Filtr povídek

Byla neděle, místo na zaparkování našel téměř hned a jen pár kroků od svého cíle. Zastavil se u výlohy zavřené prodejny kožené galanterie a několik chvil předstíral, že pohledem vybírá novou aktovku, pak rychle otevřel přilehlé neoznačené, černou neprůhlednou fólií zaslepené dveře, prošel jimi a spěšně za sebou opět zavřel. V malém prostoru zádveří, který skrýval vlastně jen další, tentokrát již firmou i otevírací dobou označený vstup, vyhledal očima zvonek, a především oko kamery nad ním. Zhluboka se nadechl a zazvonil.

Ach jo, takovej vyplašenej roztomilej pidižvík. Kouká, jak kdyby mu ulítly včely. Není to takovej sebevědomej boreček. Ježíš, ve mně se to mele, to mě ale pěkně sere. Protože nejraději bych ho asi… pohladil? Na druhou stranu bych ho raději neměl na očích. Ufff. Já to věděl, že sem nepatří. Ne kvůli němu, ale kvůli mně. Třeba vůbec není na kluky. Třeba má někde nějakou lásku a je s ní šťastnej. Prý „dobře, pane Ondro”… No tak ty jo, to nebylo jasný, že si máme tykat? Dobře, já mu teda tykat budu! Jsem šéf, a ještě starší, jestli to nepochopil, jeho problém. Sklouznu po něm pohledem a kývnu na jeho nohy.

Toho chlapce přijmeš na místo svého asistenta, nebo se můžeš rozloučit se svým křeslem ředitele. Společnost pořád ještě vlastním já a mohu ji předat klidně Viliamovi…“ Damian se nejdřív uchechtl a pak se začal hystericky smát. „Magdaleno, vypila jsi moc vína! Myslím, že nevíš, co mluvíš.“ „Tak, a teď toho mám právě dost! Jsi drzý spratek a začínám litovat toho, že tě Vladimír nedržel víc zkrátka. Kdyby tě teď slyšel, byl by z tebe zklamaný. Velmi zklamaný! Jestli tomu klukovi tu smlouvu nedáš, udělám, co jsem řekla. Tvůj bratr po tobě převezme místo a bude jen na tobě, jestli budeš chtít zůstat jako společník a běžný zaměstnanec.“ Z očí jí sršely jiskry, popadla kabelku, zvedla se a mezi dveřmi ještě promluvila: „Zítra spolu po stání zajdeme na oběd, ty mi řekneš, jak ses rozhodl.“

Přetáhl jsem mu jeho triko přes hlavu a najednou jsem měl před sebou toho největšího mrdáka, svalnatého, chlupatého chlapa, který vzrušeně dýchal a chtěl to, co já. Podívali jsme se rychle na sebe a vrhli se na to. Strhnul ze mě triko a já mu pomohl zbavit se mých jocksů. Jednou rukou si stahoval kraťasy zároveň s boxerkama. Najednou ležel na mně, nahý a chvějící se. Líbali jsme se zuřivě a já cítil, jak se dole o sebe třou naše ztopořená péra.

Eda si spěšně prohlédl muže, snad stejně vysokého, jako byl on sám. A nutno podotknout, Eda byl prcek. Muž jej pozoroval asi stejně nechápavě jako Eda jeho. Co tu dělal? No, alespoň nepřišel pozdě jediný. Díky bohu. To by bylo trapné. „Ahoj! Fuj, můžu si sednout?“ zeptal se spěšně, to už si ale sedal do křesílka v rohu místnosti a zcela ignoroval velikou židli naproti masivnímu stolu. Plátěná taška s bouchnutím dopadla vedle jeho nohou. Knihu už v tu dobu držel v ruce. Ještě než si začal číst, vzhlédl k mladíkovi. „Netušíš, kde je… asi táta? Mám tu s ním mít pohovor. Na místo jeho asistenta. Pan… Kraus? Jméno teď nevím, třeba zjistím z nějaké vizitky. Venku nebyly lavičky. Nebudu rušit, dělej si, co potřebuješ,“ řekl, oči zabodávaje do řádků před sebou. S knihou v klíně a s vědomím, že proti němu nesedí matka, jako by byl jiný člověk. Bylo zvláštní, o kolik klidnější byl s někým zcela cizím.

Druhý den ráno jsem se probudil o něco dříve než Viki, podíval jsem se na něj. Ležel částečně na boku a částečně na břichu. V rukou pevně svíral polštář a hlavu měl tak divně položenou na druhém konci polštáře, jako by se s ním chtěl líbat. Bylo slyšet jen slabé odfukování. Jelikož bylo zase v noci vedro, byl celý odkopaný a deku měl až u chodidel. Naskytla se mi tak chvilka klidu, kdy jsem si ho mohl opět prohlížet. Celé jeho tělo krásně osvítilo sluníčko, takže jsem se mohl kochat lesklou kůží schovanou pod nánosy hustých černých chlupů jeho šlachovitých nohou, napůl vystrčený zadek ke zdi nebyl skoro vidět, jak byl malý, zato směrem ke mně koukala jeho chlouba, která byla opět jako kámen a bylo vidět, že i jeho koule pracují, jak se převalují, ačkoli se Viki nijak nehýbal.

Takže i když to možná zní trochu směšně, tahle hračka udělala svoje, trocha alkoholu asi taky, blízkost jiného nahého kluka k tomu, prostě bariéra byla prolomena, smáli se, mazlili, Eda přestal odstrkovat všetečnou ruku, která byla stále zvědavější a oni se pomilovali. A ukázalo se, že směs burčáku a moštu může být nejen prospěšná, ale i poněkud výbušná, takže Eda musel u Franty zůstat na noc, ale nikdy toho ani jeden nelitoval.

Vzhledem k tomu, že tuhle podmínku jsem jako jedinou znal dopředu, tak bez dalšího zdržování nebo dokonce smlouvání si přes hlavu přetáhnu tričko, z nohou si stáhnu kraťasy rovnou i s boxerkama a na hromádku odhodím i ponožky. Pak pomalu zvednu oči k Nikovi, zatímco ruce se mi úplně automaticky ochranitelsky spojí před mým rozkrokem.

Posunuli první řady stolů pro větší prostor k tanci. Místní jeviště bylo přece jen malé. Chlapci přiběhli. Oba v bílých trikotech. Zbyněk se posadil na židli a rozhlížel se. Na druhém břehu tančil David. Nejdřív jen drobné krůčky, úklony, vábení rukama. Pak se přidával Zbyněk. Pomalu opakoval tančení svého svůdce. Ten naopak zrychloval, přidával skoky, piruety. Neustále kynul rukou, až se hoch pustil přeplavat říčku. Na břehu ho David vyzvedl nad sebe a končili v divokém tanci. Všichni nadšeně tleskali.

Mihne sa mu pri tom v tvári bolestivá grimasa. Ten krásny pohľad si však neužijem ani sekundu. Nádherne zranený výraz nahradí jeho typický úškľabok. Škoda, že som si nestihol urobiť fotku. Dal by som si ju zarámovať.

Přidřepl ke mně, pohladil mě po vlasech: „To bude dobrý, buzno. Pojď ke mně, pocem, maleeeej…” Konejšil mě a hladil. Přivinul si mě k sobě a zašeptal mi do ucha: „Pojď na pokoj, nastydneš.” Byl jsem jak hadrová panenka, vyčerpanej. Sejmulo mě to. Vzal mě za ruku, vytáhl a odvedl k sobě do pokoje. Bylo tam prázdno, takže jeho spolubydla asi odjel na víkend. Posadil mě na postel a já jen koukal tupě před sebe a tiše beze studu pouštěl slzy ven.

On ke mně přistoupil a chtěl ho vidět. Tak jsem ho tedy vytáhnul – měl tehdy nějakých šestnáct čísel, ten jeho už byl plně vyvinutý, měl asi dvacet centimetrů. Začal si přetahovat předkožku na úplně tvrdém ptáku a já ho následoval. Stáli jsme proti sobě a péra tvrdá k prasknutí. On fakt docela tekl, měl úplně mokrý žalud a jeho krátká předkožka krásně jezdila tam a zpět. Bylo to i hodně slyšet, jak čvachtá.