Homo canis I

Vyrazil jsem do klubu za účelem vypustit páru všeho druhu. Měl jsem jediný cíl, ulovit někoho, s kým bych si tuto noc pořádně užil. Občas se mi povedlo vystřídat několik partnerů, ale byly i noci, kdy nebylo vůbec nic. V zásadě jsem si nějak extra nevybíral, stačilo, aby byl aspoň průměrně obdarovaný, nebyl to úplný ošklivec, uměl udělat dobře druhému, sám věděl, co chce, a dokázal toho taky docílit. Vyzkoušel jsem všechny možné způsoby ukojení, ale ukázalo se, že zásun do cizího zadku mi dělá problémy, ale do mého mne naopak uspokojuje a chutná mi sperma. Při zachování rozumných pravidel jsem si to pokaždé užil, ale stále něco chybělo, a když bylo po všem, cítil jsem se divně, neuspokojeně až špatně. Další den byl čas výčitek a jiných podobných negativních pocitů. Přesto všechno jsem během následujících 14 dnů zase podlehl chtíči a vyrazil zase na lov, často i mnohem dřív. Nezabránil tomu opakovaný závazek, že už nepodlehnu a nebudu ze sebe dělat děvku.

Tak tomu bylo i tentokrát. Začal jsem tradičně na baru panákem a vyrazil na lov do labyrintu chodbiček a šmajchl kabinek. Byl jsem neukojitelný, byl jsem tu před 3 dny, za sebou měl 5 čísel a stále mi to nebylo dost. Znovu jsem vyrazil do akce, byl jsem stále tak nadržený, že jsem byl úplně mimo, a tehdy se to stalo.

Zpoza rohu a z přítmí se vynořila postava a já do ní naplno vrazil, v podstatě jí skočil do náruče.

„Dávej bacha, magore!”

„Promiň…te!” když jsem při omluvě vzhlédl k objektu své srážky, nedalo mi to a musel jsem z tyknutí přejít na vykání. Přede mnou stál chlap mých snů, pořádně všude chlupatý medvídek, z kterého úplně tryskala dominance. Navíc byla zrovinka naked párty, a tak jsem viděl úplně všechno. Jeho zarostlé, famózní mužství, pod kterým se houpaly pořádné koule. Z toho všeho se mi podlomila kolena a já na nich záhy skončil u jeho nohou. Čím méně jsem stál, tím více mi stál. V životě jsem zažil již ledacos, ale niky nic podobného. Bylo to tak ponižující a vzrušující se kořit před ním, až jsem to měl na kámen.

„Co se tu plazíš, zmrde?”

Nevím, kde se to ve mně vzalo, asi to ve mně bylo hluboko skryto od pradávna, a já odpověděl:

„Nejsem hoden, Pane, abych před Vámi stál.”

„Chtěl bys něco?”

„Posloužit Vám, Pane.”

„Já tě sleduji již delší dobu, děvko, a posloužíš pokaždé komukoliv! Proč zrovna já bych se měl zaobírat takovou kurvou?”

„Je to na Vašem rozhodnutí, Pane. Tahle kurva Vám ráda poslouží, ať už budete chtít od ní cokoliv a bez jakéhokoliv omezení.”

Nechápal jsem, co se to se mnou děje, co mi jde z úst a ještě mne to navíc rajcuje. Nikdy v životě jsem se nikomu nepodbízel, teď jsem dělal něco takového na plné koule a ještě mi to dělalo dobře.

„Tak takhle balíš kunčofty, děvko!”

„Nikoliv, Pane. Tohle jsem v životě nikdy neudělal, ale mám strašnou touhu Vám udělat dobře, ať mne to bude stát cokoliv, i když nerozumím a nechápu, co se to se mnou děje, že po tom tak toužím. Prosím Vás, Pane, moc Vás prosím, buďte tak milostivy a poskytnete mi tu čest posloužit Vám k uspokojení jakýchkoliv Vašich choutek.”

„Tak jestli to opravdu myslíš vážně a jsi si vědom, že to bude pro tebe velmi náročné, pojď za mnou!”

Tak jsem tedy šel za ním jako pejsek a to doslova i bez patřičných propriet. Skončili jsme v jedné z kabinek. Pán si to evidentně užíval už teď. Prošli jsme takto celým labyrintem až do té nejposlednější, i když jsme minuli několik volných. Po téhle procházce klubem jsem byl vzrušený jak nikdy v životě.

Musel jsem vyskočit na lehátko a začalo něco, co jsem ještě v životě nezažil. Hladil mne na prsou, brnkal do bradavek a najednou, z ničeho nic, mi jednu z nich stiskl. Projela mnou bolest, až jsem sebou pořádně cuknul. Takovou bolest jsem nikdy nepoznal. Vzápětí byl zase něžný, jenže to netrvalo až tak dlouho a udělal to opět, tentokrát na té druhé. Takhle to dělal nějakou dobu na střídačku a pak pravou rukou začal klesat z hrudníku dolů a při tom mne škrábal. Zažíval jsem čím dál větší vzrušení. To neočekávané střídání tvrdosti až bolesti s něžností se mnou dělalo divy. Když konečně došel do mého rozkroku a surově zmáčkl genitálie, myslel jsem, že exploduji. Ještě nějaký čas, který byl pro mne věčností, obšťastňoval touto technikou mé tělo. Já se toužil tak udělat a ono to nešlo. Když už to bylo opravdu na hraně únosnosti, klekl si nade mne a své mužství nabídl mým ústům a začal tvrdě pronikat do mého hrdla. Při tom se celkem bolestivě zaobíral mým pohlavím i dírou. Nikdy v životě mi nikdo nemrdal hubu tak tvrdě jako on. Dusil jsem se a tekly mi slzy proudem, přesto jsem neměl zásadní problém díky tomu, že ve správný okamžik, ne dřív a ne později, mi ulevil. Když se přiblížil k vrcholu přestal se zaobírat mými týranými partiemi a soustředil se jen a pouze na tvrdé, rychlé a hluboké šukáni. Když se konečně udělal do mého krku, vyvrcholil jsem též. Tak tohle se mi stalo úplně poprvé, že jsem při orálu vystříkl a bylo toho požehnaně.

Nešetřil mne a nečekal vůbec na nic, otočil mne na pejska. Ihned se začal zabývat mými dolními partiemi. Bil obě půlky, prstil díru a drtil koule i ptáka. Bylo to divné, ale i když jsem kňučel bolestí, přesto mi to dělalo dobře. Když jsem se opět dostatečně vzrušil, se vším tím přestal. To jsem ovšem netušil, co to udělalo s ním. Najednou toho svého obra do mne natvrdo zarazil až nadoraz. Bylo to tak brutální, až jsem zavyl bolestí a vyhrkly mi slzy. Jebal mne tvrdě dlouhými, rychlými pohyby až na doraz a to hodně dlouho.

Čím to bylo delší, tím více se mi to líbilo a mé vzrušení stoupalo. V tom okamžiku jeho vyvrcholení jsem se udělal též. Překvapení pro mne bylo, že ve mně zůstal a pokračoval ještě hodně dlouho, než se udělal znova. To už bylo na mne moc a klepal jsem se jako sulc. Poprvé v životě jsem se ovšem cítil spokojený a uspokojený, i když už bylo po všem. Napůl mimo jsem zaregistroval, jak si sundává kondom. Pak jsme vedle sebe ještě chvíli leželi a on mne hladil, dokud jsem se zcela nevzpamatoval.

„Tak se měj, zmrde, jestli se ti to líbilo a chceš pokračovat, přijď sem za tři dny.”

S těmi slovy vstal a odešel.

Když byl zrovna ve dveřích, projevil jsem se i já.

„Ano, Pane, a děkuji.”

Nyní už mne tu nic nedrželo a odešel jsem domů.

Ráno jsem se probudil a cítil se tak prázdný a nevyužitý. Konečně jsem měl po akci jiný pocit než obvykle. Bylo to čím dál horší a večer jsem už byl ve stavu, kdy absťák po prožitém byl neúnosný a stěží jsem usínal. Druhý den ráno jsem si říkal, co to se se mnou děje. Bylo mi naprosto jasné, že jestli podlehnu a zažiju to ještě jednou, už nebude cesty zpět a budu z(a)tracen. Chci být opravdu majetkem nějakého úchyla? To byla otázka dne. Večer jsem byl už pevně rozhodnut, že to riziko zrady a zavržení nepodstoupím a druhý den do klubu nepůjdu.

Víte však, jak je to s mými předsevzetími, takže se jistě nebudete divit, že již od brzkého rána jsem se těšil na večer a nemohl se dočkat.

Do klubu jsem utíkal a hned jsem ho hledal. Nebyl tam. Pravda přišel jsem dříve, ale ani po hodině jsem ho neviděl. Seděl jsem tam jak hromádka neštěstí a nechápal, co se se mnou tyto dny děje. Byli tam tací, co se mne snažili sbalit, a já bych dříve s nimi šel, ale teď jsem nemohl, nešlo to, nedokázal jsem nabídku na sex přijmout. Myslel jsem jen na něj a byl nešťastnější a nešťastnější. Již jsem byl úplně bezradný, litoval jsem cesty sem a chtěl odejít. Když jsem se zvedl, abych tak učinil, ozvalo se za mnou:

„Kam jdeš, zmrde?”

Mé srdce se tím hlasem zastavilo a přestal jsem dýchat. Prudce jsem se otočil, padl na kolena, začal líbat jeho nohy a vyhrkly mi slzy radosti. Když se mi dech vrátil, mezi polibky jsem pravil:

„Nikam, Pane, už nemám kam jít.”

„To jsem rád. Čekal jsi tu hodně dlouho. Stálo ti to za to?”

„Ano, Pane. Když tu jste, tak ano.”

„Sledoval jsem tě už delší dobu. Co se to s tebou dělo? Pojď do soukromí!”

„Čekal jsem na Vás, Pane, a neviděl Vás.”

Vydal jsem se za ním jako správný pejsek.

„Tak to je špatné! Pokud budeš můj, tak mne budeš nejen bezpodmínečně poslouchat, ale musíš být schopen mne vždy najít, když na tebe čekám!”

„Ano, Pane.”

To už jsme dorazili do kabinky a já se musel svléknout.

„Že jsi tady, znamená, že tě to minule zaujalo, předpokládám.”

„Ano, Pane. Chci prosím pokračovat.”

„To by sis měl pořádně rozmyslet. Se mnou to nebudeš mít jednoduché, jsem strašně náročný.”

„Jistě, Pane, očekávám cokoliv a jsem připraven.”

„No to není tak jisté. Víš ty vůbec, co já chci? Co z tebe udělám, pokud budeš můj?”

„Nevím, Pane, přesně, ale zřejmě otroka a sexuální hračku.”

„To není tak přesné. Latinsky se tomu říká Homo canis femina. Tak už víš?”

„Ano, Pane. Fena, čubka, suka, psice.”

„Správně. Já budu ovšem chtít, aby byla neustále nadržená a naprosto poslušná. Chceš se jí stát? Dobře si to rozmysli!”

„Ano, Pane, chci a strašně rád(a).”

Na to šáhl do kabely, co měl u sebe, a něco vytáhl. V prvním okamžiku jsem nevěděl, o co go, ale když jsem se pořádně podíval, identifikoval jsem to. Viděl jsem to pouze na netu a jednalo se o pánský pás cudnosti ve formě klece.

„Dobře si to, zmrde, prohlédni! Až tady s tebou dneska skončím, tak ti to nasadím, pokud budeš hodně chtít, a tím se staneš jenom můj. Budu si pak dělat s tebou, co budu chtít, kdykoliv, kdekoliv a ty budeš naprosto poslouchat bez jediné námitky. Sundám ti to, jen když já budu chtít, a to nebude často. Jestliže budeš moc chtít se toho zbavit a já to proto sundám, pak jsme spolu skončili. Je to jasné?”

„Ano, Pane. Naprosto.”

„Bude tě to určitě i hodně bolet, tak s tím počítej.”

„Jistě, Pane. To samozřejmě očekávám.”

„To mne těší.”

To už si hrál jak s mými genitáliemi, tak i dírkou a rozhodně nemůžu říct, že by to nebolelo. Mně to však dělalo natolik dobře, že to bylo ihned na mně znát. Mé tělo objevovalo nikdy nepoznané výšiny i hlubiny slasti. Hrál si takhle se mnou pěkně dlouho, nezanedbal ani mé bradavky, dokud jsem se několikrát neudělal a bylo to tolikrát, že jsem to ani nebyl schopen spočítat. Samozřejmě mne také používal k sebeukájení. Nakonec se mnou skončil, a když jsem se vrátil do reality, promluvil:

„Tak co, chtěl bys to nasadit?”

„Ano Pane, chci. Prosím, zamkněte mne, Pane.”

„Jsi si plně vědom, co to obnáší?”

„Jistě, Pane. Uvědomuji si naprosto, co z toho plyne, a moc to prosím chci.”

„Dobře.”

S těmi slovy mi uvěznil mého naprosto vyčerpaného ptáčka. Ještě nějaký čas jsme vedle sebe leželi a hladil mne po těle. Já jsem nebyl schopen se ani postavit a pravda ani nechtěl.

„Hezky reaguješ, čubí, to se mi líbí. Tak za týden zase tady.”

„Ano, Pane. Děkuji, Pane."

S tím jsme se rozešli.

Následující dny se pro mne staly peklem. V životě jsem nebyl nikdy tak nadržený. Dokonce ani tak rychle po takovém výkonu jsem se nikdy nedostal do stavu absolutní potřeby si ulevit. Navíc nemožnost tak učinit všechny mé potřeby silně posilovala. Díky přídavku mezi mými nohami to rozhodně nešlo, navíc to bylo tak udělané, že to nešlo sundat a ptáka mi držel pěkně zataženého, ať se snažil, jak chtěl, to změnit. Co se mnou Pán za ty dva večery udělal, bylo nepochopitelné. Čím více se blížil den setkání, tím více jsem to chtěl sundat a udělat si dobře.

Nakonec jsem se dočkal a opět jsem byl s ním.

„Tak co, čubí. Jaký jsi měl týden? Chceš vypustit ptáčka na svobodu?”

V prvním okamžiku jsem chtěl, aby tak učinil, ale na poslední chvíli jsem si uvědomil, co by následovalo.

„Perný, hodně perný, Pane. To přeci nejde, Pane, abyste ho vypustil, kdy se mi zachce. Rád ho tam prosím nechám a počkám, až Vy sám rozhodnete jinak, bez ohledu na mé problémy.” Tento večer se uspokojoval jen Pán, mne náleželo jen držet a snášet bolest. Že toho všeho bylo velmi mnoho, je snad zřejmé a vězte, že mi to opravdu dělalo dobře. Tentokrát se nesoustředil jen na bradavky, koule a díru, ale celé mé tělo. Bolest mi činil mnohem rafinovaněji než dříve a já mohl zešílet.

Když se mnou končil, ukázal mi něco tak krásného, až jsem z toho slintal.

„Koukej, čubí, co pro tebe mám. Zatím ti to ale nedám, musíš si to zasloužit a není to určené pro běžné nošení, ale jenom pro toho, kdo bude mým psem nastálo.”

Byl to tak překrásný, psí obojek, až oči přecházely. Měl na sobě cvoky ve formě drobných bodců a evidentně zabudovaný zámek. Když mi dal možnost k němu přičichnout, začal jsem se touhou třást, kňučet a házet po něm ty nejprosebnější psí oči, jaké si vůbec dokážete představit.

„Jak vidím tvé reakce, tak se mi líbíš čím dál víc. Aby se ti tak nestýskalo po tomhle obojku, dokud si ho plně nezasloužíš, tu mám něco jiného.”

S těmi slovy mi ukázal něco, co pro nezasvěceného mohl být náhrdelník, ale ostatní v tom uviděli opravdu to, co to bylo, obojek. Po nasazení se ukázalo, že i toto má skrytý zámeček.

„Tak a je to. O tomhle platí naprosto stejná pravidla jako o kleci. Za týden zase přijď, velmi dobře si promysli, zda opravdu chceš pokračovat, a uvidíme co s tebou dál. Jasné?”

„Haf.”

Pokud jsem v uplynulém týdnu byl nadržený, tak v tom následujícím jsem se dostal ještě o level výš. Nedokážete si vůbec představit, co jsem prožíval. V konečném důsledku mne potkalo něco, co jsem celý život nezažil. Netušil jsem, jakou slast budu prožívat z bolesti a nemožnosti se uspokojit. Bylo mi naprosto jasné, že pokud by se mi naskytla možnost, budu si ho honit s takovou vervou, div si ho neurvu a až by se z něj kouřilo, nejen stříkalo. Vždycky jsem měl potřebu se udělat minimálně 2× až 3× denně, ale tentokrát jsem se dostával mnohem dál. V noci před dalším setkáním jsem se udělal ve spánku, což se mi nikdy nestalo. Přes den jsem se totiž vždycky dostatečně vyprázdnil. Přesto jsem se ráno cítil neskutečně nadržený, jako by se nic nestalo.

Večer jsem utíkal do klubu, jako by mi koudel u prdele hořela. Tentokrát jsem Pána našel rychle. Padl jsem mu k nohám, které jsem políbil, a začal se svlékat.

„Přestaň a vstaň! Jdeme jinam, kde bude větší soukromí.”

Vstal jsem tedy a následoval ho ven z klubu. Chodili a jezdili jsme tak, že jsem ztratil pojem, kde jsme. Pravda ani jsem se o to nesnažil. Vstoupili jsme nakonec do jakési vilky. Byla obehnaná plotem, přes který nebylo vidět dovnitř. Hned za vrátky byl přístřešek a pod ním truhla.

„Vždycky když sem přijdeš, tak všechno, co máš u sebe i na sobě, dáš do truhly a budeš se tady všude pohybovat po čtyřech, pokud ti neřeknu jinak.“

Obratem jsem stáhl kalhoty ke kotníkům, klekl si a pokračoval ve svlékání. Netrvalo dlouho a stál jsem nahý, na všech čtyřech u Pánových nohou.

„Haf.”

„Ty jsi ale hodná a šikovná čubička, která sama ví, jak se mluví s Pánem, to se mi moc líbí.”

Tahle pochvala mne potěšila, a kdybych měl ocásek, tak s ním vrtím jako šílený. Bylo to divné a nechápal jsem, co se to se mnou děje. Pán se začal smát, div se za břicho nepopadal.

„Teda ty jsi víc čubčí, než jsem kdy vůbec doufal. Neboj, ocásek dostaneš, ale teď už s tím přestaň. Bez něj vypadáš strašně legračně.

Nechápal jsem, kde se to ve mne bere, ale byl jsem teď strašně šťastný, víc než kdykoliv v životě.

Odešli jsme do domu, kde mne Pán provedl a ukázal všechny místnosti kromě dvou, do kterých jsem dostal zákaz vstupovat bez pozvání.

„Tak tohle je moje herna, a dokud budeš má čubí, budu si tu s tebou hrát,” pravil, když jsme vstoupili do úplně poslední místnosti. Teda herna, já viděl docela obyčejnou mučírnu, i když luxusně zařízenou. Jestli tohle je herna, kde si Pán hraje, tak to budou zřejmě zajímavé hrátky. Tahle myšlenka mi vyvolala mravence v podbřišku a malou klec.