Opojení – 7. kapitola

PATRIK

„Stejně ti závidím, že máš kousek od domu… tohle,“ povzdychl si Lex, přetočil se na záda, a zatímco splýval na hladině rybníka, zamyšleně se zahleděl do nebe. Právě jsme odhadem asi po desátý mířili z druhýho konce rybníka zpátky k našemu břehu a celou tu dobu mi Lex nadšeně vyprávěl svý zážitky z největšího pražskýho aquaparku, takže mě ten jeho nečekaně závistivej povzdech docela překvapil.

„Pf, tak nemůžeš mít všecko,“ napodobil jsem ho a taky jsem se natáhl na záda, ale místo do nebe jsem zvědavě hleděl na něj.

„Nechci všechno. Chci prostě… tohle,“ prohodil zvážněle. Tušil jsem, že za tím jeho tohle bude schovaný ještě něco jinýho, než jenom tenhle náš vesnickej bahňák, ale nebyl jsem si jistej, jestli se chci zrovna do tohohle rozhovoru pouštět. A tak jsem to zkusil trochu zlehčit.

„Chceš prostě tohle? No tak na, vezmi si to svý tohle!“ zasmál jsem se, rychlým kopnutím jsem se dostal těsně k němu, a než se vzpamatoval, chytl jsem ho za kotník a stáhl jsem ho pod vodu.

Sotva se asi po dvou vteřinách vynořil, nevěděl, jestli má dřív prskat, nadávat mi nebo si vytírat vodu z očí, haha, a jelikož během toho všeho zapomínal na tu nejpodstatnější věc, a sice na plavání, radši jsem ho vzal kolem pasu a třema tempama jsem nás dostal do míst, kde už jsme nohama dosáhli na dno.

„Ty seš takovej debil!“ vmetl mi stále ještě ochraptělým hlasem do tváře, když konečně popadl dech, navzdory svejm slovům mi ale omotal ruce kolem krku a přimáčkl se ke mně.

„Aha,“ bavil jsem se. „No je dobrý vědět, že tvý slova a reakce tvýho těla jsou perfektně sladěný… Hele, a víš, že tady už v pohodě dosáhneš, že jo?“

„Nezájem! Když už jsi mě málem utopil, tak ať z toho taky něco mám!“ zajiskřilo mu v očích a nohama mě obemkl kolem pasu. Prudce jsem vydechl, když se na mý nahý tělo nalepilo to jeho skoro nahý… V tuhle chvíli jsem byl ale docela rád, že si na sobě zase nechal trenýrky. Přestával jsem si totiž být jistej sám sebou a tím, jestli bych se udržel, kdyby… ehm…

Provrtávali jsme se pohledem a já jsem úplně hmatatelně cítil, jak atmosféra kolem nás houstla. Nasucho jsem polkl, a aniž bych náš oční kontakt přerušil, prohodil jsem: „Kdybych tušil, že budeš takhle nebezpečně přítulnej, tak se na to topení vykašlu. Anebo jsem to měl udělat pořádně. Což ještě pořád můžu.“

„To si zkus!“ zavyhrožoval mi planě. Vzápětí jsem ucítil, jak se ke mně celým tělem natiskl ještě o něco pevnějc.

Zatímco pravačkou jsem si ho dál přidržoval za pas, levou rukou jsem mu začal hladivě přejíždět po zádech. Ještě chviličku jsem se tomu bránil, ale nakonec mě ta touha ho políbit úplně ovládla. Zvlášť když jsem si v jeho očích četl, že přesně na to čeká… A tak jsem pomalu naklonil hlavu, zavřel jsem oči… a to už jsem ty jeho hebký, lačný rty ucítil na těch svejch.

Na moment jsem si dovolil se tý vášnivý touze úplně poddat, ale pak jsem se zase opanoval. Protože… nechtěl jsem, aby to mezi náma takhle zněžnělo. Už jsem měl ověřený, že je docela těžký experimentovat s bdsm praktikama, když mám ve skutečnosti neovladatelnou chuť dotyčnýho objímat a líbat… A s Alexem jsme se přece dohodli, že si chceme tohle léto užít, že si chceme něco vyzkoušet, ne?

A tak jsem se od něj zlehka odtrhl, pevně jsem ho popadl kolem pasu oběma rukama a zamířil jsem s ním ke břehu.

„Ehm,“ odkašlal si rozechvěle, „copak? Bojíš se, že utopíš nejenom mě, ale i sebe?“

„Nebojím se ničeho,“ začal jsem s ním v náručí pomalu vystupovat na břeh, „ale ty by ses měl začít bát! Tamhle to houští je mimo jinýho plný kopřiv, takže jestli tam nechceš skončit, tak ze mě okamžitě slez.“

„Ty fakt umíš pokazit každou pěknou chvilku,“ remcal, ale poslechl mě, přestal mě nohama svírat kolem pasu, a jakmile dostoupl na zem, odmotal ze mě i paže.

„Ale? A jak si můžeš být tak jistej, že jenom nenahrazuju jednu pěknou chvilku jinou?“ neudržel jsem se a pleskl jsem ho přes zadek.

Alex se po mně ohnal, pak se zarazil v půlce pohybu a nejistě se na mě zadíval. „Vážně? A tou novou pěknou chvilkou mají být kopřivy, jo? Jsem nadšením bez sebe.“

„To jsi řekl ty,“ rozesmál jsem se a rozešel jsem se ke svý hromádce s oblečením. Automaticky jsem se rozhlídl kolem sebe po Barniem, než jsem si uvědomil, že jsme ho tentokrát nechali doma. Moc nadšenej z toho nebyl, ale slíbil jsem mu, že ho vezmu na pořádnou procházku v podvečer, až nebude takový horko…

„Hmm, není nad to se oblíct do suchýho,“ zakřenil jsem se na Alexe a začal jsem se soukat do boxerek. „Nechceš si to mokrý prádlo sundat? Mezitím by ti uschlo…“

„Uhodl jsi – nechci,“ oplatil mi to zakřenění. „A mezi čím by mi jako uschlo?“ zavyzvídal.

„No přece než ti vynahradím tu jednu pěknou chvilku nějakou jinou,“ zopakoval jsem mu to pobaveně. Rychle jsem na sebe hodil ještě i kraťasy, rovnou jsem zalovil v kapse – a vytáhl jsem šátek. Ten samej, se kterým se Lex už dneska seznámil. Vyzývavě jsem se mu zahleděl do očí, ale zůstal jsem stát na místě a bezděky jsem za oba konce toho šátku tahal, jako kdybych se potřeboval ujistit o tom, jak je ta látka pevná.

Alex mi můj upřenej pohled chvíli oplácel mlčky, než už to nevydržel. „C-co jako?“ vypadlo z něj.

Zatvářil jsem se přísně. „Nedělej se, že nevíš, co jako!“

„No… třeba to nevím úplně jistě, tak radši počkám, až mi to přikážeš,“ řekl potichu.

„Okej,“ vzal jsem jeho námitku na vědomí. „Na kolena. Ruce za záda. Hned.“

Čekal jsem, že se bude minimálně nějak ošívat, nebo rovnou reptat, že by sem mohl někdo přijít nebo tak něco – ale Alex se překvapivě svezl na kolena úplně okamžitě. Vyčkávavě ke mně zvedl oči, teprve pak dal ruce za záda a rozrušeně polkl.

Potěšeně jsem na něj vytáhl obočí, pomalu jsem přešel za něj, přidřepl jsem si a šátkem jsem mu stáhl zápěstí k sobě. Pak jsem se tělem natiskl na to jeho, rukama jsem mu vjel na hrudník a začal jsem mu prsty mnout bradavky.

Počkal jsem si, až Lexovi uteče první vzrušený vzdychnutí, pak jsem se k němu naklonil, olízl jsem ho na krku a pošeptal jsem mu: „Sedni si… A zavři oči.“

Lex se přesunul z kleku do sedu, já jsem udělal to samý a opřel jsem si ho o sebe. Pak jsem sáhl do kapsy znovu – a tentokrát jsem vytáhl dva umělohmotný kolíčky na prádlo.

ALEX

Nechal jsem se opřít o Patrikova záda a zavřel jsem oči, přesně jak po mně chtěl. Mezi mým a jeho tělem byly jen mé svázané ruce. Otočil jsem hlavu na stranu, až jsem se nosem otřel o jeho čelist a do nosu mě praštila jeho vůně. Na moment jsem se celý uvolnil, více se na něj položil a se zavrněním se mu rty otřel o krk, to už mě ale chytil pevně za čelist a znovu mě narovnal.

„Žádný takový,“ napomenul mě, pustil mou čelist a zatahal mě za pravou bradavku. Tiše jsem sykl a pokoušel se moc nevrtět, když mi ale vzápětí něco bolestivě stisklo bradavku, jako by byla ve svěráku, prudce jsem otevřel oči a vyjekl.

Měl jsem na ní nasazený umělohmotný kolíček na prádlo a bolelo to jako čert. Ještě nikdy jsem takový druh bolesti nezažil a měl jsem pocit, že už nevydržím ani vteřinu.

„Au! Dej to dolů, prosím!“ zanaříkal jsem a zoufale se kroutil, jako by to snad mělo pomoct.

„To je to tak hrozný?“ zeptal se, v jeho hlase se přitom tříštilo pobavení a starost.

„Jo!“ hekl jsem. Bolest vzápětí ustala, jelikož Patrikovi se mě evidentně zželelo. Sundal mi kolíček a na to místo mi přitiskl svou horkou dlaň. Nechal mi chvilku na vydýchání, políbil mě na krk a vzápětí mi kolíček přicvakl na druhou bradavku.

Opět se ze mě vydralo hlasité vyjeknutí, až mi musel na ústa přitisknout ruku, aby mě umlčel. Nebo alespoň utlumil. Několik vteřin mě trápil, než kolíček sejmul a zároveň uvolnil i dlaň, kterou mi do té doby znemožňoval jakýkoliv hlasitější zvuk.

Znovu mi dovolil, abych se na něj položil, kolíčkem mi přejížděl po hrudníku a já jeho ruku napjatě pozoroval v očekávání další vlny palčivé bolesti.

„Tomuhle říkáš zavřený oči?“ pronesl káravě a na chvilku mi kolíček přicvakl na ušní lalůček. Oproti bradavkám šlo o minimální bolest, spíše jen o nepříjemný tlak.

Zhluboka jsem vydechl a poslechl. Opět jsem zavřel oči a vnímal jen jeho doteky a tlak. Ve chvíli, kdy kolíček znovu sejmul, přišla úleva. Netrvala však dlouho, jelikož vzápětí použil oba kolíčky – každý na jednu bradavku. Hlasitě jsem zakňučel a doufal, že mě opět umlčí svou dlaní, to se ale nestalo. Místo toho mě pevně chytil za vlasy a zašeptal mi do ucha: „Jen zůstaň pěkně potichu a drž.“

Odpovědí mu bylo jen mé tlumené zasténání. Připadalo mi, jako by uběhly celé minuty, možná i hodiny, ač to ve skutečnosti mohlo být jen pár vteřin. Jednou rukou mě stále držel za vlasy a druhou sejmul kolíček nejprve z levé bradavky a pak i z pravé.

„Hodnej,“ zavrněl, když jsem během toho jen tiše zakňoural, ale jinak jsem se ovládl. „A za odměnu…“

Ani to nedořekl a vklouzl mi rukou do klína. Napjal jsem se, čímž se zvýšil tlak vyvíjený na mé vlasy, a automaticky jsem roztáhl nohy, když mě začal dráždit přes mokrou látku spodního prádla. Můj dech se zrychloval, chvěl jsem se s narůstajícím vzrušením, a když Patrik pustil mé vlasy, úlevně jsem zaklonil hlavu. Opřel jsem si ji o jeho rameno a užíval si příjemné pocity linoucí se z mého podbřišku do celého těla.

Vzápětí jsem pochopil, proč to udělal. Potřeboval volnou ruku na to, aby mi znovu přicvakl kolíček. Následoval ho druhý na druhou bradavku, tentokrát se však bolest mísila se vzrušením, takže už mi nepřipadala tak hrozná.

Ucítil jsem jeho prsty, které se mi ovinuly kolem krku, než ho zlehka sevřel. Napjal jsem se ještě o něco víc a praly se ve mně všechny ty protichůdné pocity, ze kterých jsem šílel.

„Ale ale…,“ vydechl mi do ucha. „Tak svlíknout ses nechtěl, ale abych se tě tam dotýkal, to očividně chceš, když tak hezky roztahuješ nohy…“

Přiškrceně jsem fňukl, naprosto neschopen slova, a nohy jsem dal o něco víc k sobě.

„Neřekl jsem,“ prohlásil o poznání rázněji a stisk kolem mého krku zesílil, „že je můžeš dát k sobě. Jenom je zase roztáhni!“

Na moment jsem zaváhal, nedostatek vzduchu mě však donutil nohy malinko oddálit. Ale asi ne dost. Patrik pustil můj krk, prudce se zvedl ze země, až jsem díky ztrátě opory jeho těla málem padl na záda, a přiklekl si přede mě. Uhnul jsem pohledem a nohy ještě o něco přiblížil k sobě, což bylo něco, co jsem rozhodně neměl dělat.

„Chceš mě vyprovokovat?“ zeptal se a cvrnkl do jednoho z kolíčků.

„Au,“ sykl jsem. „Ne… to nechci.“

„Tak ti radím, abys mě poslechl.“

Váhavě jsem nohy trochu oddálil a oplatil mu pohled. Nechápal jsem, jak se mohl z toho vysmátého, bezstarostného a milého kluka jako lusknutím prstů tak změnit. Znervózňoval mě. A hrozně se mi to líbilo.

Chytil mě pod krkem, stále se mi díval do očí a dlaní mě začal opět dráždit přes spodní prádlo. Dobrou půlminutu udržoval svižné tempo, načež mi v rychlém sledu sundal oba kolíčky a odhodil je kamsi do trávy. Prohnul jsem se v zádech, když rukou zajel zpět, ale tentokrát rovnou pod mokré boxerky.

„A buď si jistej, že jestli se příště zase odmítneš svlíknout, tak už se tě tam ani nedotknu,“ upozornil mě a palcem mi přejel po žaludu. Poté sklouzl po celé délce a zašeptal: „Roztáhni ty nohy víc. Ukaž mi, jak jsi nadrženej. Jak moc se ti tohle všechno líbí. Jak moc to chceš.“

Tváře mi žhnuly studem, ale jeho ruka, která mi přejížděla po erekci, mě nutila ho poslechnout. Oddaloval jsem od sebe nohy víc a víc, až mě z toho pnula třísla, a lehce jsem se předklonil. Patrik mi dlaní vyjel z krku na čelist a z ní na tvář. Stejně jako ráno mě přes ni popleskal, ale na závěr mě pleskl o poznání silněji. Hlasitě jsem zakňoural a napjal se, když mi čelist pevně zmáčkl. Díval se mi do očí, ve svižném tempu mě uspokojoval a já už lehké pálení a brnění tváře ani nevnímal, jelikož jsem byl na pokraji výbuchu. Extáze. Omdlení. Všeho.

Zacukal jsem se a udělal se mu do dlaně, než celé mé tělo zvláčnělo. V tu chvíli jsem litoval, že mám ruce svázané za zády, protože jsem se zoufale chtěl položit na záda a pořádně to rozdýchat.

Patrik už mou čelist nesvíral, takže jsem se místo toho naklonil ještě více dopředu a čelem jsem se opřel o jeho hrudník.

PATRIK

Znovu se mi vybavily ty dvě slova, kterýma jsem Alexe otituloval v tom rybníku. Nebezpečně přítulnej. Protože těma jsem to teda trefil, jak bylo vidět.

Byl tak nebezpečně přítulnej, že jsem úplně hmatatelně cítil, jak kvůli němu přepisuju pravidla týhle hry. Za jinejch okolností bych s ním totiž ještě neskončil. Ještě ne. Ještě tu byl prostor pro další lekci, pro další malý výchovný napomenutí, pro další připomínku, že příště už by mě měl poslouchat líp.

Jenže s ním to nešlo. Ne, když jsem viděl, že už teď měl dost. Když se o mě opíral a sice spokojeně, přesto svým způsobem zničeně lapal po dechu.

Opatrně jsem vytáhl dlaň z jeho boxerek a rovnou jsem si ji do tý látky utřel. Však co, než půjdeme domů, stihne si je v rybníce přemáchnout třeba desetkrát. Nebo může jít domů naostro.

Narovnal jsem se v zádech a po kolenou jsem k němu popolezl blíž, pomaličku, aby mu došlo, že se o mě může dál opírat čelem, pokud chce. A on očividně chtěl. I když jsem si nebyl úplně jistej, jestli proto, že byl až tak vyčerpanej, nebo proto, že se tak mohl snadno schovávat před mým pohledem.

Cítil jsem na hrudníku jeho pomalu se zklidňující nádechy a výdechy, a tak jsem si aspoň na chvilku odpustil veškerý komentáře nebo otázky. Nahnul jsem se přes něj, abych líp dosáhl na jeho zápěstí a mohl mu z nich sundat ten šátek. Nacpal jsem si ho zpátky do kapsy, Lex ovšem jako kdyby si toho ani nevšiml: dál nechával ruce bez hnutí položený za svýma zádama. Že bych ho fakticky tak děsně utahal… nebo rozhodil? Šel jsem na to všechno moc rychle… nebo moc tvrdě?!

Dlaní jsem mu konejšivě přejel po zádech a do jeho vlhkejch vlasů jsem mu polohlasně položil otázku, kterou bylo potřeba vyřešit nejdřív: „Bolí tě něco?“

Alex sebou jenom jaksi neurčitě zamlel a do toho pohybu jakoby i něco zamručel, ale i když jsem ještě několik vteřin čekal, nic dalšího z něj nevypadlo.

„Lexi, krucinál, mluv se mnou,“ povzdychl jsem si. Přesunul jsem se z kleku do sedu, pevně jsem ho chytil kolem pasu a přemístil jsem ho tak, že se mi mohl schoulit do náručí – což taky hned udělal.

„Jasně, že mě nic nebolí,“ zamrmlal mi do žeber. „To bys snad poznal, kdyby mě něco bolelo, ne?“

„Pokud bys mi to nedal najevo, tak nepoznal,“ pokrčil jsem rameny. „Tak co je? Byl jsem hodně drsnej? Nebo je to u tebe obvyklý, že po sexu potřebuješ desetiminutovýho šlofíka?“ zjišťoval jsem napůl zvědavě, napůl pobaveně. Pravačkou jsem ho objímal kolem pasu, levou rukou jsem mu začal ledabyle přejíždět přes chloupky na holeních, jako bych ho tím chtěl vybídnout, ať se trochu rozmluví.

„No jsem vyřízenej, nediv se mi. A to ani na samotnej sex nedošlo. Jenže tohle celý pro mě bylo tak neobvyklý, že… to pro moje tělo asi byl pořádnej šok. A vlastně, teď si tak vzpomínám, že ještě předtím jsi mě donutil v tom rybníku uplavat minimálně deset koleček! A to taky není obvyklý! Tak se nemůžeš divit, že jsem trochu unavenej!“ pronesl a zněl u toho tak melodramaticky, jako kdyby mi oznamoval, že právě přeplaval La Manche.

Zacukaly mi z toho koutky. „Já se nedivím. Jenom si to potřebuju poskládat dohromady, to je celý. Klidně spi, jestli ti to bodne. Ostatně, odpoledne u vody se spí vždycky nejlíp,“ slastně jsem se zavrtěl v zádech. „Jenom si musíme dát bacha, abysme tu nevytuhli moc dlouho, když tu dnes nemáme Barnieho, kterej by nám očurával kotníky, jakmile by dostal dojem, že přetahujeme…“

Alex vybuchl smíchy a já jsem cítil, jak se jeho tělo opřený o to mý natřásalo. „Ty seš nemožnej! Tak teď už neusnu, když si to budu představovat… Chudák Barnie, kdyby jenom tušil, jaký tu o něm spřádáš nesmysly!“

„No dovol?“ přidal jsem se k jeho smíchu. „Jsem si to nevymyslel, Barnie to fakt dělá! Nemůžu za to, že si ho pořád idealizuješ… A vůbec, víš co, zvedej se!“ začal jsem ho od sebe zlehka odstrkovat. „To spaní odložíme na neurčito. Protože jsem Barniemu slíbil, že ho ještě vytáhnu na procházku. A předtím se budu potřebovat něčeho nadlábnout. A ještě předtím si musíš přemáchnout trencle. No prostě, máme ještě plno práce.“

„Tak práce, jo?“ protáhl, jako kdyby to slovo nikdy dřív neslyšel, ale dal si říct a začal se neochotně sbírat na nohy. „Jsem tu na prázdninách, nemám tu žádnou práci!“

„No, je pravda, že nejvíc práce tady čeká mě. A sice s tebou,“ mrkl jsem na něj. „Ale dneska už mám padla, haha. A další pracovní den mi začíná zítra v deset. V deset, Lexi.“

„Jo, no, chápu – před desátou k vám mám zákaz vstupu,“ zahudral a přišlo mi, že malinko zčervenal ve tváři. Pak zamířil k rybníku a zády ke mně se svlíknul z těch boxerek, aby si je přepral, jak jsem mu poradil – a já jsem se při pohledu na jeho nahej zadek začal už dopředu těšit, jak si s ním v rámci toho následujícího pracovního dne pohraju.

ALEX (čtvrtek 7. července)

První týden uběhl jako voda, a když jsem se ve čtvrtek po poledni válel s Patrikem na gauči a ládoval se pizzou, připadalo mi, jako by to nikdy nebylo jinak. Na zápěstích jsem měl ještě stále jemné otlaky od provazů a těch čtyřicet ran páskem jsem pořád cítil. Obzvlášť, když jsem seděl.

„Poslyš,“ drcl do mě Patrik ramenem, když polkl sousto. „Naši zítra jedou pryč a vrátí se až v neděli odpoledne. Takže… zítra večer by měla být další party za hospodou, ale v sobotu navečer bysme mohli kouknout na nějakej film a zase se trošku pobavit, co ty na to?“

„A zítra večer se pobavit nemůžem?“ namítl jsem, natáhl se pro další kousek pizzy a pak si přes Patrikův klín bez přemýšlení přehodil nohy. „Copak si nevzpomínáš, jak to před týdnem po party dopadlo?“

Nadzvedl obočí, nacpal si zbytek pizzy do pusy a pořádně mě pleskl do stehna. V klidu dožvýkal sousto a ještě párkrát mě popleskal. „To se nedá zapomenout, Lexíku. No tak uvidíme. Radši si ke mně hodíš věci už zítra, než půjdem.“

„Fajn,“ zamručel jsem spokojeně a přisunul se o něco blíže. Volnou rukou jsem si promnul stehno, co mi stále ještě pulzovalo bolestí po jeho ráně, a zakousl jsem se do pořádně sýrového kousku.

„Seš jeden z nejpřítulnějších lidí, jaký jsem kdy poznal,“ poznamenal a naklonil se přese mě pro poslední trojúhelníček.

„A to je dobře, nebo špatně?“

„No, to záleží,“ odvětil. Volnou rukou mi vklouzl do vlasů a trhnutím mi zaklonil hlavu. „Když tě mám takhle na dosah a můžu si s tebou dělat, co se mi zachce, je to vlastně dost fajn.“

„Mně to přijde fajn tak jako tak,“ prohlásil jsem s očima upřenýma ke stropu, jelikož jinam jsem se se zakloněnou hlavou dívat nemohl. Poté mi ale vlasy trhl o poznání silněji. Pevně jsem stiskl víčka k sobě a zasyčel bolestí.

„No já bych teda řekl, že o tom rozhodnu já.“ Vzápětí uvolnil sevření a já mohl hlavu pomalu sklonit. „Jez.“

„To jsou furt nějaký rozkazy,“ zahudroval jsem, ale poslechl.

„Ne že by se ti to nelíbilo,“ poznamenal a sám se také vrhl do jídla. A jelikož nic dalšího už neřekl, stále jsem zůstával ve stejné poloze, tedy s nohama přehozenýma přes jeho klín.

Od úterního odpoledne, kdy jsme se u rybníku poprvé přesunuli k větším intimnostem, jsme za ty necelé dva dny příliš nepostoupili. Respektive v objevování našich sadomasochistických a DS hranic ano.

Ve středu jsme vyzkoušeli hrátky s voskem, bičování všech částí mého těla (a tím všech myslím opravdu všechno), večer na procházce s Barniem jsme dokonce něco zkoušeli i v lese. Spoléhali jsme na to, že v tom šeru stihneme všechno včas zamaskovat. A tak jsem s rukama svázanýma před tělem a s roubíkem ve tvaru kosti v puse následoval Barnieho a Patrika. Kolem krku jsem měl utažený obojek a od něj vedlo vodítko, které Patrik svíral v dlani. Paradoxem bylo, že na vodítku jsem byl jen já, ne Barnie.

Několikrát během cesty poznamenal, jaké krásné ticho nás doprovází, a já nemohl nic víc, než jen nesouhlasně huhlat.

Osvobodil mě, až když se lesní cesta měnila na tu polní hned u silnice. Přivázal vodítko ke stromu, sejmul mi roubík, otřel ho vlhčeným ubrouskem a hodil do batohu. Čelist mě pekelně bolela, jelikož jsem měl ústa otevřená minimálně půl hodiny. Rozvázal mi ruce, beze spěchu provaz smotal a přihodil ho k roubíku. Až nakonec si nechal vodítko, které odmotal z kmenu a s cvaknutím odpojil od obojku. Místo toho ho připnul Barniemu, aby mu nevběhl do silnice, a já zrudl jako rajče. Využití stejného vodítka na mě i psa mě nutilo stydět se ještě víc.

Nechal si druhý konec vodítka sklouznout kolem zápěstí až k předloktí a přistoupil ke mně ještě blíž. Začal mi sundávat obojek, díval se mi přitom do očí a já mu ten pohled oplácel, ačkoliv v té téměř úplné tmě jsem toho příliš neviděl.

Sám jsem byl z celého toho zážitku úplně tvrdý, a tak mě napadlo, jestli na tom náhodou není stejně. Ale když jsem mu chtěl dlaní vjet mezi nohy a zjistit to, pevně mě chytil za zápěstí.

„Žádný takový! Sáhnout si můžeš, až ti to dovolím.“

A když jsem se o to pokusil během dnešního dopoledne, nepochodil jsem o moc lépe. Místo toho jsem skončil s podvázaným penisem i varlaty na jeho posteli, ruce jsem měl přivázané k jejím rohům a na nahé tělo mi dopadaly desítky ran důtkami.

Takže když jsem mu lýtkem pomalu přejel po klíně, byl jsem rád, že mé nohy okamžitě neshodil.

Dojedl jsem pizzu a hned pak jsem dostal ohromnou chuť si mu vlézt na klín úplně. Usadit se mu na něm, líbat ho na rty a zároveň se dobývat tam, kam mě předtím nepustil. Místo toho jsem ho tam znovu začal dráždit lýtkem a spokojeně se uculil, když jsem pocítil tvrdnoucí bouli pod teplákovými kraťasy.

„No neboj, však se dočkáš,“ ušklíbl se na mě a čapl mě za kotníky. Trhnutím si mě přitáhl po gauči blíž, až jsem mu na klíně opravdu téměř seděl, a chytil mě pod krkem. „Když všechno půjde dobře, mohli bysme se na to vrhnout už zítra večer.“

Když mi ta slova šeptal do ucha, zatrnulo mi v podbřišku a nepatrně jsem se zachvěl. Šílel jsem z jeho blízkosti.

„Pokud samozřejmě nejseš proti,“ dodal a smířlivě sevření kolem krku povolil.

„Vůbec nejsem proti,“ vydechl jsem se zavřenýma očima. Pousmál jsem se, když se mi tiše uchechtl do ucha a znovu mi krk stiskl.

„Tak to jsem rád, že jsme na stejný vlně, Lexíku.“

„No to si teda piš, Páťo.“