J & I - Lidé z lepší společnosti - 6. část

„No, tak kde jsme to skončili?“ zašeptala Erica, neboť hodina dějepisu byla v plném proudu. „Jo už vím. Proč myslíš, že do tebe není zakoukanej?“ dodala. „V autě řekl, že to byla jen jednorázovka,“ odpověděl jsem taky šeptem. „A to je všechno?“ zeptala se a já nechápal, co víc by chtěla slyšet. „Přemýšlel jsi někdy, proč začal chodit s Allison?“ Stále jsem nechápal, co mi tím chce sdělit. „Začal s ní určitě chodit, aby se k tobě dostal blíž. Podle toho, jak tě znám, tak usuzuju, že jste se nikdy nijak moc nebavili, určitě jste na to vlítli a tys ho potom od sebe vyrazil. No a on se k tobě chtěl dostat blíž a něco se o tobě dozvědět, a tak využil toho, že se líbí Allison!“ Ta holka je opravdu chytřejší, než se zdá, pomyslel jsem si. „Ale proč by za mnou potom chodil s tím, že spolu už nebudeme spát?!“ zeptal jsem se, neboť mi ta její teorie přestala v tomhle bodě dávat smysl. „Bože, ty jsi debil natvrdlej… Chtěl znát tvoji reakci, a tak zjistit, jestli je ti opravdu tak ukradenej, jak se zdálo!“ odpověděla a najednou do sebe všechno začalo zapadat.
Přemýšlel jsem nad tou Eričinou teorií a chtěl jsem znát pravdu. Je ta její teorie opravdu pravdivá, nebo je jen její ženská mysl kreativnější než Andersonovy pohádky? Chtěl jsem vymyslet pořádnou léčku, jak to zjistit. Bohužel moji mysl nic nenapadalo. Dlouhou dobu jsem si nad tím lámal hlavu, až jsem na to přišel.

***

Bylo odpoledne po tréninku a já schválně počkal, až všichni vypadnou a sprchy budou volný. Když se tak stalo, opravdu jsem tam zůstal jen já, Isaac a k mé smůle i Danny, který společně s Isaacem byl osprchovaný. „Kámo, přijdeš potom zpátky na hřiště?“ zeptal se Danny, než jsem zalezl do sprchy. „Jo!“ zakřičel jsem na něj. V tom jsem uslyšel bouchnutí dveří a sundal jsem ze sebe veškeré oblečení. Víte, během tréninku jsem si odskočil do šatny pro pití a šlohl jsem Isaacovi mobil, abych měl jistotu, že se do šaten vrátí. A ještě před tím, než jsem se vysvlékl, jsem ho položil zpět na Isaacovo místo a zalezl jsem zpět.
Pustil jsem na sebe vodu a čekal jsem, až uslyším bouchnutí dveří. Netrvalo dlouho a někdo opravdu vešel. „Kdo to je?“ zakřičel jsem schválně ze sprchy, ale nikdo se neozval. Vypnul jsem tedy vodu a otočil se. Uviděl jsem tam stát Isaaca s jeho mobilem, jak si mě konsternovaně prohlíží. „Co se děje?“ zeptal jsem se schválně, i když jsem věděl, že ho moje tělo přivedlo do rozpaků. „Ale… Ale nic… Jen, sakra, ty jsi tak sexy!“ řekl a já se k němu začal pomalu přibližovat.
Když jsem stál úplně u něj, cítil jsem na své kůži jeho zrychlený dech. Dostal jsem ho přesně tam, kde jsem ho chtěl mít. „Proč jsi začal chodit s Allison?“ vzal jsem jeho ruku a položil jsi ji na můj pravý prsní sval. „Já… Já… Nejdřív…,“ koktal a stále mi koukal na rty. Začal jsem jeho rukou sjíždět níž po svém těle a sám jsem druhou rukou sahal do jeho rozkroku. Přiblížil jsem se k jeho hlavě. „Tak proč?“ zašeptal jsem. Vypadalo to, jako by hypnotizoval moje rty. „Kvůli tobě!“ odpověděl a já se usmál. „Zpočátku… Potom… Potom jsem zjistil…, že nechci jen tebe, ale i jí,“ dodal a můj úsměv rázem sklesnul.
Udělal jsem krok dozadu a podíval se na něj. Byl zmatený, ale stále cítil vzrušení. „Měl bys jít, bude jim podezřelý, že jsi tady tak dlouho!“ řekl jsem a nedokázal se mu podívat do očí. Najednou ke mně přistoupil a políbil mě. „Do tebe jsem ale blázen,“ dodal a zmizel kdesi za sprchami. Jak může mít rád víc lidí najednou? Vždyť se říká, že láska je jen jedna, nechápal jsem to.
Oblékl jsem se a pospíchal jsem na hřiště za nimi.
Když jsem dorazil, seděli na tribunách a sledovali trénink nováčků. Isaac, ačkoliv držel Allison za ruku, nemohl se na mě vynadívat a to mě přinutilo se usmát. Došel jsem až na horní sedadla a posadil jsem se vedle Ericy, která už netrpělivě čekala. Dosedl jsem a ona, celá nervózní, do mě nenápadně žďuchla. „Tak co?“ zeptala se potichu, neboť pod námi seděli všichni ostatní. „Bože, si připadám jak ženská, když s tebou o tom musím mluvit,“ prohodil jsem a ona dala oči v sloup. „No tak mě to zajímá! A teď mluv!“ opět do mě žďuchla. „Řekl mi, že nás má rád oba… Ale do mě je prej blázen,“ nahlas to vyznělo ještě víc divně než v duchu. „Tak je debil, nebo co?“ zařvala Erica zlostí a všichni se na ni podívali. „No, asi je, když mi dal čtyřku a napsal jsem tam všechno!“ řekl jsem naschvál, aby Isaac nenabral podezření, že jsme se bavili o něm.
Erica pochopila, a tak to zahrála do autu se mnou. „Jak může mít rád dva lidi najednou?“ položila tu stejnou otázku, kterou já si přehrával v hlavě celou dobu. „Taky nechápu!“ odpověděl jsem a nastalo divné ticho. Zahleděl jsem se na Isaacovu ruku, která pevně svírala Allison za bok a držela ji u něj tak blízko. Hlavou mi projela myšlenka, jak nádherný pocit to asi musí být.
„A co ty a Ian? Jak to dopadlo?“ zeptal jsem se po chvilce. Erica se otočila a podívala se na mě jako na blázna. „Jak myslíš, že to dopadlo?“ odpověděla mi otázkou. Hned mi došlo, proč odpověděla zrovna takhle. „Takže, sis tak trošku zašpásovala?“ žďuchnul jsem do ní s úsměvem. „Trochu? Užila jsem si tak, jak ještě nikdy… Dobře, možná jsem něco podobnýho zažila i s tebou, no!“ řekla a žduchla do mě pro změnu ona. Oba jsme se smáli jako idioti.
„Víš, co mě napadlo?“ vyhrkla po další chvilce. „Co?“ čekal jsem napjatě, co z ní zas vypadne. „Přinuť ho žárlit! Za celou dobu, co tě znám, jsi vystřídal spoustu holek, tak teď se začni scházet s klukama, dej mu najevo, že to, co jsi mu řekl, jsi ve skutečnosti nemyslel vážně! Ty jsi v tomhle přeborník, takže to bude hračka. Navíc, tebe zná dýl a využil kvůli tobě Allison, než i ona si ho začala namotávat. Bude brnkačka, aby jí kvůli tobě opustil!“ vyhrkla potichu ze sebe ten nápad, který byl víc než geniální. Chytil jsem jí za tváře a dal jí pusu. „Erico, ty jsi génius!“ vstal jsem a šílenou rychlostí jsem se dal do pohybu. „Kam jdeš, vole?“ zakřičel na mě Danny. Zastavil jsem se a otočil se. „Mám ještě jednu schůzku, uvidíme se potom!“ odpověděl jsem a dal se zase do pohybu.

***

„Kde jen najít nějakýho kluka?“ zeptal jsem se nahlas sám sebe v autě. Vždyť jsi Jackson, nejžádanější kluk z celý školy, můžeš si vybrat kohokoliv. Zrovna kolem procházel mladík, kterého jsem si dřív ani nevšiml. Vystoupil jsem z auta a šel jsem k němu. „Hej, počkej!“ zakřičel jsem na něj. Podíval se na mě a já poznal, že byl celej paf z toho, že na něj promluvil samotný Jackson. Doběhl jsem k němu a došlo mi, že nemám žádnou výmluvu. Dělej Jacksone, přemejšlej! „Co potřebuješ?“ zeptal se zmateně. Prohrábl si své kaštanově hnědé vlasy. Byl celkem pěknej a to se mi líbilo, jelikož jsem věděl, že když mě Isaac uvidí s někým tak pohledným, bude žárlit.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se a mezitím jsem přemýšlel, na co ho ulovím. „Jsem Brett,“ odpověděl nadšeně, když viděl, že mám zájem s ním komunikovat. „Máš teď něco v plánu? Našel jsem totiž dva kupóny do mekáče, který maj dneska propadnout, a nemám tam s kým jít, tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli…,“ ani jsem to nedořekl a on se na mě s obrovským překvapením podíval. „To jako já a ty a mekáč a jídlo?“ skočil mi do řeči. „No, nějak tak!“ zasmál jsem se ukázal mu ty kupóny, které jsem vyštrachal v kapse u kalhot. „Ty, Jackson, ten nejhezčí kluk ze školy, chceš jít na jídlo se mnou?“ zeptal se znova. Sakra, ten kluk si snad stojí na vedení. „No, jestli nemáš čas, tak…,“ opět mi skočil do řeči: „Jo, půjdu moc rád!“ odpověděl a já byl nadšením bez sebe.
Nasedli jsme do mého Porsche a vyjeli jsme směrem k McDonaldu. Ještě, že jsem na tátu naléhal, aby to tady nechal postavit. Během cesty bylo velmi trapné ticho, a tak jsem zapnul rádio. Nic moc nehráli, ale bylo to pořád lepší než to trapné ticho, které v mém autě panovalo.
Ani ne za deset minut jsme byli na místě a vystoupili jsme. „Přemýšlel jsi, co si dáš?“ zeptal jsem se ho, abych zahnal tu příšernou nervozitu, která na něm byla znát. „Ne,“ odpověděl. Zacházeli jsme dovnitř a já ho pustil do dveří prvního, abych působil mile. Do dveří jsem obvykle vcházel jako první já, jelikož jsem byl prostě středem všude, kam jsem se hnul. Jinak tomu nebylo ani teď. Všichni kolem mě začali zdravit a Brett byl z toho vyjukaný.
„Můžu ti objednat McFlurry?“ zeptal jsem se ho a on přikývl. Bože, takhle se s ním nenaučím komunikovat, když bude mlčet, pomyslel jsem si. „Jahodový s lentilkama,“ vypadlo z něj a já nechápal, o čem mluví. „Co?“ zeptal jsem se ho zmateně. „No… To McFlurry, jahodový s lentilkama, kdyby to nevadilo,“ vysvětlil a já se zasmál. Moje nejoblíbenější, ztratil jsem se opět v toku svých myšlenek. Najednou jsme byli na řadě a já si stoupl před ten pult. „Tak co si dáte?“ zeptala se mě pohledná zrzka. „Dvakrát jahodový McFlurry s lentilkama,“ řekl jsem s úsměvem a zrzka mi ten úsměv oplatila.
Po chvilce přinesla dva kelímky a řekla cenu. Položil jsem bankovku na stůl a mrknul na ni. Nechal jsem jí totiž o dvacku víc a ta dokázala vytvořit hezký úsměv na jejích rtech. Sedli jsme si s Brettem na sedačky a začali jíst tu zmrzlinu. „Tak Brette, v jaký třídě jsi?“ zeptal jsem se, abych nějak načal konverzaci. „Jsem v druháku,“ odpověděl a hltal tu zmrzlinu. „Kolik ti je?“ položil jsem další otázku, i když mě to začalo unavovat. „Před tejdnem mi bylo osmnáct,“ odpověděl a nezdálo se, že by se chtěl nějak rozpovídat. Bože můj, jak ho přimět, aby se rozpovídal? zeptal jsem se v duchu. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu jíst tuhle úžasnou zmrzlinu zrovna s tebou!“ řekl a já se pozastavil nad jeho nervózním obličejem. „Proč proboha?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, co odpoví. „No, každej o tobě tvrdí, že se držíš jen v tý svý bublině přátel a nikdo víc tě nezajímá, tak asi proto.“ Jaká bublina? „To říkaj, jo?“ zeptal jsem se a on kývl. „No asi to bude pravda, jelikož nemám potřebu se bavit s každým!“ řekl jsem a on se na mě tak zlostně podíval.
„A co dělaj tví rodiče?“ zeptal jsem se a nabral jsem trošku té zmrzliny na lžičku a dal si ji do pusy. „Máma je účetní.“ S kým jsem to šel ven? pomyslel jsem si, ale když pokračoval, docela mě to ohromilo. „A táta je vlastníkem IT Technics v Londýně!“ To nebude zas tak špatnej úlovek. „Takže se asi máte dobře co?“ zeptal jsem se, když v tom dojedl zmrzlinu a jeho nevinný pohled zmizel. „Tak teď s pravdou ven! Co po mně chceš?“ řekl a položil kelímek od zmrzliny na stůl. Zvedl jsem jedno obočí, jelikož jsem nechápal tu náhlou změnu. „Jsi Jackson Blackburn, vždycky ti jde o něco, když se začneš bavit s někým mimo tvoji bublinu!“ vysvětlil a já nasadil šibalský úsměv. Natáhl jsem ruku a otřel mu kapky zmrzliny pod rty svým prstem, který jsem následně olíznul.
„Chci, abys se mnou spal!“ natáhl jsem se přes stůl až k němu. Zarazil se a chvíli nehybně seděl. Už jsem si myslel, že ho trefila mrtvice, když v tom se probral a podíval se na mě. „Počkej, ty jsi gay?“ zeptal se a já se začal smát. „Ne, spím i s holkama, ale mám teď takovou chuť zkusit si to i s klukem!“ vysvětlil jsem mu a on na mě hodil jeden z mých nejúčinnějších triků – úsměv aka bitch. „Koukám, že jsi za tu chvíli pochytil můj úsměv!“ podotkl jsem a on se na mě zadíval. „Chlapče, učím se tvoje chování už od prváku… V mý třídě jsem něco jako ty na celý škole, takže čekám jen, až vypadneš ze školy a já vezmu tvůj post!“ řekl a já byl neskutečně ohromen. Připomínal mi přesně mě. Vybral sis dobře! „Tak co s tou naší klučičí záležitostí?“ zeptal jsem se a on na mě mrknul. „Vezmi mě k tobě a uvidíme,“ řekl a já se usmál od ucha k uchu. Bylo neskutečné, že jsem našel někoho, jako jsem byl já.

***

Brett ze mě padl jako šiška ze stromu a oba jsme rozdýchávali ten okamžik, který se mezi námi právě stal. „Tak to bylo něco!“ rozdýchával tu slast, kterou před chvílí zažil. Otočil jsem se na něj a usmál se. „Já vím,“ řekl jsem sebevědomě a dal jsem si ruce za hlavu. Stále jsem měl co dělat, abych to rozdýchal. Byl v posteli úplně jiný než Isaac a o to to bylo zajímavější. Isaac byl ten romantičtější typ, kdežto Brett toužil po dominanci a jeho výkon o tom taky hodně vypověděl. Byl dravý, plný záště a na to, že byl o rok mladší než já, se zdál hodně zkušený.
„Brette, pověz, proč chceš bejt jako já? Vždyť mě stejně polovina školy nesnáší!“ zeptal jsem se ho. Otočil svou hlavu ke mně a v jeho tváři jsem zahlédl sám sebe. „I přes to, že tě nesnáší, v nich zbuzuješ respekt a to je jedna z věcí, která mě pohání kupředu,“ řekl a mě celkem zahřálo u srdce. Našel jsem přesný prototyp osoby, kterou Isaac nesnášel a zároveň ho oslovila ze všech nejvíc. Až mě s ním uvidí, doufám, že pukne žárlivostí!
„Jak tě vůbec napadlo, že se vyspíš právě se mnou?“ zeptal se a já mu nechtěl říct, že byl první, koho jsem zahlédl na parkovišti. Proto jsem si trochu vymýšlel. „No i já tě tak trošku sledoval a připomněl jsi mi mě, tak jsem si řekl, že právě tebe dostanu do svý postele!“ Ty jsi liška podšitá! Brett se zasmál a já s ním. „S kolika holkama už jsi spal?“ nadhodil jsem dotaz a on začal přemýšlet. „Nevím, nepočítám je,“ odpověděl po chvilce. Sakra, to je, jak kdybych si povídal sám se sebou! „Ty?“ zeptal se a já se na něj otočil a nahodil jsem výraz, který říkal: Jako vážně? On beze slov pochopil a začal se nahlas smát.
Najednou mi začal zvonit telefon a já ho začal lovit z kalhot na zemi. „Ano?“ zvedl jsem hovor, který byl od neznámého čísla. „Jacksone? Kde jsi?“ zeptal se mě nepovědomý hlas. „Doma, kdo volá?“ zeptal jsem se celkem vystrašeně. „Mám přijít?“ najednou mi ten hlas byl hodně povědomý. Byl to Isaac, ale odkud volal, mi nebylo známo. „Hele, teď se mi to nehodí, něco už tu mám… Zavolám později, čau!“ zavěsil jsem telefon a usmál se. „Kdo to byl?“ ozval se Brett, který ležel za mnou. „Ale nikdo. Nechceš hodit domů?“ zeptal jsem se a on se zarazil. S jeho zaražením přišlo i to moje. „Já myslel, že dáme ještě jedno kolo… Nebo jsi tak starej, že se ti zásoby doplňujou pomalu?“ nadzvedl jedno obočí. Věděl, co na mě funguje, a to se mi na něm neskutečně líbilo.
„Tak sleduj!“ zalezl jsem pod deku a rozhodl se mu dát to další kolo, po kterým jeho čerstvě dospělý srdíčko tak toužilo.

***

Druhé kolo se rozrostlo v další dvě a v konečném počtu jsme to zvládli čtyřikrát, což byl můj rekord. V půl desátý jsem ho odvezl domů a dal mu svoje číslo s tím, že až si to bude chtít zopakovat, ať napíše nebo zavolá.
„Erico?“ řekl jsem do telefonu, když jsem jel zpátky domů. „No?“ divila se, že jí volám. „Našel jsem přesnej prototyp sebe!“ nadhodil jsem a doufal v to, že pochopí, jak jsem to myslel. „Počkej, ty vážně použiješ ten můj plán?“ zeptala se. Mám já to chytrou kámošku. „Už jsem s tím začal,“ odpověděl jsem a ona začala šíleně hulákat do telefonu.
„A kdo je ten šťastnej?“ radovala se ještě víc než já. „Jeden kluk z druháku, jmenuje se Brett… Je přesná kopie mojí osobnosti!“ řekl jsem. „Takže patří mezi ty lepší?“ zeptala se a mně došlo, jak povrchní oba jsme. „Jop!“ „Tak to čekej, že tak za týden máš Isaaca v hrsti!“ pronesla svým zvučným hlasem a já se začal smát. „Hele budu končit, kdyby něco, dej vědět,“ řekla a já jí pozdravil a zavěsil jsem telefon.
Domů jsem dojel krátce před desátou a šel se vysprchovat. Přemýšlel jsem nad celým tím plánem. Co když se Isaac nechytí? A co bude s Allison, když ji opustí? Ta už se mnou nikdy nepromluví! Celou noc jsem nad tím přemýšlel. Možná to je to ten důvod, proč jsem nemohl zamhouřit ani oko. Před sebou jsem měl pořád Isaacovu tvář. Představoval jsem si, jak bude reagovat, až se dozví, že jsem si našel náhradu za něj. I když mi hlavou běžely i takové myšlenky, ve kterých si stejně zvolí Allison a celé moje snažení bude v tahu. Nakonec se mi jen přece podařilo usnout.

***

Ráno jsem do školy vkročil jako pán. Všichni na mě koukali a já z toho měl neskutečnou radost. Každý mě zdravil a viděl jsem tu jejich snahu vecpat se mi někam až do řiti. Středem mého zájmu se stal Isaac, který stál u své skříně a koukal na mě. Usmál jsem se a on mi úsměv opětoval.
Otevřel jsem skříň a vyndával jsem všechny potřebné materiály na dnešní den, když v tom se ke mně zezadu přiřítil Brett. „Včerejšek si musíme zopakovat! Napiš mi potom, kdy máš čas!“ zašeptal a já se na něj otočil a mrknul jsem na něj. Vzal to jako souhlas a odkráčel někam pryč. Zavřel jsem skříň a dal se do pohybu, načež se mi do cesty postavil Isaac.
„Co to je za kluka?“ zeptal se a z jeho pohledu na něj jsem vyčetl celkem pěknou žárlivost. Erica je génius, zabralo to. „Jen můj novej kámoš,“ odpověděl jsem a usmál se. Isaacovi to ale moc směšný nepřišlo. „Ale já myslel, že…,“ zasekl se a já čekal, co z něj vypadne. „Že to, co jsi mi řekl tu noc, jsi myslel vážně,“ dokončil myšlenku a já na něj nevinně vykulil oči. „To, co jsem řekl v tu noc, jsem myslel vážně, ale… nepadlo ani slovo o tom, že si nebudu moct užívat,“ mrknul jsem na něj a obešel jsem ho tak, jak to bylo mým zvykem. Nepočítal jsem však s tím, že mě chytne za paži a vrazí se mnou do dveří od prázdný třídy.
„Co děláš?“ zakřičel jsem na něj, načež on se na mě namáčkl a políbil mě. Když udělal krok zpět, dělal jsem, jako že to se mnou nic nedělá. „Co se děje? Já myslel, že ti to takhle vyhovuje!“ řekl a já se zasmál. „Jak jako? Že budeš chodit s Allison a já budu dočasná známost, se kterou se sejdeš jen, aby sis zašpásoval?“ zeptal jsem se ho ironicky. „Tak jsem to nemyslel!“ ospravedlnil se. „A jak jsi to myslel, že přes den budeš s ní a večer se mnou? Hele, řeknu ti jen jedno, já na nikoho čekat nemíním, nejsem na to stavěnej a měnit se kvůli nikomu nebudu. Oba nás mít nemůžeš, a dokud se nerozhodneš pro jednoho z nás, budu si užívat, s kým chci a kdy chci!“ vysvětlil jsem mu, jak to cítím, a nechal jsem ho tam stát.
Zabouchl jsem dveře za sebou a vytočeně jsem odešel do třídy. Nevěděl jsem, zda jsem udělal dobře či špatně, každopádně jsem se řídil svým zdravým rozumem, který mi vždy dokázal poradit dobře.

***

Po škole jsem se s nikým nechtěl vidět, proto jsem se zvoněním poslední hodiny odešel bleskovou rychlostí k autu a pádil jsem domů. Přemýšlel jsem o tom, co se mezi mnou a ním stalo, a nemohl jsem to za boha dostat z hlavy. Nešlo to ani přebít jiným okamžikem, jelikož všechno mě táhlo jen k němu. V pokoji jsem se přemisťoval z místa na místo a marně doufal, že mě napadne alespoň jedna aktivita, při které na něj nebudu myslet, ale k mé smůle jsem na nic nepřišel.
Venku se začalo stmívat a já ležel na své posteli s rukou přes oči. V hlavě se mi přehrával celý můj život. Donedávna bych řekl, že nic takovýho, jako je láska či zamilovanost, se ke mně nikdy nedostane, ale dnes jsem stoprocentně věděl, že mě má v hrsti a že je to ten nejkrutější trest, který jsem mohl dostat. No tak, Jacksone, přece se nenecháš sebrat něčím tak prostým, jako je láska! přemlouval jsem se, ale ani to nepomohlo.
Zničehonic jsem dole slyšel bouchnout dveře a vystřelil jsem z postele jako tryskáč. Co to sakra bylo? Popadl jsem baseballovou pálku a pomalu jsem otevřel dveře svého pokoje. Vykoukl jsem z nich, ale nikde nic. Dole stále někdo šramotil, a tak jsem se vydal po schodech dolů. Snažil jsem se být tichý jako myška, ale prkna od schodů vrzala neuvěřitelně nahlas.
„Jacksone?“ ozvalo se ze zdola a já rozpoznal ten ženský hlas, který před chvíli zvolal moje jméno. „Mami?“ seběhl jsem dolů a rozhlížel se po chodbě. Nikde nebyla. „Jsme v obývačce!“ ozval se hlas mého táty a já se tedy vydal do obývacího pokoje. Stále jsem držel tu pálku, jelikož jsem nevěděl, kam s ní mrsknout. Vešel jsem do obývačky a byl jsem vskutku překvapený. Opravdu to byli moji rodiče.
„Kde jste byli?“ zeptal jsem se překvapeně. „Copak ty nás ani nepozdravíš?“ podíval se na mě otec vyčítavě a rozevřel mi svou náruč. Objal jsem ho a poplácal po zádech. Vedle něj čekala matka, která už mi také rozevírala svou náruč. Objal jsem tedy i já a dostal jsem od ní polibek na čelo.
„Tak kde jste byli?“ zeptal jsem se znovu důrazněji. „No, měli jsme nějaké pracovní povinnosti, ale už jsme zpátky!“ odpověděl otec a začal se hrabat ve svém kufříku. „A co ty? Jak ses tu měl?“ zeptal se matka plná štěstí, že mě vidí zdravého a hlavně živého. No matko, měl jsem se na hovno, neboť se mi rozpadá celý můj úžasný život kvůli jednomu pobudovi, se kterým jsem spal a o kterým si stále myslíte, že mě chodí doučovat. „Jo dobrý, mám se fajn! Jen…,“ zasekl jsem se a oba se na mě ve stejnou chvíli podívali plní překvapení. „Jen už jsem jen spolukapitán fotbalovýho týmu,“ odpověděl jsem a moje mysl se opět přesunula k Isaacovi.
Asi nechápete, proč jsem jim oznámil takovou kravinu. Věc se má tak – já nikdy nechtěl být fotbalista nebo tak, ale nutil mě do toho otec. Chce, abych se fotbalu věnoval profesionálně, a tak mě hned v prváku prosadil jako kapitána v týmu. Nebyl jsem zrovna moc nadšený ze začátku, ale nakonec jsem si zvykl.
„Cože?“ ozval se otec, načež se narovnal. Chvíli se mi zdálo, že se mu zježily jeho šedivé vlasy na hlavě. „To si snad děláš srandu!“ Začal červenat a já věděl, že z toho nevyjdu bez přednášky. „Cos sakra dělal? Tancoval balet?“ zvyšoval hlas a mně začala růst hladina vzteku. „Myslím, že bychom si měli promluvit!“ řekl a v tu chvíli můj kalich trpělivosti přetekl. „Víš co? Já ti na nějakej fotbal seru! Mám daleko důležitější problémy, než je nějakej posranej fotbal, a ty nemáš právo mi říkat, čemu se budu v životě věnovat!“
Nečekal jsem ani na jeho odpověď, neboť bych se dočkal něčeho velmi arogantního, a tak jsem vyběhl schody a zašel do svého pokoje. Oblékl jsem si džíny, triko a svou bundu a byl jsem rozhodnut, že se pojedu projet. Když jsem seběhl schody, stál pod nimi otec s velmi rozzuřeným výrazem. Chtěl jsem ho obejít, ale on mi to nedovolil. „Mladý muži, dej mi okamžitě klíče od auta!“ zakřičel na mě a já se na něj nevěřícně podíval. „No dělej! Nemáš právo mít toto auto, když nemáš žádný respekt ke svému otci,“ dodal a já, ačkoliv jsem byl vzteky bez sebe, jsem se začal smát. Ani nevím, co to bylo za typ posměchu, každopádně vím, že mi do smíchu rozhodně nebylo.
„Víš tati, vem si to auto,“ dal jsem mu klíče do ruky, „vem si rovnou všechno, mně už na tom nezáleží, když už ani mýho otce nezajímá můj život!“ dodal jsem a vyšel jsem kuchyňskými dveřmi ven. Vyšel jsem po cestičce až k bráně, kterou jsem otevřel, a dal se do pohybu. Nevěděl jsem, kam půjdu nebo co budu dělat. Potřeboval jsem si pročistit hlavu, jelikož jsem měl také jen jedny nervy a všeho bylo moc.
Chvíli jsem šel, kam mě nohy táhly, načež mi začal zvonit telefon. Vyndal jsem ho z kapsy a podíval se, kdo mi volá. „Ano, Brette?“ Ano usuzujete správně, byl to Brett. „Nechceš někam zajít?“ zeptal se. Nejdřív jsem váhal a vymlouval se, ale on byl neoblomný. Zkrátka jako já, nevzdával se tak snadno. „Dobře, za půl hodiny v Black Devilu!“ řekl jsem a zavěsil. Zrychlil jsem v chůzi, abych to vůbec stihl, neboť jsem byl celkem daleko od klubu.

***

Vešel jsem dovnitř a zdálo se, jako by snad ani nebyl pátek. Napočítal jsem patnáct lidí, což na tenhle klub bylo hodně málo, když si vezmu, kolik lidí sem chodí i normálně v týdnu. Sedl jsem si na sedačku a objednal si obyčejné pivo, neboť jsem na něj měl hroznou chuť už od rána. Nemusel jsem čekat dlouho a Brett už stál ve vchodě. Šibalsky se usmál, když mě viděl, a pokračoval v chůzi. „Čau,“ řekl a právě dosedl. Jeho naivní úsměv mě nepřestával udivovat. „Čus,“ vrátil jsem mu pozdrav a snažil jsem se usmát. „Nějakej skleslej, ne?“ zeptal se a náhle jeho úsměv přešel. „Ale… Pohádal jsem se s tátou a ten mi zabavil auto!“ řekl jsem, ale přitom mě mrzelo to, co se dělo mezi mnou a Isaacem. „Aha a kvůli čemu?“ zeptal se velmi vlezle. „Řekl jsem mu, že jsem už jen spolukapitán fotbalovýho týmu, a on začal vyšilovat a já jsem po něm vyjel,“ vysvětlil jsem mu a najednou jsem v jeho tváři objevil něco jako pochopení. „To znám…,“ řekl a sklopil hlavu ke stolu. Než jsem se stačil zeptat, jak to že to zná, nás přerušila barmanka a zeptala se, co si dá.
Když odešla, vyslovil jsem svůj dotaz nahlas. „No, táta chce, abych šel studovat kompy a jednou převzal naši firmu, jenže já chci, aby byl můj život jinej, než jen sedět u kompu a hledat problémy,“ odpověděl a já žasl. Ten kluk je opravdu celej já! pomyslel jsem si. Najednou se natáhl přes stůl a podíval se mi vzpřímeně do očí. „Víš, co pomáhá na tyhle problémy?“ zeptal se, i když si vlastně hned odpověděl „Sex!“ Přesně takhle jsem i já před nedávnem řešil všechny problémy, a tak jsem si řekl, proč to znovu nezkusit!