AMATER: Kdybych se opakovala, vrazte mi do zad sekeru

Na našem serveru jsi v tuto chvíli publikovala asi nejvíce různorodých povídek – historický román Ve jménu Říše, současnou novelu Trojka, a několik povídek z reálného i fantazijního světa. Některé z nich měly úspěch a některé se do vkusu čtenářů úplně netrefily. Před tím ses pohybovala v prostředí slashe, co tě vedlo ke vstupu na tento server?

Jako slash můžeme označit celou tvorbu BL (Boys' Love), ale byl to především svět shounen-ai, yaoi, což je japonská obdoba slashe a má to hodně společného s anime a mangou. Tím jsem začínala. Co mě vedlo ke vstupu na server? Popravdě byl to Drsoul, který se mě optal, zda k vám něco nechci dát. Tak jsem kývla. Líbí se mi nápad soustředit erotické povídky na jedny stránky, i když pod tím pojmem je jich velmi málo. Myslím tím nejen knižně, ale i internetově. Ono se to nezdá, ale je to obtížné téma.

K některým povídkám jsi dostala komentáře, že jsou moc zdlouhavé a že je v nich málo akce. Nejdříve to vypadalo, že kvůli tomu přestaneš na náš server psát, ale nakonec ses pustila do série povídek Nefritová dokonalost, kde se to hned v prvním díle sexem jenom hemží, a přesto je to nabité i příběhově. Dalo by se říct, že se snažíš zkombinovat svoji dosavadní nabídku s poptávkou některých čtenářů?

Samozřejmě, že se snažím. Každý autor se o to snaží, aspoň ten, který trochu komunikuje s čtenáři. Problém je jeden zásadní. Autor se jen velmi málokdy dozví, co ten čtenář vlastně chce. Viz komentáře. Potom je to tápání ve tmě, kdy se pokusem omylem snaží trefit do vkusu čtenářů. Někdy má kliku, někdy ne. Čtenář málokdy přijde a řekne: Fajn příběh dobrý, ale co trochu sexu nebo naopak. Kdybychom totiž psali pro sebe, máme povídky v šuplíku, ne na netu. Sama svým čtenářkám říkám, aby napsali, zda chtějí podobně zaměřené povídky nebo ne. Na výsledek si ještě chvilku počkám, ale vypadá to dobře.

Píšeš jak povídky z reálného světa, tak z fantazijního. Co tě baví psát víc? Jaký je mezi nimi rozdíl v jejich tvorbě?

Zkuste si psát tak rok a půl historický román. Na konci s ještě korekcemi je člověk vyždímaný, aspoň já, a tak přejdu na fantasy, pak na real povídku nebo sci-fi nebo zaexperimentuji, kdy jsem napsala slash na Ilias ve verších. V tvorbě je rozdíl a to asi přípravou. Nejhorší jsou historické povídky, kdy člověk dohledává reálie. U sci-fi nebo fantasy to není tak hrozné. Přesto je to stejně náročné, protože svět, který vymyslíte, musí být kompaktní a uvěřitelný. Čtenář nesmí mít pochybnosti o tom, co čte. Tohle je ale zas věc autora, jak odpovědně přistoupí k dílu.

Tvé povídky se odehrávají ve velmi různorodých prostředích a jejich příběh je velmi odlišný. Kde bereš inspiraci pro tak rozsáhlá témata?

Vykrádám. Ale vážně. Tak napůl prostě čtu, dívám se na televizi, hovořím s lidmi nebo mě zaujme například vzhled nějakého zrcadla nebo slovní spojení stráž kurtizán. Někdy mi kamarádky přímo řeknou: Hele, chci benátský karneval nebo Čert a Mikuláš. Musí to být něco, co zaujme a prostě se v hlavě rozvíří. Příběhy jsou všude kolem nás, jen se stačí podívat. Jak říkám, vše napsal už Sheakspeare. My to jenom můžeme podat jiným zpracováním. A jak říkám kamarádkám: Kdybych se opakovala, vrazte mi do zad sekeru.

Zjistili jsme, že jsi svůj román Ve jménu Říše vydala i knižně společně s kresbami, které k jednotlivým kapitolám přidáváme. V jakém nákladu jsi ho vydala a jaký o něj byl zájem? Myslíš, že by mělo do budoucna smysl vydat několik nejkvalitnějších povídek v nějakém tištěném sborníku?

Náklad je to maličký, protože za A. kniha byla drahá, za B. ne každého přitahuje válečné téma, ale hlavně to bylo pro moje fanoušky, kteří chtěli mít v poličce za A. romantickou slashovou knížku, za B. knihu od své kupodivu oblíbené autorky. Bylo to 50 knížek, moc ne, ale i tak jsem nadšená, protože jsem tolik nečekala. Ale připravuji druhou a jsou žádosti o malý dotisk. Popravdě vydat cokoliv s touto tématikou? Já to zkoušela. Sborník? Já opravdu netuším. Asi by to záleželo na spoustě podmínek. Jedno nakladatelství mi doslova řeklo: Jestli si to budete financovat sama, není problém, ale tohle je na dlouhou diskuzi.

Všimli jsme si, že kromě psaní povídek jsi také velmi aktivní v jejich komentování. Jak moc je pro tebe důležitá zpětná vazba od čtenářů? Co myslíš, že by je přimělo, aby víc komentovali?

Pro každého autora jsou komentáře důležité. To jsem už psala výše. Kdybychom psali pro sebe, povídky jsou v šuplíku. Každý autor očekává zpětnou vazbu, málokterý se jí dočká. Sama povídky komentuji, protože člověka to potěší a za druhé těžko se mi to říká, ale právě komentář dokazuje, že si povídku přečetl. Nemůžeme brát ukazatel přístupnosti, protože mnoho jich to jenom otevře, nedočte – právě ti by mohli napsat například proč a tím dát autorovi šanci se zlepšit. Fajn jsou i ty hvězdičky. Pořád lepší něco než nic. Autor pak si říká: Proč se vlastně dřu, proč to dělám? Čtou mě nebo si mě jen otevřou? A takhle mizí povídky i stránky v čase. Z důvodu nezájmu napsat jen pár slov. A za druhé čtenáři svým komentářem mohou šíleně ovlivnit autora. Natolik, že může napsat rychleji další kapitolu, vymyslet další povídku a podobně. Mají velkou moc, kterou nevyužívají, a věřte: autor, pokud by to bylo v jeho silách, by jejich podmínky splnil. Je to šílená moc nad lidmi. Ovšem i autor má stejnou moc nad čtenáři. Ale tohle je zase na dlouhou diskuzi.

Co by je přimělo komentovat? Pistole u spánku. Jinak nic. Většina to podle mě zkonzumuje, aniž vlastně nad tím, co právě snědli, přemýšleli.

A to je mi strašně líto.

V některých tvých komentářích jsme zaregistrovali, že už jsi někdy psala povídku dohromady s dalším autorem. Jakou s tím máš zkušenost a nechystáš se na něco podobného i teď?

Ano, napsala nejen povídku, jsou to dva celé cykly. Psali jsme po ICQ a byla to moje múza. On mě vlastně inspiroval k tomu, aby povídky, které vydávám v této podobě, vznikly. Kdysi dávno mě požádal, že chce číst o pirátech, o vojácích, o agentech a démonech, prostě o všem možném a já mu to dodnes plním. Psát s ním bylo úžasné. Bylo to jako bych psala 2× rychleji, a jelikož měl stejnou fantazii jako já, nebylo co řešit. Sedlo se a psalo. Nevím, zda někdy někoho podobného najdu. Nejspíš ne.

Jaké povídky tě v poslední době zaujaly?

Na vašich stránkách například zrovna Strážce Černé věže, ale mám ráda i Proměny lásky, u kamarádky Kitsune a (Ne)sbližování, Zlatý prach. Knižně je to momentálně starý Řím – vojsko od různých autorů po encyklopedie. Nejspíš své čtenáře brzy nakrmím nějakým hezkým centurionem. V jádru jsem romantik a je to poznat na mých dílech. A pak, jak říkám, reality mám venku dost, takže dávám přednost tomu, kdy si někam zalezu s knihou či povídkou a sním.

Některé z tvých povídek již dříve procházely korekturou, tady se to děje se všemi. Jak ze své zkušenosti hodnotíš kvalitu editorské práce tady a jak moc je pro tebe tato práce důležitá?

Korekturu potřebuji neustále, jelikož moje největší slabost je čeština. Sehnat dobrou betu (dělá nejen gramatiku, ale i reálie) jde strašně těžko, prostě nedostatkové zboží, a zvláště takové, které pracuji pravidelně. Já jsem velmi ráda a spokojená, že mi to procházíte, ale za ta léta jsem se naučila jedno: Víc než čeština je stejně důležitý příběh. S češtinou se to jenom lépe čte. Stále doufám, že jednou seženu někoho, kdo mi pomůže opravit všechna má díla – za 7 let je toho kvanta – a pak teprve budu spokojená, že mohu dát čtenářům nejen slušné povídky, ale i ve slušné češtině. Dobré korektory – bety dovedu moc ocenit.

Mimochodem jeden z mých známých autorů, co knižně vydává, má 4-5 korektorů na jednu knihu a každý dělá něco jiného.

Je něco, co bys chtěla vzkázat nejen svým čtenářům, ale třeba i potenciálním autorům povídek?

Čtenářům: Čtěte a zamyslete se, co autor všechno obětuje, abyste vy měli co číst. Napište mu aspoň Líbí se mi to nebo i například Nelíbí, ale napište proč. Nebude mít aspoň pocit zbytečnosti, že hodiny, které u toho strávil, vyhodil oknem a místo toho mohl mastit Guild War 2.

Autorům: Když už se do toho pustíte a rozhodnete se publikovat nejen do šuplíku, nečekejte slávu, zapomeňte na to, že dostanete tisíc komentářů, pokud nejste géniové. Nenechte se odradit prudiči a dotáhněte všechny povídky do konce. Přistupujte k povídkám odpovědně a s úctou k postavám, které tvoříte. I když nechcete, do povídek promítáte sebe. Je to vaše vizitka. Nakonec se to vyplatí. Nechť je vám múza nakloněna a nikdy se nesetkáte s bílou stránkou!