• kuscheltyp
Stylromantika
Datum publikace20. 8. 2018
Počet zobrazení1453×
Hodnocení4.48
Počet komentářů26

Čau, Filip. Filip Hrbáček. Hrby, retrívr…, jak kdo chcete. Dokud je to v dobrym, nemám námitek. Vim, nechal jsem vás tuhle dost dlouho čekat na další díly tý "velký story" o mně a o Matym (a o Sáře a o našich a třeba i o Cumbajšpílovi a ještě taky pár dalších lidech). Ale bylo toho holt nárazově trochu víc na všech frontách. Mrzim se sám na sebe, že jste si kvůli tomu o mě začali dělat starost. Popravdě… nevim, co dělat, abych psal rychlejc, natož líp. Snad jen… psát dál a smířit se s nedokonalostí svýho autorství i s časem, kterej to chce. Ale kdybyste měli nějakej tip, co s tim, tak do toho třeba pudu.

Teda kouřit asi nezačnu, jednak mi to nechutná a hlavně to se mnou ani nic žádoucího nedělá. Jestli má nikotin mírnit stres a báječně zlepšovat propojení nervovejch synapsí, tak jsem možná jiná forma života nebo nevim. Dokonce ani tráva na mě nemá ten účinek, pro kterej třeba Matyáš vyznává heslo Párty bez brka je zmarněná párty. (I když… náš Mr. Výtlem… zrovna ten to ani nepotřebuje.)

Když už, tak radši chlastám. A v mírný špičce, v tý náběhový fázi, jsem pak možná na moment takovej víc tvůrčí, ale zase to jde hodně rychle dolu a určitě to nevystačí třeba na dva tisíce slov. Možná tak na nápad sám – ten tam někdy břinkne, to jo. Ale zpracovat ho musim jindy, s čistou a nebolavou hlavou.

Pokud teda s čistou hlavou prozměnu neusoudim, že to zas tak geniální idea nebyla…

Když si ji ráno vůbec ještě vybavim.

Nebo když rozluštim ten klikyhák na kusu hadru, kam jsem ho načmáral pro případ, že ho zapomenu. Znám se.

Pokud ten cár papíru vůbec ještě najdu.

Heh.

Dřív, asi ve dvanácti letech, jsem si takhle nějak představoval stáří. No co už.

Ale brali jsme teď v češtině, že třeba Hašek takhle málem zazdil prvotní opilej noční nápad na Švejka. Svuj průlom. Světoznámej. Naškrábal prej Blbec u kumpanie – a ráno na to vejral a netušil, "co tím chtěl básník říci". A přece dobrej voják nakonec přišel na svět. A skrze německej překlad se taky do celýho světa dostal. Co se má vyklubat, to se vyklube. Tuhle story nakonec dopíšu. Tomu věřim. Taky tomu, že lidi jsou většinou dobrý. Že život je krásnej. A Bůh, jestli teda je, tak že neni žádnej kruťák. A že snad nakonec spasí i moji duši, jestli nějakou mám.

No… k věci – chci říct jen tolik, že člověk jako já nesesmolí sťatej vůbec nic pořádnýho. Nesmíte si autory zas tak romantizovat. Ani nás, který od začátku řaděj do rubriky romantika, asi že tu nikdo nikoho nesvazuje konopnym lanem ani nepolejvá voskem (takže se u toho tvrdšim povahám nejspíš dost blbě honí).

Jo, jediný, čeho jsem si všimnul, a je to už u tohodle vyprávění něco jako muj rituál: strašně se mi zvedá spotřeba jednoho z nejděsivějších artiklů, co do sebe příležitostně hrnu.

Černejch limonád.

Brr! Áááááá…

Vim, tělo je chrám, ne popelnice, ale stejně:-)

A pak už sluchátka s dalšim dobře komponovanym rytmicko-melancholickym mixem do uší, prsty na klávesnici do startovní polohy – Haut in die Tasten! – a jedem. Když je v jinak prázdný dvoulitrovce už jen pět nespojitejch loužiček v "nožičkách" na dně, mívám hotovo. Ale nazpátek to nefunguje, nestačí se jenom na povel prolejt kokačkou a… bum! Ne. Samo se to nevyčaruje.

***

Jo, víte, co fakt nepochopim? Maturiťák. Jakože ples. Proč se dělá někdy v lednu v únoru, když přece ještě vůbec není jistý, kdo bude maturant a kdo jen aspiroval, ale poletí. Furt je možnost nezvládnout druhý kratší pololetí a opakovat ročník, furt je tu možnost přímo před komisí dostat mentální black out a rupnout…

Krucinál, nechci na to vůbec myslet.

Jako jasně, plesová sezóna je, kdy je, ale zatančit si a ožrat se ve velkym stylu na oslavu něčeho, co jsme zvládli, se dá i v květnu, kdy to dává větší smysl (a stejně se to pak stane, když se zadaří). Tak proč je zvykem to hrát půl roku předem?

Stejně tak je podle mě pitomost vedoucí jen k větší úzkosti muset si do konce února podávat přihlášky na vejšku, kdo chcete studovat v Česku. V hladkym případě máte někdy v dubnu dávno po přijímačkách nebo po Scio testech, a pokud jdete studovat někam relativně daleko, tak už v ruce držíte třeba i egríment na kolej, ale… furt ještě nevíte to nejdůležitější, to, co by tomu všemu mělo logicky předcházet.

Vůbec nemáte jistý maturitní vysvědčení!

Má to jako zvyšovat tlak na úspěšnost studentů ve stylu Uč se, protože neuspět vlastně není možný, když už máš zainvestovaný tři další kroky v pořadí, nebo nás to má ještě víc rozhodit? Nechápu.

Upřímně mě to děsí víc než celej humbuk kolem státní maturity. Vysloveně povinný matice se jako poslední ročník ještě vyhnem (s úlevou jsem si zaškrt jako alternativu další cizí jazyk a udělal bych to stejně, i kdyby byla v nabídce jen thajština, kterou jsem nikdy předtim neviděl).

Jakože… vlastně ani nic proti královně věd, ale asi tam hodně záleží taky na kantorovi, a ten náš nám to vykládá ne jako logickou vědu, ale jako katolickej teolog církevní dogmatiku; hláška "Chápete to? Ne? Inu, nezbývá než uvěřit a pochopit později!" se stala legendární branou k mizernejm průměrům třídy z čtvrtletek už ve druháku. Nikdo nepochybujem, že počítat umí, jen asi neumí učit, a navíc to dělá zjevně nerad. To je celý. Dávno už jsem zapomněl, jak jsem se kdysi v devítce dostal i na oblastní kolo matematický olympiády…

Cumbajšpíl se nás tuhle snažil uklidňovat: prej je v podstatě daný, že gymply tu státní část statisticky vzato zvládnou líp než učňáky, když je něco jako společná laťka nastavená spíš níž než vejš. Jo, jenže statistika o jednotlivejch případech neřiká vůbec nic… a jak asi dopadnem my? (Divim se, jak třeba Matyáš může zustávat pořád tak nad věcí, když dojde na zkoušky řeč. Jo, neřikám, že každej má bejt stejnej vyklepánek jako já, ale mám někdy pocit, že lidi jako Maty jsou v pohodě hlavně proto, že jim to ještě v plný síle nedoteklo.)

Největší problém ale stejně asi bude, kolik chyb ty veleslavný metodici z Cermatu do těch testů nasekaj sami a jak moc přísně nám budou strhávat body za svý vlastní kopance. Pokud to vůbec do května zase celý nebude třikrát jinak.

Já nevim… a k tomu se spousta politiků pořád tváří, že by gymply nejrači zrušili. Že jsme jako potom nějak moc brzy nějak moc chytrý a taky pak kvůli tomu neseženete instalatéra, když ho potřebujete. Nic proti instalatérům, chápu, že jsou úzkej profil a po zásluze dobře placenej, ale každej přece nemusí chtít povinně strávit čtyrycet kariérních let se skelnou vatou, trubkama a těsněnim. Ať to dělá ten, kdo k tomu má blízko, kdo to umí pořádně, ostatní mu rádi zaplatěj.

No, ještě že jsou pak ty týpci z parlamentu v projednávání svejch návrhů celkem neschopný a nebo si to navzájem vyblokujou, protože jinak by asi byli schopný všeho.

Ještě si musim vyrešeršovat, co Němci. Slyšel jsem, že to maj v mnohym ohledu logičtější. Teprve když máš Abiturzeugnis, smíš se zapsat na fakultu podle vlastní svobodný volby. Na spoustě z nich ani nedělaj žádný další přijímačky, teda když se nejedná o obor, kde je vysloveně omezenej počet míst, protože třeba cojávim forenzích patologů nemůžeš naráz vzdělávat tři sta, když nemáš prostory, nástroje ani tolik těl, co lidi darovali vědě. No… a první semestr většinou rozhodne, jestli na to máš, nebo ne. Když ne, nikdo tě tam nedrží, jen aby škola měla dotace na hlavu. Pokud je to škola, co má dobrý jméno. To většinou bejvaj takový ty staroslavný z menších měst, založený kdovíkdy dvanáct set patnáct nebo nějak podobně.

Taky prej maj na zkoušky většinou jen jeden termín a ne tři plus děkanskej plus další čtyry při opáčku za rok, takže to prostě nejde posouvat donekonečna. Což je sice drsný, ale svým způsobem dávám přednost tomu vědět hned, na čem jsem.

Ale dělám tady přednášky o zemi, kterou jsem zatim z náhodnejch vejletů, jako byl ten předvánoční v Drážďanech se třídou, jenom ochutnával, a když si to tak uvědomim, vim o ní prd, tak jako vim, že nic nevim k tý zkoušce dospělosti.

To se prostě pořád vyhejbám psaní o plese, jakej byl.

***

A ještě chvíli budu, ale už se blížim. Ples, ať už jakejkoli, to je u nás samozřejmě sokolovna a předevšim jsou to manželé Muškovi. Jo, ty, co jsme k nim předloni chodili do tanečních. Co k nim před víc než čtvrt stoletim chodil se svou třídou i táta. A ani máma jako přespolní manželům Muškovejm neušla, protože po svatbě naši dobrovolně (!) chodili do opakovacích kurzů pro dospělý.

Manželé Muškovi jako mistři tance a společenského chování jsou kategorie sama pro sebe. Možná, že s čim kdo zachází, s tim taky schází. Prostě na to zákonitě dojede. Když máte za svý životní poslání učit přes třicet let na celym Poděbradsku puberťáky (nebo jejich preventivně přiopilý rodiče) nějaký ty plavný kroky po navoskovanejch parketách a slušný chování navrch, přičemž tak za rok pochopíte, že to je asi marný, stěží se z vás samotnejch stane noblesa a elegance sama.

Oba jsou dost nenoblesně při těle; Muška je takovej rudokožec s frňákem oteklym jak mužik z Mrazíka. Taky by potřeboval větší sako a pani by si určitě neměla dělat ostudu pouzdrovejma šatama s flitrem, ta by měla nosit volně splývavej pytel nějaký tlumený matný barvy.

On většinou odkonferuje začátek, pak už je celá lekce nebo ples vlastně na ní a jeho vidíte hlavně na baru. Neuteče půl hodina a má jí jak z praku. Zase je ale přiměřeně společenskej a k potěšení sálu se rád podělí o výsledky mistráků v hokeji, který mezitim sleduje, ať už na mobilu, nebo na malý obrazovce nad barem. Akorát, když se zvesela vyhoupne na pódium s ohláškou každýho dalšího gólu, trochu tim svý ženě bourá koncept. Kouká na něj, rty stažený do úzký čárky, když si předtim pro špatně tajenej vztek zubama setřela tmavě rudou rtěnku.

Předloni mi v první chvíli nešla tak banální věc jako mazurka. Zrovna jsem to kazil s Klárou v náručí, když se na mě Mušková zaměřila. Přišla k nám, a jak nás předtim učila pro případ výměny partnerů (úsměv, lehká úklona, zdvořilá otázka: "Dovolíš?"), odpinkla Kláru svejma pneumatikama a slůvko Dovolíš? pronesla stylem a málem i přízvukem zdvořilýho moskevskýho nájemnýho vraha, div že nechybělo "a jestli ne, tak se s tebou rád seznámí tady Voloďa".

Pak mě madam Mušková čapla, měl jsem jí po hrudník, ale páry měla za tři, takže si se mnou k pobavení zbytku třídy chvíli pohazovala ve vzduchu jak nějakej italskej kuchař omeletou nad pánví. Když jsem znovu ucejtil pod nohama pevnou zem, madam si mě odspoda a přesto svrchu změřila:

"Už to chápeš?"

"J… jo, jasně."

Byl jsem v ten moment rád i za Kláru, že ta mazurka byla postupová.

***

Takže teď už je vám jasný, proč jsem se na maturitní ples těšil asi jako na nástup do vězení se zvýšenou ostrahou. Zaprvý: kdo říká, že maturu dám a že tu jsem právem? Zadruhý: šmarjá, manželé Muškovi. Zatřetí: naši a jejich školení tejden dopředu, kdo všecko tam asi bude, před kym se jak chovat (jak jinak než superslušně, ale taky komu a za co jsme vděčný, takže ke komu bejt až skoro vlezdo…delní), heh. Už jsem to ani nevnímal, jen jsem kejval jak gumová opička.

A samozřejmě začtvrtý, ale možná zanultý, ještě před tim všim: davy. Nemám rád lidi.

Nemluvě o snu, co jsem měl předchozí noc a kterej mi zobrazil hrůzu, co mě v bdělym stavu vůbec nenapadla: místo půlnočního překvapení, na kterym se dohodla celá třída, se nedělo nic, pak se najednou světlo zaměřilo na náš stůl, a zatimco v sále nikdo ani nedutal, vyšňořenej Matyáš pokleknul před našima a na mikrofon je požádal o moji ruku… Vzbudil jsem se celej splavenej. Tohle ho doufám udělat nenapadne.

Jediný světýlko naděje jsem viděl v tom, že táta asi sám sobě nepovolí kdovíjak dlouho ponocovat a máma s nim bude samozřejmě solidární. Pak můžu teoreticky zmizet taky, pokud nepudu rovnou dom jako naši (což by zase vedlo k vyptávání, proč se nebavim, když je to muj den, muj a mý třídy, a tak dále).

Danej sobotní večer jsem ale měl nevim proč náladu lepší, než v mejch očích situace zasluhovala. Vlastně jsem rád usadil tátu s mámou u stolku, ke kterýmu jsme ve výsledku měli o lístek navíc. Původně si tu slávu nechtěla nechat ujít ani teta, ale zrovna jí do toho vletěl nějakej sebezpytnej-ezo-kurz s tajemnym šamanem z kdovíjaký brazilský tramtárie, a ten nešlo přeložit. Určitě jsem jí to neměl za zlý. Spíš jsem jí záviděl tu skutečnou dospělost a nezávislost; to, že nemusí, zatimco já se vlastnímu maturiťáku vyhnu stěží (možná bych taky rači jel našeptávat svý traumátka z dětství nějakym šutrům v indiánský potní chýši). Že naproti tomu dostala černou čárku do klasifikace u mámy, to mějte za jistý.

Nebyl by to samozřejmě Matyáš, aby Hradeckejch neseděli hned vedle; on s rodičema i o sedm let starší ségrou, která jen kvůli týhle příležitosti přijela z Londýna, takže tu jsem viděl vůbec poprvý (i tak bylo hned jasný, že jsou sourozenci, že sice Maty je kluk a Magdaléna holka, ale prostě byli jak dvě kopie, co musely vyjet ze stejný tiskárny).

Matyáš ulízanej "na slušňáka", s motýlkem, byl perlou svý rodinky. Žádnej floutek s kudrnatym rozcuchem, v tričku s infantilnim potiskem a vytahaný mikině; takhle v kvádru by moh i na ples v Hofburgu.

I Klára (ob pět stolů) byla ten večer nepředvídatelně krásná. Zářila. Ty tam byly tak jako úzkostně stažený vlasy, její poznávací znamení ve všední dny. Vim, vlasy samy nemůžou bejt úzkostný, to jen lidi, ale určitej typ dívčího účesu na mě prostě takhle působí, kor když tim vytáhne jistý smutnější rysy ve tváři.

Místo toho měla copy omotaný kolem hlavy skoro jako královskou korunu, takovou tu hrozně charismatickou frizúru, co nosívala bejvalá ukrajinská premiérka (a vyhrála s tim nějakou evropskou Ženu roku nebo co) a nebo bavorský selky tak před osmdesáti sto lety. Ty druhý by tomu asi řekly Gretchenzopf nebo Bauernkrone. Hledal jsem na to nějaký český slovo, ale asi jsem hledal blbě (koneckonců nejsem žádnej holič-kadeřník, tak to názvosloví moc neznám a jen doufám, že už jste doma). K tomu sladěný šaty a všecky ty šminky a šmuky…, nebyl jsem jedinej, kdo se otočil. Jedno je jistý: Kláře to prostě na plese seklo!

A ne; ani fakt, že eleganci poznám a ocenim (i když to asi nedokážu popsat přesnejma slovama módních katalogů), samozřejmě nemoh v okamžiku změnit nic na mejch limitně nulovejch citech k ní.

***

Zato jsem se zakřenil od ucha k uchu, když jsem v sále po návratu z pisoárů zahlídnul Sáru.

"Retrívre!"

"Kotě! Máš tu někoho?"

"Tebe a Matyáše přece," usmála se. Moje nálada rázem stoupala jako bublinky ve skleničce sodovky, kterou držela v ruce. Sára si šikovně obstarala lístek, aniž by o něj řekla mně. A je fakt, že já jsem takový kopyto, že mě ani nenapadlo, že bych jí moh na ten festival maloměstský trapnosti a pokrytectví pozvat. To tak bejvá, když někoho chcete mít na ty příjemný a hezký chvíle, povídání a tak, no a to ostatní jste odhodlaný nějak přežít sami.

Ale to už jsme se měli podle pokynů mesijé Mušky my maturující houfovat pod pódiem k nějakýmu společnýmu průvodu.

"Promiň, ale potom. Rád si s tebou zatancuju."

"Ouki," mňoukla Sára.

Nevim, kdo zavlek do naší kotliny zvyk házet u takovejchhle slavnostních příležitostí po lidech drobnejma. Jako je fajn, že bude mít třída za co pít, nad tim bych nechtěl vůbec ofrňovat, ale ta poškrábaná zahnědlá dvacka, co přilítla odněkud shora z galerie, docela bolela. Štrejchla mi obočí, když jsem vzápětí po Matym (Hradecký – Hrbáček, tak nás řadí třídní výkaz) za zvuku nabubřele dramatický hudby vybraný bůhvíkym – nezachránili jsme přece planetu před invazí mimozemšťanů, jenom maturujem – došel k Cumbajšpílovi, aby mě ošerpoval. Doufal jsem ke svym šrámům v životě přijít kdyžtak přece jen o něco mužnějšim způsobem :-)

Ani nevim, kam se poděly ty další hodiny, s kym jsem je prožvanil a proflákal, co jsem si s kym navykládal nebo co mi kdo valil do hlavy; párkrát jsem tancoval, ale stěží jsem registroval, když někdy po desátý odcházeli máma s tátou, a v dalšim sledu odchodů se bohužel vytratila i Sára, jak jsem zjišťoval až nazejtří a dost mě to mrzelo. S Popelkou, co před půlnocí vždycky mizí, si asi budu muset zatancovat jindy. Ale třeba to bude o to příjemnější, oč víc to bude spontánní a hlavně v soukromí.

Půlnoční překvapení naštěstí nebylo jak ze sna/noční můry, jen jsme se prostě zase shlukli pod pódiem a dali něco jako floss dance, představte si opilý figurky na šachovnici, jak do sebe vrážej a maj z toho děsnou prču, tim větší, čim víc promile.

Matyáš se na rozdíl od kotěte nikam neztratil a ani já jemu už v prořídlym sále neunik. Maty se dávno řídí heslem, že když jde o pařbu, je důležitý přijít mezi prvníma a odcházet až mezi posledníma. Sice se dobře čtrnáct dní předem ofrňoval nad touhle "moc formální" a "pitomě heteronormativní zábavou", ale to byly jen řeči; už mi mohlo bejt jasný, že má něco za lubem, že si to stejně užije.

Když se ozvaly první takty profláklýho šlágru Lou Begy, muj spolužák ožil a čapnul mě bez ptaní za ploutev:

"Dem si trsnout, Fílo."

"Maty, to je mambo. Nechceš se mnou tančit latinu, že ne?!" Jen ze srandy jsem najel na jeho způsob komunikace, protože bylo jasný, že nic takovýho se konat nemůže.

"Přesně to chci," culil se Matyáš s plnym odhodlánim.

Možná díky vypitýmu alkoholu jsem ho obejmul, jako že to chápu, že vtip to je dobrej, že on, Maty, je dobrej kluk a že ho mám svym způsobem hodně rád, ale že si bude přece jen muset nechat zajít chuť.

"Jak bys to uďál, ty trdlo, dyť jsme oba kluci."

Ani tahle věcná ho nemohla odradit. Muj šílenej a šíleně zabouchlej spolužák mi pošeptal tajemství:

"Nedělej nic než jindy, ženský kroky jsem doma trénoval tejden."

Představil jsem si, jak se Matyáš točí a pitvoří doma před zrcadlem, a skoro si řikal, že by se taková snaha měla cenit. V danej moment třeba tim, abych mu fakt kejvnul. Ale i tak bylo fér přihodit ještě pár technickejch výhrad, i kdyby měly nakonec sloužit jen jako americkej disclaimer typu hot content a.k.a. "Já ti řikal, že to horký kafe je fakt horký":

"Dlouhý kroky, Maty, dlouhý a v rychlym tempu. Mám v sobě sice jen tři piva, ale co šli naši dom, tak taky tři dvojitý panáky navrch. V lepšim případě tě jenom podupu, ale šance, že náma švihnu na ten navoskovanej parket, je vysoká."

"Já měl čtyry," slyšel jsem skrz Matyášův reverzní smích. "A už poď, ať stihnem aspoň půlku."

Pěkně to, syčák, vyhmát. Na to, že někde v sále seděj rodiče, se už vymluvit nemůžu, a alkohol je plus i mínus. Mínus pro motoriku, plus pro něj a pro to, že střízlivej bych ho se vší přátelskou láskou přece jen poslal do příslušnejch míst daleko striktnějc.

Teda musim uznat, že měl to mambo nacvičený dost dobře, ani nebyl čas soustředit se na cokoli jinýho. Na blesky mobilních foťáků, na to, jak se sálem ozval ožralej jásot, když lidem došlo, že tamten pár vepředu jsou dva kluci, na to, jak nám ostatní uhejbali v případě potřeby z cesty, ani na to, jak jsem byl zase jednou kvůli Matymu a s Matym proti svý vůli středem pozornosti.

To až potom, až když byly tyhle zhruba dvě minuty pryč, začal pravej povyk. Po zádech mě poplácávaly ruce i těch spolužáků a známejch, se kterejma prohodim za rok nejmíň slov, krom ahoj.

"Bezva zábava, Fílo," řehtal se fotbalista Jakub.

"Hihihi, bomba," pištěla Janča, která to určitě i s fotkou hodí na takovej sdílenej kolektivní blog, co u nás na gymplu máme místo školního časopisu.

Dost nespravedlivý teda. Tancoval jsem ten večer nejdřív samozřejmě s mámou, pak se ségrou jedný spolužačky, která mě vyhmátla, když jsem šel otočit na bar prázdný sklo, jednu písničku jsem měl dokonce s naší zeměpisářkou, už starší pani, ale milá, pochopitelně jsem vyhověl Kláře (tentokrát ne mazurka, ale bezpečnej valčík), na něco volnějšího jsem mezi tim trsal i s Majdou, která mi v tom randálu asi chtěla o bráškovi něco řikat nebo se snad i vyptávat, ale já jí nerozuměl.

Všechny měly víc kuráže než ratenický kotě, který mi mou pochybnou popularitu přálo a důstojně, klidně čekalo, až mě lidi nechaj, a tak než jsem je odbavil, sama Sára se mě ve finále nedočkala, když holt musela jít, kdy musela. To ne, umínil jsem si, příště přednostně Sára, i kdyby si mě zadala třeba kancléřka.

Každopádně nikdo ani muk, nikde jediný pozvednutý obočí, ať jsem byl v kole s kteroukoli.

A jen asi minutu a tři čtvrti jsem po parketu kroužil s Matym, kterej je na kluky, a už budu odhalení večera a pro část těch pitomců aspoň napůl teplej taky.

No slušný.

"Za to se nestyď, Filoušku," špulil na mě rty s hranou nasládlostí Dominik, trojkař-čtyrkař z přesvědčení. "Úum… cmuk!"

"Di do prdele, vole."

"O-ou, náš slušňáček se umí rozčílit," bavil se Dominik s kdovíkolikátou lahví kozla v ruce.

Fajn.

Měl jsem jasno.

Buď bych mu jednu vrazil, ale spíš bych dostal naklepáno já.

Nebo… byl čas jít si pro kabát.

K šatně jsem musel znovu kolem baru. Stála u něj, nebo se o něj spíš opírala Klára. Bauernkrone povolenou, možná strženou nebo co, a její jindy melancholický šedomodrý oči měly větší jiskru než obvykle, ale přesnější by možná bylo říct, že to byly víc promile než opravdová jiskra.

"Měj se, já padám," brouknul jsem na půl pusy.

"Sem myslela, že pro tebe nejsem dost dobrá," vyplivla na mě Klára bez varování. "Že se ti třeba líbí jiná, prostě že je chyba ve mně," drobně zaškytnula. "Ale tebe možná víc bere teplej proud, co?"

Ještě tohleto mi chybělo.

"Ne, to… heh… já přece… já s Matyášem neto…," zkoušel jsem rychle něco vykoktat, ale stejně to nemělo smysl. Jednak jsem dokázal leda zazmatkovat, což se už samo o sobě bere jako doznání, a pak, čim víc nějakej výmysl popíráte, tim víc si ten, kdo s nim přišel nebo kdo tomu věří, povede svou. I za střízliva se v něm leda utvrdí, natož ožralej…

Klára se naklonila ke mně, jako že mi chce něco pošeptat, ale zařvala mi do ucha tak, aby to bylo slyšet na celý atrium:

"Hodně štěstí, vy dvě buzny!"

(Pokračování příště.)

----
vysvětlivky pro neněmčináře:

Haut in die Tasten! něco jako Tvrdě do kláves! z něm. hauen (uhodit, sekat) ve smyslu Začínáme! Tak hraj! nebo Tak piš! případně i seznamkového Nestyď se mi napsat!
das Abiturzeugnis – maturitní vysvědčení
der Gretchenzopf – Grétčin cop; typ zapletení dívčího copu
die Bauernkrone – selská koruna; dva po stranách zapletené Grétčiny copy, jež jsou následně spojené a omotané kolem hlavy

----
soundtrack IV. (pro ty, které zajímá, jakou hudbu Filip poslouchá, aby se izoloval od ruchu světa a naladil se na klapání svého příběhu do kláves):

1. Hana Navarová, Divadlo Sklep: Svítá
2. Paul Anka: You and Me Today
3. Trillium: Slow It Down
4. Mardi Gras bb. feat. Daniel Brühl & August Diehl: Was nützt die Liebe in Gedanken
5. Pokoj z widokiem na wojne: Moja pierwsza dziewczyna
6. Kraftklub: Schüße in die Luft
7. Dawid Kwiatkowski: Dodaj mi sił
8. Der Wolf: Ich fühl' mich Scheiße
9. Kuba Knap: Mhm
10. Trillium: Love Is An Illusion
11. Zuzana Navarová: Pokojný a jasný
12. W. A. Mozart: Ave verum corpus (K 618)

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)

Komentáře  

+4 #26 Odp.: Můj problém – XI. Pleskuscheltyp 2018-08-26 18:39
Cituji Ficklip:
Jsem asi zcela defektní kus, možná nějakej zmetek, ale já to zase čtu a brečím.

Brečím, protože je mi jí moc líto, měla idola a ještě ani, breberka, neví, že fakt to není tím, že je Hrby teplej.

Jde o věc, která je objektivně neřešitelná, a tak bolí o to víc. Řešitelné se neoplakává, to se řeší.

(Teď něco, co zažívají seráloví herci jako rady od lidí, kteří na ně promluví třeba v metru:) Buď k ní chápavý, ale měj se na pozoru. Ae co, vím, že víš, co píšeš! (-;

Si piš, že vim. A stejně jsem nevěděl, co tenhle díl způsobí. Tomášovi98 je líto Filipa, Ficklip brečí pro Klářin nesplněnej idol a zmetek sice nebrečí, ale sdílí to... a to jsem ještě nenapsal nic, co by šlo vyloženě na krev. Ale áčko asi hloubku týhle 'tragédie' fakt dost neprocítí. Což je možná taky smutný...? A nebo osvobodivý aspoň pro jednoho? Hm, to by se nesměl tim tlakem vztahů cejtit tak svázanej...
Citovat
+1 #25 Odp.: Můj problém – XI. Pleszmetek 2018-08-26 15:19
Cituji Ficklip:
Jsem asi zcela defektní kus, možná nějakej zmetek, ale já to zase čtu a brečím.

Brečím, protože je mi jí moc líto, měla idola a ještě ani, breberka, neví, že fakt to není tím, že je Hrby teplej.

Jde o věc, která je objektivně neřešitelná, a tak bolí o to víc. Řešitelné se neoplakává, to se řeší.

(Teď něco, co zažívají seráloví herci jako rady od lidí, kteří na ně promluví třeba v metru:) Buď k ní chápavý, ale měj se na pozoru. Ae co, vím, že víš, co píšeš! (-;

Takže nejsem sám, kdo soucítí s Klárou! Jo, a zmetek už je obsazenej! :-)
Citovat
+2 #24 Stejně je Klárka chudák!Ficklip 2018-08-26 09:33
Jsem asi zcela defektní kus, možná nějakej zmetek, ale já to zase čtu a brečím.

Brečím, protože je mi jí moc líto, měla idola a ještě ani, breberka, neví, že fakt to není tím, že je Hrby teplej.

Jde o věc, která je objektivně neřešitelná, a tak bolí o to víc. Řešitelné se neoplakává, to se řeší.

(Teď něco, co zažívají seráloví herci jako rady od lidí, kteří na ně promluví třeba v metru:) Buď k ní chápavý, ale měj se na pozoru. Ae co, vím, že víš, co píšeš! (-;
Citovat
+1 #23 Odp.: Můj problém – XI. Pleszmetek 2018-08-25 16:54
Cituji kuscheltyp:
Cituji zmetek:
Cituji kuscheltyp: Heh, zlatíčko je slovo, ze kterýho po mně lezou slimáci. Kotě je mi příliš výjimečný na tyhle vyprázdněný výrazy jako zlato, miláčku, drahoušku apod. Ale jiní by to možná tak řekli.

Pro mě výraz zlatíčko je pro někoho, kdo je strašně hodnej, milej, koho mám potřebu obejmout a chránit, takže ho užívám jen vyjímečně a Sára mi taková připadá. Naproti tomu výraz kotě je pro mě zprofanovanej tím, že se tak řvalo na škole na každou druhou holku.
A já mám nepříjemnej pocit, že na Sáru tvůj příběh chystá něco ošklivého a už se toho bojím.

Chápu.

'Kotě': už jsem v předchozích dílech popisoval, že v tomhle případě neni "hej, kotě, přeblafneš mě?", ale někdo něžnej jak pár hodin na světě jsoucí kočičí novorozeně. Držels někdy v ruce tak křehkej a hebkej novej život? Přiložils ho ke tváři a dobrym přánim v duchu přivítal na světě?

Tak to je Sára. :-)

Zlatíčko proti tomu -aspoň podle toho, jak mluví lidé, co znám- může říkat a) osmdesátiletá herečka mladé rozhlasové redaktorce během nahrávání vzpomínek na dávno zašlou slávu, b) příšerně afektovanej homosexuál, c) někdo hodně, hodně ironicky v manželské hádce.

Oukej, píšu si, že za d) zmetek na místě tom, kde bych já asi řek 'ten člověk - to byl anděl, anděl v lidský podobě, ta si snad podlost neuměla ani představit', takovýho něco.

Je to prostě jedno ze slov, které málokdo používá v původním, čistém významu.

A... to víš, život i povídky přinášej každýmu něco dobrýho i zlýho, a nejen Sáře. Čim víc na to upozorňuješ, tím víc mě napadá, jestli jim 'nenaložit' ještě něco [datluje autor do komentů se zlou grimasou].

Ale ne, myslim, že toho bude i tak dost a že už bych to překomplikovával. Jo a znáš ten životní princip: bojíš se tohohle a o tohle a o tamtoho a tak... a pak se vysype něco úplně jinýho...? Možná proto je vůbec zbytečný se bát, protože se málokdo bojíme 'správnym směrem' :-)

(Teď nebudeš do dalšího dílu strachy spát, co? Tak zopakuju: i dobrýho.)

Sakra. Do které kategorie se dle Tebe řadím? Aha, d), ono je to trochu zvlášť, ale takhle to myslím, když to použiju
Spát budu, ale těšit se budu taky a moc. ;-)
Citovat
+1 #22 Odp.: Můj problém – XI. Pleskuscheltyp 2018-08-25 14:14
Cituji zmetek:
Cituji kuscheltyp: Heh, zlatíčko je slovo, ze kterýho po mně lezou slimáci. Kotě je mi příliš výjimečný na tyhle vyprázdněný výrazy jako zlato, miláčku, drahoušku apod. Ale jiní by to možná tak řekli.

Pro mě výraz zlatíčko je pro někoho, kdo je strašně hodnej, milej, koho mám potřebu obejmout a chránit, takže ho užívám jen vyjímečně a Sára mi taková připadá. Naproti tomu výraz kotě je pro mě zprofanovanej tím, že se tak řvalo na škole na každou druhou holku.
A já mám nepříjemnej pocit, že na Sáru tvůj příběh chystá něco ošklivého a už se toho bojím.

Chápu.

'Kotě': už jsem v předchozích dílech popisoval, že v tomhle případě neni "hej, kotě, přeblafneš mě?", ale někdo něžnej jak pár hodin na světě jsoucí kočičí novorozeně. Držels někdy v ruce tak křehkej a hebkej novej život? Přiložils ho ke tváři a dobrym přánim v duchu přivítal na světě?

Tak to je Sára. :-)

Zlatíčko proti tomu -aspoň podle toho, jak mluví lidé, co znám- může říkat a) osmdesátiletá herečka mladé rozhlasové redaktorce během nahrávání vzpomínek na dávno zašlou slávu, b) příšerně afektovanej homosexuál, c) někdo hodně, hodně ironicky v manželské hádce.

Oukej, píšu si, že za d) zmetek na místě tom, kde bych já asi řek 'ten člověk - to byl anděl, anděl v lidský podobě, ta si snad podlost neuměla ani představit', takovýho něco.

Je to prostě jedno ze slov, které málokdo používá v původním, čistém významu.

A... to víš, život i povídky přinášej každýmu něco dobrýho i zlýho, a nejen Sáře. Čim víc na to upozorňuješ, tím víc mě napadá, jestli jim 'nenaložit' ještě něco [datluje autor do komentů se zlou grimasou].

Ale ne, myslim, že toho bude i tak dost a že už bych to překomplikovával. Jo a znáš ten životní princip: bojíš se tohohle a o tohle a o tamtoho a tak... a pak se vysype něco úplně jinýho...? Možná proto je vůbec zbytečný se bát, protože se málokdo bojíme 'správnym směrem' :-)

(Teď nebudeš do dalšího dílu strachy spát, co? Tak zopakuju: i dobrýho.)
Citovat
+2 #21 Odp.: Můj problém – XI. Pleszmetek 2018-08-25 11:21
Cituji kuscheltyp: Heh, zlatíčko je slovo, ze kterýho po mně lezou slimáci. Kotě je mi příliš výjimečný na tyhle vyprázdněný výrazy jako zlato, miláčku, drahoušku apod. Ale jiní by to možná tak řekli.

Pro mě výraz zlatíčko je pro někoho, kdo je strašně hodnej, milej, koho mám potřebu obejmout a chránit, takže ho užívám jen vyjímečně a Sára mi taková připadá. Naproti tomu výraz kotě je pro mě zprofanovanej tím, že se tak řvalo na škole na každou druhou holku.
A já mám nepříjemnej pocit, že na Sáru tvůj příběh chystá něco ošklivého a už se toho bojím.
Citovat
+4 #20 Odp.: Můj problém – XI. PlesKev1000 2018-08-24 16:38
Kuscheltype, tak až to vydáš, tak si nasichr dorazim pro autorskej podpis :lol: .
No ale teď si nejvíc užívám, jak tu čtu, že jsme teprv někde ve třetině týhle storky. Když jsem totiž tenhle díl poprvý votevřel, tak jsem jako první zmerčil ten první Tomáš98ův koment "Tohle mi nedělej. Takhle otevřený konec", což jsem, who knows why, okamžitě automaticky zinterpretoval tak, žes celou tu sérii timhle dílem zaříz'. Fuck! Chvíli mi trvalo, než jsem se vůbec pochlapil pustit se do toho. No a pak se slavil velkej soukromej hepyend, že ten "otevřenej konec" je myšelnej relatvině, a né absolutně. Docela nám tady v tom vlákně dává ta sémantika záhul :-)
A teď když čtu, kolik tisíc slov nás ještě čeká (a kolikrát bude zmetek ještě muset urgovat další pokračování ;-) ) a jak dlouho tu ještě budem moct Fílu a Matyho a kotě stalkovat, tak si jenom vzpomínám na toho zmetkova psa z jinýho vlána, kterýho drbou na břiše a von se toho furt nemůže nabažit (sorry za zaplagiátování, zmetku, ale ten příměr je fakt dobrej).

A máš recht, že bysme si toho, že ležíme zrovna uprostřed časovýho pásma na patnáctym poledníku a že máme poledne v poledne měli spíš vážit a moc nezávidět nějakýmu Petěrburku, kde maj poledne už pomalu ráno. Nebo tomu Španělsku (takže v tom jejich vstávání bude kus logiky, todle mi nikdy předtim nesecvaklo ;-) ) . Možná je teda v tom Fílovym polabí ten časověj patriotismus ještě vyvinutnější, když ten patnáctej zrovna líže Nymburk.
Citovat
+3 #19 hm...kuscheltyp 2018-08-24 12:21
Hm, hm... máš ty to těžký. Já teda taky někdy nejsem s to "chovat se stejně blbě jako každej druhej a nechápat, co nechápou, že nechápu... pomiňme, že tam možná jako jedinej vidim tu chybu", ale ty v tom jedeš asi v daleko větší míře.

Chápu třeba snahu zrušit hejbání s hodinkama, myslim letní čas (i když mi to osobně potíže nedělá), ale tak když to nemá ten přínos, kterym se to kdysi hájilo, a každej pátej z toho nespí, kromě Španělů, který před devátou stejnak nevstávaj... No ale nechápu požadavek nechat teda celoročně ten letní, když právě ten je posunutej od času astronomickýho, kterej jedinej aspoň trochu respektuje realitu pohybu nebeskejch těles. No... ale když se pro to najde většina v parlamentu, tak to holt rozum nerozum projde. A příště poledne budem zvát nocí a půlnoc polednem, však to je stejně věc dohody, ne? Skoro doufám, že to je celý jen hoax.

Zase z druhý strany je fajn moct se sebeironicky vymluvit na aspergera, to se aspoň bere vážně (teda když lidi věděj, oč jde).
Citovat
+1 #18 Mě teď ostatní zabijou, žes mohl ten čas věnovat psaní povídky!Ficklip 2018-08-24 10:56
No, co už...

Ryby jsou všechno. Nemám švitořivé kupy "kámošek" kolem sebe, stačí mi několik pravých kamarádů s nimiž se vždy snažím to nezkazit sexem. Není to těžké, jsou hetero. (-;

Co se týká nářečí, nemyslil jsem pravé nářečí, vždyť jen v obecné češtině je moře nuancí, což se nyní potvrdilo. Pozoruji už delší dobu, že kolem KO se mi daří hůř chápat každou jednu větu. Opravdu nejtěžší to mívám od Nával po Vochceň jakož i od Mladé po HavlBrod.

Znám to i z celkem důležitých věcí. Jeden číklad za cecky: autoškolní testy, silnice přechyluje na tramvajový pás. Jsem ve výhledu řidiče (nikoli strojvedoucího tramvaje (a v tramvaji jsou strojvedoucí jako v trolejbuzu, protože ovládají kolejová vozidla)) a ve zpětném zrcatku svého vozidla vidím tramvaj. Otázka zní: Můžete ohrozit tramvaj? A testové odpovědi jen a) ano, b) ne.

Já viděl za správnou odpověď písmenko a.

Nemohl jsem se s tím smířit ani po čtrnácti dnech, že přece se může stát, že ji ohrozím, a s tímto vysvětlením jsem nastoupil na maminku, když u testů se o tom nebyli ochotni bavit.

A maminka mi jen soucitně povídá: Dej si tam místo "můžete" slovo "smíte", a hne ti to bude dávat smysl.

Tak asi tagňák to se mnou je.

Děkuji za ta slova mi věnovaná, moc si jich važím.

P.S.: Na Ministerstvu dopravy dodnes nepochopili, co je v té jejich otázce špatně. (-: A abych ocitoval slova Helenky Freisteinové: "Tak si myslím, že pan prezident Gustáv Husák dědečkovi už neodepíše." (-:

P.P.S.: Kdy dojde na cumlání Hrbáčka, to je jen na něm. (-:
Citovat
+3 #17 Ficklipovi (3/3)kuscheltyp 2018-08-24 03:59
P.S. Ryba jsi zatím v komentech říkal Sáře (asi kvůli těm velkejm očím?) a Sáru platonicky můžu; Klára je ta se staženym účesem i povahou, ta, co mě balila od prváku a která má smůlu.

Jak je můžeš nerozlišovat?

Píšu to tak blbě, nebo jsi ten typ kluka na kluky, co nemá hrozen kamarádek, ale spíš ženský tak nějak obecně ignoruje, "baba jako baba a všechny pro mě k ničemu"? A ryba pak řikáš každý holce?
Citovat
+4 #16 Ficklipovi (2/3)kuscheltyp 2018-08-24 03:56
(Něco jinýho jsou i pro mě moravský dialekty / interdialekt, u kterýho někdy i v drobnostech hnedka vizualizuju úplně nesprávné obrazy, jiné, než člověk říká, a proto pak víc hrozí, že ho dobře nechápu:

třeba typický rozdíl mezi českým najedenej a moravským najezený... já si vždycky představim, jak už jsi s kánoí najel na jez, seš tedy "najezenej" –najezit se podle vzoru nalodit se–, a teď jde jen o to, jestli se tzv. "neuděláš", to jako po vodácku, žádná ero-praktika,

nebo když moravská babička daruje vnoučkovi hračku, ale on místo aby si s ní hrál 'tak nějak vhodně', jak si slušné dítě hrát má, tak si s ní hraje po svém, jak by to babičku ani nenapadlo –třeba nedělá s autíčkem brmbrm po koberci, ale bouchá s nim do stolu–, protože si prostě hraje, no. A tak laskavá babička na něj křikne "já ti to zeberu a budeš mět" – zaprvé nebude mět, jestli mu to zebere, no a pak prostě nepřestávám vidět zebru... a asi za to nemůžu.)

Jo, píšu nespisovně, takže jazykovýho puristu by asi kleplo, ale snad ne neobratně nebo o jazyce nepoučeně, to bys asi necumlal každý slovo (ještěže cumláš slovo, že "necumláš Hrbáčka" – podobně jako všichni "čtem Hrabala", "milujeme Čapka" nebo "trávíme noc v posteli s Kunderou", ale myslíme jejich knihy).

Mě to samozřejmě nepřestává těšit, ale možná jsi tu větu prostě cumlal příliš:-)

Stran toho, jestli to Maty zvládne, mi ještě počkejte. V původní odpovědi jsem naznačoval jen to, co už je známý o Fildovi i Matym, tj. projevy povahy.

Každý jsme to zažili nebo nějakého takového spolužáka / takovou spolužačku měli. Co se báli, že ten či onen test, tu či onu zkoušku neudělaj, a fakt to nehráli, ta hrůza byla autentická. A potom samozřejmě měli výzo za jedna odshora dolu.

A pak jsme znali ty suverény, jako je Matyáš: ten, co vyrazí do gay café, ale dovlíct ho tam musí kámoš, ten, co touží po škrticích kroužcích, ale stydí se si je koupit, ten, co je před maturou nad věcí a pak se klepe víc než ten, co se klepal půl roku dopředu... a ano, trochu si zazmatkuje a... (nebudu prozrazovat).

Nikdo taky neříká, že když je 21. kapitola přímo od potítka/od komise, že to tim končí, takže... nejsme v půli, jsme zhruba ve třetině.

Ovšem i po třicátém pokračování se ještě vždycky mohou postavy rozhodnout vzdorovat konci...

Tyhle určitě, tyhle mi dávaj zabrat:-)
Citovat
+3 #15 Ficklipovi (1/3)kuscheltyp 2018-08-24 03:51
/Teď se strašně bojim zbytečnýho konfliktu o slovíčko... Tak snad nenastane, nebo se mu ještě v závěru zvládnem vyhnout a zasmát se tomu celýmu, jak si tu kvůli jedný větě posíláme áčtyřky reakcí./

"Ale když já tu větu nechápu, ne ten význam." –– Eh? To jde? Chápat význam věty, ale ne tu větu? Tak já už asi vůbec ničemu nerozumím. Když nechápu větu, tak přece nepobírám její význam...

Wait... what?!

Asi až teď mi doteklo, co chtěl básník Ficklip tím prapůvodním dotazem říci. Já (jako pravej rutinní, lehce přehlíživej kantor – kruci!) myslel, že Ficklip je hlavně za každou cenu vtipnej/vyrušuje/zlobí a ve skutečnosti zas o konkrétní větu tolik nejde.

Bože, jsem to ale pančel! (Ne, nikdy nesmim na fest skončit ve sborovně!)

Vůbec mi nedošlo, že větu "Divim se, jak třeba Matyáš může zustávat pořád tak nad věcí, když dojde NA zkoušky řeč," může někdo pochopit jako "(...), když MU dojde PŘI zkouškách řeč".

Hm... A nepomohlo by třeba obrátit pořadí vět v souvětí?

"Když dojde řeč na zkoušky, zustává Matyáš pořád nad věcí, divim se, jak může bejt tak klidnej. (Lidem jako on ta hrůza asi ještě v plný síle nedotekla.)"

Je to tak, že teď je v čase vyprávění přelom ledna/února, kluci se bavěj o hromadě věcí, občas "dojde řeč na zkoušKY" = "dojde na téma, že nás čekají" (nikoli tedy, že dojdou slova NA zkoušKÁCH = PŘI zkouškách), no a Maty je zatim supernadvěcí...

Jasně, na východ od Prahy se mluví jinak, ale to asi záleží, jak daleko... A Pečky teda nejsou zas takovej Dálnej východ, to pardón:-D

Tohle jsem myslel, že je srozumitelný tak nějak celostátně, nebo přinejmenšim v zemskejch Čechách stejně... vůbec mě nenapadlo "jinočtení". Furt sázim na to, že ať už Litvínov, Jindřichův Hradec nebo Poděbrady, přinejmenšim skloňujeme stejně (a že je snadno vnímatelnej rozdíl, kdy dojde řeč na zkoušky a kdy dojde řeč na zkouškách... ale co se vlastně divím, když lidi čím dál tím míň mívají něco "k obědu" a čím dál tím víc "na oběd", i když zrovna tady nesou obě možnosti význam stejný).
Citovat
+1 #14 Jako že jsme v půli?Ficklip 2018-08-23 19:11
No to nenené, to bude pokračovat nebo Tě z toho navážu jako kdyby to byla ostrovka. I když to mi úcta nedovolí...

Bylo mi poprvé moc líto té ryby ... (já nevim kerá je kerá) ... prostě ta, jak byla na konci večera tak zlá.

Jinak chápu, že na východ od Prahy se mluví maličko jinak, ale když si aspík každou větu v hlavě projede i mluvnickým rozborem, taxice pro stromy nevidí lezb, ale čte to opravdu slovo za slovem a ukládá do koule navždy. Taxe nezlob, že jsem se tak dotěrně vyptával na tu větu. Jen mi to nedávalo smysl.

Chtěl jsem Ti spíš napsat, že... a třeba jsi to z toho už i pochopil .. že cumlám každé slovo Tvé nádherné povídky jako nejluxusnější čokoládu.

Moc děkuju za to, že mám příležitost ochutnat a vychutnávat.
Citovat
0 #13 Odp.: Můj problém – XI. PlesFicklip 2018-08-23 19:00
Cituji zmetek:
No, uvidím. Třeba sympatie ke Kláře ztratím. Sára vypadá moc milá, tak teď nevím, co jí provedeš. V rámci příběhu se to nabízí, v reálu bych jí to nepřál, působí jako strašné zlatíčko. Jinak má Kev1000 pravdu - přečtu to všechno, i když to děj neposouvá - neodscrolluju to. A pak to vezmu ještě jednou, protože podruhé a podalší mě to víc baví. :roll:
Už jsem byl nervní, kdy se ozve Ficklip (zdravím!). Pokud jsi byl nervózní z toho, že nejsem brzký komentátor, tak mne překvapilo, že jsem dřív než Fisklip. Z kuscheltypova vysvětlení Ficklipovi na mě jde nervozita - doufám, že to daj oba (myslím Filipa a Matyáše a maturitu).
Jo, a já jsem našel v tanečních Broučka :-) Jo, k Muškovi je to daleko...

No, taky se děsím, že to Maty snad nemá udělat.
Citovat
0 #12 Odp.: Můj problém – XI. PlesFicklip 2018-08-23 18:58
Cituji kuscheltyp:
Cituji Ficklip:
"... (Divim se, jak třeba Matyáš může zustávat pořád tak nad věcí, když dojde na zkoušky řeč. ..."

(Z knihy "Maturita FM" od autora F. Hrbáčka)

Nu... nezbývá než přečíst znovu, nebo... pochopit později.

Tady prostě Filip Matymu nepokrytě závidí jeho bezstarostnost. Akorát že v den zkoušek už bude sám dávno za krajinou strachu, už mu to bude zvláštně zvesela jedno, odevzdá to nahoru. Zato Maty, prej že suverén... hahaha.

Dočkej nějaký dvacátýxtý kapitoly, milý Ficklipe :-)

Ale když já tu větu nechápu, ne ten význam. "dojde na zkoušky řeč" Jako že mu má při zkoušce dojít řeč? Takhle je to míněno?
Citovat
+2 #11 Odp.: Můj problém – XI. Pleszmetek 2018-08-23 10:54
:D :D
Citovat
+2 #10 Cáklost...kuscheltyp 2018-08-23 06:09
Kevovi1000:

Keve, žeru tě, tvuj jazyk... "Cáklost maturovýho roku" – jestli to někdy vyjde jako ta knížka "Hrbáček, F.: Maturita FM, Praha: Odeon, 2019", jak tu naznačuje Ficklip, tak tvoje slova použiju jako podtitul nebo reklamní slogan:-) Protože já už o tom nadřistal nějakejch 24 tisíc slov (a Bůhví kolik okolo) a ještě cirka dvakrát tolik zbejvá do konce příběhu a sám netušim, jestli vyslovim to hlavní... a tys to shrnul do tří slov, který vystihujou všecko! Geniální!

Jinak máš samozřejmě i právo přeskakovat. Daniel Pennac (Francouz, ale rozumnej, teda pokud je rozumný počínání trávit čas svýho života sepisovánim návrhu Charty čtenářskejch práv) o tom dokonce napsal útlou esejistickou knížku Jako román... a ta v něčem osvobodila i mě. Protože jsem taky kdysi patřil k těm, co maj pocit, že knížka je hodnota málem nade vše a že je nutný dočítat jako je nutný vždy dojídat (protože děti v Africe a tak), ale... neni, no. Feel free to skip it if You want:-) Ale samozřejmě jsem rád, když to vydržíš a baví tě to komplet.

A manželé Muškovi... se sice úplně nejmenují Muškovi, každopádně jsem jim jméno pozměnil jen trošičku, zato úhel pohledu, ze kterýho Filip komentuje jejich osobnosti, jsem nezměnil ani o píď:-)

Mám poťouchlou radost, že to i statisticky vychází: zmetek měl to štěstí potkat osobnostně odlišného tanečního mistra, Kev naopak nemá problém uvěřit reálnosti okresního mužika a matrony, snad proto, že mohl snadno zažít něco podobného.

Když jsem u piva příležitostně srovnával taneční ne/zkušenosti s lidma vod-různě-všad, bylo to taky zhruba půl na půl. Dokonce jsem si na to vytvořil takovou teorii, jen na první pohled šílenou:

Takoví lidé, jako jsou manželé Muškovi, se na přelomu šedesátek sedmdesátek někde museli potají vyrábět sériově! :-)

zmetkovi:

Jo, Ficklip by mi tu chyběl taky. No, tak si asi dovedeš živě představit, jak teprve překvapilo mě, když svou poznámku přičinil i Troyat, Pán úplně jiné kategorie, zatimco zmetek nikde :-D

Nevim, nedělal jsem množstevní analýzu, ale kdybych tu prošel posledních padesát textů (od jiných autorů než jsi ty sám), tak myslím, že ve čtyřiceti případech budeš právě ty ten první, kdo tam něco do komentů ukápnul :-)

P.S. Heh, zlatíčko je slovo, ze kterýho po mně lezou slimáci. Kotě je mi příliš výjimečný na tyhle vyprázdněný výrazy jako zlato, miláčku, drahoušku apod. Ale jiní by to možná tak řekli.
Citovat
+2 #9 Odp.: Můj problém – XI. Pleszmetek 2018-08-22 21:26
No, uvidím. Třeba sympatie ke Kláře ztratím. Sára vypadá moc milá, tak teď nevím, co jí provedeš. V rámci příběhu se to nabízí, v reálu bych jí to nepřál, působí jako strašné zlatíčko. Jinak má Kev1000 pravdu - přečtu to všechno, i když to děj neposouvá - neodscrolluju to. A pak to vezmu ještě jednou, protože podruhé a podalší mě to víc baví. :roll:
Už jsem byl nervní, kdy se ozve Ficklip (zdravím!). Pokud jsi byl nervózní z toho, že nejsem brzký komentátor, tak mne překvapilo, že jsem dřív než Fisklip. Z kuscheltypova vysvětlení Ficklipovi na mě jde nervozita - doufám, že to daj oba (myslím Filipa a Matyáše a maturitu).
Jo, a já jsem našel v tanečních Broučka :-) Jo, k Muškovi je to daleko...
Citovat
+6 #8 Odp.: Můj problém – XI. PlesKev1000 2018-08-22 19:02
Yes! Tak jsme se ho zase dočkali, toho wrajtra, u kterýho sice přečteš pět áčtyrek, než se prokoušeš k začátku příběhu, ale celou dobu nevíš, jestli to vztekle vodscrollovat, protože se prostě nemůžeš dočkat pokračování tý hlavní linky, nebo jestli chceš aby ta "předehra" ;-) byla ještě třikrát tak dlouhá - protože je to prostě tak super čtení.
No samozřejmě, že vítězí to druhý. Ty taneční a ta cáklost maturovýho roku, kdy jsme se mi všichni, který se pověrčivě děsej něco slavit dopředu, mohli jenom kousat do rtů. A negůglil jsem, jestli v Poděbradech vopravdu působěj nějaký mistři Muškovi, ale vsadil bych dost, že i kdyby byly Poděbrady zvolený jako úplně náhodná lokace, přesně takovýho Mušku a Muškovou tam v tanečních potkám.
Prostě - díky!!
A nějak se čim dál víc těšim na tu linku s Kotětem. Strašně tajupná osůbka, je to hrozně dráždivý :-) To se Klára může jít zahrabat.
Citovat
+3 #7 Odp.: Můj problém – XI. Pleskuscheltyp 2018-08-22 17:41
Cituji Ficklip:
"... (Divim se, jak třeba Matyáš může zustávat pořád tak nad věcí, když dojde na zkoušky řeč. ..."

(Z knihy "Maturita FM" od autora F. Hrbáčka)

Nu... nezbývá než přečíst znovu, nebo... pochopit později.

Tady prostě Filip Matymu nepokrytě závidí jeho bezstarostnost. Akorát že v den zkoušek už bude sám dávno za krajinou strachu, už mu to bude zvláštně zvesela jedno, odevzdá to nahoru. Zato Maty, prej že suverén... hahaha.

Dočkej nějaký dvacátýxtý kapitoly, milý Ficklipe :-)
Citovat