Gay povídky

Znovu se otočil. Dlaň mu položil na tvář, kousíček od ucha s konečky prstů už zabořenými do jeho vlasů, tak, jak to ostatně vždy dělal Julián sám, a než stačil Damian protestovat, vlepil mu mlaskavou pusu na líčko. Hned vzápětí jej opět pustil a zářivě se zazubil. Otočil se a rychle kancelář opustil, hnán zcela novými, nečekanými proudy štěstí a adrenalinu.

„Vyrážíme na výlet.“ Okamžitě přešel na čtyři a následoval mě. Nechal jsem ho, aby si obul svoje milované tenisky a dál mě mohl následovat po čtyřech do podzemní garáže. Otevřel jsem dveře spolujezdce a podíval se na něj: „Vypadáš a smrdíš jako odpadkový koš, rozhodně mi takhle do auta nepolezeš. Koukej se svléknout.“ Položil jsem na sedadlo spolujezdce batoh a z něj vytáhl odpadkový pytel, nutno zdůraznit, že čistý. Když se svlékl, oblečení i s botami uložil do něj, takže jediné, co měl na sobě, byla klícka, řetěz, obojek a samozřejmě v análu stále kolík, který byl od mého odchodu do obýváku vypnutý.

Tanečná škola bola tichá, keď Filip dorazil. Hala bola prázdna, svetlá zhasnuté, no vedel, že Martin bude stále vo vnútri. Dvere boli odomknuté, ako vždy, a Filip vošiel dnu. Jeho kroky sa ozývali prázdnou chodbou, keď kráčal smerom k hlavnej tanečnej sále. S každým krokom cítil, ako mu srdce bije rýchlejšie – bol nervózny, ale aj odhodlaný. Keď však otvoril dvere tanečnej sály, to, čo uvidel, mu vyrazilo dych. Stuhol na mieste, šokovaný obrazom pred sebou.

Ríša už toho měl dost. Nasadil vražedné tempo, aby se od kamaráda dostal co nejdál. Za sebou slyšel smích. Pootočil hlavu. Chtěl na Járu vypláznout jazyk a udělat sprosté gesto, ten se ale v momentě zastavil a zařval: „Bacha!“ Ríša se stihl akorát podívat před sebe, když mu do cesty někdo vjel. Nárazu se nadalo zabránit, ani drsnému pádu obou lidí na led.

A pak už jsem jen přes její rameno sledoval, jak se po nás naši bývalí spolužáci otáčí. On ne, ne hned. Dominik. Konečně se obrátil. Vypadal pořád skvěle, dokonce bych řekl, že líp, než když byl ještě kluk. Teď byl chlap. Stejně jako já, na prahu středního věku. Ale já v něm stejně pořád viděl toho kluka. Podíval se na mě a pozvedl vinnou sklenku, kterou držel. A já byl zas zpátky v chatce, na břehu Lipna a on…

Lukáš složil svůj prut a udržoval na zádi loďky balanc, aby se nepřevrhli. Přitom si všímal, jak se Honzovi napínají svaly na těle. Pohled na s rybou zápasícího Honzu ho nenechával v klidu. Cosi se v něm bouřilo. Cítil, že jej tento chlap vzrušuje. 

A byl v trapu. Super, poděs jeden. Za chvíli bude padla, doufám, že tu nebude chtít bejt do večera, aby si nadělal ty hodiny. Od stolu mě zvedla rána na chodbě. Co to je? Vyjdu z kanclu a Kilián se zrovna sbírá ze země. Vedle něj leží povalenej kýbl, hadr a rozlitá voda. „Jééé, nic se neděje! Já jen zakopl. Hned to uklidím.“ „Kiliáne!“ trochu jsem zvýšil hlas. „Mazej ještě pro jeden hadr.“ Začal jsem tu vodu vytírat, za chvíli se ke mně přidal. „Seš celej mokrej!“ „To je v poho, jen trochu kalhoty.“ Koukám na něj a má celou nohavici mokrou. To je trdlo, prej v poho.

Damian se nemusel dlouho rozhlížet a mezi změtí těl pohybujících se na parketu i okolo baru našel svého preferitè – vychrtlý blondýnek v bílém tričku s tříčtvrtečními rukávy a v černých džínách naprosto parádně vykreslujícími jeho zadek, který se momentálně vlnil na Madonninu Frozen. A momentálně neměl partnera. S tím mu mínil Damian rozhodně pomoci, alespoň pro tuto noc. Nahodil svůj nejsvůdnější úsměv a přitančil až před mladíka. Ten si ho okamžitě všiml a jeho tanec se změnil. Jen zlehka, ale pro Damiana to bylo pozvání. Chytil jej a nechal se jím při tanci vést. Bylo to tak odlišné od toho, když měl v náručí při tanci Edu. Přestože byl stejně štíhlý i drobný, už jen hutná vůně parfému, sebejisté pohyby, stejně jako sebevědomý úsměv hodný anděla ujišťovaly Damiana, že nyní má v náručí někoho naprosto odlišného.

„Co tady vyvádíte?“ nedokážu se v té změti jejich smíchu, pošťuchování a nadávek pořádně zorientovat. „Osky mi původně přišel na deset minut pomoct s noťasem, mám ho poslední dobou děsně zpomalenej a zasekanej, no ale nakonec mi tu rozdává nevyžádaný moudra ohledně něčeho úplně jinýho, tak jsme se tu nějak zakecali… Jo, Oskare, tohle je Vítek, Víťo, Oskar,“ podá mi Mirek jakýsi rychlovysvětlení, jehož součástí je zjevně rovnou i rychlopředstavení. „Ehm, ahoj,“ kývnu na Oskara, když konečně otočí hlavu a vezme mou přítomnost na vědomí. Když si mě konečně všimne.

Fotím jako smyslu zbavený. Slipy mám úplně mokrý a mám pocit, že musí brzo prasknout. Uvolním si kládu ze slipů. Koule mi okamžitě klesnou pod tíhou závaží. Dom si toho všimne a řekne: „Jestli se uděláš, budeš muset smazat všechny fotky. Koukám, máš krásný závaží, ale myslím, že víc by slušelo tady mladému.“ O ničem jsem nepřemýšlel a automaticky jsem začal sundávat závaží. Bylo to mnohem složitější, než když to dělám doma v soukromí. Kleknul jsem si před suba a třásl jsem se vzrušením. Teď už náš pán si sednul na druhou židli a začal nás fotit. Myslel jsem, že se zblázním.

Michal sa posadil oproti nej a vzal si kúsok chleba. Vedel, že to musí povedať, ale nevedel, ako na to. „Mami, dnes večer nejdem do cukrárne. Idem von.“ Mama odložila noviny a uprela naňho zvedavý pohľad. „Von? S kým?“ Michal sa zamračil, snažiac sa premyslieť, ako to vysvetliť. „No, vieš…, s tým chalanom, čo chodí do cukrárne…“

Někdo zazvonil u dveří. Byl to Kuba. Vřele jsem ho objal na uvítanou, pomohl mu pověsit kabát na věšák a uvedl ho do obýváku. Usadili jsme se a nalil jsem nám svařené víno se skořicí, abychom se zahřáli a krátili si čas klábosením. S Jacobem je vždycky sranda, pustili jsme si staré vánoční songy a bavili se. Snažili jsme se i trochu zpívat. Sice falešně, ale vánoční atmosféru to mělo a celkem jsme se u toho nasmáli. Mezitím zvonek zadrnčel znovu a to byl poslední do party, Frederik. Konečně jsme byli komplet! Požádal jsem Jakuba, aby mu došel otevřít, a já mu mezitím v kuchyni také nalil hrnek svařáku, zatímco si Fred svlékal kabát.