Zažehnutí - VII. Daniel

DANIEL

Nevím, co mu na to mám odepsat. Asi nic, prostě je konec. Bude to tak lepší. Ale nemělo by to být spíš naopak? Neměl bych já jemu psát, že nechci Tereze ublížit? Byl jsem sobecký, jenže jak můžu žít v manželství, když dělám takovýhle kraviny ještě před svatbou.

„Miluju Terezku,“ řekl jsem si už asi po stý.

Jenže, co když ho někde potkám. Vím přesně, co by se stalo. Nebyl bych schopný pohybu a udělal bych pravděpodobně to samý jako po tý večeři. Sebastián se mi zjevil před očima. Ne, sakra, je konec. Miluju Terezku.

Tereza má v neděli službu, můžu se aspoň válet v posteli a přesvědčovat sám sebe, že se nic nestalo, že se nic nezměnilo. Jenže tomu uvěřit nejde. Skoro jsem Tereze ublížil, ještěže měl Sebastián víc rozumu než já. Nemůžu to takhle nechat. Terezka básní o svatbě, je šťastná. Já jen doufám, že Sebastián si to ještě rozmyslí a na svatbu nepřijde.

„Dobré ráno, lásko. Máš zítra volno? Co kdybychom si někam vyjeli?“ vyťukám zprávu.

Začnu přemýšlet, co bychom mohli podniknout. V televizi uvidím reklamu na nový film, vypadá docela zajímavě. Kouknu na net, kdy ho dávají.

„Mám volno. Co třeba kino, když zrovna dávají nějaký nový film?“

A přesně pro tohle Terezu miluju. Objednám po netu lístky na dvojsedadlo.

V pondělí odpoledne čekám před Tereziným domem. Vyběhne ven v letních šatech, přisedne si do auta a políbí mě.

„Ahoj, lásko,“ pozdravím jí.

„Ahoj, už se na ten film těším. Víš, kdo tam hraje?“ začne mi vyprávět o svých idolech.

Koupím nám velký popcorn a už jdeme do sálu, abychom stihli i reklamy. Terezka se ke mně přitulí, obejmu ji a přitisknu k sobě. Film je vážně napínavý, celé kino je potichu, jen občas se ozve tichý výkřik. To se pak ke mně Terezka tiskne ještě víc. Miluju ji. Políbím jí do vlasů.

Po filmu zajdeme na večeři do jedné restaurace hned vedle kina. Mně se tu líbí, ale Tereza nemá ráda zdejší servírky. Připadají jí nepříjemné, mně se však zdají milé. Možná žárlí. Kdyby tak věděla. Sakra, už na to zase myslím.

„Chutná ti?“ zeptám se jí.

„Mhm,“ pokývá hlavou, „dneska tu není tamta,“ udělá zamračený obličej, „ale stejně bychom příště mohli někam jinam. Dlouho jsme nebyli ve městě v pizzerii.“

„No, dobře, lásko. Příště půjdeme, kam budeš chtít, ano? A co v práci? Všechno v pořádku?“ zeptám se jí.

„Kusáč už se po mně zase vozí,“ začne si stěžovat na doktora jménem Kousavý.

„Nesmíš si to tak brát,“ snažím se jí povzbudit.

„Když já mám občas pocit, že se na tu práci fakt nehodím, vždyť on má vlastně pravdu.“

„Terezo, jsi skvělá, jen se od něj nesmíš nechat rozhodit.“

„Víš, primář mi nabízí pracovní stáž, ale je to až v Berlíně.“

„Mohla by to pro tebe být skvělá příležitost.“

„Ale já nechci odjíždět teď před svatbou.“

„Terezko, k čemu nám bude svatba, když budeš ze svojí práce nešťastná?“

„Ale svatba, to je přece to nejdůležitější a já se bojím, že bych zjistila, že se na doktorku opravdu nehodím.“

„A nebylo by lepší, kdybys to zjistila co nejdřív?“ zeptám se jí.

Tereza po mě vrhne naštvaný pohled a zapíchne vidličku do talíře.

Urazila se. Skvělý, to jsem fakt potřeboval.

Sedíme v autě před jejím domem.

„Chceš doprovodit nahoru?“ zeptám se jí.

„Dneska ne, je pozdě, promiň.“

„Tak dobrou noc,“ rozloučím se s ní a krátce ji políbím.

„Dobrou.”

Vystoupí z auta, otevře branku, přičemž se ani neohlédne, nezamává a zmizí v zahradě.

Konečně úterní odpoledne. Úterky nemám rád kvůli odpoledním hodinám. Musím si dát kafe. Ve sborovně zapnu konvici a čekám, až se uvaří voda. Jsem unavený, těším se, že až přijdu domů, dám si sprchu a půjdu spát. Zaliju si kafe. Pomalu usrkávám, když vtom někdo zaklepe. Dojdu ke dveřím a otevřu je. Stojí v nich Sebastián.

„Ahoj, promiň, že ruším.“

„Potřebuješ něco?“ zeptám se ho.

„Jo. Ředitel mi volal, že mu nějak blbne mail, a tak jestli budu mít cestu, abych se stavil pro článek, co jste napsali o tý naší akci tady, že ho mám zkontrolovat, aby ho mohli ve čtvrtek otisknout ve městských novinách.“

Blbne mail. Nevěřícně na něj koukám.

„Říkal, že bude u asistentky, ale já se tu nevyznám,“ pokrčí rameny.

„Tak fajn,“ pochopím, že se ho nezbavím, „sekretářka už šla domů, jen najdu klíče a dojdu tam s tebou.“

Jdeme chodbou k sekretářce. Netušil jsem, že ho potkám tak brzy. Naše ruce se pohupují těsně vedle sebe. Stačilo by ji jen trochu natáhnout a dotknout se ho. Sevřu ruku v pěst.

„Tady,“ ukážu na dveře a odemknu.

Na stole leží jen notebook. Sednu si na židli a přemýšlím, kde začít hledat. Doufám, že ten článek skutečně existuje a Sebastián přišel kvůli němu. Sebastián se opře o stůl.

„A co ty? Jsi v pohodě?“ zeptá se mě najednou.

„Jo, jasně. Myslím, že takhle to má být.“

„Tak to jsem rád. Taky myslím,“ odpovídá souhlasně, ale hledí na mě u toho tak, že mu nevěřím ani slovo.

Ohnu se k zásuvkám ve stole. Sebastiánovy štíhlé svalnaté nohy mám jen kousek od svojí hlavy. Podívám se nahoru a spatřím jeho bouli v šortkách. Raději sklopím zrak a rukou prohrábnu poloprázdnou zásuvku. Přestože se dívám dolů, cítím jeho blízkost. Musím otevřít šuplík, do kterého jsem se už díval, protože jsem zapomněl, co vlastně potřebuju najít. Ale žádný pitomý článek v něm není, takže ho zase zavřu.

„Máš to?“ zeptá se mě Sebastián.

„Ne,“ zavrčím na něj.

„Nebude to někde nahoře?“ ptá se mě, jako bych snad věděl něco víc než on.

Podívám se do police nahoře, první je prázdná, ta druhá je přímo nad Sebastiánem. Ten nevypadá, že by chtěl někam uhnout. Stoupnu si na špičky a natáhnu se přes něj celým svým tělem. Vezmu první papír a prohlídnu si ho. Konečně. Ztratím rovnováhu, chytnu Sebastiána za rameno, abych nespadl. Odskočím od něj. On se natáhne ke mně, aby si vzal ten zpropadený papír. Podám mu ho, naše prsty se dotknou. Chytne mě za konečky prstů, chci se mu vysmeknout, ale on mě nepustí. Snažím se kolem něj protáhnout pryč. On mě chytí ještě pevněji a přitiskne ke zdi. Cítím horko jeho těla přes tenké tričko. Nemůžu dýchat. Sebastián uvolní svůj stisk.

„Promiň,“ tiše vydechne.

Chytnu ho za tričko a přitáhnu k sobě. Co to sakra dělám? Políbím ho. Jen krátce, ale on ihned převezme iniciativu. Tiskne se ke mně a divoce mě líbá. Pokouší se mi rozepnout pásek, ale jeho nedočkavým rukám se to nedaří. Odstrčím je a jedním pohybem si pásek povolím. Sebastiánovy prsty rozepnou můj knoflík a ve vteřině má svou ruku v mých boxerkách. Pohladí můj napůl stojící penis. Před očima se mi zatmí, kolena se mi podlamují, naštěstí mě Seb druhou rukou pevně drží.

„Počkej,“ pokouším se ho zastavit.

„Proč?“ promne mi koule.

„Ach,“ vydechnu, „může sem někdo přijít, půjdeme ke mně.“

Zapnu si kalhoty a vyjdu ven na chodbu. Nikdo tam není. Zamknu dveře. Propletu své prsty se Sebastiánovými a vedu ho chodbou ke svému kabinetu.

Odemknu a pustím ho dovnitř, opět zkontroluju chodbu, jestli tam nikdo není. Zamknu za námi. Sebastián si sundává tričko. Dotknu se jeho hrudníku, před očima mi prolétne vzpomínka na den, kdy jsem ho viděl poprvé.

Jeho štíhlé svalnaté tělo ladně se pohybující, pohodil vlasy a usmál se. A teď tu stojí přede mnou a celé jeho tělo je jen moje. Bradavky má vztyčené vzrušením, rozepne si knoflík a kraťasy mu spadnou ke kotníkům. Stojí přede mnou jen v bílých boxerkách, jasně se mu v nich rýsuje péro, u žaludu má mokrý flek. Políbím ho, mé ruce zkoumají jeho božské tělo. Pravačkou mu zajedu do boxerek, hlasitě vydechne a začne mě tlačit dolů. Svými rty ochutnávám jeho hrudník, jemně mu skousnu i bradavku, obkroužím ji jazykem. Sebastián chytne cípy mého trička, stáhne ho ze mě a odhodí pryč. Opře se o stůl, kleknu si, políbím ho na pupík, rukama ho hladím po zádech.

„Ty jsi zmetek,“ zašeptá.

Chytí mě za hlavu a nasměruje mě ke svému rozkroku. Přes látku přejedu po jeho péru jazykem. Sebastián mě rukou tlačí víc a víc na svou chloubu, stáhne si boxerky a trochu uvolní svůj tlak. Začnu si hrát s jeho koulemi, líbám je. Přetáhnu mu předkožku přes žalud. Sykne. Vezme si svoje péro do ruky a druhou mě k němu přitlačí. Vezmu si jeho žalud do pusy, okroužím ho jazykem. Sebastián prudce nabodne mou hlavu na svoje péro a začne si korigovat hloubku i rychlost. Nestíhám dýchat, dávím se. Sebastián hlasitě dává najevo, že se mu to takhle líbí.

Po chvíli zvolní tempo. Podá mi ruku a pomůže mi vstát. Rozepne mi pásek, tentokrát již úspěšně, jedním pohybem mi stáhne kalhoty i boxerky. Skopu je z kotníků. Přistoupím k němu a chci ho políbit, on se ale sehne ke svým kraťasům, sáhne do kapsy a vyndá kondom. Polknu, už je to tak dávno. Radši bych to obráceně.

„Já bych radši…,“ zašeptám.

Chytne mě za boky a otočí mě zády k sobě. Žužlá mi ušní lalůček, rukama hladí moje půlky, zajíždí až ke svěrači a prsty se dobývá dovnitř.

„Jen se uvolni,“ zašeptá.

„Opatrně, prosím.“

Ucítím tlak a… „Au,“ vykřiknu.

Sebastián ho do mě narval snad nadoraz. Ne, už proniká dál. Snažím se ho trochu zpomalit rukou. Na pár sekund mě nechá, abych si na něj zvyknul, a potom začne přirážet. Dře mě na sucho, bolí to, rukama si mě pevně drží. Cítím jeho dech na svém krku, vzdychá mi do ucha. Políbí mě na šíji. Mezi svými prsty promne mou bradavku. Rukou zabloudí níž k mému péru a začne ho pomalu probouzet. Tvrdě mě šuká, přirážím do jeho ruky. Rukama svírám stůl. Cítím, že už budu. Sebastián mi funí za krk. Už to nevydržím. Hlasitě vzdychnu, naposledy přirazím do Sebastiánovy ruky a mrdka se ze mě valí ven. Sevřu se v orgasmické křeči. Sebastián mě přitiskne k sobě a já cítím, jak jeho péro pulsuje. Ještě chvíli zůstane ve mně. Poté vyklouzne, stáhne kondom a odhodí ho do koše. Ze svojí ruky smyje mé sperma a utře si ji do ručníku. Stojím a zírám na něj. Co jsme to sakra právě udělali? Rychle na sebe začnu natahovat oblečení.

„Vypadni,“ zakřičím na něj hystericky.

Sebastián si v klidu natáhne kraťasy, boxerky strčí do kapsy a tričko si hodí přes rameno.

„Promiň,“ zašeptá mi do ucha a políbí mě na lalůček.

Odemkne dveře a odchází, doufám, že navždy z celého mého života. Vztekle kopnu do stolu, až bolestí zaječím.