Gay povídky

Jak se mám teď zachovat? Mám ztropit scénu? Tady, v jeho přepychovém království? Vždyť by mě mohl hodit přes zábradlí z třináctého patra nahého na ulici nebo bych mohl skočit sám? Kdo by pátral, z kterého patra to bylo, že? A jak jsem pochopil, Robert je tak dobře postavený, že by ho nikdo nepodezíral. Kdo ví, jak dlouhé má prsty a kam sahají jeho chapadla.

„Mimochodem, mladý muži, kolik jsi platil za ten svůj partizánský nákup?“ „No… 480 ká.“ „To ti dám, domluvili jsme se, že to budu platit já, tak si to laskavě pamatuj.“ „Ano, Jasná paní.“ To jsem se naučil od Ondry. Třepla mi výchovnej pohlavek s úsměvem sobě vlastním. Iva zaparkovala ve městě. „No tak vystupuj! Necháš mě jít samotnou?“ „Ne, ne…,“ a už jsem valil. Zatáhla mě do docela útulný kavárny a poručila dvakrát horký maliny. Mňam. Myslím, že by se ze mě mohl stát i kavárenskej povaleč.

„A pokud si o sobě myslíte, že jste snad ošklivý nebo nějak tím idiotem poznamenaný, tak na to rychle zapomeňte! Já s vámi nechci spát na posteli, protože vás nechci přivádět do rozpaků, ne proto, že byste byl ošklivý. Jste půvabný a milý, a všichni teplí chlapi, které jste kdy poznal, jsou blázni, že se o vás nezajímali.“ Otřel se tváří o jeho jemné vlasy a s povzdechem se odtáhl. Chytil ho za paže. Úplně se mu otevřel, shodil nepřístupný výraz z tváře a nechal do ní promítnout své city. Pokud Eda nevyčetl jeho lásku k němu, pak už netušil, jak by mu ji měl dát najevo.

Zhodnotil jsem, že lis na citrusy je dost tichej, aby ho neprobudil. Rozpůlil jsem pomeranče a udělal dvě velký sklenice šťávy s ledem. Svoji jsem si zas vzal na terasu. Odpoledne tam bylo pod pergolou příjemně. Natáh jsem se na široký lehátko, popíjel fresh a sledoval motýla, co se zatoulal na naši vistárii. “Vykouříš mě?” ozvalo se za mnou potichu. Lekl jsem se, vůbec jsem ho neslyšel přijít. Byl nahej, v ruce měl sklenici pomerančový šťávy a předváděl mi svý nadrbaný péro.

Když jsem se loučil, Béllova maminka mne zadržela, a když jsme byli sami, tak promluvila: „Mal by si si pohovoriť so Suzi.“ A kruciš, měl jsem neblahé tušení, představil jsem si to její dovádění na mně. Dostal jsem vztek. Dojel jsem do vinice, kluci tam ještě posedávali a spolu s nimi i Suzi. Jen jsem pozdravil, chopil jsem ji za ruku. „Máš mi čo povedať?“ Zrudla, a když viděla, jak mi srší blesky z očí, rozbrečela se.

Beru si letní rajtky, abych se venku neupekl, k tomu volnější tričko. Perka na nohy, chapsy do ruky. V sedlovně si vyzvednu čištění na koně. Chapsy a čištění nechám na úvazišti a jdu k výběhům. Pískám si a zvednu hlavu k nebi. Je nádherné, kobaltově modré, sem tam nějaká řasa. Žádný náznak toho, že by měla přijít letní bouřka. Bože, celý se chvěju vzrušením. Celé moje tělo vrní, takovou tou nedočkavostí a radostí. Moje nálada je plná očekávání, až se rozběhneme po louce a budeme vnímat jeden druhého. To naše propojení nejde slovy popsat.

Po lehčím hraní a menší nehodě od Gimpa jsem se přesunul k jeho pomočenému rozkroku, ze kterého stále kapaly kapky moči. Rozepnul jsem mu tedy zip a zpod švů jeho obleku vytekly zbylé chcanky smíchané s olejem na latex. Koukal jsem na jeho zamčeného ptáka, ze kterého padaly kapky moči. Líbilo se mi, jak se Gimp stydí a snaží se chovat normálně a vžít se do role.

Teda probudit se a cítit, jak na mně visí Prdelkův pohled, tak to mně vehnalo krev i do tváří. Hlavně když jsem si uvědomil, na co tak vejrá. Jo, tam už bylo krve nahnáno dost, sakra. Musel jsem rychle utéct a uklidnit se ve sprše. Když jsem přišel s čajem, tak se ten drzoun posadil na posteli, vytáhl obočí, trochu vykulil oči, začal s nima koulet jak neviňátko, rty pevně stisknutý. Pak jen otevřel pusu. Co jsem s ním měl dělat? Vrátila se mi ta nemocnice. No dobrá, já tě teda napojím, ty hříbě. Jednou! Sedl jsem si k němu a zdálo se mi to, nebo se ke mně přitiskl? Oči už vykulený neměl, ale byly takový spokojený. Jen jsem si řekl, Ondro, ty jsi ale pěkný pako.

Dům byl tichý, přízemí bylo celé zhasnuté. Z ložnice vycházel tenounký proužek světla, snad způsobený jen stolní lampičkou. Damian už musel být v posteli. Nejspíš ještě prohlížel nějaké dokumenty. Vzal za kliku. Nakoukl dovnitř. Našel jej přesně tak, jak předpokládal. Na nose měl posazené brýle, ty, které vybírali spolu. Temné oči přesunul na Edovu osobu. Ten nejistě přešlápl. „Můžu na chvíli k vám?“

Sednul jsem do auta a jel směrem k bydlišti, kde můj Gimp bydlí. Celou cestou k jeho bydlišti se mi stavělo péro a cukalo mi v něm. Představoval jsem si, jak tam bude Gimp stát celý v pozoru v latexu a bude čekat, než ho pán vyzvedne. Konečně jsem dojel k jeho místu bydliště dokonce 5 minut dopředu. Přitom Gimp už tam stál v pozoru, a když uviděl moje auto, celý zkameněl, asi mě chtěl překvapit, jak je poslušný.

Čas se táhl. Oba mlčeli a Damian měl dojem, že je v hale dusno. Jako by se někde ztratil kyslík. Musel se uklidnit a důvěřovat ve zdravý Eduardův rozum. I přestože neměl všechny střípky vzpomínek, i to málo, co věděl, muselo stačit, aby nebyl schopný odpustit. V patře se ozval tichý šramot a dva páry očí se upřely na schodiště, po kterém scházel drobný blonďatý mladík. Damianovi se málem zastavilo srdce, když ho viděl. Vypadal tak zranitelně a Damian nemohl udělat nic. Snažil se ho aspoň očima varovat, ale on se na něj nepodíval. Polknul hrozivý knedlík, který se mu usadil v krku, a měl dojem, že se zalkne, pokud něco neudělá.

Odemknul jsem to jeho staré CBčko a opatrně jsem z něj vyndal jeho péro, bylo vidět, že moc to CBčko pohodlné neměl. Sundal jsem z něj všechny ostatní součásti a začal jsem instalovat nové. Při prvním dotyku kovu na jeho tělo se Gimp natolik lekl, že povyskočil. Ignoroval jsem jeho poskakování a pokračoval v práci.

Když se Bohdan vrátil z Milána, rozjel naše randění naplno. Stále častěji na mě čekával před studiem a pak jsme se jen tak toulali Prahou, jindy jsme si zašli na večeři nebo mě pozval na koncert či hudební vystoupení. Já mu to oplácel lístky do divadla. Měl jsem rád veselohry a taky moderní balet. Ze začátku jsem našemu vztahu nepřikládal příliš velký význam, Bohdan byl přece o deset let starší, říkal jsem si, je to dobrá chemie, etapa kamarádství, která časem vyprchá, nechám tomu volný průběh.