• Kev1000
Stylklasika
Datum publikace15. 3. 2019
Počet zobrazení1008×
Hodnocení4.84
Počet komentářů13

„Tak vyrazíme?“ podává Klára ruku Kevinovi – jakože pojď, zvedáme se.

Ten si tu vokatou holku prohlíží s očividnym pobavenim.

„Já si prdel vozim, víš,“ s pohledem přes Klářiný rameno pak rozesmátě pohodí hlavou, až mu vocasem jeho dredů proběhne vlnka.

„Čkej, jak jako?“ culí se Klára. Votáčí se za sebe a mžourá, co tim jako Kevin chtěl…

A pak ten výraz.

Tváří se trochu šokle. Teda, trochu dost. Evidentně jí právě došlo, co to je, to, co stojí tam na kraji louky.

„Ty, jak jste se sem… Kevine, ty seš jako to, na vozejku???“

Těká s votevřenou pusou ze mě na Kevina a zase zpátky, kdo z nás první prokecne, že sme na ní nachystali ňákej džouk.

A pak to konečně bere. I to, že to asi není důvod, aby na nás asi civěla jak na mimozemšťany.

Ale Keva žere obdivnym pohledem asi ještě desetkrát víc než předtím.

„Ty jo, ty seš fakt parchant,“ mrkne na něj uznale.

„A ty taky, žes včera nic neřek‘!“ vobořuje se na mě, ale koutky jí u toho cukaj. „Bych tě bejvala ani náhodou nenechala jít samotnýho, pitomečku!“

„Nojo, taky vo nic nejde ne? Bys taky hned chtěla vědět vo každym detailu,“ šklebim se na ni.

„Tak jdeme teda?“ popohání nás Kevin.

----

Ty dva si rozuměj. Hodně. Jsou voba do outdooru. Jako by kolem nich vobou svítila taková aura svobody a nevázanosti, dělej si, co chceš, a do všeho di po hlavě. Jako by jeden nahrával na smeč tomu druhýmu. A vůbec jim nepřekáží, že jedna u toho jde a druhej jede, jedna stojí, druhej sedí. Vim to, znám to. Zvykneš si na to hned a pak už ti to celý připadá uplně samozřejmý.

Kev se trochu předvádí a Klára z něj prostě nemůže vodtrhnotu voči. Jezdí svejma hnědejma kukadlama kolem – a hned zas zpátky na vysmátýho Keva, jeho neustále nadrženě vystrčenou bradu, na svalnatý ruce, který zabíraj do kol. Její útlý, ale šlachovitý ruce s gustem rozhrnujou plstnatý pramínky dredů a nanášej na Kevový záda vopalovák. Roztírat mlíko po vornamentech, který se klikatěj po těch širokánskejch lopatkách… Jenže tohle privilegium si teďka užívá Klára.

A já…?

Z toho, co se přede mnou děje, taky nemůžu spustit voči.

Nevim. Jsem asi vůl. Dneska v noci sme si to přece všecko řekli. Budu žárlit kvůli tomu, že totální extrovert Kev se zakecal s fajn holkou? Která je sympatická i mně?

Jenže… jenže to je právě vono. Že je sympatická. A hezká. Ne tim způsobem jako ňáká plastová barbína, ale svym vlastním výrazem. Spicy look. Bystrej pohled v souměrný, ne moc velký tváři. No a jo, taky dvě pevně se boulící polokoule pod sportovnim trikem a pod holym břichem, co tam skoro ani neni, zadek nejspíš stejně pevnej. Co já vlastně vim, jak to Kev má. A že neni „čistej“, to vim určitě. Jak že to říkal včera? Užívat si s holkama a klukama. Jasně, třeba je to vod něj jenom takovej flirt – ale vůči komu vlastně? Nemůže bejt i flirt tak vohnivej, jako – jako třeba mezi náma? Byl by mě schopnej po tom všem hodit za hlavu takle během dvaceti minut? No ale nenacvičili jsme si to vlastně, když jsme si dali goodbye včera dopoledne? A měl bych vůbec právo mu v tom překážet?

Klára se na mě kouká a něco ke mně mluví. Trvá mi pěknejch pár vteřin, než dokážu přeladit ze svejch myšlenek na příjem zvenčí.

„…vo tom, jak to máte vymyšlený se společnym bydlenim?“ Chvíli mrkám, vo čem to sakra mluví. Srdce se mi rozbuší jak vo závod. 

„Takže Kev se už prokecnul, že sme taková duhová dvojka?“ Snažim se to prohodit je tak mimochodem, ale podezírám se, že to voddychnutí z toho bylo až moc zřetelný.

„A sluší vám to spolu. Hrozně moc!“ usměje se Klára. Je v tom kus nelíčený upřímnosti.

Na to, že během pár chvil prodělala vohledně Keva druhej škok, to nese docela statečně.

----

„Je to docela kočka, co?“ Klára si šla vodskočit někam do křoví.

„Hm. Je no,“ vodtušim.

„Ty na ní žárlíš?“ hypnotizuje mě Kev těma svejma doširoka rozevřenejma vočima. Kolem zorniček hnědej pigment, na vokraji šedomodrý.

„Ježiš, ne, já…“ Nevim, co mám říct. Sotva 24 hodin a zas jsem se choval jako takovej vůl.

Kev mě chytá za ruce. Zlehounka mě šimrá v dlaních.

Sedám si mu na klín, k němu do vozejku, kterej pod náma zavrže. Schoulim se k němu, k jeho teplýmu trupu. Sevře mě.

„Tys myslel, že s Klárou něco chci mít, lásko?“ starostlivě mi přejede prstem po čele.

„Ach jo, víš, chvilku fakt myslel,“ třu hlavou ztrápeně vo jeho krk. Je mi u něj tak dobře. Nechci vo něj nikdy přijít. A nechci mu brát ani kousek z jeho svobody. Nejde to dohromady.

„Proč?“ ptá se jemně a trochu nechápevě. „Miluju tě, víš? Miluju tebe,“ naléhavě mi dejchá do vobličeje.

„Kevinku, já sem tak hloupej. Máš to se mnou těžký,“ přitulenej k němu potichu vopakuju to, co už včera řek von mně. Ale teď je to pravdivý. Je to von, kdo je v tomhle vztahu tim tolerantnějšim.

„Broučíí,“ zavrtí hlavou a usměje se.

Nejdřív se vochutnáváme a pak líbáme. Má skvělej jazyk.

----

Chvílema už jsem myslel, že tu neskutečně strmou a klikatou stezku dolů k jezeru, kterou nás Klára vedla, nedáme, ale výsledek fakt stojí za to. Měla pravdu. Průzračnější vodu sem asi eště nikdy neviděl. A naprosto správně vodhadla, že Kevina ani ten šílenej kamenitej sešup prostě nezastaví.

„Juhůů. Dem do vody?!“ rozlejhá se Kevovo řvaní po skalních stěnách, který tudle zářivě modrou a skoro pravidelně kruhovou louži ze tří stran vobkopujou.

„Je uplně ledová,“ podotkne Klára.

„To nám neva!“ Kev je evidentně hodně natěšenej. Na nic nečeká, smotává si dredloky do monumentálního uzle nahoře na hlavě a vodhazuje ze sebe všecko, co na sobě má. Míří si to ke břehu, ale kola se mu zabořujou do nánosu oblázků. 

Chvíli váhám, jak na to, ale když vidim, jak si i Klára rozepíná podprsenku (zdání pod ní neklamalo), sundavám kalhoty i boxerky taky.

Sice jsme s Kevem na náš chlapskej smrad zvyklý, ale je pravda, že teď s dámskou společností by nám asi koupel uplně neškodila.

Mám pocit, že jsem nohu strčil do žhavýho uhlí místo do vody, jenže Klára i Kev už dávno plavou. Arrgh! A Kev si samozřejmě nevodpustí mě vošplouchnout pořádnou vlnou. Ledový kapky na kůži pálej jak roztavenej kov. Šipkou to budu mít aspoň hned za sebou. Vrhám se na Kevovu vytlemenou hlavu a potápim ji pod hladinu, až pod ní mizí i ta cibule jeho dredů.

„Umej si je taky někdy, prdleko,“ prskám na něj vodu.

Má je teď totál nacucaný a těžký, takže dělá ještě rychleší tempa než předtím, nohama si moc pomoct nemůže. To mu ale nebrání, aby nepřešel do odvety, takže za chvíli pod vodou mizim já. Pak se mě chytá zezadu za krk, je trochu zadejchanej a já vodlehčuju jeho tělo. Nesu Keva na zádech. Jeho péro mě zlehka lechtá mezi půlkama, jak s nim pohybuje prodění vody. Do chvíle, než nás takhle voba společně nepotopí Klára. Za chvíli je z nás klubko tří nahatejch těl. To byla Kevova prdel, na kterou jsem teďka šáhnul? Ne, Klářina.

„A dem ven, než tu uplně zmrzem,“ zavelí v nejvyšší čas Kev, když už začínáme nabírat povážlivě namodralou barvu.

----

„Honey, zkus tolik netahat, když už si se mnou chceš hrát.“ Na břehu mu ždímám vodu z toho jeho dredatýho spletence. Kapky z něj dopadaj na mýho pinďoura. Ledová koupel nám asi voběma pořádně rozproudila krev, která se teď začíná povážlivě přelejvat někam k rozkroku. Tý simultánní erekce si Klára asi nemůže nevšimnout.

„Chlapi, jdu se mrknout po ňákym suchym dřevě, bude to chtít vohýnek, večer by tu u vody byla pěkná kosa,“ spiklenecky se na nás usměje.

Vděčně jí ten úsměv voplácim.

„Kdybyste to čirou náhodou potřebovali," volá z dálky. Vytahuje něco, co čouhá z kapsy Kevova báglu, a vysokym vobloukem to háže k nám. Vedle do voblázků dopadá tuba s gelem.

Ale Kev po ní hmátne první.

„Lásko?“ pozoruje mě nezvykle vážně. „Co kdybysme… co kdybysem vešel tentokrát já do tebe? Co kdybysme načali tu tvojí prdelku. Dneska?“ Fousky kolem pusy se mu červeně lesknou v záři slunce, co je nízko nad obzorem.

„A… Keve… zvládneš bejt dost tvrdej?“ Koukám se mu do vočí. Důvěřivě. Vim, že zvládne. I když je to s jeho erekcí všelijaký. Rychle nahoru, ale taky kolikrát tim rychlejc dolů. Úraz páteře není zdaleka jenom vo tom, že nechodí. A stejně vim, že to dneska dá. Musim to dát i já. I když jsem v sobě kluka nikdy neměl.

Sedám si kolem něho vobkročmo, čelem k němu. Je v polosedu. Cuchám mu jeho zmáčený dredy. Začínáme francouzákem.

„Kevi, viď, že budeš prosím opatrnej?“

„Budeš si to řídit celý ty,“ procítěně se usměje. Na svý dirce cejtim jeho šlahovitý prsty potřený studivym gelem. Druhou rukou se vopírá vo zem.

Nasedám. Kev voběma rukama chytí můj zadek, zakroutí ramenama a plácne sebou dozadu. Leží. Svaly v jeho bedrech jsou moc vochrnutý na to, aby naše páření zvládnul v sedě.

Zkoušim jít zadkem proti jeho penisu v leže, ale v týhle poloze se nám to nechce dařit. Snažim se mu pokrčit nohy, ale ty se beznadějně rozjížděj. Kev vztekle škube pánví, zoufale se snaží mi ho tam ňák dostat. Ale jeho pokusy vo příraz končej jenom heknutim a polovičatym záchvěvem ve spodní části jeho těla.

Je rozhicovanej vzrušenim a svojí bezmocností.

Hladim ho po jeho pihovatý tváři a tlumim jeho urputnej a zklamaně rozčarovanej pohled. „Todle dáme, vikingu! Počkej!“

Vylítnu a zpátky se vracim s našima báglama. Skládám je tak, aby si vo ně Kevin moh‘ pevně vopřít záda.

Pak na něj klesám. Nejdřív to bolí, tlačí. Kev se soustředí, koutky jeho pusy se vobčas natahujou do pousmání.

„Nebraň se mi, miláčku, neměj ten zadek tak lakomej. Pust mě dál,“ uklidňuje teď von mě.

A já kousek jeho nadpozemskýho těla v sobě mít chci.

Syknu. Kev mě hned zastavuje svejma rukama.

„Dobrý?“ ptá se strašně starostlivě a natahuje hlavu, aby mi dal pusu.

„Moc dobrý, Kevine. Moc."

Hekání se ve skalách, který nad náma čněj, mění z dvojitýho asi na desaterý, lítající ve různejch tóninách do všech tran. Jako by souložilo celý jezero. Z toho nasedávání mě začínaj bolet lejtka, musíme dát přestávku. Vopírám se vo nej čelem. Bágly pod jeho zádama držej. Piercing v jeho bradavce je z jezera pořád ledovej, studí mě. Jsme pořád v sobě.

Pak se to rozezní znova. Dokavaď mě nezačně plnit.

----

Ležíme vedle sebe skoro bezvládně. Poslední dnešní paprsky nám jezděj po zádech a na vodmrdkovací koupel už nejsou síly.

Ticho vobčas přeruší jenom pád kamínku poskakujícího po skále v nekonečnejch vodrazech. A pak – něco jako vzlyknutí vodněkud ze shora.

„Keve?!“

Ale ten už chrní a ve tváři má náramně slastnej výraz.

Vstávám, pořád nahej.

A zase. Teď už určitě. Vzlyknutí.

Vydávám se podél břehu a koukám po skalách, vodkaď přišlo. A potřetí. Támhle!

Bloudim vočima po zešeřelý skalní stěně, ale nic než černej kámen rozlámanej do tisíce hrotů a zářezů. Pak mi to dojde. Vodraz.

Votáčim se na druhou stranu, přes jezero, nad nimž se vznášej červánky po právě zapadlym slunci. A tam, v šeru, kde ke druhýmu břehu dosahuje les, sedí na bobku postava a škube ramenama. Je to Klára a pláče.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (35 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #13 Odp.: Dredař na treku 9nebi 2019-04-23 21:34
Cituji Kev1000:
Ron ,nebi: tyjo, uznání vod takovejch borců a borkyň jako jste vy si fakticky cenim! 8) Kev a spol se asi pomalu vydávaj na cestu k dalšímu dílu, ale uplně hned jejich další šmírování eště slíbit nemůžu :lol: Ale mělo by se tam snad vobjevit něco jako jiskřička naděje ;-)


Máme tu frontu nedočkavců na další díl, Keve, nenech nás čekat.
Citovat
+4 #12 Odp.: Dredař na treku 9Honza.. 2019-04-18 12:07
Paráda, netrpělivě vyhlížím pokračování. :lol:
Citovat
+3 #11 Odp.: Dredař na treku 9zmetek 2019-04-08 22:36
Cituji Kev1000:
Ron ,nebi: tyjo, uznání vod takovejch borců a borkyň jako jste vy si fakticky cenim! 8) Kev a spol se asi pomalu vydávaj na cestu k dalšímu dílu, ale uplně hned jejich další šmírování eště slíbit nemůžu :lol: Ale mělo by se tam snad vobjevit něco jako jiskřička naděje ;-)

Já se fakt hodně těším! Budeš ke Kláře milosrdnej? Jo, to je velký dilema. :-) Těším se hodně!
Citovat
+4 #10 Odp.: Dredař na treku 9Kev1000 2019-04-08 21:22
Ron ,nebi: tyjo, uznání vod takovejch borců a borkyň jako jste vy si fakticky cenim! 8) Kev a spol se asi pomalu vydávaj na cestu k dalšímu dílu, ale uplně hned jejich další šmírování eště slíbit nemůžu :lol: Ale mělo by se tam snad vobjevit něco jako jiskřička naděje ;-)
Citovat
+2 #9 Dredař na treku 9nebi 2019-04-01 21:35
Všechno již bylo řečeno. Keve je to skvělý, zvědavá jaký bude pokračování. Když dva dělají totéž, není to totéž. Jsi dobrej, velká poklona. ;-)
Citovat
+4 #8 DobrýRon 2019-03-28 21:49
Tenhle díl se mi líbí. Fakt! :-)
Citovat
+4 #7 Odp.: Dredař na treku 9zmetek 2019-03-24 22:10
Cituji Kev1000:
zetko, mafe, fakt mě to potěšilo :-)

Tahle série mě bere, je fakt hrozně fajn, dějově, jazykově, vůbec celkem. Moc se těším na další díl!
Citovat
+4 #6 Odp.: Dredař na treku 9Kev1000 2019-03-24 21:48
zetko, mafe, fakt mě to potěšilo :-)
Citovat
+4 #5 Odp.: Dredař na treku 9zmetek 2019-03-21 22:58
Fakt vaříš skvělý kafe, dám si ho vždycky rád. A "superhero" - to je někdy debil, sympaťák bere víc. :lol: Teda u mě. A tenhle je moc fajn.
Citovat
+4 #4 Odp.: Dredař na treku 9Kev1000 2019-03-21 20:10
Cituji maf:
Celý tenhle příběh je "můj šálek kávy", tohle můžu, setsakra jo! Běží mi to jak film před očima. Fakt se ti to moc povedlo. A netrpělivě vyhlížím, cože se to Kláře stalo?

Jop, todle kafe mě baví vařit, když vidim, že někomu chutná :lol: A upřímně - ze začátku jsem to uplně nečekal? Přecejenom Kevin je dooost strange "superhero", takže jsem si vůbec nebyl jistej, jestli taková postava tady, na gay erotickejch povídkách, bude aspoň trochu fungovat.
Citovat
+4 #3 Odp.: Dredařmaf 2019-03-21 19:41
Celý tenhle příběh je "můj šálek kávy", tohle můžu, setsakra jo! Běží mi to jak film před očima. Fakt se ti to moc povedlo. A netrpělivě vyhlížím, cože se to Kláře stalo?
Citovat
+6 #2 Odp.: Dredař na treku 9Kev1000 2019-03-15 19:34
Zméťo, tvý setrvalý přízně si opravdu vážim! Musim říct, že když jsem to psal, bylo mi Kláry líto taky. Tak snad tě s ní nezklamu :-)
Citovat
+5 #1 Odp.: Dredař na treku 9zmetek 2019-03-15 16:58
Skvělý. Jako vždycky. Víš, že mi je Kláry hrozně líto? Jsem zvědav, čím jí to vynahradíš. :-)
Citovat