Tak a teď upalujte do sprch!“ Všichni se rozprchli, jen já zůstal stát jako solný sloup. Spolukapitán? Jako vážně? Co se to sakra děje se světem?! Můj život se začal od základů měnit.
Stál jsem na místě pomalu patnáct minut a přemýšlel o sobě. Nakonec jsem usoudil, že je na čase jít do sprch. Sundával jsem si v šatně věci. Všichni kluci už odcházeli a já tam zůstal sám. Stoupl jsem si pod tu teplou sprchu a nechal působit ten vliv teplé vody. Uvolnilo mě to a na pár chvil jsem si připadal zase tak jako před tím. Vypnul jsem sprchu a otřel se. Nasadil jsem si boxerky a šel jsem zpět do šaten, abych se převlékl. Zničehonic se přede mnou objevil Isaac. „Jdi pryč, nemám na tebe náladu!“ řekl jsem okamžitě, jak jsem ho zaostřil. „Proč se ke mně tak chováš?“ zeptal se. Jen jsem ho obešel a šel jsem ke své tašce s věcmi. „Odkdy ke mně cítíš to, co ke mně cítíš?“ zeptal se a já se zastavil. „Co bych měl k tobě cítit?“ zeptal jsem se pro změnu já. „Tu lhostejnost…,“ odpověděl a já jsem se usmál. Otočil jsem se zpět ke své tašce a vytahoval z ní oblečení.
Najednou jsem slyšel kroky, blížil se ke mně. Nasadil jsem si kalhoty s nezájmem a najednou jsem ucítil chlad jeho ruky na mém rameni. „Vím, že ti nejsem lhostejný, to by ses potom nechoval tak, jak se chováš,“ pošeptal mi do ucha. Otočil jsem se, stál jsem nebezpečně blízko a podíval se mu do očí. „Víš, máš pravdu, necítím k tobě lhostejnost, jelikož k tobě nechovám ani špetku ze žádného citu,“ odpověděl jsem a strčil do něj. „A teď uhni, mám ještě schůzku!“ Nasadil jsem si triko a odešel jsem.
Nasedl jsem do auta a praštil jsem do volantu. Měl jsem tak strašnou zlost. Nedalo se to ani popsat, jak moc mě tohle všechno pohlcovalo. Přemýšlel jsem, kam bych mohl jet. Nakonec jsem ale nic nevymyslel, a tak jsem usoudil, že bude lepší, když pojedu domů.

***

Dorazil jsem domů a padl jsem na svou postel jako zabitý. Byl jsem velmi unavený po tréninku. Vzal jsem mobil a zavolal jsem Dannymu. „Čau kámo, kde seš?“ zeptal jsem se ho. „Šli jsme po tréninku do Black Beeru, kde jsi ty?“ Víte, Black Beer byl jeden z nejlepších podniků ve městě. „Šli?“ zeptal jsem se ho. „No já, Erica, Lydia a Allison s Isaacem!“ To snad není možný, oni ho fakt přijali mezi sebe! „Jsi tam?“ vyvedl mě z mého přemýšlení Dannyho hlas. „Jo jsem, hele jdu si lehnout, tak se měj a pozdravuj Lyd s Ericou,“ řekl jsem a zavěsil telefon.
„Copak stojíš tak za hovno, že tě tvoji kámoši vymění za jednoho idiota?“ zeptal jsem se sám sebe nahlas. Byl jsem velmi vysílen a chtěl jsem zaspat, ale moje mysl mi to nedovolovala. Pořád jsem musel přemýšlet o Isaacovi. Všechno mě k němu táhlo a zároveň jsem nemohl vystát fakt, že je za dobře s mými přáteli. Trvalo mi pomalu hodinu a půl než jsem usnul.

***

„Proč jsi tady?“ zeptal jsem se překvapeně. „Přemýšlel jsem a dospěl jsem k závěru, že chci jen tebe!“ odpověděl. „Ale vždyť…,“ nestačil jsem nic říct a položil mi ukazováček na rty. „Dnes je to jen o mně a o tobě!“ řekl a svlékl si triko. Přiložil svá ústa na ty má a obdařoval je těmi sladkými polibky, které mě přiváděly do stavu nevnímání reality. Svýma rukama se snažil sundat moje triko. Trošku jsem ho škádlil, ale nakonec jsem mu s tím pomohl. Lehl jsem si na postel a on na mě. Opět obdařoval mé rty svými polibky a tentokrát nezůstal jen u rtů. Krk a tělo se staly středobodem zájmu jeho rtů. Připadal jsem si jako v ráji…
„Hhhh, co to kurva?“ vzbudil jsem se úplně upocený a vystrašený k smrti. „No tak Jacksone! Tohle není pro tebe! On není pro tebe!“ řekl jsem si, i když jsem věděl, že pouhá slova nepomohou. Je to to, co si myslím? Opravdu i já můžu propadnout tomu svinstvu, které dělá jen problémy mezi lidmi? Vážně jsem zamilovaný? A proč zrovna on? Moje hlava to nepobírala. Nedokázal jsem v tu chvíli unést, že někdo jako Isaac získal moje srdce.
Vylezl jsem z postele, hodil přes sebe nějaké oblečení a jel se projet městem. Potřebuješ teď uvolnit! Venku bylo velmi příjemně. Zalezl jsem do svého auta a nastartoval jsem. Vyjel jsem z brány a zamířil si to přímo do centra. Celé Black Hills bylo zahaleno do krásy pouličních světel. Jezdil jsem takhle asi hodinu, až jsem se nakonec zastavil před gay barem. Přemýšlel jsem, zda tam najdu nějaké rozptýlení. Váhal jsem, zda tam vůbec můžu vkročit. Vždyť tohle město patří mému otci, a když tam vlezu, všem bude jasné, proč tam jsem a hlavně se to rychle roznese po městě. Po chvilce váhání jsem usoudil, že tohle nebude to nejlepší řešení, a tak jsem nastartoval auto, když v tom mi někdo zaťukal na okénko. Otevřel jsem tedy.
„Co si přejete?“ začal jsem, neboť jsem toho muže neznal. „Koukal jsem, že na ten bar koukáte a váháte vstoupit,“ řekl, ale nenašel jsem v tom žádnou odpověď. „A?“ skřivil jsem své mimické svaly. „Být vámi tam nechodím, sice je tam pobavení hezký, ale obvykle tam bývají jen páry a vy nevypadáte, že byste potřeboval vztah,“ mrknul na mě a já se zarazil. Copak je na mě tolik vidět, že nejsem jen obyčejnej kurevník? „Promiňte, ale do toho vám nic není. A teď, když mě omluvíte, bych rád vyrazil,“ zostřil jsem a on hned ustoupil. Vyjel jsem, ale pak mi něco došlo. Ten muž, kterému mohlo být tak kolem dvacetisedmi, chtěl asi společnost. Proč mu nevypomoct, aspoň zjistíš, jak zle na tom jsi s Isaacem. Vrátil jsem se tedy zpět. Naštěstí tam pořád stál a dokuřoval tu svou cigaretu. Stáhl jsem okénko a podíval se na něj. „Nastupte si!“ řekl jsem autoritativně a on jako ovečka poslechl.
„Proč jste se vrátil?“ zeptal se a já se na něj otočil. Můj pohled musel být vražednější, než jsem si myslel. „Ani sám nevím, asi mi něco schází,“ odpověděl jsem klidně. „A já vám to mám pomoct najít?“ zeptal se. Jeho pohled byl velmi perverzní a já přesně věděl, jak to myslel. „Nevykej mi! Jsem Jackson, ty?“ vlastně mě ani jeho jméno nezajímalo, ale když mi vykal, znělo to, jako kdybych byl stejně starý jako můj otec. „Jsem Matt,“ představil se a podal mi ruku. Bože, to je debil, jak mu mám podat ruku, když řídím…

***

Dojeli jsme ke mně domů. On se postavil před dům a písknul. „Tohle je tvoje?“ zeptal se udiveně. „No, dalo by se říct, že ano,“ odpověděl jsem, mezitím co jsem zadával kód od zámku. Dveře se otevřely a my vešli dovnitř. „Wau, tak tohle je na mě moc!“ prohlížel si veškerý luxus, na který já byl zvyklý a bez kterého už bych si ani nedokázal život představit.
„Pojď za mnou!“ pobídl jsem ho, ale spíš to znělo jako příkaz, který on mile rád splnil. Po schodišti jsme se dostali až do mého pokoje, který jsem hned zavřel. „Tak, co bude teď?“ zeptal se a já, aby pochopil, jsem si sáhl na opasek. „Teď mě zmlátíš?“ odlehčil situaci. „Ne, teď přijde něco, co se bude líbit nám oběma!“ vysvětlil jsem. Něco na něm mi připomínalo Isaaca. Možná ten smysl pro odlehčování situace nebo ten úsměv? Nevěděl jsem to, ale teď mi to bylo celkem jedno. Stoupl jsem si před něj. „Teď zažiješ pravou zábavu!“ dodal jsem ještě a už jsem z něj svlíkal bundu a triko.
„Tak chlapeček nechce předehru?“ zeptal se mezitím, co jsem z něj serval horní část oblečení. „Nejsem na předehry!“ odpověděl jsem a strčil jsem do něj. Jako dravé zvíře jsem z něj na jeden tah svlékl džíny. „Posuň se!“ přikázal jsem a on poslechl. Rychle jsem ze sebe i já svlékl oblečení a vrhnul se na něj. Víte, líbání jsem měl rád, ale pouze u některých lidí. Proto při žádném sexu s Isaacem nepadlo ani slovo o polibku.
Obdařoval jsem jeho tělo, včetně jeho chlouby, polibky, které ho přiváděly do hypnózy. Líbilo se mi, jak se vlnil a kroutil. Přivádělo mě to doslova k šílenství. Otočil jsem ho na záda a přikázal mu, aby vyšpulil svoji zadnici. On věděl přesně, jak chci, aby to probíhalo. Jeho tělo se pod mým vedením krásně prohýbalo a jeho hlas se nesl mými stěnami. Vše trvalo jen pár minut, jelikož jsme byli oba plní touhy po tom druhém. Mé uspokojení znamenalo uspokojení i pro něj a nakonec jsme padli od sebe jako dva unavení hráči fotbalu, úplně propocení a spokojení z dobrého výkonu.

***

Ráno se neslo v rychlém probuzení, neboť jsem zaspal první dvě vyučovací hodiny. Vstal jsem a začal jsem lovit své věci ze země. „Hej, vstávat, musíš zmizet!“ zakřičel jsem Mattovi do ucha. Ten okamžitě vystřelil z postele a začal se oblékat. „Můžu mít prosbu?“ zeptal se a já jen souhlasně kývl, načež jsem si nasazoval kalhoty v takové rychlosti, že bych i mistry v běhu strčil do kapsy. „Odvezeš mě na blackhillskou střední?“ zeptal se a já se zarazil. „Proč chceš zrovna tam?“ zeptal jsem se zvědavě. „Jsem tam přijat jako nový učitel biologie a dneska začínám čtvrtou hodinou ve čtvrťáku!“ Právě z toho se mi začal zvedat žaludek. No doprdele, já spal s učitelem! Ty jsi kretén Jacksone! zanadával jsem si v duchu.