Deník šlechtice IV.

Dnes z náruče Generálovy propuštěn jsem byl, bych mohl se ku oslavě, u příležitosti jubilea Generálova zítra konané, připraviti.

Když v pokoji našem zjevil jsem se, ihned Vilém na mne vrhl se s políbením velice vášnivým. K nelibosti jeho však musel jsem nabídku milostnou odmítnouti, neboť po dnech s Generálem obcování, tělo mé odpočinku potřebovalo.

Jindřich za toto mé odmítnutí od Viléma výprask přes zadnici, dřívějšími výprasky notně rudou, obdržel. Jak vysvětleno mi bylo, Jindřich za každý den nepřítomnosti mé od Viléma dávku notnou získal, by napříště kuplířství si rozmyslel.

Musil jsem aspoň společníkům mým vše podrobně popsati. Vjemů nových tolik to bylo, že jistojistě na nějaké zapomněl jsem, ale i pro upamatování své si musím zde do deníku poznámek přičiniti.

Rozhodnutím vstoupit do truhly Generálovy celé předivo událostí překotných počalo se rozplétat. Nejdříve šatstvo své jsem byl nucen odložiti, poté Vilém se sluhy našimi do postroje z řemenů složeného celé tělo mé vpletl. Na zemi leže, na těle mém různě řemeny přitahovány byly, až nakonec jsem žok tovaru neurčitého spíše než tělo lidské připomínal. Do truhly přenesen jsem byl, k níž ze strany vnitřní připoutáno tělo mé spoutané bylo. Po víka zaklapnutí ve tmě černočerné ocitl jsem se, cvaknutí zámku na truhle též moji samotu potvrdilo. Z otřesů truhlou zmítaných usoudil jsem, že truhla někam odnášena jest.

Rozjímání mé, temnotou umocněné, zabušení na truhlu přerušilo. To Generál dar svůj objevil a k využití jeho počal se chystati. Tu důmyslnost postroje, jenž tělo mé obepínal a k truhle poutal, byla mi odhalena. Dírka moje zadní, jež ku stěně truhly přitažena byla, přímo před otvorem v dřevě zejícím se nacházela a Generál tak mohl si s ní dle libosti pohráti. Nejdříve jen prsty v ní rejdil, později i kolíky dřevěnými různě tvarovanými, což vlny rozkoše ve mně vyvolávati počalo. Nakonec i pyj svůj do nitra truhly, a tedy i mého, zanořil. Obcoval způsobem tímto se mnou chvíli hodnou, řiť moji mnohokrát mlíčím naplnil. Temnota tělo mé obepínající nutila mysl moji výdrží Generálovou se zaobírati, však pouze do chvíle, kdy vlny rozkoše myšlenky tyto úplně vytlačily. I počalo se nutkání k výstřiku mému silně se hlásiti. Generál však velmi zběhlý ve čtení těl milenců svých zřejmě jest a ve chvíli příhodnou činnosti své zanechal a nitro truhly znečištění mlíčím mým ušetřeno bylo. Řiť moji kolíkem řádným vyplnil a více již otvoru zadnímu se nevěnoval.

Po víka truhly odklopení oslepen světlem zprvu jsem byl. Generál však nečekal na nic a jal se mne od truhly odpoutat. To, co mí tři společníci silami společnými konali chvíli hodnou, Generál sám zvládl v čase kratinkém. K zádům mým připojen popruh další byl a já jakýmsi strojem kladkou opatřeným vzhůru vytažen vznesl jsem se. Uprostřed místnosti visícím počal generál mnou lehce otáčeti a zrak můj postupně na přinejmenším tucet těl mužských, stáří, stavby tělesné i barvy kůže rozličné, padl. Generál ve svém harému osobním přivítal mne. Pohledem na tolik mužů, z nichž každý vysokým stupněm krásy oplýval, i pyj můj počal se opět o práva svá hlásiti. Generál za kládu moji i míšek visící chytil mne a způsobem ne zrovna jemným otáčení mé zarazil, až bolestí syknul jsem.

Generálem ku přípitku na uvítanou vyzván jsem byl. Jeden z otroků jeho za popruh tělo mé obepínající, jako slunečnici za sluncem, za Generálem neustále otáčel mnou. Jeho Výsost postupně celý tucet mužů obešel a od dávky mlíčí jim pomohl. Tekutinu z ocasů jejich prýštící do sklenice jímal. Potom mlíčí své přidal a dotyky jemnými i mne donutil do sklenice něco přilíti. K ústům mým sklenici přiložil a já jsem ochotně zčásti jedné, z donucení pozicí mojí daného z části druhé, na zdraví Generálovo připil. Zbytek moku nahořklého Generál se slastí v oku do sebe ráčil vlíti. Na zdraví Generálovo připito bylo a ku večeři jsme se odebrali. Nejdříve však byl jsem otroky Generálovými z postroje koženého vysvobozen a k protažení údů mých dotyků přejemných od můžu přítomných se mi dostalo.

Večeře v těchto komnatách Generálových podávána způsobem zvláštním jest. Do místnosti čtyři otroci vstoupili na jejichž pytlících deska stolu zavěšena byla, na desce této prostřeno chodů jídla několik. Další dvé otroků způsobně na všechny čtyři po stranách stolu tohoto zakleklo a lavici k sezení mě a Generálovi tak vytvořili. Lahůdek se v průběhu dní na stole tomto nespočet objevilo, mnohé poprvé mnou byly ochutnány, neb z krajin dalekých je obchodníci v míře skromné dováží.

Jednou s mladíkem kůže tmavé jak noc musil jsem obcovati, zatímco Generál pozoroval nás a k hrátkám našim milostným nepřidal se. Chca Generála k akci vybičovati, do těla ebenového veškerou sílu jsem napínal až sténání bolestné se z něj linulo. Generál však pouze v křesle pohodlně rozvalen setrval a s údem svým si hrál. Když vyprázdnil jsem útroby své do řiti černé, ke Generálovi přešel jsem, mezi nohy jeho zaklekl a ústy se chlouby jeho chopil. Žádných námitek nebylo vzneseno i jal jsem se Generála obšťastniti. S hlavou svojí mezi stehna mužská vnořenou okolního světa jsem nevnímal. To však pouze do chvíle, kdy kol dírky mé, vzhůru vystrčené, jazýček hbitý počal tancovati.

To se mladíček, o němž domníval jsem se, že zničen jest průběhem předchozím, za mnou na kolena padl a jal se předvésti mi dovednosti, jež mu jistojistě Generál vštípil.

Další zvláštností komnat Generálových místnosti toaletní jsou. Kádí na vodu velikostí rozličných lze tam nalézti. Do kádě nízké, pouze ku kotníkům sahajícím, stačí postaviti se a otroci již všechnu práci očistnou hadříky jemnými sami odvedou. A nejen hadříky, Generál jednou muže, věku Jeho Výsosti se blížícímu, dovedl a ten namísto hadříku tělo mé celé jazykem svým přejemně omyl. Generál odměnou mu několik plácnutí přes zadnici uštědřil. Jak mysl moje dovodila, pro některé z otroků Generálových výprask odměnou jest, pro jiné zase trestem. Obtížně se však toto rozlišuje. Nicméně Generál mě z tápání vyvedl pomůckou jednoduchou, zadnice, která po výprasku mnoho stop nenese, ta výpraskem odměňována jest, zato ta, která je jelity řádnými zdobena, ta jest trestána za pomocí rozličných nástrojů bicích.

Zpět ku koupelím však se musím vrátit. Další, a nutno přiznati mou nejoblíbenější, kádí byla ta, jež svojí velikostí umožňovala celé tělo pod vodu zanořiti v poloze ležící a na okraji opatřená polštářkem měkkým. Po naplnění vodou teplou, oleji vonnými vylepšenou, se zde tělo doslova v ráji nachází, zejména když ruce cizí jednotlivé údy, a nejen je, prsty svými řádně prohnětly, by z nich napětí a únava uvolněny byly.

S Generálem jsme nejednu chvíli hodnou v kádi, pro dva akorát tak veliké, strávili. Navzájem jsme těla svá teplou vodou zvláčnělá prozkoumávali a nejednou jsem naboden na kopí Generálovo skončil.

Dnes ráno mě křik mohutný ze spánku probral. Po ustrojení se, křik stále neustával, i jal jsem se zkoumat, odkud kvílení toto přichází. Dlouhé práce mi nezabralo to, v mučírně velké jsem Generála nalezl, kterak muže za nohy visícího, bičem dlouhým po těle obšťastňoval. Generál spatřiv mne činnosti své zanechal, k místu mému došel a vtiskl mi polibek toliko vášní naplněný, že na kalhotách mých se stan hodný nejvyššího vůdce vztyčil. Generál bez odezvy akt tento neponechal, přes kalhoty drsně promnul mužství mé a jal se pásku kalhot rozepínat. Když kalhoty ku zemi spuštěny byly, velitel můj zaklekl přede mnou, spodního prádla stáhnuv mi ke kolenům. Můj kolík krví nalitý prudce zpod kalhot vytrčil se přímo proti ústům Generálovým, která bez meškání jala se ho sát. Činnost tato bez odezvy nezůstala, po několikerém pohybu po údu mém počal jsem do útrob Generálových mlíčí své pumpovati. Byť odtáhnouti jsem se chtěl, Generálovy ruce mohutné mých hýždí se chopily a mocně k tváři Generálově mě natlačily.

Co odměna za tento předkrm před snídaní mě Generál v práci s bičem vyškolil. Co by cíl cvičný stále nebožák visící posloužil. Když skončili jsme již křiku schopen nebyl, neb hlas jeho zcela opotřeben byl, přesto jakmile sluhové ku zemi jej spustili, zřetelně zaslechl jsem „Děkuji, Pane“, jež ku Generálovi mířilo. Ten pouze lehce pousmál se, směrem mým slova „Takhle to má být“ vyslal a ku snídani mě vyzval.

Po dnech v komnatách Generálových strávených domníval jsem se, že již ničeho mne zde překvapiti nemůže. Mýlil jsem se. Po snídani dnešní útroby mé vyprázdnění se začaly dožadovati potřebou malou. Jako ve dnech předchozích odebrati jsem se chtěl do prostor k tomu vyhrazených. Generál však zarazil mne a v jídelně velkou, dosud zavřenou, skříň otevřel. Uvnitř řemeny pevně spoutaný otrok klečel, jehož hlava, maskou koženou osazená byla. Maska tato zcela horní část obličeje skrývala a nositele zcela oslepila. Avšak ústa maska tato nijak neomezovala. Při zvuku dveří skříně otevírání se ústa otrokova zcela otevřela a Generál ihned jal se do nich svůj měchýř vyprázdniti. Nebožák jal se srdnatě veškerý mok nabídnutý spolykat. Proud mohutný však i přesto mu na hruď částečně stékal a dnem skříně kamsi dolů odtékal. Jakmile Generál hotov byl, svůj počin razantním sešlápnutím prkna ve dnu skříně zakončil. Druhý konec prkna tohoto prudce vzhůru se vymrštil a koule otrokovy zasáhl. Ústa před chvíli moči plná se výkřikem naplniti, dle výrazu v části tváře odhalené, chtěla, nicméně mravů dbalý otrok pouze bolestně „Děkuji, Pane“ ze sebe vypravil. Bych i já mohl se též vyprázdnit, zapotřebí bylo ústa otrokova opět otevřít. Postačilo dvé políčků se strany levé i pravé a ku přijetí mých darů připraveno bylo.

Dnešního dne se již obcování více nekonalo, neb Generál se mnou věci vážnější probrati chtěl. Nejdříve o osudu Markově a Jindřichove bylo mluveno, obé sluhů našich původu prostého jest, a tedy výcvikem v kasárnách těchto panských projíti jest jim zapovězeno. Nicméně Generál známostí svých na dvoře císařském využil a oběma povýšení do stavu panského zajistil. Na otázku moji, jak docílil toho, pouze pousmál se Generál se slovy, že jindy vyjeví toto tajemství své.

Druhou věcí, vlastně s tou prvou související úzce, jest podmínka císařova, by přídomek obou povýšených z panství rodu mého či Vilémova pocházel. Já žádného vlivu na panství Krásnokopecká dosud nemám, pouze správa panství Ledečského byla mi svěřena a tam žádný přídomek volný nenachází se. Vilém však propůjčit jméno ze Sadkova může, neb sám titul tento neužívá. Slíbil jsem, že vynasnažím se Rytíře z Hrádku ku propůjčení jména přesvědčiti. Generál výstrahu dal mi, že bez jména propůjčeného povýšení se konati nebude a obé přátel našich z výcviku vyřazeno bude a všech výsad, jež počali požívati, budou zbaveni.

Když Vilémovi, Markovi a Jindřichovi jsem povýšení, jež u obou sluhů očekávati lze, oznámil, velké veselí tím bylo vybičováno. Nadšení toto však Vilém následně utnul, neb po oznámení podmínky císařovy zprvu se přídomku propůjčení bránil. Po ujištění ze strany Markovy i Jindřichovy, že vděčnosti velké se nám dostávati bude po dobu dlouhou, nakonec Vilém podmínce císařově podvolil se a propůjčení Sadkovského přídomku chlapcům přislíbil.

Ku večeři slavnostní v den narozenin Generálových jsme nebyli, k našemu překvapení, do jídelny uvedeni, nýbrž komorník Jeho Výsosti nás do jízdárny na velký balkon zavedl. Zde prostřena večeře bohatá byla. Mnoho lahůdek již měl jsem možnost v komnatách Generálových ochutnati, leč mí společníci k mnoha laskominám zpočátku postoj odmítavý zaujali. Jakmile viděli mne, jak labužnicky si některá sousta vychutnávám, sami do jídla se pustili.

Balkon velmi spoře osvětlen byl, vlastně pouze poskrovnu talíře ve světle nalézaly se. Povšimnul jsem si, že Generálův zrak neustále do temného kouta se obrací, i popustil jsem oči své a nechal je zrak Generálův následovat. Však ve tmě tmoucí ničehož jsem nezahlédl, když zrak můj počal se odvracet, vědomí mé drobný pohyb a jiskru očí ve tmě uzřelo. Ze židle zvedl jsem se a chopiv se svícnu do rohu jsem na průzkum vyrazit chtěl. Generál však zarazil mne se slovy, že dole v jízdárně se klubko zábavy odvíjet počíná.

Za zvuku fanfár se pod námi trojice vozů, jak z antické báje, zjevila. Netáhli je však koně, nýbrž mladíci ztepilí postrojem koženým obtaženi. Vozy tyto kníže z Hůrky a dvé důstojníků řídilo. Po jízdárny několikerém obkroužení pod balkónem zastavili a vzhůru Generálovi zdravici a přání všeho dobrého k narozeninám vyslali. Více než zdravice pozornost moji trojice koňů poutala. Způsobně dle povelů uzdou udělovaných se pohybovali a kníže z Hůrky se společníky svými mnoho kousků s vozy předvésti mohli. Po chvíli vozy odpojeny byly a drezúra volná následovala. Mladí otroci běhali po jízdárně ranami bičíkem poháněni, až litoval jsem, že z balkonu schody dolů nevedou, neb podívanou tuto bych rád zblízka zřel.

Vilém zezadu ke mně přistoupivší těsně na mě se namáčknul, že mužství jeho ztvrdlé zcela zřetelně na zadnici své jsem pocítil. Jemně do ucha špitnul mi, že takovou jízdárnu včetně stádečka podobného mi jednou postaví. Po době hodné, kdy otroci po jízdárně rotující již potem značně zbroceni byli, kníže z Hůrky drezúru ukončil a koně i s vozy z jízdárny odvedl.

Gesto, jež kníže z Hůrky při příchodu do společnosti naší na balkoně dlící nenápadně učinil, totiž že do kouta temného jemně hlavou pokynul, upamatovalo mě na možného pozorovatele ve tmě se skrývajícího.

Opět jsem se svícnu chopil a do tmy se vydal. Leč v půli cesty hlas cizí ze tmy přicházející zastavil mne s výstrahou, bych dál nepokračoval. Ve chvíli první leknutí mne opanovalo a i špetička strachu možná objevila se, nicméně krok další učinil jsem. V tu chvíli uvědomil jsem si, že za mnou ticho velké se rozhostilo. Pohlédl jsem za sebe a společnost celá netrpělivě očekávala, zda dalších kroků učiním či ku stolu se vrátím. Vilémovy oči jasně signál k ústupu vysílaly ku mně, Marek s Jindřichem jemným hlavy kroucením též mne od postupu do tmy náruče zrazovaly, kníže s Generálem však s pobavením velkým ve tvářích jejich usazeným pozorovali dění celé.

Jeden krok stihnul jsem ještě učiniti než svíce moje zhasnuta byla fukem mocným a paže čísi prudce zmocnily se mne. Ústa moje ruka útočníkova zakryla a já uvědomil si jediné, že o šlechtice jedná se, neb vodou vonnou, stejnou jako Generál používal, potřísněn byl a ruku jeho množství prstenů zdobilo.

Toto celé v mžiku kratičkém odehrálo se, když znenadání další rukou páry jaly se mne ze tmy táhnouti zpět do světla. To Vilém s Markem a Jindřichem ku záchraně mojí přispěchali. Potyčka tato rázným tlesknutím Generálovým ukončena byla a slovy „To by stačilo. Vítejte mezi námi, Vaše Výsosti.“

Rázem svoboden jsem byl, a když ohlédl jsem se po útočníkovi, kterého svícen Generálem přinesený osvítil, málem mdloby objaly mne. Vedle mě stála Jeho Výsost c. a k. korunní princ Ferdinand. Všichni dle etikety zaujali jsme předklon předepsaný a já jal se omlouvati Jeho Výsosti za rány, které v zápalu boje ode mne utrpěl.

Jeho Výsost však s úsměvem a sdělením, že kdo jde bojovat, na šrámy se ohlížet nesmí, vše přešla. Korunní princ se ke stolu po pravici Generálově posadil a nám naskytlo se té cti, že k jednomu stolu jsme s následníkem mohli usednouti.

A mně v hlavě myšlenky do sebe pevně zaklesly se, povýšení Markovo a Jindřichovo jest skrze přátelství Generála s princem korunním, což posléze i Generál potvrdil.

V průběhu večeře korunní princ ze záňadří kabátce svého patero dopisů vyňal se slovy, že dnes za posla jest.

Dopis první do rukou Vilémových vložil se slovy, že na listu tomto osud listů ostatních záleží. Vilém rukama lehce třesoucíma se pečeť královskou rozlomil a jal se list číst. O dekret přídomku propůjčení se jednalo, jež pouze na stvrzení podpisem Vilémovým čekal. Po zaváhání nepatrném můj milý listinu tuto podpisem opatřil a následníkovi trůnu zpět podal.

První dva listy k Markovi s Jindřichem mířily. Během čtení dopisů se ve tvářích jejich větší a větší záře radostná usazovala. Nakonec obá sluhů našich ku korunnímu princi se vrhlo a ruce líbati mu počali se slovy díků výše nebeské. V listech těchto totiž povýšení obou na Barony ze Sadkova oznamováno bylo.

Dekret další si místo v rukou Vilémových našel. Obsahu v něm bylo podobného, leč z Viléma list tento Hraběte z Hrádku činí.

Listina mým jménem nadepsaná zase mne o stupínek výše postrčila na Knížete z Ledče s příslibem, že po převzetí panství Krásnokopeckých titul tento přenesen bude i ke statkům pánů z Krásného kopce zbývajícím.

S Vilémem jsme vřelé díky vyslovili nejen princi, ale též Generálovi, bez jehož přičinění bychom se k povýšení těžce probojovávali na polích bitevních či ve službách diplomatických.

Všechny dekrety povyšující dovětek s pozváním ku ceremonii slavnostní, jež se 18. ledna roku tohoto v paláci císařském konati bude, obsahovaly. Datum slavnosti této mi povědomé bylo i zalovil jsem v paměti své, kdy učitel dějepravy do mne mnoho dní význačných téměř násilím tlačil. Po chvíli šátrání v hlubinách mysli mé se datum ono vynořilo – 18. ledna 1557 se jeho C. a K. Výsost císař Ferdinand VIII. narodil a o 23 let později, l.p. 1580, vlády po svém otci se ujal.

Zděšen jsem toto vyjevil společníkům mým a následně se ku Generálovi a jeho hostům obrátil s otázkou, zda vhodné jest, by jsme se oslav narozenin císařských a jubilea panovníkova účastnili. Ubezpečeni byli jsme, že vhodné to dozajista jest a že jako hosté korunního prince jsme zváni, neb Generál, který pozvání toto jako první obdržel již na sklonku roku minulého, bez doprovodu svého (já, Vilém, Marek a Jindřich tím myšlen) zúčastniti se odmítl a korunní princ svého přítele, s nímž již mnohé prožil, na oslavách těchto rád přivítá. Jak následník s výrazem tajemným poznamenal: „by v paláci měl si s kým o zálibách svých pohovořit.“

Generál osvětlil nám, že s korunním princem přátelství dlouhé je pojí, neb na bojištích mnoha si po boku stáli. Jednou Fortuna Generála do kobky pod hradem dobitým zavedla a tam korunního prince, touhy své na vězních ukájejícího, nachytal. Zprvu chtěl princ Generála potrestati, leč postavení vysoké mužů obou značně to znesňadňovalo. Posléze tedy princ korunní dary různými si mlčení Generálovo kupoval, až nakonec ku stolu jednomu si sedli a vše vyříkali si. A tak se jejich přátelství pevné zrodilo.

Po návratu do komnaty naší jsme truhlici rozměrnou pod oknem stojící nalezli. Dle dopisu průvodního to dary od Generála jsou, co poděkování za chvíle milé, jež naše přítomnost mu přináší. Uvnitř množství rákosek, provazů i řetězů úhledně srovnaných leželo. Množstvím popruhů a řemenů kožených následováno. Vilém na dně truhličku menší nalezl a z ní vyjmul dohladka mámen opracovaný, který tvarů mužského pokladu měl. Vilém v okamžení hračku tuto pevně svíral a do zadnice Jindřichovy rázně naznačoval, že ji vrazí. Naštěstí Jindřich stále ustrojen v kalhotách byl, a tak zasunutí pro dnes odkládá se. Všichni znaveni po hostině téměř královské jsme byli a do kanafasu brzy padli jsme.

Zítra nad ránem na cestu do císařského paláce se vypravíme. Korunní princ, který na Lipenci dosud dlí, s Generálem a knížetem z Hůrky v kočáru následníkově pojedou. Skvadra naše v kočáře Generálově údy své složí. Doprovod ještě kočár třetí nám dělati bude, v kočáru tomto prý dary pro císaře vezeny jsou, leč okem na ně padnouti nám bylo zapovězeno.