Kev1000: ze všeho nejvíc JE TO příjemnej relax

Na začátek otázka pro všechny tři vítěze stejná: Jaké je pozadí vítězné povídky? Co (popřípadě kdo) tě k jejímu psaní inspiroval(o)?

Ahoj Jaachime, díky za kontaktování a promiň za zdržení, se kterym konečně odpovídám.

Inspirací mi určitě poskytoval takovej ten typ pohodovejch vysportovanejch kluků, co se nestyděj za svoje dlouhý vlasy, nějakou tu kérku, náušnici, řemínek na ruce, whatever. Ne snad úplný hipíci, spíš tak napůl, nesvázaný volnomyšlenkáři, vychutnávající plnejma douškama svý mládí. A do toho přijde ten kontrast, kdy takovej člověk – budem mu říkat třeba Kevin :) – skončí na vozejku a najednou ho to jeho tělo svazuje docela dost. Aspoň na venek. Přišlo mi to jako zajímavý téma, který mě nějakým způsobem přitahovalo už delší dobu, až jsem se nakonec rozhod' uplácat z toho nějakej příběh.

Povídka se nakonec rozvinula do šesti dílů… Dočkáme se pokračování? Poskytnul bys nám případně tady malou upoutávku v rozhovoru? :)

Jasňačka. I když se to trošku zdrželo, v plánu jsou ještě zhruba tři poslední díly. A říkáš vochutnávku? Tak jo.

"Normálně bych ji žral. Kdybych neměl plnou hlavu jinýho ksichtu. Trochu fousatýho. Klučičího.

'Hledáš někoho konkrétního? Jak vypadá?' probodává mě bystře zkoumavejma, kakaovejma vočima.

'Jo – měl bych tu někde narazit na kámoše,' připouštim nejistě.

'Dlouhý světlý vlasy, dredy, víš co. A… jeho by sis fakt všimla,' chrlim ze sebe. Tu hlavní charakteristiku záměrně vypouštim.

'Jo, takovýho borce bych si všimla,' (jo, to si piš, že jo), směje se, ale hned zvážní.

'Hele – je fakt všecko v pořádku? Ztratil se?' vytuší znepokojení v mym pohledu.

Vim já? 'Fakt, všechno v cajku,' pokusim se vo úsměv. Myslim, že mi moc nevěří. Shazuje krosnu na zem, kouká na mě a mhouří vobočí.

'Fakt,' tvářim se rezolutně.

'Tak teda good luck. A dávej bacha, ty mokrý šutry tu fakt nehezky kloužou. Před chvílí jsem málem sjela někam do háje. Doufám, že máte voba hory trochu nachozený. Teď to tady chce pevný nervy a jistý nohy.'

Hřbetem mi mimoděk projede mrazivá vlnka."

Naše zvědavost a chuť po dalších kouscích neutuchá, a tak… Chystáš kromě Dredaře ještě něco dalšího?

Zatím nic úplně konkrétního. Pár námětů si v hlavě nosim, tak doufám, že se mi je časem podaří hodit na papír… teda do Wordu :)

Obraťme teď pozornost na tebe. Jsi vypravěčem v povídce opravdu ty? Je vypravěčova povaha obrazem té tvé?

Nemůžu říct, že bych se do něj uplně snažil přenýst svoji povahu. Nakonec možná víc popisuju a vykresluju toho druhýho a snad zajímavějšího, Kevina, než vypravěče, kterej stojí tak trochu v pozadí, i když je tam zároveň samozřejmě celou dobu přítomnej. Teď v posledních povídkách, kde osaměl, se to teda k němu stočilo nutně trochu víc. Ale ani tak o vypravěčovi vlastně pořád ani nevíme, jak se vůbec jmenuje ;)

Miluju velice těžké a záludné otázky a tahle je pro mě jedna z nejoblíbenějších. Co ti dodává „palivo" potřebné k psaní a co pro tebe psaní znamená? :)

Vezmeme to vodzadu. Je to ze všeho nejvíc příjemnej relax, vyčištění hlavy. Chce to ale tu správnou náladu, jinak to prostě drhne a výsledek stojí za prd. Jindy se ti to zase naopak píše skoro samo – když je fantazie zrovna nabuzená (a nadržená ;) ) a ty dva kluky vidim před vočima, cejtim jejich smrad, stisk jejich svalů, víš co. Potřebuju při tom psaní mít Kevina "před sebou", v duchu si ho vohmatat, mrknout se, jak se tváří. To pak ta povídka přibejvá jedna radost.

Chystáš někdy spojit síly s dalšími autory podobně jako například Saavik a Hrášek?

Kecal bych, kdybych řekl, že to úplně plánuju. Popravdě, tyhle (i další) kluky považuju za místní mistry a asi bych se trochu ostýchal je s něčím takovým sám oslovit, přece jenom si jako tak zručnej autor nepřipadám a jsem tu docela nováček. Ale nikdy se nemá řikat nikdy, určitě bych se tomu nebránil :)

Zabrousíme opět trošku k místní komunitě: Jak ses k Ostrovním povídkám dostal ty?

Tady se asi od ostatních moc lišit nebudu, co? Brouzdáním po netu :) Nejdřív jako čtenář, až pak jsem se jednou odhodlal vložit jsem něco, co už jsem dýl nosil v hlavě. Jen tak, na zkoušku. A počítal jsem skoro na sichr s tím, že mi to redakce vrátí. Takže mně samotnýmu málem vyrazilo dech, když se to místo toho po pár dnech objevilo mezi vydanejma povídkama.

S jakou postavou z cizích povídek by ses ztotožnil a kdo z místních hrdinů ti je proti srsti?

Hele, to neni jednoduchá otázka a postava, se kterou bych se doopravdy v pravym slova smyslu ztotožňoval, ta mě takhle asi nenapadne. Ale pak je tu kupa postav, který jsou jednoduše fakt sympatický nebo, hlavně, přitažlivě zajímavý. Třeba ty z podle mě snad nepřekonatelný povídky Ostrov Kentaurů. Nebo ze super napínáku Ve jménu Říše. Nebo ze zmetkovejch povídek – třeba Petr z Průvodce :) Co naopak běží snad vždycky mimo mě, to jsou tvrďárny. Určitě je spousta z nich skvěle napsanejch, jenže mně, nemůžu si pomoct, většinou nechávaj po všech stránkách úplně chladnym. Každej to má hozený jinak, no :)

Co tě dokáže u cizí povídky nejvíce potěšit, co tě na ní upoutá? Máš nějakého oblíbeného pisatele? :)

Potěší mě výstižně a věrně vykreslený prostředí a drobný, přesný detaily, který prozraděj, že se v nich autor vyzná. S tim vlastně souvisí, že mám rád popisy fyziognomie postav. I když si docela umim představit, že někdo naopak ocení, když je ta postava v povídce jakoby bez fyzický tváře, ponechaná imaginaci čtenáře, takže si do ní může každej dosadit podobu dle svýho vkusu.

A ptáš se, kdo je můj oblíbenej pisatel? Získal jsem opravdu hodně velký sympatie ke zmetkový tvorbě a předpokládám, že v tom nejsem sám :) V jeho povídkách nacházim vlastně všecko, co jsem tu teď označil za pro mě osobně důležitý. A sedí mi i jeho žánr, pohybující se mezi romantikou a klasikou. Je skvělý, že se do toho pustil, a drajv, s jakym to tady zásobuje svejma pokaždý skvěle dotaženejma povídkama, obdivuju.

Další z mejch favoritů je Kuscheltyp, na jehož sérii mě baví jeho super jazykovej styl a nakonec i to pozvolný odvíjení děje, což mě dokáže kolikrát nalákat víc než sebevíc dramatickej plot. Oba maj svoje povídky skvěle promyšlený a to mi na nich imponuje asi proto, protože sám u sebe mám pocit, že jsem s tim někdy trochu na štíru. Ten můj příběh se zatím vyvíjel až trochu moc živelně. Psát ho znova, nejspíš bych v něm už leccos provedl jinak.

Jo, a k těm oblíbenejm autorům – nesmim zapomenout taky na Kashttana a jeho perfektní sérii Zažehnutí!

Poslední otázka je jednoduchá… co bys rád vzkázal čtenářům, autorům nebo třeba redakci, co se týče Ostrovních povídek?

Nebát se sem psát, každá povídka je originál a v nějakym aspektu stojí za to si ji přečíst. Redakci hrozný díky a hodně sil do jejich sysifovskýho údělu při vychytávání všech těch úklepů, hrubek a jinejch úletů, kterejma je zásobujem (a já zvlášť). A čtenářům? Díky za každou zpětnou vazbu v komentářích. Člověka kolikrát až díky nim trkne něco, co ho mělo trknout už dávno. Anebo ho to "prostě a jenom" potěší a dodá chuť do dalšího psaní.