Gay povídky

„Pamatuješ, jak tě pálil zadek po feferonkách?“ Rozchechtal jsem se a on na mne nechápavě koukal. „To byly ty vibrátory potřené šťávou z jalapeňos.“ Převrátil oči v sloup, praštil se rukou po čele. „Já blbec, mělo mne to napadnout, několik dní jsem před tím papričky ani neviděl.“ „Matýsku, a teď mi povyprávěj, co všechno jsi vyváděl, ať nejsem tady za blbce, který staví na domněnkách.“ A Matýsek vyprávěl.

Petr se nám do hovoru zase brzo dostane. To je totiž kluk, kterej k nám druhej týden v září přestoupil ze soukromýho gymplu. Nebo spíš k nám podle Adama byl přestoupen – čas od času mi to s náležitým zaksichtěním připomene, i když přitom nikdo detaily Petrovy změny působiště ani ne rok před maturitou neznáme… Nějaký drby se samozřejmě po školních kuloárech nesou, přičemž ani jeden z nich nevyznívá vůči Petrovi moc lichotivě, ale já se tím nehodlám nechat rozhodit. Ostatně, jako budoucí právník ctím presumpci neviny, haha. A mezi náma: někdo, kdo má takovýhle oči, nemůže být žádnej prevít! Ale s touhle svou dedukcí jsem se Adamovi zatím nesvěřil. Stačí, že hned během prvních pár dnů odhalil, že se mi Petr líbí – a už dva měsíce si mě kvůli tomu ustavičně dobírá! No, na druhou stranu, já po Petrovi s podobnou ustavičností pokukuju, kdykoliv k tomu mám příležitost, takže se Adamovi nemůžu divit, že ze mě má srandu.

„Dáte si pizzu?“ „Teto, je to skoro hrabě, myslíš, že mu to můžeme nabízet?“ Henry když zaslechl, že se bavíme o pizze, tak zpozorněl. „Chceš objednávat pizzu?“ Zadíval jsem se na něj. „A ty bys chtěl?“ Usmál se. „Miluji pizzu!“ „Tak teto, bude pizza, prý ji miluje, doufám, že nebude zklamán tou tvojí. Já na tu tvou nedám dopustit, tak snad zachutná i jemu.“ Ušklebila se. „Tak já jdu na to.“ Odkryla pěkně nakynuté těsto a už řádila. Henry jen koukal a valil oči. Jak jsem měl obavy, tak jsme se zase divili s tetou, jak se Henry nacpával, až měl skutečně boule za ušima. Nemohl si pizzu vynachválit. Zrovna když jsme si dopřávali, přišel Míra, mladší syn tety, můj dopravák, i s malým synkem Mirečkem. Natahovali už od dveří a honem se hrnuli do kuchyně. „Boty!“ honem jsem skoro zařval. Na půl cestě se oba zouvali.

Najam se díval na usnuvšího Fabrizia. Něčím ho hoch přitahoval. Nejen že je zraněný. Nebyl to ani vzhled, i když byl krásný. Nemohl si to nijak vysvětlit. Za dobu, co byl s muži vévody, znal jejich tajemství, ale nikdy ho mladíci nijak nepřitahovali. Na cestách trávil hodně času s Ludvíkem, ale o něčem takovém neuvažoval. Ovšem dívky ho také nelákaly. Viděl sice kolem sebe plno lásky, kterou křesťané i muslimové zatracují a je pro ně smrtelným hříchem, obdivoval, jak jsou k sobě pozorní a milují se Zdislav s Nicolasem, ale nijak neuvažoval o stejném citu, který by zažíval sám. Teď byl zmatený. Nejraději by pohladil havraní čerň vlasů hocha před ním. Snad mu pomůže Jakub. K tomu jednak cítil důvěru, jednak byl umělcem a ti mají k lásce blízko.

Druhý den se rozloučili. Přijali drobné dárky z vlny, hlavně šátky a šály. Taky osadníkům věnovali opis mapy oblasti, kudy pojedou na jih. Ukázali jim, jak v mapě číst. Vyrazili na sever a druhý den uviděli cestu z Marrákeše do As-Sawiry. Večer příštího dne se shledali s Lukášem a chlapci. Taky přišel Mauricio. Zítra příprava a loučení, další ráno se nalodí, pak poslední zastávka chalífátu, Agadir el-arba, rybářský přístav.

„Kdybych já byl ten polda, nevyváznul bys tak snadno, i kdyby Bíbí předváděla striptýz kombinovaný s břišním tancem.“ Tom pominul, že tohle zdůrazňovat nemusí. Jen se tiše zeptal: „A co bys na jeho místě udělal?“

Carlos pokynul na jednu trojici. Zbrojnoš je přivedl. Ukázal, aby si zvedli roušky. Postrašení mladíci mačkali kousky plátna u pupíku. Krásná těla. I v klidu dosti velké penisy. Okamžitě by mohli stát modely pro sochy afrických božstev. Ale řetěz a hlavy v žebříkovém chomoutu hned připomněly, o co jde. Zdislavovi se zatočila hlava. Najednou byl zase na polské tvrzi. Jistě tady nikoho neznásilňují ani nevraždí.

Dominikova svatba se dramaticky přibližovala, naštěstí nám snoubenci ulehčili shánění svatebního daru, kdy prohlásili, že by si rádi užili líbánky v nějaké exotické zemi. Proto svatebčany požádali o příspěvek na tuto cestu a podle toho, kolik vyberou, si pak zvolí místo své cesty.

Dostali se i ke své další cestě. Jak stanovit místa a vzdálenosti na poušti a v horách. Všichni už znali astroláb, ale zde dostali Jákobovu hůl, o které se píše už v Bibli. Jakub se hned musel pochlubit, že ji zná. Vypadala jako dřevěný meč. Tyč s kolmým posuvným břevnem a stupnicemi. Vše funguje na podobnosti trojúhelníků. Kompas už také znali, ale tenhle, který dostali, byl mnohem dokonalejší. Nakonec nelitoval ani Nicolas. Dozvěděl se spoustu užitečných věcí a noci trávil se svým Zdislavem.

Boris si pričupne zboku: „Stopku poznáš,“ doplní a tým mi aj dá najavo, že ho Marian o našich pravidlách informoval. A že mi naozaj neplánuje skutočne ublížiť. Je to len hra. Hra na mačku a myš. Alebo skôr hra na dvoch kocúrov a jednu trochu priečnu myš. Obaja počkajú, kým prikývnem, a vystrú sa. Týčia sa nado mnou ako dve sochy moci, pred ktorými sa nedá utiecť. A ja utekať ani nechcem. Cítim, že si ma obzerajú. Naskakujú mi z toho zimomriavky vzrušenia. Obaja sú už nahí. Dosť podstatné časti ich tiel vyčnievajú do priestoru. Obliznem si pery a poslušne pootvorím ústa.

Táhli jsme to s Robinem už šestý rok, po těch všech dramatech jsme prožívali klidné období a užívali si jeden druhého. Robin s Dominikem pořád makali v truhlárně ve Vojkově, já si po škole našel práci v jedné bance, kde jsem dělal na pobočce v Písku na zákaznické přepážce. Každý den v obleku, neměl jsem z toho radost, ale co se dalo dělat. S Robinem jsme alespoň tvořili pěkný kontrast úředníka s dělníkem. Naštěstí mně Robin v montérkách vždy přišel sexy a já zase připadal sexy v obleku Robinovi. Bydleli jsme spíše u nás a ve Vojkově přespali sem tam.

Damian sjel dlaněmi z jeho paží a chytil ho opět za ruce. Pravou si přitáhl k obličeji a políbil ji na klouby. Pak se na něj podíval s takovou oddaností, že musel pochopit. „Nevím, jestli je jich víc, ale jeden existuje určitě, a tím jsem si jistý, protože ho znám. Jsem to totiž já…,“ odmlčel se a pohladil ho po tváři. Eda vykulil oči a zakryl si údivem pootevřená ústa dlaní. Pak ale znovu posmutněl. Už už se nadechoval, že mu něco opáčí, ale Damian ho zarazil.

Ještě chvilku Lexe nechám, ať se kochá, pak sáhnu po ručníku, trochu se otřu, natáhnu se pro lahev s pitím a za tím svým zlobivým sexy veslařem zamířím. Když si k němu přidřepnu, překvapeně sebou škubne, protože mě tu nečekal – taky bodejť by si všiml, že se k němu blížím, když měl pohled upřenej na úplně opačnou stranu, že! – no a když se na mě zvědavě zahledí, pobaveně kývnu směrem k Borisovi a šeptnu: „Jenom abys byl v obraze, tak ten tvůj novej objekt zájmu, to je on!“ „Čo?“ vykulí Lex oči. „Ja som sa na neho vôbec nepozeral!“ Hned nato se na chvilku zarazí, pak zamyšleně nakloní hlavu na stranu a přeptá se: „Kto on?“ „No ten, co jsem ti o něm říkal, že by si dal říct do trojky… Tak se klidně dívej dál, ať víš, koho jsi to tak rázně odmítl,“ došeptnu, poťouchle se na něj zakřením, a než odejdu o stroj dál, ještě Lexe poplácám po rameni. Vsadím se, že po zbytek posilování bude mít o čem přemýšlet!