• KinkyGay
Styltvrďárna
Datum publikace17. 11. 2026
Počet zobrazení54×
Hodnocení4.00
Počet komentářů1

Adam po svém nočním dobrodružství uspokojil jednoho z Pánů. Ale ke svobodě vede ještě dlouhá cesta.

Další den byl pro mě dlouhý. Už nutně jsem se potřeboval udělat, ale pořád jsem tam dole cítil jen tu zatracenou klec. Mému stavu moc nepomáhalo okolí, jelikož snad všichni kluci v naší třídě poslední dobou začali nosit strašně hot tenisky a vysoké bílé ponožky. Nejradši bych celý den trávil u nich a posloužil jejich majitelům. I když jsem se snažil si jich nevšímat, pokaždé jsem na ně zíral a péro mi pulzovalo. Dost za to ale mohla moje nadrženost, jsem si říkal. Cítil jsem se hrozně trapně pokaždé, když jsem šel na záchod a musel jsem do kabinky. Občas se některý kluk podíval, kdo to tam leze, protože kabinky byly u nás ve škole dost zaprasené. Říkal jsem si, že je snad musejí používat jenom kluci s klecí, ale nikdy jsem tam nikoho nepotkal. 

V podvečer jsem se oblékl do svého outfitu a vyrazil do parku. Minule se mi celkem zadařilo, byť náhodou. Doufal jsem, že dnes ulovím druhého. Když jsem dorazil do parku, bylo v něm zase poměrně rušno. Obcházel jsem okolo, ale neviděl jsem žádné opětované pohledy.

Procházení parkem mě unavilo, tak jsem za chvíli zamířil k oblasti s lavičkami. Na jedné z nich někdo seděl, jinak byly prázdné. Když jsem se blížil, všiml jsem si, že je to kluk v maskáčích, blůze a v kanadách. ‚Nebyl to ten další kluk za hry?’ přemýšlel jsem. Kdo jiný by se tu producíroval takhle vymóděný. Nevím proč, ale zajímalo mě to, tak jsem si sedl opodál. Zaregistroval mě a několikrát se podíval mým směrem. 

„Pěknej ohoz, jsi voják?“ vyjelo ze mě rádoby ležérně, až mě to samotného překvapilo.

„Co? Ne… Nejsem, jen… Jen… občas…,“ zjevně jsem ho zaskočil a nevěděl, co říct.

„Já taky takhle normálně nechodím, je to pro mě taková ‚hra’,“ zkusil jsem mu pomoct. Bylo chvíli ticho, zjevně začínal tušit.

„Neznáme se náhodou? Že bychom měli na mysli podobnou hru?“

„Jojo, vypadá to tak. Kolik už jsi jich našel? Já mám zatím jednoho.“

„Hezky! Já zatím žádného,“ odpověděl smutně.

Chvíli jsme ještě kecali, bylo to celkem fajn. Konečně jsem zase měl s kým probrat hot věci. Na Martina jsem pro samou nadrženost ani nepomyslel. Jakpak jemu se asi daří lovení pánů? Třeba už je venku, pomyslel jsem si.

Po chvíli odešel a já jsem koukal do mobilu, kudy to bude nejkratší domů se zastávkou na jídlo. Park se totiž vylidnil a už to dneska vzdávám. Uslyšel jsem nějaké kroky a kdosi si přisedl na druhý konec lavičky. Neviděl jsem ho pořádně, protože lampa byla až opodál. 

„Jak to jde?“ zeptal se. Podle hlasu zněl celkem mile.

„Docela dobře, akorát se chystám domů,“ odpověděl jsem neutrálně, protože jsem neměl náladu na další seznamování.

„To je škoda, myslel jsem, že bys mi mohl pomoct,“ řekl zklamaně. „Jde o jednu takovou hru,“ dodal tajemně a ve mně hrklo. Otočil jsem se na něj. „No neboj, je to ta hra, která myslíš, že to je. Dobře jsme si vás všechny prohlédli, abychom vás poznali. A já si řekl, že ti to usnadním a oslovím tě sám,“ navázal.

„Máte výhodu,“ snažil jsem se být vtipný. „Tak o co jde?“ byl jsem dost zvědavý, co ode mě bude chtít.

„Je to jednoduché. Vypůjčil bych si tě na večer na hraní a odměnou za to budeš mít další splněný úkol. Kolik jich už máš?“ zeptal se mě.

„Zatím jeden,“ odpověděl jsem smutně.

„No vidíš, tak po tomhle už budeš mít jen kousek ke svobodě,“ pronesl provokativně a mně tam dole při tom zacukalo. Ví, jak na mě. Už mi to bylo jedno, ať jde o cokoli, hlavně, ať už jsem venku.

„Jdu do toho,“ řekl jsem do ticha až překvapivě rozhodným tónem.

„Skvělé!“ zaradoval se. „Kousek dál mám auto, tak pojď. Odvezu si tě domů a uděláme si fajn večer,“ řekl a zvedl se k odchodu.

Šel jsem za ním, koukal jsem do země a hlavou se mi honily myšlenky. O co asi půjde? Třeba si i užiju.

Za chvilku jsme došli k autu, on otevřel kufr a otočil se ke mně. 

„Trochu si tě připravím na cestu. Možná se ti to bude i líbit,“ zazubil se. „A jestli ne, máš smůlu,“ dodal provokativně a dal mi šátek přes oči. Stál jsem bez hnutí, on ho vzadu zavázal a já byl ve tmě. Slyšel jsem jen cinkání, načež mi vzal ruku a ucítil jsem něco kovového. Pouta zaklapla napřed na jednu ruku, pak i druhou. Byla to zjevně kloubová pouta, protože jsem s rukama nemohl moc hýbat. 

„Netlačí?“ zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou, že v pohodě. „Super. Stejně jsi mi toho moc neřekl, tak to tak i zůstane.“

Při těch slovech jsem uslyšel pásku, jak ji odmotal a omotal mi ji několikrát kolem pusy a okolo hlavy. Nakonec ji odtrhl. „Tak a je to.“ Pak mě dovedl ke dveřím, posadil dovnitř a zapnul mi pás. Čekal jsem, že pojedu v kufru, takže to bylo pozitivní překvapení. Prohrábl mi rozkrok, kde ucítil pěknou bouli. Kdyby zajel pod kalhoty, ucítil by i to mokro, které se mi tam udělalo, jak mě znehybnil. „Tady se to někomu líbí. A to jsme ještě ani nezačali,“ uslyšel jsem, než zabouchl dveře.

Jeli jsme chvilku, on celou cestu mlčel. Snažil jsem se sledovat podle zvuků, kde asi jsme, ale jeli jsme směrem, kde to moc neznám. Nakonec jsme zastavili, vyvedl mě z auta a šli jsme někam po schodech dolů. Uslyšel jsem zaklapnutí dveří a nato mi sundal pouta.

„A jsme tady. Trochu si tě převléknu a dovybavím, ať ti to sluší,“ pokračoval a přitom se asi hrabal ve skříni. „To by mohlo být dobré,“ dodal, sundal mi šátek z očí a odmotal pásku z pusy. 

Byli jsme v nějakém suterénu. Zarazilo mě, jak je sexy. Mohlo mu být tak jako mně, delší vlasy, kaštanové oči, vypracovaná postava a upnuté tričko. Nejradši bych si klekl a postaral se mu o něj hned tady a teď. Ale nechtěl jsem být neposlušný.

„Svlékni se, svoje oblečení nech tady a vezmi si na sebe tohle,“ přikázal a ukázal na hromádku věcí na židli. 

Svlékl jsem se podle rozkazu a zkoumal, co mi připravil. U toho mi začal okamžitě tvrdnout. Začal jsem bílýma kompresníma kraťasama. Hned jak jsem si je navlékl, mohl se mi zbláznit. A jak se vzpíral proti kleci a látce, o to víc ho to dráždilo. Pak jsem si vzal černé přiléhavé tílko. Vypadalo to jako část singletu, jako nosí někteří sportovci. Celkem trefné, pomyslel jsem si. Na závěr sportovní bílé štulpny s černými pruhy a kotníčkové Jordany. Všiml jsem si, že obě štulpny měly na sobě nápis „USE ME“. Taky celkem trefné.

„Wau, dobře jsem ti to vybral,“ uslyšel jsem zpovzdálí, jak se ke mně přibližoval a s chutí si mě prohlížel. „Tobě se to taky, koukám, líbí,“ dodal a prohmatal mi rozkrok. Už jsem tam měl mokro a on to poznal a ušklíbl se. „Ale ale ale,“ dodal a přiblížil se ke mně. Byl ode mě pár centimetrů. Byl neskutečně sexy a já se na něj chtěl vrhnout a začít ho líbat. Ale udržel jsem se a stál jsem tam. Nakonec se po mně dychtivě vrhnul on, líbal božsky. Jednu ruku měl na mém krku, druhou mi mnul rozkrok. U toho mě zatlačil dozadu, až jsem byl zády na zdi. Přimáčkl se na mě a já ucítil jeho kládu u mojí zduřelé klece. Mnul mi s ním o ni, až mě to přivádělo k šílenosti.

„Pak bude času dost,“ přestal najednou, odtrhl se a poplácal mě po koulích. Zaskučel jsem, částečně bolestí a částečně frustrací. Hrozně jsem ho chtěl. ‚Tohle bude super večer,‘ pomyslel jsem si. Ale netušil jsem, co všechno mě čeká.

Vrátil se a s sebou nesl několik věcí.

„Začneme tímhle,“ při těch slovech mi ukázal ramínko, na němž byla černá svěrací kazajka z pevné kůže. Ještě jsem takovou neviděl. Nic jsem neříkal a on mi ji začal nandávat. Ruce do rukávů a vzadu mi zapnul zip až nahoru. Už při tom se příjemně sepnula a mně bylo jasné, že z toho se opravdu bez pomoci nedostanu. Na zádech mi zapnul několik řemenů, takže v těle mi krásně seděla. Byla to velikost přesně pro mě. Pak mi vzal ruce, dal okolo těla a vzadu začal přitahovat řemen. Jak ho utahoval, cítil jsem, jak mi to stahuje ruce k tělu a já se objímám. Bylo to kouzelné. Když skončil, opravdu jsem s rukama nemohl pohnout téměř vůbec. Obešel mě a zapnul mi řemeny zepředu, takže jsem obě ruce měl upevněné a nemohl jsem s nimi hýbat nahoru a dolů. Zkusil jsem, co mi to dovolí. Pohyb byl opravdu omezený a dělalo to krásný zvuk, jak se kůže třela o kůži.

„Předkloň se,“ nakázal a stáhnul mi kraťasy. Uposlechl jsem a ucítil lubrikant. Chvíli mi objížděl díru, až jsem začal vzdychat. „No no,“ řekl výhružně. Pak mi tam postupně nacpal nějaký plug nebo kolík. Velikostně byl trochu větší, ale nakonec tam zajel. Zkontroloval, že tam sedí dobře, a natáhl mi zpátky kraťasy. Jak byly těsné, krásně držely kolík na svém místě. A ještě tomu přidaly popruhy od kazajky, které mi protáhl mezi nohama a zapnul vzadu. Na závěr zapnul masivní kožený obojek, který byl jako vrchní konec kazajky. Zapnul mi to tak akorát pevně a na konci zajistil zámečkem. „Taková třešnička na dortu,“ zasmál se. „Ne, že by to dělalo nějaký rozdíl,“ a poplácal mě po ramenou. Instinktivně jsem se vzepřel rukama, ale opravdu jsem toho moc nezmohl. 

Pak přinesl další věc a já myslel, že se na místě udělám. Černý kožený náhubek (muzzle) s několika popruhy okolo hlavy. Vepředu měl i integrované dildo. To mi krásně zajelo do pusy, přední panel se mi přitiskl na obličej a polstrování mi pohladilo tvář. Postupně utahoval popruhy, nakonec jsem mohl vydávat jen nesrozumitelné huhlání. Každou přezku zajistil malým visacím zámečkem. Stačilo pět cvaknutí a nikdo by mě z toho bez klíčků nedostal.

„Takhle se mi líbíš,“ pronesl a odtáhl mě kousek vedle. Bylo tam zrcadlo a já se v něm uviděl. Respektive jsem viděl spoustu kůže, bezmocného kluka, spolehlivě umlčeného, kterému se dole rýsuje neskutečná boule s mokrým flekem uprostřed. Kontura klece byla jasně patrná.

„Líbí se ti být takhle bezmocný, to já poznám,“ provokoval, objímal mě rukama zezadu a dal mi pusu na krk. „Nemusíš nic říkat, tam dole to mluví za všechno,“ dodal a promnul mi rozkrok. Bylo tam tak mokro, že měl mokré prsty. Strčil si je do pusy a smyslně olízl…

„Věc se má takhle,“ spustil najednou věcně a otočil si mě čelem k sobě. „Pozval jsem na večer pár kamarádů. A ty nám budeš dělat zábavu. Všichni jsme dost kinky, takže by se ti to mohlo i líbit.“ Při těch slovech jsem začal být nervózní. Do čeho jsem se to dostal? „Budeš taková hračka pro všechny.“ To už jsem se začal zmítat a naštvaně huhlat do roubíku. „Neboj, budu pořád u toho. Dohlédnu na to, ať je to všechno bezpečné, že se ti nic nestane,“ dodal, zatímco mi chytil mi hlavu oběma rukama a koukal se mi do očí. Uklidnilo mě to. Ale ne, že bych s tím teď i tak něco zmohl. Byl jsem úplně bezmocný a nemohl jsem mluvit. Ale i tak se mi to líbilo. ‚Bože, jsem fakt zvrácený,‘ pomyslel jsem si. ‚Ale je to super.‘ 

„Tak pojď, připravím si tě, než ostatní přijdou,“ uslyšel jsem uprostřed myšlenek. Vzal mě za kroužek na obojku a já ho poslušně následoval. Odtáhl mě do vedlejší místnosti, pak po schodech nahoru. Ocitli jsme se v prostorném obývacím pokoji. Vévodila mu sedačka, velká televize a knihovna. Odvedl mě do rohu a já brzy pochopil, proč zrovna tam. Nejprve vzal odkudsi krátký řetěz a připevnil mi ho seshora k muzzlu. Vyšel úplně akorát k masivnímu oku ve stropě. Opět cvakl zámeček a já byl zase o něco bezmocnější. Tentokrát jsem se mohl hýbat asi tak o půl metru každým směrem, víc řetěz nedovoloval.

Můj věznitel si stoupl opodál a prohlížel si mě, jak zkouším svoje možnosti.

„Ještě je to dost volné,“ rozhodl a vrátil se s klubkem provazů a řemenů. Provlékl provaz očkem na boku kazajky a pak nějakým ukrytým očkem ve zdi. Totéž pak následovalo i na druhé straně. Když začal oba provazy utahovat, bylo mi jasné, kam to směřuje. Když je utáhl, byl jsem vycentrovaný přímo pod okem ve stropě, provazy mě držely na místě, každý táhl opačným směrem. Celé tělo jsem měl fixované. To mu ale nestačilo. Protože jsem zřejmě pořád mohl příliš hýbat rukama, obepnul mi tělo řemenem a pevně utáhl. Fungovalo to, teď jsem nemohl dát ruce od těla ani o těch pár centimetrů jako předtím.

„To už je lepší,“ prohlížel si svoje dílo. Na závěr přinesl rozporku na nohy a upevnil mi kožené řemeny na nohy. Musel jsem teď stát rozkročený. Ne nějak nepříjemně, ale zároveň tak, aby můj rozkrok byl dostupný a já s tím neudělal vůbec nic. To si hned musel otestovat a všechno splnilo svůj účel – nemohl jsem mu utéct, a když mi zmáčkl koule, nemohl jsem dát nohy k sobě, abych mu v tom zabránil, a zároveň roubík spolehlivě utlumil všechny zvuky.

„Pšš, neboj,“ uklidnil mě. „To já jen tak zkouším.“

Dech se mi uklidnil, polstrování muzzlu objímalo můj obličej, až jsem musel dýchat nosem. Stál jsem tam tak v místnosti ukotvený na místě, objímal sám sebe a čekal, co se mnou kdo udělá. 

„Za chvilku dorazí ostatní, tak to dokončíme,“ uslyšel jsem. Nato jsem opět dostal šátek přes oči, takže jsem už ani neviděl. „Všechno v pohodě?“ uslyšel jsem u ucha a zakýval.

„Super,“ odpověděl a v krátkosti mi vysvětlil, co mám dělat, kdybych potřeboval ven. Ulevilo se mi, že je i tak rozumný a máme nějaký safeword. Doufal jsem, že ho nepoužiju. A taky, že by si toho všiml a opravdu to utnul. 

Když se mi tohle honilo hlavou, vylistoval jsem si v hlavě, jak moc bezmocný jsem a že jsem opravdu závislý na něm. U toho mi zase ukápl další precum z péra. Poslední doplněk byla těžká sluchátka na uši. Jakmile mi je nasadil a ona přilehla k hlavě, neslyšel jsem absolutně nic. Najednou jsem byl sám, jen se svými myšlenkami a zamčeným pérem. Poklepal mi na hlavu a já odkýval podle dohody, že je všechno v pořádku. Pak už jsem nic necítil ani neslyšel.

Nevím, jestli odešel, nebo byl v místnosti a jen si mě nevšímal. Byl jsem jen já, sám. Nevím, kolik času uběhlo, honily se mi hlavou různé myšlenky. Po chvíli jsem ucítil něčí ruce, jak mi přejíždějí po těle. Bylo to tak náhlé, až jsem sebou škubl. Zkoumaly mě, začaly u krku, pak sjely na hruď a ruce. I přes tlustou kůži kazajky jsem cítil každý jejich pohyb. Netušil jsem, komu patří, ani jestli je ten člověk sám, nebo je okolo mě deset lidí a koukají na mě. Ruce něco odeply a najednou jsem je cítil na bradavkách pod kazajkou. Zřejmě měla kazajka v oblasti bradavek odepínatelný kus, protože teď mi ty jemné prsty trochu odhrnuly tílko a začali mi masírovat a mnout bradavky, každá ruka jedno. Normálně tam nejsem moc citlivý, ale v téhle situace to pro mě bylo božské, byl jsem napnutý jak struna a péro mi muselo tvořit úplnou horu. Ruce střídavě kroužily okolo bradavek, pak je zmáčkly a cvrnkaly si s nimi. Začal jsem nekontrolovatelně sténat blahem (no, spíš nadržeností). Bylo mi už jedno, kolik lidí na mě kouká a baví se, já měl svůj mini vesmír, kde v ten moment existovaly jen ty ruce, moje super citlivé bradavky a péro, které se mačkalo v kleci a z něhož tekly proudy precumu. Jediný můj cíl bylo užít si každý pohyb na mém těle a moje jediné přání bylo, aby ten někdo nepřestal. A on díky bohu nepřestával. Zřejmě se mu líbila moje odezva, protože pokračoval, měnil pohyb a zkoumal, jak nejlépe na mě.

Po chvíli už ho to ale zřejmě přestalo bavit, protože si našel lepší zábavu. Ruce sjely dolů a začaly mnout přes kraťasy moje zamčené péro. Na to jsem reagoval ještě větším sténáním. Jestli to do té doby byl příval pocitu štěstí, tak teď přišla tsunami – konečně se někdo zajímal o to místo, konečně ta citlivá oblast dostala pozornost, kterou si zaslouží. Zároveň tu ale pořád byla tvrdá připomínka reality – zamčená klec, která moji chloubu dost omezovala.

Do toho mnou projela další vlna tepla. Tentokrát z druhé strany. Začalo ve mně něco brnět – úplně jsem zapomněl na ten kolík, co mi předtím strčil do díry. Zřejmě byl na dálkové ovládání a teď ho zapnuli. Bylo to prostě úžasné – po delší době v kleci se nějak samy od sebe aktivují jiné oblasti na těle a začnou být hrozně citlivé. A tohle byla samozřejmě jedna z nich, takže jsem i zapomněl na ruce na mém péru a chvíli jsem byl jako smyslů zbavený, jen jsem zavřel oči, sténal do rytmu a snažil si vychutnat každý moment.

Zanedlouho už jsem se smysly vrátil trochu do reality. V zadku mi kolík pořád vibroval, ale ruce mi z péra zmizely. Ale i takováhle dávka stimulace stačila k tomu, aby mi péro pulzovalo a snažilo se v kleci postavit. Nevím, jak dlouhá doba uplynula, protože jsem byl v sedmém nebi. Režimy brnění se měnily, takže to nikdy nezevšednilo. Najednou jsem ucítil něco u nosu. Začalo se mi najednou dýchat hůře a vzduch se změnil. Něco mi přitlačili na nos, následně jsem ucítil něco okolo hlavy a vzadu to zajistili. Hned mi došlo, že čuchám něčí ponožky. Byly už nošené, takže byly krásně cítit. Zároveň ale ne nijak extrémně, takový ideál. Ale i kdyby ne, stejně bych s tím moc nezmohl, protože jsem musel dýchat nosem a ten jsem měl zabalený v něčích ponožkách. Tohle mi samozřejmě opět zesílilo tlaky v péru. Abych to udělal ještě horší, představoval jsem si, jak tam stojím uprostřed místnosti přišpendlený na místě, péro mi trčí s mokrým flekem na kraťasech, musím čuchat něčí zpocené ponožky a ostatní si ve stejné místnosti můžou užívat pohodový večer. Jak dlouho takhle budu, jsem ale netušil.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (2 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (3 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (2 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (2 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (3 hlasů)

Komentáře  

0 #1 Kluci z parku 11 — alert38 2026-11-17 18:41
Tak jsme si přečetli pokračování č.11. za pouhých necelých dvou let od č. 10

Jak dlouho budeme čekat na pokračování v trýzněný Adama ponožkou?
Že by jen do konce roku 2027.

Milý autore, prosím, pokud to půjde, zkrat čekací dobu.
Citovat