Kluci z parku 6 - dobrovolně zpátky

Na konci minulého dílu přivázal Martin Adama v lese ke stromu, celého ve sportovním. Adam s kuklou na hlavě nemá představu o tom, co je s Martinem.

Poslouchal jsem, ale vůbec nic nebylo slyšet. Jak rád bych teď byl za nějaké prasknutí větvičky nebo Martinovu vůni. Místo toho jsem ale slyšel a cítil jen les. Zkusil jsem pohnout spoutanýma rukama, kam až dosáhnu. Kdyby se mi podařilo se sehnout, rozvázal bych aspoň provaz kolem mých nohou. Jenže obojek byl ke kmeni připoutaný pevně, a když jsem se zkusil shýbnout, ani se nepohnul. Tak jsem se narovnal a vzteky zalomcoval pouty. I kdybych neměl obojek přivázaný ke stromu, tak by se mi nepodařilo kuklu z hlavy setřást. A navíc, jak jsem se teď potil, tak ještě víc přilnula k obličeji. Už mě pořádně štvala a nejraději bych ji roztrhal, ale nemohl jsem, což mi připomínala pouta na zápěstí. Místo toho jsem pro sebe zavzdychal a stál tam dál. Cítil jsem, jak mi v elasťákách stojí péro a snažil jsem se myslet na co nejrajcovnější věci. Ale vůbec to nepomáhalo a stejně to bylo k ničemu, protože kalhoty byly dost přiléhavé a nedovolovaly mému péru zase tolik – byla to vlastně taková neplánovaná klec.

Přemýšlel jsem, kde je Martin a co má v plánu. Nevěřím tomu, že mě tady nechal jen tak. Nebo by toho byl schopný? Je to snad nějaká jeho hra a zase testuje, kolik toho vydržím? Z myšlenek mě vytrhl vítr, který teď začal foukat a opřel se i do mě. Ne, to nebyl vítr… někdo mi zlehka přejíždí konečky prstů po hrudi. Začal u bradavek, pak se přesunul k břichu a nakonec mi zajel až do kalhot a masíroval mi nateklé a stlačené péro. Ucítil jsem polibek na krk, ale nepoznal jsem, jestli to byl Martin. Ale kdo jiný by to byl. I když? Stisk neznámé ruky byl trochu jiný než Martinův. Možná mi to ale jen připadalo.

Pak se ruka zničehonic zase stáhla. V návalu nadrženosti jsem spontánně napružil tělo a vystrčil péro dopředu, ale bylo tam prázdno. Snad mě tady zase nenechá, to už se zblázním, projelo mi hlavou.

„Neodcházej pryč, prosím,“ řekl jsem potichu, ale žádná odpověď nepřišla. „Ale no tak, já vím, že jsi tady. Tak si hraj dál, když už mě tady máš takhle k dispozici,“ pokračoval jsem v naději, že bude něco pokračovat. Kdybych věděl, jak to za chvíli dopadne, radši bych teď byl zticha.

Za chvilku jsem ucítil provaz, jak mi obmotává tělo, nejdříve hrudník, pak břicho a pak rozkrok, a přitahuje ho ke stromu. Když udělal poslední uzel, měl jsem celé tělo pevně přivázané ke stromu a nemohl jsem se vůbec hnout. Pak jsem cítil, jak mi stahuje kalhoty a dává mi péro a koule ven. Koule mi podvázal nějakou smyčkou, pak i péro u kořene a pod žaludem. Bylo to docela příjemné a já čekal, co přijde. Po chvíli mi přišlo, že cítím v péru nějaké divné vibrace. Byly takové přerušované a postupně se zesilovaly. Došlo mi, že to je nějaká elektro sada a on zřejmě nastavil program s postupným nárůstem intenzity. Zatím to bylo příjemné, ale bál jsem se, co přijde dál. Zkusil jsem pérem zatřást, ale všechno drželo a rukama jsem si tam nedosáhl. Tak jsem se opřel o strom a soustředil jsem se na moje, teď už opravdu pulzující, péro. Úplně jsem cítil, jak mi roste až někam na druhý konec lesa, jak vibrace zesilovaly a měnily charakter.

Jak rád bych si na něj sáhl a dokončil to… Místo toho jsem ale mohl akorát tak čekat, jak to bude pokračovat. Brzy byly vibrace už poměrně silné, až bych si to nejraději sundal. Různě jsem se u stromu kroutil, kňoural jsem, a snažil se si to z péra nějak setřást, ale marně. Brzy jsem už jen čekal na další vlnu a zatnul jsem všechny svaly, když přišla. Navzdory bolesti moje péro ale neklesalo, spíš naopak. Pak už jsem nevnímal nic okolo, jen každou vlnu, jak přišla, a mně pokaždé poskočilo péro. Vtom se to změnilo a místo přerušovaných vibrací s pauzami začalo vše vibrovat, střídavě mezi jednotlivými smyčkami a s pořádnou intenzitou.

To už na mě bylo moc. Po pár sekundách tohohle mučení jsem se už neudržel, vzepřel se proti poutům a začal jsem stříkat. Tohle byl snad ještě mocnější výstřik než před pár dny, za neustálých vibrací mi z péra tekla snad celá řeka. Když pak extáze trochu polevila a já začal vnímat, pocit blaženosti byl ta tam a zůstaly jen bolestivé vibrace. Chtěl jsem si tu věc stáhnout z péra, ale pořád jsem cítil kov na zápěstí.

Zastavte to sakra, já už se udělal, projelo mi hlavou. Mrskal jsem se tam a snažil se utéct stále pokračujícím vibracím, hlavně ta smyčka nejblíže žaludu byla protivná. Vibrace ale nepolevovaly, já se unavil a už jsem jen snášel bolest. Brzy mi ale navzdory ní zase začalo růst péro a po chvíli jsem se udělal znovu, podobně silně jako prvně. Po výstřiku jsem se víceméně už jen rezignovaně zavěsil do pout, když v tom přišel zázrak: vibrace ustaly a já cítil, jak mi někdo stahuje tu věc z péra.

Pak mi sundal kuklu. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukal, bylo ještě světlo. Když jsem uviděl Martina, uklidnil jsem se. Najednou jsem nemohl uvěřit, jak jsem se bál, že by mě tu jen tak nechal. Stál tu přede mnou a potutelně se usmíval. Přišel ke mně blíž, rukou mi přejel po péru a sebral zbytky spermatu. Pak mi dal ruku k obličeji. Pochopil jsem a ruku jsem mu celou olízal. Cumlal jsem konec každého prstu a přitom se mu koukal do očí. On si druhou rukou přes kalhoty hrál se svým pérem, měl tam už taky pořádnou bouli. Pak mě odvázal od stromu, nechal mi akorát pouta na rukou a řetěz na krku.

Smotal provazy a vyrazil pomalu směrem ke kládě/lavičce, kterou jsem viděl opodál. Šel jsem za ním, musel jsem ale dávat pozor, abych s rukama spoutanýma za zády o něco nezakopl a neupadl. Strčil provazy do batohu, sedl si a pokynul mi, ať si sednu k němu. Slunce už skoro zapadlo a byl hezký výhled. Přisunul jsem se blíž k Martinovi a dal mu hlavu na rameno, až se mi zámeček na krku při tom zahoupal na krku. On mě objal, přitiskl k sobě a já byl v tu chvíli úplně šťastný. Po chvíli sezení mi dal pusu a tahem za řetěz mě přinutil si kleknout před něj. Měl druhou ruku strčenou v kalhotách a jeho boule se postupně zvětšovala. Pak ho vytáhl z kalhot a on se tam přede mnou tyčil. Na nic jsem nečekal a strčil si ho do pusy. Hrál jsem si s ním jazykem, přejel jsem i ke koulím. Martin se rozvalil a začal vzdychat. Přitom mě držel za řetěz kolem mého krku a přitahoval blíž k jeho péru. Brzy se udělal a já to všechno poslušně spolykal. Pak jsem mu ho jazykem očistil, on ho strčil zpátky do kalhot a dovolil mi zase si sednout.

„Tak co, doprovodíš mě domů?“ zeptal se. „Já bych se bál být sám v lese,“ dodal s úšklebkem. Tak on si ze mě bude ještě dělat srandu, pomyslel jsem si.

„No jasně, akorát… takhle v poutech?“ odpověděl jsem taky s úsměvem.

„Proč ne? Musíš si na ně zvykat,“ odvětil vyzývavě. Chvíli jsem přemýšlel, jak to myslí. „Tak dobře, já ti je teda sundám. Ale něco za něco,“ dodal, než jsem stačil něco říct. Chvíli lovil z batohu a pak vytáhl můj „oblíbený“ pás cudnosti.

„Nee, ten si, prosím tě, nech,“ vyjelo ze mě hned a udělal jsem na něj psí oči.

„Ale ale, ten si teprve musíš oblíbit. Přeci nepůjdeš takhle s pouty do autobusu, tohle aspoň není vidět,“ povídá se šibalským úsměvem. „A navíc, se spoutanýma rukama toho moc nezmůžeš.“

To měl ovšem pravdu, takže jsem zůstal sedět a díval jsem se, jak mi péro postupně mizí v kleci a jak ji na něm zajišťuje zámkem a bere si klíč. Pak mi odemkl ruce a sundal řetěz kolem krku. Promnul jsem si zápěstí, měl jsem na nich stopy po poutech.

„To zmizí přes noc, neboj,“ pravil znalecky, sebral batoh a šli jsme. Moc lidí jsme cestou nepotkali a brzy jsme došli zase k Martinovi domů.

„Já budu muset jít zítra do školy,“ došlo mi, když jsme vešli do bytu. Martin se zamyslel. „Můžeš přespat tady a ráno jít do školy. Já musím taky do práce. A večer se tu zase sejdeme,“ řekl a schválně si při tom pohazoval s klíčkem od klece na mém péru.

„No tak dobře,“ souhlasil jsem. „Ale budeme spát v tomhle,“ dodal jsem rychle a dal jsem Martinovi pusu. Tohle zřejmě nečekal. „No, proč ne, tobě to stejně hrozně sluší,“ dodal a objal mě.

Ještě jsme si chvíli povídali na gauči a já od něj nemohl odtrhnout oči. Byl tak neskutečně sexy, v upnutých kalhotách měl krásně hubené nohy, dlouhé bílé ponožky mu je dělaly ještě delší. V snad ještě upnutějším tričku se mu rýsovala pevná hruď a ploché břicho. A kšiltovka otočená dozadu mu ještě přidávala na mužnosti, alespoň mně to tak přišlo. Už jsem to vypozoroval dřív, snad každý kluk vypadá s kšiltovkou snad dvakrát lépe, tak nějak sportovněji a mužněji. A když ji nosí kšiltem dozadu, to už úplná paráda, honilo se mi hlavou, když jsem tam tak seděl a pozoroval Martina, který si čas od času čepici sundal, prohrábl si svoje krátké vlasy a zase si ji nasadil zpátky. Instinktivně jsem si sáhl do rozkroku, ale nahmatal jsem jen kus plastu, což mě vrátilo do reality.

Kolem půlnoci jsme šli spát. Lehli jsme do postele pod jednu deku, já jsem se k němu přitiskl, dal jsem mu pusu zezadu na krk a vdechoval jsem jeho vůni. Tenhle kousek ráje mi stál za všechno to trápení v lese. Třeli jsme se tam takhle o sebe v tom rajcovním oblečení, různě se ohmatávali a líbali se. Nakonec jsem nějak usnul a vzbudil jsem se až ráno.

Martin byl už vzhůru a chystal v kuchyni snídani. Byl pořád stejně oblečený a já si ho mohl konečně pořádně prohlédnout zezadu. V legínách se mu krásně rýsoval pevný zadek. Při snídani jsem si uvědomil, že nemám co na sebe. Když jsme se sešli v parku, měl jsem na sobě Martinův fotbalový set a v tom bych do školy určitě nešel.

„Něco ti vyberu,“ řekl Martin a odešel do pokoje. Snad to bude něco normálnějšího než posledně, pomyslel jsem si. Svoje oblíbené oblečení jsem nosil na veřejnosti jen málo a byl jsem pořád trochu nervózní, když mě v něm někdo viděl. Jinak jsem měl spíš neutrální styl a ostatní by asi nenapadlo, na co jsem ulítlý.

Martin se za chvíli vrátil a já se šel obléct. Měl zřejmě dobrou náladu, protože mi vybral sexy černé kraťasy a bílé triko s potiskem. Akorát mi k tomu dal dlouhé bílé ponožky, ty jsem si nechal spíš dole. Prohlížel jsem se chvíli v zrcadle, klec na mém péru naštěstí nebylo vidět. Kdyby si mě někdo hodně všímal, mohlo by mu přijít, že mi mírně stojí. To by mě ale opravdu musel pozorovat, při letmém pohledu nebylo nic vidět. Poděkoval jsem mu a šel jsem si dojíst snídani. Pak mě doprovodil ke dveřím. Když jsem ho chtěl na závěr políbit, nejprve si klekl a vytáhl mi bílé ponožky.

„Nech si je takhle vytažené, sluší ti to o dost víc,“ řekl s úsměvem a dali jsme si pusu. Začal jsem z toho všeho najednou cítit pnutí v kalhotách, ale musel jsem už jít. Venku bylo dost lidí, protože bylo ráno. Zkoumal jsem, jestli se na mě nikdo nedívá, ať už kvůli dlouhým ponožkám nebo protože si všiml mírné boule v mých kraťasech. Všichni ale naštěstí vypadali naprosto nezaujatě mou existencí, a tak jsem toho za chvíli nechal a dorazil jsem brzy do školy. Měl jsem pocit, že si mě všichni krátce prohlédli, když jsem přišel. Nejspíš je trochu překvapil můj netradičně padnoucí outfit doplněný bílými ponožkami do půli lýtek. Nechal jsem si je takhle nahoře, přestože jsem z toho byl trochu nervózní, i když ve skutečnosti o nic nešlo, bylo to jen v mojí hlavě.

Dneska jsme měli jen pár hodin a pak jsme šli na exkurzi, na což jsem úplně zapomněl. Ukázalo se, že jdeme do místního sportovního centra za našimi bývalými absolventy, kteří zde působí, aby nám pověděli o své cestě po dokončení školy. Když jsme přišli do velké haly, kde byla hřiště pro různé sporty, přišli tři vysportovaní fešáci. Jeden byl menší a svalnatý, ten vrhal koulí. Druhý byl vysoký, měl černé kudrnaté vlasy a trénoval plavání. Třetí hrál závodně basket, měl krátké vlasy a okouzlující úsměv. Ti dva byli v civilním oblečení a on přišel zřejmě před nebo po zápase, protože měl volný basketbalový dres a šortky, k tomu kotníkové boty a dlouhé bílé ponožky. Ty měl vlastně jako já a přišlo mi, že si jich všiml, už když si nás poprvé prohlížel při představování. Sjel po nich pohledem, pak se podíval na mě a lehce se pousmál. Že by si všiml boule v mých kraťasech?

Přiznám se, že jsem vůbec nedával pozor na to, co se říkalo, a pořád jsem se si prohlížel toho baskeťáka. Několikrát mi ruka mimoděk sjela téměř až do rozkroku, ale stejně tam byl jen kus plastu. Za ten jsem byl teď docela rád, protože jinak by ta boule v kraťasech byla větší, byl neskutečně sexy. Možná mi tak ale přišel, protože jsem byl zamčený v kleci, to je taky možné. Každopádně jsem si všiml, že se na mě občas během celé té akce podíval a pokaždé se podíval i dolů na moje ponožky. Kdo by to byl řekl, že taková maličkost může přitáhnout pozornost.

Myslel jsem na něj i po skončení akce, dokud jsme se nesešli zase s Martinem u něj doma. Hodil jsem si věci do předsíně a šel na záchod. Martin byl takový tajemný a říkal, ať jdu pak do ložnice, že si zatím dá sprchu a pak přijde. Když jsem vešel do ložnice, na posteli ležela jeho taška, na ní lístek papíru a klíček, po přiblížení jsem zjistil, že je to klíč od mojí klece. Podíval jsem se na papír, stálo tam:

„Vracím ti tvůj klíč ke svobodě. Jestli chceš, můžeš si ho vzít a jít, nebudu se zlobit a chápu to. Pokud chceš pokračovat, svlékni se a použij to, co je v tašce, než přijdu. Nedívej se ale do ní, dokud se nerozhodneš.
Každopádně díky za skvělé poslední dny, jsi k sežrání!“

Tohle mě trochu překvapilo, něco podobného jsem nečekal. Sedl jsem si na postel a přemýšlel jsem. Poslední dny byly dost silné. Ale zase nezapomenutelné, Martin se mi hrozně líbí a nechci o něj přijít. Třeba bychom mohli být jen kamarádi. I když, to bych asi nedovedl, být s ním jen tak. Dal jsem papír s klíčkem na stranu a otevřel jsem tašku. Byla plná věcí, postupně jsem je vyndal na postel. Na vrchu byly ty vypůjčené štulpny, pak můj známý anální kolík s dálkovým ovládáním, hromada provazů, elastická kukla a pouta, klíček k nim jsem ale nenašel.

Rychle jsem se svlékl a natáhl si štulpny. Vsunul jsem do sebe anální kolík a zkusil jsem, jestli funguje. Už při nejslabším nastavení jsem cítil, jak vibruje. Zase jsem ho vypnul, na něj ještě bude čas. Dal jsem věci na stranu a nachystal jsem si provazy. Svázal jsem si nohy u kotníků, pak nad a pod koleny. Kratším provazem jsem připevnil pouta k mým svázaným nohám a uzel udělal co nejdále. Pak jsem si lehl na břicho, nasadil si kuklu a dal ruce do pout. Chvíli jsem váhal, pak jsem zacvakl jednu ruku. Martin se ještě sprchoval, tak jsem zacvakl i druhou a zkusmo se vzepřel v poutech. Držela, jak měla, a stejně tak i provazy. Tak už je to zase tady, pomyslel jsem si. A tentokrát dokonce dobrovolně. Ležel jsem tam takhle oslepený a spoutaný v kozelci a poslouchal jsem. Za chvíli sprcha přestala a Martin přišel. Na okamžik se zastavil ve dveřích a pak přišle blíž a sedl si na postel.

„Doufal jsem, že tě tady najdu. A že dokonce v tak sexy póze, to jsem nečekal,“ pověděl spokojeným hlasem a plácl mě přes zadek. Pak si vedle mě lehl a hladil mě po těle. S kuklou na hlavě byl i zdánlivě obyčejný dotek slastí. Navíc jsem nikdy nevěděl, odkud přijde teď, tak jsem tam jen tak ležel a užíval si svou bezmoc.

„Jak bylo ve škole?“ zeptal se. Zajímavá situace pro každodenní rozhovor, pomyslel jsem si.

„Bylo to v pohodě, byli jsme místo několika hodin na exkurzi ve sportovní hale za našimi absolventy,“ začal jsem s vyprávěním. Povídal jsem mu o celé akci i o tom sexy klukovi, jak po mě pokukoval.

„Cože?“ přerušil mě Martin. „Tak já tě na chvíli pustím z očí a ty hned flirtuješ s kdekým?“ pokračoval naštvaně.

„Vždyť to žádné flirtování nebylo, jen se mi líbí sportovní oblečení a on se na mě párkrát podíval,“ bránil jsem se trochu nechápavě, protože kvůli kukle jsem Martina neviděl a nevěděl jsem, jaký má výraz.

„To určitě! Tímhle to začíná a v posteli to končí,“ pokračoval Martin. „Za tohle tě budu muset potrestat!“ dodal výhružně a zvedl se. Začal jsem být nervózní, co přijde. Nikdy by mě nenapadlo, že ho to vytočí, vždyť přeci o nic nešlo.

„Ale počkej, jak říkám, o nic nešlo,“ pokračoval jsem, přestože byl Martin pryč.

„Drž hubu!“ křikl Martin, který se mezitím vrátil a obkročmo si na mě sedl. „Otevři jí,“ dodal v zápětí a strhnul mi kuklu z hlavy. Byl za mnou a neviděl jsem ho, ale otevřel jsem pusu, abych mohl něco říct. V tu ránu jsem měl v puse roubík, tvrdé dildo mi zajelo do pusy a vyplnilo ji. Martin bleskurychle utáhl řemínek za hlavou a dildo mi zajelo ještě hlouběji do pusy a já mohl jen huhlat.

„Stejně na ty tvoje výmluvy není nikdo zvědavý!“ odsekl Martin a zvedl se ze mě. Chtěl jsem mu odpovědět, co blázní, ale zbylo z toho jen neurčité mumlání. Za chvíli si na mě zase sedl a zarachotily řemeny. Měl v ruce koženou deprivační kuklu.

„Tohle tě naučí.“ Rychlým pohybem mi ji nasadil na hlavu, upravil ji a začal utahovat tkaničku na zadní straně. Jak ji postupně utahoval, přiléhala mi čím dal víc k obličeji, čemuž ještě pomáhal můj pot. Když na konci udělal uzel, zapnul mi obojek kukly kolem krku. Pak dotáhl zbývající dva popruhy a já přišel i o sluch. Slyšel jsem teď jen neurčité slabé hučení, jak jsem měl uši přitisknuté na polstrování uvnitř kukly a zvenku stažené řemenem. Cítil jsem jen, jak posupně zapíná přezky a slézá ze mě. Pak se ještě vrátil a navlékl mi na ruce kožené packy, takže jsem teď měl místo rukou jen kožený vak a nemohl bych si ani rozvázat uzel, kdybych ho měl v dosahu.

To se to rychle zvrtlo, pomyslel jsem si. Cítil jsem ale, jak mi mezitím rostlo moje zamčené péro, nebo se o to aspoň snažilo. Určitě teď už je na prostěradle mokrý flek, protože jsem měl na sobě jen ty štulpny. Vtom jsem na rameni ucítil trojí klepnutí. To bylo naše znamení, jestli je vše v pořádku. Tak se ještě nezbláznil, pomyslel jsem si a pokýval jsem hlavou.

Martin si ke mně sedl a řekl hlasitě, takže jsem to slabě slyšel i přes kuklu: „Tak dobrou noc. Můžeš tu nerušeně přemýšlet o tom svém baskeťákovi.“ Po těle mi přejela husí kůže. To bude dlouhá noc, snad si to ještě rozmyslí a pustí mě. Vůbec nic jsem teď neslyšel a nevěděl jsem, jestli je Martin ještě tady. A jako třešničku na dortu mi Martin ještě zapnul ten anální kolík na poměrně silnou úroveň. Začal jsem sebou zmítat a zkoušel jsem, kolik mi pouta dovolí. Nohy jsem si už předtím svázal poměrně pevně a moje obalené ruce byly teď úplně k ničemu. Převalil jsem se na bok, ale ani to moc nepomohlo. Zahuhlal jsem vzteky do roubíku, převalil se zpátky na břicho a zůstal jsem jen tak ležet. Kolík ve mně pořád pracoval a já cítil, jak se mi péro snaží postavit v kleci a tlačí proti ní. Snad si to Martin rozmyslí a pustí mě…