Inzerát: Zaučím nevšednímu sexu 6

„Udělejte mi radost a stoupněte si opět na svá místa,“ řekla Klára téměř s prosíkem.

„Né, kouření už né. Mně už se ani nepostaví,“ zakňoural jsem provinile.

„Já bych taky prosil né,“ prosebně otočil oči Petr ke Kláře.

Bráška byl vždy diplomatičtější. Tak raději poprosil, aby to nevypadalo, že něco striktně odmítá, a předešel tak dalšímu poučení bičíkem. Ale paní Klára se na nás mile usmála, pohladila nás napřed po tvářích, potom po rameni, po hrudníku a sjela k našim rozkrokům, kde nás jemně uchopila za naše povadlé ptáčky. Přitom nám vrněla do uší:

„Nebojte se, už žádné kouření ani nic podobného. Jenom vám chci něco dát na památku. Tak šupem na svá místa.“

Nic zlého netuše, jsme si stoupli „na značky“ a Klára si nás opět připoutala ke zdi s roztaženýma rukama. Ani nám to nepřipadlo divné. Navíc jsme už věděli, že když se nebudeme vzpouzet, nedostaneme výprask.

Tentokrát nám přitáhla ke zdi i nohy nad kotníky poměrně širokými pruhy kůže, které byly z vnitřní strany opatřeny filcovou vložkou. A jak jinak než opět sytě rudé barvy. Řemeny utáhla nezvykle pevně, takže naše lýtka se ode zdi nedala odchýlit.

„Ještě si vás pojistím,“ broukla si, „abyste se mi moc necukali.“

Sáhla vedle našich boků ke zdi, do každé ruky vzala jeden konec vypolstrovaného řemene a spojila je na našem břiše. S utahováním si opět dala záležet a „přilepila“ nám záda ke zdi snad pevněji než lepidlem PATEX. Břicha jsme měli stažená k páteři a mohli dýchat pouze povrchně pomocí ramen. Od pasu dolů jsme byli naprosto znehybněni. Pak poodešla k té své tajemné skříňce a najisto sáhla do druhé zásuvky shora. Když se vrátila, pohrávala si v rukou s několika plastovými kroužky, které byly čiré barvy. Vypadaly jako obrovské podložky pod šrouby s různými vnitřními průměry. Na jedné straně z nich trčely tři válcové kolíčky, přičemž ten prostřední byl delší a na konci měl otvor. Přistoupila k Petrovi, klekla si a začala poměřovat jednotlivé kroužky s jeho nádobíčkem. Nakonec si jeden vybrala a ostatní odložila stranou. Vzala do ruky Petrův váček a začala si pohrávat s jeho kuličkami. Lehce za něj potahovala, třela jej a obsah mu převalovala ve svých dlaních. Vlastně mu jeho míšek mírně protahovala a chystala na akci, o které jsme neměli ani tušení.

Najednou přiložila kroužek k jeho pytlíku a vmáčkla mu do otvoru jednu kuličku. Petr ani nemrknul, tak jsem usoudil, že to nebude nic hrozného. Klára mu uspořádala záhyby kůže a začala do otvoru situovat druhou žlázu. To už jsem viděl, že jde obtížněji, a Petr začal přivírat oči. Manipulátorka ale asi měla zkušenosti, protože nespěchala a nechala druhou kuličku, aby si dráhu určovala sama. Netrvalo dlouho a našla si cestu ke svému souputníku za slabého Petrova zasyknutí. Klára kroužek pěkně upravila, aby se kůže šourku nikde nekrčila a nedřela. Prohlédla si své dílo a přesunula se ke mně.

„Ani nebudu hledat velikost, protože máte nádobíčko až neskutečně stejné,“ prohlásila a nasazovací proceduru jsem tentokrát podstoupil já.

Teď se přesunula opět k Petrovi a začala mu do kroužku ještě provlékat penis. Napřed vtáhla k šourku do otvoru jen předkožku, pomalými pohyby ji tam dostala co nejvíce a pak pozvolným tahem do předkožky vklouznul žalud a s ním celé tělo jeho pýchy. Precizně vyhladila všechny záhyby kůže, aby nikde netlačily. Kroužek nyní obepínal jak penis, tak i varlata, přičemž ty tři kolíčky trčely od břicha směrem ven.

„Hm, to vypadá zajímavě,“ pomyslel jsem si, „už se těším.“

Kroužek Petrovi jaksi nadzvedával celé přirození jako prádlo s push-up efektem a já se těšil na totéž. Když mi Klára prostrkávala mého pašáka otvorem, bylo to trochu nepříjemné, ale po patřičné úpravě se nepříjemný pocit ztratil. Nebýt toho, že jsme měli dnes již tolik stříkanců, by se mi začal překrvovat rozkrok a nevím, jestli by se manipulace s prostrkáváním zdařila bezbolestně. Teď jsem si užíval mírného nadzvednutí nářadíčka i já sám. Jen jsem si marně lámal hlavu, nač jsou ty tři kolíky? To jsem měl zjistit vzápětí.

Klára se totiž opět odebrala do tajemné zásuvky a něco ukryla v dlani. Pak se přisunula k Petrovi, vzala jeho penis do dlaně, téměř jej v dlani schovala a přiblížila se druhou dlaní k té první. Chvilka manipulace a zvláštní kovový zvuk, jako když zaklapnou pouta na první zub. Klára odstoupila a my oba vyvalili oči jako kráva před kopcem. Petr měl celý penis uvězněný ve zvláštním průhledném, plastovém pouzdře, které dokonale kopírovalo jeho tvary. Na horním pouzdře byly tři otvory, do kterých se přesně vešly ty tři kolíčky a na prostředním se houpal malý zámek. Klára vítězoslavně stála před námi a mezi prsty se ji houpal miniaturní klíček.

Následoval jsem já. Klára si pak přetáhla přes hlavu řetízek s oběma klíči a spustila je do štěrbiny mezi svými prsy. Koukali jsme na ni vyjeveně a ona si to patřičně užívala. Odepla nám pás okolo pasu a odkudsi vylovila foťák. Fotila si nás jako paparazzi, div, že s námi neudělala interview.

„To je taková pojistka, kdybyste moc mluvili,“ povídá, „asi by vaši rodičové a spolužáci ve škole neměli radost.“

„No, ty vole,“ pomyslel jsem si a kouknul se na Petra. V jeho očích jsem viděl stejné zděšení.

„Když budete hodní a diskrétní, já budu hodná a diskrétní taky,“ vysvětlovala Klára, „já mám taky nějaké postavení a nemohu si dovolit skandál,“ dodala.

To se vlastně dalo pochopit, a tak jsme přikývli, jako že jasný. Pak nás bez zbytečných řečí odpoutala, poodešla a sedla si na židli a zvědavě si nás prohlížela. Samozřejmě jsme oba zajeli rukama mezi své nohy a zkoumali, co to je a jak z toho ven. Materiál nebyl příliš tvrdý. Takový pevný silikon, který přenášel doteky rukou, ale byl nepoddajný. Pouzdro mělo vepředu otvor, na který přesně doléhal otvor močové trubice, a po stranách další dva menší otvory. Systém byl tak dokonalý, že to prostě sundat nešlo.

„Ani to nezkoušejte. Bez tady toho, to ještě nikdo nesundal,“ usmála se a významně si poklepala po záňadří.

„Haha, opět nějaké legrace. Jsem zvědavý, kdy nám to sundá,“ pomyslel jsem si.

„Dost bylo zábavy, jde se vedle!“ zavelela Klára a vydala se zpět do obývacího pokoje. Za ní šel Petr a poslední já. Jak jsem opouštěl „mučírnu“, všiml jsem si, že za mnou světla postupně zhasínala.

„Hm, dům plný kouzel.“

Po cestě do obývacího pokoje jsem si uvědomil, že ta hračka v chůzi ani nepřekáží a že je to i rajcovní mít ptáka stále obemknutého čímsi, co jsem stále nedokázal pojmenovat. V obýváku nás paní Klára posadila do dvojkřesla a sedla si proti nám. Kupodivu i sedět se s tím dalo bez nepříjemností.

„Je vám to nepříjemné?“ zeptala se zvědavě, ale my jsme zavrtěli hlavami, jakože přece něco vydržíme.

Paní domu se vznesla z křesla, odvlnila se vedle, aby poté přinesla dva tácy jednohubek, dva šálky kávy a postavila je na stolky, které stály tak, aby nepřekážely madam v pohledu na naše zajatce, a přitom aby byly po naší ruce.

Klářin pohled spočíval na našich ozdobách a z jejích rtů se začala linout měkká slova:

„Mladí muži…“

„Najednou jsme mladí muži. Ještě před chvílí jsme byli chlapečci, synáčci…,“ přišlo mi na mysl.

„… jistě jste si všimli, že mi vůbec nejde o sex s vámi. Mé touhy jsou, tak říkajíc, jiného rázu. Velmi, ale velmi mě vzrušuje sex dvou a více mužů…“

„A více?“ pomyslel jsem si v duchu, ale nedal jsem nic najevo.

Klára pokračovala:

„Ráda se mužských těl dotýkám, pomáhám jim s jejich vzrušením tak, jako jsem pomáhala vám. Muže ráda týrám a působím jim bolest, pokud mi odporují. Dovádím je k vyvrcholení, miluju výrony semene i semeno samo. Muži se mě mohou dotýkat svým nářadím, mohou na mě stříkat, plnit mi semenem pusu, ale nestrpím na sobě mužské ruce a samotný sex s muži mi nic neříká. Prostě to tak mám nastavené. Když jste mi volali, nevěřila jsem, že z toho něco bude. Pak jsem vás viděla, když jste dnes přišli, a v hlavě se mi zrodil plán. Snad jsem vám dokázala, že jsem vynalézavá a kreativní.“

Na to jsme oba začali zuřivě kývat hlavami. Petr otevřel pusu, asi chtěl něco odpovědět, ale rázný a jasný posunek rukou mu pusu zase rychle zavřel. Klára dál vedla svou řeč:

„Přišli jste sem pouze ze zvědavosti s tím, že pokud se vám něco nebude líbit, utečete. Proto jsem si vás trochu pojistila tím, že jsem vám sebrala šaty. Vyklubali se z vás ale učenliví mladíci, kteří od sexu už něco čekají. Jistě jste netušili, co ve vás dřímá, jaká je vaše orientace. To se teprve uvidí. Dívat se na vás, jak posléze prahnete jeden po druhém ještě neznamená, že patříte mezi čtyřkaře.“

„Čtyřkaře?“ vydechli jsme to slovo jako jedněmi ústy.

„Čtyřprocentní menšinu přece, trdla!“

„Jo ták, pardon.“

„No, to nic.“

Byli jsme zvědaví, kam Klára směřuje a co se ještě dozvíme. Mezitím jsme si udělali pohodlí, uvolnili jsme se, povolili od sebe kolena a mírně je roztáhli. Nechali jsme tak nahlížet dámu na naše citlivá místa. Vždyť už je tolikrát viděla a měla nejednou v ruce. Klára se nadechla a pokračovala:

„Sami musíte uznat, že inzerát ‚Zaučím nevšednímu sexu.‘ splnil vaše očekávání. Pravděpodobně zcela jiné, ale splnil. Možná jste se našli. Nicméně výuka zdaleka neskončila, ale protože je již pokročilá doba, je třeba jít domů. V hale máte své oblečení, můžete jít.“

„A co s tímhle?“ vyhrkl Petr.

„S čím?“

„No, s tímhle tady!“

„A co s tím má být?“

„Přece s tím nemůžeme jít domů!“

„A proč byste nemohli?“

„Jak s tím budeme to, tento…“

„Co, tento?“

„No – třeba vykonávat potřebu.“

„Uklidněte se, já vám to vysvětlím.“

Moc jsme se sice neuklidnili, ale raději si vyslechnout, než pak jít k zámečníkovi a vysvětlovat, jak jsme k tomu přišli. Určitě by zavolal kolegu a pak ještě dalšího a – raději nedomýšlet. Klára začala s vysvětlováním.

„Pás cudnosti vám vysvětlovat nemusím. Že ale sloužil výhradně pro ženy, je otázka už jen středověku. Doba pokročila, a i ženy chtějí mít své muže pod kontrolou. Proto to byly nejspíše ony, kdo začal spřádat plány na důmyslné klece na mužské neposedy. Klícka na ptáka se z původní několikakilogramové železné klece s nepohodlným nošením vyvinula v docela nenápadnou, lehkou, a i příjemnou věcičku, kterou teď máte na sobě. Chcete-li, vyměním vám ji za tu železnou.“

„Nee!“ opět dvojhlas.

„Takže, já jsem si vás pojistila, abyste s ptáčky nedělali žádné voloviny, nehráli si s nimi sami nebo navzájem. Čůrat se s tím dá snadno, budete muset trochu víc dbát na hygienu, ale i to jde. Pokud budete myslet na čuňačinky, bolest topořícího ptáka, kterému tato klícka nedá prostor, vás od těchto myšlenek hned odvede.“

S těmito slovy se pomalu zvedla, přistoupila k nám, chytla nás za ty naše uvězněné ozdoby a mírným tahem nás zvedla. Zamířila s námi ke dveřím, prošla s námi do přijímací haly a otočila si nás k sobě. Dala nám oběma pusu na čelo a tím svým hladkým hlasem řekla:

„Klíčky od vašeho vězení jsou u mě schované jako v železné bance. Můžete si představovat, jak se tísní mezi mými ňadry, jako by se tam tísnili dva holí ptáčci. Třeba ti vaši. V sobotu v devět ráno na shledanou.“

S těmi slovy nás pustila, protáhla se dveřmi a zaklapla je za sebou. Dveře měly z naší strany kouli a nešly otevřít.

Na pohovce hned u dveří ležely pěkně srovnané naše svršky. Do boxerek jsme museli trochu opatrně, ale když jsme vše urovnali, dalo se. Naštěstí jsme neměli upnuté džíny ale volnější kalhoty, tak pod nimi opravdu nebylo nic vidět. Trika přes hlavu, kecky, prohrábnout háro a vyrazit.

Dveře domu za námi zaklaply a my si to šmárovali po úzké cestičce k brance. Za ní už byl chodník a na něm jsme si uvědomili, že jsme se vrátili z cela jiného světa do reality.

„V sobotu v devět ráno na shledanou,“ polohlasem jsem zopakoval poslední Klářina slova a úkosem pohlédl na bráchu.

Pohled mi opětoval a jízlivě se zeptal:

„Ty vole, víš, co je dnes za den?“

„NEDĚLE!!!!“