Výměnný pobyt 4 – Není to, jak to vypadá

Čas beží hrozne rýchlo, keď vám je dobre. Zdalo sa až neuveriteľné, že som bol v Čechách už druhý týždeň.

Zobudil som sa ešte predtým, ako zazvonil budík. Cez okno sa predierali prvé slnečné lúče, ale v izbe bolo stále prítmie. Opatrne som zo svojho zadku stiahol Filipovu ruku a vysúkal sa z postele. Dával som si pozor, aby som ho nezobudil. Pozrel som na hodinky a v momente svoju snahu oľutoval. Budík sa mal ozvať o pár minút. To by už bol možno radšej, ak by som ho zobudil ja. Napríklad tým, že by som mu jazykom pomaznal vtáka. Ako včera. Alebo si ho len poťažkal v dlani. Ako pred tromi dňami.

Uškrnul som sa a tentokrát dal jeho telu pokoj, aby mu náhodou nenapadlo, že som príliš predvídateľný. To by bolo priskoro. Zapadol som do kúpeľne a vzal jednu zo zubných kefiek. Pri pohľade na tú druhú som sa pousmial. Filip si ju ku mne doniesol, keď u mňa spal druhýkrát, a už ju neodniesol.

Jasne, dojímaj sa nad zubnou kefkou, ohriakol som sa v duchu.

Vytlačil som si zubnú pastu a začal si umývať zuby. Z izby sa ozvala klavírna verzia On my way. Môj budík. Pri takej melódii bolo aj vstávanie príjemnejšie. Filip mal ale iný názor. Zanadával, prehnane nahlas zavzdychal a niečo buchlo. Dúfal som, že to nebol môj mobil. Uchechtol som sa a začal si vyplachovať ústa. V mojej snahe dokončiť rannú hygienu ma prerušili dve silné paže, ktoré sa mi obtočili okolo trupu. Vzhliadol som od umývadla a pohľad zakotvil v zrkadle. Filip si položil hlavu na moje rameno a usmial sa. Nežne, žiarivo a trochu zákerne.

„Slintáš nade mnou?“ spýtal sa a končekmi prstov mi prebehol po mokrých perách. V pravom kútiku úst som mal stále kúsok zubnej pasty.

„To je besnota,“ zasmial som sa a skúsil mu do jedného z prstov zahryznúť, ale stihol ním uhnúť a radšej trochu ustúpil. Zohol som sa zas k umývadlu, nabral do dlane vodu, a kým som si ruku priblížil k ústam, dostal som jednu dobre mierenú po zadku. Štiplo to tak akurát na to, aby mi v rozkroku príjemne zašimralo. Rýchlo som si dovyplachoval ústa, ale nevystrel som sa. „Budeš pokračovať?“ zaujímal som sa. Na pár sekúnd zavládlo ticho. Radšej som sa narovnal, otočil a vlepil Filipovi pusu na líce. „Dobré ráno,“ povedal som úplne odveci, aby som ho prebral z rozpakov, ktoré som mu nechtiac privodil. A nie prvý raz.

„Dobré,“ šepol a náznak zmätenia z jeho tváre zas zmizol. Rýchlo som sa vytratil z kúpeľne, hodil na seba oblečenie a zbehol dole do jedálne pre raňajky. Vzal som tri obložené rožky a zas sa vrátil do izby.

Filip zatiaľ vyšiel z kúpeľne a viditeľne som mu chýbal, pretože bol v okamihu u mňa, natlačil ma na svoju hruď a laškovne mi stisol zadok.

„Chémia,“ zavzdychal som mu do ucha. Odtiahol sa a privrel oči, aby na mňa hrane zazrel. „Alebo?“ Natiahol som ruku k jeho rozkroku.

„Ne, máš pravdu. Už jsme se zpozdili za tenhle týden třikrát,“ povzdychol si a prehrabol svoje dokonalé vlasy.

A to si tu dnes spal len štvrtýkrát, pomyslel som si, ale nahlas som povedal len: „Tak ja dnes pôjdem prvý. Ty máš ešte kopec času a…,“ strčil som mu do ruky dva z obložených rožkov, „spravil som ti výdatné raňajky.“

Až toľko času nakoniec nemal. Dosť mu z neho ukrojil náš bozk na rozlúčku. Dlhý a neskutočne sexy. Do školy som nakoniec prichádzal minútu pred zazvonením. Filip pár sekúnd po ňom. Tak, aby nikoho ani len nenapadlo, že sme v noci boli spolu.

***

Byl jsem rád, že je konečně zase pátek. Obzvlášť protože jsem se těšil na celý víkend s Dominikem, když už nám to minulý týden kvůli mému zápasu nevyšlo.

Po těch prvních pár dnech, kdy jsem měl v hlavě absolutní bordel, jsem konečně hodil všechno za hlavu a nechal to mezi námi plynout. Užíval jsem si na něm absolutně všechno. Tu jeho energii, která mě sváděla k tomu chtít ho ve všech podobách. To, jak dokázal ve škole okamžitě nastartovat tu svou megachytrou stránku, za což měl můj obdiv. I ten sex, který byl samozřejmě skvělý.

Jo, pořád jsem si úplně nezvykl na to, jak složité s ním bylo mluvit o něm samotném… Vlastně to pokaždé zazdil, jako by se příliš bál pustit mě za svou zeď, ale prozatím jsem to nechával tak. Nechtěl jsem zas něco hrotit, ačkoliv jsem dobře věděl, jak často k tomu můj mozek směřuje. Zdálo se mi, jako by mezi námi od té hádky minulý týden vládla tichá dohoda, žít jen teď a tady, a nechtěl jsem to zkazit.

Užíval jsem si každou chvilku a sedět vedle Doma ve škole X hodin každý den bylo doslova utrpení, když jsem se ho nemohl neustále dotýkat, nebo mu dát pusu, kdykoliv se zatvářil roztomile. Jako třeba zrovna ten den o velké přestávce, kdy seděl nad učebnicí matematiky, ve které jediné měl pořád trochu skluz, nevědomky okusoval tužku a co chvíli si posunul brýle na nose. Dřepěl jsem na židli před Radkem, takže jsem při pohledu dozadu měl Dominika pořád v záběru a nemohl jsem si pomoct, aby mi k němu neustále neutíkaly oči a představivost mi nejela na plný výkon.

„Halooooo, vnímáš mě?“ zamávala mi Radkova paže před očima. „No to snad není možný! Já ti tu předávám takový zásadní informace a ty už seš zase úplně mimo!“

„Cože?“ zatřásl jsem hlavou a pár vteřin mi trvalo, než jsem se naplno vzpamatoval. „Já měl za to, že mluvíš o plánech na víkend, nebo snad ne?“

„Vždyť to říkám – zásadní informace. Na co myslíš, prosím tě?“

V duchu jsem hned zvažoval, jestli fakt netuší, anebo mě jen tak zkouší, ale vzhledem k tomu, že na objekt mého zájmu nereagoval zrovna dvakrát nadšeně, nehodlal jsem se mu jenom tak přiznat:

„Ale, jsem trochu nervní z toho testu z matiky, tak jsem se zamyslel no…“

„A to se při myšlenkách na matiku běžně takhle červenáš, jo?“ zašklebil se Radek tak, že jsem jen protočil oči a zakroutil hlavou, zjevně říkat víc nemělo cenu. Byl jsem rád, že už do mě aspoň nehrotil ohledně toho, abych si dával bacha na to, jak vážně věci beru, protože bych mu musel přiznat, že stačil sotva týden, aby už bylo pozdě. Byl jsem v tom až po uši.

***

Nie je veľmi slušné počúvať cudzie rozhovory, ale v triede sa tomu nedalo vyhnúť, a tak som predpokladal, že bude mať Filip na večer plány so svojimi kamarátmi. Preto ma prekvapilo, keď sa cez poslednú hodinu ku mne naklonil:

„Chceš bejt dneska spolu, nebo máš brigádu?“ spýtal sa.

„Ja som voľný,“ povedal som. V pekárni ma čakali až v sobotu večer.

„Tak co bys řekl na společnou večeři?“

Usmial som sa. Asi žiarivejšie, než by bolo normálne. Alebo aspoň nenápadné.

„Že je to úžasné?“ oslovila ma učiteľka biológie. V rukách držala dosť nechutné nákresy a práve s nimi prechádzala okolo našej lavice.

„Je to fascinujúce,“ prikývol som a celá trieda sa zasmiala. Ťažko sa im čudovať. Preberali sme mimotelové trávenie pavúkov a každý normálny človek sa tú hodinu snažil prespať. Počkal som, kým sa učiteľka vráti k výkladu, a otočil som sa k Filipovi. „Spravím nám špagety so syrom,“ šepol som a po jeho podvihnutí obočia dodal: „Alebo nám môžem niečo doniesť z jedálne.“

„Zvu tě na večeři do města,“ ozrejmil mi Filip, ako to myslel, a mne na okamih význam jeho slov odmietal doputovať do mozgu.

„To… ako… von?“ vykoktal som.

Jemu to asi nebolo také divné ako mne, tak len prstami naznačil číslo šesť, aby som vedel, o koľkej sa stretneme.

„Počkám před intrem… A neboj, nepůjdem na sushi,“ ubezpečil ma ešte, keď sme opúšťali školu a vydal sa opačným smerom ako ja. Predpokladal som, že ide domov. Raz za čas sa tam musel ukázať. Ja som sa vrátil na intrák, sadol si na stoličku, zapol notebook a viac nič. Len som tam sedel a uvažoval nad tým, čo asi to pozvanie na večeru znamená.

Pretože to znelo ako rande.

Normálne rande!

Pred príchodom do Čiech som nežil v žiadnej jaskyni. Ani v nejakej diere a teda som chodil do mesta. Samozrejme aj jesť. Ale nikdy ma nikto, s kým som spal, nepozval niekam…, kde nás mohli spolu vidieť iní ľudia. Všetky moje vzťahy prebiehali za zavretými dverami. Alebo v parku. Či nejakej postrannej uličke. Asi preto ma ani len nenapadlo očakávať, že to bude s Filipom inak. Že sa so mnou ukáže na verejnosti, i keď len ako s kamarátom. Že pokojne prizná, že pre neho niečo som… niekto som. Niekto viac ako ten, čo s ním sedí v lavici.

Prípravou na večer som strávil viac času, než by ktokoľvek považoval za normálne. Hodina v kúpeľni a ďalšia na výber oblečenia. A to som zvyčajne dokázal byť oblečený do dvoch minút.

Pred intrák som vybehol desať minút pred šiestou, aby som náhodou nemeškal. Kým prišiel Filip, stihol som si šesťkrát upraviť vlasy a asi dvadsaťkrát uhladiť mikinu.

***

Už jak jsem se blížil, nemohl jsem se ubránit úsměvu, když jsem ho z dálky zahlédl zezadu a viděl, jak přešlapuje. Přišlo mi to prostě nehorázně roztomilý. Zajímalo by mě, jestli byl tak nervózní, anebo mu byla zima, protože na vycházku jen tak v mikině bylo ten den docela chladno, já sám jsem měl přes svetr přehozenou podzimní koženou bundu.

Jak jsem se přiblížil, všiml si mě a vyšel mi pár desítek metrů naproti. 

„Ahoj,“ pozdravili jsme se navzájem a nastala krátká trapná chvíle, kdy jsme ani jeden nevěděli, jak ten pozdrav uzavřít. Zastyděl jsem se, když jsem si uvědomil, že se na pusu takhle blízko intru necítím, i když mám zároveň pocit, že mu patří. Přeci jen je to rande ne? Měl bych ho aspoň kamarádsky obejmout. Existuje něco takového? Nebo si s ním plácnout, dát pěst?

Proběhly mi během vteřiny hlavou snad všechny možnosti a řekl bych, že Dominikovi nejspíš taky, protože to skončilo pofidérním a naprosto kostrbatým poloobětím s rádoby poplácáním po rameni. Okamžitě jsme oba zčervenali a odtáhli se od sebe. Sakra…

Tohle nebyl moc dobrý začátek, a tak jsem to zkusil prostě zakecat, zatímco jsem automaticky zamířil k centru a nechal ho, ať se sám přidá vedle mě:

„Po tý minulý zkušenosti se sushi jsem se poučil, takže mám pro tebe výběr: pizza, nebo čína?“

„Dal by som si radšej pizzu,“ odpověděl, a tak jsem se na něj jen usmál.

„Super, taky mám na ni chuť, tak doufám, že máš hlad!“

Po cestě už jsme se oba uvolnili, takže když jsme o malou chvilku později vcházeli do restaurace, byli jsme už v družném hovoru na téma dnešní test z matiky, a to trapný ticho bylo alespoň na chvíli pryč. Jenže to bychom nebyli my, abychom si to stále nekomplikovali.

Nebylo to moje první rande, dokonce to pro mě nebylo ani první v týhle restauraci, stojí prostě na ideálním místě, nedaleko od školy, ale tak akorát za jakýmsi pomyslným okruhem nejpopulárnějších podniků, aby se člověk nemusel bát, že tu co chvíli narazí na celou třídu, která se vtírne na schůzku. Ať už je jakákoliv. Každopádně i když to pro mě nebyla žádná premiéra, byla to premiéra s ním, s Dominikem, a já byl nervní, jak kdybych viděl restauraci poprvé v životě.

Nic se mi nedařilo. Dveře při vstupu jsem hodlal táhnout místo tlačit a zastavil jsem se na tom, jestli Domovi podržet dveře nebo ne, protože jo, chtěl jsem být zatraceně galantní, ale zase jsem nechtěl, aby si myslel, že ho snad beru jako holku jen proto, že ho šukám. Nebo cokoliv… O tom, že jsem se pokydal kusem pizzy, jen co jsem začal jíst, ani nemluvím. Jo, povídali jsme si sice o nevážných tématech celou dobu, ale i tak tam bylo cítit určité napětí, a když jsem si těsně před odchodem odskočil na záchod, měl jsem při pohledu na sebe neskutečnou chuť rozmlátit si hlavu o zrcadlo.

Takhle jsem si teda to první rande nepředstavoval! Chtěl jsem působit sebevědomě a ukázat Dominikovi, že mi na něm záleží, že dokážu a chci být s ním i jinak než jen v posteli, a místo toho jsem voral všechno, na co jsem šáhnul. Tolik jsem to chtěl a zároveň se vyhýbal tlačení na pilu, až jsem se nedokázal uvolnit a celý ten večer byl jak řízený počítačem.

Zaplatil jsem alespoň po cestě kolem baru celou útratu, abych předešel další trapné chvíli a případným dohadům nad placením, a zamířil zpátky k Dominikovi, který se zrovna začínal oblékat.

„Tak jo, můžeme jít,“ prohlásil jsem s úsměvem, popadl bundu a bez další prodlevy zamířil pryč. Cítil jsem, že už musím jít s pravdou ven, a tak jsem ještě před vchodem spustil: „Omlouvám se, chtěl jsem, aby sis to dneska užil a třeba bych tě ještě vytáhnul do kina anebo k nám… Naši odjeli na nějakou párty… Ale zjevně se mi dneska nedaří, tak tě pro záchranu aspoň špetky mý důstojnosti doprovodím zpátky na intr? Jestli teda o to ještě stojíš…?“

***

Filip na mňa vychrlil v pár vetách toľko informácií, že som na okamih nevedel reagovať. Usmial som sa. Vlastne som len rozšíril úsmev, ktorý mi odmietal opustiť pery, odkedy sme sa stretli.

„Bolo mi skvele,“ povedal som to, čo som v tej chvíli považoval za najdôležitejšie, a natiahol som k nemu ruku. Niečo vo mne malo neuveriteľnú potrebu sa ho dotknúť. Našťastie som sa rýchlo spamätal a ruku som zas stiahol. Preplietol som si prsty za chrbtom, aby ma viac nelákali činnosti zakázané na verejnosti, a konečne som reagoval aj na jeho ďalšie slová: „Pôjdem rád kamkoľvek, kde ti môžem náležite poďakovať za skvelú večeru.“ Pohľad mi skĺzol k jeho rozkroku.

„Doufám, že víš, že proto jsem to nedělal?“ spýtal sa zarazene a ja som rýchlo pochopil, že zo mňa zas vypadlo niečo, čo asi vyznelo príliš… príliš všetko.

„Viem. Na to ma predsa nemusíš nikam…“ Radšej som zmĺkol. Podľa Filipovho výrazu v tvári som to veľmi nevylepšoval. „Prispôsobím sa,“ mykol som ramenami a radšej pozrel na svoje topánky. Na pravej teniske som mal malý fliačik. Vyzeral ako od kečupu. Podobný mal Filip na svetri. Asi ani jeden z nás nevedel normálne jesť.

„Jsem sám doma,“ naznačil, kam by šiel najradšej, „takže, kdybys —“

„Áno!“ vyhŕkol som. Ani som si neuvedomil, že som ho nenechal dopovedať.

Viditeľne sa rozžiaril a naznačil smer. Okamžite som ho nasledoval. Pár minút sme šli vedľa seba mlčky. Ako dvaja obyčajní kamaráti. Až na to, že sa nám nejako záhadne darilo kráčať skutočne blízko seba. Sem-tam sme sa dotkli rukami, akoby sme sa za ne chceli chytiť, a mne pri tom vždy drobné vibrácie doputovali až do rozkroku.

„Není ti zima?“ prerušil ticho medzi nami a začal sa vyzliekať bez toho, aby čakal na odpoveď.

„Som v pohode,“ zaklamal som, ale aj tak mi jeho bunda pristála na ramenách. „A nebude zima tebe?“ zaujímal som sa. Zastavil, pozrel na mňa a pokrútil hlavou. V očiach mal iskru, ktorá mi napovedala, že mu je absolútne jedno, ako bude jemu. „Ďakujem,“ povedal som. Len som si nebol istý, za čo presne ďakujem. Či za to, že mi už skutočne bolo teplejšie, alebo za to gesto. Gesto, ktorým mi dal najavo, že pre neho niečo znamenám. Vlastne mi to dnes dával najavo celý deň.

Zvyšok cesty sme sa nerozprávali. Filipovi zazvonil mobil a musel Radkovi vysvetľovať, prečo sa nezúčastní s ich partou bowlingu. Vyhovoril sa na mamu a kopec vecí, ktoré od neho potrebuje. Mal som čo robiť, aby som sa nezasmial nahlas. Výbuch smiechu som tlmil dlaňou.

Smiech ma prešiel, keď Filip zastal pred bránkou vedúcou do krásne upravenej záhrady prislúchajúcej k modernej vile. Okamžite som sa začal cítiť nepatrične.

Sem ja nepatrím.

Vstup do záhrady nebol zamknutý, ale pred vchodovými dverami sme si chvíľku postáli, kým našiel kľúče. Odomkol, počkal, kým vojdem, a zas zamkol. V ďalšej sekunde ma už opieral o stenu a bozkával tak náruživo, že som zabudol na čokoľvek, čo mi ešte dovtedy behalo mysľou.

Alebo sem patrím.

***

Líbali jsme se pěkně dlouho a vychutnával jsem si každý jednotlivý okamžik. Neodolal jsem a vjel Dominikovi dlaněmi na zadek, který jsem pevně stisknul, a aniž bych přerušil tu skvělou a nekonečně dlouhou pusu, začal jsem se s ním pomalu točit jak na nějakém kolotoči, čímž jsem nás pohyboval dál do domu.

Jo, rozhodně jsem ho nebral na večeři kvůli sexu, právě naopak, moc jsem chtěl, abychom spolu zažívali i všechny ty věci, co člověk vidí v praštěných romanťárnách, protože jsem stejně tak praštěný a moje mysl se neustále nedokázala rozhodnout mezi dvěma protipóly. Ale jakmile jsem s ním byl v liduprázdném domě, nemohl jsem mu jednoduše odolat.

Po pár otočkách jsem se drobet odtáhl a prostě mu začal přetahovat mikinu i s tričkem přes hlavu. Moje bunda dopadla na zem už někde u vchodu. Na nic nečekal a hned mě napodobil, takže stačilo jenom dalších pár líbacích rotací, abychom se natlačili společně do koupelny v přízemí už jenom v trenkách. 

Koukat se na nás tenkrát z venku, tak se nejspíš směju, určitě to nevypadalo jak z těch filmů, kde jim ta svlíkačka jde úplně sama. U nás to bylo kostrbatý, Dominik se musel v jednu chvíli sehnout a rozvázat si po cestě tkaničky, aby se mu boty zadařilo skopnout, a nejednou jsme se ťukli, jak jsme oba chvátali, ale i to mělo své kouzlo.

I přes ty trapné momenty, kterých jsem zjevně dneska dokázal nadělit požehnaně, jsem cítil, že přesně takhle to má být. To všechno, co z něj vyzařovalo, mě zaplavovalo a dávalo neskutečnou energii.

„Čo máš v pláne?“ optal se, když jsme byli konečně oba nazí a za zápěstí jsem ho zatáhnul do naší giga sprchy.

Pohladil jsem ho s úsměvem po těle, od ramenou k pasu a zašeptal mu vzrušeně kamsi do krku:

„Co bys tak řekl? Hezky si tě umejt a pak uložit do postele…“

***

„Ale ja som umytý,“ zasmial som sa. „Mňa stačí uložiť do tej postele…“ Umlčal ma bozkom. Pomalým, no stále vášnivým. Presne takým, akým mi chcel povedať, že si to užijeme tu a teraz.

Po hodnej chvíli sa odtiahol, postláčal nejaké gombíky na ovládacom panely a z boku sprchy začala striekať teplá voda.

„Bude se ti to líbit,“ šepol mi do ucha, otočil ma a natlačil na miesto, odkiaľ vychádzala. Okamžite mi chrbát a zadok začal masírovať viac než príjemný prúd.

„Hm,“ zamručal som. Úžasné. Nikdy som v takej sprche nebol, ale bolo to vážne niečo. V kombinácii s Filipovým jazykom, ktorý sa začal venovať môjmu uchu, mi okamžite podlomilo kolená.

„Asi si tě budu muset přidržet.“ Chytil ma za zápästia, ruky mi zdvihol nad hlavu a tam ich pridržal, zatiaľ čo jazykom blúdil všade, kam mu táto poloha umožňovala. Krk, kľúčne kosti, a keď trochu povolil stisk a dovolil, aby sa mi ruky zviezli pozdĺž tela, začali sa jeho ústa venovať mojim bradavkám. Tvrdým ako skala. Obkrúžil najprv pravú a na rozlúčku do nej jemne zahryzol. Presne takou silou, aby sa náznak bolesti pretavil do dokonalého vzrušenia. Zavzdychal som, a tak pochopil, že má presne to isté urobiť aj s druhou bradavkou. Dokonca stisk jeho zubov pritvrdil a ja som mal čo robiť, aby som sa túžbou nezbláznil.

„Prosím,“ vypadlo zo mňa. Chcel som viac. Viac dotykov, viac Filipa.

„Hmm… A teď se pokochám,“ skonštatoval, trochu odstúpil a nekonečne pomaly si premeral celé moje telo. Viditeľne mi to robil naschvál. Zvlášť dlhú chvíľu hľadel na môj rozkrok. Ten ho pozdravil zachvením. Nevedel sa dočkať jeho ďalších krokov. Rovnako ako ja.

Filip si oblizol pery, akoby mi chcel naznačiť, na čo sa môžem tešiť, a potom to skutočne urobil. Hodil si na zem gumený podsedák zo sprchovej sedačky, kľakol si naň, pohladil ma na najcitlivejšom mieste a vzal ho do dlane. Párkrát zapumpoval, druhú ruku presunul na môj bok, aby som sa mu príliš nevrtel, a vzal môj penis do úst. Najprv len skusmo oblizol žaluď, no o krátky okamih mi už predvádzal dokonalý oral. Ani len netušil, že to bol môj prvý, pri ktorom som bol na druhej strane.

Neviem, čo ma dostávalo viac. Či to, že to pre mňa robil, alebo pohľad na to, ako to robil. Chvíľu som videl len jeho čierne vlasy, no o pár sekúnd ku mne zdvihol zrak. V očiach mal iskru a ústa mal plné… mňa. V tom momente mi všetky myšlienky vyšumeli z hlavy a len som si vychutnával každý jeho pohyb. Vrátane tých, ktoré boli viditeľné nové aj pre neho.

Najradšej by som si ten pocit užíval nekonečne dlho, ale to nebolo v mojich silách. Na to som bol príliš na hrane vzrušenia a dokonalého očakávania.

„Budem,“ šepol som, i keď to znelo skôr len ako ďalší vzdych. No Filip pochopil, nejakým zázrakom dokázal dočiahnuť na panel sprchy a voda, ktorá mi masírovala chrbát a zadok, ešte pridala na intenzite. A to sa fakt nedalo vydržať. Orgazmus sa cezo mňa prehnal v nečakanej intenzite.

Prebral som sa vo Filipovom náručí. Tvár som mal zaborenú do jeho ramena a snažil som sa vydýchať.

„Toto bolo geniálne,“ povedal som úprimne a ruka mi skĺzla medzi naše telá, aby nahmatala to, čo sa tak intenzívne tlačilo k môjmu podbrušku. „Ako to chceš?“ spýtal som sa a zatiaľ mi dlaň doputovala na jeho miešok, kde som pomaznal v ňom skryté poklady.

„Nepřestávej,“ vzdychol mi do pier a odmenil ma bozkom. Ručná práca mi šla vždy dobre, a tak som zapojil aj druhú ruku a behom pár minút doviedol k vrcholu aj jeho. „Už až tak čistý nejsi,“ zotrel mi z hrude, čo tam nastriekal. Zasmiali sme sa a absolvovali ešte jednu rýchlu sprchu.

Zo skrinky som vyfasoval huňatý biely uterák a dokonca papuče. O číslo väčšie, no príjemne teplé.

Vyšli sme z kúpeľne a vybehli po schodoch do Filipovej izby. Zostal som stáť pri dverách a nadšene sa obzeral. V jednom rohu boxovacie vrece, v druhom pracovný stôl. A na opačnej strane izby to najdôležitejšie. Obrovská posteľ. Všetko ladené do príjemnej zelenej.

Tak toto si užijem.

„Máš to tu skvele zariadené,“ pochválil som ho. Mierne sa začervenal, a aby zakryl vlastné rozpaky, vtisol mi bozk. Na nos. Bolo to neskutočne milé gesto. Absolútne nesexuálne a pritom mi aj tak rozochvelo vnútro.

„Děkuju,“ ukázal rukou k posteli, „udělej si pohodlí, donesu nám z kuchyně něco k pití.“ Poobzeral sa, chvíľku vyzeral zmätene, no nakoniec našiel, čo hľadal. Zo stola vzal notebook a podal mi ho. „Najdeš nám zatím nějakej film?“

„Tu si urobím pohodlie rád,“ trochu teatrálne som sa mu zvalil na posteľ. Nezabudol som mu ani zamávať, keď odchádzal. Až potom som zapol notebook a okamih čakal na jeho načítanie. Na obrazovke sa zobrazila prekvapivá hláška. Informovala, že počítač nebol správne vypnutý, a pýtala sa, či chcem obnoviť posledné relácie. Automaticky som klikol na áno. Pred očami sa mi otvorilo video, ktorého obsah ma donútil podvihnúť obočie. Nie, že by som nikdy nič také nevidel. To teda videl. Porna tohto druhu som mal nasledované kvantá. Len som nečakal, že aj Filip.

***

Když jsem dorazil zpátky do pokoje s náručí plnou všeho možného, co jsem našel v kuchyni, včetně vaničky hroznů a pytlíku chipsů, odhodil jsem to všechno na postel a skočil rovnou vedle Dominika.

„Tak cos nám vybral?“ zaculil jsem se na něj, ale na odpověď zčervenal, zmrznul a notebook rychle zaklapl.

„Ale nič,“ odpověděl vyhýbavě, a tak jsem se zamračil, natáhl se a počítač mu z rukou vypáčil. Nestihl jsem ho ještě ani otevřít a spustil: „Prepáč, nehrabal som sa ti v zložkách, otvorilo sa to samo.“

Celý jsem ztuhnul a už dopředu tušil, co uvnitř najdu, ale stejnak jsem comp otevřel, vytřeštil na monitor vyplašeně oči a rychle vyhrknul:

„Není to, jak to vypadá!“ Chtěl jsem se bránit, chtěl jsem lhát, jen abych Dominika nevyděsil, ale když jsem k němu zvedl naplno pohled a podíval se mu do očí, nějak jsem to nedokázal. „Dobře, tak je to, jak to vypadá, líbí se mi i tvrdší věci, jako představa, že si s někým takhle pohraju. Ale prostě… přece víš, že to neudělám ne? Nic takovýho po tobě nechci, nemusíš se bát.“

Krátce jsem mu kouknul do očí, ale nakonec sklopil pohled. Sám na sobě jsem cítil, jak moje chování absolutně neodpovídá tomu, co říkám. Sakra, člověk by měl nejspíš spalovat lidi pohledem, když má takovéhle představy, měl by být vůdce za všech okolností. Měl by… já nevím co, ale určitě ne uhýbat pohledem a červenat se jako školáček v první třídě. Donedávna jsem měl za to, že přesně takový jsem. Než jsem poznal jeho.

Okolo tématu sexu jsem si byl prostě vždycky nejistý, příliš jsem se styděl za to, že různé představy mám, a být s Dominikem bylo, jako by jiné téma snad ani neexistovalo. Byl tím plný, vyzařovalo to z něj a já kolem něj rudnul a byl nervózní za těch pár týdnů víc než za celý život dohromady.

Položil mi ruku na stehno, a tak jsem k němu opět zvedl hlavu.

„Pohraj si so mnou,“ prohlásil jakoby nic, jazykem si přejel po rtech a se mnou to z toho drobného gesta málem praštilo. No neříkal jsem to? Zatraceně, všechno se ve mně rvalo, jak moc jsem mu chtěl vyhovět, už po několikáté. Pokaždé, když něco podobného nadhodil, tak jsem chtěl, šíleně jsem chtěl, ale byla ve mně pořád vzpomínka, co mě brzdila. Jedna konkrétní osoba, které jsem to jako jediné o sobě kdy řekl, a nedopadlo to dobře.

„Já… ehm… Sakra, jak jen to dokážeš prohlásit a ani se nezačervenat?!“ zatápal jsem, ale na odpověď nečekal, místo toho jsem se zhluboka nadechl a rozhodl se říct pravdu: „Záleží mi na tobě, Dome, a no… Mám prostě strach, že když to udělám, tak o tebe přijdu… Už se mi to jednou stalo, víš? Řekl jsem to a vlastně i trochu zkusil s jednou ex a ona… No řekněme, že je to hlavní důvod, proč je z ní ex.“

***

Zaváhal som. Nevedel som sa rozhodnúť, či sa mám pýtať, čo presne sa medzi nimi stalo, alebo ma do toho nič nie je a musím sa uspokojiť s informáciou, akú som dostal. Jednoducho to medzi nimi nedopadlo dobre. Lenže prečo? Nepáčilo sa jej to alebo… a to alebo mohlo zahŕňať asi milión možností, ale najviac pravdepodobná bola tá, že jeden z nich neodhadol hranice toho druhého.

Miesto blbých otázok som si zvolil jednoduchšiu cestu. Rozhovory na vážne témy mi aj tak nikdy nešli. Naklonil som sa k Filipovmu uchu a pošepkal som mu:

„Pozrieme si to spolu.“ Zapol som na notebooku prehrávanie videa a pohodlne sa uvelebil.

Filip zaváhal, a tak som poklepal na miesto vedľa seba, aby som mu naznačil, že na tom predsa nič nie je. Aj tak sme to video už obaja videli a ruky sme pri tom určite nemali spôsobne uložené vedľa tela. Našťastie pochopil a ľahol si ku mne. Obaja sme boli na boku, natočený k sebe a perfektne sme videli na obrazovku, na ktorej sa po úvodnej znelke objavil chlapec v našom veku. Oblečeného toho naozaj veľa nemal. Len bielu krajkovanú spodnú bielizeň viditeľne určenú skôr pre ženy.

Vzal som si kus hrozna a strčil si ho do úst. Druhý kúsok som podal Filipovi. Chyba. Takmer sa s ním zadrhol, keď som zahlásil:

„To si pokojne oblečiem, ak ti to urobí radosť.“

„Ne. To… To není to, co se mi na tomhle videu líbí,“ vykoktal. Prikývol som. Ak by si to neskôr rozmyslel, nemal by som s tým žiadny problém.

Video pokračovalo príchodom nabúchaného týpka. Telo mal samý sval a počet tetovaní sa dal naozaj len ťažko odhadnúť. Chlapec pred ním okamžite padol na kolená a začal predvádzať ukážkovú fajku. To však jeho spoločníkovi nestačilo, a preto mu začal behom pár sekúnd ústa celkom drsne šukať. Len výnimočne mu dovolil hlbší nádych, no hneď si ho zas nabodol na svoj úd pekne až po koreň. Chvíľkami sa zdalo, že to už chlapec neustojí a začne sa brániť, ale práve vtedy ho muž pustil, a odhodil na zem ako handru. Počkal, kým sa zas pozviecha, a na kolenách k nemu priplazí, a prefackal ho. Po chlapcovom líci stieklo niekoľko sĺz.

V tej chvíli som sa pozrel na Filipa. Naše oči sa stretli.

„Nechcem, aby si ma bil po tvári, ten zvyšok mi nevadí,“ šepol som.

Filip sa ku mne naklonil.

„To bych neudělal,“ povedal a potom spojil naše pery v pomalom a jemnom bozku. V bozku, ktorý jeho slová dokonale potvrdzoval.

Odtrhli sme od seba, až keď vo videu zaznel bolestivý výkrik. Na obrazovke práve chlapec dostával trstenicou na holú. Bolo jasné, že ho jeho spoločník nešetrí. Zadok mu takmer okamžite sčervenal, v tvári sa zrkadlila bolesť z každého úderu, no i tak bolo zreteľné, že si to užíva. Penis sa mu viditeľne staval do pozoru, akoby do neho každá rana vháňala viac a viac krvi. Úplne som to chápal. V tom momente sa mi to totiž dialo tiež. Vzrušenie sa mi z podbruška šírilo do celého tela. Môj pohľad okamžite smeroval na Filipa. Na video hľadel s takým záujmom, že takmer zabúdal dýchať. Usmial som sa, keď sa pomrvil, a ja som vďaka tomu presne vedel, čo sa mu deje v rozkroku.

Natiahol som k nemu ruku a pohladil som ho po ramene. Trhol sebou, akoby sa zľakol.

„Promiň, já…,“ začal. Zdvihol som sa na kolená a nechal som zo seba skĺznuť uterák, aby videl, že ani mňa to video nenechalo ľahostajným.

„Máš niečo vhodné na spank?“ spýtal som sa. Filip pokrútil hlavou v nesúhlasom geste. Pohľad neodtrhol od môjho rozkroku. „Opasok?“ navrhol som a s provokatívnym úsmevom som sa zosunul na kolená vedľa postele. Hornú časť tela som si položil do prikrývok, aby mal ideálny prístup k môjmu zadku. Viac som pre neho urobiť nemohol. Pár sekúnd som musel venovať aj svojim vlastným obavám. Nie všetky moje skúsenosti boli len dobré.

***

Zíral jsem na Dominika s očima dokořán jakou dobu a jediné, k čemu jsem se zmohl, bylo zamručení a váhavé sesunutí z postele. Tváře mi hořely a stále jsem nedokázal zaboha pochopit, jak nenuceně se dokázal chovat. Fascinovalo mě to.

Jenže sebevíc mě to fascinovalo, absolutně jsem nevěděl, co mám dělat. Chtěl jsem něco udělat. Vlastně nejen že chtěl, měl jsem pocit, že teď musím. Že stejně tak, jako jsem se bál tyhle věci zkoušet, protože bych mohl Dominika odehnat, tak bych ho mohl ztratit, kdybych se teď zdráhal. Podle všeho to chtěl, jasněji už mi to říct nemohl, a já mu chtěl tak nějak splnit všechna jeho přání. Zvlášť když se potkávaly s těmi mými, že ano…

Ty moje pochybnosti byly prostě neskutečně stupidní, nedávaly smysl, jenže člověk se asi těžko zbavuje něčeho, co má v sobě už zakódované. Nebo možná spíš propojené, protože v mém případě bych to přirovnal spíš k molekule. Tuhle malou část mě, která to chtěla, jsem v sobě už dávno spojil s částí, která říkala jasné ne. Existovaly spolu a přišly mi neoddělitelné. Nedávaly žádný prostor pro 'tak třeba trochu', byly pevné a provázané. Všechno, nebo nic. Rozdělením molekuly na jednotlivé atomy ztrácí veškeré původní vlastnosti. Právě jsem se ji chystal rozbít. Cítil jsem se, jako by to mělo změnit nejen tu část mě, ale vlastnosti mě samotného. A přitom… Přitom to byla úplná blbost.

S pohledem stále na Dominikovi jsem přelezl ke skříni a ten požadovaný kožený pásek jsem v ní vylovil, přestože moje fantazie stále nedošla k bodu, co s ním hodlám udělat. Ale nemohl jsem se zastavit, věděl jsem, že když to udělám, nervozita mě přemůže.

Dal jsem si ten nástroj, ze kterého mi samo o sobě poletovali břichem motýli, zatím do levé ruky a přešel za Doma, abych se ho pravačkou mohl dotknout. Jako bych se ho dotýkal poprvé v životě, tak moc to bylo intenzivní. Přejel jsem mu dlaní po páteři až na zadek a potěšeně se usmál, to vzrušení z něj doslova probíjelo a jeho lehké vzdychy mi zněly jak rajská hudba. Kousnul jsem se do rtu, rozpřáhl se a plácl ho lehce dlaní po zadku.

Zakroutil jsem sám nad sebou v duchu hlavou, že jsem pořád opatrný. Dát někomu při tréninku ránu, nad tím jsem se ani nezamyslel, a to se občas i stalo, že tekla červená, a teď jsem se tu zastavoval nad tím, jestli Dominik vydrží nějakých pár na holou. Jasně, že vydrží, protože není z cukru. Jenže já nechtěl, aby to jen vydržel, ale aby se mu to především líbilo, a s tím jsem si byl nejistý. Protože to byla prostě jiná situace. Protože to byl on, On konkrétně. A já neznal tu hranici.

Ještě párkrát jsem nechal svou dlaň, aby s hlasitým mlasknutím dopadla na Dominikovy půlky, abych se v té nové situaci uklidnil, než jsem si přendal ten pásek do druhé ruky.

Sevřel jsem oba jeho konce v dlani a na nic jsem nečekal, bylo to teď nebo nikdy, napřáhl jsem se a nechal ho tak poloviční silou dopadnout. Dominik se propnul a heknul. Stálo mě to fakt veškeré úsilí, abych se hned nepřepnul v matku ošetřovatelku, ale i já si uvědomoval, že bych mu to pak úplně zkazil, a tak jsem nechal řemen dopadnou ještě čtyřikrát, než jsem Dominika po již červeném zadku pro změnu začal hladit a zajel mu i mezi nohy.

„Všechno v pohodě? Mám pokračovat?“

***

Usmial som sa s tvárou stále zaborenou do perín. Bolo tak milé, ako sa zaujímal, a to napriek tomu, že musel sám cítiť, že som viac než v pohode. Veď mal ruku v mojom rozkroku.

„Hm,“ zamručal som a ďalej si vychutnával jeho hladenie. Dotýkal sa ma jemne, akoby skúmal všetky moje reakcie. Akoby si overoval, či je všetko tak, ako má byť.

„Asi to budeš muset povědět jasněji,“ šepol a palcom mi obkrúžil žaluď.

„Áno,“ zavzdychal som pod tým dotykom.

„To je celá odpověď?“ spýtal sa a znovu sa narovnal. V momente mi chýbal dotyk jeho ruky. Nadvihol som sa na lakťoch, natočil som na neho hlavu a podoprel som si ju dlaňou. Nevedel som sa ubrániť úsmevu, keď som ho tam videl stáť len s uterákom okolo bokov a opaskom v ruke. Pôsobil neisto a pritom isto. Sebavedome i stratene.

„Áno, pane.“ Žmurkol som na neho.

Filip na mňa vytreštil oči a potom mu myklo kútikmi. Mal čo robiť, aby sa nerozosmial.

„Tak jsem to nemyslel. Já…,“ začal, ale nakoniec len pokrútil hlavou, aby mi dal najavo, že určite chápem, čo chcel povedať. Poťažkal si v ruke opasok a ja som to pochopil ako znamenie, že budeme pokračovať. „Ještě pět,“ informoval ma, i keď to znelo čiastočne ako otázka.

Prikývol som a znovu som sa pohodlne uvelebil v jeho perinách. O pár sekúnd mi na zadku pristála prvá rana. Doprevádzal ju charakteristický svištivý zvuk. Mierne to štiplo a hneď nato sa mi vlna vzrušenia rozliala v podbrušku. Druhá rana na seba nenechala dlho čakať a len zintenzívnila pocity v mojom vnútri. Tretia bola o niečo silnejšia ako tá predchádzajúca. Ako všetky predchádzajúce. Zaťal som prsty do periny a zhlboka som sa nadýchol v očakávaní ďalšieho stupňovania sily jeho úderov, ale nič také sa nekonalo. Štvrtá a piata rana nasledovali v rýchlom slede a takmer som ich necítil. Za to som pocítil dotyk Filipových prstov vo vlasoch a jeho teplý dych na mojom uchu.

„Jsi v pořádku?“ spýtal sa.

„Potrebujem ošukať,“ odpovedal som úprimne a na dôvažok svojich slov som si ruku presunul tam, kde bola práve najviac žiadúca. Na svoj penis.

„Já sám,“ sľúbil, chytil ma za zápästie a ruku mi zas odtiahol. „Chci tě ve svý posteli.“ Podoprel ma pod pazuchami a vyzdvihol na nohy. Bol to jeden z okamihov, kedy som si uvedomoval, že má oveľa viac sily ako ja. Otočil ma k sebe a spojil naše pery. Využil som príležitosť a stiahol som z neho uterák. Nahý bol najkrajší. A ešte krajší bol pocit, keď sa naše rozkroky stretli. Vzdychli sme naraz. „Jednou se z tebe zblázním,“ povedal mi do pier a odtiahol sa. Bolo vidieť, že ho to stálo naozaj veľa sily.

Zo spodnej zásuvky svojho stola vytiahol gél a kondómy a vrátil sa ku mne.

***

Nechal jsem Doma ležet na zádech a chvilku ho jen tak hladil po těle. Moc se mi líbilo, jak pod mými doteky celý změknul. Neodolal jsem a sjel mu jednou dlaní na zadek, hřál mu a byl nespíš i trochu citlivý, protože Dominik hned zavzdychal a malinko sebou zavrtěl. Políbil jsem ho a nejradši bych se znovu ujistil, že je v pořádku. Přes to všechno vzrušení, které bylo ve vzduchu skoro hmatatelné, to pro mě bylo příliš nové a špatná zkušenost se asi holt z hlavy blbě vymazává, ale udržel jsem se tu otázku nepoložit. Chtěl prostě ošukat a já mu to hodlal maximálně splnit.

Tu šprcku jsem si tentokrát nasadil v cukuletu a bez meškání jsem se vrhl na to, co jsem chtěl. Co jsem potřeboval – a to byl on… Nalubrikoval jsem si trochu prsty a už jsem se do něj s jedním z nich dobýval, nechtělo se mi čekat. Lehce jsem se mu zakousl do ramena a užíval jsem si, jak se pode mnou to tělo propínalo a stahovalo se kolem mě, ale už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem tu přípravu tentokrát docela dost odbyl, otřel jsem si zbytek maziva o své nářadí a položil se na záda.

„Nasedni si na mě,“ poručil jsem si. Potěšeně se zakřenil, vylezl si nade mě obkročmo a za přidržování mého malého já jednou rukou začal pomalu vyplňovat ten úkol. Ty jeho výrazy byly k nezaplacení, i kdyby mě právě nesvíral svými vzrušenými stahy, jenom z té jeho pootevřené pusy a rozkošného přivírání víček při každém sebemenším pohybu bych byl totálně na hraně. Jemně sténal, jak se na mě nabodával, a jeho tvář přecházela od mírné bolesti při plném dosednutí až po naprostou extázi. Byl při tom nádherný.

Tahle poloha se mi moc líbila i proto, že jsem ho mohl pohodlně chytnout za ty rozžhavené půlky, mačkat je a udávat tempo. Neskutečně mě to vzrušovalo. Skoro bych zapomněl, že jsem se už jednou udělal před malou chvílí, s Dominikem mi všechno přišlo jak poprvé. Nejen to tvrdší hraní, které jsem si mohl poprvé vychutnat bez toho, aniž by se to zkazilo, ale i ten sex. Líbilo se mi, jak je poslušný, rajtoval na mně, ale na sebe nesáhl, jen se mi opíral o hrudník a přizvedával se. Nedělal nic velkého, a přece dělal všechno, každým svým nádechem, vzdychem a pohybem po mém kohoutu. Zákonitě to nemohlo trvat dlouho. Ještě chvilku jsem nechal jeho péro, aby se svobodně houpalo do rytmu přírazů, ale nakonec jsem ho stiskl v dlani. Slastně přivřel oči a já si ho na moment přitáhl za paži k polibku, než jsem sám svá víčka zavřel a nechal tu směs skvělých pocitů, aby mě dohnala až do cíle.

Trvalo to jenom pár sekund a ucítil jsem na svém těle Dominikův bouřlivý výstřik, krásně ho odsténal a ještě chvilku na mně postupně zpomaloval, než jsem mu mírně trhl za paži a svalil ho vedle sebe. Byl jsem celý ulepený, ale absolutně jsem neměl sílu na další sprchu, a tak jsem prostě kondom zabalený v kuličce z kapesníků odhodil na zem a následovalo za ním moje triko od pyžama, kterým jsem nás oba pečlivě otřel. Odložil jsem počítač na noční stolek, natáhl se po vypínači a vyčerpaně hodil tělem o matraci.

„Mám vypadnúť?“ ozvalo se ze tmy.

„Pojď ke mně,“ zachroptěl jsem, protože mi docela vyschlo v krku, ale bylo mi to teď jedno. Jediné, co jsem teď chtěl, byl Dominik, u sebe v náručí a zachumlaný pod peřinou. Přitáhl jsem si ho k sobě a chvilku poslouchal jeho pravidelný dech, než jsem dočista usnul. Ani zhodnotit ten dnešek jsem si pro sebe nestihnul.