Filtr povídek

V této diskusi však bylo tolik lákavého a rajcovního, že jsem nakonec svolil. A v sobotu se vyrazilo na Hostivař, kde byla jediná nudapláž, o které jsme věděli. Když jsme tam přišli, hned jsme vzbudili pozornost, přece jen dvacetiletí jsme tam byli jediní a už tím, že jsme tam byli, jsme snížili věkový průměr snad o třicet let. Takže samozřejmě na nás všichni koukali, jestli jsme tam správně. Museli jsme zachovat dekorum, proto jsme natáhli ručníky a rychle ze sebe všechno sundali a zalehli na břicho. Teprve jak ostatní viděli, že nic nemáme, přestali se o nás starat, ale jen dočasně.

Stoupl jsem si tedy vedle něj, a on si teprve v tom okamžiku všimnul, že už mám úplně tvrdého čůráka a trčí mi dopředu jak stožár. S leknutím se na něj podíval a zůstal jako zkamenělý, asi ho ohromilo mých dvacet čísel, anebo nikdy neviděl dospělého ptáka v akci. Jeho reakce byla překvapivá, strhnul ze sebe trenky až po kolena a vyndal ten svůj kolík a začal si ho zuřivě mastit. 

„Někdy mám vážně dojem, jako byste mnou manipuloval. Řeknete nějakou naprostou netaktnost, která mi zvedne tlak, a pak přede mě postavíte půlku mého oblíbeného pekařství, půl dne nato naprosto dorasujete mé psy, a abych vám za to neutrhl hlavu, raději skočíte do Dřišťálu,“ vyčítal mu, zatímco mu opatrně otíral krev z obličeje i krku. Moc to nepomohlo, ale stejně mu kapesník vtiskl do dlaně, ať si ho může přiložit na ranky.

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.

To vše v Radimovi vykrystalizovalo v dosud nepoznanou nejistotu, ten muž, přestože byl téměř o generaci starší než on, ho prostě a jednoduše eroticky přitahoval, navíc způsobem, který až dodnes nepoznal a kterému nerozuměl. Prohlížel si jeho tělo a hledal na něm nějaké znamení, něco, co by ho polidšťovalo, něco, co by vysvětlovalo krev Radimovi divoce pulsující ve spáncích a povážlivě nejen v nich, a něco, co by zároveň vyjadřovalo i jakoukoli emoci stojící za zachycení. Kromě nesouměrného ostrůvku řídkého porostu pubického ochlupení a až nepřirozeně masitého penisu, který se v chomáči dlouhých hustých chlupů i s plným šourkem ledabyle povaloval na hraně lehátka narychlo ráno sestaveného z dřevěných palet pokrytých bílým prostěradlem, však neviděl nic, co by mu napovědělo, nic, co by alespoň trochu jeho pocity vysvětlilo.

Damian pozoroval jeho soustředěný výraz a opět ucítil tu nevinnou vůni dětského oleje. U posledního knoflíku se Eduardovy prsty lehce dotkly Damianova krku. Téměř neznatelné pohlazení však mělo za následek husí kůži a Damianovi se rozšířily oči. Zhluboka se nadechl. Ucítil i jemnou vůni heřmánku a na chvíli ho popadlo neodbytné nutkání vklouznout mu prsty do vlasů, aby zesílila. Ztuhnul. Když se jeho asistent narovnal, aby zkontroloval svou práci, Damian se mu zadíval do tváře. Před sebou viděl jen tuctového mladíka s přerostlými světlými vlasy, malým nosem, bledými rty, které měl mírně našpulené, jak se soustředil na svůj úkol. Poodstoupil od něj na krok a mírně se zamračil. Eda mu pohled opětoval s kapkou nepochopení. „Máte nakřivo pěšinku. Počkejte.“

Vykračovali jsme slunnou Paříží jako toreadoři a stahovali na sebe pozornost. Kruci, ocas mi z toho šel prasknout. Lidé nám mávali a volali „TORO, TORO, TORO“. Na oplátku jsme jim také zamávali. Procházeli jsme mostem přes ostrov, kde stál Chrám Matky Boží, byl tam nespočet turistů, ozvalo se hromadné cvakání závěrek foťáků.

„Ahoj, Oli!“ oplatil jsem mu pozdrav – a rovnou jsem přešel k věci: „Můžeš mi prosím tě vysvětlit, čo si tým chcel povedať?“ Nějakým způsobem mě totiž ty jeho čtyři slova podráždily, nemohl jsem si pomoct, ale zároveň jsem na něj nechtěl hned spustit moc zostra, a tak jsem to celý zkusil zjemnit tím, že jsem tu otázku zaobalil do mnohem měkčeji znějící slovenštiny. „Čím…?“ zkusil Oliver hrát o čas – zjevně už i jemu došlo, že tím posledním vzkazem trochu přestřelil.

Za mračny se prokousával srpek měsíce. Kluci měli všechno připraveno. Láhev šampusu stála venku na stolku. Dvě sice jen obyčejné sklenice stříbřil měsíční svit. Filip sledoval hodinky. Korková zátka bouchla a vyletěla někam do sněhu. Z údolí pod nimi se ozývaly rány a k obloze mířily spršky ohňostroje. Připíjeli si a přáli k Novému roku.

„No a takto som svojmu manželovi dohodila partnera, všetko bolo v najlepšom poriadku, než Ivan pred rokom ochorel a bol to rýchly nástup i priebeh a žiadna nádej. Obaja sme veľmi oplakali jeho odchod, svojím spôsobom som ho tiež milovala. Miloval môjho milovaného a dával mu radosť a on ju zasa dával mne.“ Unaveně si vzdechla. „Marek teraz nemá partnera a ja vidím, že mu chýba. Videla som ako sa na teba pozerá, je tebou uchvátený.“ „A ty, Juditka, chceš, aby som mu nahradil Ivana?“ Přikývla se slzami v očích. Ta žena ho musí nesmírně milovat, když se takto poníží a dohodí mu milence.

Rozbehol som sa k nemu a vrhol sa mu do náručia. Objal ma prekvapivo letmo a to sa mi zdalo podozrivé, tak som sa odtiahol a pozrel do jeho prekvapenej tváre. „Tys přijel bez věcí?“ spýtal sa zaskočene. „Sakra,“ vyprskol som a bežal si nazad do autobusu pre svoju cestovnú tašku. Našťastie tam na mňa čakala. Tentokrát som vystupoval so sklonenou hlavou. Pripadal som si trápne. Usmial som sa, až keď ma Gabriel pevne objal a zašepkal mi do ucha: „No co, oblečení beztak nebudeš potřebovat. Asi je ti jasný, že většinu času strávíš nahej…“

Filip odložil hrníček, vyšel ven pod stříšku, ulitu šnečka přendal za stružku do mechu, stáhl tepláky na půl žerdi. Miloši nezbylo než se dívat na krásné půlky zadečku a to, co držel v ruce, ho docela rozhodilo. Znervózněl, ale zároveň cítil vzrůstající vzrušení, kterému se nedalo ubránit. Filip byl docela atraktivní typ s těmi jeho kudrlinami. Jen se pomalu vkrádal strach, jestli všechno třeba není jen hra.

Nespustil jsem z něj oči. On se postavil, slez dolů a začal se předvádět. Vlnil se, pohupoval bokama a koukal na mě. Ukazováčkem jsem zatočil ve vzduchu a on pochopil a otočil se. Výstavní zadek, vlnit se nepřestal a já koukal na ty půlky, jak se vrtí a pohupujou. Už jsem byl taky tvrdej. Vstal jsem, postavil jsem se za něj a dlaní jsem ho chytil za bříško a připlácl k sobě. Ve svých slabinách jsem cítil jeho vlnící se půlky. To vlnění se přeneslo i na mě. Otevřely se dveře, barman šel polejt kamínka vodou asi s nějakým eukalyptem. Chvíli na nás koukal a my se vlnili, jak kdybychom mu hráli nějakou lajfšou v bordelu. Myslím, že v sauně asi už nikdo jinej nebyl. Byl jsem přiopilej a nadrženej. Hladil jsem to zpocený tělo.