• kuscheltyp
Stylromantika
Datum publikace15. 9. 2018
Počet zobrazení1347×
Hodnocení4.48
Počet komentářů29

Vlastně ani nevim, jak jsem se opanoval, když jsem ze sokolovny po tanečku s Matyášem a po tom Klářinym výstupu odcházel středem a pokrytecky se ksichtil, že se nic neděje, že jsem si vůbec ničeho nevšim. Uplně přesně jako by to doporučil pan Etiketa: Když si váš spolustolovník polije džusem kravatu, nedáte vy, gentleman, ani mrknutím oka najevo, že se stalo nějaké faux pas. Přítel se na moment omluví, vy stolujete dál a po jeho návratu z toalety, kde se v rámci možností upravil – v takovém případě má povolenu rozhalenku –, navážete v předchozím hovoru bez nejmenší narážky na to, co se před chvílí přihodilo.

Mířil jsem jakože nevzrušeně ven, za prvnim lokem čerstvýho vzduchu za nevimkolik posledních hodin, na tváři lehký smích a v uchu tinitus, a i tak na mě najednou padnul pochybně motivovanej klid a mír: dyť už mi může bejt všecko jedno! Dyť za pár měsíců, co měsíců, za pár tejdnů to, dá Pámbu, stejně všecko skončí.

Nádhera!

Svoboda!

Proč se vlastně rozčilovat?

Ta myšlenka mě v danym okamžiku dokázala spíš rozchillovat :-) Nikoho ze svejch spolužáků, jejich kámošů, rodičů a sourozenců, nikoho z pečskejch ani přespolních nemusim – půlkou května počínaje – už nikdy potkat, no tak co ještě hrát? A pro koho? Jen nějak přežít poslední kvartál.

Pochopil jsem, proč kdysi kluci na vojně stříhali metr. Teda chápal jsem vždycky, co to znamená, jen jsem to bral jako metaforu: že se to tak řiká, ale nikdo to samozřejmě doslovně nepáchá. Přišlo by mi snad i zbytečný dělat z ústřižků bordel a ničit tim takovou účelnou maličkost, na kterou si člověk nevzpomene, jak je rok dlouhej, ale pak se mu najednou hodí (a samozřejmě ji nemůže najít, protože z toho šuplete se šitim, kde normálně je, se prostě najednou vypařila).

Teď jsem si skoro řek, že si v galanterce jeden měkkej krejčovskej metr koupim, odpočítám podle kalendáře, kolik dní zbejvá, a skutečně ho budu den za dnem nůžkama zkracovat :-)

***

Zato si přesně vybavuju, jak jsem druhej den vstával: copak při vědomí jsem byl už před sedmou, jak je mym dobrym zvykem, ale dobře do desíti do půl jedenáctý jsem ležel na svym Záhořově loži a nedokázal přinutit kosti a svaly k pohybu směr vzhůru.

Fakt "ideální" chvíle bát se všeho a o všecko, včetně těch nejhloupějších otázek danejch těma nejhloubějšíma strachama: mám to proto, jak jsem se včera zprasil (v což doufám!), nebo budou nakonec tátovy zdravotní problémy přece jenom dědičný? Ta možnost je prej mizivá, ale je tu.

Pokaždý, když se mi podaří něco toho typu, že si chci vzít u pokladny účtenku od nákupu, hrábnu po ní, jednou, dvakrát… a teprve až napotřetí se trefim do natažený ruky prodavačky, tak místo abych se tomu zasmál, přepadnou mě ze zálohy tyhle stíny aspoň ve svý light verzi neodbytnejch myšlenek, na který funguje jedině začít hezky rychle "řešit" nějakej jinej planej poplach, ale míň katastrofickej, třeba jestli nebudem psát nějakou přepadovku z matiky…

Heh. Člověk má takový myšlenky ve vlastnim zájmu obracet na lepší. Takže žádný mizivá, ale je tu, teď to řeknu pozitivnějc: Je tu, ale mizivá.

No jo, a stejně to bylo ráno, který bych klidně daroval za odvoz. Měl jsem kocoura jak hrom (uplně fyzicky jsem cejtil, kolik neuronů jsem si včera vyvraždil), bylo mi šoufl, a kdyby mi někdo otevřel útroby, najde určitě místo vnitřností nějakou nevoňavou černou kaši a kolem se rozline mračno alkoholickejch výparů.

Brr.

Představivosti, ty jedna mrcho!

U mý postele stál kýbl z koupelny. Těžko říct, jestli mi ho tam v noci dala máma, nebo jsem si ho preventivně připravil sám s takovou tou elegancí, jak si člověk přijde, že strašně jede, že má energie na osmičku nebo možná desítku u stroje (nehledě na to, že pak do dvou minut vytuhne, ať už v posteli nebo pod stolem, jedno kde) a že je přitom tiše jak myška… a ve skutečnosti tou umělou hmotou cestou k posteli dunivě obouchá stěny a rohy v celym bytě (diváci v kině se u takovejch scén smíchy dusívaj popkornem).

Každopádně byl ten kýbl prázdnej. Což byla asi i ta horší možnost, než kdybych to ze sebe v noci dostal… všecky chlebíčky, nevyprchaný promile i ty pohledy, slova a… a všecko to, na co jsem se začal pomalu rozpomínat. Kristepane!

Kocovina je hrozná, ale stud, to je děvka.

Chytil jsem do ruky mobil, pět novejch zpráv. Od Matyho ani jedna. (Zvláštní.)

Všecky od Kláry. (Kruci!)

Všecky stejnýho znění, přišlý mezi druhou a třetí hodinou ranní: "Promiň, promiň, promiň, já jsem taková kráva."

***

S nalogovánim na fejs jsem si dával pěkně na čas. Nechtěl jsem hned vidět mambo-fotky s Matym a dumal jsem, jestli je chci vidět vůbec.

Dost možná už jsou na blogu a na všech profilech lidí ze třídy šérnutý víckrát, než v kolika kopiích mezi náma občas koluje správný řešení některejch důležitejch, leč z roku na rok se opakujících písemek (dávno víme, kdo z kantorů se nenamáhá nic novýho vymejšlet a "recykluje", takže jediná zrada může spočívat v tom, že v záhlaví testů z předloňska vymění označení skupin "A" a "B").

Některý celebrity tvrděj, že v zájmu zachování duševní rovnováhy nečtou, co o nich bulvár píše. A jiný zase: no já to sleduju, ale pochopitelně jen proto, abych zjistil rozsah škod a bla bla bla. I já měl aspoň tyhle dvě možnosti na výběr. A jasně, že ta první je rozumnější. A samozřejmě, že jsem si nakonec vybral tu druhou.

V duchu jsem se omlouval všem pečskejm, který jsem kdy moh nevědomky poškodit, když jsem o nich něco psal do radničních listů a třeba něco správně nepochopil. Jo, neni na škodu poznat novinařinu i "novinařinu" z obou stran – jako ten, kdo o někom píše, i jako ten, o kterym je psáno. Taky to asi dělat nebudu. Stejně jsem to vždycky bral jen jako brigádu, ne budoucí povolání, natož svý poslání. Ale co teda vlastně chci po tý matuře dělat?! Teď už bych v tom měl mít sakra jasno!

No ale zaplašil jsem úzkost plynoucí z týhle myšlenky a soustředil se na něco pozitivního, na to, jakou jsem aspoň pro tu chvíli měl kliku. Janča asi taky ještě někde ležela vylitá, na blogu nic. A kde jsem byl v atlasu hub otagovanej v novejch galeriích ze včerejšího večera, tam ne že se nedalo nic poznat, ale bylo to naštěstí většinou takový zatmavený, mázlý, nebo si tam šikulové strčili před objektiv vlastní prstíky. Takže jediný velký, pořádně zaostřený fotky zatim byly z nástupu na začátku večera. Uff…

Až pak jsem si všim, že na mě z rohu u ikonky Friends září rudý kolečko a v něm jednička. Že bych si včera našel nový kamarády? O tom teda nic nevim…

Magdalena Hradecka – UCL London

A jo!

Accept.

Matyho ségra se v nejčerstvějšim postu anglicky omlouvala hlavně svym kamarádům v Británii, že se jí v nejbližších dnech nedovolaj, protože přišla o mobil.

Jen kousek níž selfíčko Magdalény s Matyášem – oni nejenže vypadaj jak z jedný kopírky, oni dovedou i navlas stejný grimasy do objektivu! – a popisek "Drop by a short visit to my beautiful home country. Let's celebrate my baby bro's high school prom!" a spousta srdíček a smajlíků. Poslední fotka, kterou si tim telefonem ještě stihla udělat a nasdílet na zdi.

"To mě mrzí. A nedá se ještě zavolat správci, jestli ho tam někdo nenašel?" začal jsem konverzaci. V okně se objevily tancující tečky, neklamný znamení, že je druhej onlajn a píše zpátky.

"To jsme zkoušeli, nic se nenašlo. Ale nedělej si z toho hlavu, Filipe," psala Majda. "Já zapomněla, že jsem doma, tak mě to stálo čtyři sta liber. C'est la vie. V Londýně chodíme s partou do klubů, a když jdu tančit, klidně si telefon nebo peněženku na tu chvíli nechám v kapsičce saka přes židli. No co, za tu návštěvu to stálo."

"To bereš stoicky teda."

"Jo, já už to takhle mám:-) Nemám problém letět sama třeba do Indie, samozřejmě neprovokuju, nemám holý nohy, prostě se tam chovám, jak si myslím, že asi čekaj. A – dobrý, no problem. Nebo hned po maturitě jsme s kamarádkou stopovaly přes Rakousko až do Itálie, všude nás řidiči brali, všichni usměvavý, nápomocný, žádný obtěžování, nic. Akorát na zpáteční cestě, to už jsme z Budějic chtěly vlakem, protože jsme byly unavený… a v noci nás na nádraží nějakej feťák ohrožoval nožem, nepříjemnej zážitek. Tyhle problémy u mě nastávaly vždycky při návratu do Čech. Takže už jsem zvyklá platit daň z návratu."

"Wow, Indie! Máš teda odvahu! –– Ale stejnak se za naše lidi stydim…"

"To nech bejt. Ty se nestyď, všaks nic neproved. Spíš mi pověz, co brácha. Je dobrej? :-)"

Šmarjá, jak to teď Majda myslí? Je to jen vyptávání starší ségry, aby řeč nestála? Chce slyšet, že brácha už je dospělej a rozumnější? Nebo hodlá vyzvědět, jestli třeba netají nějaký průšvihy? Ne že by nějaký měl, teda žádný, o kterejch bych věděl, ale stejně bych si je asi nechal pro sebe, kdyby nešlo o život; od práskání tu nejsem.

A nebo… heh, nechce snad vědět, jestli jsem s nim spokojenej v posteli?! Jako… jsou přece lidi a neni jich málo, který se i na tohleto zeptaj uplně klidně, ve stylu co chceš k obědu? nebo kam pojedeš na prázdniny?

O tom, že je muj spolužák na kluky, asi u něj doma věděj. Jak moc si to připouštěj rodiče, to netušim, nikdy jsem se na to nevyptával, ale ségra to, zdá se, bere prakticky. Jenom nevim, jak moc se Matyáš Majdě svěřuje s podrobnostma, když ta žije až za kanálem La Manche, tisíc kilometrů od rodiny.

A taky… jak vlastně bere mě? Jsem pro ní Matyho… co?

"Jak to myslíš?"

"Neboj, já vím, že jste jen kamarádi, i když by chtěl bráška víc. Spíš se ptám, jestli je všecko v pohodě."

Uff…

"Jo, je." Nevěděl jsem, co by bejt nemělo. Vůbec mi nedošlo, co mi taky dojít mohlo… "Blázen, živel… Chytrej je jak vopice, řehtá se jak kobyla. Jeden kluk – a celej cirkus. No znáš ho. Prostě Maty :-)"

"Tak to je fajn :-)"

Pak se odhlásila a nechala mě tak mýmu dumání o včerejšku i zejtřku, o ničem a o tom všem. Co s Klárou? Vyhybat se jí nemůžu, to bych musel přestat chodit do školy. Jo, i gympl se dá vzdát pár měsíců před koncem, ale to by byla dost škoda.

Hm… možná, možná bych jí měl v tom, co si teď myslí o mym vztahu s Matym, vyjít jakoby vstříc. Sejít se s ní a nad zmrzlinovym pohárem jí jako děsně důvěrně svěřit, že to tak je. Že jsem taky gay a že jsme spolu, ale "psst! nesmíš to nikomu říct". Vyčistilo by to mezi náma prostor? Matyáše do toho zapojit by určitě nebyl problém. Rozloučil bych se s Klárou a Maty by už čekal na dohled a měl by za úkol mě co nejradostnějc obejmout a dát mi francouzáka jak z filmovýho plátna. To by klidně uďál z vlastní iniciativy, aniž by se ho kdo prosil. Určitě by si to užil a předved by výkon hodnej Oscara.

No jo, ale mám žít ve lži, i když jen kvartál? Mám se líbat s klukem, jen aby holka dala pokoj? Mám uplně zbytečně fejkovat, že je pro mě Klára nejlepší kamarádka a důvěrnice? A jaký by ta lež mohla mít nečekaný konsekvence, kdyby…?

A taky co ty její omluvy? To je jako za to celý, za celej večer, čili pochopila svuj omyl? Nebo se v těch zprávách kaje jen za konkrétní volbu slov?

Chjo, ty ženský! Někdy jsou dny, kdy nemám rád lidi – prostě tak. A jindy nemám rád lidi a moc dobře vim proč.

***

Na dveře mi zaťukala máma. Heh. Třeba jen potřebuje pro klidný svědomí zjistit, jak moc jsem po včerejšku zelenej. A možná rovnou začne – oči v sloup a hlavu celou ukroucenou – výchovnou přednášku na téma "Jestli v devatenácti nevíš, kdy máš dost, tak prostě preventivně nepij vůbec".

"Jak se cítíte, mladý muži?"

Aha, má dobrou náladu. Tak to se rozhodně nesmí promeškat! (Že by začala platit třetí možnost, totiž: matura se blíží, ergo je tu doba hájení, kdy si člověk může přijít zvlášť privilegovanej?)

"Dobře," zamumlal jsem ne moc důvěryhodně. Konečně jsem vstal a vyklopýtal přes obejvák do kuchyně. Ne že bych měl kdovíjakej hlad, spíš jsem chtěl otestovat, jestli už žaludek něco snese, a samozřejmě nezavdat přílišnou příčinu k zvlášť štiplavejm pedagogickejm komentářům: "Co je k obědu?"

"Budou kuřecí řízky. Neslyšíš, jak celý dopoledne naklepávám?"

"A polívku děláš jakou?"

"Něco z pytlíku. Je tam hrachovka, nebo francouzská."

"Mohla by bejt česnečka?" zasmečoval jsem.

"Jestli jo, dám si taky," přimluvil se za mě táta se spikleneckym mrknutim zpoza novin. Jo, u nás se, i když už jenom o víkendu, ještě čtou papírový noviny, nehledě na to, že v nich stejně nestojí o moc víc, než co bylo včera na netu. Zvyk je zvyk. I když táta každej tejden, jen co je dočte, zahartusí, že to odhlásí všecko, bude mít klid a ještě ušetří.

"Tak bude česnečka, co mám s váma dělat."

To je super. Mámina výborná česnečka vždycky dovede člověku zklidnit šťávy (a tátu dokonce i trochu smířit se stavem světa).

Předobědová mezizastávka na oný místnůstce, kam i císařpán chodíval pěšky, víc než kdy jindy naplnila význam okřídlenýho úsloví "nebylo mi (skoro) nic a je mi líp". A řízek s bramborem, i když podstatně menší porci, než bych si dal jindy, jsem po talíři polívky v žaludku taky udržel, aniž by to chtělo kdovíjaký heroický vzepětí. Přesto jsem se po jídle rozhod, že škrtám celej den. Vzal jsem si notebook do postele, přes úesbéčko do něj připojil floppinu a pouštěl si z dývek připitomělý animáky. To byla tak ta úroveň, na kterou jsem zrovna měl.

Nechtěl jsem řešit ani Kláru, ani učení, ani nic.

***

A pak čas začal nehorázně letět. Po poslednim pololetnim vysvědčení (aspoň tuhle minimální podmínku pro připuštění k maturitě už jsme si mohli odškrtnout), zatimco jsem centimetr po centimetru nenávratně odstříhával první únorovou dekádu a právě na zbytku tý krejčovský míry tohle děsivý tempo viděl nejlíp, mě Maty – tomu neuvěříte – začal zase jednou ukecávat.

Ukecávat na valentýnský rande…

(Pokračování příště.)

----
vysvětlivky pro ty čtenáře, kteří cizím jazykům moc nedají:

Drop by a short visit to my beautiful home country. Let's celebrate my baby bro's high school prom! (angl.) – Na skok v mý nádherný domovině. Pojďme oslavit maturiťák mýho malýho brášky!

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)

Komentáře  

+2 #29 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-10-10 21:05
Cituji kuscheltyp:
Cituji Tomáš98:
Těším se na další díl. V tomhle jsme si moc Matyho neužili, tak snad bude v příštím. :lol:

Což ale neznamená, že zmínka o něm je nepodstatná... Jinak máš recht, Tome. Zde je Maty podreprezentován, až diskriminován! Zato ve třináctce si užiješ :-)

Fajn, já se těším! A moc! :-)
Citovat
+4 #28 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinakuscheltyp 2018-10-10 19:06
Cituji Tomáš98:
Těším se na další díl. V tomhle jsme si moc Matyho neužili, tak snad bude v příštím. :lol:

Což ale neznamená, že zmínka o něm je nepodstatná... Jinak máš recht, Tome. Zde je Maty podreprezentován, až diskriminován! Zato ve třináctce si užiješ :-)
Citovat
+3 #27 Odp.: Můj problém – XII. KocovinaTomáš98 2018-10-10 08:49
Těším se na další díl. V tomhle jsme si moc Matyho neužili, tak snad bude v příštím. :lol:
Citovat
+3 #26 Pro Ficklipazmetek 2018-10-03 18:09
Věděl jsem, že nakonec nevydržíš. Mě ty tvoje spontánní výkřiky strašně bavěj. Držím palce, ať všechno klapne s rekonstrukcí, prací a vůbec se vším!
Citovat
+4 #25 Odp.: Můj problém – XII. KocovinaKev1000 2018-10-03 17:38
Když já ty Ficklipovy trochu nesrozumitelný a hyperupřimný (a dost často taky hypertrefný) hinty fakt miluju :lol:
Jsem fakt rád, že jsi zpátky :-)
Citovat
+5 #24 Ficklipovikuscheltyp 2018-10-03 17:21
"Bezkonkurenčně vypiplaná omáčka"... tak tomu se říká 'zdrcující pochvala'. Že tě něčim majznu? :-D :-D

Tak jako tak, vítej zpět! Bez komentáře od tebe by byl můj svět a 'Můj problém' neúplný.

Z přehledu tvých aktivit vidím, že se tak úplně neztratíš a jistě si po rekonstrukci bydlení budeš umět zrekonstruovat i kariéru.

V tom ti přeju mnoho štěstí (a s domestikací tvého milého taky) :-P
Citovat
+4 #23 Klid uz tu nastal, tak to sem vysypem...Ficklip 2018-10-03 12:03
S partnerem je to takový na levačku, učit ho žít civilizovaně a ještě s někým je dost těžké.

Do toho jsem už zmínil, že buduji, dneska snad konečně zasádruji první krabice. Začít kompletovat je pro mne po té strašné práci, a především ničení cizích prací, slast.

Skončil jsem v práci. Uváženě neuváženě. Téměř doslova tři roky nočních dvanáctek ve sledu 3 - 5 směnu a 1 - 2 dni volna. Bez pauz. Ostatně proto ta rekonstrukce shora zmíněná doposud stála. Jsou věci, na něž nástroje nemám a ocelové topné potrubí do mědi svářečkou na PPR nepřevedu. Jenže placeno bylo dobře a práce se druhá stejná najít nedá. Ale dělejte ji bez pauz. To omrzí i to a když je to práce s lidmi, je to hodně na závadu.

Dnes jsem si konečně prečetl povídku pořádně, zjistil jsem, že ač v ní skutečně nic moc obsahově není (ve srovnání s jinými díly), je to bezkonkurenčně vypiplaná omáčka, bez níž to maso, co evidentně přijde, nebude zdaleka tak chutnat. (Kdes vzal analogii s tím atlasem hub, Ty profesore Smotlacho?)

Omlouvám se za pauzu a doplňuji, že jsem málem neudržel moč, když dělám přesně to, co Jaachim. Jen tak nahonem v kratkém odpočinku si přečíst limču typu Voka, upustit slzu a MAKAT DÁL.

To jdu i nyní, musím vykroužit odbočnou krabici pro roletu a světlo nad oknem v ložnici.

Kissís a kdo rád i pissís!
Citovat
+2 #22 Můj problém- XII. Kocovinanebi 2018-09-25 06:04
Máš pravdu, poslední koment 8.9. :-|
Citovat
+5 #21 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinakuscheltyp 2018-09-25 00:01
Cituji zmetek:
třetí den od vydání pokračování a Ficklip nic? Svět se zbláznil? Nebo je to jen dovolená? Pracovní vytížení? Otázky, samé otázky... :-|

Dámy a přátelé, ano: co je s Ficklipem?
Citovat
+4 #20 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinakuscheltyp 2018-09-20 18:20
Cituji Jaachim H. T.:
Cituji kuscheltyp:
Ale JHT už ke dvěma dílům nic!

JHT poznal, jaké to je pracovat v nepřetržitém provozu na 12/13/16hodinových směnách (...)

Chce se mi říct: tak hlavně že nic horšího. Ale to bys po mně taky moh hodit tou čtečkou ean kódů, nějakou součástkou od frézky, klávesnicí z offisu... nebo čimkoliv jinym, s čims tak nepřetržitě bojoval. Nuže, vítej zpět, Jaachime!

Cituji Jaachim H. T.:
(...) teďka vidím každou novou ženskou jako potenciálního nepřítele a dost mě tím znervózňuješ, kuscheltype!

Vidiš, ani tohle mě nenapadlo! Jsem to ale...! No... co teď s tim? Těžká rada. Rád bych ti vyhověl. Ale když ony ty holky jsou půlka lidstva, dokonce ta lehoulince početnější. Docela přirozeně vystupují v našich životech i příbězích. (Ale třeba nová uklízečka snad do Fildovy a Matyho školy nastoupit může, ne?) :-P

Cituji Jaachim H. T.:
P.S.: Já svůj protějšek (životní) měl už před začátkem série! Nemám kam utéci! :D

Budiž ti to přáno :-) Tím víc si vážím toho, že po šichtě ještě obíráš svýho milýho o společně strávený chvíle dalšim čučenim do obrazovek.

Jo a neboj, dopadne to dobře. Ačkoli... co je to dobře? A pro koho? Zapeklitá otázka.

Počítám i s tím, že než příběh dojde svého konce, než dopluje do svého přístavu, ještě mě jednou dvakrát stihneš ty nebo někteří další čtenáři na moment znenávidět. Inu, život -i ten autorský- je risk.
Citovat
+8 #19 I’m back!Jaachim H. T. 2018-09-20 09:36
Cituji kuscheltyp:
Ale JHT už ke dvěma dílům nic!

JHT poznal, jaké to je pracovat v nepřetržitém provozu na 12/13/16hodinových směnách a do toho zařizovat miliardy jiných věcí, přičemž opravuje ve volných chvílích zmetkovy povídky a pláče, že takovou hezkou povídku neumí napsat taky. (Fakt nevím, zetko, jak to děláš... nauč mne to, prosím) :D

K věci, nějak jsem se poslední dva díly zasnil a vzpomněl si na svůj maturitní ples, který vypadal nějak podobně, teda až na ten exces s Klárou. Já už jsem totiž minimálně 4 roky vyoutovanej, žeo... :D Bojím se celkem, co bude dál, co vlastně zamýšlíš, protože já prostě chci, ať ti dva skončí spolu, proto teďka vidím každou novou ženskou jako potenciálního nepřítele a dost mě tím znervózňuješ, kuscheltype! Bacha na to, jo? :P :D (A dávej si na mě pozor, ať to valentýnský rande dopadne dobře... :D)

Jinak než 5* hodnotit samosebou nemůžu! My spolu žijeme v takové čtenářsko-autorské symbióze. :D

P.S.: Já svůj protějšek (životní) měl už před začátkem série! Nemám kam utéci! :D
Citovat
+3 #18 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-09-18 07:23
Cituji kuscheltyp:
Cituji zmetek:
třetí den od vydání pokračování a Ficklip nic? Svět se zbláznil? Nebo je to jen dovolená? Pracovní vytížení? Otázky, samé otázky... :-|

Copak Ficklip a tři dny! Třeba je to na protest proti tomu, jak dělám z Kláry zoufalku, nebo možná jel pro větší zásobu papkapů a někde se zasek. Ale JHT už ke dvěma dílům nic! Možná jsem kluky omrzel, možná jsou prostě jen na pár dní mimo net, jak ty tuhle v hotelové lobby... A možná už našli své ideální protějšky a nemusejí se tu náhražkově vzrušovat nějakou gympláckou limoškou s hyperreflexivnim vypravěčem, tim textovym pornem-nepornem, kde se víc žvaní než miluje.

JHT je zahlcen korekturami mých výplodu, promiň.
Citovat
+5 #17 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinakuscheltyp 2018-09-18 00:22
Cituji zmetek:
třetí den od vydání pokračování a Ficklip nic? Svět se zbláznil? Nebo je to jen dovolená? Pracovní vytížení? Otázky, samé otázky... :-|

Copak Ficklip a tři dny! Třeba je to na protest proti tomu, jak dělám z Kláry zoufalku, nebo možná jel pro větší zásobu papkapů a někde se zasek. Ale JHT už ke dvěma dílům nic! Možná jsem kluky omrzel, možná jsou prostě jen na pár dní mimo net, jak ty tuhle v hotelové lobby... A možná už našli své ideální protějšky a nemusejí se tu náhražkově vzrušovat nějakou gympláckou limoškou s hyperreflexivnim vypravěčem, tim textovym pornem-nepornem, kde se víc žvaní než miluje.
Citovat
+1 #16 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-09-17 21:39
třetí den od vydání pokračování a Ficklip nic? Svět se zbláznil? Nebo je to jen dovolená? Pracovní vytížení? Otázky, samé otázky... :-|
Citovat
+6 #15 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-09-16 22:30
K Tvé odpovědi Medvídkovi: Ono jde o to, jaká ta slova jsou a co člověku říkají. Pravda, otevřu si stránky v někdy dost nelidskou dobu. Ale když je tam něco, co se mi moc líbí, tak reaguju okamžitě. Možná někdy naivně blbě, ale když se mi to líbí...Tohle celý se mi líbí moc. Tečka.
Citovat
+7 #14 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinakuscheltyp 2018-09-16 22:27
Cituji kikiris53:
Když se ráno vzbudíte a bolí vás celej Oskar, tak vám to na náladě nepřidá. Ale po přečtení dalšího pokračování jsem opět téměř fit. :roll: :roll: Už jsem zvědavej na valentýnský rande. Díky.

Díky, zdravotní/fitness dopady povídek na čtenáře, dokonce k lepšímu, na něco takovýho bych na začátku série vůbec nesázel:-)

Cituji medvídek:
Kuscheltypku, udělal jsi mi velikánskou radost, krásný návrat z piva, když si večer můžu přečíst Tvoje řádky. Jen se přimlouvám za to, abys nás nenapínal až do Valentýna :-)

Ty vydržíš hodně, méďo, žejo? Já jít z knajpy (po nějaký větší spářce), nechce se mi číst dva tisíce slov o tom, jak mi ráno bude třeštit hlava a žaludek na vodě. Díky za vytrvalou přízeň:-)

Stihnem to dřív, neboj.

Cituji zmetek:
Mít sympatický všechny postavy, to je trochu trest. Mně jsou sympatický všichni, možná proto, že jsou strašně živí. Takže znovu - budu pronásledovat a tlačit, žebrat, držkovat a prosit o pokračování, protože se mi to strašně moc líbí. A děkuju!

Ale Klára má být/je lehce depkující zoufalka, ta nemá být sympa. K politování snad, soucit prosím, ale uvázat si ji na sebe nechceš.

Jo a Wintrhofka je třeba dost semetrika (a ve třináctym dílu má víc prostoru), takže nejsou všichni mazlíci. Ale dobře, ještě se zamyslim, zda nepřitvrdit.
Citovat
+7 #13 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-09-16 22:11
Mít sympatický všechny postavy, to je trochu trest. Mně jsou sympatický všichni, možná proto, že jsou strašně živí. Takže znovu - budu pronásledovat a tlačit, žebrat, držkovat a prosit o pokračování, protože se mi to strašně moc líbí. A děkuju!
Citovat
+8 #12 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinamedvídek 2018-09-16 11:27
Kuscheltypku, udělal jsi mi velikánskou radost, krásný návrat z piva, když si večer můžu přečíst Tvoje řádky. Jen se přimlouvám za to, abys nás nenapínal až do Valentýna :-)
Citovat
+6 #11 Můj problém – XII. Kocovinakikiris53 2018-09-16 10:39
Když se ráno vzbudíte a bolí vás celej Oskar, tak vám to na náladě nepřidá. Ale po přečtení dalšího pokračování jsem opět téměř fit. :roll: :roll: Už jsem zvědavej na valentýnský rande. Díky.
Citovat
+7 #10 Odp.: Můj problém – XII. Kocovinazmetek 2018-09-15 23:12
Kuscheltype? Já vím, že jsem zmetek. Strašnej. Hajzl hroznej. Ale v rámci tohohle příběhu tě fakt budu pronásledovat a ždímat, protože se mi to hrozně moc líbí a budu chtít vědět co nejdřív, jak to jde dál!
Citovat