Výměnný pobyt 7 – Sakra dokonalé

„Ještě, že už je pátek,“ zkonstatoval jsem a přitáhl si Dominikovo tělo pevněji do náruče. Leželi jsme ještě v posteli u něj na intru, ranní kolečko hrátek už jsme měli za sebou a blížil se čas, kdy bylo nutné vstávat, abychom to do školy vůbec stihli. Nejradši bych ji zazdil, ale už jsem věděl, že Dominik má jako podmínku výměnného programu tady, že musí mít každou nepřítomnost omluvenou lékařem, a tak jsem to už ani nezkoušel. Raději jsem se donutil začít zvedat, než se to mezi námi znovu nějak zvrhne, dal jsem Domovi cudnou pusu a natáhl se po tričku, které jsem měl přehozené přes židli. Byl jsem úplně mrtvý, ale ten časný budík za to uvolnění po ránu fakt stál.

„Přijdeš dneska po práci ke mně? Naši odjíždí na celej víkend, tak můžeme strávit klidně celou sobotu v posteli… A taky můžeme být hluční,“ otočil jsem se na něj a zaculil se.

Dominik se rozesmál, sedl si a přitáhl si mě pro pořádnou pusu:

„Hmm… V tom prípade nemôžem takej ponuke odolať.“

„Chceš jako říct, že jinak bys mý neskonalý kráse odolal, jo? Teda! Asi tě budu muset potrestat,“ škádlil jsem ho, ale chytl jsem ho oběma rukama za zadek a povalil zpátky na postel, abych ho mohl zalehnout a začít ochutnávat na krku.

„Och,“ zasténal pode mnou vzrušeně, ale pokusil se mi vymanit, „musíme naozaj vstávať. Ale nechaj si to na večer. Alebo skôr ráno. Dneska tam asi budem dlho.“

„Ach jo,“ zanaříkal jsem pro změnu já, jako by za to Dominik snad mohl. Co nejrychleji jsem vstal a vzdálil se od něj co nejdál, aby mě to nesvádělo. Bylo to jako strhnout náplast. Nebylo to bezbolestné, ale bylo lepší mít to rychle za sebou.

Natáhl jsem si přes hlavu to tričko, co jsem stále držel v ruce, a vydal se jen tak – dole bez – do koupelny opláchnout se aspoň u umyvadla. A taky se schladit pod kohoutkem, protože mé péro spolu s představivostí zjevně pochopili ten pokyn k vstávání úplně jinak.

Když jsme pak šli společně ruku v ruce ke škole – ano, po měsíci chození s Dominikem jsem si konečně tenhle týden dovolil prostě ho jen tak na ulici chytnout – nemohl jsem si pomoct, abych se blbě neusmívat. Byly to skoro dva měsíce od chvíle, kdy přijel, a já si je užil jako nikdy. Nakolik mi ze začátku přišlo všechno na tom dostat se k němu a začít spolu chodit složité, být s ním bylo to nejjednodušší. Bylo to přirozené jako dýchat vzduch. Moc pěkný a sexy vzduch. Hmm…

Pořád jsem byl trochu nervózní, to asi jen tak nepřejde, zvlášť když lidi z jiných tříd po nás stále občas blbě koukali. Ani ne negativně, ale blbě rozhodně. Dokonce za námi předevčírem uprostřed oběda přifrčela jakási prvačka a přímo u stolu, u kterého nás seděla polovina třídy, se začala rozplývat, že jsme s Dominikem strašně roztomilý. Myslel jsem, že ostudou zajedu pod stůl a schovám se tam, ale bohužel tam už bylo obsazeno, protože se tam okamžitě skáceli Roman s Radkem smíchy. Těžko říct, do jaké míry to bylo teatrální gesto a do jaké upřímná reakce, ale měl jsem to od té doby od nich na talíři pořád, a to už jsem si myslel, že aspoň naše třída si na mé chození s Dominikem už zvykla.

„Ale, tady jde náš roztomiloučký pár!“ neodpustil si Roman, sotva jsme vlezli do šaten, a já měl hned chuť rozmlátit si hlavu o skříňku. Nejhorší na tom bylo, že jsem výjimečně ani neměl důvod na něj za jeho kecy vyjet, protože to nebylo z jeho hlavy a sám bych nejspíš v jeho situaci měl z něčeho takového srandu jako prase. Zasténal jsem teda jenom a co nejrychleji jsem si přezul boty a odložil zimní bundu, abych mohl zamířit do třídy.

***

S Filipom som sa cítil neskutočne kompletne. Každý okamih. Vrátane tých, keď pretáčal očami nad svojimi kamarátmi. Teda… možno už našimi kamarátmi. Prekvapivo som začínal mať pocit, že ma trochu vzali. Minimálne na vedomie. Roman mi dokonca cez prestávku daroval ceruzku. Dievčenskú. Ružovú s malým zajačikom miesto gumy. Ďakoval som mu nekonečne dlho. Nie, že by som nepochopil, že si zo mňa urobil srandu. Ale prišlo mi zábavné tváriť sa, že mi to nedošlo. A prišlo mi to aj bezpečné. Filip sa totiž nemohol na neho hnevať, keď som mal radosť.

Radek už tiež nebol taký odťažitý. Dokonca mi sem-tam venoval úsmev. Akoby pochopil, že je Filipovi so mnou dobre.

A dobre nám fakt bolo. V škole. Ale hlavne po nej. Trávili sme spolu čo najviac času. Vedeli sme, že nám ho až tak veľa nezostáva. November sa pomaly blížil ku koncu a všade sa objavovala vianočná výzdoba. Možno práve tá mi vnukla myšlienku, že by som mal Filipovi niečo darovať. Ideálne niečo, čo by si sám nekúpil. Čo by nám nekúpil. A tak som ho po škole ukecal, aby so mnou zašiel do nákupného centra. V podstate som ho ani veľmi ukecávať nemusel. Niekedy sa tváril, že by za mnou šiel aj na kraj sveta. Mal v očiach toľko nehy, až som sa v nich strácal.

Na to, čo chcem kupovať, sa spýtal, až keď sme zastali pri jednom z obchodov s pánskym oblečením.

„Napravo,“ navigoval som ho. Pozrel na vedľajší obchod a trikrát rýchlo zažmurkal. Trochu sa zdalo, že si overuje, či vidí správne.

„Potrebuješ něco v…,“ nedopovedal. Miesto toho sa začervenal. „A neobjednáme to na netu?“ spýtal sa.

„Môžeme,“ prikývol som. „Lenže to nám do zajtra nepríde a ty si sám doma. No a…,“ zhrýzol som si peru, „vravel si, že môžem byť u teba hlučný.“

Nasucho prehltol a venoval mi jeden zastretý pohľad. Ďalší venoval svojmu rozkroku. Akoby si overoval, či nie je vidieť, že sa mu tam niečo deje. Dlhá bunda však zakrývala všetko.

Nevinne som sa usmial:

„Čo ty na to? Kúpim ti, čo len budeš chcieť.“

Prikývol. Niekoľkokrát. Bol pri tom tak rozkošný, že som mal čo robiť, aby som sa na neho nevrhol a nevynútil si bozk. V obchoďáku mi to ale neprišlo ako najlepší nápad.

Nakoniec sme v tichosti stáli ešte pár minút. Dal som Filipovi čas, aby sa zmieril s tým, kam ideme. Ale hlavne, aby sa poriadne poobzeral okolo seba. Predsalen v meste poznal oveľa viac ľudí ako ja. Kamarátov z gymu, priateľov jeho rodičov a bohviekoho ešte.

Našťastie do sexshopu bol problém len vojsť. Potom už nás nikto vidieť nemohol. Tento typ obchodov nikdy nedisponoval presklenými výkladmi.

Pri vstupe som pozdravil predavačku a vzal nákupný košík. Rovno som zastavil pri prvom stojane. Prišlo mi najrozumnejšie začať s tým najjednoduchším. S lubrikačným gélom. A teda bežnou vecou, ktorú sme normálne kupovali v drogérii. Bez hanby. Aspoň teda myslím. Nikdy som pri Filipovi nebol, keď ho kupoval. Len raz sme sa stretli tesne po tom. Vyzeral, akoby nebol v obchode, ale práve ubehol maratón.

Vybral som jeden s aloe a obzrel som sa, aby som si overil, či Filip súhlasí. Stál kúsok odo mňa a tváril sa nevinne. Ale hlavne stratene. Povzbudivo som sa na neho usmial.

Prikývol. Myslím, že mu to ale bolo celkom jedno. Môjmu zadku to ale jedno nebolo.

Hodil som gél do košíka a vzal som Filipa za ruku. Predavačka sa na nás nadšene usmiala.

Prešli sme hlbšie do obchodu. V jednej z vitrín som zbadal, čo som hľadal. Pomôcky na spank. Príjemne ma pri pohľade na ne zašimralo v podbrušku.

„Chcel by si niečo skúsiť?“ spýtal som sa.

***

To byl zase jednou nápad! Ne, Dominik ani trochu neztratil tu schopnost mě neustále šokovat, a to i po té době, kterou jsme už spolu strávili. Kousl jsem se do rtu a nervózně se na Doma podíval, než jsem dlouze vydechl, abych se s tou situací aspoň trochu smířil a co nejrychleji to tam odbyl.

„No a nechceš mi říct radši ty, co by sis přál, když už jsi mě sem dotáhnul?“ zeptal jsem se, ale pohledem hypnotizoval všechny ty plácačky, bičíky a všemožný bacátka a taky všechny ty věci na regálech kolem.

„Nechcel som ťa sem dotiahnuť, chcel som ťa niečím potešiť,“ sklonil hlavu. „Ak je ti to moc nepríjemné, poďme preč,“ otočil se na odchod.

„Dome,“ natáhl jsem se a rychle ho chytil za ruku. „Není mi to nepříjemné. Teda jo, jsem nervózní, jasně, ale chci něco vybrat – a potěšit se s tebou společně. Tak co, vybereš něco?“

„Ja by som chcel, aby si si vybral ty,“ zkousl si ret. „Čokoľvek, čo ťa láka…, vieš…, z filmov.“

Povzdychl jsem si.

„No tak dobře… Ale tak v tom případě to zaplatím já. A koupíme i tohle,“ řekl jsem a ukázal prstem na náčiní pověšené v různých provedeních hned vedle.

Dominik se na mě zaculil a v očích mu zajiskřilo tak, že jsem to nevydržel a přitáhl si ho k sobě.

„Ale ja som chcel…“

„Já vím,“ přerušil jsem ho, „a fakt si toho vážím. Ale já ty peníze mám a skoro nic si nekupuju, tak mě nech…“

Užuž se nadechoval k protestu, když se poblíž nás ozvala prodavačka s tím, jestli potřebujeme s něčím poradit, a já okamžitě zkoprněl a znovu zčervenal.

„Vezmeme si tieto,“ vysvobodil mě Dominik a ukázal na pouta, která jsem vybral, a já mu to oplatil vděčným pohledem.

Bylo to se mnou jak na houpačce, i když jsem dokázal zkousnout zuby a držet si to naučené sebevědomí, šlo mě hrozně lehce rozhodit, a tak jsem opakoval své dýchací cvičení, než jsem zas získal aspoň navenek stabilitu. Koukl jsem ještě jednou po těch spankových věcech a taky po Dominikovi, který zjevně čekal, že něco vyberu, a pak jsem ukázal na to, co nejspíš každého fanouška podobně zaměřeného porna odjakživa zajímá.

Slečna jen přikývla a po krátkém ujištění, že nic dalšího nepotřebujeme, se s vybranými věcmi vydala k pokladně. Vzal jsem od Doma košík z ruky a podíval se na něj. Kousal se právě do rtu a o něčem zarytě přemýšlel, a tak jsem se ujistil:

„V pohodě?“

***

„Jasne, v pohode,“ povedal som. Chcel som, aby si vybral, a on si vybral. Ťažko by som mu zrazu vysvetľoval, že jeho výber nebol najlepší. Hlavne, ak s trstenicou nevie zaobchádzať.

Veď sa snáď naučí. S opaskom sa toho naučil už veľa. Dokonca ma na chvíľu skrotiť.

Nákup nám po zaplatení predavačka zabalila tak, aby nikomu ani len nenapadlo, čo to je. Všetko nakoniec vložila do neutrálnej tašky. Filipovi to pomohlo, aby sa zas o niečo viac ukľudnil. Možno ešte nie úplne, ale už mu veľa nechýbalo. Niekedy na mňa pôsobil hrozne nevinne. Až som sa bál, že ho kazím.

Pri vychádzaní z obchodu sa ku mne naklonil.

„Těším sa na…,“ nedopovedal, ale aby dokončil myšlienku, nenápadne ma plesol po zadku. Príjemne to štiplo.

Alebo som ho už pokazil.

„Aby som ti tie ruky nemusel spútať,“ uškrnul som sa.

Filip podvihol obočie. Zrazu vôbec nepôsobil nevinne. Pôsobil silne a dominantne. Mal to vpísané v postoji, aj vo výraze tváre.

Sakra, bol úplne dokonalý. Pozrel som na hodinky, aby som si overil, či nejakým zázrakom nestihneme zájsť k nemu, kým budem musieť do práce. Žiaľ to vypadalo úplne nereálne. Musel som si ešte skočiť po veci na intrák, a tak som o dva kroky cúvol.

„Musím ísť,“ povedal som.

Filip sa usmial. Trochu zákerne.

„Najednou? Neutíkáš jen před trestem za drzost?“ spýtal sa, ale tiež pozrel na hodinky a prikývol.

„Trestom? A kto by ma potrestal?“ zasmial som sa. Naschvál teatrálne, aby som ho podráždil. Aby sa viac tešil, až dnes skončím.

„Ještě, že máme nakoupeno,“ povedal, v tóne jeho hlasu zaznela jemná vyhrážka. Potom ma už nechal ísť.

Usmieval som sa celou cestou na intrák aj cestou do pekárne. Dokonca aj pri práci som si nevedel zmazať z tváre divne priblblý úškrn. Spamätal som sa, až keď som šéfke doniesol miesto soli cukor. Pre istotu rovno dvadsať kíl. Prešla to s otázkou, či náhodou nie som zamilovaný.

Do riti.

Som?

V pekárni som sa nakoniec zdržal takmer do štvrtej. Prevažne vlastnou vinou. Všetko mi trvalo strašne dlho. Vrátane elementárnych činností. V hlave som mal len Filipa, naše nové hračky a šéfkinu otázku. Aby mi nebolo málo, tak som dostal za úlohu skontrolovať aj prvé vianočné objednávky. Asi, aby som si uvedomil, že na Vianoce už budem doma. Bez Filipa.

Do chladného rána som vyšiel až o pol piatej. K Filipovi som to mal minimálne polhodinu. Na intrák o pár minút menej. Našťastie zo začiatku rovnakým smerom.

Zachumlal som sa do bundy. Teplota sa blížila k nule. Vytiahol som mobil a napísal Filipovu správu. Predpokladal som, že dávno spí, a ja som ho nechcel budiť telefonátom.

Nespal. Hneď mi odpísal, že ma čaká.

Chudák.

Zvládol som to k nemu za dvadsať minút. Zima ma trochu popohnala, ale aj udržala nažive. Bol som príšerne unavený.

***

Snažil jsem se na Dominika celý večer čekat, abysme na tom byli s únavou stejně, ale předpokládám, že někdy kolem půl třetí jsem to zalomil u filmu na gauči. Když mě probudila Dominikova zpráva, pěkných pár vteřin jsem byl zmatený, kde to vlastně jsem. Byl jsem polomrtvý, ale chtěl jsem ho u sebe, hrozně jsem chtěl.

„Dnes to bolo vražedné,“ prohlásil, sotva vešel do dveří.

I kdyby neřekl nic, viděl jsem to na něm, jak moc unavený je. A taky pěkně promrzlý. Tváře měl rudý a při puse mi úplně přejel mráz po zádech.

„Dojdi si dát horkou sprchu a já ti zatím udělám čaj, jo?“

Usmál se na mě vděčně, dostal jsem ještě jednu ledovou pusu a automaticky už zamířil do koupelny, vedle mého pokoje.

Když vylezl, čaj už na něj čekal na nočním stolku a pomalu chladl. Usrkl si z něj opatrně, zalezl ke mně pod peřinu a přitulil se.

„Prepáč, že mi to tak trvalo, dnes sa skôr skončiť nedalo. Ale v sprche som sa trochu prebral, tak ak chceš niečo robiť, určite to zvládnem.“

„Ani na to nemysli. Jde se spát, žádný výmysly. Teď si jenom ještě pěkně vypiješ ten čaj, abys to přepínání neodstonal a nemusel jsem se o tebe starat. A pak se ke mně přimáčkneš a budeme pěkně chrnět. Klidně až do večera. Naši jsou pryč celej víkend, není kam spěchat. Jasný, Dome?“

„Jasný,“ zašeptal s hlavou na mém hrudníku a já si uvědomil, že takhle rychle usnul a reaguje už jen z polospánku.

Usmál jsem se sám pro sebe, naklonil hlavu, abych ho líbnul do vlasů, a natáhnul se po vypínači lampičky. Však já mu ten nedopitý čaj zítra, nebo teda spíš už dneska odpoledne, spočítám. Zavřel jsem oči a nechal si o tom blížícím se odpoledni zdát. Na hrudi mě příjemně hřálo zvenku i zevnitř, obojí měla na svědomí jedna jediná osoba, a přál jsem si, aby to takhle bylo napořád.

***

Zobudil som sa pár minút po druhej poobede. Filip v izbe nebol, ale stále som cítil jeho vôňu. Pozviechal som sa z postele a po krátkom zaváhaní zamieril do kúpeľne. Nebolo mi úplne príjemné pohybovať sa po jeho dome bez toho, aby o tom vedel, ale môj močový mechúr ma presvedčil, že sa inak nedá. Jeho šuplík s pár mojimi vecami mi zas napovedal, že by mu to nevadilo. Na tričko, tepláky, uterák a hygienické potreby mi vyhradil miesto už pri mojom druhom prespatí. Moje veci tesne vedľa jeho na mňa pôsobili zvláštne intímne.

Keď už som bol v kúpeľni, tak som si rovno aj umyl zuby a dal sprchu. Nejako som predpokladal, že sa na moje telo niekto už celkom teší, a tak som mu ho chcel pripraviť.

Zišiel som na prízemie a v kuchyni našiel Filipa. Akurát niečo vyťahoval z chladničky.

„Ahoj,“ pozdravil som.

„Ahoj,“ otočil sa na mňa a dvomi krokmi bol u mňa. Na privítanie som dostal objatie a pusu na krk.

„Zneužil som ti sprchu,“ šepol som mu do ucha a rovno som mu do neho jemne zahryzol. Plesol ma po zadku a potom sa odtiahol, aby mi videl do očí.

„Mám pocit, že já asi zneužiju tebe,“ uškrnul sa. „Ale nejdřív, když už jsem navařil,“ ukázal na stôl. Boli na ňom naukladané krabice z donášky. Zdalo sa, že ich len pred chvíľou doniesol kuriér.

„Tak navaril?“ zasmial som sa.

Filip na mňa pozrel spod privretých viečok. Zatváril sa presne tak prísne, ako to zbožňujem. Prestal som sa smiať a nevinne som sa usmial.

„Si skvelý kuchár,“ pochválil som ho. „Čínu si dám rád.“

„Zapomeň, už si to nevyžehlíš. Od včerejška mě schválně provokuješ,“ povedal naoko tvrdo, ale musel pri tom skloniť hlavu, aby som nevidel, ako mu cuká kútikmi.

„Určite?“ spýtal som sa a padol pred ním na kolená. Naskytol sa mi krásny pohľad. Rovno na jeho rozkrok skrytý pod látkou teplákov. Okamih som zaváhal, ale neodpustil som si ešte jednu vetu: „Aj párok by som si dal rád.“

Filip sa trhane nadýchol.

„Sakra, Dominiku,“ chytil ma za ramená a vytiahol na nohy. „Ja ti dám takovej párok, že si týden nesedneš,“ spojil naše dlane a potiahol ma von z kuchyne. Nepustil ma celú cestu až do svojej izby. A boli sme v nej teda fakt rýchlo. Schody takmer bežal. Ledva som za ním stíhal.

„S tým párkom som sa pomýlil, myslel som klobásku,“ povedal som, keď sa za nami zavreli dvere.

„Klobásu!“ opravil ma a hodil na posteľ. Spravil to síce prudko, no aj tak ma pridržal, aby som sa neudrel. Moje srdce z toľkého citu poskočilo radosťou.

„To je len rečová bariéra,“ zmierlivo som sa usmial.

„Na tom něco bude. V poslední době máš nějak často problém volit správný slova.“ Vybral zo skrine veci, ktoré sme včera kúpili. Všetko bolo vybalené. Musel to urobiť, keď ma večer čakal. Predpokladal som, že si aj skúšal, ako fungujú. „Svlíkni se,“ prikázal. Z tónu jeho hlasu ma príjemne zamrazilo. Postavil som sa a stiahol si tričko a tepláky. Obe veci som položil na posteľ. Boxerky som si nechal. Nie však preto, aby som ho zas provokoval. Vedel som, že mi ich rád vyzlieka sám. „Donaha,“ upresnil, aby ma vyviedol z omylu. Aspoň pre dnes.

***

Dom se na ten můj příkaz ještě drobet zaksichtil a předvedl mi podívanou, jak moc šněčím tempem se dá takový jeden jediný kus oblečení stahovat. Bylo to jen tak tak, že jsem se udržel a nepomohl mu s tím. Ale chtěl mě pořádně dráždit, a tak jsem mu to dopřál, však on si to pak o to víc vypije. Prohlídl jsem si ho ještě pěkně od hlavy až k patě, jak tam stál nahý jako prst a natěšeně se culil, než jsem přešel ke křeslu a vytáhl ho od okna před stůl.

„Ohnout.“

Počkal jsem, až vyplní můj pokyn, a přešel k němu s těmi koženými pouty, co jsme včera koupili. Naštěstí měli přídavný řetízek mezi sebou nastavitelný i na docela velkou délku, a tak jsem ho mohl natáhnout dopředu kolem nohy stolu a dopřát tak Dominikovi pocit, kdy musel být natažený dopředu a nemohl nikam utéct, což jsem věděl, že se líbí jemu i mně.

Bylo to spíš pro pocit, nebál jsem se, že by se nějak bránil, už jsem věděl, že toho vydrží hodně. Ale vypadal takhle neskutečně sexy. Pomalu jsem přešel s rákoskou v ruce až za něj a dlaní volné ruky mu při tom hladivě přejel po páteři od krku až k zadku, který jsem důkladně promačkal. Líbilo se mi, jak celý lehce vibruje, jako bych s ním už tím lehkým dotekem třásl. Zajímalo by mě, nakolik to bylo nervozitou a nakolik očekáváním.

Na chvilku jsem zaváhal a pak položil rákosku pod něj na sedák křesla, aby na ni viděl, a začal ho vyplácet rukou. Zkoušel jsem si včera tím nástrojem cvičně zamáchat ve vzduchu a i jednou přetáhl sám sebe přes stehna, takže jsem věděl, že to tím pořádně štípe, a nechtěl jsem Dominika hned zničit.

Rukou jsem ho ale vůbec šetřit nemusel a dal jsem si záležet, aby už i to pořádně cítil. Dominik po každém plesknutí na odpověď lehce vzdychl nebo syknul a mně ty zvuky projížděly snad celým tělem. Miloval jsem to. Teprve když mě pořádně pálila ruka a Domův zadek barvou začínal připomínat jahodu, jsem přestal a zvedl zas rákosku.

Nemluvil jsem, nějak jsem nechtěl rušit tu atmosféru mezi námi. Na nic jsem nečekal, zamířil Dominikovi doprostřed zadku, napřáhl se a švihnul. Nepřišlo mi to zas jako tak velká rána, ale Dominik i tak zaskučel a na přechodu mezi zadkem a stehny se mu objevil pruh. Sakra. Chtěl jsem trefit úplně někam jinam! Budu si muset dávat fakt pozor, tohle mě poslouchalo mnohem míň než pásek. Kousl jsem se do rtu a po tom šlincu mu přejel prsty.

„V pořádku, Dome?“

***

Trstenica ma dokázala prekvapiť. Zabolelo to. Hneď po údere, ale ešte o niečo viac tesne po ňom. Tým sa vždy trstenica pre mňa trochu líšila od ostatných nástrojov. Akoby poskytovala dve vlny bolesti. Tentokrát boli obe už trochu za mojou hranicou. Nie ani tak intenzitou úderu. Skôr miestom, kam dopadol.

Aj tak som však na Filipovu otázku odpovedal len prostým:

„Áno.“

Až keď som to vyslovil, uvedomil som si, že nie som niekde s nejakou náhodnou jednorazovkou. S niekým, komu je úplne jedno, ako sa cítim. Pomrvil som sa. Filip sa ku mne zohol. Nejako vytušil, že ak sa opýta znovu, tak mu poviem niečo iné.

„Jsi si jistej?“

Zaváhal som. Nechcel som nám pokaziť chvíľu.

Pohladil ma. Dôverne a nežne, aby mi dal najavo, že mu naozaj záleží na tom, aby som mu povedal pravdu, a to rozhodlo.

„Na stehná nie,“ požiadal som.

Filip ma pobozkal na rameno.

„Promiň, uletělo mi to, chceš skončit?“ Natiahol ruku k putám, aby mi ich dal dole.

„Nie, prosím, nie,“ zastavil som ho a usmial sa, i keď môj úsmev nemohol vidieť. „Bol som zlý chlapec a potrebujem potrestať.“

Filip sa trhane nadýchol. Vôbec som sa tomu nečudoval. Tieto naše slovné podpichovania nás brali oboch. Postavil sa tesne za mňa a niekoľkokrát mi končekmi prstov prešiel po zadku. Možno si mapoval územie. Možno ho len kontroloval. Ale najpravdepodobnejšie sa maznal s mojou kožou a drobným šrámom, ktorý som na nej tušil.

„Dominiku,“ oslovil ma. V hlase mal prísnosť aj starosť. Nechápal som, že také combo vôbec môže existovať. „Okamžitě mi povíš, když to bude moc.“

„Jasne,“ sľúbil som.

Chvíľu sa nič nedialo a potom ticho preťal svištivý zvuk. Úder dopadol presne tam, kam mal. Na spodnú časť môjho zadku a bol o poznanie slabší ako ten predtým. Zaštípal, zabolel, ale hlavne mi vyslal vlnu vzrušenia priamo do rozkroku. Na sekundu som mal pocit ako tesne pred orgazmom, i keď sa mi ešte ani poriadne nepostavil.

Chcel som to cítiť zas. Dlho som nemusel čakať. Trstenica znovu perfektne odviedla svoju prácu.

Sakra dokonalé.

Zhrýzol som si peru, aby som nevzdychol príliš nahlas, ale potom som si uvedomil, že sme sami, a dovolil som si byť pri ďalšom údere hlučnejší ako zvyčajne. A pri tom, ktorý ho nasledoval, som sa už vôbec nekontroloval.

„Pět,“ odpočítal mi Filip. Viditeľne zarátal aj ten prvý. Trstenicu položil na kreslo tak, aby som na ňu videl, a oprel sa o môj zadok rozkrokom. Cez jemnú látku teplákov som zreteľne cítil jeho vzrušenie. „Udělám se už jen z těch zvuků, který vydáváš,“ povedal chrapľavo, oddialil mi od seba polky a niekoľkokrát do ryhy medzi nimi prirazil svojim luxusne vzrušeným vtákom, aby som vedel, aké ďalšie plány so mnou má.

Nevedel som sa dočkať, kedy sa vyzlečie, ale aj tak mi pohľad skĺzol na trstenicu. Niečo vo mne chcelo, aby ešte pokračoval. Nemal som dosť a zároveň mal. Nevyznal som sa vo vlastných pocitoch.

Filip ma pohladil po boku a pomaly prešiel rukou dopredu až na moje stehná. Dychtivo som očakával, kam bude pokračovať, a nesklamal. Najprv sa môjho vtáka len letmo dotkol a potom ho zovrel v dlani.

„Nějakej vzrušenej na to, že tě trestám.“ Zosilnil stisk. Z hrdla sa mi vydralo niečo medzi zaskučaním a zapradením. „Kdybych tě teď udělal, tak by ses dostatočně nepoučil, jak se máš chovat.“ Pustil ma a zohol sa pre trstenicu. Srdce sa mi nadšením rozbúšilo v hrudi. „Anebo poučil?“ spýtal sa. Dával mi tým možnosť voľby. V podstate ako vždy, keď si nebol istý, či nezachádza priďaleko.

„Nepoučil,“ priznal som nadšene.

„Jsi podezřele veselej,“ skonštatoval a viac neváhal. Prvý úder doprevádzal charakteristický zvuk. Nestihol som si ho ani poriadne uvedomiť a v rýchlom slede nasledovala ďalšia rana. Sekundárna bolesť z oboch sa zliala dokopy a ja som zaskučal.

Zohol sa ku mne a upokojujúco ma pohladil po chrbte.

„Zpomalím,“ sľúbil a svoj sľub dodržal. Dal mi čas, aby som sa vydýchal, a zatiaľ sa venoval môjmu zadku. Končekmi prstov sa dotýkal citlivej kože. Na okamih sa o ňu dokonca otrel perami. Až potom pokračoval s ďalšou ranou. Aj po nej mi doprial krátku pauzu. Len sa pre zmenu pomaznal s mojim vtákom. Prestal, až keď cítil, že už dlho nevydržím.

Kurva, bol som fakt na pokraji. Stačilo, aby mi ešte trochu pohonil, a urobil by som sa. Lenže to on viditeľne nechcel. Chcel ma mučiť. Krásne mučiť.

Takmer k tomu ale nedostal príležitosť, pretože ma ďalšia rana skoro prehupla za hranicu. Vedel som, že ak rýchlo príde ešte jedna, tak končím a vystriekam sa pri spanku. A to sa mi teda ešte nikdy nestalo. Ani som nikdy nebol tak šialene blízko.

Filip si to musel nejako prečítať z reakcií môjho tela, pretože mi pred ďalšou ranou stlačil miešok. Urobil to dosť silno na to, aby ma to vrátilo o krok naspäť. Frustrovane som zakňučal.

„Deset,“ povedal a nechal trstenicu znovu dopadnúť na môj zadok.

***

Proužky na Dominikově zadku mě doslova lákaly k tomu, abych si s nimi hrál a přejížděl po nich prsty. Byly krásně žhavé a já po chvíli neodolal, abych mu obě půlky sevřel v dlani a vychutnal si další jeho sten, který mě dostával k okraji blíž a blíž. Naklonil jsem se přes něj, abych ještě jednou ochutnal Domovu lehce slanou kůži kdesi na krku, ale už to nešlo déle vydržet, hrozně jsem ho chtěl.

Popošel jsem tedy těch pár kroků k posteli, pohodil na ni rákosku a zvednul ze stolku připravený lubrikant, kterým jsem si rovnou pokapal prsty. Víc jsem ho neplýtval, dobře už jsem věděl, jak to má Dominik rád. Nedočkavě jsem k němu přešel a bez meškání do něj jedním z prstů pomalu zajel. Ten vzdech, co se ozval na odpověď, byl pro mě téměř finální. Zbožňoval jsem to.

Chvilku jsem ho jen tak dráždil a připravoval si ho prsty, než jsem znovu přitiskl svůj hrudník na jeho záda a zašeptal:

„Neuděláš se, dokud ti to nedovolím.“

Krásně se pode mnou vrtěl pod vlnami vzrušení a já jsem tušil, že tohle pro něj bude ta nejtěžší část. Byl zatraceně blízko a právě v takových chvílích jsem nejvíc miloval trápit ho.

„Drž,“ nakázal jsem mu, jako by snad mohl někam jít. Nebo jako by snad chtěl. Na nic jsem nečekal a bez meškání si volnou rukou stáhl tepláky i s trenkami do půlky stehen, abych mohl nahradit své prsty uvnitř Doma něčím mnohem lepším. Otřel jsem si nalubrikovanou ruku o péro a pomalým tempem se začal do něj zasouvat.

***

Držať, ako po mne Filip chcel, bolo nad moje sily. Takmer okamžite, ako do mňa začal vnikať, sa mi podlomili kolená. Na podlahu som sa nezosunul len vďaka putám, ktoré sa mi zaryli do zápästí, a hlavne vďaka jeho rukám, ktoré ma pridržali za boky.

Sakra.

Všetko to bolo strašne intenzívne. Mal som čo robiť, aby som sa hneď nespravil. Uzemnila ma len drsná látka operadla, o ktorú sa mi bolestivo obtrel vták v momente, ako ten Filipov do mňa prvýkrát prirazil. Na druhej strane ma zas takmer prehupol za okraj dotyk jeho rozkroku na mojom po spanku citlivom zadku.

Pocity sa vo mne miesili tak rýchlo, až som ich nestíhal spracovať. Bolesť, vzrušenie, bezmoc a niekde v pozadí skrytý cit. Napriek všetkému bola v tom sexe láska. Cítil som ju v jeho opatrných pohyboch. V tom, ako ma mierne odtiahol od kresla, aby som do neho nenarážal tak prudko. Radšej tým nárazom vystavil svoje ruky, i keď nemusel. Bol som mu úplne vydaný na milosť a on to ani na okamih nezneužil.

„Kurva, jsi tak těsnej,“ zašepkal. Hlas sa mu zachvel. Vedel som, že už dlho nevydrží. Potvrdili mi to jeho slová: „Možná ti dovolím udělat se se mnou.“ Obtočil svoju dlaň okolo môjho vtáka a zladil jej tempo so svojimi ďalšími prírazmi. Pri tom poslednom zo mňa úplne vystúpil, aby do mňa hneď nato zas prudko vnikol. A to bola konečná. Pre nás oboch. Obaja sme si tentokrát orgazmus poriadne odkričali a ešte dlho ho vydychávali. Filip bol celý ten čas o mňa opretý takmer plnou váhou. Až keď sa spamätal, rýchlo sa odtiahol.

„Řekl jsem, že ti jen možná dovolím se udělat,“ začal, ale asi ho pohľad na mňa presvedčil, že hrať to ďalej nemá zmysel. Ležal som na operadle kresla ako handrová bábka. Nevládal som sa ani pohnúť. Tak ma celý ten zážitok zomlel.

„Dome? Všechno v pořádku?“ spýtal sa, bleskovo mi dal dole putá a pomohol vstať. Dalo mu to docela zabrať. Bol som totálne odpísaný.

„Si tak silný,“ pochválil som ho a bez ostychu sa o neho úplne oprel. Objal ma a pomaly so mnou cúval k posteli. Zastavil, až keď mi nohy narazili o jej okraj.

„Sedni si, donesu ti vodu,“ povedal a pustil ma.

Poslúchol som ho a sprudka som si sadol. Za sekundu som zas vyletel do stoja.

„Au,“ vypískol som. Bolesť zadku ma úplne prebrala. Filip sa zatváril ľútostivo a hneď nato sa uškrnul. Viditeľne si nemohol pomôcť.

***

Dominik uměl trpět naprosto krásně, ale i když mě jeho trápení většinu času vzrušovalo, po takovémhle výkonu už jsem na něj tvrdý být nedokázal. Donesl jsem mu vodu, a zatímco ji v kleku na posteli pil, neodolal jsem a párkrát mu projel rukou vlasy. Nestříhal se, takže za ty dva měsíce tady mu ještě víc povyrostly a červený melír z nich byl z velké míry už pryč. Usmál jsem se nad vzpomínkou, když jsem ho viděl poprvé, a jen co odložil sklenici na stůl, přitáhl jsem si ho k sobě do náruče.

„Takže nakonec to bude snídaně do postele?“ zakřenil jsem se na něj a líbnul ho na rty. „To stačilo říct, nemusel jsi mě kvůli tomu přinutit, abych ti zmaloval zadek.“

„Ja som ťa prinútil?“ překvapeně na mě vykulil oči, ale pobaveně se mu v nich blýskalo.

„Rozhodně. Takže teď si tady hezky lehneš na břicho, necháš si ode mě namazat ty sexy šrámy krémem a pak zbaštíš něco z těch jídel, co jsem tak pracně objednal.“

Na odpověď se na mě zaculil a já měl při pohledu do Dominikových očí pocit, že se snad rozteču, jak moc to mnou rezonovalo. Jako by se díval přímo do mě a já do něj. Jen tak, aniž bychom si řekli nějaká velká slova, nebo dělali kdo ví co.

Naklonili jsme se k sobě ve stejnou chvíli a naše rty se potkaly uprostřed. Byl to tichý moment, který ani jeden z nás nechtěl přerušit, a tak jsme se k sobě chvilku jenom tak tiskli a to všechno si užívali. Někdo to ale ukončit musel, a tak jsem nakonec Doma pevněji chytnul, odtáhl ho od sebe a navedl ho na břicho.

„Sluší ti to takhle,“ neodpustil jsem si, zatímco jsem se natahoval do šuplíku pro krém a hned jsem ho začal na jeho zadek rozpatlávat. Dominik spokojeně vzdychal a mně z toho celým tělem projížděla jedna vzrušující vlna za druhou.

Mačkali jsme se pak k sobě na té posteli zbytek dne, prokládali to čínou, které jsem objednal nejspíš takový menší kontejner, koukali úplně obyčejně na filmy, nebo si povídali a bylo mi moc fajn. Hrozně jsem si přál, aby to takhle zůstalo napořád.