Zažehnutí - X. Sebastián

SEBASTIÁN

Podívám se na hodinky. Padesát tři minut. Bývalo to i lepší, pořád jsem se dostával do formy po zimě.
„Ahoj,“ ozve se za mnou.
Otočím se.
„Ahoj,“ vykoktám ze sebe.
Zírá na mě, doslova mě probodává pohledem. Čůrky potu mi stékají po zádech, nohy se mi podlamují, potřebuju se vychodit a napít, místo toho stojím a opětuju jeho pohled.
„Byl jsi běhat?“ zeptá se mě.
„Jo, a teď mi začínají dřevnatět nohy, měl bych jít,“ oznámím mu a vykročím pryč.
„A co jinak?“ vyrazí hned za mnou.
„Jinak? Nevím, všechno při starým.“
Daniel jde vedle mě a povídá si se mnou, jako kdybychom byli staří známí. Jenže já vím, jak to dopadlo minule, jeho hysterický jekot, ať okamžitě vypadnu. Jasně, já bych to taky ukončil, Terezu jsem měl rád a nechtěl jsem jí tohle dělat, ale mohli jsme to vyřešit nějak v klidu, prostě malej úlet a v klidu jít dál, ale ne to, co on předvedl.
Došli jsme až ke mně před dům.
„Můžu na chvíli zajít?“ zeptá se mě s úsměvem.
Otevřu dveře a kývnu. Daniel jde po schodech přede mnou, sleduju jeho postavu. Jako bych si před chvílí něco neříkal. A co s tím? Tak se to stane znovu. Nikdo se nic nedozví, jen ukojíme svá těla.
„Do druhýho patra,“ definitivně se rozhodnu.
Pustím Daniela do bytu.
„Sedni si někam,“ ukážu na židli.
Dan si sedne a začne se škrabat na krku. Jestli je nervózní, tak proč sem vůbec lezl? Otřu si zpocené čelo.
„Heleď, já si musím dát nejdřív sprchu, tak jestli chvíli počkáš...“
„Jo, jasně,“ pokrčí rameny.

Zapadnu do koupelny. Sakra, klidně bych se s ním vyspal, ale ta představa, že to dopadne jako minule. Pustím na sebe chladnou vodu, potřebuju se trochu uklidnit a můžu jen doufat, že Dan mezitím odejde a mé dilema se vyřeší samo.
Ještě si trochu vysuším a vlasy a už není nic, čím bych se mohl v koupelně zdržet. S napětím otevřu dveře. Sedí na stejném místě jako před patnácti minutami. Když uslyší cvaknutí dveří, otočí hlavou směrem ke mně. Nejistě se usměje.
„Dáš si něco? Teda moc toho tu nemám.“
„Ne, ani ne. Nebo možná vodu..., jo, stačí voda.“
Zdá se mi to, nebo je ten kluk nervní? Projdu polonahý těsně kolem něj.
„Vodu, jasně.“
Položím ji na stolek.
„Ještě něco?“ zeptám se ho.
Neví kudy kam. Co čekal? Že si s ním budu nejdřív hezky povídat, abych mu to ulehčil. Aby snad neměl tak černé svědomí. Radši se napije, aby všechno zamaskoval.
Nakloním se až k němu a zašeptám: „Tak jaká jsou tvá přání?“
Moje rty vydechují milimetry od jeho ucha. Odpověď ani nečekám.
„Přišel jsi sem, protože to chceš? Chceš opíchat? Tak mi to řekni.“
Vezmu jeho lalůček do pusy a kousnu do něj. Rukou přejedu po jeho hrudi.
„Dostrkám tě k posteli, strhnu z tebe všechno oblečení a potom tě rychle a tvrdě zezadu opíchám, přesně tak, jak si to přeješ, až budeš hezky skučet slastí.“
Daniel se za celou dobu ani nepohne, vezmu ho za paži a naznačím, aby vstal. Potom ho možná trochu hrubě strčím směrem k posteli. Cítím, jak mi tvrdne, přestávám myslet hlavou.
Přistoupím k Danovi zezadu a snažím se rozepnout pásek u jeho kalhot. Daniel se konečně probere a začne trochu spolupracovat. Když si rozepne pásek, stáhnu mu kalhoty i s boxerkami ke kotníkům. Zatímco se je snaží skopat dolů, já si všímám, že moje řeči nezůstaly bez odezvy. Jemně mu přetáhnu předkožku přes žalud, on jen tiše zavzdychá. Ručník omotaný kolem mého pasu odhodím někam za sebe, strčím do Daniela a ten si klekne na kraj postele na všechny čtyři. Z nočního stolku vyndám gel a kondom, Dan si mezitím sundává tričko..., jako by to bylo důležité.
Rovnou se začnu dobývat dovnitř. Daniel zaskučí a rukou se mě snaží zpomalit. Je mi to jedno. Dostanu se do něj až po kořen a začnu ho hezky rychle píchat. Dan u toho skučí těžko říct, jestli slastí, nebo ne. Já cítím, že dlouho nevydržím. Snažím se tu chvíli prodloužit, co nejdéle. Ještě párkrát přirazím a už stříkám. Vezmu si Danova ptáka do ruky, je nalitý k prasknutí..., překvapivě. Jakmile ho začnu honit, ihned se udělá a za hlasitého vzdychání padne na postel. Lehnu si k němu a přitisknu se k jeho nahému tělu. Líbám jeho zátylek, hladím ho po hrudníku. Nosem dráždím jeho ucho. Pořád mi stojí, pomaličku do něj začnu vznikat. Otočí se ke mně, políbím ho. Naše jazyky se splétají do sebe. Jemně přirážím a cítím chvění po celém těle. Jako by to dráždění trvalo věčně. Mé ruce bloumají po jeho těle. Vždy, když se přiblížím k vrcholu, ještě více zpomalím. Ale nejde to donekonečna. Zrychlím přírazy a dráždím u toho Danielův penis. Naše těla se propnou ve společném orgasmu.

„Nemáš něco na utření?“ zeptá se mě Dan a mně se uleví, protože jsem se po sexu obával něčeho jiného.
„Můžeš se vysprchovat, jestli chceš,“ odpovím, když vidím jeho ulepený hrudník a břicho.
„Jdeš se mnou?“ šeptne.
Tak teď už vůbec nechápu, co se děje.
Kývnu.
Daniel pochoduje přede mnou do koupelny. Sleduju jeho nahý zadek. Vstoupí do sprchy jako by tu byl doma a ptá se mě: „Jdeš za mnou?“
Připojím se k němu. Daniel na nás pustí proud vody. Teplá voda. Jak dlouho už jsem se s nikým nesprchoval? Dlouho. Ani si nevzpomínám. Teď na mě dopadají nezvykle horké kapky vody a k žáru v mém těle ještě přispívá, že se Daniel přitiskl svým nahým tělem ke mně. Rukama mi přejíždí po zádech, lehce konečky prstů.
„Nechtěl jsi se náhodou sprchovat?“ zeptám se ho, „podívej, co se mi kvůli tobě zase staví,“ dodám.
Dan se začne smát.
„To není sranda, to je vážná věc,“ snažím se nerozesmát.
„Ale prosím tě.“
Políbí mě.
„Ale já to myslel vážně.“
„Aha, tak jo no. Půjčíš mi nějakej sprcháč?“
Natáhnu se pro lahvičku a podám mu jí. Otevře sprcháč, přivoní k němu a vypadá u toho, jako by přemýšlel, jestli ho nechci otrávit. Ale nezbyde mu nic jiného než na sebe napatlat podivně vypadající, zato skvěle vonící zelenou tekutinu.
Daniel se osuší a vyleze z koupelny. Potřebuju se ještě vymočit. Když vejdu do pokoje, Dan leží nahý rozvalený na posteli. Netuším, co se mezi námi teď bude dít. Mám úplně sucho v puse. Dojdu si pro vodu, když v tom si na něco vzpomenu.
„Dáš si dort?“ zeptám se ho.
„Ty máš dort? Já myslel, že takový věci nejíš.“
„Moc často ne, ale tenhle je z datlí a tak,“ vysvětlím mu.
„Aha. Dám si rád.“
Stojím v pokoji s talířkem a lžičkami v ruce. Dívám se na něj. Pořád tam, leží nahý. Je krásný. Začne se mi smát.
„Proč se jako směješ?“
„Vypadáš vtipně. Takovej nahej kuchař, víš?“
„Aha. Ty vypadáš krásně, jak tam tak ležíš.“
Ušklíbne se.
Sednu si na postel a podám mu lžičku. Jez rychle, než se přiřítí hladovej krk,“ upozorním ho.
„Páni, je to dobrý,“ pochválí můj výtvor, když dojí poslední kousíček.
„Děkuju, taky to dalo práce.“
„Tak to si asi šikulka,“ nakloní se ke mně s úsměvem a políbí mě.
Zasměju se, protože v hlavě mám samozřejmě úplně něco jinýho. Ale ne.
„Musím ven s Vojtou.“
„S kým?“
„S ním,“ ukážu na Vojtu.
„Aha. No tak jdem, ne?“
Oblečeme se. Vojta si vezme míček a jdeme ven. Všimnu si, že Dan si u mě nechal mikinu. On se chce ještě vrátit zpátky? Přestávám to chápat. Zajímalo by mě, co se tak najednou stalo. Kdo ví...