Filtr povídek

Norm s Markem mě pak odvedli do obchodu na místo, kde měla být výbava vystavená. Dovedli mě až k podivnému zařízení, ze kterého vedla spousta kožených popruhů. Norm začal moje ruce a různé části těla pomalu přivazovat.

Do úst se jim pletly Emilovy kadeře. Jenže jejich vzrušení bylo tak velké, že nějaký vlas nevadil. Oba vzdychali. Vzdechy přecházely v supění. Už, cítit výstřiky, ta slast, žádná guma s tím nemůže soupeřit. Bert se nadzvedl, jeho klacek dostříkl až na odsunutý podšálek. Na stole se vytvořil krásný bílý pramen. Taky ho Emil hned slíbal.

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Vykulil jsem na něj oči a zapomněl, že se mám krejt, když jsem se natáhl pro to erární pyžamo. Potetovanec se usmíval, jako nevysmíval, usmíval a sklouzl mu pohled… Žán se ještě víc propnul.

Korunku všemu ale nasadil až v průběhu jídla. Mnozí, včetně Damiana, si dali polévku, k níž byl přinesen i košík s pečivem. A jak si už Eda všiml, jeho společník byl král všech drobilů. Nu, možná ne úplně, ale nebyl v tomhle tak ultrapečlivý jako ve všem ostatním. Povedlo se mu dostat si nějaké kousky pečiva do klína. A Eda, jakožto člověk vždy ochotný podat pomocnou ruku, mu je dvěma rychlými pohlazeními z klína dostal. Pohlazeními. Ráznými dotyky přímo tam, kam by mu kamarád sahat rozhodně neměl. Asi bylo dobře, že si to neuvědomil.

Dom se na ten můj příkaz ještě drobet zaksichtil a předvedl mi podívanou, jak moc šněčím tempem se dá takový jeden jediný kus oblečení stahovat. Bylo to jen tak tak, že jsem se udržel a nepomohl mu s tím. Ale chtěl mě pořádně dráždit, a tak jsem mu to dopřál, však on si to pak o to víc vypije. Prohlídl jsem si ho ještě pěkně od hlavy až k patě, jak tam stál nahý jako prst a natěšeně se culil, než jsem přešel ke křeslu a vytáhl ho od okna před stůl.

Lehá si vedle mě na levý bok, pravou ruku mi pokládá přes plavky na moje nářadíčko. Promne a prohmatává mi vše, co je pod plavkami. Nos mi zasune do mého pravého ucha a zafuní.

Obhlížel jsem si zrovna klece, když ke mně přišel Mark s Normem a o něčem se bavili. Přinesli s sebou krabici plnou hraček a kůže. Co jsem zahlédl, tak šlo o kožený oblek, pouta, obojek, plug ve tvaru psího ocasu a ještě další věci.

Na malém mechovém plácku mezi dvěma stromy bylo kolo. Na něm někdo seděl s vysunutým holým zadkem. Jednou rukou si přidržoval zřejmě dildo z ohebné hmoty, zaražené napůl. S úpěním zasunul, povytáhl a znovu zasunul. Začal zrychlovat a vzdechy sílily. Bože, to je krásná prdelka. Bořkovi už péro trhalo slipy. Opatrně ho obejde a podívá se zepředu. Kruci, o něčem takovém už dlouho snil. Jen se přidat. Minul hustou skupinku smrčků a konečně uviděl chlapce sedícího na kole.

Do Honzovej náruče som zapadol, ako keby som do nej naveky patril. S ním všetko zapadalo na svoje miesto. Dokonca aj moje myšlienky pri ňom zrazu dávali zmysel. Záhadne z nich mizli všetky obavy a všetky pochybnosti. V jeho prítomnosti bol svet oveľa farebnejší. Nebol len biely a čierny. Nemal len farbu klaviatúry. Bolo v ňom niečo viac. Na okamih som si spomenul na naše zoznámenie. Vtedy som neveril, že ho dokážem vôbec akceptovať, a zrazu pre mňa znamenal celý svet.

Sedím v křesílku a koukám, jak to mládě spokojeně odfukuje. Občas se zamele a něco zamumlá. Já měl vlastně velký štěstí s Janou. Jakmile jsme se poznali, tak od tý doby jsem už prostě patřil jí a nic okolo jsem neřešil. A co tohle kotě? Co ho asi v životě čeká? A najednou se mi promítl ten Ondrův až smutnej pohled. A vůbec ty jejich pohledy večer. Jak se Kilián červenal, když se potkal s Ondrovejma očima, jak hned uhnul. Usmíval se na mě, ale vždycky jeho pohled sklouznul jinam. Jak se pozorovali, když ten druhej nekoukal. Nenápadný jak sáňky v létě. Chichichi. Teda je možný, že by to bylo takhle? Hmmm. Snad Ondra zas nepadne zpátky do těch hlubokých sraček. To bych mu věru nepřál. Počkat, ale jestli opravdu… Ta skládačka mi začínala dávat znatelný obrysy a začala do sebe zapadat. Zase něco nesrozumitelného zamumlal.

Můj bože, kde ten kluk do této chvíle žil? Damian pootevřel ústa, což bylo snad jediné, co v ten moment dokázal. Chtěl mu udělat přednášku o způsobech sbližování mezi lidmi. Ale nemohl… Vůbec neměl ponětí, jak by ten kluk reagoval. Tohle bylo dost silné kafe, a Damian měl dojem, že na to nestačí. Pak si ale uvědomil jednu podstatnou věc. Potvrdil mu tímto, že je heterosexuál a že byl nejspíš přesvědčený, že i Damian je stejné sexuální orientace. A že tomu klukovi bolestivě chyběla emocionální láska a kontakt s blízkým člověkem. Jeho matka ho pravděpodobně nikdy nepomazlila jako malého, přátele, kteří by ho poplácali po zádech a objali ho, také neměl.

I v tu chvíli, kdy moje mysl byla vlivem chlastu trochu zamlžená, jsem věděl, že bych měl otevřít pusu a něco říct, ale moje tělo mě vůbec nechtělo poslouchat, protože to v něm šrotovalo a nějak mu nedocházelo, co jsem to právě slyšel, nebo spíš, co to znamenalo, a doposledka, jak by na to mělo reagovat. Dobře, toho chlastu jsem měl asi trochu víc, než bych měl, protože tohle byl totální zásek. A tak jsem udělal to jediné, co jsem v tu chvíli dokázal, otočil jsem se a zamířil zpátky ke stolu.