zmetek: Pořád mě baví hledat náměty, které tu ještě nebyly

V poslední době jsi jednou z nejvýraznějších osobností tohoto serveru, a tak by nebylo od věci dozvědět se i pár vět od tebe, pokud tedy budeš v odpovědích svolný.

Začněme příznačně s tvými začátky. Tvůj záměr nebyl být autorem, ale pouze čtenářem, nepletu se? Jak dlouho už Ostrov navštěvuješ a čím tě tak uchvátil?

Nikdy jsem netušil, že budu schopen něčeho tvůrčího, vždycky jsem si připadal jako konzument. Jak dlouho navštěvuju Ostrov? To jde poznat podle komentů, já mám někdy pocit, že mám potřebu říct něco snad ke všemu. Omlouvám se za to, je to silnější než já. A zaujali mě hlavně někteří autoři – hned od začátku Saavik. Člověčenstvím. Nevím, jak to říct jinak. Dlouho mi trvalo, než jsem našel cestu k Hráškovi – nějak mi nedocházelo, že někdo i přes drsnější praktiky může být velký romantik. Dušan Bartoň a jeho Vzpomínky jsou tak přirozené, že mám pocit, jako když mi to vypráví brácha, kterého jsem nikdy neměl. Kuscheltyp, který dokáže psát tak, že je to zajímavé i v situaci, kdy se děj nijak neposouvá. A mimochodem – budu mít v povídkách hrubky, když se zeptám, co je s „Vůní svobody"? (Ano. Budeš. :D) Tam jsem měl chvilkami pocit, že jsem zapomněl dýchat. A ještě musím přiznat, že čtu rád komenty k povídkám – třeba se vždycky těším na bezprostřední Ficklipovy výkřiky.

Jak probíhaly tvé autorské začátky? Přemlouval ses dlouho, abys sám něco napsal? A tvořil jsi i dříve, než jsi začal psát zde, na Ostrovní povídky?

Napadlo mě to až tehdy, když jsem se nemohl dočkat pokračování mých oblíbenců – třeba Kuscheltypa. Ten dokáže napínat hodně. Tak jsem to zkusil sám a nějak to zafungovalo. Vezměte to jako vzor – můžete i vy, třebaže si myslíte, že na to nemáte, někde to tam bude…

Tvoje tvorba se od začátku neuvěřitelně posunula. Jak lexikálně, tak stylisticky, a dokonce i tvoje interpunkce se zklidnila. :D (pozn. redaktora: Jaachim je zmetkův „vrchní korektor") Zdá se, že máš psaní v krvi. Nebo jsi dost odkoukal od ostatních? :)

Zkouším někdy měnit styl, docela mě to baví. Je to takové hraní se slovy – co ještě dokážu, co ne. Teď se dlouho trápím s jednou povídkou, dvakrát jsem si od ní odskočil „mimo", abych si odpočinul a srovnal myšlenky, námět se mi líbí, uvidím, zda to vyjde.  Jinak nevím…, asi když někdo rád čte, tak se rozšiřuje slovní zásoba a já rád četl od těch asi pěti let, kdy jsem se to naučil. Smáli se mi, že před spaním musím přečíst alespoň pytlík od mouky.

Co ti pomáhá při psaní? Z tvých námětů je možné usoudit, že jsi studnice plná všelimožných témat, jak nalézáš nápady?

Nevím, nějak chodí samy. Někoho uvidím a napadne mě pro něj příběh. Třeba. Teď jsem ale vyprávěl, vyprávěl, bavilo mě to a na páté stránce jsem zjistil, že příběh se mi najednou ztratil :-) Takže smazat a znova. Jinak hodně pomáhá, že jsem naslouchač. Tím myslím, že ve společnosti se snažím nějak zabavit ty, kterých se nikdo jiný nevšímá, protože mi je jich líto. Obvykle to dopadne tak, že mi něco vyprávějí a já poslouchám. A obvykle i fixuju. Nějak prostě to všechno do sebe natahuju jak houba. I to, co většině přijde jako nezajímavé. Když při dalším setkání dám najevo, že si něco z vyprávění pamatuju, tak tím obvykle dotyčnému udělám radost a já mám radost, že jsem udělal radost.

Promítáš nějak sebe do svých povídek?

Jsem částečně v jedné. Tedy konkrétně ve Frodovi. Jen ten pes byl jiný a skončilo to blbě. Ve skutečnosti jsem mu dělal vrbu při jeho problémech s holkama. A já, blbec, jsem skutečně jezdil „na kontrolu chalupy", jen abych ho viděl. Pak mi došlo, že to nemá řešení, odjel jsem z chalupy a už se tam nikdy nevrátil. A během následujícího čtvrtroku jsem se pokusil o sebevraždu, protože jsem prostě nevěděl co dál. Rodičům jsem pak slíbil, že tohle už nikdy neprovedu, a jsem jim vděčný, že mi to nikdy ani náznakem nepřipomněli. Takže tou povídkou jsem si trochu uhlazoval vzpomínky. Do ostatních se nepromítám.

Přejděme nyní k tobě s trochu očekávanou otázkou: Kdo je to zmetek? Prozraď čtenářům na sebe něco. (Třeba i trošku pikantního. :D)  Jaké jsou tvé preference, co se týče povídek? Jsi klasik, romantik, nebo tvrďák?

Zmetek je prostě zmetek. Nezajímavej zmetek. Zajímaví jsou spíš ti okolo. A jsem romantik – když jsem zkusil jiný žánr, tak mi z toho ta romantika stejně vyšla. Ale to neznamená, že si nepřečtu tvrďárnu a že se mi nějak z principu nelíbí. Některé jsou fakt fajn.

Je nějaká povídka, kterou bys mohl číst pořád dokola? Která to je a proč?

Saavikovo Souznění, protože je krásné a pořád mě dojímá (jo, Ficklip není sám, kdo zvládne u povídky brečet). A potom Vzpomínky Dušana Bartoně, protože ty mě baví, rozesmívají i hladí. Tyhle můžu číst pořád. Ale je i spousta dalších, které jsem si stáhl, abych je nemusel pořád hledat.

Bylo by až moc jednoduché ptát se na oblíbeného autora, takže se raději zeptám, jaká je tvá oblíbená postava z místních povídek a kterou postavu bys nejradši praštil lopatou?

Mám rád Zrzka ze Souznění, protože to je absolutně čistá duše. A ty, které bych bacil, tak ty většinou nedočtu a zapomenu… :-)

A na závěr: máš nějaký vzkaz pro ty čtenáře, kteří se dostali až na konec? :)

Pokud jste se dostali až na konec, tak vás asi zajímám a asi mě čtete rádi a já vám moc děkuju. Až tady jsem si uvědomil, že pozitivní koment strašně nabudí chuť psát dál a já jich mám doopravdy hodně, až mě to pořád překvapuje. Pořád mě baví hledat náměty, které tu ještě nebyly, nebo pokud byly, tak trochu jinak. Pokud vás bavím, budu se snažit. Jo, ale bude to tedy skoro vždycky romantika!

Velké poděkování zmetkovi a vám všem, kteří jste rozhovor přečetli! Nezapomeňte zanechat vaše ohlasy a dejte vědět, koho byste chtěli vyzpovídat příště. Zatím si vy, milovníci vysokých teplot, užívejte léta a vy, milovníci sněhu a ledu (jako já), přežijte… za pár dní je tady podzim! U dalšího rozhovoru ahoj!