Zažehnutí - II. Sebastián

Ve druhém dílu se děj přesouvá k druhému z aktérů, Sebastiánovi, a jeho pohledu. Za všechny pochvalné i kriticky konstruktivní komentáře děkuji a velice si jich vážím. 

SEBASTIÁN

„Zlatíčkoo,“ zahlaholím značně ovíněn a obejmu Tomáše.
„Pojď broučku, musíš si sundat botičky,“ zažvatlá na mě a rozvazuje si tkaničky svých bot.
„Botičkyyy,“ směju se, „nemááám botičkyyy.“

Se smíchem se oba dopotácíme ke gauči. Tom ztichne, chci se začít zase smát, ale on na mě civí. Políbím ho.
„Víš, že by tím naše přátelství bylo pošpiněno,“ začne mě poučovat.
Zasměju se.
„Kolikrát už naše přátelství bylo pošpiněno?“
„Hodněkrát, protože jsi nadržený prase.“
„To jsem,“ zahlásím pyšně, „a dneska obzvlášť.“
„Snad sis nevyhlídl nějakou oběť?“
„Oběť? No…, spatřil jsem jednoho pěknýho kunďáčka.“
„Ale, ale.“
„Vždyť ho neznám, blbče.“
„Ale no joo,“ políbí mě.
„Takže tě můžu opíchat?“
„Ty vždycky, Bastíku.“

Políbím ho, snažím se u toho zbavit svých kraťasů. V jeden okamžik se málem převrátím na záda dolů z pohovky, radši použiju obě ruce a úspěšně si rozepnu zip a stáhnu kraťasy. Přitlačím Tomovu hlavu do svého klína. Začne mi ožužlávat ptáka, neustále u toho má nějaký rádoby vtipný průpovídky a záchvaty smíchu, je úplně na sračky. Chytnu jeho hlavu a vyšukávám mu hubu, Tom se začne dusit.
„S tebou je teda dneska zábava.“
Tomáš se mezitím souká z kalhot, vteřinu se potácí na jedné noze a potom spadne na zem. Pomůžu mu vstát, posadím ho na gauč a svleču ho. Natáhnu se pro gel. Položím Toma na záda a prsty mu začnu roztahovat díru. Druhou rukou si ho honím, abych byl vůbec šuku schopen. Navleču si kondom a Tomovy nohy si položím na ramena. Vstoupím do něj a pomalu ho začnu šukat. Konečně se dostaví pocit uspokojení a já si začnu šukání užívat. Buším do něj, cítím, že už se mrdka valí na povrch. Přidám na tempu a pumpuju mrdku do kondomu. Udýchaný vytáhnu péro. Kouknu na Toma, ptáka má povadlýho a jeho výraz není zrovna přítomný. Odnesu vyhodit kondom a přinesu mu deku. Přikreju ho a sám jdu spát. To teda za moc nestálo.

Ráno vyjdu z ložnice, Tomáš ještě spí. Začnu mu vařit kafe, protože ho znám. Zanedlouho vstane a připotácí se do kuchyně.
„Ty vole, mně je blbě.“
„No to se ani nedivim. Nemáš chlastat,“ směju se mu, ale ani mně není nejlíp.
„Dělal jsem moc velký voloviny?“ ptá se mě.
„No… podle toho, co si pamatuješ.“
„Něco málo.“
„Začal jsi tím, že jsi obdivoval pouliční lampy, potom jsi mi chtěl sundat boty…“
„Cože? Ty zase kecáš.“
„No a pak ses ode mě nechal opíchat.“
„Bastiáne, nevymýšlej si píčoviny.“
„Myslíš, že si vymejšlim. Tos musel bejt hodně na sračky. I když je pravda, že jsi ležel jak kus hadru a já tě píchal, ani ses neudělal.“
Tomáš se zamyslí.
„To jako myslíš vážně?“
„Tak ne asi.“
„No to je fakt skvělý. Ty vole, mně je blbě,“ usrkne kafe.
Oloupu si banán a začnu snídat, žaludku se to sice moc nelíbí, ale být hlady tak dopadnu ještě hůř.

„Já půjdu dospat domů,“ oznámí mi Tom a opatrným krokem se vydá ke dveřím.
„Zvládneš to?“
„Jistě, že to zvládnu, za co mě máš.“
„Vždyť víš, jak jsem to myslel.“
„No jo.“
„Tak mi napiš, až dorazíš domů, ju,“ políbím ho na tvář.
„Jasně jasně.“

Není mi dobře, ale co se dá dělat, vezmu vodítko a Vojta vyletí ven. Zvládnu mu půl hodiny házet míček, ale potom už mě zmáhá únava. Dojdu domů, nakrmím Vojtu a fláknu sebou zpátky do postele.

Vzbudím se až večer. Zapnu kompa a kouknu, co se děje. Potom zkontroluju, co je v ledničce, něco málo si vezmu a sním si večeři. Pípne mi smska. Tomáš se vzbudil a uráčil se mi napsat. Už je mi vcelku fajn, takže se vydám na procházku se psem.

Domů přijdu hezky vyvětraný z čerstvého vzduchu. Vysprchuju se, zalezu si do postele a Vojta se schoulí vedle mě a hned usne. Já se převaluju z boku na bok, spal jsem celý den a teď nemůžu zabrat. Navíc pořád musím myslet na toho kluka, kterýho jsem zahlídl včera. Stál mezi lidma s pitím v ruce a zíral směrem ke mně. Představuju si ho bez trička a potom bez kalhot. Rukou sjedu do svých trenek a promnu si ptáka. Začne se probouzet a já už ve svých myšlenkách toho kluka svlíkám a laskám… a šukám. Stříkám na svoje břicho, hlasitě vydechuju. Vymáčknu poslední kapičky mrdky. Mám zadělaný celý břicho. Prstem si kreslím po břiše kruhy, když se trochu uklidním, natáhnu se pro ručník a utřu se. Poté se převalím na druhý bok a spokojeně usnu.