Kluci z parku - zajetí

Jmenuji se Adam a je mi 22 let. Povím vám teď o zážitku, který mě ovlivnil na hodně dlouho. Už dlouho vím, že se mi líbí kluci. Kromě toho se mi líbí svazování, sportovní oblečení a ponožky. Rajcuje mě představa, že mě svazuje vysoký vysportovaný skejťák a já jsem v jeho moci svázaný a umlčený roubíkem. Sedí nade mnou ve volných džínách, kšiltovce a nutí mě se věnovat jeho smradlavým ponožkám a nohám. U tohohle se mi vždycky postaví jako stožár.

Teď zrovna nemám přítele, takže si libuju v představách a menších hrách. Kousek od našeho domu se schází parta kluků. Vypadají o něco starší než já, obvykle popíjejí a kouří. Pozoruju je z okna a hraju si s představou, jak mě zajmou a dělají si se mnou, co chtějí. Kdyby mě tak vzali mezi sebe! Stačilo by mi se na ně jen koukat a představovat si, až bych se z toho udělal.

Taky provozuju čas od času selfbondage – pořídil jsem si policejní pouta a pár provazů. Kromě toho jsem od jednoho kluka koupil pás cudnosti. Je to taková kovová klícka na péro se zámečkem. Čas od času se do ní zamknu a jdu ven, vzrušuje mě ta představa, že jsem v klícce zamčený a nikdo okolo to neví. Kromě toho rád chodím v oblečení, které mě na klucích přitahuje – kšiltovky, ponožky, sportovní věci a tak.

V pátek večer rodiče odjeli a já jsem přes víkend sám doma. Otevírám si pivo a brouzdám na internetu. Narazil jsem na fotky, kde byl kluk oblečený v klokance (taková ta mikina s kapucí s kapsou vepředu) a měl spoutané ruce pouty v té kapse. Pouta pak vůbec nebyla vidět. Ta představa mě vzrušila a tak se jdu podívat do skříně. Nacházím černou mikinu s potřebnou kapsou. Vyndávám pouta a zkouším se spoutat jako na fotkách – jednu ruku dám do pout, pouta prostrčím kapsou a zamknu i druhou ruku. Když mám obě ruce s pouty v kapse, není na mě nic zvláštního vidět. Fakt se mi to líbí, v boxerkách už cítím pořádnou bouli. V návalu vzrušení chci nápad realizovat celý a jít takhle spoutaný ven mezi nic netušící lidi. Aby to bylo lepší, ještě si na sebe vezmu pár oblíbených věcí. Vylezu z pout, chvíli počkám, než mi zase splaskne, a nasadím na něj svoji klec. Zámeček zapadl a klíč připínám ke klíčům od domu. Boxerky s mokrou skvrnou z předchvíle nechávám vedle, na ostro si oblékám volné sportovní kraťasy. Pak si beru vybranou mikinu, oblíbenou kšiltovku a natahuju vysoké bílé ponožky. V tu chvílí už cítím, jak by se mi rád postavil, ale klec mu úspěšně brání. Dávám pouta do kapsy a vycházím z domu.

Je už večer a venku je jen pár lidí. Už takhle oblečený jsem pořádně vzrušený a říkám si, jestli mírnou bouli od klece není vidět. To mě ještě víc vzruší, až cítím, jak se mi kraje klece zařezávají do péra. Radši si vyhlédnu místo, kde nikdo není. Vsunu jednu ruku do pout, jak jsem si to nacvičil, pouta provléknu kapsou a vsunu i druhou ruku do pout. Nahmatám klíček od pout v kapse a pouta zacvaknu. Schovám ruce do kapsy a chvíli si jen tak užívám svou situaci – na první pohled běžný kluk ve sportovních kraťasech, ponožkách, mikině a kšiltovce, který se nejspíš vrací z nějaké kalby. Ale ve skutečnosti jsem (nebýt klíčku v kapse) úplně bezmocný, ruce spoutané a péro zamčené a neschopné se postavit. Je příjemná letní noc, tak se jdu takhle bezmocný trochu projít, taky projdu okolo místa, kde sedávají ti kluci. Jsou tu zase se svými lahváči. Na vteřinu se na mě podívají, ale pak pokračují ve své zábavě. Ještě obkroužím tamhle ten blok a vrátím se, říkám si.

Najednou mám pocit, že za sebou slyším kroky. Otočím se a zahlédnu jednoho z těch kluků – zrovna jednoho z těch, co se mi líbil nejvíc. Má sportovní postavu a krátké blonďaté vlasy střižené na ježka. Dneska zvolil černobílou kombinaci – bíle triko s natištěným nápisem, k tomu černé šortky, ze kterých koukají krásné štíhlé chlupaté nohy. Ty pokračují asi do poloviny lýtek, kde začínají vytažené bílé ponožky a pak černé boty. Na hlavě má černou kšiltovku otočenou kšiltem dozadu. Vždycky mu to sluší a já už jsem si x-krát představoval, co všechno se mnou dělá, když mě má svázaného a bezmocného před sebou. Teď kráčí vyrovnaně a bez zaujetí za mnou a kouká se do mobilu.

Asi už skončili a jde domů, říkám si. Rychle se mi připomenou moje ruce v poutech a přidám do kroku. Na křižovatce zahnu za roh a po chvíli už ho za sebou nevidím. Na jednu stranu jsem za to rád, ale zároveň si moje vzrušená část pořád hraje s představami, až zase cítím tu zatracenou klec.

Znovu zatáčím a stáčím se zpátky k domu. V tu chvíli se za rohem vynoří zase ten kluk, až jsme se skoro srazili. Zastavil jsem se těsně před ním, on taky a vzhlédl od mobilu. Podíval se na mě a já i v té tmě zahlédl jeho krásné modré oči. Srdce mi bušilo tak, že to musel slyšet i on.

„Promiň, neviděl jsem tě,“ řekl s úsměvem.

„To nic, už je tma,“ bylo jediné, co jsem ze sebe v tu chvíli dostal. Musel jsem pořád myslet na svoje spoutané ruce. Už jsem chtěl jít dál, když jsem uslyšel:

„Ty bydlíš někde tady? Párkrát jsem si tě tu už všiml,“ řekl a díval se na mě. Po chvilce se usmál, natáhl ruku a povídá: „Mimochodem, já jsem Martin.“

To je v háji! „Aa… ahoj, já jsem Adam,“ koktám a snažím se nahmataným klíčkem odemknout pouta.

Najednou se ozvalo cinknutí. Podíval se na chodník a já bych se v tu chvíli nejraději propadl do země. To mi právě z kapsy vypadl klíček od pout a cinkl o chodník.

Sehnul se, sebral klíček a prohlížel si ho.

„Od čeho to máš?“ zeptal se po chvíli tázavým tónem. Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho očích viděl malé jiskřičky, které tam předtím nebyly?

Doma bych si nad podobnou situací vyhonil, ale teď jsem chtěl být z téhle nepříjemné situace co nejdřív pryč.

„To je jedno, dej mi to,“ odpověděl jsem a natáhl jsem ruku z kapsy pro klíč. Aby neviděl pouta na ruce, musel jsem se k němu přiblížit. Jak jsem sáhl po klíči a chtěl mu ho vytrhnout, na chvíli ztratil rovnováhu. Hned ji zase našel, ale naklonil se přitom na mě, nohou šlápl mezi moje nohy a ucítil klec v mých kraťasech.

Zjevně si toho všiml. Nepouštěl klíč a jen se na mě díval. Pak mi pomalu sáhl rukou do rozkroku, kde ucítil chladný kov. Nemohl jsem mu v tom zabránit a on ohmatával moje zamčené péro. Já tam stál jako zkamenělý – vůbec jsem nevěděl co dělat. Cítil jsem se hrozně trapně a chtěl jsem utéct. Zároveň se mi začala krev hrnout do péra, které se vší silou snažilo osvobodit a pěkně pulzovalo, a on si toho určitě všiml.

Při ohmatávání klece narazil na zámeček a prsty ho pořádně prozkoumal. Pousmál se a mně se začaly podlamovat nohy. Chtěl jsem se vykroutit a utéct, ale on mě chytil za ruku a přitáhl k sobě.

„Nikam neutíkej, mám přeci tvůj klíč,“ zašeptal mi do ucha.

Srdce mi poskočilo a nebyl jsem schopen slova. Pouta držela pevně a klec na péru mi najednou začala připadat strašně těsná. Nohou jsem cítil bouli v jeho šortkách a hlavou se mi začaly honit všelijaké myšlenky.

„Co po mně chceš?“ vyhrkl jsem.

„Trochu se pobavíme, když ses tak hezky přichystal,“ odvětil, šibalsky se usmál a vedl mě spoře osvětlenou ulicí.

Ani nevím, kam jsme přesně šli, hlavou se mi vířily myšlenky. Kam mě to vede? Co by se mnou mohl dělat? Zároveň jsem si uvědomoval, že se mi právě děje něco, o čem jsem zatím jen snil. Sexy kluk mě spoutaného někam vede a já s tím nemůžu vůbec nic dělat. I kdybych utekl a podařilo se mi dostat z pout, nedostal bych se domů, protože při ohmatávání klece mi vzal z kapsy svazek klíčů od domu.

Nikoho jsme cestou nepotkali a za chvíli jsme vešli k němu do bytu. Bydlel asi nedaleko, protože nám cesta zabrala jen chvilku. Nebo to bylo daleko, ale já nevnímal čas, jak jsem byl vystrašený a přitom vzrušený?

Zul si boty, pak moje a čuchl k nim. Nosím skoro pořád jedny boty, takže už jsou docela cítit. Zjevně se mu to líbilo, protože si prohrábl rozkrok. Kdybych mu tam tak mohl taky sáhnout…

„Klekni si a drž hubu!“ přikázal mi přísným hlasem. Poslechl jsem a on odešel do místnosti. Chvíli bylo slyšet, jak se přehrabuje ve věcech, a za chvíli se vrátil s něčím černým v ruce. Byla to elastická kukla, kterou mi hned nasadil na hlavu. Měla vypolstrovanou oblast očí, takže jsem nic neviděl, a díru na pusu. Jak jsem byl trochu zpocený, tak se mi krásně přitiskla k hlavě jako přilepená mým potem.

Pomohl mi zvednout se a někam mě vedl. Došli jsme k posteli, položil mě na záda a lehl jsi na mě.

„Nic nezkoušej!“ zavelel a sevřel mi koule. Jak bych asi mohl, pomyslel jsem si. Odemkl mi jednu ruku z pout a do něčeho mi ji strčil sevřenou v pěst. Vypadalo to jako nějaký kožený sáček. Zarachotila přezka, cítil jsem, jak se utáhl řemínek okolo zápěstí a obepnulo mi to ruku ještě těsněji, že jsem nemohl natáhnout prsty. Pak zacvakl zámeček. To samé mi udělal i s druhou rukou. Pak mi roztáhl ruce a připnul mi je k připraveným popruhům v rozích postele. Potom se přesunul k mým nohám. Cítil jsem, jak mi přejíždí rukou po noze dolů, povytáhl mi ponožky a přejel až k chodidlu. Pak mi kolem kotníků utáhl řemen a připnul ho k rohu postele. To samé udělal i s druhou nohou.

Zvedl se s postele a něco sebral, znělo to jako nějaké řemeny a přezky. Ucítil jsem na rtech nějaký předmět a otevřel jsem pusu. Zajel mi do ní umělý penis, který byl zřejmě součástí nějakého roubíku. I přes kuklu jsem cítil, jak mi hlavu začínají obepínat řemeny a utahovat se. Nejdřív jeden kolem hlavy nad očima, další prostředkem čela a přes temeno dozadu. Pak provlékl další a utáhnul ho, penis mi zajel hlouběji do pusy a na pusu s bradou se mi přitiskla kůže. Postupně všechny řemeny utáhl a jako poslední řemen dole kolem krku jako obojek. Došlo mi, že to byl roubík jako náhubek s umělým penisem. Ten jsem měl hluboko v puse a postroj mi nedovolil otevřít pusu. Tu jsem i s bradou měl zabořenou v měkké kůži. Řemínky od postroje mi pevně obepínaly hlavu a já cítil vůni kůže. Zatřásl jsem hlavou a snažil se něco říct, ale vycházelo ze mě jen mumlání.

„Takhle se mi líbíš,“ řekl a pohladil mě po tváři. Na hlavu mi zpátky nasadil kšiltovku, zvedl se z postele a podle vzdalujících se kroků odešel a zavřel dveře. On mě tady snad takhle nechá!

„Kam jdeš? Nenechávej mě tady!“ snažil jsem se říct, ale přes roubík z toho bylo slyšet jen nesrozumitelné mumlání. Začal jsem sebou zmítat. Řemeny byly dlouhé tak akorát, že jsem byl na posteli roztažený do X, ale nebolelo to. S rukama v návlecích jsem nemohl vůbec nic nahmatat a přes kuklu jsem ani neviděl ty zámečky na přezkách, jen jsem slyšel, jak cinkají. Po chvilce jsem se unavil a už jen tak ležel. Nebylo nic slyšet a začala ve mně růst panika. Navzdory tomu jsem cítil, jak se mi vší silou snaží v kleci postavit. Kdybych mohl, udělal bych se i bez dotyku, jak jsem byl nadržený. Hlavou se mi honily otázky.

Jak dlouho mě tady nechá? Co se mnou udělá? Proč se bojím, když jsem po něčem takovém toužil? Tohle bude dlouhá noc…