• Kashttan
Stylromantika
Datum publikace25. 11. 2018
Počet zobrazení399×
Hodnocení4.89
Počet komentářů6

Zazvoním na zvonek a čekám. Trvá to nějak moc dlouho. Nestalo se mu něco? Konečně cvaknou dveře a vykoukne z nich Sebastiánova hlava. Otevře víc a pustí mě dovnitř.
„Ztratil jsi klíče?“
„Ne, proč?“
„Tak je příště normálně použij. Musel jsem se kvůli tobě oblíknout,“ zabručí na mě.
„Nevěděl jsem, jestli tu někoho nemáš.“
„Stihnul jsem akorát vyvenčit Vojtu.“
„A svlíknout se a oblíknout si boxerky,“ rýpnu si do něj, protože „musel jsem se oblíknout“ u něj znamenalo, že si navlíknul spodky.
„Víš, že rád chodím nahý, abych se pak nemusel ničím zdržovat,“ přitiskne se ke mně, „zítra mám volno, můžeme prosouložit celou noc,“ rovnou se mi dobývá do kalhot. „Já tě nevzrušuju?“ ptá se a mne mi u toho můj neztopořeny penis.
„Mně se nepostaví takhle hned po minutě, jen když tě vidím.“
Vezme mou ruku a přitiskne ji na svého stojícího ptáka.
„Tak moc mě vzrušuješ.“
„Jenže ty ses tu válel v posteli a honil sis ho, přiznej se.“
„Někdo by ti měl zacpat pusu,“ rukama mě tlačí k zemi. A než si kleknu, svlékne si boxerky, pero mu trčí dopředu. Jen se nakloním a vezmu ho do pusy. Přiráží mi hluboko do pusy, rukama mě drží za hlavu, nemůžu se pořádně ani nadechnout. Po chvíli uvolní sevření, a tak se můžu aktivně snažit sám. Střídavě ho saju a oblizuju, hraju si s ním.
„Počkej,“ zastaví mě rukou, „moc mě dráždíš.“
Vstanu.
„Chci se udělat pěkně v tobě,“ zašeptal mi do ucha.
Svléknu si kalhoty i s boxerkama. Sebastián mezitím vytáhne z šuplíku nočního stolku kondom. Povalí mě na postel. Ležím na zádech a sleduju ho, jak si soustředěně nasazuje kondom. Zahledí se na mě.
„Seš můj,“ zašeptá mi do ucha. Lehne si na mě. Tiskne své tělo na mé. Naše penisy se třou o sebe. Vidím, jak v jeho očích poskakují jiskřičky. Už by to chtěl, ale ještě chvíli bude trápit sebe i mě. Položí si mé nohy na ramena. Hledí mi do očí a zasouvá.
„Ach,“ zaúpím. V téhle poloze jsem bezbranný, nemůžu nijak zpomalit jeho velikost. Nakloní se ke mně, líbá mě. Provokuje mě svým jazykem. Hluboce mě šuká a masíruje mi u toho koule. Potom vezme do ruky můj penis a hraje si s ním.
„Ach, já už,“ šeptnu a zastavím jeho ruku.
Sleduju jeho soustředění. Oči má přivřené, dívá se na mě, rty pevně sevřené. Zrychlí svůj pohyb. Honí mi ho v pevném sevření svojí ruky. Nakloní se ke mně. Přejede mé ucho svým nosem, masíruje lalůček svými hebkými rty. Exploduju. Padne vedle mě na postel.
„Jsem tvůj,“ přitisknu se k němu.

„Přijdeš mě zítra zase potěšit?“
„Zítra asi ne. Je vysvědčení a večer mají deváťáci rozlučák, jsem zvaný a nevím, jak dlouho se tam zdržím. Měl bych je trochu pohlídat.“
„Já tady budu smutný a opuštěný,“ škemrá.
„Tak si napíšeme. Jestli odtud odejdu brzy, tak se stavím jo?“
„To zítra dostaneš spoustu bonboniér, viď?“
„To jo. Nějakou bych ti přinesl, ale ty nejíš.“
„Tak ne abys je všechny snědl sám. Abys mi neztloustl,“ pohladí mě po břiše.
„Neboj se.“
„Tak dobrou.“
„Dobrou.“
Přitiskne se ke mně. Tlačí mě do zad asi ramenem nebo loktem, a tak mi chvíli trvá usnout. Zatímco on spokojeně oddechuje, já bez hnutí ležím, abych ho neprobudil.

Rozlepím víčka a zamžourám kolem sebe.
„Dobré ráno, Růženko,“ pozdraví mě Sebastián.
„Dobré, ty jsi usnul jako Růženka večer.“
„Mně se hezky usíná, když jsem takhle uspokojený,“ lehne si zpátky do postele a už se ke mně lísá.
„Vojta je vyvenčený a my se můžeme ještě čtvrt hodiny tulit.“
„Co? Kolik je hodin?“
„Půl osmé.“
„Půl osmé?“ vyletím, „já musím běžet.“
„Školu máš za rohem, a když si dáme rychlý sex, přijdeš jen trochu pozdě.“
„Jenže já nemám co na sebe. Dneska nemůžu přijít pozdě. Musím si dojít domů pro věci. Po vysvědčení jdeme na městský úřad, nemůžu jít v tomhle.
Sebastián se ode mě odkulí pryč.
„Co s tebou mám dělat,“ povzdechne si, „pojď,“ otevře skříň, „něco ti půjčím.“
Dojdu se podívat, jestli tam má i něco slušného na sebe.
„Chceš půjčit i boxerky?“
Stojím před ním nahý.
„Ne, vezmu si svoje,“ začnu je hledat.
„Prosím tě na,“ podá mi svoje.
Obleču si je.
„A teď budu celý den myslet na to, že máš na sobě moje trenky,“ zasní se.
„To je hezký, jenže já potřebuju i něco jinýho než trenky.“
Sebastián se přehrabuje mezi ramínky, konečně jedno vytáhne.
„Hm, zkus tohle.“
Navleču se do košile a kalhot. Kupodivu mi to ani není malé. Sebastián mi ještě podává pásek a sako.
„Spokojený?“ zeptá se mě, když se prohlížím v zrcadle.
„Och, ano, drahý,“ pošťuchuju ho, „co já bych bez tebe dělal. Ale teď už musím běžet vydělávat. Svačinu nedostanu?“ zeptám se ho ještě při odchodu.
„Můžeš si sníst jednu bonboniéru.“
„Tak pa.“
„Pusa nebude?“ zeptá se.
Nakloním se k němu a lehce ho políbím. On si mě přitáhne k sobě strká mi svůj jazyk do pusy a rozkrokem se tiskne na můj. Odstrčím ho od sebe.
„Nechci mít na kalhotách mokrý flek.“
„To mě tu vážně necháš takhle?“ podívá se dolů, zatímco já na sobě mám sako a kalhoty. On tu stojí úplně nahý, jeho penis trčí vpřed a na špičce se leskne malá kapka. Ta, od které se držím dál. V tu chvíli mě něco napadne. Dřepnu si, slíbnu tu kapku ze Sebastiánova žaludu, zvednu se a dám mu pusu na rty, sotva se jich dotknu.
„Tak pa,“ rozloučím se s ním, ani nečekám na jeho odpověď a rychle mizím ve dveřích.

„Ty zmetku, to si vypiješ,“ přijde mi zpráva, sotva vyběhnu ven z domu. Škola je naštěstí vážně blízko. Mam ještě deset minus čas, než zazvoní. Můj kabinet už je celý zastěhovaný věcmi že tříd, a tak se vydám na tu chvíli do sborovny, ze které si stejně musím vzít nachystaná vysvědčení. Ve sborovně už je jen to nejnutnější, nezůstala tu už ani varná konvice. Tak dneska ráno jsem bez kafe a taky bez snídaně, zakručí mi v břiše. Odepíšu Sebastiánovi nějaké provokující smajlíky, abych nemyslel na svůj hlad.
„Teda Dane, tobě to sekne,“ vstoupí do sborovny Žaneta s dalšími kolegyněmi.
„No, děkuju.“
Žaneta se mnou poslední dobou přestala flirtovat. Bál jsem se, že to znovu začalo, i když by mi to mohlo být jedno, protože se pár týdnů neuvidíme. Ale ony pokračují v diskuzi o svých prázdninových plánech. Vezmu si ze stolu štos vysvědčení a vydám se do třídy. Když vejdu do dveří, jen pár žáků se ještě baví s ostatními u jejich lavic, ale hned se vrátí na své místo. Všichni jsou slavnostně oblečení, protože hned po předání vysvědčení se přesouváme na městský úřad, kde proběhne rozloučení se s deváťáky a ti nejúspěšnější dostanou nějakou odměnu.

„Tak,“ přerovnám na stole štos vysvědčení, „chcete to podle abecedy, nebo začneme od nejhoršího k nejlepšímu?“
„Vy ste ňákej vtipnej,“ šaškuje Filip.
„Hm, takže Trojana si nechám až nakonec,“ zalistuju v hromádce a jeho vysvědčení dám až dospod. „Tak od začátku, Azimov Vladimír,“ předám první vysvědčení a potřesu svému žákovi rukou. A pokračuju k dalším. Snažím se každému říct něco povzbudivého. Tohle je moje první třída, kterou jsem dovedl až do devítky, tak úplně nevím, co bych jim tento den měl ještě předat. Snad od všech něco dostanu, vůbec nevím, jak to odstěhuju domů. Bonboniéry, od holek kytky i nějaké zabalené dárky. Předám poslední vysvědčení Filipovi. Ten ho odhodí na lavici a odběhne dozadu do třídy.
„Pane učitel,“ vytáhne obří kytku odkudsi zpoza lavic, „to máte od nás všech,“ předá mi ji.
„Děkuju,“ už začínám být trochu naměkko, „pomůžete mi někdo prosím vás s tím vším do sborovny a potom se sejdeme před školou, vyfotíme se a společně půjdeme na městský úřad.“
„Pane učiteli, my se ještě půjdeme rozloučit s pančelkou Voldřichovou a panem Kabátem a…,“ překřikují se jeden přes druhého.
„Dobře, běžte, potom pro mě dojeďte do sborovny.“
Většina z nich vyběhne ze třídy hledat svého oblíbeného učitele, ale pár jich na mě přeci jen nezapomene a pomůžou mi s věcmi. Hned ve sborovně se pokusím udat co možná nejvíc sladkostí. Každý jich má hodně, ale někdo má rád jiné, než dostal, a tak je úspěšně směňujeme. Nemám s sebou ani nic, v čem bych to odnesl. Na úřad to nepotáhnu, musím se sem potom vrátit.

Na městském úřadě proběhne tradiční rozloučení. Starosta pronese k děváťákům pár slov a poté dostanou listinu absolventa a ti úspěšnější i nějaký dárek. Tady už holky beze studu brečí a ani kluci k tomu nemají daleko. Já radši postávám opodál, abych nebyl příliš vtažen do té atmosféry. Byla to fajn třída a budou mi chybět. Nechci moc myslet na to, že mě od září čeká třída nevycválaných šesťáků. A rozhodně nechci být celý uslzený. Nemám ani kapesník. Přijde mi zpráva. Jen se nenápadně podívám.
„Jak trávíš dopoledne?“ od Sebastiána samozřejmě. Odepisovat mu nebudu. Ví, že jsem ve škole. Hned na to mi vibruje mobil znovu.
„Já se opaluju.“
„Celý.“
Objeví se fotka. Sakra, schovám mobil zpátky do kapsy. Nechci se teď tady na městským úřadě dívat na fotky nahýho zadku. I když byl pěknej. Vím, že mě Sebastián spamuje dalšíma zprávama, cítím, jak mi mobil neustále vibruje v kapse. Ale už se na něj nepodívám. Před úřadem se se všemi rozloučím, zatím jen dočasně. Nezapomenou mi ještě připomenout, že jsem večer zván. Potom se rychle vrátím do školy, abych si donesl všechny věci. Kytici dám doma do vázy, zbytek sladkostí a dárků nechám pohozené na chodbě v tašce. Jsem unavený, příliš jsem se v noci nevyspal. Pustím si televizi a na chvíli se natáhnu.

Zmateně hledám mobil. Kolik je? Šest. Tak to je dobrý, aspoň jsem nezapsal ten rozlučák. Až teď mi dojde, že jsem úplně zapomněl na zprávy od Seba. Samé sexuální narážky a ještě dvě fotky. Na obou je nahý. Na té druhé mu stojí péro, připsal k tomu ještě: „Nemůžu to vydržet.“ Odepíšu mu jen, že má tak trochu smůlu. A odeberu se do sprchy. Nachystám si nějaké už trochu starší oblečení. Rozlučák je vedle starého fotbalového hřiště, tak se nemusím nějak příliš šlechtit. Stejně tam půjdu jen na chvíli, aby se ta banda mohla brzy začít opíjet. Vytáhnu ze skříně čisté boxerky, ale zase je vrátím zpátky. Vezmu si ty Sebovy, třeba za ním ještě večer zajdu a jeho potěší, že je mám na sobě. I když nechápu, co na tom viděl. Sebastián mi zatím neodepsal. Obleču se a pomalu vyrazím. Cestou se ještě stavím do večerky pro něco k pití. Obejdu ji třikrát dokola, protože se nemůžu rozhodnout. Nakonec sáhnu po lahvi vína. No co, už vlastně nejsem jejich učitel, a kdyby to nebylo vhodné, tak si ji otevřu až u Sebastiána.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoJustin
Věk21

Já už jsem někde jinde, své nálady dusím v sobě.

A i když cítím bolest, někde ve mě hoří oheň,

který spálí všechny šrámy. Vášeň a odhodlání...

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+2 #6 Odp.: Zažehnutí - XV. DanielKev1000 2018-12-13 22:03
Huh... já sem tak moc natěšenej na další! ... asi jako Seb na Daníka ;-)

(Seb má fakt dlouhej den, doufám, že se nám mezitim neumasturbuje k smrti :lol: )
Citovat
+4 #5 Odp.: Zažehnutí - XV. DanielNaDruhou 2018-12-03 00:03
Tak jsem si to celé I - XV četl dnes ve vlaku, ale musel jsem toho v půlce nechat, protože by bylo možná něco vidět :-D vzrušením. :-) Moc hezky napsané, kluci mají plusy i mínusy, zatím jsou mi oba sympatičtí stejně, možná Sebastian, i navzdory svému úletu, trochu víc. Těším se na další pokračování. Ať ti jde psaní stále tak dobře. :-)
Citovat
+4 #4 Odp.: Zažehnutí - XV. DanielKev1000 2018-11-29 18:12
Pod Zažehnutim bych moh' mít nastavený automatický vkládání reakcí. Protože je to pokaždý tak skvělý! Píšeš tak vzrušivě a přitom jemně... :-)
Nedávno jsem si zas dal celou sérii znova. Ouh, každej ten díl mám sice načtenej, ale takhle naráz! Všecko to parádně sedí dohromady a nemůžeš přestat číst. Rozhodně jedna z nejlepších sérií, co jsem tu kdy sjel!
A Seb by si po tom celym nadrženym dni zasloužil trochu lásky, takže už nedočkavě vyhlížim další ;)
(a ticho před bouří... jop. Taky mi to taky přijde. Jsem zvědavej, z který strany zahřmí.)
Citovat
+7 #3 Zažehutí - XV. Danielnebi 2018-11-25 20:09
Za plnej :-) těším se na pokračování.
Citovat
+8 #2 Odp.: Zažehnutí - XV. Danielzmetek 2018-11-25 19:52
5x5 - jako vždycky. :lol:
Citovat
+7 #1 Odp.: Zažehnutí - XV. DanielMedvídek 2018-11-25 19:30
Vidím to jako klid před bouří :-) Tak jsem zvědav
Citovat