Můj vladař – 11. Na dně

MARTIN

Nevím. Nevím, co dál. Já na něj prostě pořád myslím. Nedostanu ho z hlavy. Zase jsem si vytáh tu fotku třídy. Chvilku jsem přemýšlel, že si ho z ní vystřihnu a dám si ho do peněženky… Nakonec jsem si tu fotku nechal sjet v copy centru a zvětšit a Vladana si vystřihl z té kopie. Aspoň se na mě usmívá na fotce.

Myslel to vážně, když mě vyhodil a řek, ať se nikdy nevracím? Byl rozčílenej. Naštval jsem ho. Byl v afektu, to lidi někdy dělaj věci, kterejch potom litujou…

Vždyť předtím mi řek, že za ním můžu přijít, že se postará – že se postará o svoje lidi… Třeba už se uklidnil, možná toho i lituje. Vždyť říkal, že jsem dobrej, tak to třeba bude chtít znova…

Vlezl jsem do čtyřky úplně automaticky jako každej čtvrtek. Vystoupil jsem a pomalu se doplouhal do Zahradní. Chvilku jsem stál a koukal na zvonek – mám ho zmáčknout?

Nemám?

Zmáčknul jsem ho.

Zabzučení branky. Otevřel jsem a došoural se k hlavnímu vchodu. Vladan otevřel dveře a nevěřícně na mě koukal: „Co tu chceš, zmrde?“

Díval jsem se na něj a nebyl jsem schopnej ze sebe vypravit slovo, jen jsem se na něj koukal.

„Kurva, ty neumíš mluvit?“ Natáh ruku a strčil do mě, až jsem letěl pozpátku ze schodů a jen tak tak jsem to vyrovnal, abych sebou netřísk.

Nadech jsem se: „Promiň, Vladane, promiň, ale já… Jednou jsi řek, že když budu potřebovat, že můžu přijít… že se umíš postarat o svoje lidi…“

Díval se na mě, studeně, bez náznaku jakýkoli emoce: „Jo, o svý lidi se postarám. Ale tys nebyl můj člověk, tys byl moje kurva. Nic jinýho. Kurva na mrd. Navíc jsem ti snad jasně řek, ať táhneš a už se nevracíš! Nebo sis přišel nechat rozbít tu svou pihovatou držku?! Akorát by jí to prospělo…! Vypadni. Vypadni, zmrde jeden! K ničemu už nejseš dobrej…“

Otočil se, a když zavíral dveře, tak jsem ještě zaslechl: „Takovej mamrd, socka jedna…“

Slzy jsem polykal celou cestu domů.

VLADAN

Ten zmrd! Ta buzna anální! Ty vole, si sem přileze, kdy chce, jako by se nechumelilo. Somrovat o bůhvíco, kurvička moje bejvalá. Dobře, že bejvalá. Co kdyby se tu potkal s Renčou a ještě si vyškrábali oči? To by za to nestálo, pihovatá prdel ti dědice nedá, fakt ne, hele.

Jo, moh mi klidně sloužit, jestli tolik chtěl bejt se mnou, jenže si začal dělat nároky. Blbečka, co nepochopil, kde je jeho místo, musíš odříznout.

Rodina je důležitá. Nejdůležitější. Základ státu, ty vole. Proč ne, když stát jsem já :-D Budete se možná divit, ale já vždycky chtěl rodinu hodně velkou. Takovou vlastní rotu, který se dá velet :-)

Jako, jasně že jsem si dobře užil svý jedináčkovství, mít pozornost dospěláků ze všech stran a hlavně všechny jejich zdroje k dispozici, to je dost výhodnej stav věcí. A taky mnohem radši dělám samostatně – kolektivní školní aktivity mě vždycky dost sraly…

Ale někdy jsem se zasnil: nebylo by od věci mít dva tři bráchy! Mít s kým poměřovat síly, pěkně se navzájem vydusit a servat, když je ve vzduchu moc testosteronu. Anebo naopak vyrazit pod rouškou noci do ulic a jako nerozbornej tým dát nakládačku nějakýmu cizímu kreténkovi, nebo aspoň moct takhle ve více lidech dělat pořádnej kravál a převracet popelnice… A pak zdrhat před bengama a doma v noci po zhasnutí kecat o holkách a u toho pod peřinou honit a vědět, že bráchové mastěj taky…!

Takže rodinu já klidně co nejdřív, o svý lidi se fakt postarám. Nemyslím, že budu miminům utírat zadky, krmit to, patlat se s tím… Od čeho jsou ženský? To je ženská práce. Je mi jasný, že každý takový malý uřvaný hovno bude prvních deset dvanáct let hlavně překážet – a stát prachy. Fůru prachů. Ale ty já vydělám, tohle myslím tím postarat se. Je to holt nákladová stránka celý tý investice, nutný zlo.

Zato v těch čtrnácti patnácti, kdy většina lidí řeší, že se s dětma nedá mluvit… Kdyby dali aspoň klukům volnou ruku a ponoukli je víc k nějakýmu prvnímu byznýsku!

A tohle já už před sebou úplně vidím. Budu to do nich pod tlakem cpát už odmalička a v těch nácti to ponese první výsledky. Tohle můj otec dělal dobře. Všechna čest, fotříku!

Jo, můj fotr a rodina: v mládí si normálně dělal rodokmen, ještě se dá najít někde na půdě. Má jich tam víc, jeden je vývod z jeho rodů – jen přímý předci, takovej ten širokánskej vějíř, časově co nejdál dozadu.

Ale pak se taky zasek u některejch fakt plodnejch osudů a ty zas zkoumal naopak. Tomu se prej řiká rozrod: základ je týpek, nalevo napravo vedle něj srovnaný všecky jeho ženský, pod tím ty dva tucty fakanů, co s nima měl, jejich ženský a chlapi a z toho další děti a tak dál a furt až dodneška, kdy je takovejch potomků nejstaršího z Vladanů tři prdele. Kdy krásně vidíš, jak úplně obestíráme republiku i Ameriku…

Jako nechápu, kde vzal fotr morál se s tím celým srát, ale je opojný na jedný plachtě spatřit, kde všude (a taky čemu všemu) vládnou tvý vzdálený strejcové, o kterejch třeba ani nevíš! A v čem ti může tohle netušený impozantní impérium helfnout…!

Já zas, to mi bylo patnáct, jsem si jednou sed a napsal na papír, co všecko chci mít, co všecko si chci splnit a stihnout – a od tý doby podle toho jedu. Jestli i já mám vybudovat impérium, musím s tím přece začít brzo!

Stejně se proti jinejm veličinám byznysu strašně courám. Warren Buffett koupil první akcie, když mu bylo jedenáct. Jako jo, asi mu to tenkrát po právní stránce ještě kryli rodiče. Ale ve čtrnácti měl tisíc dolarů a udělal za ně první deal s pozemkama, který pronajímal farmářům o generaci starším. Amér je holt svobodná země; podnikat v ní může i takovejhle pinďour a hlavně – kolikrát to už od školky moc dobře ví.

No a nejlepší je rodinnej podnik. To tvrdil i starej Baťa, zakladatel: že i ten největší hajzl ve vlastní rodině vás okrade míň než nejpoctivější cizí člověk. A pro případ náhlý smrti, která přišla, nechal firmu u právníka parkovanou nic netušícímu bráchovi, kterej do tý doby zrovna schopnostma nevynikal – ale to už bylo jedno, převzal s prvotřídním love brandem i dost schopnej tým.

Pihovatej buzíček nikdy, nikdy, nikdy tvoje rodina nebude! Poslal jsem tu mrdku do hajzlu a nadobro spláchnul.

Renča prej musela na oslavu osmdesátin svý babky nebo co. Párkrát jsme si odpověděli přes mobil, ale jinak jsem dneska neměl do čeho píchnout, jestli mi rozumíte. Muhehehe!

Napadlo mě vytáhnout ten druhej delší díl zmrdíkova videa, co začal tak svůdným tanečkem á la Ariana Grande. Ale pak jsem si řek, že chci aspoň live přenos.

Šel jsem na seznamku, pro změnu do chatu.

volvomaster: drobnyho subika idealne zrzka neni podminkou na honeni a prikazy po skypu najdu???
ginger_ova: Já, Pane! Myslím, že jsem přesně to, co hledáte.
volvomaster: kolik ti je?
ginger_ova: 18 let, Pane. Jsem 165/52, rezavé vlasy, péro 15x3, ale Vás asi zajímá moje dupka, Pane…?
volvomaster: jo zmrde tohles uhod spravne!
ginger_ova: Posloužím Vám rád, Pane.
volvomaster: odkud ses cubko?
ginger_ova: OVA

A jo! Tak to je cajk, z druhýho konce republiky. Teda jestli nekecá. Ale tady nejspíš žádný prozrazení nehrozí.

volvomaster: tak pod pekne na kamerku zmrdiku! skypename volvoMSTR_19xxx
ginger_ova: Rozkaz! ^^

MARTIN

Mrdací a fackovací panák. K ničemu jinýmu nevhodnej. Na nic. Zbytečnej. Jen náhražka něčeho jinýho. Bezcennej. Budu někomu chybět?

Těžko… Ani si nevšimnou…

Zalovil jsem v šuplíku v koupelně. Máma tam má takový udělátko na tvrdou kůži na nohách. Je v tom taková malá, docela ostrá žiletka…

Napustil jsem si vanu teplou vodou. V teplý vodě prej krev líp teče a taky se v ní to krvácení jen tak nezastaví. Sakra, máma bude pěkně nadávat, že má všechno zasviněný.

To už je jedno.

Natáhl jsem se ve vaně. Po dlouhý době zase něco příjemnýho…

Vzal jsem žiletku. Jo, ten žlábek pod palcem, co se dá nahmatat tep. A někdo mi kdysi říkal, že se musí seknout podélně, ne napříč, to by se chytly šlachy a nešlo by to tak hluboko. Seknul jsem.

Ani to nebolelo.

Potopil jsem ruku pod vodu, která zčervenala krví, a zavřel jsem oči. Takovou dobu jsem nezažil chvíli klidu, uvolnění, smíření… nikdo už mi nic neudělá. Už bude pokoj. Pomalu jsem se propadal vědomím.

Ještě jsem zaslechl zarachocení zámku: „Martine, jsi doma?“

(Pokračování příště)