„Nebudu vás zdržovat nijak dlouho," přisadil si Syd ještě, aby tak doplnil svého matikáře. „Dobře. Dobře, tak já na chvíli půjdu. Počkejte na mě před školou, jen si zabalím věci a hned jsem u vás," ujistil ho David. Syd s vítězným úsměvem na tváři zpražil pohledem Roberta a sebevědomě vyplul ze dveří. David stiskl pevně čelist, až se mu napnuly svaly na lících. Otočil se na Roberta a silně vycítil jeho nevoli. Jejich pohledy se prolnuly a ten Robertův zřetelně hlásal: „Ty ses zbláznil!"
„Na všechno zapomeň, co bylo. Jsme jenom my dva. Celej svět se svýma bolestma i radostma zmizel. Zbyly jen Včelíny obklopené vesmírem.“ Pomalu se vzájemně vysvlékali. Po každém kousku oděvu polibek. Seděli naproti sobě se zkříženýma nohama. „Jsme jako v buddhistickém chrámu lámové,“ usmíval se Ferda. „Ti se věnují rozjímání, modlitbám a dosažení nirvány. A to je odprostit se od lidské žádostivosti, takže žádné šukání.“
Tom seděl u svého psacího stolu, na stole stohy papírů, asi ty bakalářky a tak. Jeho kolečková židle otočená zrovna ke vstupním dveřím. Jen jeho krásné oči jsem neviděl, ačkoliv nepochybuju, že ten překvapený výraz určitě měly. Ani úsměv jsem neviděl. Zato jsem viděl čile kmitající holý zadek nějakého studenta v tu chvíli zakrývající jeho obličej. Krve by se ve mně nedořezal. Takhle jsem si to překvapení tedy rozhodně nepředstavoval.
Konec školního roku se kvapem blížil a kauza s erotickým dopisem pomalu vyprchávala. Na třídní schůzku přišli jen rodiče, jejichž děti kázeňské ani prospěchové problémy neměly, a ředitel zabil dvě mouchy jednou ranou tím, že zorganizoval pro všechny žáky přednášku o sexu a nemoci AIDS. Přednášejícím byl pětačtyřicetiletý farář českobratrské církve evangelické, který bez kolárku působil jak latentní homosexuál a připadal nám všem vzdálenější než signály jiné civilizace z kosmu. Všechno to vzalo pomalý valčík do ztracena, protože ve škole hledali způsob, jak se vyhnout problémům, a pak nám jednoho dne rozdali vysvědčení a my se rozletěli do všech koutů vlasti jako hejno splašených vrabců a už nikdy jsme se neviděli.
Kolem desáté večer naše už ani tak ne moc početný řady ještě víc prořídnou, odporoučí se jak třídní, tak i několik holek, na který doma čekají buď rovnou děti, nebo aspoň starostliví manželé a přítelové, což je jenom jinej výraz pro žárlivý páníčky, jak se vyjádří Jiřka. Měl bych se pomalu zvednout taky, čeká mě dlouhá cesta domů, ale zjišťuju, že se mi z téhle rozveselené společnosti ještě nechce, a tak mi nedělá problém sám sebe přesvědčit, že jestli vyrazím teď, nebo až za dvě hodiny, tak to už není takovej rozdíl…
Dnes ho potřeboval v dokonalé pohodě, a pokud mu k ní mohl pomoci takovou maličkostí, jako bylo dokonalé vyhulení jeho rozkošného klacku, neváhal. Nemínil zahodit své téměř dvouměsíční snažení ho dovzdělat jen tím, že by Syd přišel na reparát frustrovaný s plnými koulemi. „Vysvleč si ty trencle!" poručil, a když uviděl vítězoslavný úsměv, dodal: „A teď mi ukaž, jak ten orgasmus předstíráš!" Dál neotálel a s mlasknutím se začal věnovat mužství, které stihlo za tu chvíli ztvrdnout na kámen.
Dan cítil pomalé pronikání a jeho tělo vycházelo vstříc. Miloval nejprve dlouhá, později se zkracující přerušení, kdy plně vnímal tep obou srdcí. Stejně tak dech a všechna chvění. Pak už nebylo nic než neskutečně krásné vypětí posledních vteřin. Vždycky se snažil svého milence znovu obejmout a sevřít. Ujistit se, že to nebyl jen sen.
Robin automaticky počkal, až se Sean posadí, vytáhne blok s tužkou, pes se mu stočí k nohám, a když tohle všechno proběhlo, popadl tác s nabídkovým lístkem a vydal se ke stolu, ačkoli očekával, co by mohlo následovat. Přesto se postavil před Seana, usmál se a nabídl mu něco k pití. Následovalo odmítavé zakroucení hlavou, takže nabídl aspoň misku s vodou pro pejska. Otočil se, vydal se zpět k pultu, když mu náhle do zad zaznělo: "Pořád na mě koukáš."
„Růženko, vstáváme. Vypadáváš mi z režimu, tak krásně jsi včera vstal a dneska bys chrápal ještě v poledne, ke kterému už to nebude daleko. Je odmocnina z tisíce osmi set sedmdesáti čtyř mínus tisíc sedm set devadesát tři hodin, což je od poledne o jednu odmocninu z toho celého hodin. Minuty zanedbáme, stejně jako sekundy uplynulé za dobu, co jsem ti tohle říkal a co si to budeš počítat. Nebo můžeš rozlepit oči a podívat se sám. No tak," pošťuchoval jej a dloubal mu do tváře, jako každé ráno plný energie. Vlastně už mu jejich společná vstávání chyběla, a přestože se David vždycky ksichtil, bylo na nich něco hezkého…
Milanovy ruce obkroužily celé prsní svaly a rty se přisály k bradavkám. Ruce sjely k pevnému zadku. Mazlily se s oblinami svalů, aby se zmocnily ztvrdlého penisu. Prsty vytvořily závity na napjaté předkožce a předaly tu krásu ústům. Jemné nasávání se změnilo v rychlé. Danovy ruce v Milanových vlasech, sílící přirážení, výkřiky a konečně poslední trhavé pohyby.
Můj tok myšlenek přerušil tichý, rytmický a pleskavý zvuk, který jsem jako každý správný devatenáctiletý kluk téměř okamžitě poznal. Někdo si tu honí. K podpoře své teorie jsem se mírně sklonil a přejel pohledem jednotlivé kabinky. Obsazená byla jen jediná, zrovna ta nejblíže k pisoárům, a zespoda byly vidět jen čistě bílé tenisky s černými tkaničkami. Fakt si tu někdo honí péro…
Zeptal jsem se Berta, jestli on drží v hlavě výročí. „Ta důležitá ano.“ Vyzvídal jsem, která považuje za důležitá, ale dostalo se mi jen laskavého úsměvu. „Hele, třeba kdy jsi dostal první pusu, nebo něco takovýho si pamatuješ?“ „To si pamatuju, ale ne datum. Data si pamatuju jen u narozenin, to si myslím, že stačí.“ „Hele, ty jsi zčervenal! Já už ani netušil, že to ještě umíš! To ale musej bejt hodně dobrý vzpomínky!“
David už by se nebránil drobným intimnostem na veřejnosti. Neohlížel by se na zhnusené pohledy lidí, dokázal by se postavit před třídu s možným ocejchováním. Věřil, že většinu nenávisti, se kterou by se mohl potkat, by dokázal s Robertem po boku ignorovat. Všechno tohle bylo téměř dokonalé, kdyby nebylo jedné maličkosti – drobného černovlasého klučiny, který nejspíš za pár minut přijde pro svou dávku sexu. Dokonalého sexu, jaký David s nikým jiným nezažil. A nebyl v tom jen ten sex. Davidovy myšlenky stále brousily okolo něj.
„Dane, prosím, já jsem taky zmatený, asi jsem zatím nikoho rád neměl. Tak jak to cítím k tobě. Ale nejsem žádný anděl. Vašek byl můj první kluk a do teď jsme byli spolu. A měl jsem i jiný kluky, ale byl to krásnej sex a k tomu dávný kamarádství už od školky. Každej hledáme někoho. Myslím, že všechno ostatní, co nám chybělo, jsem našel v tobě. Přišlo to samo, pomalu, a viděl jsem, že to je podobný i u tebe. A říkal si, zkusím tady, co mezi náma je a co by mohlo být. Jistě pokud něco takovýho necítíš i ty, nejsem žádnej idiot. Nechci tě do ničeho nutit.“
„Můžu se zeptat, jak se jmenuješ?" Snažím se dál konverzovat, jako by se nechumelilo. No, nechumelí a hned tak nebude. Železo se musí kout, dokud je mladé. A mladé je, žhavé teprve bude. To on je to železo, tedy želízko v mé výhni. Ale všeho do času. A ne, nechci si s ním pohrávat, tuhle hru musí hrát oba.
Nikdy nevím, co Mart udělá. Někdy stačí, když mu sedím na klíně s jeho ptákem uvnitř a přirážím svým tempem, někdy mi protahuje anál pomalými dlouhými pohyby co nejdéle, až skoro skučím netrpělivostí, a někdy do mě vráží tak prudce, že mi málem vyšuká duši z těla.
I tak jejich tep stoupal a blonďákovi blesklo hlavou, kolik času by jim zabrala rychlovka. Neměl to sice rád, vlastně nikdy neměl rád, když byl v čemkoli omezovaný časem, ale začínal být nadržený. Alespoň klacek mezi nohama úpěl. Zavřel oči. Od kdy jej někdo – kdokoli z jeho milenců – dostával tak rychle do stavu bez mozku? Ani nepostřehl, kdy vládu téměř přebral jeho úd. Měl by přestat. Místo toho však druhou rukou zajel do Sydových kalhot a nahmatal tam klacek stejně tvrdý, naprosto připravený k jakékoli akci. Syd mu toužebně vydechl do úst v němém výkřiku, zakláněje u toho hlavu, jak to vždy dělával. Vystavoval tak Davidovi jedno z nejcitlivějších míst svého těla.
Tak tenhle kluk není ořezávátko. Přesunuli se do klasické devětašedesátky. Krásně tvarované péro, znatelné, ale ne moc naběhlé žíly. Nevyholené, ale sestříhané chloupky pomalu se zvedající k pupíku do tenkého pramínku. Šourek zřasený jako krajka, dosti velké koule. Na hrázi pokračující chloupky až k hladkému análu. Pěkně se rýsující svaly stehen. A ochutnávka? Obkroužil jazykem přečnívající okraj žaludu. Tak tohle by mohl denně. Šukatelnost všech deset bodů.
A tak, když asi minutu poté pokládám mobil na stůl, už se mi na tváři zase rozprostírá natěšenej úsměv. No co! Možná mi vesmír hází pod nohy klacíky v podobě malinkatých zádrhelů, jako je výměna technika za jinýho nebo posunutí schůzky o hodinu, ale to moje vysněný auto prostě získám! Tentokrát už to klapne!
„Bože! Tady nic slyšet nepotřebuju," řekl, oči upřené na malinkého Davida sedícího na jakési plastové židličce. Byl nacpaný do příšerného pleteného svetru, v ruce chrastítko, v puse dudlíka a do toho se tvářil jako bůh pomsty. Spolu s tím červeným plastovým trůnem to působilo naprosto dokonale. „Tohle je přesně výraz Jmenuji se David Richter a budu vás tento rok učit český jazyk. Akorát to chrastítko a dudana jsi do školy zapomněl…," říkal, nemohl se ale přestat uculovat. Snažil se to měnit na svůj běžný úšklebek, v tuhle chvíli to ale bylo nemožné. Byl šťastný, úplně obyčejně.
Frederic se vysvlékl a ponořil do vody. Všiml si, jak ho René obdivně sleduje. Zase se vynořil malý střípek v paměti. Přes chladivou vodu začalo se jeho tělo hlásit. Není pochyb, to úžasné stvoření odhánějící včelky bude jeho. Neudrží se. Ale přesto by měl něco naznačit. Tohle není válečná kořist. Určitě nikoho nenutil násilím. Vynořil se před chlapcem.
Když jsme vešli do umývárny, tak nás udeřila do nosů příjemná vůně. Prdelky kluků nádherně zářily jasnou červení. „Muśel som to tu postrikac deodorantom, bo tu bul smrud jak v žumpe.“ „A co by śi od takých sračoch čekal?“ uculili jsme se. „Chcel by śi sebe zajebac do dachtorej?“ ukázal jsem na řadu vystrčených prdelek. Rozzářily se mu očka, uculil se. „Su šumne, vybral by som sebe.“
Nyní není důležité, kdo jsem ani kdo jsem byl, ale říká se mi Apocalypticus. Od toho roku, začátku konce, chodíme po Zemi a pokoušíme se zachránit, koho se dá. Putujeme spolu, většinou, a společně pracujeme na díle Božím. Naše původní touhy jsou upozaděny, skoro až zapomenuty. Poslání, které jsme přijali, je mnohem důležitější.
Tomáš k němu došel a objal ho. Rusty do té doby jejich konverzaci jen bedlivě sledoval z pelechu. Teď se okamžitě zvedl a šel obejmout je oba. „Je skvělá, protože ho naopak do jedný postele dneska večer vlézt nenechá.“ Mnohoslibně se na Petra usmál a políbil ho současně s jedním podrbáním za psím uchem.
„Mám jednoho kluka do postele," řekl smutně David a povzdychl si. Proč to všechno se Sydem bylo tak složité? „Řekls to, jak kdyby ses chystal na pohřeb. Pochopil jsem dobře, že nebere moc s nadšením tvé bujaré sexuální techniky?" podivil se Robert. „Ale kdepak, je nadmíru poddajný, skvělý v posteli…" „Lepší, než jsem byl já?" zlobil se naoko a začal se smát. „Upřímně?" pozvedl obočí David. „Jo, je lepší."
Strana 8 z 95
