Filtr povídek

„Co se to, do háje, děje? Co děláš? Přestaň!“ Jako kdybych fakt na chvíli uvěřil tomu, že za to může von a ten jeho, teda vlastně můj, vovladač. „Nevyšiluj, vždyť jsem ti říkal, co dělám. Jo a doporučuju ti pustit ty trenky, stejně je za chvíli neudržíš.“ Kouknu se na svoje ruce a leknu se. Jsou najednou voproti těm trenkám nějaký malý. Pustím je a trenky spadnou vokamžitě na zem k mejm nohám. Sakra, uvědomím si, že teď jsem před Maxem úplně nahej, a navíc stále se stojícím pérem, který ještě nestihlo zareagovat na tuhle podivnou situaci. Anebo naopak stihlo? Než si to ale stihnu celý srovnat v hlavě, uvědomím si, že už sedícímu Maxovi nevidím ani do vobličeje, ani na jeho vosvalenej hrudník a břicho, ale celej můj vobzor zabírají jeho chlupatý nohy a hlavně chodidla.

Snažím se to nevnímat, všechny ty hlasy a myšlenky. Najednou mě něco zaujme. Někdo na mě myslí. Představuje si, jak prozkoumává moje tělo. Jeho jazyk teď bloudí od čelisti, přes krk až k mým bradavkám.

Postavy sa dvíhajú a odchádzajú. Jedna však zostala stáť a pozerá na mňa. Bez slova sa otáčam a vystrkujem zadok smerom k nej. Postava ma chytí za boky a vstupuje do mňa. Som veľký, ale on je väčší. Kong sa do mňa oprie, celého svojho veľkého vtáka mi natlačí do diery. Driape ma ako zviera. Na všetky možné spôsoby. Pichá geniálne, až sa cítim ako handrová bábika. Semeno na mojej hrudi už dávno zaschlo. S hlasným stonaním na mňa vystrekne ďalšiu dávku a ja ho nasledujem. Obrovský chlap. Vstáva, vtisne mi na pery bozk a odchádza. Ležím tam a premýšľam, či to bol sen. Dúfam, že nie.

Ten moment byl důvěrnější a intimnější, než očekával. Zvláštně komický, ale jiným způsobem než běžně. Z těla schovaného za mléčným sklem toho skutečně moc neměl, ale už jen to, že je nedělilo nic dalšího, donutilo jeho srdce bít o něco rychleji. Krev v jeho žilách zdála se o pár stupňů žhavější. Tušil, že David to má stejně. Otevřel čtečku a začal číst. „Do pr… Co to má znamenat?" zařval David přes hučení vody, když uslyšel známý hlas téměř recitující desátou kapitolu Malého prince. „Valento! Okamžitě odtud vypadni."

Po večeři dlouho povídali. Gusta se při sprchování prohlížel v zrcadle. No je kus hezkého chlapa, trochu víc ochlupená prsa a nohy. Že nemá Petr v plánu ženitbu, to ještě nic neznamená. Představoval si, jak takové mládí objímá v bocích. Hodně se vidinou jeho těla vzrušil a musel odpustit. Pěkný gejzír málem vystříkal na nedodělanou zeď. Sny jsou sny. Nesmí se jim poddávat.

Na Instáči se tak objeví krátkej prostřih mýho dnešního videoklipu, tentokrát jsem s dronem lítal nad nedalekou zříceninou jednoho středověkýho hradu; pod video přidám poznámku, že celá verze je jako vždycky k vidění na mým Youtube kanálu… No, a pro dnešek mám hotovo, zítra si sem přijdu „posbírat“ lajky a případný komentáře. Užuž chci spokojeně vypnout komp a zajít si pro zaslouženou večeři, když mi zabliká upozornění na příchozí zprávu od nějakýho Joachima.

O Jindřichovu budoucnost, co člena armády, jsme se s Vilémem počali strachovati. Snaha jeho vyhnouti se trestu přislíbenému v nitru jeho neuvěřitelné schopnosti zvěda probudila. O mladém Baronu Oldřichu z Branné nám toliko zpráv během několika málo dnů nanosil, že podezření z loupeže spisů v archivu Generálově se v nás usídlilo. Ujištěni jsme byli, že Generál o akci této ani zbla povědomí nemá. Vnitřně zapochyboval jsem o tom, neb Generál dle názoru mého o každém pohybu, ba i slově, ve zdech těchto jest zpraven.

Peter mne obdařil shovívavým úsměvem a Jarda to zazdil hláškou, že: „Bocian vravel, že čučoriedkový olovrant je maškrta.“ Koukal jsem na něj, jako kdyby promluvil klingonsky, a všichni okolo se královsky bavili.

Roztřesenýma rukama mu sundal helmu, v rychlosti jej nadzvedl a nešikovně mu z tváří a očí setřel krev, aby se zadíval do ledových studánek. Potřeboval zjistit, jestli byl jejich majitel stále ještě při vědomí. Možná tvrdil, že ovládá základy první pomoci, a možná si to i myslel. Co myslel, on tomu pevně věřil. Ale pravda byla taková, že přestože by si to nepřipustil, cítil se ztracený a neschopný udělat cokoli, co by mohlo pomoct. Jen tam seděl a vnímal, jak se mu jeho přítel ztrácí pod rukama. „Neumírej, pitomče," promluvil na něj opět a neznatelně s ním zatřásl.

Z dalšího rozjímání ho vytrhla náhlá změna silnice. Jakž takž okresní asfaltka skončila a začínal menší tankodrom. Zpomalil. Před ním se táhl traktor s vlečkou krmení. Ta občas poskočila a utrousila mu pod kola hrst jetele. Traktorista přidal, aby vyjel kousek kopečku s mostkem. Za ním ho předjede, už se chystal přeřadit, když u zábradlí uviděl chlapce. Opíral se o patník, mávnul rukou a ukazoval na nohu. Zastavil.

Bez slova sa začne vyzliekať. Lačne pozorujem, ako zhadzuje sako, košeľu, pod ktorou sa ukazuje nádherné mužné a pevné telo. Niekto sa o seba stará. Nohavice idú dole a stojí tam len bielych boxerkách. Bez váhania ich stiahne. Stojí v tieni, takže nemám veľmi dobrý výhľad.

Cítili na tvářích vzájemně svůj dech. Dotkli se nosy a pak rty. Na chvilku se odtrhli. Dívali se vzájemně do očí. Objali se. Rty se spojily v horečnaté křeči. Jejich líbání nabývalo na intenzitě. Ruce rozpínaly bílé košile a začaly zběsilou pouť po jejich polonahých tělech. „Chceš to, co já?“ „Chci všechno, co si můžeme vzájemně dát.“

Dano opatrne sťahuje Benove slipy, ktoré sú úplne premočené. Ben je v strede oboch chlapov. Adam mu opatrne stiahne predkožku a roztiera priesvitnú sťavu po Benovom žaludi. Občas jemne pohoní, občas i tvrdšie. Z Benovho zrýchleného dychu súdim, že už to dlho nepotrvá.