Výměnný pobyt 11 – Epilóg

Probudil mě nepříjemný zvuk budíku, a tak jsem se automaticky natáhl pro telefon, abych ho v jeho řádění zarazil a mohl pokračovat ve své činnosti, než mě vzbudí další nastavený čas v pořadí. Vstávání odjakživa patřilo k mým nejméně oblíbeným činnostem. Bohužel mi dneska ale nebylo přáno a ten prevít se po mém doteku, s ránou jak blázen, zřítil na podlahu, kde hrál vesele dál.

„Sakra,“ zanadával jsem sám pro sebe, když jsem se po pár vteřinách musel vyhrabat zpod peřiny a ten nástroj smrti zvednout a vypnout.

Bez Dominika se mi vstávalo těžko. S ním mi vždycky stačil fakt, že když na ten budík zareaguju hned, stačím se s ním ještě ráno před odchodem pryč pomuchlovat a hned jsem byl o poznání živější. Ovšem vědomí, že hned zítra budeme už zase vstávat spolu, celý ten dnešní proces dělalo o něco snesitelnějším. Už jen pár hodin a budu ho mít vedle sebe… A pak každý den, protože už za dva dny nám začínala škola.

Můj starý pokoj u rodičů na mě působil zvláštním dojmem. Už jsme sice překonali všechny ty karamboly kolem mého rozhodnutí být s Dominikem 'jim natruc', jak by řekla máma, ale pořád tady všude panoval nepříjemný vzduch. Především proto, že i když ona i táta nakonec víceméně souhlasili, že mi nebudou bránit ve studiu v Bratislavě, asi pětkrát denně mi nezapomínala dát 'dobrou radu', abych udělal to a ono, abych měl snadný přestup do Prahy, až se s Dominikem rozejdeme, nebo aby se na mě moc nevázal a další podobná vylepšení mého života. Nevzdávala to i přes několik mých výbuchů a já z ní začínal být pomalu zoufalý, takže kromě toho, že jsem se těšil na návrat za Dominikem, jsem se nemohl dočkat i toho, že se jí konečně na chvíli zbavím. Těch pár týdnů, co jsem bydlel po letní brigádě v Bratislavě zpátky doma, mi bohatě stačily.

To byla ostatně taky její zásluha a pokus, jak mě s Domem rozeštvat. Když jsem trval na tom, že na léto pojedu tam, dohodila mi práci podržtašky v kancelářích nějaké její známé. Bohužel to taky znamenalo nejen pracovat osm hodin denně, ale kromě víkendů jsme tak na sebe za celé prázdniny s Dominikem dostali jenom pár dní volna. Už po pár dnech jsem měl toho plné zuby, ale bez téhle brigády bych zůstat na Slovensku takhle dlouho nemohl a usínat každý večer s Dominikem v náručí stálo za všechny útrapy světa. Naštěstí jsem aspoň v tátovi měl trochu zastání, a tak nejen, že mi platil malinkou jedna jedničku tehdy, ale nechal nám ji i na školní rok. Nám, protože mu muselo být jasné, že Dominik se odtud nehne a to i přesto, že Domovu nabídku na placení poloviny při jeho poslední návštěvě odmítnul. Řekl mu na to, že chce, aby bylo jasné, kdo má na ten byt právo, čímž sice taky říkal, že čeká až se rozejdeme, ale i když bych ho za to v tu chvíli nejradši seřval, narozdíl od mámy mi to aspoň nepředhazoval každý den, a tak jsem to po stisknutí Domovy ruky v sobě spolknul. Neskutečně mě uklidňoval.

Věděl jsem, že proces loučení s mámou bude ještě náročný, a tak první kroky mého dne vedly právě za Dominikem. Ještě jsem ani pořádně neotevřel oči a už jsem vytáčel jeho číslo.

„Áno?“ ozvalo se po pár tůtnutích rozespale z druhé strany.

„Promiň, dobré ráno,“ zašeptal jsem, jako bych ho snad mohl znovu uspat, ale hned se mi na tváři vyloudil úsměv, že slyším jeho hlas, „jen jsem tě potřeboval slyšet…“

***

„Aj tebe dobré ráno,“ pozdravil som Filipa. Povedal som to potichu, ale aj tak to už nepomohlo. Bráchu zobudilo zvonenie mobilu, pozrel na hodinky a zavzdychal.

„Je len sedem, psychopati,“ hodil si vankúš na ucho.

„Daj mi sekundu,“ požiadal som Filipa, vytratil som sa z izby a zavrel sa do kúpeľne. „Už som sám, môžeme začať s prasačinkami.“

V telefóne som začul Filipov ostrý nádych. Bolo to zvláštne, ale ešte stále na neho niektoré moje poznámky pôsobili rovnako ako v deň, keď sme sa spoznali. Vedel som si predstaviť, že sa dokonca začervenal.

Alebo mu len chýbal sex. Rovnako ako chýbal mne.

Na celom tele mi z predstavy, že sa ma dnes konečne dotkne, naskákali zimomriavky vzrušenia.

Sakra.

„Brácha ťa pozdravuje,“ zahovoril som to, aby som ho nepriviedol ešte viac do rozpakov. Na to som sa chystal až večer. V posteli.

Do umývadla som pustil studenú vodu a schladil si v nej zápästie.

„Slyšel jsem,“ schuti sa zasmial. „Jednou mě přerazí.“

Tentokrát som sa zasmial ja. Filip mal totiž nejaký dar volať vždy vtedy, keď Kris spal. Nielen ráno. Ale pokojne aj poobede, keď bol brácha po nočnej.

„Neboj sa, on vie, že je to moja chyba. To ja leziem domov vždy, keď odídeš nazad do Čiech.“

Aby som nebol sám.

Filip si povzdychol.

„Nejradši bych sem už ani nejezdil.“

Úsmev mi na okamih zmizol z tváre. Vedel som, aké to ma s rodičmi náročné. Nakoniec som sa prekonal a kvôli nemu si udržal veselý tón.

„Prídeš dnes podľa plánu?“ spýtal som sa.

„Ani o minutu pozdějc,“ povedal, ale potom si odkašľal. „No teda… Pokud nebude někde na cestě zácpa.“

V pozadí sa ozval ženský hlas.

„Budem na teba čakať, koľko bude treba,“ sľúbil som a vypol vodu.

Ženský hlas zosilnel.

„Budu muset jít. Miluju tě,“ rozlúčil sa Filip.

„Ja teba tiež. Napíš mi, než vyrazíš,“ požiadal som. „A pozdrav mamu.“

Zasmial sa a položil. Chvíľu som zostal sedieť na vani a len som sa usmieval. Mal som na to niekoľko dôvodov. Prvým a úplne nepodstatným bola drobná škodoradosť v mojom vnútri, keď som si predstavil, že by ju naozaj pozdravil. Od skončenia môjho výmenného pobytu som bol u Filipa doma dvakrát. Zakaždým sa na mňa dívala ako na odpad. Niekedy mi to bolo trochu ľúto.

Druhým a oveľa podstatnejším dôvodom bol fakt, že sa Filip vracal do Bratislavy. Vracal sa ku mne. Za dva dni nám začínala škola, a i keď sme si nevybrali rovnakú univerzitu, tak budeme v jednom meste. Budeme dokonca spolu žiť. Už sme si to vyskúšali cez prázdniny a bolo to skvelé. Nám bolo skvele. A ja som vedel, že nám tak bude zas. Budeme sa spolu učiť. Ja moju milovanú chémiu a on architektúru. No ale hlavne budeme zaspávať a budiť sa v jednej posteli.

***

Jediný dobrý na těch dalších pár hodinách s našima bylo to, že jsem věděl, že jsou na dlouhou dobu poslední. A nejspíš si to uvědomovali i oni, respektive máma, protože si odpustila i všechen ten nátlak a až na obvyklé prudění mě všemi možnými radami z běžného života, byla víceméně milá. Táta zas zůstal výjimečně doma, takže mě po společné snídani doprovodili k autu pěkně dohromady a po vzoru šťastné rodinky mi zamávali a popřáli šťastnou cestu. Skoro bych se dojal.

To auto byl dárek za úspěšné složení maturity, a přestože jsem se s rodiči neshodl na většině věcí, působilo na mě trochu jako připomínka toho, že se na ně i přes to všechno můžu spolehnout. Přestože to dnešní společné jídlo bylo jedno z mála, co jsem za život zažil, za má rozhodnutí mě nezavrhli a snažili se mě jejich zvláštním způsobem podpořit.

'Už jedu za tebou, zlato,' napsal jsem Dominikovi zprávu, než jsem nastartoval a pak se půlku cesty usmíval nad představou, jak se asi tvářil, když si to přečetl. Kdepak, 'miluju tě' bylo v pořádku, ale 'zlato' tam už podle Domova žebříčku začínaly něžnosti a pokaždé se na to slovo šklebil. Upřímně mě to jenom povzbuzovalo v tom mu tak říkat, ale věděl jsem, že se mu to ve skutečnosti líbí, že si užívá to, že mu tak smím říkat jenom já.

Po cestě jsem si s Domem přes handsfree ještě krátce zavolal, abych se ujistil, že mě bude čekat u nás na bytě, a po příjezdu do Bratislavy zamířil rovnou tam.

Ty tři týdny bez něj byly nekonečný, takže jsem se ani nedivil, že už stepoval na chodníku a sotva jsem zaparkoval a vystoupil, vrhl se mi kolem krku.

„Děsně si mi chyběl,“ prohlásil jsem místo pozdravu a, sousedi nesousedi, rovnou tam na ulici jsem ho dlouze políbil.

Miloval jsem ho a nic na světě jsem nemiloval víc než okamžiky, kdy jsem byl s ním. Příští týden to měl být přesně rok, co jsme se potkali a pořád jsme byli šíleně zamilovaní.

***

„Aj ty si mi chýbal,“ usmial som sa na Filipa, keď sme sa po pár sekundách od seba odtrhli. „Akú si mal cestu?“

„Dlouhou,“ mávol rukou a prešiel ku kufru auta. Nasledoval som ho, aby som mu pomohol s batožinou. „Přišla mi až nekonečná. Určitě proto, že jsem se na tebe hrozně těšil! Radši jsem ani nezastavoval na večeři.“

Ups.

„Nestihol som nakúpiť,“ priznal som. Cez deň som mal ešte brigádu a potom som sa chystal… na sex. „Ale doniesol som z domu cestoviny so syrom, tak do zajtra hladom neumrieme a ráno môžeme skočiť do obchodu.“

Filip otvoril kufor auta a hneď ho zas zavrel.

„Co kdyby jsme zašli na nákup hned?“ navrhol. „Zítra můžeme strávit celej den v posteli.“

Zamyslel som sa. Veľmi mi ten nápad nevyhovoval. Mal som v pláne dostať Filipa do postele hneď. Ideálne do pár minút. Prestúpil som z nohy na nohu.

„Nooo…,“ začal som váhavo, ale kým som stihol v hlave vymyslieť, ako mu podám, aký mám problém, tak ma predbehol.

„Bude to chvilka. Vždyť nemáme ani chipsy na večer k filmu a já mám chuť s tebou hřešit,“ žmurkol na mňa. Jeho hlas znel prosebne.

„Ale…,“ chcel som ešte zaprotestovať, no stačilo, aby na mňa pozrel spod privretých viečok a dal by som mu všetko na svete. „Tak dobre,“ súhlasil som. Filip naskočil nazad do auta a počkal, kým si sadnem na sedadlo spolujazdca. Urobil som to pomaly a opatrne.

„Ahoj,“ povedal a položil mi ruku na stehno. „Zapomněl jsem tě pozdravit.“

„Ahoj,“ šepol som a sledoval, ako posunul ruku vyššie, až k môjmu rozkroku. Okamžite som mu ju zastavil. Nemohol som dovoliť, aby sa ma dotýkal. Ledva som zvládal sedieť aj bez toho, aby ma ešte viac vzrušoval. „Chcel si na nákup!“

„Já toho chci hodně,“ zasmial sa a naštartoval.

Za chvíľu sme už parkovali pred neďalekým obchodom. Nechal som Filipa zájsť pre nákupný vozík a ja som sa zatiaľ pomaly súkal k vstupným dverám. Dobehol ma ešte pred nimi.

„Není ti něco?“ spýtal sa.

Potlačil som v sebe vzdych.

„Nie, nič,“ zaklamal som a pridal mu aj jeden úsmev, aby o mojich slovách nepochyboval.

Pozrel na mňa síce podozrievavo, ale viac to neriešil. Vošli sme a rovno zamierili k regálom so zeleninou. Filip ju na rozdiel odo mňa jedol rád. Mrkva, hrach, cesnak, zemiaky, pór, brokolica, červená kapusta. Z každého zobral pár kúskov, odvážil ich a nalepil na sáčok etiketu. Trvalo to nekonečne dlho. Potom prešiel k ovociu. Vzal do ruky dva banány. Trhane som sa nadýchol. Takto pri sebe som chcel vidieť iné dva banány. Filip sa otočil za zvukom, ktorý som vydal, a zahľadel sa mi do očí.

„Dome, ale vážně, vypadadáš, jako by ti něco bylo,“ povedal.

Zhrýzol som si peru.

„Hm.“

Vrátil banány nazad na pult, prešiel ku mne a pohladil ma po líci.

„Jsi trochu červenej,“ skonštatoval. „Neleze na tebe něco?“ položil mi dlaň na čelo.

„Som len nadržaný,“ priznal som konečne úprimne. Filip podvihol obočie. Síce už dávno vedel, ako milujem sex, ale úplne nečakal, že sa budem takto tváriť v obchode. Prebehol ma pohľadom a zastavil sa na mojom rozkroku. Našťastie som mal dlhú mikinu, tak nebolo nič vidieť.

„A no… jako… jakože hodně?“ reagoval zaskočene.

„Skoč pre pečivo a čokoľvek ešte chceš a ja ti potom poviem tajomstvo,“ sľúbil som.

Prikývol a extra rýchlim krokom zamieril preč z oddelenia ovocia a zeleniny. Keď som sa svojim pomalým tempom dostavil k pečivu, tak už ho mal Filip vo vozíku. Dokonca stihol splašiť aj vajíčka a syr.

K chipsom sme prešli mlčky. Všade boli ľudia a asi by neocenili, čo som chcel povedať. Naklonil som sa k Filipovmu uchu, až keď sme sa pri jednom z regálov ocitli sami.

„Pamätáš ten plug, čo sme kúpili pred mesiacom?“ spýtal som sa, ale na odpoveď som nečakal. Stačilo mi vidieť, ako na mňa vypúlil oči. „Tak ten je teraz presne tam, kde má byť,“ šepol som a o sekundu neskôr som sa už nečervenal len ja.

***

Tak málo stačilo, aby se můj mozek stal tím posledním místem, do kterého pumpovala krev. Posledním, protože můj rozkrok značně konkuroval hořícím tvářím. U obou téměř hrozilo prasknutí a já měl pocit, že se snad budu muset zavřít do nějaké lednice, abych to rozdýchal.

Přejel jsem Dominika ještě jednou od hlavy k patě vyplašeným pohledem, jak kdyby to snad na něm mohli vidět všichni kolemjdoucí, poloautomaticky ho chytil za ruku a začal ho spolu s vozíkem táhnout rychle k pokladnám. Vůbec jsem tu prodavačku nepozdravil, vyhodil nákup na pás a už přikládal kartu. V podstatě jsem netušil, jak jsme se dostali zpátky k autu. Ani jsem si nebyl jistý, jestli Dom v mezičase něco říkal, moje hlava úplně vypla a teprve v autě, na tom téměř liduprázdným parkovišti, mi seplo, že to na Dominikovi asi těžko mohli ostatní poznat, když ani já sám jsem to bez nápovědy nevěděl. Jenže prostě noo… na nadrženého Dominika mám právo koukat jenom já, takže jsem ho musel rychle uklidit do bezpečí.

V okamžiku, kdy mi to v hlavě secvaklo, jsem si ho přitáhl rychle k sobě a pěvně sevřel v náručí.

„Tak za tohle budeš pykat!“

„Ja? To ty si chcel na nákup, ja som ťa chcel len potešiť,“ odtáhl se pomalu a potěšeně zašklebil. Skoro bych si myslel, že to celé udělal schválně, jak mu najednou zářily oči!

„Tvý úmysly ti nikdo nebere. Rozhodně tě za ně ještě odměním pozdějc, ale nejdřív tě hodlám pořádně zničit za to, žes mě nevaroval dřív. Taky za to, že se takhle úplně klidně couráš mezi lidma a můžou tě sjíždět pohledem… A úplně nejvíc za to, že jsem z tebe tak hrozně nadrženej a děsně tě chci!“

Už v průběhu toho monologu jsem se začal usmívat, a nakonec ho párkrát zlehka políbil. Miloval jsem ho. Děsně, děsně moc. Takže jsem mu to taky řekl a on to řekl mně a pak jsme se ještě krátkou chvíli věnovali vzájemnému osahávání v autě, než jsem pro nás oba zahlásil stopku, a jen co jsem se aspoň trochu vydýchal, rozjel jsem se směrem k našemu společnému domovu. Nebo spíš k naší posteli, protože na tu jedinou jsem v tuhle chvíli myslel.

***

Filip parkoval pred našim panelákom za pár minút, vyletel z auta, otvoril kufor a vybral z neho všetky veci. Zvládol to ešte skôr, ako som stihol poriadne vystúpiť.

„Počkaj, aspoň ti pomôžem,“ povedal som, ale úplne moje slová odignoroval. S cestovnou taškou na pleci a štyrmi nákupnými taškami v ruke zamieril k nášmu vchodu. Pred dverami na mňa počkal. Odomkol som, otvoril mu a zas som sa skúsil natiahnuť aspoň po dve z tašiek.

„Jen mi je nech,“ usmial sa na mňa zamilovane. „Ty neseš vzácnější náklad.“

„A to už aký?“ spýtal som sa pobavene.

„Tvůj zadek,“ žmurkol na mňa, „ten si dneska užije kopu zábavy,“ sľúbil a zamieril k schodisku. Ja som zatiaľ predychával jeho slová. Poriadne mi z nich cukalo v slabinách. Telo som už mal tak vydráždené, až som sa začínal báť o vlastnú príčetnosť.

Na cestu po schodoch som sa zrovna necítil, a tak som si privolal výťah. Čakal som naň nekonečne dlho, ale nakoniec som sa vyviezol na tretie poschodie. Dvere nášho bytu boli pootvorené. V chodbe na podlahe ležali všetky tašky a z kúpeľne som počul tiecť vodu. Pousmial som sa. Filipa som poznal už na toľko dobre, že som presne tušil, ktorú časť tela si tam práve umýva. Zavrel som vchodové dvere, zamkol ich a oprel sa o stenu. Tušil som, že bude von o pár sekúnd, a on ma nesklamal. Vyletel z kúpeľne, sekundu ma scanoval pohľadom a potom pritiahol do svojho náručia a vášnivo pobozkal. Z hrdla sa mi vydralo roztúžené vzdychnutie.

„Sakra, jsi pořádně blízko,“ šepol a oblizol mi ušný lalôčik.

„Šialene blízko,“ potvrdil som jeho slová, obtočil si ruky okolo jeho pása a pritiahol si ho k sebe úplne najbližšie, ako to bolo možné. Potreboval som znovu cítiť jeho rozkrok na tom svojom.

Kurva.

„Ježiši, Dome, ty mi dáváš,“ vydýchol mi do pier a potom ma na ne pobozkal, zatiaľ čo mi jeho dlane skĺzli na zadok a stisli obe jeho polky.

Vzrušením sa mi podlomili kolená, našťastie ma Filip pridržal. Overil si, že zas pevne stojím na nohách, chytil ma za zápästie a rýchlo odtiahol do jedinej izby v byte.

„Vysvleč se a opři o stůl,“ prikázal, kým si sám sťahoval nohavice a odhaľoval mi svoje perfektné telo v celej jeho kráse. Tomu pohľadu sa nedalo odolať, a tak mi na chvíľu úplne vyfučalo z hlavy, že po mne niečo chcel. „Tys mě neslyšel?“ spýtal sa prísne.

„Počul,“ pousmial som sa. „Len sa kochám.“

Odhodil svoje nohavice aj boxerky na posteľ a dvomi rýchlymi krokmi bol u mňa. Položil mi dlane na ramená a zatlačil.

„Na kolena, můžeš sa kochat úplně zblízka. Potom mě už dlouho neuvidíš, budu celej večer za tebou…“

***

Dominik se na mě natěšeně usmál, jak kdybych mu právě nabídl tu nejlepší zmrzlinu, a okamžitě padl na kolena. Skoro jsem se lekl, že si je rozrazil, ale zjevně byl v pořádku, protože jsem jen pár vteřin na to ucítil jeho vlhký jazyk a začal jsem si užívat teplo jeho pusy.

Zavřel jsem oči, zaklonil hlavu a chvíli ho jednoduše nechal dělat si, co chce. Byla to nebezpečná volba, vzhledem k tomu, jak jen před pár sekundami neposlouchal, co jsem mu řekl, ale po tom dlouhém odloučení jsem měl pro něj neskutečnou slabost a měl chuť mu dovolit všechno.

Docela dlouho jsem si mlčky vychutnával tu jeho péči, zajel jsem mu dlaní do vlasů a spokojeně mručel, ale slíbil jsem mu něco jiného.

„Vstaň a opři se o ten stůl,“ zavelel jsem zničehonic a s vypětím všech sil se odtáhnul, „a honem!“ Dodal jsem jen tak pro případ, že by chtěl ještě protestovat.

Tentokrát mě ovšem poslechl hned na poprvé. Nedivil jsem se, bylo na něm dobře vidět, že je nadržený k prasknutí. Sám od sebe ze sebe skopnul kalhoty i s trenkama a vystrčil na mě ten svůj sexy zadek. Nevydržel jsem to a hned mu na tu zástrčku v něm ještě trochu zatlačil, příliš mě pokoušela. Zavzdychal směsicí vzrušení a bolesti, jak už to měl v sobě dlouho a se mnou to málem seklo. Už jsem ho vážně moc potřeboval.

„Tady to musí být pořádně citlivý.“

***

„Hrozne,“ zakňučal som. Filip sa mojom slove uchechtol.

„Možná by se tam ještě něco vešlo,“ povedal a jeho prst sa dotkol vstupu do môjho tela. Extra napnutého vstupu.

Sakra.

Nádych sa mi zasekol v pľúcach. Čakal som, že to urobí. Že skúsi ten prst do mňa dostať, i keď vlastne neexistovala šanca, že by sa mu to mohlo podariť.

Vydýchol som až v momente, keď sa ku mne sklonil a pobozkal ma na plece.

„Uvolni se,“ požiadal. V hlase mal vzrušenie aj nehu zároveň. Dal mi pár sekúnd a pomaly začal zo mňa plug vyťahovať. Bolelo to. No niečím to bolo príjemné. Nevedel som sa rozhodnúť, čo prevláda.

Rozhodol som sa, až keď Filip zo mňa toho návštevníka dostal a mne celým telom prebehla vlna úľavného vzrušenia a hneď potom pocit podivného prázdna. Ten som však necítil dlho. Filip sa viditeľne rozhodol, že ma nenechá oddýchnuť. Za pár sekúnd plug nahradil jeho vták. Takmer okamžite bol celý vo mne a jeho ruky na mne. Na mojich bokoch. Zarýval mi do nich prsty, akoby bol tesne pred orgazmom.

„Teď z tebe vyšukám duši,“ povedal.

Tentokrát som sa uchechtol ja.

Stopnem ti čas? pomyslel som si. Našťastie som to nestihol povedať nahlas. Miesto toho som zakňučal, keď do mňa prvý raz prirazil a trafil rovno to správne miesto.

Snáď ten čas nestopne on mne.

***

Řekl bych, že nám oběma bylo jasné, jak moc žhavý to bude s tím šukáním po celou noc, ale ani za nic by mě nikdo v tu chvíli nepřesvědčil o opaku. V tu chvíli jsem měl pocit, že potřebuji být uvnitř jeho těla navždy a už mě nikdy nikdo nedostane pryč. Tak skvělé to bylo.

Chvilku jsem jen tak mačkal Domovi zadek, než jsem ho přes něj párkrát plácnul, nahnul se a zabořil mu zuby zlehka do ramene, kam jsem mu o chvilku později vykouzlil cucflek a potěšeně se usmál nad mou značkou, kterou jsem věděl, že bude na sobě chvíli mít. Chuť jeho potu mi zůstala na jazyku a donutila mě vzrušením zavrčet. Nevím, jestli to bylo vůbec možné, ale já měl pocit, že ho s každou vteřinou chci víc a víc.

Přejel jsem mu pravou dlaní hladivě po zádech až k momentálně trochu kratším vlasům, do kterých jsem mu zamotal prsty, stiskl a zatáhl za ně. Jako na povel se prohnul v zádech, zavzdychal a sevřel se kolem mě tak prudce, že jsem se musel na chvíli úplně zastavit a rozdýchat to. Z toho jeho kňourání mi celým tělem projíždělo mravenčení a měl jsem co dělat, abych se ovládnul a nevycákal se po pár přírazech.

„Prosím…,“ zakňučel a já potěšeně vzdychnul. I když jedna moje část toužila po tom vidět Doma na vrcholu blaha, ta druhá ho toužila trápit až na hranu.

Nakonec jsem se tedy rozhodl nereagovat hned a místo vyplnění té jeho nevyřčené prosby jsem mu přesunul dlaň z vlasů pomalu mezi hrudník a dřevo stolu, vyhledal bradavku a trochu ji stisknul, zatímco jsem za pomoci druhé ruky na boku spustil pořádně rychlé přírazy. Déle jsem to prostě vydržet nedokázal, a tak jsem se během dalších pár vteřin společného vzdychání udělal pěkně uvnitř Dominikova těla.

***

Filip sa z vlastného orgazmu spamätával len chvíľu. Hneď na to ten dokonalý pocit uvoľnenia doprial aj mne. Veľa práce so mnou popravde nemal. Stačilo, aby sa svojou dlaňou dotkol môjho vtáka, a takmer okamžite som striekal.

Zvalil som sa na dosku stola a poriadne som si vychutnal ten slastný pocit. Filip ešte chvíľu zotrval v mojom tele a až potom zo mňa vykĺzol. Na stehno mi stiekla kvapka jeho vyvrcholenia. Usmial som sa. Z nepochopiteľného dôvodu pre mňa sex bez kondómu strašne veľa znamenal. Bol vyjadrením dôvery medzi nami.

Obom nám bolo jedno, ako dlho sme boli bez seba. Aj tak sme nepochybovali, že sme si boli verní. Prekvapivo to tak bolo vždy. Po mojom návrate na Slovensko sme si zažili veľa odlúčení. Niektoré boli naozaj dlhé, no aj tak mi ani raz nedal najavo, že by mi nedôveroval.

Mňa zase ani raz nenapadlo, že by som ho sklamal. Ani len v myšlienkach.

Filip sa cezo mňa naklonil, zabalil ma do svojej náruče a pomohol mi sa vystrieť.

„Jsi v pořádku?“ spýtal sa.

„Len som rozmýšľal, aký si dokonalý,“ priznal som úprimne.

„Tak to jsem tě neměl rušit,“ zasmial sa, ale hneď zvážnel. „Chyběl si mi,“ povedal a mňa zaliala vlna lásky, no aj tak som si neodpustil jednu provokáciu.

„Mne chýbal sex.“

Odtiahol sa, ale len toľko, aby ma mohol pohodlne plesnúť po zadku.

„Že bysme dali ten kolík zpátky?“

Pomrvil som sa. Aj tesne po orgazme mi jeho slová spôsobili v podbrušku príjemné zachvenie. Škoda, že môj zadok mal iný názor a potreboval sa trochu spamätať.

Otočil som sa na neho a pozrel mu do očí.

„Radšej nie, potrebujem sprchu.“

„Sex ve sprše je dobrej nápad,“ žmurkol na mňa.

„Zamknem sa,“ podvihol som obočie. 

„Budu na tebe čekat před dveřma s řemenem v ruce,“ vyhrážal sa.

Zhrýzol som si peru. Sakra, stačila mi tá predstava, aby som ho znovu chcel. Ja som ho vlastne chcel vždy. Od prvej chvíle, ako som ho uvidel.

***

Nečekal jsem na odpověď a přitáhl si Doma k polibku. Usmál se mi do rtů, a tak jsem ho napodobil, zatímco jsem se mu hladivě prohrabával vlasy. Sice na mě šly už zase choutky, ale bylo mi jasné, že Dominikův zadek toho bude mít na chvíli dost, musel mít v sobě tu hračku pěkně dlouho.

Přesto jsem neodolal, sjel mu na něj rukou a alespoň ho chvilku hnětl a projížděl mu prsty rýhou. Dominik se v reakci na každý jednotlivý dotek zavrtěl, zavzdychal a roztékal se mi pod rukama jak máslo. Vůbec bych se nedivil, kdyby zapomněl na to, co chtěl jít vlastně dělat.

„Tak co už sis to rozmyslel?“

„Možno,“ zavrněl a já se znovu usmál.

„Tak možno,“ prohlásil jsem a začal jsem se mu sunout hlavou po těle směrem dolů.

Zastavil jsem se až v těch správných partiích a pak se jim věnoval dostatečně dlouho na to, aby mě Dominik znovu potěšil tím svým vzrušeným kňouráním. Do cíle jsem ho ale tentokrát dojít nenechal, sotva jsem měl pocit, že je jakýkoliv jeho vzdor tatam, vytáhl jsem se rychle na nohy, a než stačil protestovat, začal jsem ho za stálého líbání táhnout do sprchy.

Sprchový kout tady byl výrazně menší než v domě u mých rodičů, ale pořád jsme se vešli, takže jakmile za námi klaply prosklené dveře, na Doma jsem se znovu vrhnul. Přisál jsem se k němu náruživě rty a vytvořil mu během pár chvil na rameni další pořádný cucflek.

„Celýho si tě označkuju…“

„Za dva dni začína škola,“ zaprotestoval jenom naoko, ale nijak se nebránil. Myslím, že dobře věděl, že mu žádné viditelné stopy nenadělám, s tím jsem měl před jeho, i mojí rodinou bohaté zkušenosti.

Pak už jsem se k němu jenom znovu přimáčknul, sjel mu dlaní do rozkroku a začal Dominika ocucávat na místě, které jsem si vyhlédl na jeho rameni.

***

Filip sa so mnou hral ešte hodnú chvíľu. Jeho vták sa mi celý čas otieral o zadok. S každou sekundou tvrdol. Viac a viac. Nakoniec to nevydržal, vyhľadal vstup do môjho tela a opatrne do mňa vnikol.

Tentokrát sme nešukali. Milovali sme sa. Zvyčajne to tak u nás bolo. Raz bol sex uspokojením tela a hneď potom zas vyznaním lásky. Ťažko by som vyberal, čo som si užíval viac.

S Filipom bolo krásne vždy všetko.

Zo sprchy som vychádzal totálne zničený, ale za to dokonale šťastný.

V izbe som sa uložil na gauč a trochu som u toho zakňučal. Filip na mňa síce pozrel ľútostivo, ale aj tak si nedokázal z tváre vymazať pyšný úsmev. Pretočil som nad ním očami.

„Nesmej sa mi, ty za to môžeš,“ poriadne som sa ponaťahoval.

„Jako bolestný ti udělám večeři,“ žmurkol na mňa.

Nadšene som prikývol.

„Prosím si syrový toust alebo máme v chladničke cestoviny, tak mi ich stačí prihriať.“

„Jdu na to,“ zmizol v kuchyni a za pár sekúnd som už počul, ako vybaľuje nákup a vyťahuje taniere.

Najradšej by som sa ešte váľal, ale pohľad na jeho cestovnú tašku ma prinútil vstať.

„Vybalím ti zatiaľ veci,“ povedal som nahlas, aby ma počul.

„Ne! Ne, vybalím si sám,“ okamžite bol pri mne.

Podvihol som obočie. Nezvykli sme mať pred sebou tajnosti. Nie, že by som mu nedoprial súkromie. Len ma to na okamih zaskočilo.

Filip zaváhal a až potom sa zohol k svojej taške a odzipsoval zips.

„Původně jsem ti to chtěl dát až první den školy, víš… jako dárek, ale…“ Vytiahol obdĺžnikovú krabicu a podal mi ju.

Nechcel som vyzerať nedočkavo, ale aj tak som darček vybalil v rekordnom čase. Vykukla na mňa akrylová periodická tabuľka prvkov. Nie však obyčajná. Z každého prvku tam bol zaliaty jeho maličký kúsok. Samozrejme okrem tých, u ktorých to nebolo možné. Tie tam mali aspoň obrázky.

„To je tak krásne,“ vyhŕkol som dojato.

„Ty jsi krásný,“ usmial sa na mňa a chcel ma pobozkať, no to som mu nedovolil. Rýchlo som otvoril šuplík a vytiahol môj darček pre neho. Sadu na rysovanie. Nie však obyčajnú. Profesionálnu.

***

Navzdory tomu jeho sladkému úmyslu jsem se rozesmál.

„Tak koukám, že oba myslíme na to samý. Teda na školu,“ naklonil jsem se a dal mu děkovnou pusu na rty. „Děkuju moc, je krásná, ale muselo tě to stát šíleně moc… Neměl sis dělat škodu.“

„Chcel som ti urobiť radost.“

„Udělal.“

Znovu jsem se usmál, vypáčil mu z ruky tu tabulku a položil ji spolu s tou sadou, co mi dal on, na stůl. Přitáhl jsem si ho do náruče a začal ho líbat. Dlouze a něžně. Pokusil jsem se ho mezitím stáhnout s sebou do sedu na postel, ale neodhadl jsem to a převrátil se spolu s ním mezi peřiny. Rozchechtal se, když jsem ho jen tak tak zachytil, aby se z postele neskulil.

„Kampak mi utíkáš?“ zeptal jsem se, ale na odpověď už nečekal a otřel se o něj nosem, než jsem mu dal další pusu. „Už tě nikdy nikam nepustím.“

Vzadu v mozku mi znělo, že ten nákup potřebuje dovyndat a povlečení pod námi by nejspíš zasloužilo po měsíci bez naší přítomnosti převléknout, ale nedokázal jsem se od Doma hnout. Na další kolo sexu jsem se sice necítil, ale jeho blízkost zahřívala všechny moje části.

„Nikdy? Tak to tu asi umrieme hladom a oboch nás z tej školy vyhodia.“

„Nevadí, hlavně, když budeš můj už navždy. To mi naprosto stačí.“

Přitulil jsem si ho k sobě, přivoněl mu k vlasům a prostě si jen užíval tu chvíli. Byl můj, a tentokrát už nejen na pevně danou chvíli. Byl můj. Navždy… Nebo se taky dá říct, na nekonečně dlouho, že. Nekonečno označuje množství něčeho, co je tak veliké, že nemá konec ani žádné jiné hranice. A to bylo přesně to, co jsem si vždycky přál. Lásku, co nezná hranic.

Jako ta naše.