Marttius: zajímají mě situace, které se právě odehrávají

Povídka Kluci na školních záchodcích je tvoji první a prozatím poslední vydanou povídkou na našem serveru a ačkoliv se na ni objevily rozporuplné reakce, přečetlo si ji již více jak tisíc návštěvníků a nakonec se jí podařilo vyhrát titul Povídka roku 2012 v kategorii tvrďárny. Čekal jsi, že bude mít povídka takový úspěch?

Ahoj, především chci pozdravit všechny čtenáře a poděkovat jim za zájem a čtenost. Moc rozporuplných reakcí jsem pod článkem nenašel, takže nemůžu posoudit případnou kontroverznost. Nezaznamenal jsem ani anketu, chvíli jsem na webu nebyl a dnes už se mi ji nedaří dohledat, možná by stálo za to věnovat výsledkům nějaký článek nebo odkaz v menu, abych se mohl podívat, které povídky společně s mojí zaujaly.

Čtenost jsem neřešil, psal jsem spíš pro radost, ale vlastně můžu říct, že mě nepřekvapuje. Už z toho, jak vznikala, bylo zřejmé, že existuje skupina lidí, pro které je takové téma zajímavé, dobře se čte a ponechává hodně prostoru pro představovost. Není to vlastně jen o čtení, první takové příběhy jsem v reálném čase šeptal za tichého večera u svíčky do ouška někomu, koho jsem miloval, a výsledem byl vždy velmi žhavý závěr noci.

V diskuzi jsi psal, že povídka vznikala za podnětů kluků z chatu navrhujících, co se má dít dál. Můžeš ten proces trochu víc přiblížit? Jakým způsobem jsi to inicioval? Kolik kluků se na tom tímto způsobem podílelo? Staral se každý o jednu postavu nebo spíš rozvíjeli celý příběh? Po jak velkých částech jsi to psal – věty, odstavce?

Občas, když mám "tvůrčí" náladu, nemůžu v noci spát a diskuze na chatu skomírá, oživím ji otevřením nějakého tématu, které se zpravidla vystupňuje do otevření samostatné místnosti. Každá postava v příběhu je jeden chatující, v diskuzi nadhazují pokračování směrem, jaký se jim líbí a jak by se v příběhu chtěli vidět. Vytvářím tak online text, na jehož průběh mají vliv všichni a přesto ho můžu směrovat tak, aby byl zajímavý. Než po odstavcích spíše vzniká hodně online, rozepíšu se bez přestávky jen tam, kde se zrovna něco děje a narušení dalšími návrhy by mi přetrhlo myšlenku.

To základní téma obsažené už v názvu povídky jsi vymyslel na začátku ty nebo to také přišlo jako nápad od některého z kluků?

Téma nadhazuji sám, aby zaujalo, stejně jako první část, než zaujme ostatní, aby se připojili.

Napsal jsi před tím či potom obdobným způsobem ještě nějakou povídku? A co nějakým jiným stylem psaní? Proč jsi je zatím nepublikoval?

Podobných online příběhů mám za sebou už několik, ale nikdy jsem je nearchivoval, skončily v propadlišti chatu. Tenhle byl první, který jsem postupně vykopíroval. Běžným stylem píšu také, ale nepublikuji, necítím se zrovna jako autor, zajímají mě situace, které se právě odehrávají, zítra už je život o jeden den dál. Abych povídky publikoval, musely by ven syrové, bez větších editací, nejsem ochotný se k textu vracet a pilovat ho, což je podle mě pro seriózní tvorbu nezbytné.

Na našem serveru jsou tvrdší povídky zatím v menšině, ačkoliv je o ně mezi čtenáři velký zájem. Myslíš si, že je obecně těžší napsat kvalitní tvrdší povídku než třeba romantický příběh na pokračování? Nebo je možné, že se autoři těchto povídek bojí, aby zde nezapadly mezi ty romantické?

Vytvářet příběh je vždy tak složité, jak se člověk identifikuje s obsahem, někomu přibývají věty na papíře samy, jiný je musí vymýšlet. Každý takový text má jinou hodnotu. Fantazie jistě máme každý, zejména ty erotické, sestavit tedy "tvrďárnu" by neměl být problém pro nikoho, kdo má ochotu současně psát. Mně se ani moc nelíbí označení téhle skupiny textů, tvrďárnu si identifikuji s něčím výrazně tvrdším, tohle je prostě pokleslejší žánr, řekněme si jednoduše, že jde o sex.

Vymyslet román je z tohoto pohledu zřejmě náročnější. Pro mě asi ne, dokázal bych se identifikovat i s postavami na pokračování a vymyslet obsah tak, aby zaujal. Ale napsat ho je jiná káva, mám problém především s disciplínou k psaní se přinutit. Četl jsem, že to je problém mnoha autorů a zřejmě vedle talentu patří mezi faktory, které rozhodují o tom, kdo se spisovatelem stane a kdo pohoří.

Objevil se zde první velmi zdařilý pokus o napsání povídky více autory. Líbilo by se ti vyzkoušet si spoluautorské psaní?

Pravděpodobně nelíbilo. V kontextu toho, co jsem napsal výše, bych ocenil pomoc se samotným psaním, s někým, kdo by plnil roli biče i cukru a motivoval mě k práci, ale příběh samotný a události v něm si potřebuji řídit sám. Obdivuji například scénáristy televizních seriálů za to, jak se dokážou naladit na společnou notu a tvorba jednotlivých autorů od sebe není patrná.

Četl jsi zde i povídky od jiných autorů? Zaujala tě nějaká?

Ano, čtu většinu obsahu vašeho webu i mnoha jiných, povídky mám rád, narozdíl od filmu psaný text přináší volnou fantazii, která je zejména v erotice velmi vítaná. Je to navíc intelektuálně bohatší než jen tupě zírat na video s kluky, na které se podívám sice rád pro inspiraci, ale těžko mě pobaví. Rád čtu Proměny lásky, je to tak sladce naivní, že moje srdce romantika je nadšené.

Vyhovovala ti spolupráce s redakcí serveru a pomohla ti v něčem?

Zřejmě se ptáte na samotnou publikaci článku, k jiné spolupráci jsme se ještě nepropracovali :-) Publikace byla standardní, dostal jsem komentář k textu, který jsem se pokusil zapracovat, a snad to dopadlo k oboustranné spokojenosti. Ocenil bych jen svižnější reakce, dokud má člověk obsah v hlavě, vracet se k němu po delší době znamená znovu se naladit do atmosféry a na to není vždy nálada.

Text vznikal online, tedy opravdu rychle, musel jsem ho později editovat a zbylo v něm mnoho formálních chyb vzniklých z rychlosti i nedostatku zkušeností. Protože jsem přímou řeč publikoval poprvé, dostal jsem od redakce docela do těla ohledně typografie. To je dobře, člověk se má neustále učit a je fajn, když je po ruce někdo jiný, kdo ho nenechá práci odfláknout jen proto, že jde o zábavu.

Je něco, co bys chtěl vzkázat nejen svým čtenářům, ale třeba i potenciálním autorům povídek?

Čtěte a vnucujte čtení ostatním. Psát nemůže každý, číst ano. Kdo se prolouskal až na závěr mých rádoby mouder, nepotřebuje tuhle poučku. Ale jejich mladší partneři, případně dokonce děti, jsou ohroženou skupinou, která se čtení aktivně brání. Podle mě má papír a nebo v nejhorším případě elektronický text stále co říct. Rozvíjí fantazii, slovní zásobu a podporuje soustředění. Vše, čeho se mladé generaci nedostává. Čtěte dětem před spaním, nechte je představovat si oblíbené hrdiny, aniž by jim byli vnuceni obrazem. A nenechte se odradit, jsme asi poslední generací, která krizi tištěné knihy může oddálit.

Proto přeji vše dobré a děkuji i vašemu serveru, pokud by cesta vedla přes psanou erotiku, nevidím na tom nic špatného, ba naopak.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně inspirace do dalšího psaní.