Saavik: Jsem povznesen

18. srpna 2018 | Tolik jste si o něj psali v komentářích, až se jeden z vás rozhodl, že se do něj pustí sám. Přinášíme vám tedy dlouho očekáváný rozhovor se Saavikem, tentokrát pod vedením zmetkacelý rozhovor

Když si tedy budeme povídat: jaké je oslovení? Já bych volil Saaviku, Liem navrhuje vyzpovídat Saavik, neskloňuje. Jak je to vlastně správně?

No… v reálu, tedy ve Star Treku je ta Saavik. Je to mladá žena, pokud jsi náhodou neviděl.

Já si její jméno vypůjčil jen na psaní. Ale hlavně proto, že ona sama dlouho nevěděla, kam vlastně patří. Já v tom taky dost dlouho lítal.

Zhruba od deseti let mi bylo jasné, že je něco špatně, jenomže v dobách mého dávného mládí se o „takových věcech“ prostě nemluvilo. Takže co se děje, mi naplno došlo, až když jsem utekl z domu do Prahy a nechal se zaměstnat v Motole.

Pomaloučku polehoučku jsem okolo toho začal chodit. Pak už to šlo rychleji, vyšetření, rozpitvávání kdejakého detailu a pak ovšem tehdejší podmínka – kastrace. Tedy v mém případě odstranění vaječníků. Ale – to, co chlapa dělá chlapem, to se tehdy nerealizovalo. A i dnes jen za těžký prachy v zahraničí. No, možná dnes už i tady, nevím, vzdal jsem to a zůstal tak.

Můj tehdejší partner byl Asiat, takže mu to nijak nepřekáželo, oni trans berou v pohodě.

Takže oslovení vlastně nijak neřeším, jestli ta, nebo ten. Chtěl bych být muž gay, ale jsem spíš taková divná ženská. To aspoň nejčastěji slýchám.

Takže to nechám na tobě.

Tak jo, Saaviku, kámo. Moc jsi mi to neusnadnil, člověče. Připomínáš ve svém profilu, že jsi transgender, „aby někdo neměl potřebu to připomenout“ – nějaká zkušenost s tím, že někdo má žvanivou potřebu?

Ještě na undergear. Nevěděl jsem, jak by to tam přijali, že vlastně mezi ně tak úplně nepatřím. Začal jsem tam psát asi před deseti roky. No, tak nějak. A kluci mi stejně jako tady psávali do vzkazů pro autora. No a sem tam se objevila nabídka… no ledasčeho, však víš. Tak jsem prostě napsal pravdu. A někdo neváhal to honem vyslepičit na komentech. Na druhou stranu, nikomu to zas tak moc nevadilo. Sem tam se na něco zeptali, ale jinak to přijali v pohodě. Bohužel, under skončil den ze dne a bez varování, takže mnohé povídky jsou v háji…

Na undergear jsem tvoje povídky poprvé našel. Jde nějak říct, proč jsi začal?

Moje první gay povídka, kterou jsem četl, se jmenovala Biknedlík a napsal ji „miko“. Vyšla v tehdejším Gay kontaktu. Moc se mi líbila a já začal na netu hledat další a mezi jinými jsem narazil na undergear. Tak jsem přečetl snad všechno, co tam měli, a říkal jsem si, že bych to určitě uměl taky. Od dětství jsem rád četl a utíkal se do svého snového světa a vymýšlel si různé příběhy. A tak jsem to zkusil.

A dopadlo to tak, že patříš k nejplodnějším a taky nejúspěšnějším autorům. A to vezmu, že některé povídky jsou ztracené (nebo je zachránili ti, kteří si je stáhli). Znamená to, že sis je nezálohoval? A už to děláš, nebo je ti to jedno?

Něco mám, co zálohoval kamarád. To, co jsem dal sem, to zálohované mám. Ale dost se toho ztratilo, protože on si zálohoval jenom to, co se mu líbilo, a já nic, protože undergear zmizel den ze dne, bez varování. Což mne trošku mrzelo, myslím, že mohl napsat, že končí. No, už se stalo…

Krásný povídky jsi napsal společně s Hráškem. Kdo na společné psaní přišel a jak vlastně u vás probíhá?

Ještě na undergear někdo napsal, že by bylo fajn spojit nás dva dohromady. Myslím, že poté, co Hráškovi vyšla povídka Šaman. Asi bych to nechal bez odezvy, nebýt toho, že si někdo stěžoval, že se z tamních povídek začíná stávat červená knihovna. A tak jsem napsal Pohádku o vodníkovi a poslal mu ji, jestli se mu líbí a chtěl by ji doplnit. On ubral na romantické pohádkovosti a přidal sex. Já to malinko obrousil. Třeba jsem zrušil úhoře v roli sexuální pomůcky, to už mi přišlo trochu moc. I když jsem ho malinko podezíral, že s tím počítá, že to byl jen fórek.

Svět je malý, Hrášek bydlí se svým přítelem v sousedním městě, takže není problém si ke konečné verzi sednout. Nebo použít skype. Obvykle jeden dostane nápad, hodí to na sklo a pošle tomu druhému. A on to doplní, nebo úplně předělá. Někdy se nám to líbí na první pokus, pár nápadů časem zapadlo.

V povídce Zdravý rozum máte něco, co mi přišlo strašně krásný. U televize hladí palcem partnerovi hřbet ruky, říkají tomu ruční polibek. Pro mě to bylo strašně silný. Je to tvoje nebo Hráška? Kdo vlastně ten název vymyslel? Je to věc, která mi nejde z hlavy.

To jsem vymyslel já. Byly doby, kdy jsem neměl moc soukromí a tak…

Dost povídek máš ve stylu, který bych pro sebe charakterizoval jako historická legenda. Mám pocit, že tě středověk trochu fascinuje. Je to pravda? A jaký styl preferuješ u ostatních autorů (nemyslím klasika, romantika atd., ale třeba prostředí, dobu, věk postav aj.)?

Máš pravdu, středověk mne svým způsobem přitahuje, ale žít bych tam tedy nechtěl. Ale stejné to mám i s pravěkem.

To už bych raději žil třeba za dalších 2000 let. Tedy pokud by to byl život v míru. Takový trochu Star Trek. Něco jako jsem měl ve svých povídkách Pokus či Patnáctka.

Nemyslím, že bych preferoval určité pozadí povídek, spíš o čem to je. Určitě bez násilí a příliš detailních popisů drsného sexu. 

Ale pokud mne to nebaví, klidně odejdu po prvních pár odstavcích. A předpokládám, že u těch, kdo si rozkliknou mé povídky, je to stejné. Zas romantika – a jde pryč a příště už ani nenakoukne. A nebo se naopak vrací, protože jednak mu romantika nevadí a jednak si třeba rád počte.

V komentech mi přijdeš jako velice vyrovnaný člověk. Já mám někdy problém, mažu napsané po negativním komentu a tak podobně. Mně přijde, že se na všechno podíváš trochu s nadhledem a zhodnotíš. Nebo taky ne, když to nestojí za to. Pro mě je tvůj koment vždycky velký stimul. Jak se vlastně vidíš sám? Tedy jako autor. To je možná záludná otázka…

Upřímně, nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlel, jak vidím sám sebe. Spíš jsem se zamýšlel nad povídkami. Není to zbytečně dlouhé? Neodradí už začátek? Nemám v tom moc přímé řeči? Pár lidí už mi napsalo, že v mých povídkách je málo sexu. Ale mně se zdá, že tak akorát.

Ovšem na to ses neptal… Spíš vím, jaký autor bych chtěl být. Chtěl bych aby mě lidé četli kvůli tomu čtení, kvůli ději, ne jen kvůli pár odstavcům s hvězdičkou.

A ano, taky mám pocit, že občas jsem nad věcí víc, než bývá zvykem. Jeden můj velmi vzácný přítel, který už k mé velké lítosti odešel, říkal: „Jsem povznesen.“

A já si jeho hlášku s dovolením přisvojil. I já se snažím být nad věcí, brát život tak, jak je. Dokud mám zdravou rodinu a přátele, dokud mám střechu nad hlavou, dokud mám práci, co víc si můžu přát? Vždyť co by za to někdo dal?

Tak tímhle konstatováním bych asi teď hovor skončil. Moc ti za něj děkuju a ať ti to píše!

Komentáře  

+8 #3 Odp.: Saavik: Jsem povznesenDušan Bartoň 2019-08-19 06:28
Zmetkovi děkuji, že se ujal rozhovoru a tobě, že jsi odpověděl.
Člověk asi musí být víc, než jen povznesen, aby na sebe prozradil něco natolik důvěrného.
Já si v pohodě přečtu i drsnější opisy, ale málokdy se k tomu vrátím. K tvým, nebo zmetkovým povídkám se vracím opakovaně.
Citovat
+6 #2 Odp.: Saavik: Jsem povznesenzmetek 2019-08-18 21:41
Krátké, ale o to příjemnější popovídání. Tedy z mého hlediska. Takže pomyslně hladím palcem hřbet ruky... a děkuju, žes s tím povídáním souhlasil. :-)
Citovat
+9 #1 Odp.: Saavik: Jsem povznesennebi 2019-08-18 15:02
Saaviku, byl jsi první koho jsem na OP četla a zústala zde na dlouho jen jako čtenář. Mám tu oblíbené autory. Vracím se k nim, když je mi dobře. K některým, když chci, aby mi dobře bylo. Jsk pro mne jednim z nich, takze dodatečně děkuju. A děkuju za dlouho očekávaný rozhovor. Tady navíc rozhovor dvou "jedné krve".
Citovat