Výměnný pobyt 10 – Budeš nejlepší

Prvé dni sa u nás doma Filip cítil mierne rozpačito. Úplne som ho chápal. Na malý byt nás bolo relatívne veľa a na to on nebol zvyknutý. Dokonca sa raz zabudol zamknúť v kúpeľni. Mal celkom šťastie, že mu tam vpálil Kris a nie moje ségry. To by ho z nich asi kleplo. Už tak mu niekedy dávali zabrať. Nemysleli to zle. Len sa zabávali na hlúpostiach. Napríklad hneď ráno po Štedrom dni sa pred neho obe postavili. Boli rovnako učesané a rovnako oblečené. Už to neveštilo nič dobré a ich otázka ma úplne odrovnala. Spýtali sa ho, ktorá z nich je krajšia, a samozrejme trvali na odpovedi napriek tomu, že vyzerali absolútne totožne.

Našťastie sa Filip rýchlo aklimatizoval. Dokonca si začal užívať aj naše spoločné rodinné večere. Po nich sme vždy zapadli do izby a venovali sa už len sebe. Mali sme kopu súkromia. Brácho bol prvý a druhý sviatok vianočný na chate a po návrate sa urýchlene evakuoval k svojej priateľke. Stačilo, aby mu napísala, že je sama doma. Ponáhľal sa tak veľmi, že za sebou zabudol aj zavrieť vchodové dvere. Musel nám ich zavrieť sused, ktorý sa vrátil z venčenia psa.

Za normálnych okolností by mi brat chýbal. Lenže nenormálne okolnosti spali na mojej posteli a objímali perinu. Trochu mi to pripomínalo Čechy a naše posledné dni. Až na to, že sme nemuseli vstávať do školy, a tak sme si mohli prispať. Dnes ráno si Filip prispával trochu viac a mne to vyhovovalo. Mohol som sa venovať vlastným veciam.

Po rannej hygiene som si sadol za stôl, otvoril notebook a nalistoval stránku s ponukou vysokých škôl. Prekvapivo som obchádzal tú jedinú, ktorú som mal vybratú v podstate odjakživa. Zrazu mi nevyhovovala. Nemohla za to. Len sa nachádzala v nesprávnom meste. V Bratislave. A Bratislava nebola Filipovým domovom.

Zistil som, že študovať v Prahe by nebol žiadny problém. Dokonca by som za školu ani nemusel platiť. Stačilo požiadať o štipendium a ja som veril, že ho bez problémov dostanem. Mal som naň aj študijné výsledky, aj vhodnú rodinnú situáciu.

Ostávala posledná otázka. Mal by o to Filip vôbec záujem? Chcel by na mňa počkať? Nikdy sme sa o tom nerozprávali. Vlastne mu to možno ani nenapadlo. Vôbec som sa tomu nečudoval. Aj ja som dlho vnímal náš vzťah ako niečo dočasné. Krátkodobé. Prchavé. Ťažko povedať, kedy som prestal. Možno v deň, keď som odchádzal z Prahy a niečo vo mne sa tomu neskutočne bránilo. Alebo až na Štedrý deň, keď som mal Filipa vedľa svojej rodiny a mne to pripadalo tak neuveriteľne správne, až som tomu nerozumel.

Ako na zavolanie sa zdroj mojich myšlienok pomrvil a povzdychol si. Natočil som hlavu k posteli. Usmiali sme sa naraz. On ešte z polospánku.

„Dobré ráno,“ pozdravil.

„Krásny Silvester,“ poslal som mu vzdušnú pusu.

Vyskočil z postele a hneď bol u mňa. Ledva som stihol zaklapnúť notebook, aby nevidel, čo som pozeral, a už mi zabáral tvár do krku a nasával moju kožu do úst.

Cukol som hlavou:

„Hej! Zase si ma značkuješ.“

„Musím,“ zahuhlal mi do vlasov a vtisol do nich bozk. „Abys věděl, komu patříš.“ Odtiahol sa a zamieril k dverám. „Aspoň zatím,“ šepol tak potichu, že som to pravdepodobne vôbec nemal počuť, a vyšiel z izby. Podľa toho, že zaklopal na vedľajšie dvere, som pochopil, že sa ponáhľal do kúpeľne.

Otvoril som znovu notebook a pozrel na display. Prehliadač stále zobrazoval ponuku vysokých škôl. Prešiel som kurzorom myšky do pravého horného rohu. Jedným kliknutím sa stránka zavrela.

***

Těch pár dní s Dominikem a jeho rodinou mi utekly jak voda. Kdyby se mě v tu chvíli někdo zeptal, jakou superschopnost bych si přál, rozhodně by to byla možnost zastavit čas. Dal bych všechno za to moct s Domem napořád zůstat právě tady a teď, ale bohužel víla kmotřička s nabídkou pořád nikde.

Už tradičně jsem se hned po ranní návštěvě koupelny pustil do rozcvičky na zemi u Doma v pokoji na koberci. Po tom, jak mě zjebal trenér hned na Druhý svátek vánoční, když jsem mu po telefonu sdělil, že dřív jak druhého mě na tréninku neuvidí, jsem si už nedovolil vynechat ani jeden den a snažil se to vánoční přežírání se co nejvíc vyvážit. Běh nebo fitko jsem zavrhl rovnou, protože by mi užíraly čas, který jsme mohli strávit s Dominikem spolu, ale je pravda, že to, jak mě při každém cvičení sledoval, mě pořádně lámalo v odhodlání splnit aspoň tenhle svůj drobný tréninkový plán. Měl jsem hned chuť ho chytit a ohnout ho o nejbližší kousek nábytku.

Zrovna jsem dělal sklapovačky a hlavou mi proběhla další taková myšlenka, když se ozvalo zaklepání na dveře a po výzvě do pokoje nakoukla Dominikova máma.

„Ideme do obchodu nakúpiť na večer. Nechcete niečo?“

„Asi nie, ďakujem, večer pôjdeme von,“ usmál se Dominik mým směrem a já mu to oplatil. Už jsem věděl, že mě chce představit kamarádům, a nakolik to byla možná pitomost, když mě uvidí jen jednou jedinkrát, měl jsem z toho, že se mnou chce pochlubit, velkou radost.

Při dalších sklapovačkách už jsem si představoval jen to, co bych chtěl s Dominikem v následujících chvílích samoty dělat. Možností mě napadalo spoustu, včetně té, že bych mu na zadek přimaloval nějaké pěkné stopy. Ty, co jsem mu tam vytvořil před pár dny, když celá rodina odešla po návštěvách, jako splátku za ten otevřený dárek, už mu pomalu bledly. A to jsem se opravdu snažil mu je každý den alespoň několikrát promačkat. Ale holt takové soukromí jako u Dominika na intru v Čechách nebo u nás doma jsme tady neměli.

„Půjdu se osprchovat,“ prohlásil jsem rázně, jakmile jsem splnil svůj ošizený tréninkový plán a vyskočil na nohy.

Nechtěl jsem z našeho soukromého času s Dominikem krást ani minutu, a tak jsem si opravdu máknul, popadl čistý triko a trenky a už na sebe pouštěl vlažnou vodu. Zrovna jsem to chtěl po rychlém namydlení se zabalit a vydat se za ním, když mě něco napadlo. Přece jsme si před Vánoci něco řekli… Něco jsem chtěl s Dominikem udělat. A pravda je, že pokud to neudělám dnes, nejspíš už nedostanu příležitost.

Když jsem o pár chvil později vešel do pokoje, Dominik ležel na posteli nahý. Nejspíš jen proto, aby mě vyprovokoval, protože hned vstal a mrknul na mě:

„Vystriedam ťa rýchlo v sprche a potom si so mnou môžeš robiť, čo budeš chcieť. Mama so ségrami práve odišli a brácha sa vráti najskôr zajtra, tak máme minimálne hodinu, kedy nás nikto nebude rušiť.“

Automaticky jsem mu to odkýval a teprve, když za ním klaply dveře, mi došlo, že jsem mu mohl říct, že tu sprchu třeba absolvovat vůbec nemusí, že mám pro nás jiné plány. Vzal to ale docela rychlým útokem, takže než jsem stačil vybrat nám nějakou hudbu na pozadí a odpovědět na pár předčasných přání do nového roku, které mi mezitím dorazily, už byl zpátky a jeho povědomá citrusová vůně mi vyčarovala úsměv na rtech.

Okamžitě ve mně začalo narůstat vzrušení, a tak jsem se k němu přitáhl a zašeptal mu do ucha to, nad čím jsem přemýšlel dřív, než se neudržím a zamáčknu ho do matrace.

„Víš já… Vzpomínáš si, o čem jsme se bavili ten den předtím, než jsi odjel na Slovensko?“

Dominik se nejdřív zamračil, jak se zamyslel, ale pak vykulil oči, když mu to došlo. Odpověď jsem nepotřeboval.

„Víš já… Sakra, opakuju se, ale nemůžu přijít na ty správný slova.“ Úplně jsem cítil, jak mi hoří tváře.

„A ty to chceš? Pretože ja… vlastne mi to ani nikdy nenapadlo. Páči sa mi, ako to máme…, keď máš nado mnou navrch.“

Usmál jsem se:

„Však to se nevylučuje, navrch můžu mít pořád, když budeš chtít, ale prostě, chci to a nechci. Asi tak, kdybysme se poznali jinak… Kdybys mohl se mnou zůstat napořád, možná bych nikdy neměl potřebu něco takového zkoušet, miluju, jak věci mezi námi přirozeně fungují, ale no… Byl bys v tomhle můj první a já tvůj, a to prostě není věc, která se dá ztratit, nebo zapomenout, a proto to chci. Moc chci mít tohle napořád spojený právě s tebou.“

***

Po Filipových slovách som musel súhlasiť. Nie, že by som inak nesúhlasil. Len by som asi váhal, chvíľu nad tým premýšľal a možno aj nadhodil myšlienku, že by sme sa nemuseli rozísť. Že by som prišiel zas študovať do Prahy a mohli by sme ostať spolu. Ak by na mňa teda chcel počkať. On však viditeľne nad niečím takým ani len neuvažoval a ja som to chápal. Dohodli sme sa predsa jasne. Po sviatkoch nebude už žiadne my. Budem len ja a on.

Tak prečo si predtým niečo nedarovať? Jedno spoločné prvýkrát. Jednu nezabudnuteľnú spomienku.

„Aj ja to chcem,“ povedal som a natiahol sa pre bozk. Naše pery do seba perfektne zapadli. Filip mi obtočil ruky okolo pása, netrvalo dlho a jeho dlane zamierili nižšie. Bolo mi jasné, že to urobil úplne mimovoľne, ale aj tak som sa zasmial a trochu odtiahol. „Nemalo by to byť opačne?“ spýtal som sa a chytil za zadok tentokrát ja jeho. Zatváril sa prekvapene, ale vôbec neprotestoval. Dokonca spustil ruky pozdĺž tela, aby mi ukázal, že sa mi podvolí. Aspoň nateraz.

Dotkol som sa jeho trička a pomaly mu ho začal vyzliekať, pritom som si dával záležať, aby celý čas cítil moje dlane na svojich bokoch. Aby cítil to pohladenie. Aby to bolo presne tak nežné, ako si táto výnimočná chvíľa zaslúžila. Až keď som mu tričko vyhrnul k pažiam, musel mi trochu pomôcť a nepotrebný kus oblečenia konečne skončil na zemi.

Pozreli sme si do očí a ja som sa v tej chvíli do neho znovu zamiloval. Ako už tisíckrát predtým. Otvoril som ústa, no nakoniec som si svoje vyznanie len pomyslel: Milujem ťa.

Nahlas som vyslovil úplne inú myšlienku.

„Keby si si to náhodou rozmyslel, tak…“

„Se to rozhodně dozvíš,“ prerušil ma.

Zaváhal som. Jedna moja časť mu chcela povedať ďalších tisíc slov. Milión uistení. No tušil som, že tu nám rozhovor nepomôže. Len nás oboch ešte viac vydesí.

Ja som totiž vydesený bol, i keď som sa to snažil všemožne maskovať. Lenže pre mňa to bolo tiež prvýkrát a mal som pocit, že by som to mal zvládnuť na jednotku. Že sa to odo mňa tak nejako očakáva. A to napriek tomu, že som s tým tiež nemal žiadne skúsenosti.

Filip ako keby moje obavy pochopil a nahol sa k môjmu uchu.

„Budeš nejlepší,“ šepol a jazykom mi obkrúžil ušný lalôčik. Donútilo ma to zavzdychať. „A ne jen proto, že budeš jedinej,“ uškrnul sa.

Zasmiali sme naraz a hneď nato pobozkali. Dlhé minúty sme sa len bozkávali. Ani jeden z nás neurobil ďalší krok. Nakoniec som sa odhodlal ja. Končekmi prstov som mu obkrúžil bradavky. Najprv jednu a hneď druhú. Páčilo sa mi, aké boli tvrdé. Dúfal som, že sú na tom podobne aj iné časti jeho tela.

Neboli. Overil som si to dotykom dlane. Filip si zhrýzol peru. Zvyčajne to robil, keď bol nervózny alebo vzrušený. Tentokrát šlo o to prvé. Bolo na mne, aby som si ho uvoľnil, a za normálnych okolností by som presne vedel, ako na to. Lenže toto neboli normálne okolnosti a ja som viditeľne zaváhal.

***

Vždycky jsem šíleně chtěl dostat Dominika něčím do rozpaků, ale teď když z něj nejistota přímo čišela, ani jsem si to přes tu svou pořádně neužil. Přišlo mi, jak kdybych se vrátil úplně na začátek našeho vztahu, kdy jsem byl nervózní z každého kroku, co udělá, akorát že teď jsme na tom byli oba stejně. Nevěděl jsem co dál, a tak jsem se nechal řídit svým tělem, nahnul se k němu a znovu ho dlouze políbil, což na mě fungovalo jako kouzlo, hned jsem věděl, kde jsem, a hlavně s kým a můj rozkrok začal okamžitě nabývat zas na optimismu.

Čím déle jsem ho líbal, tím víc jsem si uvědomoval, že já už nebyl ten stejný nejistý kluk, co na začátku. Jenom díky němu ne. A když jsem Doma viděl, jak se furt červená a neví kudy kam, ani jsem to nedokázal. Chtěl jsem mu pro jednou ukázat, že ho dokážu vést i ve chvílích, kdy on tápe. I když to třeba mělo být poprvé a uvnitř jsem vyšiloval.

Chytl jsem mu tedy ruce za dlaně a přesunul mu je ke gumě mých trenek, abych ho trochu povzbudil k dalšímu kroku. Naštěstí jsem nemusel čekat dlouho, Domovi brzy došlo, co po něm chci, a těch pár kusů oblečení ze mě stáhl, než bych řekl švec. Hned nato se ale znovu zarazil a tápavě vyhledal můj pohled. To, jak pořád nevěděl kudy kam, bylo hrozně roztomilý, a hrozně rád bych si ho v tu chvíli vychutnal, ale už jsem se Dominika rozhodl víc netrápit. Stáhl jsem ho za zápěstí spolu se mnou na postel a podal mu napřímo ze stolku lubrikant, abych si poručil:

„Hraj si se mnou.“

Ten drobný úsměv, co to Dominikovi vykouzlilo na rtech, mě úplně zahřál. Jo, i teď měl rád, když jsem mu říkal, co má dělat. To zabíralo, a tak si poslušně kápl gel do dlaní, a jen co jsem se rozvalil na záda, usadil se mi mezi nohama. Viděl jsem, jak váhá, a trochu mě to pobavilo. Byl zvyklý se mě dotýkat, a přesto tohle najednou pro něj byl nepřekonatelný úkol.

Užuž jsem ho chtěl znovu trochu pobídnout, abych mu to usnadnil, ale zařekl jsem se, že to neudělám, do tohohle jsem ho nemohl nutit. Potřeboval to překonat sám. Zavřel jsem tedy oči a trpělivě čekal, dokud mi po chvíli z ničeho nic nezajely chladivé prsty mezi půlky a já nezalapal po dechu. Nakolik jsem byl pořád nervózní, s erekcí jsem už neměl problém ani náhodou. Dominikovy doteky jsem miloval v každé podobě.

Skousl jsem si rty a neodvažoval se ani nadechnout, jak jsem napjatě čekal, než do mě jedním z těch prstů zajede, ale sotva to udělal, spadl ze mě obrovský kámen. Už jsem věděl, že to zvládnu. Protože to byl on. Protože s ním se mi rozhodně bude líbit všechno.

Uvolnil jsem se a nechal jsem Doma, ať si v klidu hraje. Jednou rukou mě lehce honil a druhou připravoval a já neodolal a začal ho po očku sledovat. Řekl bych, že si toho ani nevšiml, byl tak soustředěný na svou činnost a hypnotizoval můj rozkrok, že se mi skoro chtělo smát. Přejel jsem ho dlouhým pohledem, a kdybych do té doby nebyl vzrušený, tak tohle by mě nabudilo stoprocentně. Hrozně se mi líbil.

Zrovna do mě opatrně zkoušel strčit třetí prst, když jsem sklopil zrak k němu do rozkroku a došlo mi, že takhle to fakt do cíle nedotáhneme. Natáhl jsem tedy k němu dlaň a tahem za ruku ho přemístil do boku vedle mě, abych se mohl taky připojit a postarat se o jeho nádobíčko. Nevím, zda to byla reakce na známý dotyk, nebo to, jak jsem ho bez ptaní přesunul, ale reagoval ihned a já se usmál. Nenechal jsem ho ale už o moc déle prozkoumávat mé nitro. Jak jsem ho sledoval, bylo mi jasné, že by se sám k dalšímu kroku neodhodlal ani za hodinu, a my nejen že tolik času neměli, ale já rozhodně nejsem z cukru, aby musel být zas tak přehnaně opatrný.

Náhle jsem ze sebe tedy setřásl ty jeho zkoumavé doteky, posadil se a jeho naopak poměrně prudce hodil na záda a vyhoupl se nad něj obkročmo.

„Ruce nahoru a chytni se pelesti.“

Dominik po mně koukl naprosto vyjeveně, asi si myslel, že jsem si to celé rozmyslel, ale o to víc automaticky ruce zvedl. Pořád neřekl během té akce jediné slovo a část mě stále těšilo, že jsem ho tolik rozhodil.

Naklonil jsem se přes něj a dlouze ho políbil, než jsem ho trochu pozlobil:

„Zajímalo by mě, kam nám zmizel ten kluk, kterej mi pár hodin po seznámení sám od sebe vykouřil a s takovou radostí mě pak v dalších měsících týral svou suverenitou okolo sexu, hm? Nestalo se mu nic?“

Dominikovi hořely tváře jak od táboráku a já to naprosto miloval, už jenom pro tohle to za to rozhodně stálo a dodávalo mi to sebevědomí.

„Spí,“ špitl po chvíli tak trochu vzdorovitě na odpověď a já se rozesmál.

„Tak spí! Dobře. Tak ho nebudeme budit, ideální příležitost, abych mu to konečně oplatil.“

Na nic jsem už nečekal, natáhl jsem se Domovi mezi nohy, stiskl ho a dřív, než vůbec stačil zauvažovat nad tím, co udělám, začal jsem si na něj velice pomalu a opatrně nasedat.

***

Mal som v hlave milión myšlienok a ani jednej som poriadne nerozumel. Ani jedna sa mi nezdala prirodzená, ani jedna nedávala zmysel. Všetko bolo pre mňa príliš nové, príliš zvláštne. Zmenilo sa to až v momente, keď Filip prevzal iniciatívu. Zrazu som mal pocit, že som v správny čas na správnom mieste a hlavne s tým správnym človekom. S človekom, ktorého modré oči sa upínali do tých mojich. Skryli sa pod viečka až v momente, keď na mňa úplne dosadol.

„Kurva,“ vydýchol jeden z nás, ale nebol som si istý, či som to bol ja alebo Filip. Možno sme to dokonca povedali naraz.

Pár sekúnd sa vôbec nič nedialo, obaja sme potrebovali ten čas pre seba. Pre vlastné pocity. V tých mojich prevládalo vzrušenie. Iné, ako som bol zvyknutý, no aj tak podvedome známe a nečakane intenzívne.

Filip znova otvoril oči a spojil so mnou pohľad. Automaticky som mu položil ruky na boky. Vôbec som nad tým neuvažoval.

„Neřekl jsem, kde máš mít ty ruce?“ spýtal sa a skusmo sa pohol. Urobil to nečakane prudko. Donútilo ho to zavzdychať a zároveň zakňučať. Náznak bolesti sa mu objavil aj v tvári. Presne som vedel, čo cíti. Ako sa ten príjemný pocit strieda s nepríjemným. Hlavne prvýkrát.

„Pomaly,“ šepol som. Len som nevedel, či to hovorím sebe alebo jemu. Začínal som mať problém súvisle myslieť. Vzrušenie sa mi kumulovalo v rozkroku s každým jemným záchvevom jeho tela. Bol tak úzky a horúci, až som mal pocit, že ho cítim každou bunkou. Nedalo sa to vydržať.

Skúsil sa pohnúť ešte raz, tentokrát to urobil opatrne. Na čele sa mu mihla kvapka potu. Sledoval som ju, akoby som sa na nič iné nedokázal sústrediť. Prsty som ešte viac zaryl do jeho bokov. Nechal ma. Možno to ani nevnímal. Za to ja som vnímal úplne všetko, i keď sa mi ďalšie okamihy skryli pod závoj vzrušenia.

Napriek tomu som si zreteľne pamätal, ako sa zatváril, keď nepatrná zmena polohy spôsobila, že som sa otrel o zázračný bod v jeho tele. A potom, keď sa to stalo znovu. A znovu. Presne trikrát. Na viac nemal čas. Viac času som mu totiž nedal. Vyvrcholenie som nedokázal oddialiť, i keď som sa o to naozaj snažil.

Filip sa celý čas vôbec nehýbal, nechal ma, aby som si užil každú sekundu. Až potom ma nechal zo seba vykĺznuť a prikryl ma svojim telom v dokonalom objatí.

„Říkal jsem, že budeš nejlepší,“ šepol mi do ucha a nahol sa pre niečo k môjmu nočnému stolíku. Pri tom sa mi jeho vzrušenie otrelo o brucho.

„Zabudol si na najrýchlejší,“ zasmial som sa a siahol mu do rozkroku, aby som sa o neho postaral. Otázku na jeho pocity som si šetril na neskôr. Vlastne som neskôr chcel zhodnotiť aj tie svoje.

„Ty pořád nevíš, kde ty ruce máš mít,“ ohriakol ma a zosunul sa do kľaku medzi moje nohy. V ruke mal fľaštičku lubrikantu. Nestihol som ani analyzovať, čo chce robiť, keď mi to jeho ďalšie slová objasnili: „Otoč se na břicho, potřebuju tě okamžitě ošukat.“

***

Ten Dominikův rozzářený výraz byl absolutně k nezaplacení. Usmál se, laškovně kousl do rtu a teprve pak vykonal ten můj úkol. Nezapomněl na mě přitom zadek pořádně vystrčit, a tak jsem ho po něm plácnul, ale hned se rozvalil do správné polohy v leže na břiše. Miloval jsem to, jak byl zase hned sám sebou, a bylo mi jasné, že tohle si užíval. Měl tuhle polohu rád. Já ostatně taky a v tu chvíli jsem byl nadržený k prasknutí.

Na nic jsem tedy nečekal a prsty s gelem si co nejrychleji připravil cestu. Nebylo to úplně důkladné, takže když jsem po chvíli zaplnil uvolněné místo svým ptákem, ozvalo se napůl bolestivé zasténání.

Cítil jsem, jak se Dominik pode mnou napjal, a tak jsem hned zastavil, ohnul se a líbnul ho na krk. Okamžitě nato roztál, uvolnil se, a tak jsem nasadil pomalé tempo. Sevřel jsem mu dlaněmi boky a stupňoval své přírazy. Moc jsem to ale neprotahoval, Dominik už měl svůj vrchol za sebou a já k němu měl sakra blízko, takže jsem tomu skvělému pocitu, který jsem cítil pokaždé uvnitř něj, věnoval sotva pár minut a už jsem stříkal.

Dopadl jsem vyčerpaně vedle Doma a těžce dýchal, celý ten zážitek byl šíleně intenzivní. Cítil jsem, že akutně oceníme oba další sprchu a postel by taky zasloužila svou péči, ale potřeboval jsem pár minut, a tak jsem se k němu přitáhnul a líbnul ho do těch jeho dlouhých vlasů.

„Miluju tě. A vážně jsi byl nejlepší. Nevím, jestli bych do toho někdy šel nebýt tebe, ale jsem fakt rád, žes to byl ty, a užil jsem si to, fakt.“

***

„Tiež ťa milujem,“ oplatil som mu vyznanie a pevne som ho objal. Ruky mi pomaly zamierili k jeho zadku. Jemne som stisol najprv jednu polku a hneď nato druhú. „Si v pohode?“ spýtal som sa. Viac som svoju otázku nerozširoval. Tušil som, že pochopí, ako to myslím.

Nebolelo to? Necítiš sa… zle?

Hryzol ma do ramena a do kože na ňom zašepkal:

„Naprosto.“

Trochu som sa odtiahol, aby mi musel pozrieť do očí a ja som si v jeho pohľade overil, že mi hovorí pravdu.

„Určite?“

„Dome,“ pohladil ma po líci. „S tebou jsem vždycky v pořádku.“

„Aj ja s tebou,“ široko som sa usmial a znovu pritúlil k jeho telu. Pár minút som si vychutnával len jeho prítomnosť a to zvláštne teplo, čo mi pri ňom spaľovalo srdce. Až potom som sa odhodlal a vyskočil som na nohy. „Potrebujem sprchu,“ zahlásil som.

„Stihneme jednu společnou,“ súhlasil Filip a posadil sa. V tvári sa mu mihla bolestivá grimasa a hneď nato prekvapenie. „Zajímavé,“ skonštatoval, no nepostavil sa. Miesto toho sa niekoľkokrát pomrvil, akoby si chcel ten pocit naplno vyskúšať. „Takže takhle se cítíš po sexu se mnou…“

„Viac,“ uchechtol som sa a padol pred ním na kolená. Jeho penis okamžite skončil v mojej dlani. Perfektne do nej zapadal. „To vieš, príroda na tebe nešetrila.“

Zalapal po vzduchu, no ja som ho hneď pustil a utiekol som do kúpeľne skôr, ako stihol niečo povedať. Nezamykal som sa. Nemalo by to význam. Vedel som, že ma za pár sekúnd bude nasledovať, aby mi predviedol, ako veľmi na ňom tá príroda nešetrila.

Nakoniec mi to predvádzal, až kým sme nezačuli buchnutie vchodových dverí. Rýchlo sme dokončili sprchu a nenápadne sme vyliezli z kúpeľne. Prekvapivo nás nikto nepristihol.

Zavreli sme sa v mojej izbe a okamžite sa na seba znova natisli. Jeden bozk striedal druhý. Nekonečne dlhý čas.

***

Nejhorší na tom prodlouženém loučení s Dominikem bylo, že přes veškerou tu lásku a radost z každého dotyku a každé pusy v tom stále byla na pozadí i ta hořkost, že je to naposled. Nemohl jsem se toho zbavit, a tušil jsem, že Dom na tom bude stejně.

Prolíbali jsme s Dominikem zbytek dne. Samozřejmě přerušovaně, protože nás Domova máma asi hodinu po svém návratu z krámu zavolala na oběd a taky jsme si chvilku po něm zdřímli, protože nás nejspíš dohnala únava z náročného dopoledního programu. Už jsme spolu do večera znovu nespali, ale když jsem pak sledoval Doma, jak si na sebe natahuje jedno ze svých vytahaných bílých trik a v uplých džínách má zadek naprosto k sežrání, dostal jsem chuť nikam nechodit a hodit ho zpátky do postele.

„Vážně chceš jít ven? Tady bysme mohli dělat mnohem zajímavější věci,“ neodolal jsem ho nepokoušet, natiskl se k němu zezadu a ty půlky mu laškovně zmáčknul.

Spokojeně zavrněl a vyšel mi zadkem vstříc, ale navzdory tomu prohlásil:

„Určite, máme predsa plány.“

„Já vím… A těším se, že poznám tvý kámoše, ale tenhle zadek mě bude celou dobu lákat.“

„A mňa ten tvoj,“ zasmál se a protočil se mi v náručí, aby mě mohl také zmáčknout na oplátku.

Nasál jsem mu za to kůži na krku a chvilku ho oždiboval, ale už byl nejvyšší čas vyrazit na bus, a tak jsem to za nás oba ukončil, popadli jsme bundy a vyrazili do víru velkoměsta.

***

Vonku bolo takmer desať stupňov. Počasie vôbec nepripomínalo bežný Silvester. Ani moja dlaň v tej Filipovej nepripomínala môj bežný Silvester. Zvyčajne som síce Nový rok vítal v niekoho náručí. Len som sa nie vždy stihol opýtať na meno. Aspoň raz som si to chcel užiť inak. Aspoň raz som chcel byť s niekým, koho milujem a ešte dlho budem. Preto som trval na tom, aby sme šli do mesta a aby spoznal mojich priateľov. Ja som tých jeho predsa poznal a v mojich spomienkach k nemu budú vždy patriť.

Cesta nám trvala takmer hodinu. Absolvovali sme dva prestupy a dlhú prechádzku. Až potom sme sa ocitli pred barom, do ktorého sme mali kúpené lístky.

Tanečnú hudbu bolo počuť až von. Usmial som sa a pevnejšie stisol Filipovu ruku. Vošli sme bez toho, aby sme sa pustili. Hneď nás ožiarili svetlá vo farbe dúhy. Blikali v priestore aj na parkete.

Pohľadom som prescanoval bar. Netrvalo dlho a zbadal som Kaju. Ona nikdy nešla prehliadnuť. Vybral som sa jej smerom. Filipa som potiahol so sebou. Začala sa mu potiť dlaň. To sa stávalo, len keď bol nervózny. Zastavil som sa a otočil sa na neho.

„Budú ťa milovať,“ povedal som. „A keby náhodou nie, tak to nevadí. Môže sa to stať len preto, že ťa nestihnú spoznať.“

Filip sa ku mne naklonil a vtisol mi rýchlu a cudnú pusu.

„Budu se snažit, aby mě měli rádi.“

Pokrútil som hlavou.

„To naozaj nemusíš. Dnes si pre mňa dôležitý len ty. Na nich budem mať času dosť.“

„Dome,“ oslovil ma. Znel trochu smutne. A to napriek tomu, že musel kvôli hluku hovoriť zvýšeným hlasom. Ďalšie jeho slová som stlmil bozkom. Bolo zbytočné, aby sme niečo hovorili. Obaja sme vedeli, že je to náš posledný spoločný večer. Ja som si však na to zakázal myslieť.

Vlastne som na to myslieť už ani nedostal príležitosť. Zozadu sa mi niekto hodil okolo krku a zapišťal mi do ucha.

Okamžite som sa otočil a objal energickú blondínku v nápadne ružových šatách. Pustila ma až po hodnej chvíli.

„Konečne ste dorazili,“ zakričala. Chcel som jej predstaviť Filipa, ale nestihol som to. Vrhla sa na neho sama. Šok v jeho tvári ma pobavil. Asi nečakal také prudké objatie. A už vôbec nečakal, že ho pri tom štipne do zadku.

Uchechtol som sa.

„Filip, to je Kristína.“

„Som Kaja,“ ohriakla ma, ale aspoň nechala môjho chlapa, aby si vydýchol. Viditeľne to potreboval. Obočie mal tak vysoko, až som sa bál, že ho už nedostane do prirodzenej polohy.

Kaja sa ku mne naklonila.

„Má dobrý zadok,“ zrevala mi do ucha. Neexistovalo, aby to Filip nepočul.

„Ten som si tiež všimol ako prvý,“ súhlasil som.

Filip pretočil očami:

„Podle mě tě zaujala moje skvělá povaha.“

„Tak to určite,“ žmurkol som na neho. Kaja sa uchechtla a pobrala sa nazad k stolu. Nasledovali sme ju. Zoznámil som Filipa s Tomášom a Dušanom. Našťastie ho už nikto nemal potrebu chytať za zadok. Myslím, že to ocenil. A ja vlastne tiež.

Už trochu menej Filip ocenil skúmavé pohľady mojich najbližších kamarátov. A ešte menej ich zvedavé otázky. Musel sa cítiť ako na výsluchu. Bolo mi to nepríjemné a príjemné zároveň. Poznal som totiž, aký je nesvoj, no zároveň som cítil, že sa im páči, a to pre mňa dosť veľa znamenalo.

***

Dominikovi kamarádi na mě působili tak trochu jako on poprvé. Prostě se na mě spolu se svou energií navalili a já jen čekal, jak moc mě to semele. Nejspíš právě proto mi s nimi bylo rychle docela fajn, ten jejich náboj mi byl dobře známý. Samozřejmě že nebyli stejní a já brzy přišel na to, s kým si budu rozumět víc a s kým míň, ale vzali mě mezi sebe tak, jako bych tam patřil celé roky, a já pomalu ztrácel důvod být nervózní. Dívat se na Dominika, jak se s nimi směje, bylo za všechny peníze světa. Miloval jsem, jak mu zářily oči. Miloval jsem, jak si laškovně skousával ret, kdykoliv ho něco hodně pobavilo. Miloval jsem jeho.

Byl jsem rád, že má všechny ty lidi kolem sebe, že je šťastný a že se o něj postarají. Ale ta představa, že bych ho už neměl nikdy vidět, se mi jednoduše zažrala do mozku a vracela se mi ve vlnách co pár minut, takže jsem se i přes veškerou snahu všech kolem nedokázal uvolnit na sto procent. Snažil jsem se odpovídat na milion všetečných otázek, tancoval s nimi a dal si pár drinků, ale… No, nebylo v tom srdce, co by se za nehet vešlo, cíl jeho pozornosti byl jasný, chtělo si na Dominikovi zapamatovat každý detail a spolu se snahou udržovat se v klidu jsem neměl sílu na víc než na autopilota.

Už se pomalu blížila půlnoc, a tak jsem se, stejně jako mnozí jiní, vydal vstříc té nejběžnější činnosti, tedy odskočit si na wécka. Sotva jsem však opustil onu místnost, srazil jsem se na chodbě s Dušanem. Z Dominikových kamarádů na mě jako jediný nespustil hned po mém příchodu příval otázek, a tak mě o to víc překvapilo, když se poté, co jsme se minuli, otočil a mně do zad se zeptal.

„Miluješ ho?“

Se zamračením jsem se teda obrátil čelem k němu.

„Jasně, že jo.“

„Tak prečo sa rozchádzate?“

Vyvalil jsem na něj oči. Nechápal jsem, kde se to v něm bere, do té chvíle se mi zdál z nich čtyř nejvíc zakřiknutý a najednou přede mnou stál a ptal se na to, na co nikdo jiný nesebral odvahu. Ani Dominik. Vlastně ani já… Skoro jsme o tom nemluvili nahlas.

„Prečo sa rozcházíme?“ zopakoval jsem po něm poloslovensky, jako bych hledal význam těch prvních dvou slov. 'Protože musíme,' chtěl jsem nejdřív říct, ale došlo mi, jaká je to blbost, nikdo nás nenutil. Zasekl jsem se tedy a zaváhal.

Mlčel jsem asi příliš dlouho, a tak pokračoval:

„Poznám Dominikove dôvody. Síce sú úplne hlúpe, ale to je už na ňom, či ti ich povie. Ale aký je tvoj dôvod?“

„Dominik,“ vyhrkl jsem, jako by to odpovídalo naprosto na všechno. „Já… Nechci, aby byl sám.“

„Takže ho opustíš. Hej, to má logiku,“ zašklebil se, zakroutil sám pro sebe s povzdychem hlavou a pak prostě zmizel za dřevěnými dveřmi.

Zůstal jsem po nich na pár vteřin zírat. Dominik si přece zaslouží někoho vedle sebe, ne? A vážně bych to nemohl být já?

Nevím proč, až v tu chvíli jsem najednou prostě potřeboval vědět Dominikův důvod. Proč se se mnou chtěl rozejít on, když ne proto, aby s někým byl?

Byl jsem toho zničehonic plný, a tak jsem prostě doběhl až k němu na taneční parket a zakřičel na něj přes hudbu:

„Proč se chceš rozejít?!“

„Cože?“ zatvářil se nechápavě a nastavil ucho, a tak jsem mu to zopakoval, ale pořád mu to nějak nedocházelo, a tak jsem ho chytnul za ruku a začal ho vláčet ven před bar.

„Ale už bude polnoc,“ zavnímal jsem protest přes písničku.

'Bude, ale tohle nepočká,' řekl jsem si jenom tak sám pro sebe, protože nahlas to zjevně u Doma nemělo cenu. Vůbec mi v tom hluku nerozuměl. Místo zopakování té mé otázky jsem to na něj ale venku rovnou vybalil já.

Podíval jsem se mu do očí a vychrlil na něj tu myšlenku vzniklou jen o pár minut předtím:

„Půjdu na vysokou sem.“

***

„Pôjdeš na vysokú sem?“ zopakoval som Filipovu vetu. Čiastočne z mojich úst znela ako konštatovanie, čiastočne ako otázka. Nebol som si istý, či som dobre počul.

„Půjdu na vysokou do Bratislavy,“ objasnil a znovu otvoril ústa, akoby chcel ešte niečo povedať, no rýchlo ich zas zavrel a skúmavo na mňa pozrel. Doslova ma prescanoval pohľadom. Nakoniec sa jeho oči zastavili na mojej tvári. V jeho výraze bolo niečo zmätené, niečo zranené a niečo zmierené. Zvláštna kombinácia.

Cítil som, že odo mňa očakáva reakciu, no nebol som jej schopný. Možno za to mohol alkohol, možno nečakanosť tej chvíle, ale mne stále úplne nedochádzalo.

„Ja…,“ začal som, aby som tam len tak trápne nestál, ale ďalšie slová sa mi zasekli v hrdle, keď mi do mozgu konečne doputoval význam Filipovej vety.

Chce byť so mnou.

Nechce sa rozísť.

Stojím mu za to.

Vrhol som sa mu okolo krku a pobozkal som ho. Bolo mi jedno, že vôbec nespolupracoval. Ja som ho bozkával presne tak, ako som to cítil. Zamilovane a vďačne. Prestal som, až keď sa odo mňa odtiahol a chytil moje ruky, aby som mu nimi nemohol blúdiť po tele.

„Dome,“ oslovil ma. Znel unavene a ja som to nechápal. „Toto je pro mě důležitý, nemůžeš to…,“ povzdychol si a na chvíľu zaváhal, „snažit se to zas zazdít sexem.“ Vypúlil som na neho oči a možno to pomohlo, aby na mňa ďalšie slová rýchlo vysypal: „Já potřebuju vědět, proč se chceš rozejít a jestli je šance, že se to změní, když slíbím, že půjdu na vejšku sem, do Bratislavy. Teda… Jestli bys na mě třeba počkal… Jakože doslova počkal… Teda já vím, že bys mě nepodvedl, ale vlastně nevím, jestli bys vůbec čekat chtěl, jestli bys nechtěl radši najít si někoho, kdo tu pro tebe bude moct bejt už teď. A ne až za půl roku…“ Zarazil sa, keď zbadal, ako sa môj výraz mení z roztúženého na nahnevaný. „Pochop, tohle jsme nikdy neřešili a já —“

„Chcem byť s tebou,“ skočil som mu do reči. Myslel som, že som tým povedal všetko, čo bolo treba, no Filip si zhrýzol peru a ja som pochopil, že mu to nestačí.

Chápal som to. Ani mne to v tej chvíli nestačilo. Akoby aj mohlo? Veď som práve zistil, že spolu môžeme zostať. Že to, čo som posledné dni tak chcel, sa naozaj môže stať.

„Hrozne ťa milujem,“ povedal som a vlastné slová mi na tvári vyčarovali úsmev a konečne aj v hlave spustili ďalšie myšlienky. Každú jednu som chcel Filipovi povedať, a tak som ich na neho vyhŕkol: „Hľadal som si školu v Čechách. Potajomky. Bál som sa ťa opýtať, či by si so mnou nechcel ostať. Vôbec ma nenapadlo, že by si šiel.“ Posledné slovo som nechcel povedať. Asi som toho naozaj veľa vypil a plietol sa mi jazyk. „Teda, že by si chcel.“ Zhúpol som sa na pätách ako decko, čo práve urobilo hlúpu chybu. A aj to bola chyba. Keby ma Filip nedržal za ruky, tak pred ním spadnem na zadok.

„Pozor,“ pritiahol si ma do náručia a pobozkal ma. Nebo osvetlil záblesk. Ohňostroj začínal. Blížila sa polnoc a blížil sa ten najkrajší nový rok. Náš spoločný rok.