J & I - Lidé z lepší společnosti - 4. část

„Počkej, cože? Ty jsi učitel a budeš učit na blackhillský střední?“ Podíval se na mě jako na idiota a pak mu to došlo. „Ty tam studuješ?“ zeptal se a v jeho očích jsem poznal paniku. „Sakra, kolik ti je?“ zeptal se mě vyplašeně. „19!! A dělej, nebo to nestihneme!“
Přijeli jsme na místo, a než jsem stačil vystoupit, chytil mě za ruku. „Prosím tě, nikomu o tom neříkej!“ poprosil mě. „Pod jednou podmínkou… Že ty to taky nikomu nevykecáš!“ Podali jsme si na to ruku a vystoupili jsme.

***

Nechtělo se mi do třídy během vyučování, a tak jsem počkal na záchodech, než zazvoní. Nemusel jsem čekat dlouho, neboť během pěti minut zazvonilo a já vyšel ze záchodů. Šel jsem směrem ke skříňce, když v tom se ke mně přidal Danny. „Kdes byl vole?“ zeptal se vyplašeně, „mysleli jsme, že se ti něco stalo!“ „Nebuď jako hysterka, zaspal jsem!“ vysvětlil jsem a zastavil jsem se u své skříňky. „Proč jsi se včera nepřidal k nám?“ Jeho věčné dotazy mě neskutečně vytáčely. Připadal jsem si jak u výslechu. „Chtěl jsem, ale něco mi do toho přišlo,“ zalhal jsem. Podíval jsem se na dveře od skříňky na rozvrh. Kurva, my máme pátou hodinu bižuli! Začal jsem uvnitř panikařit. Dannyho jsem přestal vnímat a soustředil jsem se na tok svých myšlenek, do té doby než jsem zaslechl jméno Isaac.
„Počkej, co jsi to říkal?“ zeptal jsem a on se podíval, jako kdyby mě měl zadupat do země. „Seš hluchej nebo co? Říkal jsem, že Allison říkala, že jsi nepřišel kvůli Isaacovi!“ zopakoval. Zavřel jsem skříň a dal se do pohybu a se mnou i Danny. „Proč bych neměl přijít kvůli němu?“ zeptal jsem se zvědavě a zahrál jsem udivený výraz. „Prej jste si nějak nesedli. Ani on tě prej moc nemusí nebo co,“ řekl Danny a já se pozastavil. „Počkej… On řekl, že mě nemusí?“ Něco ve mně se hnulo a nemělo to dobrý následek na mou náladu, obzvlášť dnes. „No říkala to Allison, když Isaacovi volal někdo,“ odpověděl a zašel se mnou do třídy.
Sedl jsem si a začal jsem přemýšlet o tom, co mi Danny řekl. Takže on mě nemá rád? Super, proč mě tolik zajímá, že nějakej kretén mě nemá rád? Copak jsem tak idiotskej jak všichni tady, který zajímá, jestli je všichni milujou či co? Co to sakra se mnou ten Isaac udělal? Hlavu jsem měl na prasknutí a nevěděl jsem, co s tím mám udělat.
Celá hodina utekla neskutečně rychle a já se ani nenadál a byla tady hodina s novým učitelem na biologii – Mattem. Biologii jsem měl společnou se všemi svými přáteli a Isaacem, takže jsem byl rozhozenej ještě víc. Přesunul jsem se do učebny, kde se bižule vyučovala, a sedl jsem si úplně dozadu. Do třídy vstoupil Danny po boku Ericy a Lyd, kteří hned přilítli ke mně. A za nimi se ruku v ruce nesli Allison s Isaacem. „Čau Jacksone,“ pozdravila Erica, která zaujmula místo vedle mě. „Dneska máme novýho učitele, jsme zvědavá, co to bude za kus!“ namítla a já se usmál. Kdybys tak věděla, jak moc sexy je! pomyslel jsem si.
Lavici vedle nás zaujmuly ty dvě hrdličky a lavici před námi si vzali Danny s Lydií. „Včera jsem slyšela, že jsi nepřišel kvůli Isaacovi, je to pravda?“ zeptala se Erica na rovinu a poprvé se na její tváři nevyjímal úsměv. „Není to pravda, toho kluka ani neznám, takže je mi ukradenej,“ mrknul jsem na ni a bylo vidět, že ta lež zabrala, jelikož se na její tváři znovu objevil úsměv. „Proč jsi teda nepřišel?“ To mě jako celá škola vyšetřuje či co? „Měl jsem něco domluvenýho!“ odpověděl jsem otráveně.
Najednou zazvonilo a já netrpělivě čekal, co se bude dít. Do třídy vstoupil Matt a já si vybavil tu dnešní noc. Ještě, že ses tam vrátil! pomyslel jsem si. Šel ke svému stolu, když v tom zbystřil mě. Bylo vidět, že byl překvapen. „Sakra, tak tyhle hodiny asi budu milovat!“ pošeptala Erica. Já se na ni otočil a všiml si, že Isaac si prohlížel mě i toho učitele naráz. Musel vidět, že se ten učitel zarazil, když mě viděl.

***

Byl čas oběda. Fronta byla dlouhá, ale věděl jsem, že budu zas přemýšlet, a tak to rychle uteče a ono opravdu. Přebíral jsem si od paní kuchařky talíř s porcí steaku a brambor a šel jsem si sednout ke stolu. Naproti mně usedl Danny a vedle něj Lyd s Ericou. Vedle mě si sedl Isaac s Allison. Dělal jsem, jako že je mi mezi nimi příjemně, ale bylo pro mě velice divné vedle něj sedět a nedokážu si vysvětlit proč.
„Tak co říkáte na toho novýho učitele na bižuli?“ začala Erica konverzovat. „Je sexy jak něco!“ nadchla se Lydia. „Mně připadal v poho!“ řekl Isaac a Allison se k němu hned přidala. I Danny přikývl a najednou všichni koukali na mě. Já se s plnou pusou zasekl a koukal na ně jako na zjevy. „Co je?“ zeptal jsem se nechápavě. „Jakej máš názor na toho novýho učitele?“ zopakovala mi otázku Erica. Je sexy jak svině! „Ujde!“ odpověděl jsem a napil jsem se, neboť jsem měl sucho v puse.
Když všichni až na mě a Isaaca dojedli, šli na záchod a já tam s Isaacem zůstal sedět sám. Všichni ostatní v jídelně mluvili, jen my dva jsme mlčeli. Až když jsem dojedl a chystal jsem se napít, se Isaac překonal a promluvil na mě. „Ty se s tím učitelem znáš?“ zeptal se zvědavě. Já se v klidu napil a otočil jsem svou hlavu na něj. „I kdyby, co je tobě do toho?“ odpověděl jsem mu otázkou. Zvedl jsem se a uchopil jsem jablko do ruky. „Chrápal jsi s ním co?“ mrknul na mě. Nahnul jsem se a podíval jsem se mu do očí. „Tobě je do toho úplný hovno!“ dopověděl jsem a ještě nahnutý jsem si kousnul do toho jablka a usmál jsem se. Bylo vidět, že ho moje odpověď zneklidnila, a to mě těšilo.
Při odchodu jsem se na něj ještě otočil, a jak jsem čekal, koukal na mě celou tu dobu. Usmíval jsem se od ucha k uchu jako malý dítě. Po chodbě, která byla kupodivu prázdná, jsem potkal Matta, který mě zastavil. „Tak co, jakej jsem byl?“ zeptal se a já jsem jen překvapením žasl. „Byl jsi lepší, než si myslíš! Moji kámoši jsou z tebe hotoví,“ řekl jsem mu s úsměvem. Měl jsem hodně dobrou náladu díky té scéně v jídelně. „Tak to mě těší! Hele, musím běžet, ale pokud bys chtěl… no ty víš co, tak mi zavolej!“ nenápadně mi předal do ruky papírek s jeho číslem. Podíval jsem se na něj překvapeně, avšak úsměv z mých úst se nechystal někam odkráčet. „Okay, zavolám!“ řekl jsem potichu a šel jsem si dál svou cestou ke své skříňce.

***

Přijel jsem domů úplně nadšený z dnešního dne. Rozevřel jsem lednici, ve které jako obvykle nic nebylo. Proto jsem se vydal na nákupy do potravin. Nakoupil jsem, co se sluší a patří do lednice. Doma jsem si na internetu vyhledal recept na lasagne, který jsem si potřeboval osvěžit v hlavě. Příprava i samotné vaření pro mě byla hračka a dokonce to bylo i jedno z mála jídel, které jsem uvařil a chutnalo mi.
Na čtvrtou jsem jel do posilovny, jelikož jsem měl předplaceno na celý měsíc. Tam jsem zalezl do šatny a převlékl se. Nasadil jsem si sluchátka a ušima jsem nechal proudit písničku Temporary Bliss od skupiny The Cab. Ačkoliv mi ten text nic neříkal (zatím), tu písničku jsem zbožňoval. Vrhnul jsem se na činky. Nejdříve jsem začal desetikilovými, pak jsem přidal a dával jsem si patnáct kilo. Překvapoval jsem sám sebe, co všechno dokážu.
Přišla řada na nohy. Dával jsem do nich všechnu sílu, abych dokázal uběhnout pás. Zrychloval jsem a zrychloval, ale dával jsem si to jako pán. Dnešek byl pro mě jako jeden z nejlepších v tom posledním týdnu. Nejlepší až do tý doby, než jsem ho uviděl. Stál za tím pultem a vítal nově přicházející cvičící. Vypadalo to, jako by byl šťastný, ale pokaždé, když se k němu otočili zády se zatvářil tak… prázdně. Přesně tak, jak jsem se cítil já, když mi řekl, že už spolu nebudeme spát.
Najednou se za ním otevřely dveře a vyšel z nich starší muž. Chvíli jsem sledoval, jak spolu o něčem hovoří, nebo to spíš vypadalo, jako kdyby na něj řval. Pochopil jsem, co se děje, až když jsem uviděl, že mu dal facku a potom další. Nebyly to facky jako normální facka. Tohle muselo být mnohem bolestivější než facka. Něco ve mně se vzbouřilo. Nedokázal jsem jen přihlížet, jak ho tam přede všemi fackuje. Proč tě to sakra zajímá Jacksone? ozval můj vnitřní hlas.
„Hele pane, co kdybyste ho přestal fackovat!“ zařval jsem na toho chlapa. Ten se na mě otočil s nepopsatelným vražedným pohledem. „Hele cucáku, všímej si svýho! Já si svýho syna můžu mlátit, kdy chci a kde chci!“ zařval na mě on. Isaac se neopovažoval otočit hlavou na mou stranu, jelikož se bál, že by ho praštil znova.
Šel jsem až k tomu pultu, abych na něj nemusel křičet. Praštil jsem do toho pultu, čímž jsem si získal pozornost obou. Isaacovi málem vyletěly oči z ďůlku, když viděl, že to já se ho zastávám. „Takže staříku, víš ty, kdo je můj otec? Díky němu ti tady stojí tahle posilovna! Takže pokud nechceš, abych mu řekl, že svýho syna týráš, a aby ti kvůli tomu neumožnil tady dál podnikat, tak se ho už nikdy nedotkneš,“ koukal na mě najednou vyplašeně, jako kdyby se měl každou chvíli posrat. „Rozumíš!“ zařval jsem na něj. „Ano, pane,“ odpověděl neskutečnou rychlostí.
Usmál jsem se na něj a zamířil jsem do šaten. Ani jsem se nepřevlékl, jen jsem popadl svou tašku a rychle jsem nasedl do auta. Proč jsi se do toho pletl, ty magore? Copak jsi se pomátl? Proč se nemůžeš odprostit od toho kluka? Moje hlava byla pohlcená otázkami, na které jsem odpověď neznal.

***

Sprcha by se dala nazvat nejlepším přítelem člověka, jelikož jenom v ní jsem zapomněl na každičký problém. Užíval jsem každičkou kapku té teplé vody, která po mě stékala. Najednou jsem zaslechl zvonek. Rychle jsem ze sprchy vyskočil, obvázal jsem si ručník kolem pasu, prohrábl jsem si vlasy, aby mi kapky z nich nepadaly do očí, a utíkal jsem otevřít. Byla fuška se z mého pokoje dostat ke vchodovým dveřím po těch kluzkých schodech. Nakonec jsem se k nim v pořádku dostal.
Když jsem je otevřel, nevěřil jsem svým očím. Nadechl jsem se a vyzval jsem hosta, aby vešel dovnitř. Byl to Isaac, ale to už jste jistě věděli. „Hele, pojď nahoru, nebo aspoň do obýváku, je mi tady zima,“ pobídl jsem ho, protože jsem se opravdu klepal zimou. Došli jsme tedy až ke mně nahoru, kde se moje kůže vracela do původní teploty. „Proč jsi přišel?“ zeptal jsem se. Nenápadně pozoroval moje tělo, a i když se to snažil skrýt, bylo na něm vidět, že jsem ho přivedl rozpaků. „Chci… Já chci… Chci ti poděkovat,“ vykoktal ze sebe. „Ani nevím, proč jsem to udělal. Měl jsem jen dobrou náladu a nechtěl jsem, aby mi ji někdo kazil!“ vysvětlil jsem, načež jsem ve skříni hledal něco, co bych si oblékl.
Nakonec jsem si na postel hodil modré tepláky a červené triko. „Věděl jsem, že ti nejsem lhostejný!“ řekl a já se na něj podíval. „Už to začínalo vypadat, jako že se začneme přátelit, ale ty jsi to opět zničil!“ začal jsem se smát, kdežto on se najednou rozeběhl a chytil mě za bok. „Promiň, ale já to musím udělat!“ řekl a obdařil mě dlouhým polibkem. V životě jsem snad nikdy lepší líbání nezažil.
Všechno se v mém těle dalo do pohybu, všechno jsem to začal vnímat dvojitě, ale netušil jsem proč. Jen vím, že tohle pro mě bylo nové a zvláštní. Když své rty od těch mých odpojil, bylo to, jako by mi sebrali něco, co potřebuju pro život.
Otočil se a chtěl beze slov odejít, ale já si nemohl pomoct, a i když jsem byl v šoku, musel jsem něco říct či udělat. „Proč?“ prostá a jednoduchá otázka, na kterou potřebuju znát odpověď. On se zastavil a chvíli jen stál. Pak se otočil a podíval se na mě. „Víš, vždycky, po každém sexu s tebou jsem přemýšlel, jaké to asi je políbit úžasného Jacksona, protože co jsem poslouchal dříve, nikoho jsi nepolíbil, tak jsem to teď udělal já! To je všechno,“ odpověděl na mou otázku, ale spíš jsem v tu chvíli chtěl, aby radši mlčel a odešel, jelikož veškerá moje naděje zhasla v tu chvíli. Podíval jsem se do země a nechápal jsem v tu chvíli nic. Jediné, na čem mi záleželo, byl on a jeho city ke mně, a když jsem viděl jeho záda, jak mizí za dveřmi, bylo mi velmi ouzko. Co se to s tebou děje? Tahle otázka mi kolovala hlavou celou zatracenou noc. Dokonce i ve snu jsem přemýšlel, proč se to se mnou děje. Pokaždé, když jsem viděl ten jeho obličej, mi srdce bušilo tisíckrát víc než normálně. Ten pocit jsem prostě nepobíral a nebylo mi jasný, jestli to je to, co jsem si myslel, že to je.

***

Ráno jsem měl překvapivou návštěvu, která se chtěla svézt v mém krásném a lesklém autíčku. Byla to Erica, která jásala. Vzal jsem jí tedy s sebou autem a čekal, až mi vysvětlí, proč tak jásá. „Tak dobře, včera jsem se dostala do zaměstnaneckých archivů a hledala jsem toho novýho učitele a hádej, co jsem se o něm dozvěděla?“ začala a já byl celkem zvědavý, co vypátrala. „Je mu 26, je svobodný, bezdětný, vyrůstal v pěstounské rodině, původem je Ir a má alergii na psí a kočičí srst!“ řekla nadšeně a já se zašklebil, jelikož jsem nechápal, co je tak úžasnýho na tom, že má alergii. „Ty blbe, je svobodnej a bezdětnej! Tím pádem určitě shání partnerku a víš, kdo je volnej? Já!“ jásala a já se začal smát. Tady se mi přesně potvrdila ženská logika.
Dojeli jsme těsně před osmou, neboť byly všude zácpy. Vstoupili jsme do školy a první, co jsem viděl, byl Isaac s Allison, jak se drží za ruku a smějí se. Zmocnila se mě neskutečná žárlivost, poprvé v mém životě jsem na něco žárlil. „Jacksone? Jacksone, jsi v pořádku?“ položila Erica ruku na mé rameno, plná obav. „Jo, všechno v pohodě, pokračujme!“ pobídl jsem jí, abychom pokračovali v chůzi.
„Hele, jdu ke svý skříni, tak se sejdeme za chvíli na bižuli,“ řekla a já jsem jen souhlasně přikývl. Došel jsem ke své skříňce a otevřel ji. Vytáhl jsem veškeré knížky, které jsem dnes potřeboval, a znova skříňku zavřel. „Co se to s tebou děje?“ vylekala mě Allison, která byla kupodivu sama. „Nic!“ odpověděl jsem s nezájmem. Otočil jsem se a chtěl jí tam nechat samotnou stát, načež ona mě chytla a praštila se mnou o skříň. „Co to kurva?“ vyjekl jsem leknutím. „Proč se mnou nemluvíš tak jako před tím? Udělala jsem něco?“ zeptala se a já začal panikařit. Co jí sakra řekneš? Že jsi se šíleně zbláznil do jejího přítele… Počkat, co jsem to právě řekl? Zbláznil do jejího přítele? To jako znamená, že… “Jacksone!“ zaječela na mě, čímž přerušila tok mých myšlenek. „Promiň, musím jít na záchod!“ řekl jsem a vyběhnul jsem směrem k toaletám.
Hodil jsem s taškou pod umyvadlo a chytil se ho. Podíval jsem se do zrcadla. Viděl jsem sám sebe, ale jako bych to ani já nebyl. Během těch pár dnů jsem se měnil, hlavně vnitřně, k nepoznání. Dýchal jsem zhluboka, ale něco jakoby mi svíralo hrdlo. No tak, Jacksone, seber se! povzbuzoval jsem se, ale nijak to nezabralo. Najednou zazvonilo a já rychle popadl tašku a zdrhal jsem do třídy.
Vstoupil jsem do ní a všichni na mě tak zvláštně civěli. Zmocňoval se mě divný pocit, který mi to hrdlo sevřelo ještě víc. Dosedl jsem vedle Ericy, která si všimla, že se se mnou něco děje. „Jacksone, ty jsi bledej! Nechceš se na to dneska vykašlat a jít domů? Klidně s tebou půjdu za zástupkyní!“ nabídla mi a já se na ni vděčně podíval, ale její nabídku jsem odmítnul. Přece nepůjdu domů kvůli němu!
„Tak dobré ráno, třído. Dneska jsem si pro vás připravil velmi zajímavý projekt. Sice nemáme chemii, ale krystaly jsou také součástí přírody, která nás obklopuje. A vy se dnes pokusíte jeden takový krystal připravit,“ začal Matt hned, jak přišel do třídy. „Rozdělil jsem vás do dvojic, takže pozorně poslouchejte. Slečna Lydia se slečnou Sue půjdou zaujmout první pozici do první lavice… Pan Danny s panem Scottem, druhá lavice za Lydií a Sue. Další, slečna Erica a slečna Allison zaujmou lavici za Dannym a Scottem,“ Erica se na mě podívala s velkým vyděšením a zároveň zděšením, neboť ona a Allison byly přesné protiklady a většinu času spolu nemluvily. Erica Allison moc nemusela a ani Allison neoplývala velkou láskou k Erice. Obě se teda přesunuly přede mne a pak to přišlo: „Pan Jackson zůstane sedět přesně tam, kde je, a k němu se přidá pan Isaac!“ Svět už opravdu nemůže být vtipnější! řekl jsem si. Dále jsem Matta neposlouchal a otočil jsem se k oknu, kde jsem si prohlížel fotbalové hřiště. Donedávna jsem to tady miloval a teď mám chuť to tady vyhodit do povětří!
Matt rozdával papír s postupem na vytvoření toho krystalu. Poté rozdával nějaké zkumavky s čímsi, co vypadalo jako kyseliny, a velkou láhev s uříznutým vrškem. V té lahvi bylo něco, co vypadalo jako písek. Sakra, jak z tohohle má vzniknout krystal? pomyslel jsem si, když v tom se Matt ohnul: „Tak kluci, přeji mnoho zdarů. Podle známek byste to mohli dát jako jedni z mála!“ mrknul na mě a Isaac otočil svou hlavu na mě. Vypadal jako hodně vyděšené štěně.
Uchopil jsem papír s pokyny a začal ho číst. Snažil jsem se nevnímat fakt, že na mě Isaac pořád upíná své překrásně modré oči. I přestože jsem se snažil, to nešlo ignorovat, neboť jsem nevnímal ani jedno slovo na tom papíře. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych byl nervózní z toho, že na mě někdo civí, až dodnes. Položil jsem papír a upřel jsem svoje oči na něj. „Co je?“ zeptal jsem se vytočeně. „Co by mělo být?“ Bože, copak jsem dočista přišel o rozum? Proč se s ním sakra vybavuju? „Proč na mě furt čumíš?“ dostával jsem vztek. „Koukám, že jsi profesorovi pěkně pomotal hlavu!“ otočil svou hlavu na lahev s pískem a uchopil ji do ruky. Sledoval jsem pozorně, co se chystá udělat. Uchopil jednu zkumavku, ve které byla divná fialová tekutina, a nalil ji do té plastové lahve. Písek se začal měnit v cosi, co vypadalo jako modelovací hmota. „Víš, kolika lidem tady jsem pomotal hlavu?“ pozvedl jsem obočí a usmál se u toho. Překvapilo mě, že i on se pousmál. „Proč jsi pořád tak sebestřednej?“ zeptal se a já se zasmál nahlas. Všichni se na mě otočili a já se nemohl přestat smát. „Jde o to, že já jsem prostě takovej. Jsem povrchní, namyšlenej, egoistickej, cílevědomej a sebestřednej hajzl, který má život takový, jaký si zaslouží,“ řekl jsem. Otočil se a podíval se na mě jako na zjev. Já mu pohled opětoval a mrknul jsem na něj.
Vzal jsem tu flašku do ruky pro změnu já a podle postupu jsem do toho nalil zelenou tekutinu, která tu hmotu začala zbavovat barvy, až nakonec byla průhledná. „Tvoje řada,“ položil jsem flašku doprostřed. Zbývalo jen jedno, nalít poslední zkumavku, aby se hmota zpevnila a bylo hotovo. Jenže on se nějak zaseknul a nehnul ani prstem, jako by byl duchem nepřítomný.
„Tak třído, už to máte?“ zeptal se zničehonic Matt, který vstal ze své židle, a probudil tak Isaaca z jeho astrálního cestování. Uchopil poslední zkumavku a nalil ji tam. Z hmoty se začalo kouřit a já jsem na flašku přiložil poklop, aby ten kouř nezačoudil celou třídu. Matt přišel k naší lavici a začal tleskat, což způsobilo, že se celá třída na něj otočila. „Výborně, máme vítěze, Isaac a Jackson zvládli jako první vytvořit cukrový krystal. Wtf? Jak jako cukrový? „Cukrový?“ zeptala se Lydia, která z toho byla celá zmatená. „Vše je založené na třtinovém cukru, ta látka ve flašce nebyl písek, ale třtinový cukr!“ odpověděl Matt s úsměvem a podíval se na nás. „Kluci, máte u mě áčko a teď to můžete sníst!“ pronesl už tišeji. „Tak jedem, třído, ještě dvě áčka čekají!“ zvýšil hlas a šel ke svému stolu.
Isaac otevřel poklop, když byl všechen kouř pryč, a uchopil krystal. „Chceš to?“ zeptal se a já se na něj podíval, jako kdyby si ze mě snad dělal srandu. „Sorry, nebudu si dávat do pusy nic takovýho. Bůh ví, co v tom je obsažený!“ řekl jsem, načež se na mě Isaac podíval s úsměvem na rtech. „Hlavně, že kouřit péra ti nevadilo!“ Právě se mu podařilo mě nadobro vytočit. „Zmrde!“ úplně mi došla slova, vybil mi tím dech.
Žvýkal ten krystal a měl takový vítězný obličej, který mě vytáčel ještě víc. Nenechej sebou tak zametat! Udělej něco, tohle si k tobě nemůže dovolovat! přemlouval mě můj vnitřní hlas, ale já nemohl. Nemohl jsem mu nic udělat a nevěděl jsem proč, vždyť s každým, kdo si ke mně něco takovýho dovolil, jsem zametl. Najednou mě z mého přemýšlení vytrhla jeho ruka na mém stehně. Vytřeštil jsem oči a podíval se na něj. „Neboj… Ani já nezapomněl na naše společný chvíle,“ řekl a mrknul na mě. Dech se mi zrychlil a veškeré moje racionální myšlení bylo v čudu. Vzal jsem tu jeho ruku a flákl mu s ní zpět o stůl. „Já už si ani nepamatuju, jaký to bylo!“ řekl jsem, čímž jsem ho odrovnal já. Jeho úsměv náhlou rychlostí zmizel a podíval se nechápavě. Teď jsem se pro změnu tvářil vítězně já a jeho to přivádělo do rozpaků. „Jo a mimochodem, to s tvým tátou je mi líto, ale asi jsi pěknej idiot, když tě mlátí!“ Konečně se objevila i tvoje stará stránka! Bylo vidět, že tahle věta ho odrovnala a pořádně naštvala, což mělo za následek jeho následné vybuchnutí.
Čapl mě za mou koženou bundu a nadzvedl mě ze židle. Praštil se mnou o zeď. „Tohle odvoláš!“ zařval na mě. Matt se okamžitě rozeběhl a odtrhával Isaaca ode mě. „Hold za pravdu se každý zlobí!“ řekl jsem a jeho to ještě víc naštvalo. Napřáhl pěst a chtěl mi vrazit. Šlápl jsem mu na nohu, což mi umožnilo ho ode mě odstrčit. Jeho pěst se stáhla, až když slyšel Allison, jak na něj křičí, aby přestal. Narovnal jsem svou bundu, ohnul jsem se pro svůj batoh a se zvoněním, které přišlo právě vhod, jsem odkráčel ze třídy.
Líbilo se mi, že jsem nakonec jako vítěz odešel já. Byl to takový pocit, jako by se zase vrátil ten starý Jackson. „Hej, počkej!“ zakřičela na mě Lydia, která za mnou běžela. Zastavil jsem se a otočil se na ni. „Co to bylo? Jsi v pohodě?“ zeptala se ustrašeně. „Ale no tak, Lydie, jako bys mě neznala! Žádná takováhle kreatura mě nedokáže vytočit,“ řekl jsem jí s úsměvem na tváři. „To je dobře. Mně taky nesedí, ale Allison je moje kamarádka, a i když Isaaca nemám ráda, nechci, aby byla Allison nešťastná!“ To mi jako teď káže do duše? zeptal jsem se sám sebe. „Měl by sis alespoň promluvit s Allison o tom, že chyba není na její straně. Je špatná z toho, že ji kvůli němu ignoruješ!“ řekla a já si uvědomil, jakou snůžku keců jsem si právě vyslechl. „Hele Lyd, ve vší úctě k tobě, já Allison nic nedlužím a nevidím důvod s ní o něčem takovým mluvit!“ řekl jsem a dal se opět do pohybu. Lydia tam zůstala stát a podle jejího pohledu, když jsem odcházel, byla mnou zklamaná.